Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Barová rutina

Jiřina je taková pochybná citová jistota. Už ani nespočítám, kolikrát jsme se spolu někde sčuchli, kolikrát mi ho vykouřila na parkovišti za nějakou dízou, kolikrát jsme si to jen tak rozdali, když jsem jí vyzvedával autem z přednášky a vezl jí k jejím rodičům, nebo domů k nějaké její nové známosti. Už ani pořádně nespočítám, kolikrát se ke mě nastěhovala a zase odstěhovala, s tím, že si našla lepšího borce nebo že bude teď asi chvilku na holky, kolikrát mě vytáhla do hospody, aby z ní odcházela s někým jiným, kolikrát se spěšně oblékala vstávajíc z mé postele, aby ještě stihla rande se někým jiným, kolikrát mě vzbudila uprostřed noci, že utíká z nějakého nepovedeného mejdanu, či od nějakého příliš žárlivého chlapa a jestli nemůže zůstat pár dní u mě.

Každý chlap, co někdy studoval vysokou školu takovou holku potkal, většina chlapů, co někdy studovali vysokou školu, s takovou holkou něco měla. Ani pořádně nevím, co je její původní barva vlasů, ale za tu dobu, co jí znám, už na hlavě vystřídala úplně všechny barvy duhy, a pár barev, co v duze rozhodně nejsou, to že u toho střídala i střihy jde samo sebou. Obléká se vždy netradičně, originálně, kombinuje pestré barvy, batiku, kůži, tak aby výsledek působil sexy, pokud to počasí dovolí až vyzývavě. Je hubená, někdy až příliš hubená, její prsa jsou stěží jedničky, ale krásně tvarované, obličej má spíš zajímavý, než vyloženě hezký, a ty hnědé oči na něm mají věčně takový posmutnělý a hlubokomyslný výraz. Je o jen pár centimetrů nižší než já. Jsem z těch chlapů, co mají tu smůlu, že se do takovéhohle éra zamilovali. Jasně, nikdy jí neřeknu, co k ní cítím, byl by to nesmysl. Navíc by to ode mě nebylo moc hezké, zkoušet svázat někoho tak živelného, jako je ona. Ale ona asi jaksi podvědomě cítí, že jí těžko někdy něco odepřu, nebo se na ní těžko někdy vykašlu, těžko jí někdy odmítnu a těžko jí někdy něco budu opravdu vyčítat. Možná toho využívá, nebo si užívá toho, že jsem jeden z mála, který jí bere takovou, jaká je, a neodvrací se proto k ní zády. Buď jak buď, táhneme své bouřlivé kamarádství/vztah, jak kdo chce, už od prváku bakaláře, a to jsme oba už na doktorátu.

SMSka v deset večer od ní mě nepřekvapila, přišla shodou okolností přesně ve chvíli, kdy jsem třísnil břicho spermatem svému novému objevu, Lucii. No nedivte se, Jiřina je samozřejmě dáma mého srdce, ale člověk chce doma něco stabilnějšího, než je zrovna ona. A tak si občas pořídím „regulérní“ holku, se kterou jsem tak dlouho, dokud nepochopí, že hlubšího citu k ní nejsem schopný, kvůli Jiřce, přirozeně, a neopustí mě. S Luckou jsme „budovali vztah“ (tak tomu ona říkala) už asi měsíc a půl a vypadalo to docela nadějně. „Přijď na Opatskou.“ zněla zpráva. „Musím odejít, kamarád má v baru nějaký problémy.“ lžu Lucce, zatímco se kapesníčkem utírá od mého spermatu. „Mám tu počkat na tebe, nebo mám jít raději spát k sobě?“ překvapí mě Lucka otázkou. „Jestli chceš počkej tady, rozhodně tě nevyháním, ale myslím, že by bylo lepší, kdybys šla k sobě, Jarek se rozešel s holkou a potřebuje to probrat, takže se možná vrátím až ráno a ožralej, mám tě domů hodit?“ vymýšlím neexistujícího kamaráda jako prostředek, jak připravit půdu na to, že bude Jiřka případně chtít ke mě. „Ještě nevím, jestli se mi chce do prázdnýho pokoje, za Jarkem musíš, to je jasný, a nejspíš nebudu mít náladu na to, abys mě ráno vzbudil nalitej jak žok a svalil se vedle mě, jako nějakej kořala, ale domů mě nevez, musel bys pak někde parkovat a zpátky by ses dostával bůhví jak, vezmu si kdyžtak taxíka.“ z jejích slov, nebo z toho, jak je řekla, bylo jasné, že tuší nějakou levotu, ale že chce za každou cenu dát najevo jistou toleranci. Lucie Jiřinu zná, tedy alespoň povrchně. Jsme moc malá univerzita na to, aby se ty dvě nikdy nepotkaly. Také ví, že mezi námi něco bylo. Nevím proč mě vlastně napadly tyto souvislosti ve chvíli, kdy to, co řekla, vyslovila.

Když jsem se oblékal, prohlížel jsem si jí, nahou, jak se stále utírá kapesníčkem. Lucie je blondýnka, výrazně kypřejší než Jiřina, ale rozhodně ne tlustá, každé deko na ní je tam, kde by být mělo a žádné jí, na rozdíl od Jiřiny, neschází, v obličeji také krásnější, má modré poddajné a oddané oči. Z pohledu na ní se mi postavil, chvíli se zadívala, jak si snažím zasunout trenky se stanem do džínů. „Takhle tě ven nepustím,“ řekla a po čtyřech přišla k okraji postele, u kterého jsem se oblékal. Posunula mi džíny zase dolů a z trenek vytáhla můj penis. Bez okolků si ho strčila do pusy a začala kouřit. „Kamarád snad chvilku počká, když se mu tvé společnosti zachtělo až takhle večer.“ Řekla mi v přestávce mezi kouřením. Bylo vidět, že má v kouření menší praxi než Jiřina, ostatně bylo to poprvé, co mi ho vzala do pusy, ale co jí chybělo na praxi, doháněla nadšením. Lízala, sála, dražila mě tváří i jemně zuby, a tak i když jsem byl „po výkonu“ mě velmi brzo přivedla na okraj vrcholu. „Luci, asi už budu…“ oznámil jsem jí poctivě. Vytáhla mi ho z pusy, kterou nechala otevřenou a honila ho, dokud jsem jí nevystříkl na obličej, pár kapek jí stříklo do pusy, zbytek měla rozstříklý po obličeji hlavně kolem pusy, troška skápla i na ty její pevné trojky. Postavila se na posteli na kolena a objala mě za krkem a přitáhla mojí hlavu ke svojí. Dala mi dlouhého upatlaného spermatického francouzáka. „Jen, abys propříště věděl, o co přicházíš, když mě takhle v noci opouštíš.“ řekla mnohoznačně. Oblékl jsem se a odešel.

Opatská je kód pro diskotéku, která za posledních pět let změnila už asi sedmkrát jméno a shodou okolností je jediná na ulici toho jména. Tedy spíš než diskotéka je to bar s parketem. Vzal jsem si taxík, abych dorazil rychle. Jiřinu jsem náhodou potkal hned ve vstupní chodbě, vycházela z pánských záchodků. Hlavu měla skloněnou a z křiklavě fialové sukně si stírala čerstvě zapranou skvrnu, nejspíš od spermatu. „Tady mě máš,“ vyrušil jsem jí z té činnosti, rozběhla se ke mě a spontánně mě objala. „Už jsem myslela, že nepřijdeš, měla jsem na tebe strašnou chuť a jak vidíš, musela jsem si najít náhradníka,“ řekla polovyčítavě a polovesele. „Čím to, že mě tvá netrpělivost vůbec nepřekvapuje,“ odpověděl jsem snaže se zakrýt lehké zklamání nebo rozčarování, „kdo je ten šťastnej?… a vůbec, asi bych teda měl jít zase domů…“ „Nesmysl, jen proto, že jsem zatáhla ožralu na záchodky, si ho hnedka přece nemusím brát, a vůbec, jsi tu protože jsem se s tebou chtěla vidět, tak pojďme na panáka.“ řekla. „Dobrá, ať je po tvým, jinak to stejně nejde, ale kdo je ten šťastnej mi ukážeš, čistě informativně, jen abych věděl, kterej idiot se mi bude snažit rozbít kvůli tobě hubu tentokrát…“ odpověděl jsem a pomalu jsem začínal mít pocit, že se přeci jen dostávám nad věc. „Možná ho poznáš, možná ne, pojďme už, zatím jsem toho moc nestihla vypít.“ uzavřela Jiřina diskusi, je pravda, že na to, kolik bylo hodin vypadala Jiřka velmi málo opilá a téměř vůbec nezkouřená, což rozhodně nebylo typické.

Odešli jsme na bar, a objednali panáky. Bylo ještě v podstatě prázdno, Opatská se zaplňuje až někdy kolem půlnoci, kdy zavřou všechny hospody v dosahu, a všichni ti, co mají ještě žízeň skončí tady. Do té chvíle dobrá půldruhá hodina zbývala. A tak jsem ho viděl hned, seděl u stolu, na které byla Jiřčina kabelka, ta kterou jsem jí asi před půlrokem dal k narozeninám. A díval se nenávistně na nás, jak tam stojíme u baru. „Tak si myslím, že vím,“ pronesl jsem vítězoslavně, „támhleten svalovec je tvůj dnešní šťastnej, doufám, že ho nechytne rapl, sedí nasupeně u stolu, u kterýho jsou i tvý věci“. „Ne tak rychle Colombo, Radek se mnou dneska přišel, to je pravda, ale s ním jsem na záchodě nebyla, dlouhej příběh a většinu z něj stějně znáš, změňme téma.“ „Dobrá… jak se máš poslední dva měsíce, tak dlouho ses mi neozvala, víš?“ „Ty ses mi taky tak dlouho neozval, pokud vím, zmizel jsi z mejdanu támhle u Radka a od té doby nezavoláš, nenapíšeš…“ „Víš, že od tebe snesu prakticky všechno, ale vzít mě na mejdan ke klukovi, kterýho chceš sbalit a předhodit mi jako náhradu takovou nanynku, co sis mohla myslet?“ „Co jsem slyšela, zařídil ses po svým. Jak to jde s Luckou?“ „Vytáhlas mě od ní z postele…“ „Podívejme se, takovou mám nad tebou moc.“ Chvíli jsme se v podobném duchu bavili, po chvíli přišel Radek s Jiřininými věcmi, kabelkou a kabátkem. Hodil věci po Jiřině a s těžko získávanou sebekontrolou prohlásil: „Kdyby něco Jiř, budu na tebe čekat v autě, asi si musíme o něčem promluvit.“ a nasupeně odešel z lokálu. Barman, co nám naléval se uchechtl a já pochopil, že to jeho Jiřina zatáhla na záchody, záhada vyřešena. Panák střídal panáka, ale nepili jsme nijak tvrdě, spíš jsme si povídali. Ona mě o tom, jak si vyhlídla Radka, svalovce, sportovce a kluka s krásnýma očima, jak z něj byla týden nadšená, z toho, že je bohatý, že má krásný byt, že se o ní zajímá, a jak jí začal zklamávat žalostnými výkony v posteli, majetnictvím a žárlivostí. Chtěl jí držet u sebe v bytě, nepouštěl jí ven bavit se. Dnes je to poprvé, co ho přemluvila, ať jdou večer někam ven, její plán je, aby ho odradila, bála se totiž, že když se s ním rozejde normálně, bude jí ještě chvíli pronásledovat a chtít zpátky, zkusila to prý už před měsícem. Já Jiřině vyprávěl o Lucii, o tom, že je tolerantní, o tom, že ví, že před ní něco skrývám, o tom, jak strašně moc jí vlastně nechci zklamat, když vidím, co ona ve mě vidí.

Přiblížila se půlnoc a Opatská se začala zaplňovat. Barman, který se do té doby občas připojil k nám na panáka a dělal oči na Jiřku a přerušoval náš hlubokomyslný rozhovor plytce banálními kecy měl najednou napilno. „Pojďme odtud,“ zavelela Jiřka a já nebyl proti. Zaplatil jsem, vyšli jsme, před Opatskou se utvořila fronta pártychtivých především vysokoškolských a středoškolských studentů, proložených zazobanými a břichatými podnikateli, doufajícími, že zde na prachy utáhnou nějakou tu studentku. Vlastně v podstatě automaticky jsme zamířili, jako už tolikrát do postranní úzké uličky kousek odtamtud. Bylo to jako automatický reflex. Začali jsme se líbat, zachvíli byla má ruka pod Jiřčiným batikovaným tílkem, pod které si, jako často „zapomněla“ vzít podprsenku. A její ruka se zase začala dobývat do mého poklopce. „Jiřko, dneska nemám gumu, s Luckou jí nepoužíváme.“ zarazil jsem se na krátkou střízlivou chvilku. „Kašli na gumu, pojď už do mě,“ zněla odpověď pro Jiřinu tak netypická. Jakkoli sexuální zdrženlivost, nedej bůh věrnost, nebyla silnou stránkou Jiřky, ohledně zodpovědného sexu byla vždycky pes. Dokázala donutit člověka i ve stavu nejvyšší vydrážděnosti, aby si ještě navlékl kondom, i když měla víc kluků najednou, dokázala si pohlídat, aby všichni byli v každém okamžiku chránění. „Co je to s tebou?“ musel jsem se zeptat, „Nediskutuj a šukej, klidně mě i vystříkej, hlavně dělej!!!“ nepoznával jsem jí, ale co, přání je přání. Posadila se na vyvýšenou zídku, která byla v uličce tam co vždycky, už jsme dobře věděli, že je téměř v ideální výšce. Roztáhla nohy a přivinula mě k sobě.

Jako vždy to bylo divoké, Jiřina to měla vždycky ráda tvrdě a rychle. Nijak se neupejpala a vzdychala nahlas. Pořád mě nutila, abych přidával a přidával, bál jsem se, že budu rychleji než ona. Ale neměl jsem se čeho bát, stihla být dvakrát, než jsem s vůbec přiblížil a napotřetí jsme byli skoro spolu. Cítil jsem, že už jsem trošku vyčerpán a nestříkal jsem tolik, co prve na Lucii. Ale chvilku mi to přeci jen trvalo. Naše postkoitální objetí přerušil kužel světla z auta, který náhle zasvítil do uličky. Bylo to BMW, naštěstí byla ulička tak úzká, že do ní nedokázalo vjet. Vedle svítícího auta stál Radek, byl sice ve stínu a svítil na nás reflektory svého auta, dost možná dálkovými, ale i tak bylo vidět, že je to on, a že je pěkně nasupený. „K..kurvo jjedna!… S ttetebou jsem skon..čil!.. Fff..Všecko ss jsem viděl!… A já si tě ch..ch…chtěl vzít…“ koktal, a přitom se mu zlamoval hlas. Bylo vidět, že váhá, jestli má za námi vběhnout do uličky. Třásl se a jen tam tak stál. Jiřina se seskočila ze zídky, na které byla posazená. Udělala dva kroky k Radkovi a řekla: „Tak už to chápeš? Už konečně vidíš, že tě nechci, že už nemám zájem? Jeď domů Radku, mnou se už nezabejvej a najdi si jinou…“ Poslechl jí. Nikdy jsem nepřišel na to, čím to je, že Jiřinu všichni chlapi poslouchaj. „Asi by nešlo spát dneska u tebe…“ nahodila Jiřina. „To bys asi sama nechtěla, Lucka tam má už hodně věcí, a nejspíš tam jaksi ještě je…“ rozhodl jsem se, že já se jí projednou vzepřu. „Zas jsem o tebe přestávala mít zájem, víš, až jak jsem se dozvěděla o Lucce…“ „No, já můžu říct, že s Luckou nejsem rozhodně proto, abych znova přivolal tvůj zájem,“ oponoval jsem. Po všech těch letech jsem si uvědomil, že je to poprvé, co jí mám v hrsti já. Teď jsem to já, komu ona pokaždé vezme telefon. Teď jsem to já, na koho bude čekat. Teď jsem to já, ke komu uteče, i když to bude uprostřed noci s jiným. Teď už to vím. Proto jsem byl poctěn sexem bez kondomu.

Jenže Jiřina je jako vesnická kočka, čím více zájmu jí projevuješ, tím méně citů projeví ona tobě. Vím, že Lucii nemůžu poslat k šípku. A upřímně ani nechci, Lucie je moje jasná citová jistota. A Jiřina je moje pochybná barová rutina. Odsoudil jsem jí do role milenky, co musí čekat a občas se nedočká. Za to, co mě všechno vlastně udělala. A za ty ostatní chlapy též. Třeba jí to zklidní.








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Blanka

Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 38

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Marta

Už jsi zažil sex s nadrženou profesionálkou, která má zrovna chuť na pořádný ohon, který bych si hned vzala do pusinky a pořádně ti ho do sucha vykouřila?

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 39

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA MARTA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je offline

Danka

Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 31

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Dante


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2019 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Sex a PORNO VIDEA zdarma. ČESKÉ PORNO a amatéři na domácím videu. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury