Bezdomovec a panička 2

Ondřej ležel zachumlaný pod několikero dekami a vyprávěl svou ranní příhodu vedle ležícímu Aloisovi. Ondřej toho Aloisovi dlužil hodně. Když se z něho stal bezdomovec, několik dnů bloudil po Praze a přespával na různých nebezpečných místech. Jednou přespal na hlavním nádraží a málem ho tam zbili nějací mladí chuligáni a pak se náhodou při obědě u Armády spásy seznámil s Aloisem. O dvacet let starším ztroskotancem, kterému se zabil syn a utekla od něho žena. Alois mu nabídl, že může bydlet u něho ve výklenku Barrandovského mostu. Ondřej to přijal a od té doby si vzájemně pomáhají. Ondra přispěje nějakým tím penízem z práce a Alois zase sbírá a čistí kablíky od bužírek a kov prodává ve sběrně.

Alois Ondru bez přerušování vyslechl, pak se posadil a napil se vydatně krabicového vínka.

,,Popravdě ta děvka není mezi bezdomovcema neznámá,“ rozhovořil se Alois ,,já se s ní teda ještě nesetkal a kdyby jo, tak jí pošlu do prdele čubku jednu.“

Ondřejovi bylo po těchto slovech trochu trapně, že jí podlehl.

,,Nicméně, já tu nechci zpochybňovat to, co si udělal ty. Jo. To je věc každýho z nás. A čtyři stovky dobrý né za vyhonění?“, pokračoval v rozpravě Alois.

,,A víš kdo to je?“

,,Nevím, ty snad jo?“ zeptal se dychtivě Ondřej.

,,Já jo, a za ty čtyři stovky ti to povim,“ navrhl Alois.

Ondřej by mu ty čtyři kila klidně dal, jen aby se o té bohaté čubce něco dozvěděl.

,,Jen klid. Žádný prachy po tobě chtít nebudu,“ řekl žertovným hlasem Alois a pokračoval: ,,je to čubka toho bohatýho podnikatele Prokýška.“

No to byl teda gól. Ondřej Prokýška znal. Když ještě prodával baráky, byl tomu čurákovi, který dobře věděl o jeho finanční situaci, nucen prodat pod cenou chatu za Prahou. Ondřej poslouchal šumění projíždějících aut a zvažoval, zda se zítra ráno má opět dostavit na ono místo slíbené schůzky za supermarketem. Zítra do práce nemusel a nějaká ta koruna by se mu taky hodila, jenomže co když po něm ta čubka bude chtít třeba šukání s jiným chlapem? Zvažoval všechny možnosti i to, že by se tu děvku pokusil okrást. Ale tuhle možnost hned zavrhl protože by ho ten její řidič taky mohl zabít a ztratil by možnost bezpečného vybírání těch výnosných kontejnerů. Takže se dá do kupy a půjde do toho. No a když po něm bude chtít něco nepřístojného tak odejde.

Starý budík probudil Ondřeje velmi časně. Musel se na to setkání dát řádně do pořádku. Vzal si šampon, holící potřeby a vyrazil do Teska na Novodvorský, kde se pravidelně umývá, aby nikdo v práci nepoznal, že je bezdomovec. Na záchodech se oholil, umyl si hlavu, navoněl se a vzal si lepší šaty. Když se na sebe podíval do zrcadla, byl z něho rázem nový člověk. Z Teska se pak vrátil, aby si uložil věci zpátky pod most. Alois se probudil a pochválil jeho civilizovaný vzhled.

,,Moment ale dneska práci nemáš. To kvůli tý děvce? Ty jdeš fakt za ní?“ zeptal se rozespalý Alois.

,,Jo, chceš jít se mnou?“ odpověděl na jeho dotaz Ondřej a zasmál se.

Dnes je ještě větší zima než včera, pomýšlí si mrznoucí Ondřej, když vystává za supermarketem. Bude už devět hodin. Panička se stále neukázala. Podvedla ho nebo na něho prostě zapomněla. ,,Jsem ale idiot“, nadává si Ondřej a už zvažuje, že půjde zpátky pod most. Jeho spolubydlící se mu určitě vysměje. Ondřej se už celý třese zimou. Ještě chvilku se rozhodl počkat. Chodí okolo, dnes nezvykle opuštěných kontajnerů a hledá na zemi místo, kam se včera vystříkal. Pak se ozve klakson. Ondřej pohlédne směrem na parkoviště a uvidí, nemůže tomu uvěřit, dlouhou černou limuzínu. Nechápavě na ni kouká a protože má začerněná skla, nevidí, kdo je uvnitř. Nesměle jde k ní. Pak se stáhne okýnko řidiče a ten mu pokyne rukou aby přidal do kroku. Ondřej se k limuzíně rozeběhne a znovu si přitom sám sobě nadává. Přiběhne k autu a otevřou se dveře. Dovnitř ho zve nějaká tmavovlasá a neznámá čubka. Neváhá a nastoupí.

Limuzína se dává do pohybu. Uvnitř je příjemné teplo, takže si Ondřej okamžitě sundavá bundu. Sedačky na kterých sedí jsou velice pohodlné a hřejou. Teprve nyní se rozhlíží po interiéru vozidla a ihned si povšimne vpravo umístěného baru. Je z tmavého dřeva a nepostrádá ani ledničku. Zkrátka luxus pro bohaté.

,,Nevypadá jako bazďák,“ ozve se naproti sedící neznámá bruneta.

,,Ale je, viděla jsem ho jak vybírá popelnice hihihi,“ odpoví ji chechtající se panička.

Obě dámičky vypadaly nádherně. Panička, s jejími blond vlasy, na nichž měla dnes umístěné sluneční brýle a s jemnými fialovými stíny na víčkách vypadala opět úžasně. Jen cigaretu vyměnila za sklenku sektu. Její spolusedící byla pro Ondřeje záhadou. Nejspíš nějaká kamarádka z vyšších vrstev. Nicméně, podle toho co měla na sobě, vypadala spíše jako prostitutka. Delší huňatý kožich, z pod kterého vykukovala červená podprsenka a samodržící punčochy v kombinaci s podpatky, nesvědčily o dobrých mravech.

,,Nalej si sekt“, vybídla chudého hosta panička.

Ondřej otevřel ledničku a vyndal láhev, z níž už někdo větší část obsahu vypil. Brunetka, která mimochodem vypadala, že je tak o osm až deset let mladší než panička, se přimáčkla obličejem k modré halence své starší kamarádky a uchechtla se. Možná tomu, že vidí bezdomovce se sklenkou sektu, kterak cestuje limuzínou nebo proto, že byla zkrátka blbá. Panička jí sáhla rukou na stehno a mírně se na Ondřeje pousmála. Ten byl ze všeho poněkud na větvi ale snažil se vystupovat klidně. Hlídal si například, aby se mu ruka se sklenkou netřásla, až z ní bude pít. Doufal jen, že si odbude to, co si na něho ty dvě kurvičky vymyslí, dostane prachy a vypadne.

,,Jak se jmenuješ?“ přerušila konečně trapné ticho panička.

,,Ondřej.“

,,A kde v současnosti přebýváš, Ondřeji?“, ptala se s lehkou ironií panička dál.

A hned jak svou otázku dokončila, vybuchla k paničce se tisknoucí bruneta smíchy.

,,Pod mostem,“ odpověděl po pravdě Ondřej a brunetčin smích dostal novou sílu.

I panička svůj úsměv rozšířila ale stále si zachovávala určitou taktnost. Ondřej by nejradši tu tmavou čubku uškrtil. Ten její debilní smích… Sama vypadá jako zasraná kurva z ulice.

,,A prozradíš nám pod kterým? Třeba bychom tě tam přijeli někdy navštívit.“

,,Pod Nuselským,´´ zalhal Ondřej, kterému už jízda v této dámské společnosti začala být velice nepříjemná.

,,To je tam jak skáčou sebevrazi“, pronesla, celkem zbytečně bruneta.

Ondřej si povšiml, jak panička hladí stehno své společnice a jak rukou zajíždí stále více nahoru, kde již mizela pod kožichem.

Pak přišla od paničky otázka, které se bál:

,,Ondřeji (téměř se vyžívala, ve vyslovování jeho jména), kdy jsi naposledy šukal ženskou?“

Ondřej chvíli čekal s odpovědí. Začalo mu být opravdu horko, možná i proto, že brunetka začala hlazení paničce oplácet. Sesunula hlavu, k jejím halenkou nadzvednutým kozičkám a jemně ji hladila po černých kozačkách.

Pak se Ondřej konečně vzmohl na odpověď:

,, Před šesti měsíci.“

Byla to pravda. Ten den si moc dobře pamatoval. Zvažoval tenkrát, zda se má zabít nebo jít na ulici. A naposledy si řekl, že se rozšoupne. Zašel do bordelu a prošukal v něm celej den, celých šestnáct tisíc. Za ten den, prostřídal sedm kurev a vystříkal se asi dvacetkrát. Nejraději vzpomínal na své chvíle s černou Naomi. Namibijskou čubkou, které to udělal jako poslední a do análu. Jakmile se jí tam udělal, přepadl ho strašný smutek. Jeho 24 hodin v bordelovém ráji skončilo a on bude nemilosrdně vyhozen na ulici. Vzpomíná, jak se, ještě s ptákem v černém zadku, rozbrečel. Svalil se na postel a jeho koupená černá milenka jej utěšovala, ačkoliv to v popisu práce a už ani zaplacené neměla.

,,A to si ani nehoníš?“ vytrhla Ondřeje z jeho zamyšlení Bruneta.

,,Občas.“

,,A vyhonil by ses pro nás Ondřeji?“ zeptala se chlípným hlasem panička.

,,Kolik za to dostanu?“

,,hmm… pět stovek?“

Pět stovek nebylo málo ale Ondřej se rozhodl smlouvat:

,, Sedm stovek. Co vy na to?“

Obě čubičky se na sebe podívali a panička za obě prohlásila:

,,Tak jo za sedm ale musíš se udělat do sklínky od sektu a když ti řeknu abys honit přestal tak přestaneš, dokud ti to zase nepovolím.“

Ondřej dopil svůj sekt, sklenku položil vedle sebe a stáhl si kalhoty až na zem. Čekal na pokyn k honění. Nepřipadal si už tak potupně jako poprvé.

Brunetka si svlékla kožich a začala vedle sedící paničce líbat krk. O chvilku později se obě dvě vášnivě avšak pomalu líbali. Bylo patrné, že už mají nějaké to lesbení za sebou. Ondřejův penis se z té podívané začal pomalu stavět, čehož si pokukující panička jistě všimla. Ondřej byl tak vzrušený, že si vůbec nekladl otázku, zda mu to jeho semeno nedají ty lesbické kurvičky za úkol pozřít. Teprve, když byla panička zbavena své halenky a na světlo světa přišla její pevná prsa, dostal Ondřej pokyn pro zahájení masturbace. Přetahoval si předkožku přes žalud ale velmi pomalu. Tohle bylo jeho největší vzrušení za posledního půl roku a chtěl si jej taky trochu užít. Bylo mu nádherně. Na chvíli zapomněl na své podřízené postavení a připadal si jako boháč, který si ty dvě čubky vydržuje. Po nezbytném olízání koziček, sáhla brunetka do přihrádky sedačky a vyndala zlatý vibrátor. Panička roztáhla nohy, natolik, nakolik jí to její těsná černá sukně dovolila. Ondřej pak spatřil její hladkou kundičku, jež se prozatím ukrývala v přítmí. Honící muž teď nevěděl, která ze dvou kurviček jej více vzrušuje, neboť drobnější bruneta, která před paničkou klečela jen v punčochách byla též velice rajcovní. Nakonec to ale vyhrála panička, když si nasadila na oči své tmavé brýle a nechala si od kolegyně zasunovat do dírky vibrátor.

Ondřej dostal rozkaz zastavit své počínání. Jak rád by ale teď pokračoval. Od rozdělané práce se odcházet nemá. Penis mu pulzoval společně s údery jeho srdce a z močové trubice mu vytékalo množství preejakulační tekutiny. Toho si ráčila povšimnout i panička a rozkázala své společnici, aby se k penisu vydala a část čiré kapaliny ji přinesla. Brunetka, sama v ráži a zjevně nadržená, nelenila, ponechala zlatavce v dírce a po čtyřech se vydala k trčícímu ptáku. Ondřej si nebyl jist, zda se nešikovným sběrem nektaru, jeho penis nerozhodne navíc nevyprodukovat ještě dávku bílého spermatu. Raději se tedy místo na mladou rajcovní brunetku díval z okna. Byli již na pražském okruhu a pomalu nechávali Prahu za sebou.

Bruneta udělala prsty jedné ruky očko a vymačkávala odspoda nahoru veškerou preejakulační tekutinu. Ta se poté líně rozlévala po fialovém žaludu, kde byla následně, díky své konzistenci nesnadně sbírána do prstů. Jakmile ji punčochová včelička nasbírala nejvíc co to šlo, zamířila na protější sedačku za svou královnou. Ta již netrpělivě na její návrat čekala a mlsně ji nabízenou lahůdku slízala z prstů. Ze hry vyřazený Ondřej sledoval, jak, o sedačku opřená panička dosáhla hlučného orgasmu a celá se prohla. Teprve nyní směl pokračovat. Panička, přikázala své věrné dělnici, aby poševními šťávami zalepený zlatý vibrátor odnesla honícímu spolucestujícímu. Mladá kurvička poslechla a za okamžik už jej měl Ondřej celý v puse. Slastně z teplého vibrátoru slízával šťávu.

To byl poslední záminka, k tomu aby se vystříkal. Uchopil skleničku, jeho tělo šlo do předklonu a následně se již zbytky sektu promíchávaly s teplým semenem. Obě ženy to zjevně potěšilo ale Ondřeje už nikoliv.

,,Proboha, jen ať mi to nedají vypít!“

Naštěstí, jeho obavy byly liché. Sklenku si převzala brunetka a k jejímu bílému obsahu přilila zbytek sektu z vychlazené lahve. Sekt krásně perlil a Ondřej sledoval, jak jeho bílé chuchvalce pomalu klesají na dno. Panička si koktejl od brunetky převzala a s pohledem upřeným na Ondřeje jej na ex vypila. Bílé, vzájemně propojené, těžké chuchvalce pomalu zajížděly do jejích úst, jako když vlak zajíždí do tunelu.

Jakmile měla panička dopito, zabouchala na zástěnu řidiče a limuzína začala zpomalovat. Pak přes svou asistentku podala Ondřejovi jeho dnešní výplatu a řekla:

,,A teď vystupuješ Ondřeji.“

Ondřej byl celý zkoprnělý, odvezli ho takový kus za Prahu.

,,Moment… Já tady? Tak mě odvezte…“

Dostalo se mu však nekompromisní odpovědi:

,,Ano tady. Šup! VEN!“

Ondřej se ale stále zdráhal vystoupit a tak mu panička pohrozila:

,,Mám snad na pomoc zavolat řidiče?!“

Teprve nyní se Ondřej začal na sedačce posouvat ke dveřím. Když je otevřel, dýchl na něho opět ten známý studený a nevlídný závan.

,,A a kdy se zase uvidíme?“, zeptal se skoro až prosebně, když už stál venku.

,,Najdu si tě. Možná, když budu mít náladu,“ prohlásila panička arogantně, ještě předtím, než její společnice zavřela dveře.

Limuzína se pak okamžitě rozjela a zanedlouho zmizela v dáli. I tentokrát se za ní Ondřej díval až do konce.

Ronald Reagan