Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Bezdomovec a panička 4

Ondřej uzamkl úložnou schránku, klíč si uložil bezpečně do kapsy zimní bundy a vydal se k domovu. Byl nasrán ale zároveň ho ovládl i strach. Takovou existenční nejistotu nepocítil od té doby, co skončil na ulici. Měl plán. Plán jak se z podmostu dostat. Část výplaty (nuzné), si odkládal stranou ​​a šetřil si na podnájem. Jistě byla by to pěkná díra ale už by nebyl bezprizorní. Už se viděl, jak si na jaře něco najde. Jak se odrazí od toho pomysleného dna.

Dnes přišel o práci. Přišla krize a podnik musel propouštět. On tam pracoval pouze pět měsíců, tedy nejmíň ze všech a tak musel jít. K čertu! Dělal by i za pět nebo čtyři tisíce, jen aby měl nějaký příjem. Co bude teď? Podaří se mu najít si něco nového? V dnešní situaci a jako bezdomovec?

Podle trhacího kalendáře, který vysel na skobičce bylo úterý. Zima propukla naplno. Pod mostem se u sudu, v němž hořel oheň tísnilo několik pochybných existencí. Jak už se těšil, že se na ně nebude muset dívat.

Alois a Ondřej, sedící nabalení ve svém útulném výklenku čistili měděné kablíky. Pro Aloise to byla jen další zima z mnoha co už zažil a bezpochyby zažije. Ale pro Ondřeje, nyní již pěkně zarostlého protože o sebe přestal dbát co ztratil práci, symbolizovala bezútěšnost jeho situace. Na paničku už přestal myslet. Několik týdnů se neukázala. V dobách, kdy měl práci pro něho představovala kromě (ne)snadného přivýdělku i jakési sexuální vyžití. Zlomený muž se teď bál nejvíce sám sebe. Bál se, že se neudrží, vybere prachy, nakoupí chlast, kterému se tak vyhýbal, a užije si v bordelu. Chtěl by to. Aspoň na chvíli být v ráji. S nějakou kundou ve vířivce, spát jako člověk v posteli…

Do čištění zabraný Ondřej nepostřehl, že pod most přijelo po vyšlapané sněhové cestičce černé terénní BMW X6. Podíval se na něj teprve, když do něho šťouch Alois. Bylo tam. Jako artefakt z jiného světa. Zastavilo nedaleko od hřející se skupinky. Bezďáci nevěřili vlastním očím. Přední i zadní dveře se otevřely. Vystoupil řidič, vysoký, udržovaný bouchač a vystoupila panička. Světy se prolnuly. Obyvatelé podmostní říše si o paničce, oblečené do lesklé zimní bundy a vysokých kozaček, z níž bohatství a luxus přímo vyzařovaly, musely myslet, že spadla z Marsu. Jeden z okolo stojících houmlesů, který byl nejvíce odvážný či spíše troufalý, okamžitě k paničce zamířil. S nataženými dlaněmi, jako kdyby do nich chytal vodu, začal s prosbami: „Drobný, prosím nemáte drobný?“ Panička se na něho pohrdavě podívala. Taková drzost. Řidič, jakoby jí četl myšlenky neváhal ani okamžik, vytáhl teleskopický obušek a vší silou nebohého bezďáka po jeho dlaních praštil. Ten vykřikl a spadl na kolena. Panička jeho utrpení pobaveně sledovala. Klečel tam před ní, fousatou tvář měl svraštěnou do bolestné grimasy a naříkal.

„Sakra, mohl by to být její otec,“ pomyslel si Ondřej.

Řidiči to ale asi stále nestačilo, (nejspíš to byl zkurvenej hajzl) znovu se napřáhl a udeřil postaršího muže teleskopem do brady. Ten spadl na záda a posléze se bezmocně převalil na bok. Z úst, která si teď držel mu na bílý podklad vytryskla krev. Bezpochyby přišel i o pár zbylých zubů. Teď se jen válel po zemi a vydával naříkavé zvuky. Řidič si své dílo prohlížel s perverzním zadostiučiněním, zjevně byl na sebe hrdý a panička? Ta k němu přišla trochu blíže a nahlédla mu do obličeje. Snad aby viděla to utrpení, které ji tak rajcovalo. Ostatní bezďáci si už udržovali od dvojice vetřelců jistý odstup.

Ondřej se ve výklenku postavil.

„Ty zkurvená děvko! Čubo zas…“ začal hlasitě nadávat Alois ale byl Ondřejovým dotykem umlčen. Ondřej měl strach, aby panička na Aloise tu svojí hlídací bestii nepustila.

„Ahoj, dlouho jsme se neviděli. Nezapomněl jsi už na mě?“ začala panička na Ondřeje, jakoby se nic nedělo.

Ondřej neodpověděl.

„Půjdeš ke mně?“ zeptala se panička, „nebo si mám já dojít pro tebe?“

A když se zase nedočkala odpovědi, bez ostychu k Ondřejovi zamířila. Její bodyguard stačil udělat jen pár kroků, než mu panička naznačila, že má zůstat tam kde je, u auta. A tak si založil ruce, tak jak to tihle lidé dělají, před přirozením a poslušně, rozhlížeje se do všech stran, čekal.

Panička se drápala na kluzkou vyvýšeninu, nad niž se nalézal obývaný výklenek. Už to chvílemi vypadalo, že jí to podjede a ona se před diváky z nejnižších vrstev kolosálně ztrapní. Ne, nedokáže to. Zhruba v polovině se zastavila a napřáhla beze slov k Ondřejovi ruku.

„Co si do prdele o sobě myslí?“ prohnalo se Ondřejovi hlavou.

Nicméně z výklenku vyšel a onu pomocnou ruku ji podal. Ucítil pevný stisk té její, oděné do značkových rukavic Dolce&Gabbana s leopardím vzorem. Paničce to, když už byla skoro nahoře ujelo, a jen díky Ondřejovu pohotovému zachycení si nerozmlátila ksicht.

A je to. Byla u něho doma. V jeho prostorném výklenku. Holé betonové zdi, na nichž se tu a tam nalézaly táhlé krůpěje zmrzlé vody. Podlaha byla vystlaná a odizolovaná několikero dekami a peřinami. Nalézal se tu i nábytek, tedy jedna ošklivá skříň a jakýsi noční stolek na němž byla lampička. A pak tu byla v rohu ještě jakási nízká polička se zabaleným jídlem a nápoji. Ondřejovi se zdálo, jakoby se čas zastavil. Postavy se pohybovaly zpomaleně. Dunění aut, která projížděla nad nimi mělo také nižší frekvenci ač byla právě ranní špička a lidé jezdili do práce. Cítil pronikavou vůni její voňavky.

Alois, doposavaď sedící na peřině už přítomnost paničky nevydržel, jistě se cítil jako nějaké zvířátko v zoo, vstal a s nenávistným zabručením výklenek opustil. Na Ondřeje i paničku měla Aloisova náhlá nepřítomnost vlastně uklidňující vliv. Panička si dál prohlížela interiér a našla na stolku knihu. Vzala ji do rukou aby zjistila o co jde. Jednalo se o knihu Endurance od Alfreda Lansinga.

„Jé, tuhle jsem četla,“ pronesla radostně panička, „Někdy si připadám jako ti námořníci…“

Najednou se mu zdála být tak milá.

„Co bude dneska?“ promluvil poprvé Ondřej.

„Co by mělo být?“ odpověděla otázkou panička a vracela knihu nazpátek, „Přijela jsem tě navštívit. Zjistit jak žiješ.“

Panička přistoupila k Ondřejovi, „Jsi nějaký zanedbaný.“

Natáhla ruku k jeho tváři ale on se jí vyškubl.

,,Jestli máš pro mě nějakou práci, tak řekni jakou a za kolik jinak jdi do hajzlu!“ řekl Ondřej naštvaně.

Panička se zatvářila uraženě a její hlas už nezněl tak přívětivě jako doposavad: „No jestli chceš, tak bych si tě odvezla k sobě domu a tam už bysme něco vymysleli…“

„A co na to manžel?“ zeptal se Ondřej a uviděl v ženině obličeji jisté překvapení.

„Manžel není doma, nikdo není doma. Budeme tam sami a zaplatím ti, podle toho, jak se mi to bude líbit ale s prázdnou určitě neodejdeš.“

Ondřej se v duchu znovu profackoval, už zase ji podléhal. Ji a jejím, tedy Prokýškovým, prachům. Panička v Ondřejově tváři vyčetla tichý souhlas.

„Ale budeš mi muset pomoct dolů.“

Cesta dolů, po namrzlém betonu byla opravdu nebezpečná. Ondřej chytil paničku silně za boky a pomalu spolu sestupovali. Jenomže v asi první třetině jim to podjelo, panička spadla na Ondřeje a oba sjeli dolů. Ondřej si povšiml mírného úsměvu v bodyguardově obličeji. Paničce se sjezd náramně líbil. Ondřejovi, který posloužil jako sáňky už méně. Ještě chvíli na něm ležela a smála se. Ondřej byl ale stále zaražený a nervní. Nicméně dovedl si představit, že by jako milenci blbli třeba na zasněženém dětském hřišti, že by sjížděli zasněžené skluzavky… Jenomže to byly jenom představy a on se z nich rychle probral.

Trvalo to chvíli ale nakonec z něho vstala a přitom se, spíše nevědomky, přimáčkla zadečkem na jeho klín. Dokonce mu i pomohla na nohy. Co si o ní má sakra myslet? Přišli k autu. Řidič nastoupil ale s nastartováním váhal, jakoby věděl, že panička má něco za lubem. A opravdu. Panička sáhla do kapsy bundy a vytáhla hrst kovových padesáti, dvaceti a desetikorun a nabídla ji Ondřejovi. Ten se na ni tázavě podíval a peníze si do hrsti převzal. Panička mu ještě doplnila náklad několika zaběhlými mincemi a pak si nabrala pro sebe z druhé kapsy. Její obličej se zase rozzářil perverzností.

„Ná, puťa puťa ná“, začala volat na bezdomovce. „Kdo chce penízky? Poďte si je chytit!“

Přilezli. Dalo se to čekat. Nebylo to pod jejich úroveň. Oni totiž žádnou neměli. I bezdomovec s rozmlácenou bradou, na které si přidržoval kapesník, přilez. Na jednou před paničkou a Ondřejem stála skupina asi pěti lidských trosek. Ondřej se znovu na rozjařenou paničku podíval.

„Neboj bude to zábava,“ řekla k němu, „na tři jo? Jednáá,“ panička začala naznačovat nadhoz a bezdomovci se začali připravovat, jako nějací psi, kterým se chystáte hodit žrádlo, „dvěéé…“, Ondřej nevěděl, jestli to udělá… „tří!“ zaječela panička a rozhodila do vzduchu nad bezdomovce kováky. A on ji se zpožděním následoval. Mince se rozlétly do vzduchu jako hejno ptáků. A následně se strhlo šílenství. Bezdomovci sbírali jako díví. Lezli po zemi a rychle si mince strkali do kapes. Ondřejovi vyvstal v mysli jeho maturitní večírek, na němž se odehrávalo něco podobného, ovšem maturanti se tam po dosbírání mincí nazačli prát. Bezdomovci se vrhli jeden na druhého, váleli se po sobě a škrtili se, jen jednomu se podařilo dostatečně rychle utýct. Panička se smála jako šílená i řidič se za volantem chechtal jako debil, jenom Ondřejovi to přišlo spíše nechutné.

Cesta autem byla dlouhá. Ondřej si uvědomil, že smrdí. Dnes neměl příležitost zajít do Teska a cítil se trapně. Nicméně paničce to zdá se nevadilo. Hodně se vyptávala a on se snažil odpovídat. Zdálo se, že jí jeho vyprávění upřímně zajímá. Jakmile ale přišla ale řeč na ní, začala se vykrucovat. V zásadě Ondřejovi sdělila pouze to, že je s manželem už pět let a že se často nudí. Přihodila také několik vtipných historek co zažila s bezdomovci a různými ,,ostýchavými lidmi“.

„Ale ty jsi jiný Ondřeji. Jsi zajímavější. Dnešek si užijeme.“








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Simona

Chci to udělat tvrdě do zadečku! Vůbec se se mnou nemazli a začni mi to dělat do mé kakaové dírky.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 455

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA SIMONA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Verča

Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 457

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Vendula

Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 450

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Ronald Reagan


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2024 Ceník - Vaše reklama na Povidka.cz | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury