Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Díky Marusjo za všechny ženy 1/2

Manžel je starší o šestnáct let. Tento věkový rozdíl v našem vztahu nikdy nezpůsobil žádný problém. Až teď, po čtrnácti letech našeho manželství, kdy Richard oslavil padesátku. Přestal se se mnou milovat. V záplavě různých starostí jsem si toho nejprve nevšimla. Pak jsem zjistila, že na mé náznaky, že to chci, nijak nereaguje. Dokonce s ním nehlo ani to, když jsem se k němu přitiskla nahá. Mé tělo jej nechalo chladným. Připadám si naprosto nemožná. A přitom jsme spolu mívali tak báječný sex. Tak vášnivý a něžný. Nějak se nám vytratil. Naposled jsme to spolu dělali před mnoha měsíci.

V našem doposud harmonickém vztahu to začalo trochu skřípat. Richard dělá věci, které dřív nedělal. Například klidně hodí špinavou košili na čistou. Nebo pastu na zuby položí pokaždé jinam a já ji musím hledat. Rozčiluje mě to. Na první pohled to jsou prkotiny, ale každá taková hloupost mě hned vytočí a pak na něj naštvaně křičím. Mám hrozné výčitky, že se ze mě stává fúrie. Někdy v sobě cítím silný přetlak. Takové chvění, brnění po těle a nepříjemná nervozita. Mám pocit, že mě už nic nebaví a mám depku.
Asi by to bylo jiné, kdybychom měli děti. To je v našem manželství jediný závažný problém. Po několika letech marného snažení o potomka jsme si oba nechali udělat důkladné vyšetření. Zjistili jsme, že Ríša je neplodný. Má nepohyblivé spermie. Po prozkoumání možností co se s tím dá dělat, jsem Ríšovi navrhla, jestli by nebyl proti tomu, že bych se nechala oplodnit spermiemi od neznámého dárce v nějakém reprodukčním středisku. Zatvářil se odmítavě a navrhl, jestli by nebylo lepší si dítě adoptovat. S tím jsem zas nesouhlasila já. Po té, co jsem si přečetla knížku od Broučkové tom, co všechno si užila se svými svěřenci, můj zájem o adopci značně ochladl. Pokoušela jsem se jej přesvědčit, že má varianta bude lepší, ale tvářil tak odmítavě, že jsem se na něj neodvažovala moc naléhat. Doufala jsem, že po nějakém čase, až se mu to uleží, se mi jej přesvědčit podaří.


Po Ríšovo babičce jsme zdědili domek se zahradou. Je moc pěkný, ale než jsme se nastěhovali, museli jsme provést celkovou rekonstrukci. V rámci rekonstrukce jsme si nechali postavit i malý bazén. Je přímo před okny ložnice a z ložnice je k měnu přístup francouzským oknem. To jsem vymyslela já. Je to paráda, když si mohu přímo z postele jít zaplavat. Vzhledem k omezeným financím jsme stavbu zadali malé firmě. Jak jsme pak zjistili, najímala si na práci Ukrajince. To nám s Ríšou nijak nevadilo, hlavně když dělali co měli. Kvůli k vyčerpanému rozpočtu jsme si úpravu okolního terénu provedli svépomocí. Pomáhal nám s tím Voloďa, jeden z party dělníků, která u nás makala. Když firma odcházela, požádal nás, jestli by u nás nemohl chvíli bydlet. Ne v našem domě, ale v dřevěné boudě na okraji zahrady, kterou si firma před rekonstrukcí postavila, aby do ní mohla schovávat materiál a nářadí. Kteréhokoliv jiného dělníka bychom zřejmě odmítli, ale Voloďu jsme u sebe nechali rádi. Všímali jsme si jak kdo pracuje a Voloďa na rozdíl od ostatních vždy tvrdě makal. Byl to statný muž tak kolem třicítky s mohutnou šíjí a silnými rameny. Blonďaté vlasy měl střižené nakrátko. Nekouřil jako ostatní. Nehulákal jako ostatní, když se napili. Byl tichý a pracovitý. Nejvýraznější na něm byla velká jizva táhnoucí se mu od kořene nosu přes celou tvář až ke krku. Vypadala opravdu hrozivě. Několikrát jsme se z něho snažili dostat, jak k ní přišel, ale nechtěl o tom mluvit.


Zase jsme se s Ríšou pohádali. Na stole jsem našla zaschlé kolečko od hrnku. Na stole s povrchem z dřevěné dýhy, tak náchylné na vlhkost. Pořád mu říkám ať si vezme tácek. Ale on ne! Navíc jsem se cítila obzvláště nepříjemně. Vnímala jsem takové neurčité pnutí v těle, nutkavé chvění v oblasti pánve. Nedalo se to vydržet. Seřvala jsem jej jako nikdy před tím. Samu mě překvapilo jak moc mě to rozčílilo. Odešel a já očekávala, že zaleze někam trucovat. Po chvíli se ale vrátil a nevypadal vůbec naštvaně.
„Deniso, musíme si promluvit,“ posadil se do křesla.
Posadila jsem se naproti němu. Chvíli na mě mlčky hleděl. Pak se odhodlal.
„Potřebuješ chlapa!“
„Cože?“ nechápala jsem, „a ty jsi jako co?“
„Potřebuješ chlapa, aby tě uspokojil.“
„No dovol!“
„Počkej, nepřerušuj mě. Poslední dobou jsi pořád podrážděná. Všimla sis toho?“
„Tak mě pořád tak nerozčiluj!“
„Jsi podrážděná, protože ti to chybí.“
„Co?“
„Sex!“
„Tak proč se se mnou nepomiluješ?“
„Nemůžu.“
„Cože? Proč ne?“
„Nechci o tom mluvit.“
Dost mě to vyděsilo. Co se proboha stalo? Věděla jsem, že teď to z něj nedostanu. Když se v něčem zapřel, byl jak beran. Večer jsem se k němu přitulila. Hladila jsem jej po ramenou a po hrudi. Něžně mě líbal. Hladila jsem jej po hrudi dolů. Stále níž, až na podbřišek. A pak ještě níž. Nástroj měl povadlý. Vlhkými rty jsem se mazlivě otírala o jeho. Cítila jsem, že nejen ústa mám vlhká. Špičkou jazyka jsem něžně pronikla do jeho úst. Vášnivě jsem mu jazykem rejdila ústech sem a tam. Zajížděla dovnitř a zase ven. Naznačovala jsem mu tak, co chci, aby mi dělal. Toužila jsem, aby do mě také pronikl. Nejen jazykem. Hlavně jinou částí svého těla. Tu měl ale stále povadlou. Po chvíli marného snažení jsem se zklamaně odtáhla. Pak mi to řekl. Že má problémy s erekcí, to už jsem pochopila. Doktor mu vysvětlil, že to není žádná nemoc, ale stav přiměřený jeho věku. Přítulila jsem se k němu a pohladila jej po vlasech.
„Ale to přece vůbec nevadí, lásko. Můžeš se se mnou mazlit.“
„Ano, to můžu. Ale jednu věc už asi nezastanu.“
„Co tím myslíš?“
„Však ty víš. Potřebuješ to. Vím to. Vidím jak to s tebou mává. Denisko, mám hrozný strach, že si najdeš milence.“
„Ale no tak Ríšánku. Co si to o mě myslíš?“
„Najdeš si milence, já to vím. Chápu to. Jsi žena v nejlepších letech. Potřebuješ to. Potřebuješ to často.“
„No dovol! To není pravda. Vše co potřebuji jsi ty. Nemůžeš se víc snažit?“
„Ano, budu, slibuji. Ale ty potřebuješ pořádný sex.“
„Ne, nic takového.“
„Vidím jak ti to chybí, jak jsi zoufalá a smutná. Už si ani nezpíváš při vaření nebo ve sprše.“
To byla pravda. Poslední dobou jsem neměla na zpívání moc náladu.
„Chci, abys byla zas šťastná jako dříve. Je to jednoduché. Potřebuješ jen pořádně ošukat. To je celé.“
Nevěřícně jsem na něj chvíli zírala s pusou dokořán.
„Takže si na to mám najít milence?“
„To právě ne.“
„Tak co tedy?“
„Přemýšlel jsem. Napadlo mě, co kdybych ti za sebe sehnal zástupce?“
„Takže ty mi najdeš milence?“
„Ne. Jako zástupce. On bude předstírat, že jsem to já. Ty budeš předstírat, že jsem to já. On tě uspokojí jako že tě uspokojuji já. A tak to budu mít pod kontrolou a budeme spokojeni oba.“
„Nechápu vůbec nic z toho, co mi tu vykládáš.“
„Je to jednoduché. Pomiluješ se s ním a to bude všechno.“
„S kým?“
„S tím, koho ti přivedu.“
„Proboha Ríšo! Víš vůbec co říkáš?“
„Co je na tom tak strašného?“
„Nic. Jen nevím jak se to liší od milence.“
„Tohle si pohlídám.“
„Jak pohlídám?“
„Budu to sledovat. Vše budu mít pod kontrolou.“
„Cože? To jako že budeš při tom?!“
„Ano.“
„Pane bože! Já to budu dělat s nějakým cizím chlapem a ty se na mě při tom budeš ještě dívat?“
„Ano.“
„Ty ses úplně pomátl! To snad není ani možné! Miluješ mě ještě vůbec? Ach bože, čeho jsem se to dočkala!“

Jeho návrh mě šokoval. Věděla jsem, že mi nikdy nezahnul. Poznala bych to na něm. Tím jsem si byla naprosto jistá. Jednou mi volal, že se zdrží v práci. Přišel a tvářil se jako že nic. Hned mi bylo jasné, že se něco stalo. Z několika zdrojů jsem zjistila, že se jej snažila uhnat jedna jeho kolegyně. On ale odolal.
Ani já mu nikdy nebyla nevěrná. Přestože jsem měla příležitostí hodně. Chlapi mi dělají návrhy často. Obzvláště jeden kolega v práci byl dost neodbytný. Docela se mi líbil. V jednu chvíli jsem uvažovala, že bych mu mohla podlehnout. Vlastně jsem se rozhodla, že ho nechám mi to udělat. Pak jsem ale dostala hrozné výčitky. Nechtěla jsem být taková mrcha a zradit svého muže. A teď on přijde s tímhle!
S tou mou podrážděností mě pořádně naštval. Co si o sobě myslí? Někdy prostě mám své dny. Ve dnech největší nervozity mám hodně citlivá prsa. Stačí malý dotek, a už se mi bradavky svírají tak silně, až je to bolestivé. Dole jsem z toho pak hodně vlhká. Snažím se si toho nevšímat, ale pak jsem o to více nervóznější. Varovala jsem jej, ať se neopovažuje mi někoho přivést.


Zas jsem měla to nepříjemné období. Prsa mě bolela a dole jsem měla kluzko. Takové stavy mi nastávají pravidelně v období ovulace. Večer se mě Richard zeptal, co bych řekla na to, bychom pozvali Voloďu zítra na oběd. Chtěla jsem rozhodně odmítnout. Hlavou mi probleskla vzpomínka na Voloďův nesmělý úsměv a na jeho široká ramena. V tu chvíli se mi sevřelo pánevní dno. „Chmmmfff!“ vylétlo ze mě zafunění.
„Ale no tak Deniso. Co máš proti Voloďovi?“
„Nic,“ snažila jsem se uklidnit, „když chceš, tak jej pozvi.“
Voloďa se tvářil trochu nesměle a trochu podezřívavě. Richard mi prozradil, že mu dalo docela dost práce, než jej ke společnému obědu přemluvil. Souhlasil, až když mu Ríša ukázal novinový článek o českých rodinách, které pořádají společný oběd s rodinou cizinců žijících u nás a ti pak na oplátku zas pozvou je. Tak se navazují nová přátelství mezi národy.
Uvařila jsem bramboračku s houbami a upekla kuře s nádivkou. Oběma chlapům to náramně chutnalo. Snažili jsme se při jídle konverzovat. Ze začátku nám to moc nešlo. Nevěděla jsem, co mám říct a tak jsem spíše mlčela. Richard se snažil více. Vyzvídal, kde všude Voloďa byl a proč přišel právě sem k nám do naší země. Voloďa lámanou češtinou vyprávěl, že odešel s partou kamarádů za prací. Sem šli na jistotu, protože jeden z nich tu již před tím byl a věděl jak to tu chodí. Hovořil stručně a věcně, většinou se zrakem upřeným do talíře. Jen občas po nás přelétl pohledem. Nejdřív jsem si ničeho nevšimla. Ale pak jsem zjistila, že se mi dívá do výstřihu. Vždycky, když si myslel, že to nevidím a Richard byl otočený jinam. Měla jsem na sobě své oblíbené letní šaty na ramínkách. Nic jiného bych na sobě v tom letním parnu nesnesla. Měly poměrně hluboký výstřih. Obávala jsem se, jestli nejsou moc vyzývavé. Richard mi je ale schválil, že jsou perfektní. No jo, ale ty si vzít nemůžu, namítala jsem, k nim se nenosí podprsenka. Zatvářil se spokojeně a trval na tom, že si je vzít musím.
Po obědě jsme otevřeli lahev vína a posadili se do křesel. Konverzace plynula již mnohem plynuleji. Richard vyprávěl svůj příběh jak jako student cestoval po Evropě. Voloďa pozorně naslouchal a nenápadně mi šmíroval nejen výstřih ale i stehna. Dělala jsem, že jsem si ničeho nevšimla, ale dost mě to znervózňovalo. Celá ta situace mi přišla směšná až trapná. Zatímco se manžel vykecává, host bloudí duchem kdoví kde, podle kradmých pohledů nejspíše manželce po kozách nebo mezi nohama. A to ještě neví, že bude mít za úkol se jí mezi ty nohy dostat.
Richard dopil sklenku a navrhl, že bychom si všichni tři mohli skočit do bazénu. Voloďa se omluvil, že bohužel nemá plavky. Richard jej odbyl, že to nevadí a že nejlepší to je skočit tam nahý. Voloďa se na mě podíval, aby zjistil, co si o tom myslím. Nasadila jsem pokerovou tvář. Bradavky jsem měla tvrdé a dole v podbřišku mě šimrala motýlí křídla. Sledovala jsem, jak oba vyšli ven k bazénu. Sama jsem zůstala vevnitř. Nedokázala jsem se odhodlat jít tam za nimi. Strašně jsem se styděla. Richard ze sebe shodil triko a kalhoty. Voloďa nerozhodně stál a rozhlížel se kolem. Vidět mě nemohl. Schovala jsem se za záclonu. „Tak co je? Dělej!“ Rozčiloval se na něj nahý Ríša. Voloďa se tedy svlékl. Ztuhla jsem za záclonou jako socha. Tak velké přirození jsem ještě nikdy neviděla. Měl ho v klidové poloze tak velkého jako Ríša při erekci. Jak bude asi velký, až se mu postaví? Náhlá slabost v kolenou mě málem povalila na zem. Lechtání motýlích křídel v podbřišku přešlo v palčivé svrbění. Tlak na prsou zesílil. Cítila jsem jak rychle vlhnu. Hlavou mi bleskla představa, jak se mi s tímhle nástrojem dobývá do klína. Pane bože! Stiskla jsem prudce stehna k sobě a přitiskla dlaň na ústa, abych nevykřikla. Richard se na chvíli zarazil, když si všiml, co se Voloďovi houpe mezi nohama. Pak ale skočil do vody a Voloďa za ním. Šmírovala jsem je zpoza záclony jak ve vodě dovádějí a cítila se trapně.
„Denisóóó! Kde jsííí? Pojď takýýý do vodýýý!“ volal na mě Richard a já jej za to nenáviděla. On si snad myslí, že tam k nim jen tak skočím mezi dva nahé chlapy? Měla jsem toho dost. Odešla jsem do kuchyně umýt nádobí. Richard se objevil asi za půl hodiny. Tvářil se otráveně.
„Proč jsi nepřišla?“
„Kde je?“
„Odešel.“
„Tak náhle?“
„Jo. Zvoral jsem to,“ řekl naštvaně. „Zeptal jsem se jej ‚Líbí se ti moje žena? Chtěl bys ji?’“
„Ježiš, ty jsi kretén!“
„Myslím, že jej to vyděsilo.“
„A ty se divíš?“
„Vždyť ti říkám, že jsem to zvoral.“
Nalil si zbytek vína z láhve na stole a zadumaně hleděl do prázdna. „Musím tam za ním zajít a vysvětlit mu to.“
„Prosím tě radši nikam nechoď.“
Náhle změnil téma: „Denis? Vidělas ten jeho vercajk?“ zašklebil se. „Neříkej, že ne.“
„Ano viděla,“ přiznala jsem.
„Ten má nádobíčko, co?“ zasmál se. „Takové péro se jen tak nevidí. Líbilo se ti?“
„Nemusím na to odpovídat, že ne?“
„No nemusíš, nemusíš,“ napil se. „Zajímalo by mě, jestli ty ses mu líbila. Co myslíš?“
Pomyslela jsem si, že podle toho jak na mě hleděl o tom není nejmenších pochyb.
„Myslím, že líbila,“ připustila jsem váhavě.
„Vážně?“ řekl s nadějí v hlase. „Chceš si s ním zapíchat?“
Praštila jsem talířem o stůl. Jako zázrakem se nerozbil.
„No promiň, promiň. Já jen, že by se ti to s ním mohlo líbit.“
„A to by ti nevadila taková konkurence?“ dala jsem ruce v bok.
„Vadila, přiznávám.“
„Tak proč mě do toho nutíš?“
„Vždyť víš. A Voloďa by se na to hodil, když má takový pěkný klacek.“
„Přestaň s tím!“
„Neříkej, že by se ti nelíbilo, kdyby tě s takovým pérem oprcal.“
„Proboha nech už toho!“
„Promiň. Omlouvám se.“
Mlčky jsem uklízela poslední kousky nádobí a vztekle jimi mlátila o police. Co se týče toho, jestli by se mi to líbilo nebo ne, tak na to jsem měla značně rozpolcený názor. Hlava nahoře mi tvrdila, že rozhodně ne, zatímco dole malá Deniska pevně trvala na tom, že ano.


Moje přesvědčení, že o manželově úletu nikomu ani nemuknu, vzalo za své při kávovém dýchánku, na který se s Monikou, mou nejlepší kamarádkou, pravidelně slézáme. Nutně jsem potřebovala poradit, co mám dělat. Vysvětlila jsem Monice, co si na mě můj manžílek vymyslel.
„No tedy,“ ohromeně koulela očima, „to bych do Richarda nikdy neřekla.“
„Co mám dělat? Poraď!“
„Na co se ptáš? Jestli se s tím chlápkem máš vyspat?“
Přikývla jsem. „Mám z toho značně rozporuplné pocity.“
„To chápu. Ale já nevím. To záleží na tobě.“
„To já také nevím. Myslela jsem, že mi poradíš.“
„Tak počkej, počkej… Vezmeme to pěkně po pořádku. Hezky jedno po druhém pro a proti. Uděláme si v tom jasno, ano?“ řekla a vytáhla papír a tužku.
„Tak za prvé. Líbí se ti?“
„Myslela jsem, že mi poradíš a ne že budeš vyzvídat.“
„Nevyzvídám. Jen upřesňuji situaci.“
„Nic upřesňovat nechci.“
„Tak dobře. Nemusíš mi to říkat. Začneme jinak. Je hezký?“
Zaváhala jsem. Monika neutrálně hleděla do papíru a čekala.
„A-ano, je.“
„Dobře, píši si jedno pro. Je mladý?“
„Ano.“
„Další pro. Je vysoký?“
„Ano.“
„Hmmm. To máme další pro. Je pěkně rostlý, svalnatý?“
Sklopila jsem stydlivě oči. Monika se zasmála.
„Aha, takže si můžu napsat další pro. Není to nějaký hrubián nebo hulvát?“
„Není. Je velmi milý.“
„Další pro. To jsou samá pro, děvenko. Hm, hm. Na co se ještě zeptat… nevidím žádná proti. Nemá nějaký problém? Nic mu nechybí? Má všechno, co má chlap mít?“
„To má,“ vyhrkla jsem, „je vybaven nad míru.“
„Cože?“
Skousla jsem si ret. Sakra!
„Ale nic.“
„Jak nic?! Tohle mi tedy vysvětli. Je vybaven… Tím myslíš, že má velké… to?“
„Ano.“
„Jak to víš? Tys ho viděla?“
„Ano. Koupali se s Ríšou nazí u nás v bazénu.“
Vykulila oči a na tváři jí zacukal smích. Cítila jsem jak se mi krev hrne do tváří.
„Takže si to shrneme: Je hezký, mladý, vysoký a svalnatý, žádný kretén a má velké péro…“
Hleděla jsem k zemi, rudá až na prdeli.
„A manžel ti ho strká do postele…“
Hanbou bez sebe jsem bezhlasně přikývla.
„Chmmpt, chrocht!“ vyprskla Monika. Ona když se směje, tak při tom chrochtá jako Sandra Bullock. „Takže… checht, chrocht,“ dusila v sobě smích. „Takže manžel po tobě chce, abys souložila s nádherným mladým svalovcem a ty chceš vědět jestli máš…, che, che, che, chrocht… jak že zněla ta otázka? Ha, ha, ha! Jestli se máš nechat ošukat jeho velkým pérem? Cha, cha, cha, cháááááááá! Pane bože, cha, cha, cháááááááááá! Já to nevydržím, cha, cha, cha, cha, cháááááááááá! Já se snad počůrám! Cha, cha, cha, chááááááááá… chrochty, chrocht,“ smála se jako blázen. Trpělivě jsem čekala, až skončí.
„Pane bože! Tys mě dostala,“ otírala si slzy z očí, „já se fakt pochcala!“


Když jsem se vrátila domů, manžel se právě chystal k odchodu. V ruce držel misku s broskvemi.
„Zajdu za Voloďou do boudy se mu omluvit,“ vysvětlil mi.
„Proboha ne! To bude tak trapné!“ rozčilovala jsem se. „Neměl bys to radši nechal být?“
„Ne, to se musí urovnat.“
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“
„No dobře, tak tam nepůjdu. Nemohla bys tam zajít ty? Dát mu alespoň ty broskve? Prý je má rád.“
„Tak dobře,“ souhlasila jsem. Nedůvěřovala jsem moc jeho diplomatickým schopnostem. Sama to zvládnu určitě lépe.
Voloďa mi otevřel s překvapením ve tváři. Mile jsem se na něj usmála a nabídla mu broskev. Řekl ‚ďakúju’ a vzal si ji. Přitom se na mě tak zvláštně podíval. Najednou jsem se styděla jak malá holka. Nabídl mi na oplátku banán. Banány mám velmi ráda. Vzala jsem si jej, abych neurazila. Díval se na mě čím dál upřeněji. Ten jeho pohled mě znervózňoval. Chtěla jsem odejít, ale bála jsem se, aby tak rychlý odchod nevypadal nezdvořile. Oloupala jsem si tedy banán a začala jej jíst. On se zakousl do broskve. Ale nejedl ji. Přitiskl rozevřené rty na nakousnutou část a pomalu ji lízal. Při tom na mě chtivě hleděl. Rty se mu leskly šťávou. Ztuhla jsem s banánem v puse. Stud a vzrušení se mi smísily v těle.
„Už musím!“ zahuhlala jsem s plnou pusou, otočila se a rychle vyběhla ven. Díval se za mnou. Utíkala jsem přes zahradu a mezi nohama měla kluzko.
Richard seděl v obýváku a lišácky se usmíval. To bylo podezřelé. Dvakrát jsem dlouze vydechla, abych se uklidnila a šla k němu zjistit, co tady nehraje.
„Tak co? Všechno v pořádku?“ měl na tváři stále ten potutelný výraz. Přikývla jsem.
„Tak to jsem rád. Zašel jsem dnes za ním a vše mu důkladně vysvětlil. Že opravdu chci, aby se s tebou pomiloval. Že to není žádná bouda nebo tak něco.“
„Proboha! A co on na to?“
„Říkal, že pokud budeš chtít, tak že to rád udělá.“
„Pane bože!“
„Vysvětlil jsem mu, že to chceš, ale že jsi moc stydlivá, aby sis mu o to přímo řekla. Že své přání vyjádříš symbolicky.“
Polil mě studený pot. Tušila jsem to nejhorší.
„Dáš mu svou broskvičku a on ti zas dá svůj banán. Oba si pak na tom ovoci ukážete, co si navzájem budete dělat.“
„Ježíši Kriste!“ zhroutila jsem se do křesla.


Osprchovala jsem se a šla spát, aniž bych Richardovi dala dobrou noc. Ať vidí, jak moc jsem na něj naštvaná. Už jsem skoro usínala, když v tom jsem zaznamenala jeho přítomnost.
„Denisko, miláčku, spíš?“
„Ne-e,“ zamžourala jsem do potemnělé ložnice. Stál přede mnou u postele a byl nahý. Pak jsem si všimla, že má ztopořené přirození. Takhle ztopořeného jsem ho u něj naposled viděla před lety. Cítila jsem jak mi stoupá tlak.
„Ríšulko,“ usmála jsem se, „ty jsi dnes pěkně vzrušený!“
„Ano Denisko, jsem moc. To kvůli němu.“
Chtěla jsem se zeptat kvůli komu, ale v tom ustoupil stranou. Za ním stál úplně nahý Voloďa. Mezi nohama se mu tyčil ztopořený monumentální genitál. Polilo mě horko. „Hááách!“ prudce jsem vydechla a nemohla se znova nadechnout. Hanbou bych se na místě propadla!
„Denisko, miláčku, všechno je v nejlepším pořádku,“ drmolil Richard rychle, když viděl mé zděšení. Vysvětlil jsem Voloďovi, že s tím ovocem jsem to na tebe narafičil, a že jsi o ničem neměla ani nejmenší tušení.
„Tak… tak proč sem přišel?“
„Poprosil jsem jej o to. Podívej se co se mnou dělá už jen to, že je tady,“ ukazoval mi své ztopoření.
„Ale…, ale…“
„Neboj se. Nebude ti nic dělat. Jenom si vedle nás lehne. To by ti nemuselo snad vadit, ne? Když tu zůstane, tak myslím budu schopen tě pomilovat.“
„Proboha, ty se chceš se mnou milovat v jeho přítomnosti?“
„Ano!“
„Tak to v žádném případě!“
„Jak chceš. Tak tě alespoň budu hladit.“
Lehl si vedle mě. Pokynul Voloďovi, aby si ke mě lehl z druhé strany. Nevěřícně jsem sledovala, jak si ke mě lehá. Dotyk jeho těla na mém mě elektrizoval. Cítila jsem jeho zvláštní vůni. Obléval mě střídavě horký a studený pot. Bradavky se mi prudce stáhly. Deniska sebou silně zacukala. Ríša se ke mě z boku přitiskl a položil mi své ztopořené přirození na břicho. Voloďa se ke mě přitiskl z druhé strany. Mohla jsem porovnat rozdíly v jejich velikostech. Ríšův klacík mi ležel na břichu jako splasklý pouťový balónek, zatímco Voloďův erigovaný monument se nad ním majestátně vznášel jako obrovská vzducholoď. Jeho rozměry přesahovaly veškerou mou fantazii. Něco tak velkého jsem ještě nikdy neviděla. Ležela jsem bez hnutí mezi nimi a chvěla se po celém těle. Jako ve snách jsem vnímala, jak mi Ríša vyhrnuje noční košilku, obnažuje mě a hladí po nahém těle. Voloďa na mě nesahal, jen se díval. Se zájmem sledoval, jak mi Ríša laská ňadra, bříško a klín. A já se styděla a styděla. Jeho zvídavý pohled ale přes veškerý můj stud Ríšovo dráždění spíše umocňoval než srážel. Vzrušením jsem nemohla ani dýchat. Tělo jsem měla v jednom plameni. Slastné vlny se mi prolévaly tělem sem a tam. Pochva se mi svírala. Plála jsem jak vatra.
„Líbí se ti to?“ zašeptal mi Ríša do ucha.
Neříkala jsem nic, jen se třásla.
„Podívej na toho vorvaně,“ šeptal mi Ríša dál do ucha. „Sáhni si na něj, ať víš, jak je tvrdý.“
„Ach ne, Ríšuklo, já nechci.“
„Tak dělej! Sáhni mu na něj! Hned!“
Váhavě jsem vztáhla ruku. Zlehounka jsem se jej dotkla. Byl teplý a hebký. „Oóóóh,“ zasténal Voloďa tiše.
„Osahej mu jej pořádně!“
Udělala jsem, co po mě chtěl. Osahávala jsem jej po celé jeho délce.
„Oóóóóóóóh,“ sténal Voloďa mnohem hlasitěji.
„Tak co?“
„Má ho tvrdého jako skálu.“
„Oóóóóóóóh, óóóóóóh,“ sténal Voloďa.
„Bodejť by ne,“ zasmál se Ríša. „Prozradil mi, že neměl ženskou věky. Je nadržený jako zvíře. Mohla bys pro něj něco v tomto smyslu udělat?“
„Ríšo ne!“
„Nemyslel jsem šukání. Víš, přiznal se mi, že se mu strašně líbí tvoje prsa a stehna. Mohl by ti je chvíli líbat?“
Díval se na mě s nadějí v očích. Já se zmítala nezvladatelnou vášní. Deniska plná vlhkosti se mi svírala divokou touhou a pulsovala v podbřišku jak druhé srdce. Prsa mě bolela žádostí o laskání. Deniska na mě ze zdola hystericky vřískala ať už s tím sakra začne!
„No tak Denisóóó. Co ti to udělá? Nic ti to neudělá! A jeho to potěší.“
Přikývla jsem, přemožená okolnostmi.
„Jsi skvělá!“ dal mi Ríša polibek.
Sledovala jsem, jak se Voloďa sklání k mé hrudi. Oči mu plály divokým chtíčem. Rty se mi přisál na vrcholek ňadra. Cítila jsem, jak mi jazykem přejíždí po bradavce.
„Aáááááách, ááááách, ááááááách!“ sténala jsem rozkoší. Byl to neobyčejně vzrušující pocit. Jiný muž než můj manžel důkladně ochutnává obě má prsa. Bradavky zduřelé jeho sáním se mi leskly slinami. Ona muži funěli vzrušením. Začali mě hladit. Bylo to tak krásné! Čtyři chvějící se dlaně na mém těle prsty jemně prozkoumávaly všechna zákoutí mého těla. Voloďa mě z prsů pomalu líbal směrem na bříško. Richard mě líbal na ústa, takže jsem na Voloďu neviděla. Cítila jsem po těle jeho polibky jak pomalu směřují do mého klína. Čím více se k němu blížily, tím více mě vzrušovaly. Tiše jsem sténala Richardovi do úst, když polibky dorazily až mezi má stehna. Pocítila jsem horký dotek přímo na Denisce. „Hááááááách!“ vykřikla jsem a roztřásla se rozkoší. Další horký dotek ze mě vyrazil další slastný výkřik. Cítila jsem Voloďovy dlaně na stehnech. Jemně mi je tlačil od sebe. Poddala jsem se tomu něžnému tlaku. Ríša zvedl hlavu a spokojeně sledoval jak roztahuji nohy. Mezi nimi se objevil Voloďův obličej. Upřeně mi hleděl mezi stehna přímo na Denisku. Cítila jsem jeho prsty jak mě jí stiskly a pak rozevřely. V pochvě mi divoce zacukalo. Richard se znova sklonil k mým ústům. Při tom mi laskal ňadra. Cítila jsem jak mi Voloďa dole napíná kůžičku a obnažuje můj výstupek slasti. Horký kluzký stisk jeho úst mi jej jemně sevřel. Lízal mi jej pomalými táhlými pohyby. „Aáááááááách! Aáááách! Aáááááách! Aáááááááách!“ křičela jsem nevýslovnou slastí. Nepopsatelná rozkoš mi vzplála v podbřišku a pak explodovala napříč mým tělem. „Aááááááááááá­áááááh!“ vyvrcholila jsem v závratné erupci slasti. Křičela jsem jako šílená. Zmítala jsem se na posteli naprosto smyslů zbavená. Voloďa zaujatě sledoval jak mohutně jsem se před ním udělala. Tváře měl vzrušením zčervenalé. Najednou jsem jej strašně moc chtěla mít v sobě. Roztáhla jsem nohy co nejvíce do stran a nastavila se mu. Vykulil na mě překvapeně oči. Významně jsem na něj pohlédla. Překvapení v jeho tváři vystřídal výraz nevěřícího poznání. Váhavě přiložil svůj nástroj na rozevřený kalich mé brány rozkoše. Pocítila jsem na Denisce jemný dotek měkkého vrcholu jeho kopí přesně na tom správném místě, kterým muži vstupují do mého těla. „Och!“ vydechla jsem potlačovaným vzrušením. Zarazil se zabořený mezi okvětními plátky mé orchidey a pohlédl na mě s otázkou v očích. V odpověď jsem zvedla nohy nahoru a pokrčila je podél těla, abych mu co nejvíce uvolnila cestu. To definitivně ukončilo jeho nejistotu. Jemný dotek mezi plátky se prudce proměnil v silný tlak. Cítila jsem jak se mi Deniska rozevírá. Cosi velkého pevného se mi do ní tlačilo. Pak to najednou se sklouznutím vniklo dovnitř.
„Aáááááááááách!“ vykřikla jsem v nebeské extázi. Tak nádherně mě tam dole naplnil. S napětím na mě hleděl a tlačil bedry proti mě. Jeho genitál mi v pochvě neodolatelně božsky klouzal. Je to tak neskutečně vzrušující pocit, když do mě muž zasouvá svůj úd. Nelze popsat tu rozkoš, když se mi pod jeho náporem hluboko uvnitř rozestupují poševní stěny. „Aáááách! Oóóóóóóch! Achich, ááááách!“ sténala jsem dokonalým blahem. Čím hlouběji do mě zajížděl, tím více blaho narůstalo. Tlak v pochvě stoupl do neuvěřitelné výše, jakou jsem nikdy nepoznala. Zastavil se a já pochopila, že do mě ten svůj mimořádně vyvynutý falus zasunul celý. Mám ho tam! Konečně!
„Jaké to je? Tak pověz. Jaké to je? Řekni mi to! Deniso! Proboha! Řekni mi to! Musím to vědět,“ slyšela jsem Richardovo volání jakoby z veliké dálky. Úplně jsem na něj zapomněla. Pohlédla jsem do jeho zoufalého obličeje a slastně vydechla.
„Aááááách! Je to úúúúžasnééé! Božíííííí! Chmmmmmm… Je tááák velkýýýý… emmmmmm… Tak moc jej tam cítííííím! Hmmmmmmmm…“
„Pane bože, pane bože!“ opakoval pořád dokola. Všimla jsem si, že ptáček mu pěkně stojí jako svíce. Přesto se zdálo, že z toho radost nemá. Nakláněl se dolů a hleděl mezi má stehna. Nevím co tam hledal. Měla jsem mezi nimi napresovaného Voloďu. Tiskl se ke mě a vzrušeně funěl. Cítila jsem zřetelně jeho úd v břiše. Pak se s ním ve mě začal hýbat. Ach bože! Byl to ten nejúžasnější pohyb, jaký jsem kdy zažila. Hleděla jsem do jeho slastí rozrůzněné tváře a připadala si neskutečně žensky. Jsem zase opravdová žena! Miluji se s mužem. Pronikl do mě svým údem. Hýbe se ve mě. Dělá mi to. Mé tělo mu poskytuje takovou rozkoš! Četla jsem mu to ze tváře. Pocítila jsem hluboké štěstí. Takový nádherný muž se mocnil mého těla. Bere si je plnými doušky. Ano, ano, vezmi si mě! Vezmi si mé tělo! Je tvoje! Dělej mi to. Ukaž mi jaký jsi mocný chlap! Ano! Takhle mi to dělej! Aááááh! Aáááách! Mrdej mé tělo! Oóóóóóch! Omrdej mě! Achich, ááááách! Pořádně mě omrdej! Oóóóóóch! Achich, áááááááách!
Voloďa divoce přirážel. Najednou vykulil oči a začal mručet jako medvěd. „Óóóóóómmmm! Óóóóóómm! Óóóóóóóóó!“ mručel hlubokým hlasem. Nadoraz ve mě zapíchnutý se na mě houpal. Oči se mu slastí protočily. S hrůzou jsem si uvědomila, že se do mě právě udělal. Neberu žádnou antikoncepci, když s Richardem nemohu počít. Myslela jsem, že mu to Ríša vysvětlil a že si dá pozor. Pohlédla jsem na manžela. Ten ležel vedle nás a zuřivě masturboval. Právě mu z penisu vystříklo několik bílých cákanců. Manžílek si jej klidně vyhoní, zatímco jiný chlápek mu oplodňuje ženu, pomyslela jsem si. Cítila jsem, jak mi Voloďův pohlavní orgán v pochvě mocně pulzuje. Představa, jak mi stříká spermie přímo do nechráněné dělohy, mě udělala. Prohnula jsem se pod ním jako pružina a vybouchla v neskutečně silném orgasmu.
„Aááááááááách! Aááááááááách! Achich, áááááááách! Anóóóóóóó! Ještěééééé! Vííííííc!“ řvala jsem až mi přeskakoval hlas. Zběsile mě mrdal a divokými přírazy mi vyšukával mozek z hlavy.


Probudila jsem se do nádherného slunečného dne. Richard vedle mě tiše pochrupoval. Vyskočila jsem z postele plná energie. Dnes je neděle a tak se nemusí nic dělat. Vyběhla jsem ven jen tak nahá na trávník do zahrady. Vzduch mě příjemně chladil na kůži. Za hodinu nastane letní parno. Bláznivě jsem se rozběhla po trávníku a pak udělala tři hvězdy. V hlavě mi zněla písnička. S rukama nad hlavou jsem začala vrtět boky a divoce po trávníku trsat křičíce při tom „Bikóóóz áááájm hepýýýý! Bikóóóz ááájm hepýýýý… klep elon if jú fíííl lajk hepines is d trúúúff!“ Ještě, že mě nikdo neviděl. Kolem plotu rostou vysoké túje. Pak jsem si zaplavala v bazénu. Chladná voda mi sevřela tělo. Cítila jsem ji na prsou a na stehnech, stejně jako Voloďu včera v noci. Zachvěla jsem se, jen jsem na to pomyslela. Pohlédla jsem směrem k boudě na okraji zahrady. Napadlo mě co kdyby si po ránu také chtěl zaplavat? Chvíli jsem plavala sem a tam a čekala. Pak jsem vylezla ven. Postavila jsem se na nasluněné místo. Zdálo se mi, že tam svítí slunce nejvíce. Shodou okolností to je místo, na které je z boudy dobře vidět. Natáčela jsem se tím směrem střídavě zepředu a zezadu. Špulila jsem zadeček a nastavovala paprskům svá prsa a klín a čekala. Neměla jsem totiž sebou ručník. Když jsem zcela oschla, šla jsem do domu.
Vzala jsem si na sebe svou oblíbenou bílou košili. Nosím ji jen doma, protože je z tak tenké látky, že je průsvitná. Ideální do velkého horka. Nahoře se dá rozepnout až na břicho, takže si mohu v horku větrat hruď. Tentokrát jsem si ji rozepnula celou. Když se nakloním, jsou mi vidět celá prsa. Podprsenku pod ní nenosím. Nevzala jsem si ani kalhotky. Ty si jinak beru vždy. Nevím proč jsem si je tentokrát nevzala. Asi pro ten pocit svobody. Košile mi sahá pod zadek. Když se nebudu předklánět, nebude to vidět.
Trochu jsem poklidila a pak začala vařit oběd. Richard pořád spal. Při vaření jsem si zpívala. „Lajk e vééérdžin“, kroutila jsem boky a podupávala si do rytmu, „tačed for d very fééést tááájm. Lajk e vé-é-e-é-rdžin, ven for hééét bíííts next tu mááájn.“
„Tady má někdo dobrou náladu,“ objevil se Richard mezi dveřmi.
„Lajk e vé-é-e-é-rdžin!“ zpívala jsem na plné pecky a smála se.
Uvařil si kávu a sedl si k ní ke stolu. Podala jsem mu talíř s tousty, které jsem mu mezitím připravila. Poděkoval a pobaveně mě pozoroval. „Zdá se, že se to včera vydařilo.“
Přitančila jsem až k němu a zpívajíc „…tačed for d very fééést tááájm…“ jsem jej políbila. Díval se mi pod rozevlátou košili na má houpající se prsa.
„Zdá se, že ano,“ odtančila jsem zpět ke sporáku. „Tedy až na to jeho vyvrcholení. To jsi tedy Ríšo nezvládl.“
„Cože? Co jsem nezvládl?“
„Ejakuloval do mě. Víš jak je to nebezpečné? Mám teď na početí nejvhodnější období.“
Zíral na mě jako kdyby jej někdo udeřil palicí.
„A-a t-to mi teď říkáš jen tak?“ vykoktal ze sebe.
„Jak jinak bych to měla říkat? Byl jsi snad u toho nebo ne?“
„No byl…“ zdál se být duchem nepřítomen.
„Tak vidíš! Myslela jsem, že jsi jej poučil co má dělat.“
„Poučil…“ opakoval po mě jako v transu, „nestihl jsem to. Nečekal jsem, že se to tak rychle zvrtne, když jsi byla tak moc proti.“
„Takové věci se mají říct včas,“ řekla jsem přísně.
„Kdy včas?!“ zařval. Už byl zase při sobě. „Nestačil jsem ani mrknout a už jsi měla jeho ptáka v kundě! Pane bože! To byl fofr! Mrdala jsi s ním tak náruživě, že jsi vůbec nic nevnímala! A teď mi tu klidně řekneš, že ti ještě naštěkal do boudy!“
„Přestaň s těma prasárnama! Tohle nebudu poslouchat.“
„No a co teda? Jseš zbouchnutá?“
„Nevím. To se uvidí.“
„Jak uvidí? Na to jsou přece nějaké pilulky, ne?“
„To jsou. Ale žádné tu nemáme.“
„Tak v lékárně, sakra!“
„Je neděle. A zítra už bude pozdě. Musí se vzít do čtyřiadvaceti hodin po tom.“
„Pane bože!“ vzlykl, až mi jej bylo líto.
„Ríšulko, miláčku. Neboj se. Je to jen malá pravděpodobnost. Příště jej musíš pořádně poučit.“
„Příště?“ zatvářil se jako kdyby právě kousl do citrónu.
„Ano, příště. Chceš se přece se mnou milovat. Nebo ne?“
„No to chci!“
„Tak vidíš! On ti pomůže s erekcí. A ty ho pak za odměnu necháš…“ zarazila jsem se.
„…tě přefiknout a naprskat ti do gramofónu,“ zašklebil se.
„…se se mnou pomilovat,“ opravila jsem jej klidně.
„Pane bože, pane bože,“ opakoval pořád dokola, „jak můžeš být tak klidná?“
„No a co mám dělat? Mám tu vyšilovat jako ty? A i kdyby. Tak dítě jsme přece oba chtěli. Nebo ne?“
„Chtěli jsme si je adoptovat.“
„No právě! Takové dítě by nikdy nebylo tak úplně naše.“
„Kdežto tohle by bylo naše z polovičky?“
„Přesně tak, Ríšo! Přesně tak!“
„Ach jo,“ vzdychl sklesle, „měl jsem ti povolit to umělé oplodnění.“
Přišla jsem k němu a sedla si mu na klín. Pak jsem jej něžně políbila a zašeptala mu do ucha: „Ríšulko, můj drahý. Miluji tě! Miluji! Jsi ten nejúžasnější manžel na světě.“ Pohladila jsem jej po vlasech. „Děkuji ti za to, co jsi pro mě udělal. Vím, že tě to moc trápí. Mě taky. Ale je to naše nejspíše poslední šance jak mít vlastního potomka. Nemyslíš?“
„A nechceš raději zkusit tu reprodukci?“
„Teď? Když mám Voloďu?“
Podíval se na mě zmučeným pohledem. Přiložila jsem si jeho ruce na prsa a na stehna. Hladil mě a laskal, zatímco jsem jej jemně líbala na ústa.
„Privět, luďa,“ zaznělo z předsíně, „magú ja na návštěvu?“
„Pojď dál Voloďo!“ zavolal na něj Richard. Vstala jsem a šla k plotně.
„Kak vy máte?“ usmíval se ve dveřích. Pak mě spatřil u sporáku. Úsměv mu ztuhl na tváři. Nakláněla jsem se v tu chvíli nad hrncem. Košili jsem měla nahoře odchlípnutou a dole vyhrnutou. Usmála jsem se na něj a zamávala mu. Richard se postavil a potřásli si rukama. Tak se mi ti mí muži moc líbili. Voloďa se zdál být v transu, podobně jako před chvílí můj muž. Dmula jsem se pýchou, jak moc je oba dokáži ovládat. Richard s nelibostí sledoval jak mě Voloďa hltá očima. Pohlédla jsem prosebně na Richarda a sepnula na chvilku ruce.
„Voloďo, Denise se to včera s tebou moc líbilo,“ řekl Richard, aniž skrýval své rozladění. „Takže, jestli budeš chtít, tak si to můžeme někdy zase zopakovat.“
Voloďa chvíli váhal, neboť správně vnímal Richardovu nelibost. Pak ale řekl: „Akščó ty chóčeš Richard…“
Richard se tvářil nasupeně, ale přesto kývl „Chačú.“
„Kakdá?“
„Kdy Deniso?“ zeptal se Richard.
„Já nevím,“ pokrčila jsem rameny. Ale věděla jsem. Nejlépe dnes večer.
„Ona neví,“ řekl Richard Voloďovi, jako kdyby mu překládal.
„Jak bude Voloďa chtít,“ řekla jsem rychle v obavě, aby se to nějak nezamluvilo.
Richard se zatvářil, jako kdyby jej právě něco kouslo do zadku.
„Slyšel jsi Voloďo. Jak budeš chtít. Můžeš si mou ženu šukat kdykoliv jak budeš chtít!“
Naštvaně odešel.
Voloďa se pomalu přiblížil až ke mě. „Jemú éto něnrávitsa.“
„A ty se mu divíš? Je přece můj manžel!“
„Ja chačú těbjá sejčás!“ přitiskl se ke mě zezadu.
„Teď ne Voloďko,“ zasmála jsem se. Potěšilo mě, že s tím přišel dříve než jsem plánovala. „Musím dovařit oběd.“
„Sejčáááás! Hmmmmmm…“ zamručel vzrušeně, když mi vyhrnul košili nad boky.
Neprotestovala jsem. Byla jsem dole tak mokrá, že Deniska rosila. Ucítila jsem jeho ztopořený úd na zadečku. Rozkročila jsem se. Uchopil mě za boky a strčil mi jej mezi stehna. Pak se snížil svou pánví pod mojí a hrubě mě donutil roztáhnout nohy mnohem víc. Dýchala jsem rychle jako kdybych uběhla maratón. Pak jsem dech zastavila a tiše a dlouze vydechla „Aááááááááááá­ááááááách!“ Napichoval mě největší genitál všech dob. Pochva se mi pod jeho náporem zase tak božsky krásně rozevírala. Nádherně do mě klouzal. Zas jsem byla v sedmém nebi. Pak se ve mě začal hýbat. „Aááááách, áááách, ááááách, áááááááách!“ sténala jsem při každém jeho pohybu. Chytil mě zezadu za prsa a pořádně mi je stiskl. Otočila jsem hlavu dozadu, abych mu viděla do tváře. Miluji výraz muže, který mě právě šuká. Richard stál mezi dveřmi a s lehkým znechucením nás pozoroval. Hleděl na svou ženu jak stojí v předklonu rozkročená u sporáku a opírá se o něj zatímco ji zezadu mrdá jeho vlastní host. Zašklebil se, když uviděl, že jsem jej zpozorovala a ukázal mi prostředníček. Dala jsem ruku v pěst a zvedla na ní jen ukazováček a malíček. Namířila jsem ruku na něj a začala strašně nahlas křičet. „Aááááách! Anóóóó, anoóóó! Mrdej mě, mrdééééééj! Aááááách! Víííííc! Vraž mi ho tam pořááááádňééééé! Aááááách! To je onóóóóóó! Táááááák!“
Můj křik Voloďu udělal. „Oóóóóóh! Chrrrrmmmm…“ mručel zase tím svým medvědím způsobem. „Anóóóóóó!“ ječela jsem rozkoší. „Stříííííkej to do mňéééé! Aááááách! Střííííkeéééééj! Naper mi to tam všeckóóóóóóó!“
„Oóóóóó, óóóóó! Oóóóóóóóóh!“ sténal Voloďa slastí a pumpoval do mě své semeno. Stiskla jsem mu úd poševními svaly, abych z něj vymáčkla všechno. Stiskla jsem jej jednou, dvakrát… při třetím stisku pak už šla sevření sama od sebe jedno za druhým, protože jsem se udělala. Pochva se mi samovolně prudce stahovala. Každý ten záškub vyvolával v mém těle neuvěřitelnou bezbřehou rozkoš. Voloďa chroptěl a já řvala blahem. Přestala jsem Richardovi ukazovat co si o něj myslím a sténala jsem a sténala. Po té, co do mě nastříkal, přestal se ve mě hýbat. Tlačila jsem se na něj hýžděmi a nechtěla se rozpojit. Nakonec jej ze mě pomalu vytáhl.
Ríša si z kalhot vyndal ztopořený pohlavní orgán a masturboval. Stála jsem opřená u sporáku a oddechovala. Čekala jsem, jestli si mě teď vezme. Měla jsem Denisku plnou semene, tak by se mu mohlo podařit do mě vklouznout. Místo aby mě ošukal, díval se mi mezi stehna, jak mi z pochvy začíná vytékat Voloďovo sperma. Taková škoda! Pomalu jsem dala nohy k sobě.








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Vendula

Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 450

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Veronika

Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 456

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Blanka

Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 452

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Monika Lada


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2021 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury