GÁBINA 13 - DÍVČÍ MUKA
Venku se už setmělo a my, dvě úplně nahé studentky gymnázia, byly už
několik hodin v zajetí našich sadistických spolužáků v bývalé
dílně, dnes použité jako mučírna. Hodinky jsem samozřejmě neměla, ale
odhadovala jsem, že už je nejmíň pět hodin… a v šest pravidelně
přichází domů Radčina matka a dnes bude dlouho trvat, než zmučená dívka
zakryje v domácím oděvu své rány a uklidní se… Ačkoli mi hrozil
další trest za neposlušnost, odvážila jsem se kluky oslovit: „Prosím,
moc prosím, Pánové, pusťte už Radku domů, v šest přijde její máma a
ona se musí upravit, jinak bude mít velký průser a nakonec ho budete mít
i vy. Prosím, pusťte jí a mne si tady nechte, já mám s rodiči výborné
vztahy a můžu přijít později, prosím Vás!“ Bylo vidět, že možnost
nepříjemnosti s matkou otrokyně kluky zarazila. Karel to vše po krátkém
zaváhání vyřešil. „ Nestarej se o kámošku, je teprve za deset minut
pět, to všechno stihne. Už vás dneska bít nebudeme, je od tebe šlechetné,
že tu chceš zůstat místo ní, ale taky máš dost a to tě zítra čeká
výprask od holek a ty se na tebe chystají důkladně, tak abys to vůbec
vydržela, potřebuješ se pořádně vyspat a zhojit rány. Pustíme vás obě,
ale dostanete dáreček do kalhotek, abyste se cestou domů ještě
rajcovaly!“ Rozhlédl se, Radčin zmačkaný a vlhký hadřík ležel na
ponku, ale mé bílé prádlo do tmy nesvítilo. Otočil se na mne: „Gábo,
kde máš spoďáry?“ „Tam, kam je dala Ráďa, když mne svlíkala“,
odpověděla jsem poslušně. „Máš je v rohu na hromadě hned vedle
báglu“, skoro zašeptala kamarádka. „Tak to si pro ně musíš dolézt,
mluvila jsi zase drze a bez dovolení, tak se budeš plazit, pak je popadneš do
zubů a přineseš nám je! Rozumíš?“ „Ano, Pane“, odpověděla jsem
předpisově. Odvázali mne od regálu, ale schválně nechali ruce svázané za
zády, aby mi nemohly pomáhat. Rozsvítili silnou lampu a pobaveně sledovali,
jak mé znavené tělo pomalu leze přes olejové skvrny na podlaze, kterým se
nedalo vyhnout. Mé bílé kalhotky byly v pořádku, přišla jsem o ně hned
na začátku mučení… v zubech jsem je jako hodný psík aportovala
Pánům… Konečně mi dovolili vstát, stály jsme obě otrokyně vedle sebe a
čekaly, co s námi nyní provedou, já klidně a rezignovaně, Radka
vyplašeně, slzička se zase leskla v jejím oku… Hned jsem pochopila, že
ten dáreček bude oholený Radčin kožich. Tomáš vzal misku, kde mezi
černými kudrnatými chlupy bylo i pár mých hnědých chloupků, a
spravedlivě rozdělil její obsah na dvě hromádky, které se objevily na
kalhotkách, roztažených na stole. Pak z nich vyrobil dva úhledné balíčky
a poručil nám, abychom si je, kamarádsky vzájemně, vložily do našich
jeskyněk a to obráceně, takže zelenobílý balíček skončil v mé
kundičce a bílý na rudé pasece vykáceného pralesa… „Zítra ráno si
vyměníte tyhle vyprané kalhotky, dohlédneme na to!“, zněl další rozkaz.
Nařídili mi vzít Radčinu podprsenku, plnou mazlavého obsahu, a obléci ji
na tělo… Předtím jsem jí lehce pohladila obě bradavky, ona bičovaná
nebyla, tak ji to nebolelo, a rychle šeptla: „Už je to za námi, je to
dobrý!“ Dokonce se trochu strojeně usmála a zvedla ruce, abych ji mohla
navléknout ramínka, rychle jsem spojila háčky zadního zapínání a dala
ruku na ústa, aby nevykřikla, když se její kozičky pokryly bílou
vrstvou… Vzájemně jsme si pomáhaly s oblékáním, byly jsme obě hodně
ztrápené a vůbec nevadilo, že jsme naostro. Mezitím jsme dostávaly pokyny
pro další spolupráci, nejdřív Radka, řekli jí, že je zatím
otrokyně – novicka, která si musí velmi rychle osvojit všechny sexuální
praktiky. „Dneska jsme ti tělo upravili tak, abys naše ptáky přijímala
ochotněji!“, pravil se smíchem Tom. Radka se však nesmála, mlčela,
viděla jsem, jak ji bolí prcka, opatrně si přes ni natahovala kalhoty, ale
bylo to spíš horší. „Budeme pokračovat příští úterý tady, tak se
řádně připrav! Řemen necháš rovnou tady, abys ho náhodou někde
neztratila, teď si tvoje zadnice týden odpočine a uvidíme, kolik toho
příště vydrží – a přestaneš bulit, nebo ti trest hned zvýšíme!
Jasný?“ „Ano, Pane!“, předpisově odpověděla sexuální novicka a
snažila se učesat splihlé a zpocené vlasy. Já jsem na tom byla hůř,
podprsenka protivně štípala při kontaktu se seřezanými kozami, ale obléci
jsem ji musela, viděla jsem, jak mne sledují a o další trest za neúplné
oblečení jsem nestála. „Gábo, ty bys měla přijít taky, i když budeš
na jiné škole, zdaleka jsme nedokončili tvé trestání!“, otočil se ke
mně Karel. Mikina už zakryla mé rány, oblečená jsem se zbavila otrockého
ponížení a tak stroze odvětila: „Nemůžu, mám už nový rozvrh a každé
úterý budu mít sportovní hry až do šesti!“ Sadistický kluk mi však
okamžitě zničil naději, že studentka sportovního gymnázia už nebude
mučena. „To nevadí, přijdeš jindy a třeba jinam. Na moji urážku je
dnešní trest malý, musíš dostat ještě víc. Rozhodně bych ti neradil,
abys nepřišla, až tě pozveme. Jednak bys dokázala svou zbabělost, ale
vůbec by sis nepomohla. Bydlíš tady mezi námi, budeš chodit z tréninků
za tmy liduprázdnými ulicemi – žádný problém, maminka by určitě
marně čekala s večeří na svou vzornou dcerušku!“ Nebylo co řešit.
Byla jsem dost slabá, Radka mi musela dát na záda batoh a já konečně
přiškrceným hlasem promluvila: „Uvidíme. Nevím, kdy budu mít čas…
Zbabělá jsem nikdy nebyla… ani teď nebudu… Mějte se!“ Už nás
nezdržovali, vyšly jsme spolu do večerní tmy… Držely jsme se za ruce a
kachním pochodem šli mlčky k Radčinu domu. Přemýšlela jsem, jak takové
dva knoflíčky na halence mi dokázaly změnit život. Kdybych rozepla ještě
třetí a odhalila Karlovi krajkovou podprsenku i kus prsa v plné kráse,
nepochybně jsme skončili v posteli a pak spolu začali chodit. Nesvedla bych
zrádného Ivana, nervala se s Žanetou, mohla pořád být váženou
předsedkyní a zůstat na škole. Z trudných myšlenek mne vytrhla Radka:
„Tak to vidíš, Gábinko, jsi nejlepší žačka a přitom tak hloupá. To
sis opravdu myslela, že když utečeš ze školy, tak tě kluci nechají na
pokoji? Karel je dominantní a nikdy ti neodpustí, že jsi ho odmítla. Bude
tě pořád trápit a proto jsi vůbec nemusela jít jinam a vykašlat se na
mne! Pochop, že se cítím odstrčená a podvedená, tak počítej, že tě
budu zítra bít jako ostatní holky!“ Mezitím jsme došly k domu, kde Radka
bydlela. Postavila jsem se proti ní, abych se jí dívala do očí. „Radunko,
já chci v životě něco dokázat ve sportu, studovat FTVS a na to potřebuji
dobrou přípravu, kterou tady mezi sportovními analfabety nemám. Sex mám
ráda, ale není tak důležitý a mučení od těch saďourů taky přežiju.
Hlavně ty se psychicky vzchop, ať pořád nebrečíš, snad jsem tě něco
naučila v sexu, i trochu statečnosti. Jestli to vidíš jinak, máš na to
právo, klidně mě zítra zbičuj, třeba víc než dneska, brečet nebudu.“
Pohladila jsem ji po vlasech, které stále nesly stopy odpoledního trápení.
„Běž domů, umyj si hlavu, vykoupej se a promaž bolavá místa mastí, ale
nezapomeň na ty kalhotky, jinak nás kluci hned ráno potrestají!“, kladla
jsem ji na srdce, dala letmou pusu na tvář a vydala se k domovu. Šla jsem
strašně pomalu, výplň mé kundičky mě rajcoval čím dál víc a já
přemýšlela, jakému dalšímu mučení mne příště kluci podrobí… a
byla zase mokrá… V koupelně jsem udělala osobní rekord v délce očisty.
Když jsem se svlékla, zhrozila jsem se pohledu na své ztýrané tělo. Takhle
jsem ještě nebyla zřízená ani v zajetí holek na chatě. Zbičované
oblasti kolem koziček a kundy pomalu měnily barvu z rudé na modrožlutou,
zatímco zadnice byla jednotně tmavofialová, deset pruhů dávno splynulo
v jeden obrovský flek, dosahující až na stehna, na rukou i nohou
viditelné jednotlivé články řetězů, rudé tváře nesly stopy
nepočítaných políčků… a na břiše v bílé oblasti mezi dvěma bicími
plochami aspoň olejové skvrny po lezení na podlaze… Vyprala jsem Radčiny
kalhotky a pro jistotu je uložila pod polštář, aby je maminka, dobře
znající jednotnou barvu mého prádla, nenašla a zbytečně se neptala. Obsah
barevných kalhotek jsem hned v koupelně podrobila bedlivému zkoumání, mé
vzrušení znovu stoupalo, když jsem se probírala dlouhými černými, mírně
kudrnatými chlupy, doplněnými krátkými hnědými z mé kundičky a
podpaží. Do takové délky můj prales nikdy nedorostl, pravidelně jsem se
holila, aby byla moje jeskyňka dobře přístupná, jak mne to naučila Linda
na táboře brzy po odpanění. Vzpomněla jsem si na svou učitelku sexu a
rozhodla se, že ji musím na konci mučícího týdne zavolat a domluvit
návštěvu tréninku, který jsem nyní ze známých důvodů silně
zanedbávala. Již jsem se začala těšit, jak si popovídáme v šatně,
oblečené jen ve spodním prádle, které maličko odhrnu, aby viděla, že
všechno, co jí budu povídat, je pravda! Třeba do šatny vpustíme i kluky,
ráda bych viděla Martina, ten by mne jistě politoval, hladil oteklou prcínu
a pak něžně ošukal, po drsném sexu se spolužáky by se mi líbila zase
změna! Avšak brzy jsem se probrala z krásného snění, opakovaně promazala
svá bolavá místa a odešla s igelitovým pytlíčkem černých ostatků
rovnou do postele. Byla jsem opravdu hodně unavená, stačila jen vložit
„kondom“ do mé pečlivě vymyté jeskyňky a okamžitě tvrdě usnula již
v devět hodin. Zítra bude hůř… Kdyby nezazvonil v sedm hodin budík, asi
bych spala až do oběda. Ale spánek, trvající celých deset hodin, mi
neskutečně pomohl. Cítila jsem se jako znovuzrozená a vůbec nemyslela na
to, co mne dnes čeká ve škole. Stopy včerejšího mučení byly stále
viditelné, ale už to nebyl tak hrozný pohled jako večer. Posnídala jsem
trochu víc než obvykle, ví bůh, jestli budu mít během dne v holčičím
zajetí čas sníst aspoň mámou připravenou svačinu! Hodila jsem do báglu
pytlík s rohlíkem a dvěma jablky a hluboce se zamyslela, co si vezmu na
sebe. Věděla jsem, že mé oblečení, stejně jako tělo, bude podrobeno
drsnému zacházení a tak jsem vybrala žlutý pletený svetr, kdysi docela
luxusní, ale po dvou letech praní už ztratil sytou barvu, do školy jsem ho
nosila zřídka. Spodní prádlo jsem vybrala taky starší, bez jakýchkoliv
ozdobiček, stejně tak džíny. Přestože nebylo venku nijak teplo, žádné
další doplňky jsem nevzala, jen by mne zdržovaly při častém svlékání.
Do igelitky jsem strčila modrou teplákovou soupravu, při stavu mého těla
jediné možné oblečení na tělák! Chlupaté dráždidlo jsem uložila do
prádelníku, dneska mne budou drsná děvčata rajcovat jinak! Radčiny
voňavé kalhotky jsem pečlivě složila a dala do pytlíku, nazula ponožky
i boty a vyrazila do školy na speciální dívčí muka! Do třídy jsem se
dostala bez problémů, nikdo mne nezastavil, bylo tu ještě málo studentů.
Jenom Karel se na mne zašklebil: „Jak pak ses vyspinkala, vzorná
studentko?“ „Dobře, dobře“, odpověděla jsem mu bez otrockého
oslovení, aby pochopil, že jsem zase ve formě. Vyndala jsem si věci na
hodinu a na Radčinu desku položila její kalhotky. Žaneta se okamžitě
přišla podívat a přísně se zeptala, co to má znamenat. „Do toho ti nic
není, to je jen mezi mnou a Radkou!“, odsekla jsem jí. Jak dlouho mi tohle
chování vydrží? Věděla jsem, že ne dlouho, ale chtěla si ho ještě
chvíli užít. Za chvíli dorazila Radka v doprovodu Tomáše. Sotva jsem ji
poznala, musela ráno mamince vzít všechna líčidla a použít je na
obličej, aby zamaskovala včerejší facky. Halena ji visela volně přes
kalhoty a měla pomačkaný podolek, což svědčilo o tom, že Tom nejspíš
v šatně provedl řádný průzkum jejích ztrápených míst. „Kde máš
moje kalhotky?“, vyjela jsem na ni. Beze slova je vytáhla z batohu,
zmačkané a mokré. „Musela jsem je vyprat až ráno, dřív jsem
nemohla!“, snažila se omluvit, ale já to nepřijala. „Dáš mi je, až
budou jako ty tvoje“, řekla jsem rozhodně a odstrčila je na její půlku
stolu. To byla ale moje velká chyba. Žaneta, vzteklá z mého sebevědomého
chování, po nich rychle hrábla a sevřela je v hrsti. „Zabavuje se,
třídní otrokyně nesmí nosit spodní prádlo!“ Neměla jsem naději
získat je zpět, protože profesor matematiky právě vkročil do třídy.
Začal školní den, který mne bude hodně bolet… První přestávka trvala
jen pět minut a tak jsem samozřejmě nespěchala doprovodit Žanetu a její
dvě pomocnice na záchod. Zatím jsem byla otrokyní jenom této trojice,
nacpaly jsme se do nejvzdálenější kabinky a šéfka neztrácela čas.
„Tvá neuvěřitelná drzost bude trestána průběžně, rozhodně nečekej,
že teď dopoledne si budeš užívat a až po těláku dostaneš výprask.
Nemysli si, že tě mučit dovedou jen kluci. My holky dobře víme, co holku
bolí nejvíc. Čekají tě velmi krutá dívčí muka, hlavně potrápíme
tvoje vnady. Nic nevynecháme, budeme tě trýznit mnoha způsoby během celého
vyučování a tvé sportovní tělo bude mučeno i v lavici. Teď si ho
prohlídneme, chceme vidět, jak na tobě zapracovali kluci. Vyhrň svetr ke
krku a odhal kozy!“ Hurá, nemají čas na vysvlečení donaha, měla jsem
maličkou radost a splnila jejich rozkaz, svetr i podprsenka skončily na
ramenou a holky ohromeně zíraly na fialovou plochu, zaujímající obě
kozičky i s okolím. „Dobrá práce. Pochlub se, kurvo, který z pánů si
s tebou takhle pohrál?“, neskrývala vzrušení v hlase Žaneta. „To mi
udělala Radka, donutili ji, aby mne ponížila…“, sotva slyšitelně jsem
odpověděla. Kamarádčiny rány mne pořád pálily v duši… „Výborně,
výborně, oplatila ti své zprznění! Teď gatě dolů!“, velela šéfová.
Žlutá pletenina znovu zakryla má rudá prsa, já pomalu rozepla knoflík,
rozjela zip a rifle společně s kalhotkami sjely pod kolena. „Taky si
zařádila Radečka?“, vyprskla Sylva a k jejich opravdovému překvapení
jsem smutně kývla na souhlas. Posměšné komentáře o horoucí lesbické
lásce, změněné na holčičí nepřátelství mne nezajímaly, jen jsem se
otočila čelem vzad, aby viděly mou všemi barvami hrající prdel. „To už
udělali střídavě kluci, Radka dostala taky… za neposlušnost…“, tiše
jsem vysvětlovala svým tyrankám. „Už bude zvonit, musíme ji dát napít,
aby nežíznila!“, v ruce Sylvy se objevila litrová PET-láhev s vodou.
Bránila jsem se, ale přidržely mne a já, s kalhotami na půl žerdi, byla
přinucena vypít litr naštěstí čisté vody. „Na záchod půjdeš
s naším doprovodem až o hlavní přestávce, tak si natáhni hadry a
krásně si užívej češtinu!“ Zazněl zvonek, holky spěšně opustily
toaletu a já osaměla. Už jsem pochopila, jaký trest pro mne vymyslely ty
drsné holčiny na dopoledne a vůbec mi z toho nebylo dobře. Dlouhodobě
bránit čurání může být nepříjemnější než bití… Ale bude to
všechno?, bála jsem se, že asi ne… Pod svetrem jsem podprdou zakryla
ztrápené kozičky, dotyk kalhotek na oteklé závojíčky mne přiměl ke
vzdechu… Je teprve devět hodin, vzchop se, musíš bojovat, v duchu jsem se
pokárala. Natáhla jsem džíny do pasu a pohledem do zrcadla se
přesvědčila, že oblečená a upravená jsem pořád hezká mladá
dívka…nebo děvka? Jak dlouho ještě? Vyšla jsem na chodbu a statečně
kráčela do třídy… Holky mají díky vaječníkům menší močový
měchýř než kluci a tak už jsem ke konci hodiny cítila, jak se naplňuje.
Ale taky jsem v sobě ještě měla trochu hrdosti a neposlušnosti, takže
jsem okamžitě po zvonění popadla svačinu a směřovala jako první
k záchodu. Ale nemohla jsem jít moc rychle a tak mne záhy Žaneta dostihla.
Bylo kolem ní už víc holek, asi pět, chytly mne a dotlačily zase
k poslední kabince. To, co mi teď nařídila šéfka, se mi snad jen zdálo!
„Dřepni si na hajzl a pusť čurání, ale ne do mísy, přidržíš si
u chcací díry tu láhev od vody a vypustíš všechno do ní. Dveře
zůstanou otevřené, abychom tě mohly sledovat a kontrolovat!“ Proboha!
Jakého maxima může dosáhnout ponížení, které mi připravily mé
mučitelky? Bojovat, bojovat!, řeklo ve mně mé druhé, statečné já.
Podnikla jsem poslední zoufalý pokus o zachování své důstojnosti.
„Holky, to ne, ne, to neudělám, před vámi ne, zavřete…“ Pětice
statných spolužaček se na mne vrhla a já za okamžik seděla na míse,
Denisa s Jolanou stály za mnou, zdvihly mi ruce a bolestivě s nimi kroutily,
Simona ze mne servala džíny i kalhotky a pohodila je vedle, Sylva čekala se
svou lahví, zatím ji cpala do mé oteklé kundy a já řvala bolestí… Nad
námi všemi stála Žaneta jako bohyně pomsty, líbezně se usmívala a
mluvila ke mně: „Tak to vidíš, ty hloupá Gabrielo, že já vždycky
dosáhnu, to co chci. Svým odporem si jedině uškodíš. Konečně to pochop a
hezky se uvolni, budeš ty čuránky ještě potřebovat. Máme ještě patnáct
minut přestávky, tak použijeme i tvoji svačinku na trestání, to by
matičku ani ve snu nenapadlo, že pošle do školy mučící nástroj na svoji
děvku, tak dělej, už se těšíme!“ Viděla jsem, jak si hraje s pytlíkem
mé svačiny a než jsem stačila domyslet, jak mne s ní chce mučit, shýbla
se ke mně a zlehka prstem přejížděla kolem mé dírky. I když mne
naplněný močák hodně bolel, snažila jsem se ze všech sil zabránit
čurání. Bylo to zbytečné a marné. Rafinované dráždění mělo úspěch,
proud moče prudce vystříkl a Sylva ho obratně zachytila do láhve. Vůbec to
nebolelo, právě naopak, byla to obrovská úleva, ale to strašné ponížení
mi vehnalo slzy do očí a odplavilo zbytek hrdosti do nedohledna… V lahvi se
objevilo asi půl litru moče, což Žaneta komentovala, že ten zbytek ze mne
ještě dostanou. Naštěstí jsem neměla čas přemýšlet, co tím myslí,
protože mi nařídily, abych vstala a vyšla z kabinky ven. Pohybovala jsem se
jako robot, mučitelky mne postavily k oknu, ony stály v řadě, aby
blokovaly nezasvěceným studentkám pohled na mne. Žádná nezasvěcená tady
ale nebyla, přibyly jen další z naší třídy, Tereza a Vendula, s tou
jsem se v prváku dost bavila, souzněly jsme v oblékání, přiznala se mi
tenkrát, že taky miluje bílou barvu a dokonce jsme soutěžily v počtu
bílých kalhotek, samozřejmě jsem vyhrála. Tenkrát důrazně odsuzovala
Žanetu, dnes se tady s ní vesele baví a ptá se holek, proč ta zbabělá
otrokyně brečí… No, dneska by asi v soutěži vyhrála, viděla jsem
v kabince své zmačkané oblečení… Podařilo se mi mrknout na hodinky,
které mi zatím nechali… ještě dlouhých deset minut… Stála jsem před
svými soudkyněmi jen v ponožkách a svetru, který nebyl tak dlouhý, aby
zakryl můj zmučený rozkrok, který byl samozřejmě středem pozornosti
příchozích dívek. Chtěly, abych se svlékla úplně do naha, ale to Žaňa
naštěstí odmítla, odpoledne v šatně si mé tělo budou moci podrobně
prohlédnout, teď máme jinou práci! To už mi podávala můj rohlík ze
svačiny. „Musíme dbát o to, aby naše vzorná gymnastka měla hodnotnou
výživu, ale její máma ji dala jen suchý rohlík. My se ale postaráme
o pomazánku z jejich vlastních zdrojů. Vyhrň si svetr nad pupík, ať
všichni vidí, jak tě společnými silami uděláme!“ Nebyla jsem schopna
odporovat, oběma rukama jsem vyhrnula svetr na břicho, abych umožnila všem
holkám pohled na mou trápenou jeskyňku, do níž Žaneta vítězoslavně
vrazila můj rohlík a úspěšně předváděla kopulační pohyby. Vzdychala
jsem bolestí, byla jsem úplně suchá, ale k mému překvapení měla
Žanetina snaha úspěch. Rohlík pak převzala Simona, po ní Sylva i další
holky, měly z toho velkou zábavu, jak mne pěkně šukají a já už byla
blízko orgasmu. Ten ale otrokyni nepovolily, vypečený úd mi vytáhly,
stejně už byl mokrý a vrazily do úst. Měla jsem už hlad a tak jsem začala
rychle žvýkat a za chvíli ho pozřela celý, přestože měl takovou
zvláštní chuť… Už jsem bezmyšlenkovitě dělala jen to, co chtěly ony,
nedovolila se ani pohnout, křečovitě držela pořád svetr nad pupíkem a
zděšeně sledovala, jak mi mrdka stéká po stehnech a vpíjí se do
ponožek… Ještě pět minut do zvonění, horečně jsem v duchu postrkovala
ručičky hodinek a uvažovala, co bude dál… „Vitamínky má naše
gymnastka na sváču, ale teď už není čas na papání, necháme to na
příští přestávku, co tomu říkáš, drahá Gabrielko?“, líbezně se
ptala Žaneta, já nevěděla, co má v úmyslu, ale poslušně jsem kývla na
souhlas. Tu hrůzu jsem pochopila okamžitě, když se shýbla s jablky v ruce
k mému bolavému rozkroku a současně mě její pomocnice pevně uchopily
v pase a ramenou a úplně znehybnily. Šéfka si ještě jednou prohlédla
obě jablka a pak mi to větší začala rvát do zraňované kundičky!
Vykřikla jsem a snažila se ucuknout, ale holky mne držely dobře a já už
neměla tolik sil, abych se jim vytrhla. Píčka byla sice mokrá, ale potíž
byla ve tvaru a velikosti mé potravy. Kulatý tvrdý předmět byl zcela
vzdálen obvyklému tvaru ptáčků, které mi dovnitř zasouvali kluci. Ale
Žaneta ho silou protlačila, oteklé pysky ještě více sedřela a ubohý
hrášek trpěl nejvíc! Řvala jsem bolestí, šéfce to však nevadilo,
pohazovala si druhým jablkem a vykládala mi se smíchem: „To je škoda, že
i druhé jablíčko se ti nevejde do kundy. Je vidět, že ji ještě nemáš
správně děvkovsky roztaženou, musí na ní zítra kluci pořádně
zapracovat. Však už vím, kam ho umístíme o příští přestávce, to
budeš čumět! Ale už jsi nás svou pomalostí zdržela, musíš honem vypít
dobrý čajíček, abys zase měla sílu, čeká tě ještě hodně
trápení!“ Vůbec jsem se už nebránila vzít a vypít sama půl litru
zlatavé tekutiny… Zatímco jsem pila, přiběhla na záchod Jana a halasně
něco vykřikovala, holky se šíleně smály, ale já nechápala, o co jde,
mluvily o nějakém terči a šipkách. Jakou to mělo souvislost se mnou, jsem
v tu chvíli netušila, ale zhluboka jsem si oddechla, když mi Žaneta řekla,
že pokračování bude zase za hodinu, abych se upravila. Ale dovolila mi
natáhnout jen rifle naostro, kalhotky jako zcela nepotřebný hadr odkopla do
kouta mé mučednické kabinky, kam pohodila i pytlík s druhým jablkem.
S plným trávicím ústrojím i kundičkou jsem se opatrně dokolébala do
třídy, i když ještě nezvonilo. Radka ani kluci tu ještě nebyli, ale to
už jsem nevěřícně zírala na nástěnku na zadní stěně třídy. Bývaly
tam vždy grafy a tabulky prospěchu jednotlivých studentů, na prvním místě
se pořád skvěla nějaká Gabriela Nováková. Avšak teď tady byly
připíchnuty doširoka roztažené moje včerejší kalhotky! Na správném
místě byl fixem nakreslen pověstný kosočtverec s čárkou uprostřed,
dostatek látky ještě umožnil těm debilům nápis: ŠIPKA PŘESNĚ DO JEJÍ
PÍČI! A opravdu byly v onom místě už čtyři dírky a několik jich bylo
kolem. Vedle kalhotek visel papír s nadpisem: POŘADÍ SPRÁVNÝCH ZÁSAHŮ =
POŘADÍ ŠUKÁNÍ GÁBY a pod ním už byla čtyři jména! Bože, proč já
nenosím tanga, pomyslela jsem si a teprve když má unavená mysl pochopila
souvislosti, vybouchla jsem jako sopka. Tohle ponížení už bylo za hranou
toho, co jsem dokázala vydržet. Vykřikla jsem: „Co si to dovolujete, vy
jste snad zešíleli…“ a vrhla se mezi kluky, chystající se pokračovat
v boji o zítřejší přednostní ošukání mé kundičky. Když mne
viděli, jak běsním, ustoupili raději stranou a já strhla úplně všechno,
co bylo na nástěnce, včetně pochvaly premiantky Novákové. Už s těmi
sadisty nikdy nechci mít něco společného, jak já je nenáviděla! Papíry
jsem vztekem zmačkala, probodané a počmárané kalhotky roztrhla ve švu a
vše odhodila do koše. Dál už jsem to nevydržela, bylo teprve dopoledne a
utrpení bylo už tolik, že na mne dolehlo jako deka a já se sesypala… Padla
jsem na svou židli, hlava klesla na desku a já se hlasitě rozplakala… To
už mezitím dorazila i Radka s oběma kluky, ale já ji vůbec
nezaregistrovala, plakala jsem pořád dál. Byla hodně udivená, takhle mne
neznala, místo sebejisté, odvážné a statečné bývalé předsedkyně
třídy tady seděla ubrečená a zničená holka! „Co se ti stalo?“,
zeptala se, ale odpovědi se nedočkala. Do třídy vešla profesorka chemie a
hned spatřila uplakanou premiantku. Šla ke mně a rovněž se ptala, co mi je.
Než jsem stačila něco odpovědět, vyskočila ze své lavice Žaneta a hned
se hlásila: „Paní profesorko, ona má Gabrielka menstruaci, hodně tím
trpí, ale pomůže ji procházka po chodbě, já s ní na chvíli půjdu
ven!“ Profesorka byla ráda, že se problém takto vyřešil a ještě novou
šéfku třídy pochválila: „Žaneto, projdi se s ní, chválím tě, jak se
dovedeš postarat o spolužačku, vezměte si z ní příklad!“ Kdybych
neplakala, musela bych se smát! Žaňa mne vzala za rameno a pomalu vedla ven
ze třidy. Ale jen jsme se octli na prázdné chodbě, její chování se zcela
změnilo. Přitiskla mne ke zdi, vrhla se na mne a začala bít do hlavy.
Snažila jsem se bránit obličej rukama, ale měla větší sílu, tloukla mne
a přitom řvala: „Ty jedna otrocká kurvo, co si to dovoluješ ničit
výzdobu třídy! Kluci se jenom bavili, ty vůbec nerozumíš legraci, měla
jsi velký štěstí, žes nestačila úče nic říct, jinak bysme ti po
těláku navíc ještě tak rozbily držku, že by tě doma nepoznali!“
Dovlekla mne na záchod k nejbližšímu umyvadlu, nacpala mou hlavu pod
kohoutek a roztočila studenou vodu na maximální průtok… Máčela mne
nekonečně dlouho, když se pak smilovala a zastavila ten ledový proud,
přinutila mne stát nad umyvadlem skloněnou tak dlouho, než potoky vody
i slz odtekly mimo můj svetr, Žaňa dobře věděla, že pod ním mám jen
zmuchlanou podprsenku, takže se musila v mém trápení krotit. Dokonce zašla
do poslední kabinky, sebrala mé odhozené kalhotky a nařídila se jimi
osušit. „Aspoň k něčemu je ten bílej hadr dobrej!“, pravila spokojeně
a hnala mne do třídy. „Šup do lavice, uklidni se a připrav na další
přestávku, to ti vypustíme kozy na pastvu!“ Mlčela jsem a belhala se
smutně do třídy… Studená voda mne přece jen trochu osvěžila a já si na
konci hodiny všimla, že Radka vypadá trochu jinak než ráno. Halenku měla
vzorně zastrčenou do kalhot, zato rtěnku měla rozmázlou i na bradě a
její make-up také jevil stopy zřejmě pánských rukou. Nebylo pochyb o tom,
že strávila velkou přestávku ve společnosti kluků, kteří jí makali…
Naklonila jsem se k ní a tiše zeptala: „Kde jste byli… a nemučili tě
zase?“ Otočila se ke mně a otráveně prohodila: „Zkoušeli na mě to, co
budou zítra dělat tobě, takže se můžeš těšit, co zažiješ… V naší
šatně mě drátem přivázali za nohy a ruce ke kleci, pak mě obnažili
v rozkroku. Bojovala jsem, ale nemělo to cenu, oba se na mě vystřídali,
jsou to pěkný kanci, stihli mě oba omrdat a pak mě ještě posměšně
líbali a sami oblékali… A co ty, proč jsi brečela, holky tě zbily
hodně?“ Odpovědět jsem už nestihla, zazvonilo, Žaneta mi pokynula a já
poslušně opustila třídu… Zbývající přestávky už byly pouze
pětiminutové a tak jsem doufala, že už je ve zdraví přečkám. Ale holky
byly dobře připravené a nečekaly… „Tak se podíváme, jak tu její
otrockou píču šuká jablíčko od maminky!“, pronesla ironicky šéfka,
přistoupila ke mně, knoflík džín nechala být, ale rozjela mi zip a já
vykřikla bolestí, když do toho malého prostoru vstrčila ruku a brutálně
vnikla do mé kundičky. Cítila jsem, jak pohybuje jablkem po jejích
rozbolavělých stěnách, ale naštěstí brzo skončila a vytáhla ruku,
která byla mokrá… „Lízej, kurvo“, strčila mi ruku před ústa a já
poslušně očistila svou Paní. „Asi se to naší kurvičce líbí, takovýho
ptáčka tam ještě naše milovaná Gábuška neměla, ale teď jdeme na kozy!
Svlíknout svetr i kozinec!“, nařídila a já zase poslechla… byla jsem
jako stroj… Holky, které ráno neviděly má ztýraná prsa, vydechly
vzrušením. Žaneta mi hřbetem ruky přejela přes bradavky, to jsem
vydržela, ale to už jí Sylva podala dvě žabky na zavěšení záclon.
Otřásla jsem se hrůzou, kluci mi sice v garáži věšeli závažíčka na
prsa, ale to jsem je neměla tak seřezaná! Instinkt sebeobrany zapracoval, já
vykřikla „Ne, ne!“ a couvala před mučidly v rukou šéfové, ale jen
okamžik, pak mne Simona i Sylva sevřely ruce do kleští a přirazily na
dveře kabinky. Byla jsem zcela bezmocná a vytřeštěným zrakem sledovala,
jak se mi zoubky žabky zakusují do zvětšené bradavky… Budu statečná,
musím být statečná, přeříkávala jsem si v duchu a potlačila hlasitý
projev bolesti. Ale to nebylo všechno, co mi mé mučitelky připravily pro
tuto přestávku. Jolana zvedla ze země mé druhé jablko a Denisa vylovila
z kapsy svinutý drátek, obojí pak podaly Žaně, která propíchla ovoce a
oba konce drátu šikovně upevnila na očka žabek… Vykřikla jsem, byla to
neskutečná bolest, která táhla mé ubohé kozičky až skoro k pupíku…
„Ale, no tak, podívejte se, naše zbabělá čubička zase řve, dejte ji
nabumbat!“, velela Žaneta a Jana mi ke rtům přiložila plnou PET-láhev.
Nebyla jsem schopna ji odporovat, vypila jsem vodu, osolenou vlastními
slzičkami. Sice už zvonilo, ale holky musely dokončit své kruté dílo.
Tentokrát to byla má podprsenka, která jim posloužila k usušení
obličeje, pak ji pohodily a naostro mi přes hlavu navlékly svetr, opatrně,
aby nepoškodily mou výzdobu… Zcela zbídačelou s šíleně bolícími a
houpajícími se kozičkami mne dostrkaly do třídy ve chvíli, kdy dorazil
profesor biologie, takže další úprava mého zevnějšku zůstala třídou
naštěstí bez povšimnutí… O další přestávce tyranky rozhodly, že mi
ovocnou ozdobu na drátě sundají. Ne, nebylo to z lítosti, ale proto, že
byla přes zdvižený, naostro oblečený svetr dobře vidět, měl už po
několika vypráních pletená oka dost vytahaná a vše, co pod ním bylo (a
taky nebylo) vidět, by mohlo známého přítele mladých studentek profesora
Fialu, který teď přijde na děják, hodně zajímat. Oddychla jsem si, ale ne
nadlouho. Musela jsem si zase spustit kalhoty pod kolena, usednout na záchod a
vyčurat se do láhve, už jsem se za to dopoledne úplně zbavila studu,
klidně jsem seděla skoro nahá a stále prohlížená vzrušenými
spolužačkami, takže jsem poté bez sebemenšího odporu opět z té lahve
doplnila svou tělní tekutinu – koloběh vody v děvce, říkaly tomu
vysmáté spolužačky. Nařídily, že se musím postavit, abych se staženými
riflemi a rozkročená, čekala na další trápení. Otřásla jsem se, když
Sylva vylovila další záclonové žabky. „Podržte mi ji“, řekla
kámoškám, které jí ochotně vyhověly. Držená v kleštích jsem jen
mohla sledovat Sylvu, která se shýbla k mé trápené buchtičce, roztáhla
ji a pomalu připínala další mučidla na oteklé závojíčky. U čtvrtého
se ozval spásný zvonek. „Máš štěstí, poštěvák přijde na řadu až
příště!“, prohodila Sylva a pomalu mi natáhla džíny přes místa,
vystřelující bolest do celého těla. Už jsem si asi na bolest zvykla,
nekřičela jsem, jen pomalu, s podivně roztaženýma nohama, jsem kráčela
do třídy, a snažila se, aby se džínovina dotýkala kovových plíšků co
nejméně… Ulevilo se mi, když jsem si v lavici aspoň rozjela zip a
uvolnila bolestivá místa. Radka, která se zatím nezúčastnila žádné akce
na záchodě, si toho všimla, já ještě rozepla knoflík a povolila rifle,
aby měla dobrý pohled na mou ozdobenou kundičku. Když zjistila pravý stav
věci, vydechla úžasem a nevěřícně šeptla: „Tak holky tě už na
záchodě mučily? A jak to bude odpoledne s výpraskem?“ Z jejich slov
jsem vycítila lítost, nikoli s mým trápením, ale s obavou, že mé
slíbené bití po tělocviku už nebude, protože jsem trápená už teď…
Naklonila jsem se k ní a uklidnila: „Neboj se, Radečko, to je jenom
předehra, holčičky zkouší, co jejich bývalá předsedkyně vydrží, no
bolí to, ale vydržím, jen svorky na hrášek se trochu bojím, můžeš se
o pauze podívat, odpoledne se nic nemění, odměníš se mi za své
zprznění…“ Radka zrudla, otočila hlavu na druhou stranu a už se mnou do
konce hodiny vůbec nepromluvila… Zvonek ohlásil poslední přestávku, já
s povzdechem zase zapnula džíny a vydala se sama na záchod. Ohlédla jsem
se, Radka mne nenásledovala, horlivě listovala v učebnici, Žanetina skupina
se zdržela, holky vytáhly z batohu klubko provazu… Na záchodě mi
nejdřív řekly další program, který připravily na hodinu mezi obědem a
tělocvikem. Bývalo zvykem, že některé dívky chodily v tu dobu domů a
rovnou se převlékly do cvičebního úboru, i já to občas dělala. Dnes
jsem věděla, že by mi to stejně nedovolily a ujistila je, že mám věci
v šatně, přiznala jsem, že budu cvičit v modré teplákové soupravě a
řekla proč. Holkám se to moc nelíbilo, ale bylo vidět, že také jsou
připravené, aby nemusely svou otrokyni ani na chvíli opustit… Tereza a Jana
povolily své kalhoty a ukázaly mi lesklé legíny a pod mikinou bílá
trička: „Takhle máš chodit na hodinu, píčo!“ „To je přece jedno, na
výprask ji svlíkneme úplně a budeme pozorovat, jak její děvkovský tělo
krásně rudne!“, dodala Vendula a Žaňa diskusi rázně ukončila. „Tak
žlutej hadr dolů, podíváme se na pupence, jak kvetou!“, posměšně mi
nařídila. Svetr skončil na zemi a ruce šéfky na mých nateklých ňadrech.
Chvíli ještě mačkala výzdobu bradavek a já hlasitě oddychovala, byla to
šílená bolest. „Teď ti upravíme kozy, budeš mít trojky, kluci na
sportovce ti je budou makat jako diví!“ Sundala mi žabky z bradavek, takže
mě už bolel jen rozkrok a ukázala mi ostrý konopný provaz. „Takovou
podprdu, co ti teď uděláme, jsi ještě neměla!“
Simona a Sylva ho uchopily každá na jednom konci a několikrát mi velmi
těsně omotaly kozičky, střední část provlékly za hlavou a obtočily
kolem krku. Sotva jsem mohla dýchat, konopí se bolestivě zařezávalo do
oteklých kopečků, které se rychle vzdouvaly a tvrdly… „Máš hezkou
šněrovačku, za chvíli budeš mít kozy jako já!“, smála se Jolana,
majitelka největších prsů ve třídě. Stoupla si těsně přede mne a
svými trojkami ve vyzývavé podprsence zatlačovala mé zmučené a
podvázané kozy. Snažila jsem se ovládat a nekřičet, ale bylo to těžké,
zvláště když Žaneta vytáhla velký kolíček na prádlo a skoro
slavnostně pronesla: „A teď zlatý hřeb dne, kdy potrestáme tvého
hříšného pošťáka. Spusť gatě pod kolena, dovolíme ti sundat si žabky,
protože dostaneš něco lepšího!“ Strach a bolest mne ochromily tak, že
jsem nebyla schopna splnit rozkaz, třásla se a blekotala: „Nee, Ne, Neee!“
„No jak myslíš, kurvo, bude tě to bolet víc!“, řekla Žaňa a já
s hrůzou v očích viděla, jak vytáhla z kapsy bičík a čtyřmi
šlehanci sestřelila žabky z mých pysků. Bylo to tak rychlé, že jsem ani
nestačila řvát, ale věděla jsem, že to nejhorší teprve přijde. Každá
žena dobře ví, že klitoris je maximálně citlivý orgán, zejména
u dospívající dívky. Poznala jsem to už v pátek v šatně, ale to mi ho
„jenom“ kluci natahovali. Žaneta je ve svém sadismu vynalézavější a
ví, co mne bude bolet nejvíc… Odhrnula mi předkožku a pečlivě zkoumala,
jak nejsilněji stisknout hrášek mezi dvěma dřevíčky, spojenými pružným
drátěným perem… Pak se otočila ke svým kámoškám a prohodila: „Asi
bude ta zbabělá kurva řvát. Dejte jí roubík!“ Nejrychlejší z poskoků
byla Vendula, zvedla mé pohozené kalhotky a drsně mi je narvala do pusy.
„Už dávno nejsi panna a pořád nosíš ty bílý hadry, jsi pěkná
kráva!“ Vůbec jsem nechápala, kde se v ní bere taková nenávist. Co se
s ní stalo? Ale už jsem neměla čas o tom dál přemýšlet… Na pokraji
jeskyňky se ozvalo cvaknutí a mým tělem projel blesk, zařvala jsem jako
tur, ale kalhotky od maminky byly z poctivé české bavlny, takže se na
záchodě ozývalo jen tlumené sípání… Holky mne musely mezi sebou držet,
už jsem sotva stála na nohou. Osvobození přinesl zvonek do poslední hodiny.
Svetr i džíny mi musely sadistické spolužačky samy obléci, já toho
nebyla schopna. Roubík mi vyndaly až po dvou fackách od Žanety, kdy jsem se
uklidnila a pochopila, že můj nářek jen dráždí drsné děvy k větším
zvrhlostem… Zmáčené kalhotky i podprdu mi strčily za pás riflí a takto
panensky vyzdobenou mne dovedly až do lavice. Všichni kluci se jako na povel
obrátili ke gymnastce a nejlepší studentce, jejíž muka právě dostoupila
vrcholu. Seděla jsem v lavici, marně bojovala s bolestí celého těla a
bylo mi úplně lhostejné, jak kluci čumí na mé bochánky, vzdouvající
vytahaný svetr… Z poslední hodiny jsem si nic nepamatovala. Svíjela jsem
se a zbytečně hledala bezbolestnou pozici. Přemítala jsem, že mučení
není jenom bití, ba naopak praktiky, kterým jsem byla dnes dopoledne
podrobena, jsou daleko horší a určitě více ponižující. Poněkud jsem se
uklidnila, kapesníčkem osušila všechny slzy a snažila se nevnímat bolest
hrášku, kundičky i koziček. Taky mi nic jiného nezbývalo, dívčí muka
sice skončila, ale odpoledne mě čeká výprask… Musím být statečná,
musím být statečná, šeptala jsem si zase v duchu… Radka se neodvážila
celou hodinu na mne ani podívat. Styděla se?
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Simona
Chci to udělat tvrdě do zadečku! Vůbec se se mnou nemazli a začni mi to dělat do mé kakaové dírky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 455
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SIMONA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Marta
Už jsi zažil sex s nadrženou profesionálkou, která má zrovna chuť na pořádný ohon, který bych si hned vzala do pusinky a pořádně ti ho do sucha vykouřila?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 453
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA MARTA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
+++
