GÁBINA 17 - ZNÁSILNĚNÍ
Spolužačka Vendula se pohodlně usadila a začala povídat tichým hlasem,
bylo poznat, že se jí nemluví lehce. „Než začnu, Gábino, chci ti ještě
říct, že všechno vylíčím podrobně a podle pravdy, abys mě pochopila. Je
to dost drsné a taky nevím, jestli to stihneme, než půjdeme do školy. Mohla
bych ti to dopovídat o některé přestávce, šlo by to?“ Krátce jsem se
zasmála: „ Vendo, to asi nepůjde. Přece jsem dneska majetkem kluků, mohou
mne všichni šukat a já se obávám, že budou tak nedočkaví, že začnou
už o přestávkách. To víš, Žaneta rozkázala a já nechci, aby na mne
kluci vzpomínali jako na zbabělce. Ale mohla bys přijít zase zítra ráno,
abys hned viděla, jestli mne ti slušní studenti neušukali k smrti…“
„No jo, promiň, já zapomněla, tak přijdu zase ráno. Ale stejně jsi
hrdinka, tolik kluků za den v posteli, to by byla moje smrt!“ Mávla jsem
odmítavě rukou: „Nech toho a raději začni, už jsem netrpělivá!“
„O loňských prázdninách jsem byla v červenci se svou o rok starší
sestřenicí Vladěnou na jejich chatě. Byly jsme tam samy dvě holky, ona se
právě s klukem rozešla, já sice měla v prváku přítele Davida
z bývalé devítky, ale on neměl čas, byl na brigádě. Panna už jsem
nebyla, ale spali jsme spolu tak nějak normálně, byla jsem ještě
nezkušená, anální i orální sex jsem odmítala. Uvítaly jsme, že
v blízké vesnici byla v sobotu diskotéka, chtěly jsme se jenom trochu
pobavit s místními, byli tam i zajímaví kluci, nic vážnějšího jsme
neplánovaly. Ale já blbá šestnáctka na sebe navlíkla nejdráždivější
hadříky, co jsem tam měla. Červené přiléhavé tričko, černou krátkou
sukýnku a pod ní samozřejmě bílé krajkové tanga kalhotky. Po tvém vzoru
jsem tenkrát nosila samé bílé, ale to určitě víš. Vlaďka měla
obyčejné modré tričko a šedou sukni na kolena. Ještě kabelky
s důležitými ženskými věcmi a vyrazily jsme přes les do vsi. Moc lidí
jsme tam neznaly, ale brzy jsme se staly středem pozornosti hlavně starších
kluků. Nejdřív mě dost těšilo, že chodili především pro mne, dva
starší kluci si k nám na chvíli přisedli a vzájemně jsme se
představili, jsme studentky z Prahy, o příbuznosti jsme pomlčely, nemusí
taky vědět všechno, Jarda a Pavel byli prý traktoristé, vysocí a statní,
líbili se nám, ale vadilo mi, že hodně pili a začali si hlavně na mne
dovolovat. Asi to bylo tím výstředním oblečením, byla jsem v sále
naprostá jednička, místní holky byly většinou v džínách, sukně tu
byly jen dvě a delší než moje. Nejvíc po mně vyjížděl Jarda, ale byl
čím dál víc dotěrnější, sahal mi nejdřív na ramena, pak se jeho ruce
přesunuly na mé boky. Podcenila jsem jeho libido, když jsem při tanci měla
obě ruce vzpažené a tleskala, uchopil mne za ně a dostrkal až ke krajní
zdi, kde bylo úplně volno, jen dva párečky se tu nerušeně muchlovaly. Ale
to já rozhodně nechtěla… Naštěstí se mi podařilo využít okamžiku,
kdy držel mé ruce volněji jen jednou rukou, neboť druhá už zvedala lem mé
minisukně, to bylo maximum, co jsem od něj strpěla. Na kalhotky už to
nestihl, vší silou jsem do něj strčila, to určitě nečekal, zavrávoral a
pustil mne. Na základce jsem hrála házenou, tak mám v pravačce docela
sílu, napřáhla jsem a ubalila mu pořádnou facku na tvář, až to mlasklo.
Chtěl mne chytit, ale já byla rychlejší, vytrhla se mu a vykřikla:
„Táhni do chatrče, debile, a neobtěžuj cizí děvčata!“ Smích okolní
mládeže svědčil o tom, že jsem ho dokonale zesměšnila. Tak jsem se ho
zbavila a šla si sednout k sestřence. Ta byla dost zaražená a šeptem mi
sdělila, že toho kluka trochu zná, je to známý násilník a proto se bojí,
aby se mi nepomstil. Tomu jsem nevěřila, je tu přece spousta lidí, ale byly
jsme z toho docela otrávené a tak jsme se rozhodly, že půjdeme domů, ale
ještě si odskočíme na záchod, hlavně já to potřebovala. Jardy jsem si
vůbec nevšímala, ale on si všímal mne… Dopily jsme kolu, zaplatily
u baru a s kabelkami vyrazily na dámský záchod, který byl až na konci
dlouhé chodbičky… Silně uražený Jarda nás s Pavlem pozoroval a vycítil
příležitost… Oba vyrazili hned za námi a o něčem se dohadovali
s jedním známým vyhazovačem, to jsme ještě netušily, že chtěli, aby na
chvíli uzavřel chodbičku k záchodu a nikoho tam nepouštěl. Kluci na nás
volali a hlasitě se smáli, že nás doprovodí. To už jsme dostaly strach,
byly jsme tu s nimi samy, ale Vlaďka jim důrazně oznámila, že to
zvládneme sami, ať jdou hned pryč a nás nechají být. Jára k ní
okamžitě přiskočil a silou si ji přitáhl za vlasy. Sestřenice ječela,
ale on zařval, aby držela hubu a vytáhl z bundy vystřelovací nůž. Když
jsem to viděla, začala jsem je prosit, aby nás pustili. Pavel ale řekl, že
půjdou s námi a když budeme hodné, tak se nám nic nestane. Jaroslav
pořád držel Vlaďku za vlasy a dotáhl ji až na dámské záchody, já šla
dobrovolně za ní s Pavlem, moc jsem tam potřebovala… Byly jsme samy
v zavřené chodbičce a úplně v jejich moci, ale nevěřila jsem, že nám
něco udělají…“ Vendula se na chvilku odmlčela, aby se napila čaje a
mohla dále vyprávět. Už jsem tušila, jak asi pokračoval její příběh a
pocítila slabé vzrušení. Raději jsem však mlčela, aby spolužačka mohla
nerušeně pokračovat ve své zpovědi. To, co obě dívky potom prožívaly na
venkovském záchodku, bylo však daleko děsivější než jsem si dokázala
představit ve své bujné fantazii… „Když kluci poznali, že nás nebude
nikdo vyrušovat, hned přitvrdili. Nařídili nám, že jim musíme dát
kabelky, protože na hajzlíku by nám prý překážely. Já to okamžitě
odmítla, ale Vlaďka, pořád ohrožovaná Jardovým nožem, se třásla
strachy a příkaz hned splnila. Já pořád měla v sobě kousek hrdosti a
pevně svírala popruh kabelky. „Tak co, děvko, bude to po dobrém nebo po
zlém?“, Jarda už byl hodně rozzlobený a já věděla, že jeho pomstě
neuniknu… nechtěla jsem ale prodat kůži lacino… „Nejsem žádná
děvka!“, ohradila jsem se, ale v mém hlase už asi poznal strach…
Tentokrát jsem se mu už neubránila… Jednou rukou mne chytil pod krkem a
silně zmáčkl, po pár okamžicích jsem už skoro nedýchala, takže volný
popruh snadno sundal z mého ramene. Přitom dost nešetrně uchopil mé rudé
tričko a spokojeně se zasmál: „Máš docela dráždivý hadříky, kurvo,
brzy o ně přijdeš, když ses na sále styděla… A pokud jsi doteď kurva
nebyla, vem na to jed, že od dneška budeš!“ Už jsem raději mlčela,
vyschlo mi v ústech a naskočila husí kůže… Naštěstí aspoň kabelky
neotvírali, hodili je na vysoký parapet pod oknem, kam bychom ani nedosáhly.
Drželi nás před kabinkami, které sami otevřeli a Pavel poručil: „Tak
dělejte, chceme to vidět! Hezky kalhotky dolů a můžete čůrat!“
S hrůzou jsme se na sebe s Vlaďkou podívaly: „To přece nemůžete!
Nechte nás, prosím!“, už jsem skoro brečela, opravdu jsem potřebovala na
záchod velmi nutně. „Co uděláš, když tě necháme to udělat
v soukromí?“, řekl Pavel. „A co byste chtěli?“, zeptala jsem se
tiše. Jarda začal pomalu: „ No, třeba aby sis s náma všema dala pusu,
ale pořádnou líbačku. Co myslíš, Pavle?“ a oba na sebe mrkli. „No
jasně, to bude stačit a pak vás necháme čůrat!“, chtěl nás Pavel
uklidnit, ale Jarinovi se to nelíbilo, nechal vystřelit čepel nože a začal
s ní přejíždět Vlaďce po vlasech, ta ztuhla a začala se strachem klepat.
Když jsem ji viděla tak zoufalou, rozhodla jsem se, že udělám všechno, co
kluci chtějí, třeba mi Jarda jen tak vyhrožoval… Pustil sestřenku a
naklonil se ke mně. Chytil mne zezadu za vlasy a vášnivě začal líbat.
Bránila jsem se, ale podařilo se mu strčit svůj jazyk do mých úst a
vychutnával si mě. Snažila jsem se vyrvat z jeho sevření, ale neměla jsem
šanci… Byl to však jen začátek jeho pomsty… Když se nabažil, pustil
mne, ale okamžitě se na mé tělo vrhl Pavel. Chytil mne pod krkem, přitáhl
k sobě a hned se na mne přisál. Líbání s Pavlem bylo ještě
odpornější než s Jaroslavem. Během polibku mne bezostyšně osahával a
vyhrnoval sukýnku. Teď jsem své krajkové kalhotky neuchránila, prsty mi
zajížděl pod ně a silně mačkal prdelku. Cítila jsem obrovskou bouli,
která se Pavlovi dělala v kalhotách a začínala tušit, že to s námi
nedopadne dobře…“ „A co dělala Vlaďka, když tě líbali? Nemohla ti
nějak pomoci a někoho přivolat? Urazila jsi je přece ty, chtěli se ti
pomstít, ale sestřenku snad nemučili?“, už jsem to nevydržela. „Ne, to
opravdu nešlo, kluci blokovali cestu do chodbičky a ona se strašně bála,
že jí čepelí nože pořežou, když nebude poslušná. Trochu je znala a
věděla, že i místní holky se jich bojí a jdou s nimi raději
dobrovolně, když je chtějí na šukání… Ona s nimi ještě nikdy nespala
a tak měla ještě větší strach než já, která je neznala… a taky jí
hned krutě ponížili naší společnou líbačkou!“ „Cože, vy jste se
líbaly spolu? Ale to mi nepřipadá tak hrozné!“, odvážila jsem se jí
oponovat hlasem, v němž už mohla poznat vzrušení… „Gabčo, ty jsi
úplně jiná než já, nevadí ti líbat se s Radkou a jsi v sexu hodně
zkušená, ale pro nás obě to bylo hrozně ponižující. Když mne Pavel
pustil, Jarda pak posměšně pobídl: „Tak se běž vyvenčit, čubičko!“,
ale jeho kámoš mne zarazil: „Počkej, počkej, řekli jsme přece, že se
musí líbat se všemi a někdo tu ještě zbývá. No tak, kurvičky, ukažte,
co ve vás je!“ Na jejich oslovení jsme si už musely zvyknout, ale líbat
se, poprvé v životě jako lesby, jsme nechtěly. Ale naše hrdost nám
vydržela jen krátce. Jarda křikl na Vlaďku, ať si sundá tričko
i s podprsenkou a až se s ní dolíbám, budu ještě cucat její bradavky!
Sestřenice zůstala stát jako zkamenělá, dobře jsem věděla, že je dost
stydlivá a její kozičky zatím viděli jen dva kluci, které dosud opravdu
milovala… Jarda znovu vystřelil čepel nože a tentokrát ho přiložil
k mému krku. „Dělej, svlíkej se, nebo ji podřežu! Myslím to
vážně!“ Oba kluci již byli hodně nadržení a taky opilí. Vlaďka si
roztřesenýma rukama přetáhla tričko přes hlavu… a zůstala stát. Kluci
s potěšením prohlédli její trojky, krásně tvarované v podprsence, ale
to jim nestačilo. „Pokračuj, nebo ti máme pomoct?“ Jarda byl nesmlouvavý
a jeho nůž zajel do mé kůže na krku. Stála jsem nehybně a
vytřeštěnýma očima sledovala Vladěnu, jak si rozepíná podprsenku… ta
padla na zem vedle trička… rozplakala se… venkovští burani zírali na
její vyvinuté kozičky… měla už jen sukni…“ „To jsou ale sviňáci,
takhle ponížit holku, která jim nic neudělala!“, vykřikla jsem a znova
přerušila Vendulčin monolog. Ta se na mne vyčítavě podívala, dopila čaj
a pokračovala: „Ano, bylo to hrozné, a nepřerušuj mne už, nebo se to
nedovíš do konce, škola volá!“, zasmála se, ale byl to takový neveselý,
křečovitý smích. „Byly to hrozné věci, které potom dělali hlavně mně
a já to chci konečně někomu vypovídat, abych se zbavila svého
tajemství…“, zlomil se jí hlas. Pohladila jsem ji po vlasech a přinesla
sklenici džusu, aby občerstvila své hlasivky a pak jí tiše a konejšivě
řekla: „Vendulko, já už poslouchám a slibuji, že tě to nechám
dovyprávět až do konce, i když to bude sebevíc drsné!“ „Když se
dosyta vynadívali na poníženou a plačící sestřenici, Pavel jí vesele
řekl: „No já věděl, že máš pěkný kozy, to je škoda je ukazovat
pražským študákům, měli bysme tě odvézt do města do bordelu, tam bys
nám vydělala slušný many!“, pak mi ukázal na její vnady a se smíchem
řekl: „Vidíš, kočko, dneska jsou jenom tvoje!“ Já se styděla a na
Vlaďku se radši nedívala. Jarda jí poručil jít ke mně a nejdřív se
líbat, pak si za odměnu pohraji s jejími kozičkami… Co jsem mohla dělat?
To už jsem měla i já slzy v očích, nakonec se naše rty spojily a
nejistě jsme se začaly líbat. Pavel vše nahrával na mobil, Jarda už mi
nedržel nůž pod krkem, ale tiskl se ke mně, jezdil s ním po stehně,
začal od kolena a už byl pod sukýnkou i kalhotkami, zajel na zadeček…
bála jsem se a vůbec se nehýbala… Pak mi pošeptal do ouška: „Tak
Venduličko, teď hezky olizuj Vladěnce bradavky, má je krásně ztuhlý!“
Už jsem chtěla mít všechno za sebou, proto jsem se sklonila nad její prsa.
Nikdy jsem to nedělala, tak jsem začala jemně kroužit jazykem kolem jedné
bradavky a postupně přešla k druhé. Snažila jsem se neudělat jí bolest,
ale ona se třásla ponížením a strachem. Když naše mučitele už nebavilo
sledovat mé úsilí, dovolili mi přestat. Vlaďka se hned chtěla obléci, ale
Pavel na ni křikl, kdo ji to dovolil a tak zůstala jen v sukni, já jsem na
tom byla líp, tričko mi nechali, asi protože bylo hodně těsné, tak se
dráždili pohledem i na mé bradavky, taky ztuhlé, ale spíše zimou, která
byla na záchodcích… Jarda posměšně prohodil: „Teď se konečně
můžeš vychcat, ty naše lesbičko, my jdeme na chodbu!“ Ulevilo se mi, ale
když jsem už chtěla vstoupit do kabinky, zastavil mě, že mu musím dát
fant. Nechápala jsem to, tak mi řekl, abych si sundala kalhotky a dala mu je
na památku. To se mi nelíbilo, ale chtěla jsem mít všechno rychle za sebou.
Zajela jsem si rukama pod sukni a stáhla si svá bílá krajková tanga. Na
rozdíl od tebe jsem nikdy nechodila naostro, takže mě překvapilo, jak
strašně bezmocná jsem se najednou cítila bez toho kousku spodního prádla,
připadala jsem si najednou jako úplně nahá. Přesto jsem natáhla ruku se
svými zmačkanými kalhotkami a podala je Jardovi… Kluci se vydali směrem
ven, ale Pavel zatáhl Vlaďku za její blonďaté vlasy a zavelel: „Ty
půjdeš s námi, děvko!“ Nechápala jsem, proč má jít s nimi na chodbu
a měla zlé tušení, ale v tu chvíli pro mne bylo důležitější, že jsem
mohla vejít do kabinky a vymočit se. I přes zamčené dveře jsem slyšela
venku na chodbě hluk, křik a pláč. Rychle jsem spláchla a vyšla ven, abych
Vlaďce pomohla. Bylo to marné, sukni ji sice nechali, byla trochu delší než
ta moje, ale nebylo jí to nic platné… Jarda se s ní vášnivě líbal, co
dělal předtím, bylo jasné z rudých kousanců na jejích bílých ňadrech,
Pavel ji surově osahával po celém těle, šedá látka vyhrnutá až nad pás
již nedokázala skrýt dobyté kalhotky… Přišla jsem zrovna ve chvíli, kdy
Jarda jí cpal moje spoďáry do pusy a říkal, že by měla své kámošce na
oplátku lízat kundu, pořád nevěděli, že jsme příbuzné. Ale to už se
Pavel vrhl ke mně, když jsem stála u umyvadla. „Zastav! Chci, aby sis ruce
umyla ve svojí puse, hezky si je olízej!“ Už jsem to nevydržela a zoufale
na něj vykřikla: „Prosím, nechte už nás na pokoji, udělám cokoliv, ale
přestaňte nás už mučit!“ „Když uděláš cokoliv, tak si nejdřív
olízej ty pracky!“ Už jsem byla naprosto poslušná a rozhodla se plnit
každé přání, aby mi už dali pokoj. Ale bylo to nekonečné, oba
násilníci pochopili, že už jsem zcela zotročená a tak se rozhodli ještě
mé mučení prodloužit, použít k tomu naše věci, pohrát si se mnou jako
kočka s myší, než mne vyšukají…“ Vendula už zase potřebovala pít,
vytáhla celý zbytek sklenice, viděla jsem na ní, že své kruté ponížení
silně prožívá. Podívala se na hodinky, chvíli mlčela, ale pak se náhle
vzchopila a rozhodně řekla: „Je půl osmé, to ještě stihneme. Čtvrt
hodiny stačí, aby ses dozvěděla všechno, ale upozorňuji tě, že je to
drsné, hodně drsné…“ „Znásilnili tě?“, dostala jsem ze sebe tu
otázku, na níž v tuto chvíli existovala jasná odpověď. Mlčela, ale
téměř neznatelně kývla hlavou na souhlas. „Sestřenku taky?“, už jsem
to nevydržela. „Ne, tu ne“, špitla tiše. „Potrestali přece mne za tu
facku i vyzývavost, Vlaďka se k tomu připletla navíc, ale taky si užila
pořádná muka!“ „To je hrozné!“, najednou jsem neměla slov. Vendula se
zatím zhluboka nadechla a pokračovala… rychle, přerývaně, aby to už
měla za sebou…
„Když jsem si olízala ruce, dostala jsem od Jardy další děsivý úkol.
„Teď hezky strčíš prsty do kundy svý kámošce a taky je olížeš!
Dělej!“ Jen jsem polkla a na chvíli zavřela oči, ale pak ihned
přistoupila k Vlaďce, zašeptala „Promiň“ a zajela jí rukou pod sukni.
Poté jsem jí odhrnula kalhotky z přirození a jemně do ní začala zasouvat
jeden prst. Bylo to strašně odporné nám oběma, Vlaďka se na mne
vyčítavě podívala, nejspíš nechápala, proč jsem se tak snadno vzdala,
ale stejně nemohla nic dělat, protože ji Pavel držel vzadu za vlasy. Jarda
na mne křikl: „Asi si ho musíš naslinit, krávo blbá!“ Já, otrocky
poslušná, to hned udělala, strčila si ho do pusy a ucítila její chuť. Pak
jsem znova zajela sestřence do kundičky a pak ho celý olízala, tak to
udělala se všemi prsty, jak mi Jarda nařídil. Zatímco jsme se takto musely
ponižovat navzájem, naši tyrani vymysleli další krutou zábavu. Z okna
sundali naše kabelky a obě otevřeli. Všimla jsem si toho až ve chvíli,
když už z nich tahali naše doklady. Zmohla jsem se jen na slabé „Néé,
to nemůžete!“ a raději se honem sklonila k Vladčině kundičce a
ukazováčkem do ní vstoupila… Ta si všimla útoku na své soukromí až ve
chvíli, kdy Pavel začal mluvit: „Teď si zkontrolujeme, jestli nám naše
studentky nelhaly, rychle řeknete celá jména i příjmení, věk a školu,
s kým se kurvíte, pokud náhodou nejste panny! Začne Venda! Už máš
olízaný všechny prsty? Ukaž!“, obrátil se na mne, já mu ukázala suché
ruce a pak taky vyplázla svůj jazýček se stopami Vladěnčiny
šťávičky… Musím poslouchat, říkala jsem si v duchu pořád dokola…
„Výborně! Ještě z tebe vychováme poslušnou kurvičku! A teď výslech,
tak obě šup do pozoru a ruce za hlavu!“, neodvážily jsme se cokoli
namítat, postavily se vzorně vedle sebe a jen zděšeně pozorovaly, jak se
hrabou v našich věcech. S hrůzou jsem si uvědomila, že z pohodlnosti
stále nosím v kabelce všechny možné i nemožné doklady a zajímavé
fotografie, snad je nebudou zajímat… „Jmenuji se Vendula Dostálová, je mi
16 let a v červnu jsem dokončila v Praze první ročník gymnázia
s vyznamenáním. S kluky ve škole nesouložím, panna nejsem, mám
přítele, s kterým občas spím.“ „Jsem Vladěna Dvořáková, je mi
17 let, chodím druhým rokem na obchodní akademii, ve třídě jsme samé
holky, s klukem jsem se nedávno rozešla, panna nejsem…“, odrecitovaly
jsme vzorně požadované údaje, určitě jsme byly rudé až za ušima a
pevně doufaly, že jim to bude stačit… Nestačilo… Nejdřív se zajímali
o naše doklady, které si mobilem ofotili, tak získali naše pražské
adresy, měli jsme tam taky studentské průkazy, zmocnili se i adres našich
škol a čísel mobilů… Vlaďka měla víc štěstí, protože měla
v menší tašce kromě malovátek jen občanku a v peněžence fotku
rodičů. Zato má kabelka byla pro ně bohatým zdrojem informací… Kromě
různých nezajímavých průkazů jsem tam měla i menstruační kalendář,
který si podrobně prohlédli a zjistili, že mám právě plodné dny.
„Žereš bobule?“ „Ano“, špitla jsem a nejraději bych se propadla metr
hluboko… „To je škoda, klukům ve třídě by se jistě líbilo tvoje
velký břicho!“, smáli se oba. V plastikovém obalu jsem nosila několik
fotografií, vyndali dvě a pozorně je prohlíželi, dobře jsem věděla,
které to jsou… Musela jsem přiznat, že na jedné je můj kluk, bylo tam
věnování „Milované Vendulce z lásky David“, nemohla jsem ho
zapřít… Začal křížový výslech a já, hnána pudem sebezáchovy,
mluvila kolik mu je, co dělá, co znamená „občas spíme“ a na polohy,
posmívali se, když jsem se přiznala jen k normální poloze a jedné 69,
která se mi ale nelíbila… sice jsem stále měla tričko i sukni, ale
připadalo mi, že mne už svlékli do naha… Ujistili mne, že se od nich
všechno naučím a pak mi David dá kopačky, takový slušný kluk přece
nebude chrápat s kurvou… Mlčela jsem a proto dobře slyšela, jak mi srdce
šíleně buší… Pavel se slovy, že už ji nebudu nikdy potřebovat, fotku
roztrhal na kousky a vyzval mne, abych ji spláchla do záchodu… Stála jsem
bez hnutí, ale když hrozivým hlasem rozkaz opakoval, vzala si zbytky fotky a
hodila je do mísy… Okamžitě mi vytryskly slzy, tušila jsem, že je
s naší láskou konec… Další obrázek je zaujal ještě víc… Jednou
jsem byla hodně vzrušená před souloží a požádala Davida, aby mne vyfotil
jen v maličkých tangách, které mi právě dal k narozeninám a moc se mi
líbily… on to s radostí udělal… a teď se na tu hanbatou fotku dívali
mí mučitelé… Byly to ty samé, které jsem dneska měla a musela je
odevzdat Jardovi. Ty květy na snímku byly dobře vidět a on to poznal,
vytáhl je z kapsy a oba je prohlíželi. Potvrdila jsem, že jsou to ony a
odvážně se je pokusila zachránit. „Prosím vás, vraťte mi ty kalhotky,
jsou moje nejmilejší a je to dárek od přítele, moc prosím, vemte si třeba
tu fotku a dejte mi je…“ Ani pláč ale drsné traktoristy neoblomil. Jarda
se ošklivě zasmál: „Fotku pěkný kurvičky si určitě vezmu na památku,
ale spoďáry nedostaneš. Ty hloupá náno, pamatuj si, že čubky kaťata
nikdy nenosí, překáží jim při práci, ale dají se použít jinak a to
taky udělám s těmi tvými, tak se těš!“, rozchechtal se zle a já se
roztřásla strachy, co mne ještě čeká… Fotku si zastrčil do kapsy, tanga
zmačkal do kuličky a hodil na mokrou podlahu u kabinek… Chtěla jsem se pro
ně vrhnout, ale Vlaďka mě v poslední chvíli chytila za ruku a určitě
zachránila před dalším trestem, ale ten stejně vzápětí přišel… Asi
jsem ji zapomněla vyhodit, ale stále jsem mezi doklady nosila průkazku
oddílu házené, která už byla neplatná. Nevím proč, ale Jardu zaujala:
„Hraješ házenou?“ „Už ne, na gymplu nemám čas!“ „Ale švih máš
dobrý! Aspoň uvidíme, jestli dokážeš nejen rány rozdávat, ale taky
přijímat!“, pravil kluk, na jehož tváři byl stále otisk mé pravačky…
Udeřil mne svou pádnou rukou přímo doprostřed obličeje a kdyby mne Vlaďka
nechytila, upadla bych na zem. Bála jsem se o zuby, ale ty to vydržely,
horší to bylo s nosem, z něhož se spustila krev. Prosila jsem své
mučitele, aby mi z kabelky podali papírové kapesníčky, ale marně.
„Máš rudý triko, děvko, tak si to otři do něj, tam to nebude vidět!“,
vysmíval se mi Jarda a má sestřenka to už nevydržela: „To se nestydíte,
vy sadisti, mučit bezbrannou holku! Už nás nechte bejt!“, statečně
porušila příkaz mít ruce za hlavou, otočila se k mé uslzené hlavě a
šikovnými pohyby zastavila červený proužek. Věděla jsem, že má kurz
první pomoci, vděčně se na ní podívala a pak sklonila hlavu, na červené
látce přibylo několik rudých skvrn… Kluci nás kupodivu nechali na pokoji,
protože zkoušeli na zabavené Vladčině podprsence naše šminky. Já si na
výrazné líčení nikdy nepotrpěla, ale u sestřenky našli jednu hodně
výraznou, tmavofialovou rtěnku. Jejich trápení bylo nekonečné, radostně
nám oznámili: „Tak študačky, teď z vás budou konečně správný kurvy!
Líbačka už nebude, tak si touhle rtěnkou vzájemně namalujete vaše drzý
huby a my si vás pak vyblejskneme a hodíme do nabídky sexuálních služeb!
Adresy máme, takže místo šprtání budete šukat! Dvořáková, jsi
starší, tak začni! Ale pořádně, budeme se dívat!“ Byly jsme tak
zděšené jejich nápadem, ale vůbec jsme se neodvážily něco proti tomu
udělat. Vladěna převzala svou rtěnku a já poslušně vyšpulila rty, abych
získala barvu skutečně děvkovskou, z mé kabelky pak vzali řasenku a
předali sestřence… Třásly se mi hodně ruce, když jsem oplácela Vlaďce
mé líčení, takže z ní nebyla tak rajcovní kurva, jak se kluci
vyjádřili. Zato její vnady si nafotili několikrát, nejdřív od pasu nahoru
její nahé tělo, pak detaily obou koziček i obličej s rozpuštěnými
blonďatými vlasy… Mé kapesníčky byly přece použity, když se u zdi
stojící ponížená Vladěna studem rozplakala. Musela jsem ji osušit
tváře, kurvy přece nepláčou, pod opakovanou hrozbou bordelu se nakonec
uklidnila… Se mnou si takovou práci nedělali, tušila jsem z jejich
řečí, že mají se mnou jiné plány a bála se jich… Trochu hrdosti jsem
ještě měla, nebrečela jsem, když mi přes triko brutálně osahávali
ňadérka a pak prohlásili, že nejsou nic moc a bude stačit celek v mých
dráždivých hadříkách, vydržela jsem i záběr, kdy jsem stála mírně
rozkročená a na jejich příkaz držela v pase zdviženou sukni a musela
nechat nahlédnout do své lasturky s vystřiženým proužkem… Když si
násilníci prohlíželi erotické snímky ubohých studentek, měly jsme aspoň
krátkou chvilku na oddech. Naše kabelky už odhodili zpátky na okno, takže
jsme se aspoň utěšily, že výslech skončil. Ale co nás čeká dál?
Věděly jsme najisto, že opilí a eroticky nabuzení venkované nás hned tak
nepustí. Stály jsme vedle sebe, držely se za ruce a pohledem do očí si
vzájemně dodávaly odvahu… Na Pavla ani Jardu jsem se dívat nechtěla, oba
měli na kalhotách takové boule, které jsem nikdy u Davida neviděla…
Prohlídka skončila a oba venkovani k nám pomalu přistoupili. Pavel se před
nás postavil a hrozivým hlasem oznámil: „Tak čubičky, zábava skončila,
začíná tvrdý výcvik! Dostálová, krok vpřed, jsi mladá a nezkušená,
školní vyznamenání vyměníš za sexuální! Svlíknout!“ Než jsem mohla
jakkoli reagovat, vyrazila Vlaďka, stoupla si přede mne a křičela na kluky:
„Nechte ji! Jděte pryč! Slyšíte! Je to moje mladší sestřenice a já ji
budu chránit! Co vám udělala, že ji takhle chcete mučit?“ Vděčně jsem
se na ni podívala, ale věděla jsem, že odpor nemá cenu… Zašeptala jsem
jí do ouška: „Vladěnko, to je zbytečný, nech mě jít…“ Chtěla jsem
udělat ten krok dopředu, ale držela mě jako klíště. Samozřejmě jsme si
nepomohly, Jarda na nás křikl: „Tak vy jste nám lhaly, nejste kámošky,
ale sestřenky! To si odnesete, těšte se, tím hůř pro vás!“ Pavel už to
nemohl vydržet, mou obětavou sestřenku odhodil, ona upadla na zem a vrhl se
na mne… „Ty jedna drzá děvko, nechceš se svlíkat, tak já ti pomůžu a
budeš litovat!“, řval na mne. Já už neměla žádnou sílu bránit se…
byla jsem naprosto zlomená… Pavel mne chytil za tričko, vyhrnul ho
nedočkavě až ke krku, ale kozičky se neobjevily… Ještě je chránila
sněhobílá podprsenka, ale marně… Vztekle ji jedním trhnutím roztrhl
vepředu…“ „Asi měla zadní zapínání, s tím se kluci nechtějí
zdržovat“, prohodila jsem nezávazně, abych dopřála Vendule kratičkou
přestávku před tím nejhorším, co ji tehdy potkalo. Ale ona už nechtěla
čekat… „Ne, měla ho vepředu a byla to moje nejmilejší…“,
lítostivě doplnila Venda a rychle pokračovala: „Oba už byli strašně
nadržení a já se naplno rozplakala, už jsem najisto věděla, že mne
znásilní… Pavel se okamžitě zmocnil mých bezbranných koziček, olizoval
je a kousal bradavky, Jarda mi zezadu vyhrnul sukni a hrál si s mou prdelkou.
Mačkal ji a roztahoval půlky od sebe, jezdil po píčce odshora dolů a
snažil se prstem zajet dovnitř, všechno to bolelo hodně, ale já se už
neodvážila prosit… vychutnávali si mne až do dna…. Polonahá Vlaďka
taky brečela, nebyla schopná mi nějak pomoci, jen se na nás bezmocně
dívala, tak Pavla napadlo, aby tam nezahálela, podal ji svůj mobil, aby
všechno natáčela. Pohrozil jí znovu, že ji jinak unesou a prodají do
bordelu, což vystrašené blondýnce stačilo a bez váhání začala natáčet
mé znásilnění. Slyšela jsem, jak si Jarda za mnou svlékl kalhoty i trenky
a svým tvrdým penisem se třel o mou holou prdelku. Postrčil mne zpátky
k záchodům a přikázal, abych se předklonila a chytla se rukama umyvadla po
obou stranách. Chvíli jsem váhala, ale pak poslechla. „Táák, hodná
kurvička, teď se hezky otoč do kamery a řekni, že seš děvka a chceš
pořádně ošukat!“, nařídil, přitom mi vyhrnul sukýnku až na záda a
já s hrůzou cítila jeho penis, už se žalud dotýkal mých závojíčků…
Mlčela jsem, naposledy jsem se vzchopila a podívala se do tváře svého
mučitele, určitě ať mne tady znásilní, ale takovou zvrhlost jim sama
neřeknu! Vydrželo mi to jen okamžik, než pořádně nadržený Jarda na mne
zařval: „Tak to řekni, kurvo!“ a rozpřáhl se proti mému uslzenému
obličejíčku. „Jse.. Jseem děvka a.. a chci pořádně ošukat…“,
vykoktala jsem, přitom se dívala do kamery a plakala při každém slově.
Jarda si po té větě plivl na penis a vší silou přirazil proti mé ubohé
kundičce. Okamžitě jsem vykřikla bolestí, byla jsem strašně suchá. Ale
to Jardu vzrušovalo a začal se do mne víc a víc dobývat. Když mi ho tam
zarazil až po kořen, naklonil se ke mně a nadšeně vykládal, jak už na
parketu věděl, že tuhle pražskou študentku vyšuká, ale že to bude tak
krásný, si ani nepředstavoval. „Seš úžasná kurva!“ Ta slova mne
strašně ponižovala, byla jsem ohnutá s vystrčeným zadkem na špinavých
záchodech na venkovské diskotéce a nechala se šukat neznámým chlapem,
zatímco můj přítel David pracoval a třeba na mne zrovna myslel, jak se
bavím… kdyby věděl… Zatímco Jarda do mne drsně přirážel a já
vzdychala bolestí, Pavel se postavil vedle mne, natočil si k sobě mou tvář
a různě mne ponižoval. Smál se mi od obličeje, říkal, jak krásně
vzdychám a že jsem štětka, která každýmu podrží na záchodech. Byla
jsem zcela bezmocná, musela jsem strpět i další chlípnosti, olizoval mi
obličej, strkal jazyk do úst a nakonec plivl do pusy a donutil spolknout jeho
sliny. Pavel mezitím cítil, že už bude, začal zrychlovat své přírazy,
chytil mne pevněji za zadek, pošeptal, že jsem čubka a ať hezky držím…
Dlouho do mne stříkal, když jeho penis ze mne vyklouzl, celá jsem se klepala
a svalila se na zem na všechny čtyři… Ale Pavel už byl připraven a
okamžitě mi strčil do kundy svůj penis… Šukal mne ještě brutálněji
než Jarda, držel mne za vlasy, abych se nemohla svalit na zem, naštěstí
jsem už byla správně promazaná… Těsně před tím, než se udělal,
vytáhl penis ze mne a přešel k Vlaďce, kde se mohutně vystříkal na její
tvář. Zoufalá sestřenka, krutě ponížená rozkazem natáčet mé postupné
znásilňování, si nedovolila protestovat a jen tiše snášela, jak ji na
obličej dopadají kapky Pavlova spermatu… Já ležela bezvládně na zemi,
třásla se a brečela…“ „To je strašné, co ti udělali dva venkovští
burani, je mi to moc líto, co jsi prožila. Tak pomalu máme čas jít do
školy. Ale nevím, Vendo, co to má společného s tvou velkou nenávistí
k bílé barvě, tak ti sebrali kalhotky, já teď v posledních dnech o ně
taky pravidelně přijdu a celkem mi to nevadí!“, řekla jsem své
spolužačce, chystala se vstát a osvobodit svou včera seřezanou prdel
z bolestivého kontaktu s dřevěnou židlí. Ale Vendula seděla dál, jen se
na mne překvapeně podívala a smutně se usmála: „Počkej, Gábino, nikam
nechoď, to ještě vůbec není všechno, mé znásilňování ještě
pokračovalo dál, vychutnali si tu pražskou děvku skutečně až do dna. Tak
hezky poslouchej, vezmeme to pak rychle, jsi sportovkyně a utíkat umíš,
dorazíme těsně před osmou, aspoň ti kluci ještě dají pokoj, než tě
budou šukat, o první přestávce jim už neunikneš. Na to ještě nemysli,
ať se dozvíš celou pravdu o mučení zbabělé spolužačky, co mi udělali
s tangami, bylo taky strašně ponižující, vím, že tě naše holky taky
krutě mučily, ale něco takového jsi určitě nezažila!“ Když mi řekla,
že to ještě nebylo všechno, úplně jsem ztratila řeč, najednou jsem
nevěděla, jakou útěchu té drsně vícekrát znásilněné dívčině
vyslovit. Dokázala jsem na znamení soucitu jen položit svou přirozeně
teplou ruku, na níž pod okrajem svetru byly vidět fialové proužky
včerejších pout, přes tu její. Přestože měla rolák, ruka byla
studená… „Když mne Jarda viděl ztýranou a ležící na zemi, znovu se
vzrušil. „Vstávej, kurvo, teď tě ošukám za toho kreténa!“ Posadil se
v kabince na mísu, ale nechal otevřené dveře. „Tak slyšíš, ty
děvko!“, Pavel šel kolem a kopl mne do břicha. „Vy hajzlové! Nechte ji
už bejt!“, snažila se Vlaďka zabránit mému bití, ale marně. Pavel mne
vytáhl za vlasy a já s obtížemi vstala. Jarda mi řekl, abych k němu
přišla a sedla si zády na jeho penis. Už ve mně nezbyl ani kousíček
odporu, poslechla ho, přišla k němu, otočila se a nasměrovala jeho penis
tak, aby mi zajel do kundičky, když na něj budu dosedat. Už jsem si opravdu
připadala jako nějaká děvka. „Ale tam ne, Vendulko“, řekl Jarda
potichu. „Chci, aby sis mýho ptáka sama zavedla do zadku a ošukala mě tak.
Mezitím budeš kouřit Pavla a tvoje milovaná sestřenka to vše bude
nahrávat.“ Ještě jsem se naposled vzmohla protestovat, aby mé další
ponížení už nenatáčeli, ale oba násilníci byli neoblomní. Jarda mi
přiložil nůž na stehno a trochu řízl. Už jsem se neovládala, začala
jsem zase strašně brečet a panicky křičet, ať mi neubližují. Jarda na
mne taky zařval a bylo to moc zlé: „Tak dělej, ty děvko, už se nemůžu
dočkat, až se vystříkám do tvý zadnice! Strč si tam hned mýho ptáka
nebo ti tam narvu nůž!“ Plačky jsem uchopila jeho penis a přiložila ho
k zadní dírce. Nikdy jsem to s Davidem nedělala, vždy mi to připadalo
odporné, přesto jsem si teď musela sama zavést cizí penis do svého
konečníku. Svíjela jsem se bolestí, když mi do zadečku vnikl jeho žalud,
on na nic nečekal a celou si mne narazil na penis až po kořen. Strašlivě
jsem vykřikla a snažila se vyprostit z Jardova sevření, ale neúspěšně,
navíc Pavel navrhl, že si ještě dají sendvič. Já vůbec netušila, co to
je, ale když jsem ho viděla, jak mezi mé roztažené nohy nasazuje svůj
penis k přední dírce, tak mi to došlo… Ale drželi mne pevně, oba se
v mých otvorech pohybovali a já jen sténala… Penis v zadečku mě dost
pálil a kundičku jsem již měla také podrážděnou od předchozího
znásilňování. Naštěstí si sadisté užívali takhle jen chvíli, Pavel
zatoužil nechat se ode mne konečně vykouřit. Nechtěla jsem nejdřív jeho
penis do úst přijmout, ale když mi dal tvrdou facku, ihned jsem je poslušně
otevřela… Pavel mne chytil za vlasy a snažil se svůj penis zarazit co
nejhlouběji… Mé utrpení bylo hrozné, ponižovali mne, jak nejvíc to šlo,
jeden penis jsem musela olizovat a druhý měla zaražený hluboko v zadku.
Bylo to nekonečné, v této poloze vydrželi hodně dlouho, protože už byli
jednou vystříkaní. Po chvíli se Jarda zvedl z mísy a šukal mne ve stoje,
já musela být předkloněná, abych uspokojovala Pavla… Jarda přirážel
neskutečně tvrdě, já zažívala strašná muka, kolínka se mi podlamovala a
kdyby mne nedrželi na svých penisech, určitě bych se zhroutila k zemi…
Koutkem oka jsem zahlédla svou sestřenici, jak natáčí celé mé trápení,
plakala, snad mne aspoň litovala, co musím prožívat… Když Pavel cítil,
že už bude, poručil mi, že si všechno jeho semeno musím nechat vystříkat
do pusy, ale nesmím ho polknout… Jarda zrychlil, šukal mne opravdu zběsile,
ještě párkrát přirazil, zaryl se nehty do mých půlek a já cítila, jak
se hluboko ve mně rozlévá teplo… za okamžik mi do hrdla a na jazyk
vystříkl proud hořkoslané tekutiny… Nikdy jsem semeno v puse neměla a
teď se skoro dusila, bylo ho strašně moc, a já poslušná, se vším
smířená děvka, ho pořád přemílala mezi zuby a neodvažovala se ho
polknout. Jarda přikázal Vlaďce, aby zvedla ze země moje kalhotky a podala
mu je. Když to udělala, opatrně vyndal penis z mé roztažené prdelky a
zmačkané krajky mi hrubě vecpal do zadečku, co to šlo nejdál. „Semeno
báječnýho chlapa musíš mít v sobě pořád na památku!“, smál se mi
Jarda. Když mě pustili, tak jsem se zcela vyčerpaná svalila k zemi. Moc
jsem se jich bála, zůstala ležet a vůbec se nehýbala, abych plnila jejich
příkazy… s bílými krajkovými kalhotkami v zadečku a se semenem cizího
chlapa v puse… Pavel přikázal nejdřív Vladěně: „Teď natáčej její
ksicht!“ a pak mně: „Vendulo, otevři pusu, podívej se na mobil a spolkni
to moje dobrý semeno!“ Když jsem to udělala, okamžitě se mi zvedl
žaludek a já se na zemi pozvracela… „Výborně, vyvěsíme to na
internetu, aby všichni viděli, jak pražská studentka o prázdninách
dobrovolně drží správným chlapům!“ Oblékli se a Pavel ještě křikl na
Vlaďku: „Nebuď smutná, příště si ošukáme tebe!“ Za dvěma
násilníky se zabouchly dveře a nastalo ticho. Sestřenka teď ležela na zemi
u mne: „Vendulko, moje milá, už je po všem, už to bude zase dobrý, jsou
pryč, musíme se oblíknout a půjdeme domů…“, hladila mne po vlasech.“
Musela jsem udělat totéž a necitelně přerušit spolužačku před samým
závěrem, bylo už za devět minut osm. „Dopovíš mi to po cestě, už
musíme!“, řekla jsem lítostivě. Vendula pomalu vstala, viděla jsem, jak
zadržuje slzy. Podala jsem jí bundu, šátkem otřela oči, obuly jsme se a
vyrazily do školy. Na ulici se uklidnila, držela jsem ji za ruku a ona rychle
mluvila dál… „Pořád jsem ležela na špinavé zemi, Vlaďka mne
neúspěšně konejšila, já vůbec nebyla schopna vrátit své dřív tak
krásně dráždivé, nyní špinavé, pozvracené a spermatem postříkané
oblečení tam, kam patřilo. Ale to už se do chodbičky nahrnuly místní
holky z diskotéky, které byly konečně vpuštěny na záchod. Překážely
jsme jim v cestě a tak místo toho, aby nám pomohly, ještě nadávaly
„pražský děvky se ožraly“ a odkopaly Vladěnčino tričko až do
kouta… Pak sebraly její podprsenku, která je zaujala neobvyklým tvarem a
s křikem „Tu si musíme prohlídnout a zkusit, jaký vaky nosí kurvy
v Praze!“ odběhly někam do sálu. Sestřenka nebyla schopna tomu zabránit,
stěží se zvedla a dobelhala se aspoň pro své modré triko,
připomínající hadr na podlahu. Rychle si ho přetáhla přes hlavu, aby
skryla rudé cucfleky a kousance na svých trápených trojkách. Já si aspoň
srovnala strašně srolovanou sukničku, aby vesničanky neviděly mé zmučené
pohlaví a vyzdobenou zadničku. Ale stejně dobře věděly, o co tady šlo,
jediná z místních návštěvnic diskotéky se slitovala, pomohla mi vstát,
zbavila mne zbytků podprsenky a stáhla mi rudé tričko dolů přes bříško.
„Udělal ti to Pavel?“, zeptala se chápavě a když jsem kývla,
pokračovala: „Tady nejsi v Praze, děvenko, tady nesmíš chodit tak
vyzývavě oblečená, působíš na něj jako hadr na býka. Tady se na dýzu
chodí v riflích, aspoň to mají hoši těžší, ale když tě opijou,
dostanou se ti pod spoďáry taky. Kozinec je zbytečný, zdržuje je, tak se
s ním nepářou. Jednou mi ho nacpal do kundy, prý, abych si myslela, že tam
jeho ptáka mám pořád. Je to bejk…“ zasnila se dívčina, byla určitě
mladší než já, ale znalá místních poměrů a já pochopila, že jejich
zábavy jsou jiné a to, co nám provedli, bylo z jejich pohledu přece
normální. Drsný venkov… Ale já to přece tak nechtěla, tak proč mi to
udělali? Proboha proč? Proč?“ Na její úpěnlivou a vyčítavou otázku
jsem však nedokázala odpovědět… To už jsme byly na schodech u školního
vchodu. Než jsme se proměnily ve vzorné studentky, ještě jsem Vendulku
políbila na tvář a pošeptala: „Už na to nemysli a přijď zase ráno!“
Krásná černovláska maličko kývla hlavou a vděčně se usmála: „Díky,
Gábino, moc jsi mi pomohla!“ Teprve teď jsem si všimla, že nás už asi
pár minut sleduje a natahuje uši Simona, věrná kámoška zlé Žanety. To
nebude dobré, pomyslela jsem si, pro dívky platil od šéfky přísný zákaz
jakkoli se bavit se mnou, zavrženou třídní otrokyní…
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Marta
Už jsi zažil sex s nadrženou profesionálkou, která má zrovna chuť na pořádný ohon, který bych si hned vzala do pusinky a pořádně ti ho do sucha vykouřila?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 453
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA MARTA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Týna
Kalhotky jsou zbytečnost. Mám ráda chození naostro, sex kdekoliv a kdykoliv pro mě není problém. Rozdáme si to spolu, máš na to chuť a není nikdo s kým by sis to udělal?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 459
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA TYNA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
+++
