GÁBINA 20 - TŘINÁCTÝ PTÁK
Pomalu a obtížně jsem se probírala zpátky k životu. Na mém bídném postavení se zatím nic nezměnilo. Stále jsem ležela úplně nahá a pevně připoutaná k lavičce, poničené oblečení, rozložené pod mým tělem mne rozhodně nechránilo před večerním chladem a železný řetěz bezohledně škrtil mé ubohé kozičky. Dvanáct čuráků již během dne proniklo do všech mých tělních otvorů a já pořád čekala na ten třináctý… Najednou jsem ho uslyšela… byl to Ivan, spolužák a fotbalista, do kterého jsem se před třemi měsíci bezhlavě zamilovala… Namáhavě, ale s nadějí jsem pootočila hlavu, abych ho ve tmě viděla, zatím jsem jen slyšela jeho rozhořčený hlas: „Co jste to s ní provedli, vy prasata! Tohle jsme si nedomluvili! Okamžitě ji pusťte!“, řval na spolužáky. Bylo to přesvědčivé a já mu věřila, i když mne už tolikrát zklamal. Popošel ke mně, uvolnil provazy i řetěz, odstranil výzdobu kundy a opatrně mi za ruce pomohl zvednout se z lavičky. Prohlédl si mne, raději jsem sklopila oči, aby mi neviděl do tváře. Musel to být žalostný pohled, místo vážené předsedkyně třídy, která ho poprvé svedla v krajkovém prádle na koberci ve svém pokojíčku, vedle něj stála ubrečená nahatá holka s tělem pokrytým fialovými plochami a rudými podlitinami, postříkaná pánským sekretem… Ivan znechuceně zvedl kdysi žlutý svetr, rovněž potřísněný bílými skvrnami a pak rozhodl: „Natáhni si jen džíny a bundu, tohle se musí namočit. Protože si to chci s tebou naposledy pořádně užít, půjdeme ke mně domů, rodiče jsou v cizině. Kluci, předpokládám, že jste jí pořádně ošukali, tak táhněte domů, teď je gymnastka moje, jen moje! Čau!“ Kupodivu nic nenamítali a zmizeli jako pára nad hrncem. Byla jsem hodně vyčerpaná, Ivan mne musel podržet, abych se dostala do riflových nohavic. Pocákaný svetr strčil navrch mého batohu a vzal si ho na záda. Zip bundy mi vytáhl co nejvíc, aby nebyly vidět otisky řetězových článků na krku, vzal mne za ruku a odváděl si domů. Byla mi pořádná zima a tak jsem přivítala, že třináctý pták mne naplní v teple. Šel ale moc rychle a tak jsem poprvé promluvila: „Ivane, prosím, můžeme jít trochu pomaleji? Jsem unavená, ale neboj, budeš si se mnou moci dělat, co budeš chtít, domů nespěchám, řekla jsem rodičům, že se loučím se spolužáky…“ Zasmál se, pak mne objal po ramenou a políbil. Zmateně jsem se mu vytrhla a koktala: „ Ne, ne, to nemůžeme…“ zastavil se a promluvil: „Ne, neboj se, vím, žes mne milovala a něco v tobě muselo zůstat, nejdřív si tě pěkně okoupu a pak si budeme povídat a mezitím… Snad jsi už pochopila, že chtít vládnout třídě byla chyba, ponížili tě krutě, věnuj se jenom sportu a vykašli se na spolužáky, šukej, šukej, třeba i se mnou…“ Tím mne hodně překvapil. „Ale já přece s tebou nemůžu, já tě milovala, ale tys mne zradil, dneska se s tebou vyspím stejně jako s ostatními, ale víckrát tě nechci vidět! Jdi si za Žanetou!“, skoro jsem křičela. Ivan se mi podíval do očí: „S Žanetou už nechodím, dobře víš, že je to pitomá nána. Ale mám jinou kamarádku, s ní dělám sex, taky ji znáš, dneska přijde v osm, takže pro tebe mám čas jen do sedmi, jistě to chápeš…“ Jeho dominantní postoj pána všech dívek mne rozzlobil a tak jsem se rozhodla mu jednu věc připomenout. „Jen se pořád nevychloubej, dobře vím, že Lucie z prváku tě nedávno rafinovaně svedla a tys její past sežral i s navijákem!“ Prudce sebou trhl. „Jak to víš?“, řekl zaraženě. „Žaňa ji včera před tělákem vyslýchala, musela se to dovědět od tebe, takže teď to vědí všechny holky ze třídy…“ Raději jsem nepokračovala, byla jsem mu vděčná, že mne vysvobodil ze zajetí třídních sadistů… stejně jsme už stáli před domem, kde exmiláček bydlel… Vzpomínky na vášnivé šukání v nedávné době nešly rychle vymazat. Raději jsem si říkala, abychom nepotkali Lucii, ale k trapasu nedošlo a my se rychle octli v prázdném bytě. Držel mne za ruce a tlačil na vstupní dveře. Sklonil se k mé tváři a začal mne líbat. Položila jsem mu ruce na ramena, touha znovu vstoupila do mého znaveného těla, podlamovala se mi kolena, cítila, jak se mi třesou nohy. Na chvilku jsme se od sebe odtáhli, abychom si mohli svléknout bundy a odhodit je na podlahu. Líbal mne dál a dál a já se musela opřít o dveře, jak na mne pracoval. Když se odlepil od mých úst, prudce jsem vydechla. Za chviličku jsem tu stála zase úplně nahá, vůbec jsem netušila, jak se mu to tak rychle mohlo podařit. Mé rifle a boty ležely na hromádce na podlaze, ale Ivan byl stále oblečený… „Nehýbej se“, řekl mi tiše, ale důrazně. Z mého báglu vytáhl špinavý svetr a odnesl ho asi do koupelny. „Nejdřív práce, potom zábava!“, prohodil a natolik mne překvapil, že jsem pořád stála opřená o dveře a zhluboka vzrušeně oddechovala… Brzy se vrátil a sám se začal svlékat… Zírala jsem na pomalu se odhalujícího vysportovaného fotbalistu, kterého jsem ještě nedávno tak šíleně milovala… Tělo měl samý vytrénovaný sval: silná stehna, rozložitá hruď, široká ramena. Jeho nahé krásné tělo se na mne přitisklo a já spatřila velkou tvrdou bouli, která mne tlačila do břicha… Vzal mne do náručí a nesl jako dobytou trofej do koupelny… Vzpomněla jsem si, jak tenkrát v lednu jsme začínali také tam… Dnes mne tedy čeká již třetí očista, to jsem zatím nikdy nezažila, stejně jako celý šukací den… Ještě jsem stačila spatřit svůj mokrý svetr, rozložený nad zapnutým sušákem, ale nestačila jsem mu ani poděkovat. Všechno šlo hrozně rychle, cítila jsem na svém bříšku dotyk jeho ptáka, jak mocně pulzuje očekáváním… Společně jsme vstoupili do sprchového koutu, já stála tiše a poslušně, zatímco mi Ivan rukama opatrně přejížděl po ramenou a ňadrech, která byla stále poznamenána Andrejovým řetězem. Pak mi je položil na břicho, naklonil se a vzal do úst tvrdou bradavku. Nedávná bolest úplně zmizela pod obrovským náporem vášně i vzrušení… Laskal má poraněná ňadra v dlaních a začal si palci hrát s bradavkami. Popadl velkou houbu a namydlil ji – jen stehna a kus břicha, které nebyly ztrápené mučením. Když splachoval pěnu vodou, už jsem nedokázala být poslušnou otrokyní, uchopila hadici od sprchy, pak si před něj klekla, namířila ji na jeho břicho a pak sjela níž. Posunula jsem ji tak, že mu proud vody dopadl přímo na varlata, popadla je do dlaní a začala jemně mnout. Položil mi ruce na ramena, já už nebyla schopna hrát submisivní roli a tiše zašeptala: „ Dovol mi tě vykouřit!“ Usmál se a začal pomalu pohybovat boky, vzhlédla jsem k němu, dívala se mu přímo do očí, přitom vzala jeho ptáka do ruky a přejela přes špičku svými rty. Nakonec si ho strčila do pusy a vsunovala hlouběji a hlouběji… Rukou jsem si ho pořád přidržovala u kořene a ani na chviličku nepouštěla, hlavicí pořád mířila přímo na jeho koule… To ho dovádělo k šílenství, začal mne šukat do pusy, možná až moc hrubě… Rozkoš v něm narůstala, boky útočil na má ústa. Byla jsem úplně šílená, soustředila všechny zbývající síly a sála ho tak intenzivně, až ho to muselo bolet. Spolykala jsem úplně všechno jeho semeno, byl spokojen a se slovy: „Budeme pokračovat, Gábinko!“ mne postrčil k právě napouštěné vaně. Svíjela jsem se a křičela v silném orgasmu, nakonec jsme oba vyčerpaně klesli do zpěněné vody… Skoro jsem ani nevnímala, že mne lehce hladil po ramenou a tvářích… Jeho doteky byly tak jemné, tak něžné… Když mé vyvrcholení pomalu odeznělo, cítila jsem se jako v sedmém nebi. Daleko pryč bylo živočišné šukání puberťáků na podlaze třídy i tvrdé lavičce, výsměch, pouta i bolestný řetěz, daleko pryč byla zrádná Radka i ostatní divoké děvky ze třídy… Leželi jsme vedle sebe ve vaně, již zcela naplněné vonnou koupelí. Pouze naše hlavy vyčnívaly ven, ale ruce nezahálely a hledaly (a brzy našly) v pěně skryté genitálie svého protějšku. Nikdy jsem nesnášela pohled na cvrklého pindíka i své do fialova zbarvené trestané tělo, ale naše skryté něžné, skoro cudné doteky měly blahodárný vliv na rychle rostoucího ptáka i můj hrášek. Jako v posledních dnech výborně vychovaná sexuální pracovnice jsem už zkušenou rukou dokázala najít tu pravou chvíli… ale pořád jsem si uvědomovala svou otrockou závislost a tak se miláčka zeptala: „Už to půjde, můj Pane?“ Když kývl na souhlas, stočila jsem se na bok, odtáhla nohy víc od sebe a bez problémů vpustila třináctý úd do své rozevřené broskvičky… Dokázala bych si svůj další orgasmus užívat třeba až do půlnoci, ale Ivan dobře věděl, že čas pádí jako splašený kůň… „Určitě už máš hlad, něco sníme!“, pravil ten starostlivý spolužák. Kručení mého břicha asi ve vaně slyšel, vždyť touto dobou jsem už doma večeřela, navíc svačina ležela nedotčená v mém báglu, otrokyni ji sníst nedovolili, jen ten mazlavý produkt… zvykla jsem si a nezvracela… Ivan vylezl z vany a byl to bohužel signál i pro mne, vzájemně jsme se osušili a přemístili se do kuchyně… Já zabalená do osušky jako stydlivá studentka, Ivan jak ho Pánbůh stvořil… a já fascinovaně hleděla do jeho rozkroku, jak se jeho pohlaví každou vteřinou nalévá a tvrdne… ještě jsme snad neskončili, těšila jsem se a vzpomínala na pohovku v jeho pokoji i na bílé stínítko jeho lampy… bude tam ještě? Osuška na mém těle se Ivanovi vůbec nelíbila, zase jsem si dovolila něco zakázaného. Strhl ji ze mne, odhodil a pronesl zvýšeným hlasem: „Jsi pořád třídní otrokyně, exšéfko Gabrielo, a budeš poslouchat, jinak trestu neujdeš. Máš jediné štěstí, že jsi výborně souložila i kouřila, bít tě nebudu, ale klekneš si přede mne a odprosíš!“ Zatímco Ivan vyndal jídlo z lednice, neváhala jsem ani vteřinu, poklekla jsem a sepjala ruce jako k modlitbě. „Pane můj milovaný, moc se omlouvám a už nikdy si nedovolím mít před Vámi jakýkoliv oděv, budu jen a jen nahá, prosím, odpusťte mi!“ Obrátil se ke mně a spokojeně pokýval hlavou. Jeho čuráka, klimbajícího se sotva dvacet čísel od mých rukou, jsem zhodnotila jako použitelného pro další sex, ale než jsem se ho stačila dotknout, pohnul se a řekl: „Ne tak rychle, Gábo. Odpouštím ti, dáme si přestávku, vstaň a najez se!“ „Aano, Pane, děkuji Vám za všechno!“, projevila jsem se jako vzorná otrokyně a hladově uchopila bagetu, kterou mi Ivan podal. Mezi jídlem jsem se snažila vysvětlit, že jsem ho chtěla uchránit před pohledem na mé mučením poznamenané tělo, ale jen odmítavě mávl rukou. „Teď tě vezmu někam, kde jsi ještě nebyla a pěkně si zaskotačíme!“, řekl, když jsem dojedla, popadl za ruku a odvedl do ložnice rodičů. Tak veliké letiště jsem ještě neviděla, klidně by se na něj vešli i tři lidé. Po obou stranách stály noční stolky s červenými lampičkami, které Ivan rozsvítil místo stropního lustru. „Jako v bordelu, viď, Gábo. Tady večer budu drsně šukat kámošku, ale rozcvičím se s gymnastkou!“, řekl a srazil mne na postel. Svačina vlila nové síly do mého znaveného těla a atmosféra nabitá sexem mne znovu zbavila otrocké poslušnosti a bez ohledu na možné následky vrátila bojovnost, na kterou jsem byla zvyklá ze sportu. Samozřejmě jsem chtěla šukat, ale po rovnoprávném boji! Okamžitě jsem se stulila do klubíčka a odkutálela na druhý konec, tam vnikla pod peřinu a téměř se skryla Ivanovu pohledu. Tohle nečekal, zuřil a řval: „Ty mrcho! Počkej, až tě chytnu!“ A tak jsme se chvíli honili po velkém prostoru, i přes svou únavu jsem dokázala být rychlejší a mrštnější, gymnastky jsou na tom pohybově líp než fotbalisti. Rodičovské letiště brzy vypadalo jako bojiště. Únava udělala své, takže mne nakonec chytil za obě nohy a sevřel tak silně, že mi znemožnil jakýkoliv pohyb. Posunul se a zalehl mne svým statným tělem. Ani jsem nedýchala, bála jsem se, že mne začne bít. Ale dostala jsem jen jednu facku, zřejmě si uvědomil, kolik ran jsem v posledních dnech dostala a nechtěl v tom dál pokračovat. Uklidnil se a začal na mne být opět milý. Dotýkal se svými rty a prsty každého kousíčku mého zraněného těla. Jeho ruce mne hladily po vlasech, rty líbaly a jazyk mi klouzal v puse. Jeho pták, znovu ve výborné formě, byl přitisknutý k mé štěrbince a já cítila, jak opět pulzuje. Byli jsme zase na nejvyšší míru vzrušeni, převalovali se na obrovském prostoru, střídali polohy, já se zase dostala na svého oblíbeného koníčka… tak dlouho, až jsem si všimla budíka na nočním stolku. Bylo půl sedmé a deset minut… „Ivánku, musíme končit, za chvíli bude sedm!“, vykřikla jsem a v mém hlase musel cítit zklamání. Spolužák, který mi právě jazykem opečovával levou bradavku, se otráveně zvedl z mého tělíčka a prohodil: „Ještě můžeme půlhodinu!“ Začal ale uklízet letiště, které jsme strašným způsobem rozváleli. Já mu pomoci nechtěla, protože jsem se drze chtěla podívat do jeho pokoje, kde byly při našem posledním šukání mé kalhotky jako stínítko na lampičce. Samozřejmě tam už nebyly, místo nich tam visely černé, dráždivě vykrojené gaťky. Už jsem začala tušit, kdo je ta současná kamarádka… Dostihl mne a sevřel v náručí tak, že jsem se nemohla ani hnout. Nechtěla jsem se zeptat přímo a tak jsem začala opatrně: „Ivánku, prosím, mohl bys mi vrátit kalhotky, které jsi mi kdysi před naším domem vzal snad i z lásky? Dneska už máš jinou milenku, tak je určitě nepotřebuješ!“ Viděla jsem, že se o tom nechce bavit a rychle zavedl řeč jinam: „Tak si myslím, Gábo, že dostaneš zpátky své spodní prádlo, které jsme ti zabavili dneska ráno ve třídě. Svůj úkol jsi splnila, nečum tady a pojď zpátky do obýváku!“ Okamžitě mne vystrčil z pokojíku, já se nebránila, protože si byla jista, že chytrá holka stejně zjistí, co chce vědět, jen to chvilku trvá! Ale hlavní věc, že po deseti hodinách naostro nebo donaha si budu zase moci obléci své milované bílé spoďáry! S výjimkou únosu jsem nikdy nebyla tak dlouho naostro, ale dnes, když jsem překonala všechny sexuální rekordy, mi to bylo nějak jedno… Dva bílé hadříky jsem rychle popadla, už jsem vnikla do kalhotek a cítila se báječně, když se mne zeptal, jestli už chci jít domů. Zavrtěla jsem hlavou, přitulila se k němu jako kočka a mazlivě ho požádala o zapnutí zadních patentek podprsenky, po dlouhém spoutání nemám ještě v prstech cit na takové drobnosti, vymlouvala jsem se. Ve skutečnosti jsem ale nechtěla přijít domů v době večeře a muset odpovídat na starostlivé otázky k mému vzhledu a oblečení… Po půl osmé už budou rodiče pevně usazeni u televize a nebudou si mne všímat… Mé přání splnil, pochopitelně si ještě důkladně pohrál se špičatými pahorky, než zmizely v bílých košíčkách decentních rozměrů, jak jsem je ráno vybrala. Viděla jsem, že ho to potěšilo, ale řekl, že ještě musí něco udělat, abych se postavila vedle něj. Tak jsem se postavila v bílém prádle hrdě do pozoru, když se náhle v jeho rukou objevila policejní klepeta, která mi okamžitě sevřela ruce v zápěstí. Vyděsila jsem se, přece jsem se domnívala, že už je konec mého mučení! Ale vysvětlil mi, že dle rozkazu Žanety jsem stále třídní otrokyní a musím si pořád uvědomovat svou podřízenost. Nekladla jsem proto žádný odpor, když mne posadil do křesla a přivázal kotníky k jeho nohám. Věděla jsem, že je to taky trest za mou přílišnou aktivitu v posteli a uklidnila se, když místo mučících potřeb přinesl láhev červeného vína. Jeho žertování, že bílá komisařka by měla být pořád v poutech, aby neškodila třídě, jsem ponechala bez odpovědi a jen sledovala, jak si mne důkladně prohlíží bezmocnou v bílých hadříkách a došlo mi, že i on patří k té velké skupině kluků, kteří považují polonahotu dívky za více vzrušující než úplnou nahotu. Nalil plné skleničky vína a tu moji mi přidržel u pusy a já poslušná pořád otrokyně ji celou vypila, docela mi chutnalo. Méně se mi líbilo, když začal důkladně rozebírat „výchovu ke statečnosti“, jak kulantně nazýval mé třídní mučení. Musela jsem popisovat všechno trápení, kterým mne podrobili milí spolužáci. On u většiny akcí nebyl, ale já nevěděla, co o nich ví, a tak jsem opravdu nic nevynechala, ani únos a drsné mučení na chatě u Žanety, zdůraznila jsem, jak mne její bratr brutálně mrdal…. Potěšilo mne, když to rovnou odsoudil jako zbytečnost své exmilenky, i když o tom věděl a podílel se na jeho přípravě. Hlavně ho vždy zajímalo, jestli jsem při trápení brečela, a já šla s pravdou ven, že většinou ano. S úsměvem konstatoval, že má výchova ještě není dokončena, já jsem se mu poprvé důrazně vzepřela a zvýšeným hlasem vmetla do tváře, ať mi najde jinou ještě ani ne sedmnáctku, která by bez pláče vydržela tolik muk jako já za ty tři měsíce. Pořádně jsem se rozjela a zeptala se, proč také neotestují statečnost Žanety, když je teď předsedkyně?! Samozřejmě jsem mu připomněla, jak ona brečela po pouhých deseti ranách na holou v naší rvačce. To si budu pamatovat do smrti smrťoucí, jak jsem ji strhla rudá tanga a prožívala opojné vítězství! Bohužel jen jednou… Ivan po celou dobu mého monologu mlčel, už se neusmíval a já se začala bát, že mne zase začne bít, ale on místo toho nalil druhou skleničku a přinutil mne znovu vypít na ex. Bylo to dobré, výborné… Když jsem nemohla mluvit, začal zase on… Zásadně odmítl myšlenku na mučení Žanety, je to dobrá předsedkyně, třídě neškodí jako já… pouze připustil, že v daleké budoucnosti by nebylo marné kandidátky na předsedkyni (jenom holky?) ještě před volbou rozumným způsobem potrápit, aby prošly jen ty statečné a odolné… což já nejsem… Vypité víno na mne začalo působit, takže jsem už nedokázala odmítnout jeho velkopanské řeči, uznala jsem, že mé tresty byly užitečné z hlediska budoucnosti, takže jsem se nakonec přiznala k dnešnímu slibu Karlovi. Řekl mi jen, že Karel je známý sadista, tak abych si na něj dala pozor a já slíbila, že půjde jen o výjimečnou zkoušku mé statečnosti, že si věřím, že budu lepší než ta venkovská dívčina… Řekl, že mi bude držet palce a přiložil k ústům třetí plnou skleničku… Ačkoli oblečená jen v lehkém prádle, začínalo mi být docela horko a tak jsem už neváhala a rovnou přešla na jiné téma. Odvážila jsem se ho zeptat, jestli jeho nová přítelkyně je Hanka, učnice, která mne tolik nesnášela a již dvakrát mne bezdůvodně s kamarádkami ztýrala. Dobře jsem si pamatovala její zálibu v černém prádle, k níž se přiznala, když ji Ivan pozval po mém únosu na návštěvu mého domova, dřív než mne povedená parta učnic bezohledně seřezala lžící na bříško… černé kalhotky visely na Ivanově lampě v jeho pokoji… bylo to snadné… „Jak jsi na to přišla?“, Ivan byl docela překvapený. „Mučili jste mě, svázali ruce i nohy, ale mozek mi nechali, holky si všímají jiných věcí než kluci!“, usmála jsem se a kromě vína mě zahřálo i vědomí, že jsem svého Pána dokázala přechytračit. Asi mu to došlo, ale byl na mne hodný, otevřel další láhev a nalil do mne čtvrtou skleničku, poslušně jsem ji vypila, i když jsem byla mírně opilá, nebránila jsem se… „No tak dobře, ať to víš, trochu se tě to týká, když byla Hanka s holkama u tebe po návratu z vězení a taky se podílela na tvém spravedlivém trestu, vrátila se kvůli tomu domů až o půlnoci, otčím ji zmlátil tak strašně, že musela ráno k doktorovi a ten to hlásil policii… Takže otčím je ve vazbě a Hanka v domově mládeže, je to tam prima, v úterý a ve čtvrtek má opušťák až do 22 hodin, její mistr je slaboch a vykašlal se na ní, když ho potřebovala nejvíc, tak jsem jí podal pomocnou ruku a chodíme spolu, dneska taky přijde!“ Já chtěla hned odejít, věděla jsem, že mne nemá ráda, ale pouta byla pevná a Ivan mne uklidnil, že přijde až v osm. I on už byl v náladě, sedl si vedle mne na opěradlo křesla, začal flirtovat, jak krásná jsem jako bílá komisařka a že musí udělat pár snímků na památku. Smála jsem se a přiznám, že mi to docela lichotilo po všech těch urážkách a ponižování, které jsem zažila od spolužáků, vůbec mi nevadilo, když vytáhl digitál a začal mne fotit. Cvakal jeden snímek za druhým, povídal, že svázaná kráska v bílém dráždivém oblečení je nesmírně sexy a já se podle jeho pokynů otáčela a měnila polohy, pokud mi to pouta dovolila. Když už vytvořil dostatečné množství snímků bezmocné třídní misky, jak mne také nazval, sundal mi konečně ocelové náramky. Protáhla jsem se jako kočka a tušila, že si to spolu ještě jednou rozdáme. Řekl, že bílé prádlo je sice dráždivé, ale on musí ještě naposled odhalit všechny skryté krásy mého sportovního těla. Lehce odhrnul levý bílý košíček, aby mohl znovu prohlížet mé po mučení rudé ňadro. A zase ta vzpomínka… v devítce o pololetkách na táboře mi gymnasti vysvlékli tričko, pravda, bránila jsem se, ale jen naoko (podprdu jsem tehdy nosila jen do školy, aby kluci čuměli), pak obdivovali a lehce hladili mé bledé kozičky i světle růžové široké dvorce, které je tak dráždily kontrastem s již tenkrát vzrušenými temně fialovými bradavkami, říkali jim mazlivě Gábiny sexy kůzlátka … Jsou to dva roky… a kolik drsných puberťáckých pracek způsobilo, jak dneska vypadají! Tenkrát panna, dneska kurva, vzdychla jsem v duchu a sklonila hlavu… Nebyl to hezký pohled na oteklé kopečky, kde v jednotné temně fialové barvě splývaly kozičky, dvorce i bradavky. Dobře znatelné články Andrejova škrtícího řetězu jasně odlišovaly prsa od světlejší barvy kůže pod rameny, místy však porušené rudými pruhy Radčina řemene… Blekotala jsem prosbu, aby tu hrůzu nefotil, ale on se jen smál, že bolest misky je tak vzrušující… A tak jsem strpěla, aby podprsenka skončila na zemi a Ivan mohl udělat několik detailů mých ztrápených koziček… „Milá Gábuško, moje krásná modelko, do pozoru a do pohybu!“, choval se stále familiérněji, já se vlnila podle jeho pokynů a cítila ve své těžce zkoušené kundičce pořádné vlhko… Pohyb kalhotek směrem dolů byl již nevyhnutelný, ale já nechtěla tak brzy znovu přijít o dobyté prádélko a uchopila ho oběma rukama za gumičku… Dovedl si poradit, jeho ruce něžně hladily závojíčky přes mokrou bílou látku a já ve vzrušujícím očekávání věcí příštích uvolnila své paže a zvedla je vzhůru na znamení, že se vzdávám… První snímek dráždivě zachytil spoďáry těsně pod vchodem do jeskyňky a po několika zastaveních na stehnech i kolínkách se z nich u kotníků stala jen stočená úzká rulička… Nahatá gymnastka ještě zapózovala jako vzorná cvičenka v pozoru, podařilo se, i když se mi hlava točila a pak jsem sklouzla na zem, abych vystřihla bezvadný provaz, přitom se natočila k Ivanovi tak, aby měl přímý pohled do mé toužící lasturky… Nečekala dlouho, vrhl se na mne, přitiskl ke zdi a já jen slastně zavrněla, když dnešní třináctý klacek znovu vjel jako po másle do mokré kundičky… Svíjeli jsme se poněkud déle, Ivanovo pohlaví už bylo přece jen poněkud vyprázdněné, skončili jsme v zajímavém propletenci na koberci, který se po chvíli v jednom místě znatelně zbarvil do běla… V koupelně jsme se rychle zbavili zbývajícího semene, svetr už byl krásně suchý a vrátila se mu žlutá barva. „Děkuju, Ivane, ale stejně poletí ráno do kontejneru!“, byla jsem docela veselá, mohla jsem se svobodně obléci tak, jak jsem byla naposled v devět hodin ráno – deset a půl hodiny jsem byla šukána a ponižována, ale už je tomu konec! Ze samé radosti jsem si ani pořádně nevšimla, že Ivan přinesl další bílé kalhotky, ano, musely to být ty, které jsem si v prosincové noci nedobrovolně stáhla pod sukní a věnovala mu jako výměnu za klíč od domu. Na ten den jsem nevzpomínala ráda, dostala jsem svůj první výprask, ačkoli jsem na tom mejdanu hodně trpěla, přesto začala moje šílená láska, která mne přivedla skoro k sebezničení… Zavrtěla jsem odmítavě hlavou: „Nechci je, já tě moc chci vytěsnit ze svého vědomí, nepotřebuji památku na den, kdys mne nechal ošukat a zmlátit, můžeš je třeba za chvíli dát Hance, ta snad ani nemá žádné bílé gaťky a na rozdíl ode mne bude jistě ráda vzpomínat na den, kdy seřezala nevinnou študentku popruhem od kabelky!“ „Ty máš ale pamatováka!“, zmohl se Ivan na reakci. „To víš, chlapče, první výprask je jako první láska, to se pamatuje až do konce života!“, odvětila jsem se smíchem, hodila batoh na záda a chystala se odejít… Dveře však byly stále zamčené… Bílý hadřík, svědek mého potupení i lásky, zůstal viset na věšáku… Bylo už tři čtvrtě na osm, ale Ivan ještě přinesl poslední skleničku s vínem. „Dobře, udělám to, jak chceš, Hanka bude mít jistě radost!“, řekl to s takovým zvláštním úsměvem. Zarazilo mne to, ale okamžitě jsem na to zapomněla. Opatrně jsem cucala víno, věděla jsem, že už mám dost a tak jsem ještě nechtěně dala Ivanovi příležitost k závěrečné řeči. „Gabrielo, nevěřím, že se dneska vidíme naposledy. Předpokládám, že budeš chtít studovat Fakultu tělesné výchovy a sportu, já taky, tak věřím, že se tam oba dostaneme a ještě si pořádně zařádíme i v postýlce. Ano, byl jsem na tebe občas krutý, navrhl Žanetě, aby tě unesla a ztýrala, poslední týden pro tebe byl hodně tvrdý. Dělal jsem to jen proto, abys pochopila, že na řídící funkci nemáš, jsi křehká květinka, která se hned rozpláče, to jsem si ověřil hned na tom mejdanu, o kterém pořád mluvíš. Ale tvrdá výchova s mučením, kterou jsem ti připravil s tou krávou Žanetou, měla úspěch, musím tě pochválit, za ty tři měsíce jsi se zlepšila, jsi docela statečná, brečíš jen občas, chápu, že 75 ran je pro tak mladou holku hodně drsné, tam se dá pláč omluvit, ale už méně dneska po šukání, Andrej tě jenom chtěl vyzdobit řetězem, to přece nosí primátoři a starostové, tak jako bývalá předsedkyně jsi na to měla nárok, Andrej měl plné právo tě udeřit, když jsi ho hrubě urazila…“ Víc už jsem nevydržela, asi to byl stres z celodenního trápení, mrštila jsem nedopitou skleničku na zem a vyťala mu takový políček, že se statný chlap zapotácel. Druhý hysterický záchvat se právě dostavil. „Ty bídáku, sviňáku, právě ses přiznal, že všechno mé mučení jsi vlastně organizoval ty, přes tu loutku Žanetu! Já kráva se do tebe zabouchla a tys mne použil k uspokojení svých sadistických choutek! Nežvaň aspoň o výchově ke statečnosti! Jsi směšný, už tě nechci nikdy vidět!! Okamžitě mne pusť!“, vrhla jsem se ke dveřím a lomcovala s nimi… Klíč jsem nedostala, ale facku, srovnatelnou s tou mou, ano. Spadla jsem i s batohem na zem, bunda i koberec náraz ztlumily, takže se mi nic nestalo. Hysterky je potřeba fackovat, věděla jsem a teď to poznala na vlastní kůži. Seděla jsem na zemi a zase bulela, Ivan měl bohužel znova pravdu. Stál nade mnou, jakoby se nic nestalo, a vykládal dál. „Tak to vidíš Gábo, jak jsi na tom špatně, necháš se vyprovokovat a pak hysterčíš! Dám ti ještě jednu dobrou radu! Když tě známý sadista Karel přesvědčil o účasti na prázdninovém testu statečnosti někde v hradním sklepení a ty jsi mu na to skočila, teď už to bude vědět celá třída, takže se musíš zúčastnit, jinak z tebe nikdo nálepku zbabělé děvky nesejme! Opravdu musíš trénovat, když ti budou určitě kapat vosk na bradavku nebo dokonce do kundy, nevydržíš to a vzdáš! Na jeho pozvánky v úterý do garáže se vykašli, jednak si nemůžeš dovolit každý týden stopy po mučení, taky by důkladně poznal tvoje tělo, co vydržíš dobře, co špatně a použil by to proti tobě, garáž přenech Radce, té blbé nevděčnici, vím, co jsi pro ni udělala a jak se ti v úterý odměnila, když bude sama, tak si to vyžere až do dna! Sice už s tebou nechodím, ale pozvu tě na poslední noc v dubnu, kdy náš fotbalový oddíl pořádá čarodějnice. Je tam vždycky hodně i cizích lidí a dějí se tam v noci docela drsné věci. Po desáté určíme dvě holky za čarodějnice, nejdřív je zavřeme do klece, v půlnoci odvedeme do zápasiště, bojují spolu a tu poraženou vezmeme do mučírny, to je vlastně posilovna s těmi cvičebními stroji a tam ji trápíme až do svítání. Většinou to děláme se staršími učnicemi, tak 17–18 let, aby to vydržely, je to dost tvrdé. Ale uděláme pro letošní rok změnu. Ty a Lucie Svobodová jste jediné dvě holky, které mne dokázaly svést, jinak to bylo vždy naopak a bylo jich dost, to mi věř. Jsem ješitný a tak chci pomstu. Přijdete s Luckou v osm jako svobodné novicky, budete si to moci všechno prohlédnout a posilnit se, asi tak v devět vás rozdělíme, ty půjdeš s Hankou a učnicemi, třeba na tebe něco zkusí, Lucku nikdo nezná, je mladičká a krásná, tak ji předhodíme fotbalovým vlčákům, ať ji pořádně otevřou píču, má ji ještě úzkou. Ale jen do deseti, aby nám ji neušukali, pak vás zase dáme dohromady, zavřeme do klece a budete dělat lesby. Co bude v půlnoci, už jsem říkal. Ty jsi sice starší, ale já chci, aby vyhrála Lucka. Ty pak půjdeš do posilovny… Lucka na mučení nepůjde, je ještě v 16 letech dost mladá, třeba příště, několik tvrdých čuráků našich statných borců a rvačka s tebou ji budou úplně stačit, ji zatím nic nečeká, Žaneta už jí dá pokoj. Ale pro tebe to bude báječný trénink, ne nějaká špinavá garáž, máme tam i šikmý ondřejský kříž! Víš, co to je?“ Jen jsem kývla, už jsem si na internetu dost věcí o mučení přečetla, když mne spolužáci podrobili praktickým zkouškám, potřebovala jsem znát i teorii. „Tak výborně, je dobře, že tě zajímá nejen zbytečné učení na gymplu, ale taky tvrdá škola života! Rozumíš? Tak vztyk, půjdeš domů!“ Rozčilení mne mezitím přešlo, ale cítila jsem strašnou únavu. Ivan mi musel pomoci vstát a dát batoh na záda, já jenom smutně pronesla: „Kluci, to je strašný, já se vás snad nikdy nezbavím. Už jsem doufala, že svlíkat kalhotky budu jenom v tělocvičně a vy takhle… Karel a teď ty… takže naše prsatka už s tebou mluvila a ty přece uděláš všechno pro výchovu neposlušných děvčat. Tak dobře, já se mučení nebojím, ale mám strach o Lucii. Je to naivní holka z venkova, souloží spíš pro zábavu, nevím, jak vydrží tvrdý sex tvých kámošů, já z toho byla špatná a to jsem o rok starší. Nic zatím neslibuju, musím si tvou nabídku rozmyslet! Čauky!“ Dali jsme si jednoho pěkného francouzáka a já se vydala k domovu. Bylo za tři minuty osm a já se bála, abych Hanku nepotkala na schodech. Po další facce jsem opravdu netoužila… Měla jsem štěstí, viděla jsem ji až na ulici, šla po protějším chodníku a mne si nevšimla. Hrdě se nesla v černé, opálově lesklé péřovce, vida domov mládeže nebo učňovské středisko se dobře starají o své ovečky, říkala jsem si a byla úplně posedlá touhou tuto drzou učnici zpolíčkovat, dát ji aspoň tolik facek, kolik jsem dneska dostala já… Ulice byla liduprázdná a špatně osvětlená, ohlédla jsem se, ale pozdě, Hanka mezitím zašla do Ivanova domu… To je škoda, kdy se mi to asi podaří, dumala jsem, spíš to vypadá, že na čarodějnice dostanu nabančeno zase já… Šla jsem zase přes park jako tenkrát, kdy tady na mne čekala Žaneta s kámoškami, ale dnes tu nikdo nebyl. Čím později přijdu domů, tím je větší naděje, že rodiče neuvidí mé zubožené tělo i oblečení. Když pominulo skoro celodenní vzrušení, ozvala se úporná bolest v podbřišku, není divu, chtělo by to pár dní sexuálního klidu, to snad půjde, zítra mne už čeká jen striptýz, musím vymyslet, co si vezmu na sebe, sukni a halenku určitě, ale co pod ně? Vzpomněla jsem si na krásnou soupravičku od Patrika, aspoň by naši puberťáci litovali, o co přichází a bohaté holky by pukly vzteky… Ráno si ji ještě prohlédnu na denním světle a poradím se s Vendulou, ta se ve spodním prádle docela vyzná. Když jsem si na ni vzpomněla, měla jsem trochu špatné svědomí, jak jsem ji viděla po hlavní přestávce tak rozcuchanou, bledou a neupravenou, že jsem se s ní nepokusila mluvit, co se stalo… Ale jak jsem mohla, když jsem byla neustále v zajetí kluků, omlouvala jsem se sama sobě, zítra ráno přijde za mnou a všechno probereme… Taky jsem si vzpomněla na Radku, té se určitě špatně sedí, od Jolany a Denisy jistě dostala pořádně nařezáno na holou a možná ještě od mámy za poškozený svetr… tu jsem vůbec nelitovala, i když mne trochu mrzelo, že naše nedávné přátelství takhle zle dopadlo… Ale dost současnosti, je třeba přemýšlet o budoucnosti, jak mi naznačil Ivan. Tělo bylo vyčerpáno, ale mozek pracoval na plné obrátky a rozhodl jednoznačně. Rozhodně nechci, aby kdokoliv o mě říkal, že jsem zbabělá. Sport a mučení – jde to ale vůbec dohromady? S různým, spíše opačným výsledkem tam odhaluji svoje tělo… Musí to jít, odpověděla jsem si sama. Musím zvládnout i třetí rozměr mého budoucího života. Chtěla jsem se intenzívně věnovat škole a sportu, přidám ještě sado-maso! Takže od příštího týdne mne čeká: 2× týdně trénink v oddíle, do noci učení do školy, v máji čarodějnice (doma oznámit, že se vrátím až ráno!), v červnu bojovat na mistrovství ČR v gymnastice a vyhrát juniorky, převzít vysvědčení na gymplu s vyznamenáním a místo oslav bojovat na venkově o svou statečnost! Bude to zabíračka, ale já to zvládnu! Karlovu úterní výchovu odmítám, není ani čas, musí mi stačit mučení na čarodějnicích, ondřejský kříž mne láká, to jsem ještě nezažila! Doma už byl správný klid, rodiče napjatě sledovali televizní seriál. Rychle jsem se prosmýkla do koupelny, shodila svetr i džíny, nacpala do igelitky a ráno skončí v kontejneru. Po další koupeli jsem už netoužila, jen ošetřila a promazala rány, některé se rychle hojily, ale zato přibyly další, dokonce i na nohou jsem měla stopy šípkového trní, když mne vedli k dubu na zbabělce. V župánku jsem šla do kuchyně ohřát si v mikrovlnce večeři a přitom usilovně přemýšlela, co ještě potřebuji poslední den udělat… Každopádně musím kontaktovat Lucii, už při Žanetině výslechu se mi zdálo, že je to dobrá holka a ve světle Ivanových plánů se s ní potřebuji více skamarádit. Abych měla pádný důvod k rozmluvě, šla jsem do prádelníku, kde za haldou bílého prádla byly uschovány její potrhané kalhotky, které jsem ukořistila na hřišti po výprasku Radky. Nebyly tak zničené, aby se nedaly ještě použít, pro mne byla černá barva i vyzývavý tvar dostatečným dráždidlem na tuto noc… Pohladila jsem jemnou krajku a aspoň rukou srovnala roztržené okvětní lístky, před očima se mi znovu objevila drsná scéna z včerejšího dne, kdy polonahé, ke kůlu přivázané nešťastné bažantce Lucii nelítostné sadistky z naší třídy zvedly sukni a ten černý hadřík strhly… Chtěla jsem si ten vrcholně rajcovní obrázek uchovat co nejdéle a protože dnešní den už byl tak zvláštní, udělala jsem další nenormální kousek. Vyhrnula jsem si noční košilku a Lucčiny černé kalhotky si navlékla na tělo místo svých bílých. Okamžitě jsem pocítila, že mi jsou těsné, její prdelka ještě nebyla tak vyvinutá jako ta moje, ale to mi vůbec nevadilo. Černou lemovku jsem si přetáhla přes stále zvětšené pysky a takto vzniklý tlak na genitálie mne přiváděl znovu k velice hříšným myšlenkám… Před devátou jsem už ležela v posteli, ale usnout se mi nedařilo. V podvědomí se mi stále rychle střídala plejáda třinácti tvrdých klacků na střídačku se svlékáním nebohé Lucie. Když jsem konečně začala zabírat, zazvonil telefon. Otráveně jsem se pro něj natáhla, určitě je to nějaký omyl, ale při pohledu na displej jsem se rychle probrala. V tuto dobu Vendula nikdy netelefonovala, něco se muselo stát… Její hlas byl tichý, bázlivý, hned jsem poznala, že brečela, že je jí zle… „Gábinko, moc se omlouvám, že volám tak pozdě, ale rodiče teprve šli do ložnice a před nimi jsem nemohla… Simona na mne žalovala Žanetě a ta chtěla vědět, o čem jsme spolu mluvily. Já ji to samozřejmě neřekla, o velké přestávce mne na záchodě škrtila a namočila hlavu do vody, když neuspěla, počkaly si ty tři mrchy v našem domě a mučily mne v bytě. Podrobnosti ti řeknu až zítra ráno, ale nic se nedozvěděly a vzteklá šéfka vyhrožovala, že to ze mne dostanou a bude hůř… Gábi, poraď, co mám dělat, přece jí to nemůžu říct, strašně bych se styděla před třídou, že mne v létě znásilnili…“ Znovu pláč a já se jí snažila uklidnit připomínkou, aby hned ráno v sedm přišla a všechno probereme… Strašně ráda bych v dnešním dráždivém dni plném sexu věděla, jak ji mučily, ale už bylo pozdě a ještě by to mohli slyšet rodiče a to by už byla cesta k prozrazení největšího tajemství jejich dcery! Znovu jsem ji kladla na srdce, aby přišla opravdu hned v sedm, abychom měly dost času, taky jsem ji připomněla, že mi ještě dluží konec svého příběhu z vesnické diskotéky… Už se zdála klidnější a ulehčeně potvrdila, že přijde včas a já budu jediná, komu to řekne, holky se nic nedoví, i kdyby ji zase mučily… Domluvily jsme, už jsem byla hodně unavená, jen jsem ještě chtěla posunout budíka na půl sedmé, abych stihla ranní hygienu před jejím příchodem… Teď už jsem jenom stihla srovnat černé kalhotky do dráždivé polohy a zavřít oči. Ještě pár okamžiků jsem si představovala krásnou Vendulu, jak ji dvě nenáviděné holky drží a ta třetí jí vyhrnuje rolák a spouští kalhoty… ale to už mne hluboký spánek konečně přemohl a já si mohla odpočinout po dni přeplněném sexuálními zážitky…
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Veronika
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Verča
Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 457
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Věra
Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 458
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
+++
