GÁBINA 21- PLÁČ KÁMOŠKY
Byla hluboká a temná únorová noc, kdy se mé vyčerpané a sexem zcela naplněné tělíčko zmítalo v šíleném a divokém plánovitém snění o tom, jak se zítra rozloučím se svými spolužáky… Čtvrteční zážitky i páteční očekávání splynuly do dlouhého, fantastického a bláznivého snu… Je páteční ráno a mne čeká poslední den na gymplu a já vím, že bude plný sexu. Vůbec se mi nechce oblékat, je to jen na chvíli a zcela zbytečné, ale nerada bych skončila na policejní stanic, osahávána tlustými a chlípnými strážci pořádku… Takže vyhrabu z prádelníku ty úplně nejmenší kalhotky, tak krásně průhledné a pánům zvěstující, že mám jeskyňku dočista vyholenou… a bělostnou podprsenku, zakrývající (nebo odhalující) polovinu ňader i s částí dvorců… Takto dráždivě vyzbrojenou na kluky ze třídy přibíhám ke škole, kde už mne na schodech očekává krásný fotbalista Ivan. Jako správný sportovec má jen bílé trenky a tričko. Vítá mne báječným francouzákem, barevně ladíme a jdeme do šaten, kde mne nedávno mučili, nerada bych to znovu zažila dnes. Ale ne, dnes zde bude první sex, stojím opřená o zeď a můj fotbalista ze mne trhá mé jediné oblečení, já to opětuji a jeho klacek mizí v mé nedočkavé broskvičce… Užívám si první orgasmus a to už jdeme nazí do tělocvičny, uprostřed je velká žíněnka s igelitem a v řadě stojí dvanáct kluků z naší třídy, kteří mne včera šukali, všichni nazí, jejich kolíky jsou v pozoru a připraveny na reprízu. Ale žádná obyčejná klasika, první trojice se na mne vrhá, padáme na žíněnku, není to sendvič, ale něco rajcovnějšího, okamžitě mám všechny tři díry zaplněné… Další tři trojice pokračují v rychlém tempu a mé tělo už nestačí pojmout tolik jejich semene a když se na řadu dostane opět Ivan, tentokrát sám, jsem už skoro utopená v bílé kaši… Volám o pomoc, dva kluci mne odnášejí do bazénku, který snad připravili pro mne v rohu místnosti, a já zírám, protože se tu objevuje Radka, má na sobě jen ty modrobílé kalhotky, které jsem jí včera poničila, bojím se, že mne bude zase topit, ale ne, je z ní už vzorně vychovaná otrokyně, smývá ze mne pánský sekret, pak si svlékne spoďáry a pečlivě mne jimi otírá úplně do sucha… Mezitím do řady nastupují holky ze třídy, všechny mají krátká trička nad pupík a džíny s pootevřenými zipy, vidím, že jsou všechny naostro… Ale dvě v řadě chybí, nahá Radka jim slouží a ubohá Vendula sice má taky tričko, ale nic víc a je přivázaná ke koze… Jenže i mé nohy jsou svázány a já musím strpět, že od stropu spouštějí kruhy a k nim mne připoutají a vytahují nahoru hlavou dolů… Bože můj, takové loučení jsem přece nechtěla, už mne bili a mučili dost… Ale otrokyňka spouští džíny první dívce v řadě, je to samozřejmě Žaneta, a kruhy jsou v takové poloze, aby se můj obličej právě dotýkal její smradlavé kundy… Nejlepší lízačka musí ještě naposled očistit všechny spolužačky, je to nepohodlné, ale rozhodně lepší než úterní výprask, ten snad nedostanu… Radka všem holkám postupně odhaluje jejich zarostlé nebo vyholené píči, pak je zase upravuje, ona na vylízání nemá nárok, došlo na má slova… Všechno jsem stihla, takže mohu být opět spuštěna na zem a jsem odvedena k nešťastné Vendule, dostávám Radčin červený pásek, který mi v úterý způsobil tolik bolesti a musím kámošku bít… Holčina srdceryvně pláče, zadnici už má celou červenou, když mne z té neradostné práce osvobozuje Ivan. Moc ráda se do něj zavěsím a vede mne někam po schodech nahoru… a na výklenku mezi patry máme zastávku, fotbalista je už zase v plné síle a vniká do mne jako po másle… Nechá mne vyvrcholit a pak jdeme dál… k mé šílené hrůze do ředitelny… Asi šedesátiletý říďa, skoro plešatý a tlustý, je absolutním antisymbolem sexu… ale, proboha, on vstává, jde ke mně, svými zpocenými prackami mne zeširoka objímá a jeho slintající jazyk vniká do mé pusinky… „Néé, já nechci, nééé, né…“, vykřikla jsem hrůzou, vztyčila se na posteli a konečně otevřela oči. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Žádná ředitelna s úchylným šéfem tady nebyla, kolem dokola úplná tma, jen z vedlejšího pokoje se ozývalo otcovo hlasité chrápání. Ulehčeně jsem si oddychla a musela skrýt obličej do polštáře, abych svým smíchem nevzbudila rodiče. Ale některé části onoho divokého snu se mi docela líbily, tři ptáky, naplňující současně mé vydrážděné tělíčko, bych ráda přijala, ale věděla jsem, že je to všechno fantazie… ale i ta se někdy vyplní… a já v tu chvíli nemohla tušit, co se stane v sobotu… A tak jsem si svlékla zcela promočené dráždivé kalhotky bažantky Lucie a jen si ponechala volnou noční košili. Pak se zase zavrtala do svého teplého pelíšku a okamžitě usnula hlubokým spánkem, abych byla dobře připravena na poslední den ve starém gymplu… Páteční ráno se probouzelo do slunečného dne, ale já pořád spala, spala… musela jsem doplnit síly po včerejším sexuálním rekordu. Až dlouhé zvonění mne probralo, otočila jsem se v posteli a nechápavě pohlédla na budík, nařízený na půl sedmou! Malér, včera jsem už byla tak unavená, že jsem se spletla o hodinu, bylo právě sedm a spolužačka Vendula netrpělivě čekala za dveřmi! Výborně odpočatá jsem vyskočila bystře z postýlky a jen v noční košilce vyběhla rychle ke dveřím. Okamžitě jsem se začala kamarádce omlouvat: „Promiň, Vendulko, promiň, já jsem trochu zaspala, kluci mne včera skoro ušukali k smrti…“ Spolužačka jen mávla rukou: „To nevadí, Gábo, nic se neděje, já tě jenom moc obdivuju, jak jsi zvládla třináct ocasů!“ „To nic, kdyby ti to Žaneta nařídila, musela bys to zvládnout taky!“, bránila jsem se chvále a dívala se přitom do jejího obličeje. Byl to znatelný rozdíl: včera veselá, krásná a vkusně oblečená dívka, dnes kruhy pod očima a celkovou bledost nezakryla ani silná vrstva šminek, obyčejná mikina a džíny dávaly najevo, že neměla dnes rozhodně náladu vybírat do školy něco pěkného, jak bývalo tradičně jejím zvykem… Ale zmínit se o tom jsem hned nechtěla, vzala jsem ji nejdřív do kuchyně postavit na čaj a pak do koupelny. „Vendulko, prosím, že půjdeš se mnou a pomůžeš mi namazat rány?“, požádala jsem ji a hned přetáhla přes hlavu noční košili. Stála jsem před ní úplně nahá, viděla mne tak již včera, takže se podivila jen několika novým modřinám a šlehancům a hned se chopila krému a obratně ho vtírala do zadních partií mého zbitého těla, kde dva dny staré pozůstatky dívčího výprasku svítily všemi barvami… Já se věnovala přední části a potěšilo mne, že stopy úterního bití Radčiným řemenem již nebyly tak výrazné… mé mladé vycvičené tělo má dobrou schopnost regenerace, říkala jsem si v duchu. Když jsme byly hotové a zase hleděly na sebe, Vendula náhle uchopila svou mikinu za podolek a spolu s košilkou ji vyhrnula vzhůru, teď jsem zase vykřikla já… Celá měkká část jejího bříška mezi pupíkem a ňadry se změnila na obrovský fialový ostrov… „Proboha! To je strašné! To ti udělala Žaneta včera?“ Vendula smutně pokývala hlavou a já se rychle rozhodla: „Tak teď ti oplatím tvou službu a pořádně tě promažu, ale to máš památku aspoň na týden! Znám to, taky mi to ty tři potvory jednou udělaly mým vlastním hřebenem, bolelo to hodně! Čím jsi dostala ty?“ Zatímco jsem usilovně natírala zraněné bříško hojivou mastí a viděla na jejím obličeji, jak při každém pohybu cítí bolest, stačila jenom tiše a stručně promluvit: „Byla to ta největší vařečka, kterou našly u nás v kuchyni, něco takového jsem ještě nikdy nezažila…“ Vypadalo to, že začne bulit a tak bylo zapotřebí ji přivést na jiné myšlenky. Teprve nyní jsem si uvědomila, že jsem celou dobu v koupelně pořád úplně nahá, tak jsem Vendu popadla za ruku a odvedla do svého pokojíku k prádelníku. Vyndala jsem z obalu krásnou soupravičku spodního prádla, kterou mi věnoval Patrik po našem „pohovoru“, rozložila ji na postel a otázala se kamarádky: „ Líbí se ti můj nejnovější dárek? Co myslíš, hodí se na striptýz?“ „Jo, je to pěkný!“, pravila bez valného zájmu Venda, bylo vidět, že její myšlenky jsou úplně někde jinde… A tak jsem se rychle navlékla do prádélka tělové barvy, padlo mi jako ulité, Patrik, zřejmě zkušený lamač dívčích srdcí, dokázal jedním pohledem na mé svlečené tělo vybrat správné míry. Trochu jsem si připadala jako chytrá horákyně z pohádky, souprava barevně splývala s mým tělem a vypadala jsem jako nahá. Tohle oblečení mi zatím stačilo a tak jsem odvedla Vendulu zpátky do kuchyně, dala na stůl čaj i buchty a nedočkavě spustila. „Tak Vendulko, svěř se mi, uleví se ti, pěkně pověz, co ti včera ty tři nány provedly. Já si všimla, že jsi byla po přestávce bledá a rozcuchaná, takže jsem se bála, že si tě podaly hned na záchodě, pomoci jsem ti nemohla, sama jsem byla v moci kluků… ale netušila jsem, že by se dokonce odvážily tě přepadnout doma…“ „Ano, Gábinko, všechno ti řeknu, potřebuji se někomu svěřit a snad mi bude líp. Ta mrcha Simona nás viděla spolu, když jsme šly do školy a hned žalovala Žanetě a něco si ještě se Sylvou domlouvaly. Já nic netušila a o velké přestávce šla klidně na záchod. Musely mne sledovat, takže když jsem vyšla z kabinky, dostala jsem okamžitě dvě facky, na každou tvář jednu, nechápala jsem, co se to děje, to mi ale už Žaneta držela za svetr, Simona se Sylvou mne odtáhly za roh k oknům, kam už od kabinek není vidět, takže mi nikdo nemohl pomoci. Žaňa na mne řvala, že jsem porušila zákaz mluvit s třídní otrokyní a musím být za to potrestána. Jedině se zachráním, když jim okamžitě řeknu, o čem jsme se bavily. Já řekla, že do toho jim nic není a chtěla jít pryč, ale ty krávy mne chytly za ruce, šéfka za rolák a začala mě škrtit. Má v rukou docela sílu, už jsem skoro nemohla dýchat, když mě uvolnila a zase se ptala, jestli chci mluvit, zavrtěla jsem hlavou, že ne. Znova mne škrtila, už jsem skoro omdlela a asi měla rudý obličej, tak mne pustily a dovlekly ke krajnímu umyvadlu, tam mne chytla za vlasy a třikrát strčila pod proud ledové vody, abych prý oživla, namočily mi přitom i rolák. Víc si nedovolily, protože tam přišlo několik starších holek, tak mne raději vyvedly na chodbu, nedovolily se upravit, mokrý rolák mne studil na krku, ještě mi ho víc vytáhly až k bradě a posměšně řekly, prý když nebudu mluvit, tak mi bude brzy pekelné horko… Naštěstí zazvonilo a musely mne pustit a jít do třídy, já z toho byla tak přešlá, že si ani neuvědomila, jak mám mokré a rozcuchané vlasy… Ale pak se celé dopoledne nic nestalo, nevšímaly si mne, celá třída se bavila jen o tobě, jak tě kluci šukají, strašně jsem tě litovala, jak tě moc ponížili, tvé prádlo pověsili na nástěnku a Karel barvitě líčil, jak tě v šatně ukřižovali…“ „Ano, zacházeli se mnou jako s nejhorším zločincem, a já jim tak pomáhala ve škole… Ale už je to pryč, soustřeď se raději na to, co se stalo tobě. Ty ses bláhově domnívala, že už ti nic nehrozí, protože nevíš, co tři grácie dokážou, to bych ti mohla povídat. Ale nechápu, jak si je mohla pustit do bytu…?“ „Gábino, to bylo úplně jinak, ony jsou opravdu hodně rafinované. Já šla po obědě sama domů a docela pomalu, dívala jsem se po krámech, dlouho jsem si prohlížela ve výloze butiku s prádlem krásné spoďárky s kraječkami a přemýšlela, které si koupím, moc se mi líbily… Nedívala jsem se kolem sebe a ony mne musely nějak předejít nebo obejít a vstoupit do našeho baráku ještě dřív než já. Dům se ve dne nezamyká a ony věděly, kde bydlím, Sylva u mne jednou byla… Já nic netušila, vešla do domu, otevřela poštovní schránku, prohlížela dopisy, které tam byly a pak se to stalo… Najednou mi někdo přehodil přes hlavu nějaký hrubý pytel, nic jsem neviděla, jen cítila, jak můj ubohý rolák zase trpí, provazem utažený pevně ke krku… Několik rukou mne uchopilo, dovlekly mne do výtahu, vyjely do našeho patra… klíče, které jsem držela v okamžiku přepadení v ruce, mi vzaly a byt odemkly. Měla jsem strachem tak sevřené hrdlo, že jsem nedokázala ani hlesnout, ono by to ale přes ten pytel nebylo slyšet, dům byl po poledni liduprázdný, všichni byli v práci, neměla jsem vůbec šanci…“ „Koukám, že jsou naše milé studentky v sedmnácti skoro profesionální zločinky, s tím se bude muset něco dělat! Ale pokračuj dál, to bys určitě nikdy nečekala, že budeš mučena spolužačkami ve vlastním bytě! Já to už zažila taky, není nic ponižujícího než ležet ve svém pokojíčku, spoutaná a bitá lidmi, kterým jsem nic neudělala…“, vzpomněla jsem na drsný den, kdy mne zmučenou a zbavenou funkce přivezli z Žanetiny chaty a slavili nad mým bezmocným tělem… a já cítila rostoucí vzrušení z toho, jak se teď dozvím, jak byla trápená má krásná kámoška… a zase jsem do toho byla namočená já! „Bála jsem se, ještě jsem pořádně nevěděla, kdo mne přepadl, přes pytel byly jejich hlasy zkreslené, ale tušila jsem… vysvlékly mne z bundy, kterou někam pohodily, vůbec se nenamáhaly zout si své zablácené boty a odvlekly mne v kozačkách do kuchyně, tedy spíš kuchyňského koutu, kde máme velký podlouhlý stůl. Na něj mne srazily a konečně mi sundaly pytel, který mne už nepříjemně dusil. Podle očekávání jsem spatřila zlomyslně rozšklebené obličeje mých tří spolužaček. „Tak to vidíš, Vendulko, přece jsme tě lízli, dokonce ve vlastním hnízdečku. A nemysli si, že když teď hned kápneš božskou, tak ti nic neuděláme. Nejdřív tě čeká trest a teprve pak si budeme povídat!“, líbezně se na mne smála Žaneta. „Stejně vám nic neřeknu!“, skoro jsem na ni vykřikla. „Ale, řekneš, řekneš, a jak ráda! Teď si s tebou trochu pohrajeme a ty brzo budeš prosit, abychom přestali! Už tě někdo mučil?“, ptala se šéfka, já si uvědomila, že to co jsem zažila v létě na té diskotéce, bylo taky vlastně mučení, ale to jsem přece nemohla prozradit! A tak jsem jen odsekla, že ne. „Tak vidíš, premiéra v sedmnácti letech, to je dobré. Uvidíme, jestli vydržíš jako ta děvka Gabriela. Teď se hezky polož na zádíčka a my budeme na tebe hodný a na první múčo ti zakryjeme očička, abys neviděla, jak ti rudne bříško!“, ta mrcha předla jako kočka. Bránit jsem se nemohla, jedna proti třem a tak jsem si lehla na záda, jak mi poručili, Simona popadla dole rolák a spolu s košilkou ho vyhrnula a přetáhla mi ho přes hlavu. Ještě než mne oslepili, zahlédla jsem Sylvu, jak se hrabe v dolní části příborníku, pochopila jsem, že hledá vhodný nástroj na mé bití. To co po chvíli řekla, bylo určeno hlavně pro mne… „ Tak jsem vzala tu největší vařečku, kterou tady mají. To by paní Dostálová nevěřila, jak se hodí na trestání neposlušné dcerušky!“ Říká se, že člověk má srdce v kalhotách, když se bojí, přesně to jsem zažívala poprvé, ale pomohlo mi, když jsem si vzpomněla na tebe, jak jsi byla od naší třídy nespravedlivě trápena a jak jsi to všechno vydržela, byla jsi statečná a já si řekla, že musím být aspoň trochu jako ty a nesmím hned brečet! Taky jsem ten trest trochu považovala za odplatu za to, že i já se podílela na těch 75 ranách v šatně, co jsi od nás dostala… Bylo ale nekonečné a kruté, čekat na první ránu…“ „Ano, to se dělá běžně, čekat dlouho na zahájení trestu, psychické mučení prostě předchází fyzické, to už jsem zažila několikrát, vždy jsem to řešila tak, že jsem myslela na nějaké pěkné věci, které jsem dřív prožila, třeba na úspěšné závody, výborné vysvědčení… nebo taky báječné soulože… a vůbec nevnímala jejich silácké a ponižující řeči… Ale na to si zvykneš, kdyby snad ještě někdy…“, ale raději jsem v půlce věty zmlkla, přece nebudu říkat, že je možné, že ji budou ještě mučit znovu… raději jsem odbočila: „Myslet na mne můžeš, ale nepřeháněj to s mou statečností, brečím hodně často, viděla jsi mne v šatně, musím se ještě hodně učit! Ale pokračuj, takže jsi dostala vařečkou na břicho, kolik?“ „To přesně nevím, nepočítala jsem to, zaťala jsem zuby a snažila to přežít bez pláče, docela se mi to podařilo, jen jsem dost nahlas vzdychala, ale mohlo to být tak mezi třiceti a padesáti ranami. Asi jsem už musela mít hodně rudé bříško, když toho nechaly a jen se zeptaly: „Budeš už mluvit?“ Jen jsem zakroutila svou hlavou zamotanou ve svetru, nechtěla jsem se poddat a jen čekala, co bude dál. „Dneska jsme měli geometrii,“ pravila Simona, netušila jsem, proč to říká, ale brzy jsem pochopila… “Vyndej jí z báglu kružítko!“, rozkázala Žaneta a já slyšela, jak se mi hrabou ve školních věcech, snažila jsem se osvobodit z jejich sevření, ale jedna mi držela pevně ruce za hlavou a druhá mi dřepla na nohy a bezohledně mačkala mé nové černé kalhoty, byla jsem slepá a zcela v jejich moci. Jedna se pak nade mne naklonila a posměšně povídala, podle hlasu to byla určitě Žaneta: „Snad bys s náma nechtěla bojovat, ty hloupá náno, aby ses uklidnila, tak dostaneš pár pěkných injekcí a pak už budeš hodná!“ Snažila jsem se aspoň řvát, ale pod svetrem to byly dost směšné zvuky: „Nééé, néé, nechte mě!“ Přísný hlas Žanety jsem slyšela velmi dobře i v zábalu: „Vendulo, jestli nebudeš okamžitě ležet v klidu, propíchnu ti celou kozu a poteče červená!“ Pud sebezáchovy mne přiměl neklást už žádný odpor, zvláště když mi Žaňa rozepla růžovou krajkovou podprsenku, bohužel má přední zapínání, tak to šlo snadno, košíčky odhrnula stranou a já byla od krku až pod pupík úplně nahá! Bodla mne do levé bradavky, já vykřikla, ale to už jsem cítila, jak hrot kružítka proniká taky do pravé bradavky…“ To už jsem nevydržela a skočila Vendule do řeči: „To jsou ale mrchy, takhle tě sadisticky mučit! To tě muselo hodně bolet! Trápení vlastním předmětem patří k častým mučícím praktikám, je tam spíš psychologický moment, jak ponížit zajatce a vynutit si přiznání. Divím se, že spíš nepoužili tvůj pásek z kalhot, to bývá častý předmět na bití, co já jich dostala Radčiným páskem, ten jí kluci zabavili a sloužil k našemu mrskání na holou! Kolik vpichů jsi dostala a jak jsi na to reagovala? Vidím, že jsi taky statečná holka, když jsi odolala jejich násilnostem!“, pohladila jsem ji po ruce a nevěřícně zírala na její malíček, kde místo krásně špičaté rudé okrasy byl nehet naopak ulomený a podivně zkrácený… Vendula se zatím posilnila čajem a když spatřila můj udivený pohled, smutně se usmála: „Tady vidíš Gábo, že jsem neprozradila nic z našeho tajemství a snesla jsem všechno, co mi dělaly, to byl jenom začátek, co jsem ti vylíčila… ale musím rychleji, čas běží… Pamatovala jsem si snad šest vpichů, po třech do každého prsu, dva do dvorců a jeden přímo do bradavky, ten bolel nejvíc… ale přežila jsem to, asi bylo dobře, že jsem to neviděla, tak jsem si říkala, že dostávám injekci, vykřikla jsem pokaždé, ale jen slabě… Asi byly ty krávy nemile překvapený, že ještě nebrečím a tak šéfka zavelela: „Strhněte ji ty hadry, ať vidí svý rudý břicho!“ Můj milovaný bílý roláček skončil pohozený pod stolem, i krajková košilka… A to byl ten psychologický moment, jak to ty nazýváš a tentokrát jim už vyšel. Když jsem spatřila své bříško celé v rudofialové barvě a ještě maličké krůpěje krve na ňadrech, vyhrkly mi z očí slzy a já se rozplakala…spíš ponížením než bolestí. Byla to taky lítost nad tím, že to byly spolužačky a nedávno ještě kamarádky, které mne takhle zřídily, a já si mezi pláčem uvědomila, že s nimi musím bojovat a ony nade mnou nesmí zvítězit, ať mne to stojí hodně bolesti… musím být jako ty… Ten pláč asi odplavil můj strach, já zvedla hlavu a skoro na ně křičela, že se ode mne nic nedoví, i kdyby mne mučily sebevíc, že chci být statečná jako Gábina… to jsem už skoro nemluvila a jen sípala… Žaneta byla vzteklá, tohle ode mne nečekaly, a já to poznala hned z jejích slov: „Nějak už nám ztrácíš hlas, Vendulko, a to se nám nelíbí, chceme poslouchat tvůj dojemný pláč a ten přijde, určitě přijde, proto ti musíme dát nabumbat něco dobrého! Posaďte ji na stůl!“ Sylva se Simonou zvedly nahou část mého těla tak, aby zadnice, zatím ještě oblečená do zmačkaných italských kalhot, zůstala ležet na tvrdém dřevě. Musela jsem hodně zblednout, když jsem spatřila, co popadla Žaňa na kuchyňské lince… Včera jsme měli k večeři okurkovou omáčku a litrová zavařovací láhev, naplněná lákem z okurek, tu zůstala, protože já, považující tuto tekutinu za velice nechutnou, jsem se už nechtěla s ní patlat a odložila její umývání na dnešek… Když byla šéfka s lahví asi metr ode mne, pokusila jsem se znovu vzepřít, křičela jsem „Nééé, to nechci“ a začala divoce kroutit hlavou… Sylva mne uchopila za vlasy, pár mi jich vytrhla, držela mne pevně a já už byla jako sevřená ve svěráku, Simona mi zmáčkla nos tak silně, že jsem chtě nechtě musela otevřít pusu, abych se neudusila, takže Žaneta už mohla bez problémů vlévat lák do mých úst… Bylo to strašně odporné a když se ta šílená tekutina smísila v žaludku s dosud nestráveným obědem a já cítila s hrůzou, jak se jeho obsah vrací zpátky… Z posledních sil jsem odtrhla zavařovačku ještě ze třetiny plnou a zařvala: „Já budu zvracet!“ Mé tyranky reagovaly rychle a místo láhve mi k ústům přiložily mou pomačkanou krajkovou košilku, změněnou na odpadní koš mé potravy, kterou mne donutily přidržovat ramínky poničené podprsenky…“ „To je ale strašné, co ti dělaly, jak tě hrozně ponížily, za to si zaslouží pořádný trest, to takhle nemůžeme nechat!“, vykřikla jsem, zcela zděšená brutalitou násilnic. Venda se jen smutně usmála: „Ale, Gábi, co chceš dělat? Většina třídy je na jejich straně, obdivují je, že tě dokázaly zničit a mučit, ty navíc odcházíš, tak to nech být a buď ráda, že už tobě dají pokoj!“ Ne a ne, nesmím dovolit, aby byla Vendula trestána za něco, co jsem vlastně zavinila já! Napadlo mi, kdo by nám mohl pomoci zdolat ty dračice, ale musím na tom zapracovat ještě dnes! Ale Vendula o tom nesmí nic vědět, třeba to nevyjde, takže jsem vůbec nereagovala na její další povzdech: „Já to včerejší trápení považuju za spravedlivý trest pro mne za to, že jsem zničila naše kamarádství, spojila se s Žanetou a podílela se na tvém bití a mučení, strašně se stydím, jak jsem tě aktivně přivazovala ke sloupu, když mi ta kráva poroučela! Ale poslouchej, co mi dělaly dál, zasloužila jsem si to, opravdu si to zasloužila…“ Zásadně jsem s ní nesouhlasila, ale pro svůj plán jsem potřebovala vědět, co všechno té krásné černovlásce dělaly. Současně jsem cítila, jak se mne z jejího vyprávění zmocňuje vzrušení. Čím víc bylo její trápení zrůdnější, tím mi bylo větší horko, ačkoli jsem v kuchyni seděla jenom v lehoučkém spodním prádélku. Takže jsem jenom vykřikla: „Pokračuj! Podrobně!“ a moc se těšila, co se ještě dozvím, tak zkažená už jsem byla… Vendulino chování se změnilo, mluvila tiše, ustrašeně, moc nechybělo do pláče, už nemluvila ve větách, ale byly to nesouvislé výrazy s přestávkami… podobně jako když včera líčila své znásilnění. Pochopila jsem, že nastaly chvíle jejího nejhlubšího pokoření… „Když jsem své prádlo naplnila zvratky, už mě nenutily dopít zbytek. Chovaly se trochu líp, položily mne zase na záda na stůl a nechaly chvíli odpočinout, zatímco se mi hrabaly v batohu, já byla po zvracení zesláblá a přiznám se, že byl konec mé statečnosti. Tiše jsem brečela a v duchu si slíbila, že se jim úplně poddám a splním všechny jejich příkazy, jen aby mne zase nebily… Viděly, že už mne dostaly tam, kam chtěly… Žaneta si sedla obkročmo na mé bolavé břicho a vykládala, že si zasloužím tvrdý trest, protože se prý chovám ve třídě jako chameleon… v prváku jsem byla proti ní, kamarádila s tou gymnastickou kurvou, jak tě nazývala, když jsi vládla třídě, prý to bylo pro mne výhodné… po prázdninách se něco mezi námi stalo, to jim budu muset ještě vysvětlit při dalším výslechu… začala jsem se v druháku k ní lísat, ale ona mi nevěřila… představ si Gábo, že mi řekla, že chystala můj únos, chtěla mne s bráchou odvézt na jejich chatu a mučením ze mne všechno dostat… ale protože ty jsi začala chodit s Ivanem, rozhodla se zničit tebe… mne pak nutila, abych tě hodně trápila, spoutala, svlíkla do půl těla… ale když viděla, že se zase spolu bavíme a včera dokonce jdeme do školy a vesele se bavíme… rozhodla se jejich trojka ztrestat mne doma jako exemplární případ, jak dopadne holka, která se jí bude protivit… tys mne vlastně před vánoci zachránila a sama to odnesla… moc ti děkuju…“ Tak tohle jsem opravdu netušila, jestli to byla pravda, tak jsem nevědomky udělala pro Vendulu aspoň jeden dobrý skutek. Nedovedla jsem si představit, jak by tato krásná křehká černovláska snášela Žanetina muka… v duchu jsem spatřila, jak ji sadistka přetahuje rolák přes hlavu a Robin z ní rve přiléhavé černé kalhoty, které měla včera… a rázem jsem byla mezi nohama mokrá… asi fakt ze mne bude masochistka… Podívala jsem se na hodiny, bylo už půl osmé pryč, já jen ve spoďárech a to jsem strašně chtěla vědět, co ještě Vendě udělaly, dobře jsem na svém těle poznala, co zlá Žaneta dokáže, teď to bude určitě hodně vzrušující… Proto jsem jen velkomyslně mávla rukou, že mé mučení nestálo za řeč a skoro na ni vykřikla: „Tak dál, pokračuj, chci to vědět, ještě jsi měla kalhoty, nevěřím, že ti je nechaly…“, dost drsně jsem ji přinutila k přiznání, jak pokračovalo její ponížení… Měla v očích slzičky, podala jsem jí kapesníček a nemilosrdně rozkázala: „Nestyď se a mluv! Nejsi mimino!“ Ztrápená studentka dopila čaj, pak si důkladně osušila oči, vysmrkala se a dokonce se maličko usmála: „Ne, Gábo, je mi sedmnáct pryč, musím něco vydržet, ale ta bezmoc, do které mne uvrhly spolužačky za třídy, byla strašná, tak se nezlob. Už jsem řekla, že jsem byla tak zničená, ležela na stole bez hnutí, ruce připažené podél těla a ty zaujaly Žaňu nejdřív. Možná sis všimla, že jsem si ve středu večer udělala pěkné nehty, já je nemám ráda do špičky, tak jsem si je zastřihla pěkně do obloučku a nalakovala růžově, budeš se mi smát, aby ladily s barvou mého včerejšího spodního prádla, já vždycky když přijdu ze školy, promenuju se celé odpoledne doma ve spoďárech, abych si je užila, když nemám kluka…“ Přitom položila obě ruce na desku stolu, když jsem si je pořádně prohlédla, zjistila jsem s hrůzou, že ani jeden nehet není ve stavu středeční úpravy. Některé byly sestřižené, odštípané nebo jinak zkrácené našikmo, nejhůř dopadly malíčky, jejichž nehtíky byly téměř vytrženy z lůžka. Na jiných prstech byly zřetelné stopy po vpichu nebo vniknutí ostrých předmětů pod nehty. Teď jsem to zase byla já, kdo zděšeně vykřikl: „Proboha, takhle tě ty krávy zohavily, to je strašné, to muselo bolet?“ Venda se jen smutně usmála a pohnutým hlasem pokračovala: „ No ano, já měla totiž strašnou smůlu, když mi hrabaly v báglu, tak v jedné kapse vedle soupravy kružítek mám i malou manikúru. Té se s vítězným pokřikem zmocnily a Žaneta mi nadšeně oznámila: „Tak Venduličko, máš moc dlouhé nehtíčky, to musíme zkrátit a to pořádně, teď tě žádnej kluk nebude chtít, až uvidí tvý pracky!“ Pak mi dvě stiskly pravačku, Žaňa se posadila na mou levačku, nemohla jsem rukama ani hnout… a začaly pracovat… Rozebraly si nůžtičky, pilník, kleštičky, prostě všechny nástroje a bezohledně ničily mé krásné nehty… Pilník mi vrážely pod nehty a hrozně se smály, že mě to musí bolet… Křičela jsem, ale po pár fackách jsem umlkla a raději zavřela oči, abych neviděla tu zkázu… ještě mi přetřely nehty tmavě červeným lakem a smály se, že je ze mě správná děvka… Ale to ještě nebylo všechno… když se vyřádily na nehtech, poručila Žaneta, abych si odepla pásek od kalhot a odevzdala jim ho… Bála jsem se jich, byly zlé a tak jsem ho rozepla a vytáhla z kalhot, které už byly stejně strašně pomačkané, jak na nich šéfka seděla… Prosila jsem je, aby mne nebily, ale řekly mi, že mají s mým tělem jiné úmysly, ale nebude to pro mne vůbec příjemné… Musela jsem vzpažit ruce a za hlavou mi je svázaly mým řemenem, pevně utáhly a připojily k opěradlu jedné židle… prý by jim moje pracky bránily v práci… tím se jim odkryl pohled na moje podpaží, když jsem neměla kluka, tak jsem se o mé chlupy tolik nestarala, měla jsem jich tam několik a to se stalo vítanou příležitostí k mému dalšímu trápení… Dostala jsem zase pár pohlavků za špatnou hygienu a pak mi je postupně všechny vytrhaly… bylo to hodně nepříjemné, vzdychala jsem a hodně se bála, když si povídaly, jaký asi prales mi najdou kolem píči… to už jsem věděla, že teď už přijdu i o zbytek svého oblečení… Žaneta se postavila k mému pasu a uvolněné kalhoty stáhla až pod kolena… vysvlíknout úplně mě nemohla, protože jsme byly všechny obuté… zajásala, když se objevily růžové krajkové kalhotky, byly ze soupravičky, z které podprsenka už ležela na zemi pod zvratky… ďábelsky se zasmála, uchopila je za lemovku, roztrhla vejpůl, pak je ze mne snadno vytáhla a vítězně s nimi mávala nad mým nahým tělem… jejich vítězství a mé ponížení bylo úplné, plakala jsem hlasitě, ale ani tohle těm sadistkám ještě nestačilo…“ Když mi ztrápená kamarádka vyprávěla, co s ní její spolužačky prováděly, objevily se znovu v jejích očích slzy. Já byla jednak velice rozhořčena nad chováním drsné trojice dívek, ale hlavně mocně vzrušena představou, jak krásná černovláska leží skoro nahá na kuchyňském stole a je trápena… Jak je možné, že se mi v noci zdálo něco podobného? Ale rychle jsem zavrhla tu šílenou myšlenku, že bych jí taky ráda viděla nahou – vždyť ona mne taky v šatně bila, vedla spoutanou na hřiště a tam přivázala ke sloupu a ponižovala na záchodě – ale trest za její provinění z mého hlediska byl hodně krutý. Už jsem usilovně přemýšlela, jak kamarádce pomoci a zabránit další šikaně od Žanety a jejích společnic – nebudu tu já, ale zůstane Vendula, Radka, možná si dovolí i na Lucii z prváku… Už mě něco napadlo, ale potřebuji v tom ještě něco podniknout právě dnes… o velké přestávce… Venda se zatím znovu posilnila čajem, aby pokračovala ve svém smutném povídání. Ponížení jejího vysvlečeného těla ve vlastním bytě spělo rychle k truchlivému závěru. „Když mi úplně odhalily rozkrok, shromáždily se těsně kolem něj, nejdřív chvilku pozorovaly mého docela hustého bobříka a pak se dohadovaly, co s ním udělají. Naštěstí uznaly, že zlikvidovat celého by byla velká práce a na to byly líné, takže nakonec přijaly Sylvin návrh vystříhat mi z chlupů ten sprostý kosočtverec. Zase jsem je prosila, ale nedbaly toho, Sylva popadla mé nůžky z manikúry a musím uznat, že je docela šikovná na tyhle sprosťárny, zvedly mi pak hlavu, abych její dílo viděla a já se zase rozplakala, jak mě potupily a zohyzdily… „Až to řekneme klukům ve třídě, jak máš vyzdobenou kundu, budeš mít tolik amantů jako kurva Gabriela!“ „Néé, proboha néé, nikomu to neříkejte a já slibuju, že si zase nechám pro sebe, jak jste mě dneska mučily!“, smlouvala jsem v slzách, ale ty krávy se jen smály… Simona se zatím ztratila z mého omezeného pohledu, podle zvuku jsem pochopila, že se zcela drze prohrabuje v našich kuchyňských zásobách, ale jako zajatkyně na pokraji sil jsem nebyla schopna s tím něco udělat… Mezitím mi Žaneta strčila dva prsty a pak celou ruku do kundičky… Řvala jsem, působila mi strašnou bolest, vždyť já souložila ještě tak málo, takže ji mám docela úzkou… Pak si ještě s úsměvem nekonečně dlouho hrála s mým poštěváčkem, odtáhla kůžičku a drtila ho, než se vedle ní objevila Síma a já hrůzou vyvalila oči, měla totiž v ruce pytlíček s kořením chilli…“ „To tě teda lituji, jestli ti ho nasypaly tam, kam si myslím. Já to naštěstí nezažila, ale prý to strašně pálí na citlivých genitáliích…“, vzrušeně jsem jí skočila do řeči, aby si mohla odpočinout, už chuděra sotva mluvila… Dopila poslední zbytek čaje, podívala se na hodinky a smutně pokračovala: „Už nemáme moc čas, Gabčo, ty ještě nejsi oblečená, ale už toho moc nezbývá… Ano, uhodla jsi, daly mi ho do kundy, ale ještě předtím mne ponížily úplným vysvlečením. Žanetě překážely mé nohy u sebe a tak nařídila holkám, aby mi zuly boty a pak úplně stáhly kalhoty… zůstala jsem před nimi jenom v bílých ponožkách… strašně jsem se styděla… Teď se jim zcela otevřel přístup do mé kundičky, Sylva se Simčou mi roztáhly nohy, co to šlo nejvíc, a posunuly je tak, abych měla kolena na hraně stolu, Žaneta stála mezi nimi a mou pootevřenou jeskyňku měla na dosah ruky. Protože očekávaly mou prudkou reakci, nacpaly mi do pusy roubík z roztržených kalhotek a pevně mi držely nohy, ruce jsem už měla svázané řemenem… Pak mi Žaneta s ďábelským úsměvem ještě víc rozevřela pysky a celý pytlík tam nasypala… Bylo to strašné, děsně to pálilo, připadala jsem si, že tam uvnitř hořím… Pudově jsem se začala svíjet, ale byla jsem zcela znehybněna, tak jsem se dokázala jen trochu pohybovat zadnicí, ale stejně mi to vůbec nepomohlo… Ječela jsem jak pominutá, ale díky roubíku se z mých úst ozývalo jen nesrozumitelné huhlání… Bylo to neskutečné utrpení, myslela jsem, že umřu… Holky se nekonečnou chvíli pásly na mé totální porážce, aby pak Žaňa řekla: „Už má ta mrcha dost, tohle si bude dlouho pamatovat! Ale nemysli si, Vendulinko, to není všechno, potrestali jsme tě za zradu, ale ještě jsme s tebou neskončili! Čeká tě výslech, tvrdý, dlouhý, křížový, tak se těš! Čau!“ Povolili mi pouta, abych se z nich mohla sama dostat a rychle zmizely… Vyvlékla jsem se z vlastního pásku, který mi zanechal na rukou rudé stopy a dobelhala se do koupelny, kde jsem strávila dobrou půlhodinu… I po důkladném vymytí mě píča pořád trochu pálila a když jsem se vrátila do kuchyně a spatřila tu strašnou spoušť, kterou tam ty útočnice zanechaly, dostala jsem šok a další půlhodinu jsem usedavě bulela a ležela na gauči. Pak jsem se teprve vzpamatovala a jen v županu šla uklidit kuchyni…“ Bylo už skoro tři čtvrtě na osm a Vendula se zase rozplakala. Musela jsem ji rychle uklidnit, hladila jsem ji po vlasech i po tvářích, mé vzrušení dosud neopadlo, spíš naopak, měla krásnou hladkou a jemnou pleť… a konejšivě k ní promlouvala: „Vendulko, už na to nemysli, je to za tebou a už si to ty mrchy nedovolí zopakovat. Musíš myslet na něco jiného, tak pojď a pomoz mi najít vhodné oblečení na dnešní striptýz!“, uchopila jsem ji za ruku a jako poslušnou ovečku odvedla do mého pokojíčku k prádelníku. Protože už během její zpovědi jsem dostala určitý nápad, jak potrestat ty tři drsné děvy, předem jsem vyloučila své pondělní oblečení. Měla jsem tu převážně sportovní věci, mikiny, trika, džíny a podobné věci, těch nesportovních byla menšina, vzala jsem si šedivou sukni, černý svetr do véčka, nemá žádné knoflíky, to zdržuje, tenhle přetáhnu přes hlavu a hotovo… nakonec světle hnědé samodržící punčochy. Zaváhala jsem nad podvazkovým pásem, ale řekla jsem si, tolik věcí jim nebudu ukazovat, normální školní oděv musí stačit… Jenom halenku jsem nechala vybrat Vendule, abych ji také zapojila. Buď světlemodrou nebo bílou s barevnými kolečky, vybrala tu druhou, prý bude v lepším barevném kontrastu s černým svetříkem… přece jen se probrala ze svého smutku a výběr mého školního a současně striptýzového oblečení ji přivedl na jiné myšlenky… Rychle jsem vybranými věcmi zakryla své téměř neviditelné spodní prádlo a jen se zlomyslně těšila, jak budou hošíci čubrnět v očekávání bílých spoďárů i podprdy… Život je změna… díky Patrikovi… Za osm minut osm jsme tedy vyrazily na cestu, která pro mne měla být tou poslední. Znovu líčení Vendina včerejšího trápení zabralo celou předškolní dobu, takže jsem ji ani nestačila poradit, jak by se měla ve třídě chovat ke svým mučitelkám. Zrovna tak jsem se nedozvěděla, jak se dostaly se sestřenkou domů po znásilnění na vesnické diskotéce, to mne velice zajímalo, protože to souviselo s nenávistí k bílým kalhotkám a tím pádem ke mně. A tak jsem se jí opatrně zeptala: „Vendulko, co budeš dělat v neděli odpoledne?“ „To ještě nevím, Gabčo, nejspíš budu doma a budu se učit nebo číst!“ „Ale to není moc zajímavý program. Co bys řekla tomu, jsme obě single, tak bychom mohly jít spolu osladit si život do cukrárny. Popijeme džusík a pokecáme, ještě mi dlužíš konec prázdninového dobrodružství a já ti za to povím, jak jsem bojovala s těmi třemi sadistkami a navrhnu, jak s nimi máš vycházet ty!“ „Super, to budu hrozně ráda… a ještě jsem tě chtěla požádat o jednu takovou intimní věc… Promiň mi mou zvědavost, ale když jsme tě svlíkly a trestaly v šatně, všimla jsem si, že jsi v rozkroku úplně vyholená. Určitě si to neděláš břitvou, máš na to strojek a já bych tě strašně moc prosila, abys mi mého bobříka s ním upravila tak, aby zmizel ten sprostý obrázek, co mi udělaly ty děvky, strašně bych se za něj styděla i před holkama na těláku… mohli bychom z té cukrárny ještě zajít k nám, rodiče budou na návštěvě a ty bys mě upravila, moc prosím…“ „Samozřejmě, pomohu ti a ještě bychom se cestou k tobě mohly zastavit v jednom obchůdku, ale to ti řeknu až při kávičce a kole, uděláme si krásné odpoledne…“, zasnila jsem se a okamžitě vzrušila při představě, jak odhaluji tajemné zatím nepoznané intimní partie své krásné spolužačky… Když jsme se loni hodně kamarádily a vzájemně soupeřily v počtu svých bílých kalhotek, viděla jsem ji víckrát v prádle, ale nikdy ne zcela nahou, styděla se i přede mnou… teď to bude jiné… Proboha, snad nejsem bisexuální? Ale ne, holky, to je jen taková malá zábava, možná trochu fetišismus, já přece nejvíc miluji ty tvrdé čuráky u kluků, když se mi zavrtávají do mé píčky, křičím blahem… holky jen intrikují, ječí a pláčou po pár ranách… Vzala jsem Vendulu za ruku a s radostným úsměvem jsme vstoupily do školy. Jestli nás Simona zase někde šmíruje, ať praskne vztekem! Co mne tady čeká můj poslední den? Chci ještě udělat pár věcí… a rozloučím se opravdu striptýzem, ať všichni vědí, že expředsedkyně Gabriela drží slovo!
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Sofie
Jsem přitažlivá čertice se sametovou kůží a nejraději to mám zezadu. Nejlepší bude, když se mi vystříkáš na záda a já pak nebudu meškat a vykouřím tě do poslední kapičky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 451
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SOFIE text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Blanka
Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 452
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Danka
Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 454
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
+++
