GÁBINA 5 - ZAJETÍ
Jak jste se už dozvěděli, mé tři nepřátelské spolužačky mne zajaly,
odvezly na chatu a chystaly se mne mučit… Asi jsem hodně zbledla, když mi
Robin, starší bratr mé hlavní rivalky Žanety, začal výsměšným hlasem
povídat skoro do ouška: „Ty jedna smradlavá čubko, ty pořád nechceš
poslouchat. Tak teď si to užiješ naplno, nejdřív si s tebou budou hrát
ty, kterým jsi ve škole víc než rok ubližovala a věř, že holky samy
nejlíp vědí, co tě bude nejvíc bolet. Až ti brutálně zmučí kozy a
horní půlku tvýho drzýho těla, přijdu na řadu já a projedu ti díry, tak
jak jsi to ještě nezažila. Můžeš křičet sebevíc, tady jsme v hlubokém
lese a nikdo tě neuslyší, my se už těšíme, až budeš brečet a prosit,
nic ti nepomůže, tvoje peklo právě začíná!“ Cítila jsem, jak mi po
celém těle naběhla husí kůže, Robin se ještě zlomyslně zasmál a
odešel někam vedle, mé tři milé spolužačky se na mne okamžitě vrhly a
srazily mne k zemi. Z gymnastiky jsem uměla padat, ale to jsem neměla
spoutané ruce! Takhle jsem se udeřila do hlavy, až se mi před očima
zajiskřilo, holky si klekly kolem mě a Žaneta začala: „Tak jsi slyšela,
co tě čeká, nejdřív tě pořádně zmučíme, abys změkla a pak už ráda
uděláš všechno, co budeme chtít!“ Současně rychle rozjela zip mého
zeleného svetru a shrnula ho k bokům. Mé mučitelky patrně čekaly, že už
uvidí kozičky, ale já v zimě ještě nosila košilku. Jejich nespokojenost
se projevila nejen pohrdlivými poznámkami, ale bohužel pro mne taky akcí.
Nejdřív facka za zdržování, pak prudké škubnutí, kterým roztrhly
košilku od krku až po pás a pak ji stáhly ke svetru. Bála jsem se, že
podobně zničí mou nejlepší podprsenku, ráno vybranou Pavlem, ale zatím ji
jen uchopily za košíčky a vyhrnuly až ke krku. Teď už jsem byla od pasu
nahoru nahá, přinucená vystavit z bezprostřední blízkosti svá mladá
pevná ňadra střední velikosti s malými dvorci a růžovými bradavkami na
pospas holkám ze třídy! Bylo to pro mne strašně ponižující, ale já
věděla, že bude hůř… Žaneta teď dala přednost Simoně a Sylvě, sama
mi sedla na břicho a spolu se spoutanýma nohama jsem tak byla naprosto
znehybněná. Její pomocnice si zasedly každá na jednu stranu mého
odhaleného těla, vzrušeně zamlaskaly a okamžitě se na mé kopečky vrhly.
Simona začala divoce kroutit levou bradavkou, štípala ji a drtila mezi prsty.
Sylva svými špičatými nehty naopak druhé poupátko silou zatlačovala
dovnitř prsa. Byla to neskutečná bolest, jakou jsem ještě nezažila, ale
pořád jsem se snažila odolávat jejich útokům důstojně, bez pláče a
křiku. Zatím jsem jen hlasitě vzdychala, nechtěla vidět jejich řádění a
tak jsem zavřela oči. To se ale nelíbilo Žanetě, která bedlivě sledovala
můj bolestí zkřivený obličej, zase mě do něj udeřila a mazlivé
pronesla: „Milá Gabrielo, tak to vidíš, chtěla sis hrát na odvážnou
školačku, vládnout třídě, svádět kluky, ale prohrálas, jsi jenom
zbabělá děvka, která se ani nedokáže své rivalce podívat do očí!“
Chytila mne za vlasy a prudce zvedla hlavu. Tušila jsem, že mne zase chce bít
a tak jsem raději otevřela oči. Naše pohledy se střetly a já se vydržela
dívat do jejích šedých očí, plných nenávisti a výsměchu. Chtěla jsem
ji dát najevo, že ještě nejsem poražená, i když mé občasné výkřiky
byly stále častější a hlasitější. Taky jsem nechtěla sklopit oči,
abych musela vidět své rozdrásané a krutě poničené kozičky. Aby se
zbavila mého pohledu, nařídila Žaneta střídání, což pro mne znamenalo
značné zvětšení bolesti, protože její prsty dokázaly má dosud pevná
prsa oběma rukama promačkat takovou silou, že jsem začala ječet jako
siréna. Rozdováděným holčinám už přestal obnažený prostor, nyní
zabraný z větší části Žaňou, vyhovovat a chtěly vniknout i do mého
podpaží, zatím chráněného shrnutým svetrem. Proto se rozhodly, že
úplně odstraní zbytky mého oblečení na horní části. Musely mi ale
rozvázat ruce, zatím stále provazem připoutané ke krku. Usoudily, že už
nejsem schopná jim klást jakýkoliv odpor. Byla to správná úvaha, protože
já už ležela úplně bezmocná a cítila, že prvním slzám nemohu
zabránit… Aspoň na chvíli mne přestaly mučit, zvedly mne do sedu a
bezohledně strhaly z mých rukou zatím nezničený svetr i rozpůlenou
košilku, nebylo divu, že jsem blízko svého ucha zaslechla slabé škubnutí,
což bylo neklamným svědectvím, že tenké ramínko mé nejrajcovnější
podprsenky už nevydrželo. Sundaly mi i hodinky s poznámkou, že trestanci
je nepotřebují. Znovu mne položily, bylo to nyní o to horší, že už mne
svetr nechránil na zádech a já ležela rovnou na studené kamenné podlaze.
Musela jsem bezmocně přihlížet, jak mi roztáhly ruce a podrobily bedlivému
zkoumání obě podpaží. Když jsem teď kvůli Pavlovi zanedbávala
gymnastiku, přestala jsem se holit, takže menší hnědý porost tam našli.
Za posměšných řečí o mé čistotě mi chloupky postupně vytrhávaly, až
jsem tam byla úplně holá. Už jsem křičela docela nahlas. Smály se, pak
rozhodly, že takovou špindíru musí potrestat a koženými řemínky mi
podvázaly prsa. Za chvíli jsem je měla fialová a tvrdá jako kámen. Pak ty
bestie přinesly jehly a začaly mi je zabodávat do bradavek i dvorců. Bylo
to strašné, řvala jsem už nepřetržitě, ale hlas mi postupně selhával,
až ztichl úplně a já se pomalu propadala do milosrdné mdloby… Probrala
jsem se ve chvíli, kdy jsem nad sebou zaslechla drsný mužský hlas: „No,
holky, pěkně jste ji zřídily, krásná práce, chválím. Tak si
odpočiňte, pohoňte píči a já si vaší kurvu vezmu vedle a pěkně si
spolu pohrajeme! Viď, že se už moc těšíš, milá Gabrielko?!“, kopl mne
do pravé kozičky, zmohla jsem se jenom na slabé vzdechnutí „Auuu“.
Popadl mne za vlasy, culík, který jsem si už nestačila v šatně rozpustit,
se mu docela hodil, neboť mne za něj silou odtáhl do vedlejšího pokoje. Na
rozdíl od předchozího byl docela luxusně zařízen, pro mne jediná výhoda
byl koberec, který příjemně zahříval zespoda mé polonahé tělo.
V televizi běželo porno, viděla jsem tam nějakou úplně nahatou holku,
přivázanou ke sloupu a bičovanou statným chlapem. Robin na ni ukázal:
„Chceš taky zažít to co ona?“ Jen jsem zavrtěla hlavou, nebyla jsem
vůbec schopná mluvit, tak jsem se ho bála. Viděl můj strach, zasmál se,
sedl na má rozbolavělá prsa, já vykřikla a on mi zvedl hlavu, nejdřív mi
plivl několikrát do obličeje a po slovech: „Ty jedna drzá děvko,
vytahovala ses na holky, zbila jsi mou milovanou ségru a teď za to těžce
zaplatíš!“ před mé oči vystrčil svůj tvrdý, určitě 20 cm dlouhý
klacek a začal mne s ním mrskat po tvářích, na krku, cítila jsem jeho
tuhý žalud na boltci pravého ucha. Držel mne za culík, zvedal hlavu, jak
potřeboval, a nakonec mi narval k prasknutí nalitý úd do pusy. Vystříklo
to všechno najednou, prudce, já se to snažila polykat, ale bylo to nad mé
síly, začala jsem se dusit a část jeho semene vytekla ústy ven. To se mu
hrubě nelíbilo a po dvou fackách přes zbité tváře mi rozpustil vlasy a
já pochopila, že i gumička z culíku může posloužit jako mučidlo.
Několikrát ji napjal jako malý kluk a trefil mne přesně do rozpíchaných
bradavek, kňučela jsem jako pes a on se šíleně smál. Pak mi rozcuchal
vlasy a gumičku přes ně přetáhl až na krk, začal mne s ní škrtit.
Naštěstí brzy praskla, ale já už přidušená a přiškrcená bezmocně
ležela pod jeho rukama. Zvedl mi ruce a přinutil uchopit jeho změklý úd a
honit ho. Už jsem raději poslouchala a po chvíli opět nabyl rozměrů,
použitelných pro mé další ponížení. Mezitím mi rozepl knoflík
u džínsů, rozvázal švihadlem stále spoutané nohy a pak mne jedním
prudkým trhnutím vysvlékl z kalhot i kalhotek. Ležela jsem před ním
nahá, nechal mi jen bílé ponožky, které mu při následující činnosti
nevadily. Roztáhl mi nohy a zvedl je do výšky. Nebyla jsem žádná subka a
tak i po předchozím trápení byla moje lasturka stále suchá. Vykřikla
jsem jako smyslů zbavená, když do ní vrazil svůj čurák až po koule. To,
co následovalo, byl gejzír bolesti, vystřelující z jednoho místa do
celého těla. Nepředstavitelně brutálně mne mrdal, razance jeho přírazů,
velikost penisu a jeho vytrvalost se slily do jednoho toku bolesti. Zatínal
ruce do mých prsů, kousal mne do bradavek, škubal za vlasy, občas dal facku.
Řvala jsem už nepřetržitě a znovu upadala do mdlob… Probrala jsem se po
několika fackách, které mi ubalily dívčiny, zvědavé si prohlížející
mé obnažené a ztrápené tělo. Otevřela jsem oči, v rozkroku jsem cítila
ukrutnou bolest, po stehnech mi vytékal bílý potůček a vpíjel se do
koberce. Žaneta mě kopla do hlavy a zařvala: „Tak co, kurvo, už ti to
stačilo, aby ses nám poníženě omluvila a položila svou funkci, nebo snad
chceš dál pokračovat?“ Tak o tohle těm zbohatlicím především šlo!
Zvedla jsem ztěžka hlavu a z posledních sil vyhrkla: „Nikdy! Nikdy se
nedočkáte! Ne… ne!“ Pak už to šlo rychle. Holky mne uchopily za
rozevláté vlasy a odtáhly ke stěně. Byly hodně vzteklé, první neúspěch
mi musely vrátit opravdu velice drsně… Pár tvrdých úderů mé
neposlušné hlavy o zeď jsem vydržela, ale pomalu se už zase propadala do
hluboké bílé tmy…
Strašně pomalu jsem se probírala k vědomí. Když se mi podařilo otevřít
oči, neviděla jsem skoro nic. Všude kolem mne bylo šero, jenom malým
okénkem někde nahoře pronikal do místnosti, kde jsem byla uvězněna, tenký
světelný paprsek, který oznamoval, že venku je den. Hlava mne silně bolela
a já si jen moc pomalu vzpomínala, kde asi tak mohu být a jak jsem se sem
dostala. Že neležím ve své milované postýlce, mi bylo jasné okamžitě.
Jednak jsem na sobě neměla svou oblíbenou noční košilku, byla jsem úplně
nahá, když jsem chtěla pohnout rukama, zjistila jsem, že je mám pevně
svázané vzadu za tělem. Nebylo to žádné školní švihadlo, ale silný
provaz, spojený s dalším lanem, uvázaným ke kruhu, zapuštěnému do
kamenné zdi. Nohy jsem měla kupodivu volné, s námahou se mi podařilo
vstát a projít se dokola po zřejmě sklepní místnosti, kam až mi to
dovolovalo lano. Chvíli jsem se pokoušela vysvobodit z pout, ale bylo to
marné, byla nesmírně pevně utažená a já dosáhla opaku, rozedřela jsem
si svými pokusy kůži na kloubech. Zamřížované malé okénko bylo tak
vysoko, že bych se k němu nemohla dostat, ani kdybych měla volné ruce.
Pochopila jsem, že ze svého vězení neuniknu a musím čekat na své únosce.
Hodinky jsem samozřejmě neměla, vzali mi je, ale odhadla jsem, že je
zřejmě čtvrtek dopoledne, den, na který jsem se tak těšila, neboť
pololetní vysvědčení bude určitě výborné, asi nejlepší ze třídy!
Smutně jsem se posadila na zem a rozhlížela okolo sebe. Kromě několika
pohozených pytlů od brambor tu bylo úplně prázdno. Ani žádné moje věci,
oblečení, bágl, mobil, hodinky tady nebyly, nechali si zřejmě všechno
nahoře a pořádně prozkoumali. Už mi jen zbývalo sedět a usilovně
přemýšlet. Hlava pořád bolela jako střep a tak se mé myšlenky vracely
hodně pomalu. Šlo to ztěžka, ale nakonec jsem si vzpomněla, jak mne po
těláku mé sokyně v šatně svázaly ukradenými švihadly, odvlekly a za
pomoci Robina, bratra Žanety, unesly na rodinnou chatu. Nejdřív mi holky
hodně drsně mučily kozy, pak mne Robin brutálně znásilnil, jejich cílem
bylo, abych se vzdala funkce předsedkyně třídy. Když jsem to odmítla, dál
mne bily, svlékly do naha, střídavě jsem omdlívala, hned mne zase
vzkřísily a pokračovaly, ale já pořád odolávala… Byly už hodně
vzteklé a potřebovaly jet domů, nakonec Žaneta rozhodla, že mne zavřou do
sklepa a budou pokračovat zítra. „Rodiče máš v cizině, tak si tě tady
necháme tak dlouho, než se omluvíš a přiznáš!“, pamatovala jsem si, co
mi řekla, když mne táhla za vlasy po schodech do sklepa a já hned poté
omdlela… Když jsem si vybavila její poslední slova, něco se mi v bolavé
hlavě sepnulo a já skoro vykřikla. Jak mohla vědět, kde jsou mí rodiče?
Byl jenom jeden člověk na světě, kterému jsem to řekla… Ivan… Ivan!!!
A teď najednou všechno do sebe začalo zapadat… proč holky věděly
o mém výprasku na mejdanu… proč mne chytily v parku a věděly, kde jsem
byla… proč se mohly domluvit na mém únosu již včera večer, zatímco já
se muchlovala s Ivanem, tím zrádcem! Bylo to, jako bych dostala palicí po
hlavě! Teď už to bylo zcela jasné, zrádný fotbalista pořád chodil
s Žanetou, dodával jí informace o mě, aby mne ta mrcha mohla zničit!
A už se jí to podařilo, místo, abych seděla ve škole a čekala na
vysvědčení s vyznamenáním, sedím nahá, ponížená, zmučená, se
spoutanýma rukama v temném sklepě, zatímco si mí spolužáci určitě
prohlížejí nahé fotky plačící předsedkyně… Zatímco fyzická bolest
trápených koziček i jeskyňky pomalu odeznívala, dolehlo na mne jako
příšerná deka psychické utrpení, nemohla jsem se vůbec vzpamatovat ze
zákeřné zrady mého domnělého miláčka… Brečela jsem nekonečně
dlouho, než jsem ze sebe všechno vyplakala, vzpamatovala jsem se teprve ve
chvíli, když mne roztřásla zima, já se zahrabala mezi pytle a trochu
zahřátá jsem znova usnula… Probudilo mne až holčičí ječení,
rozléhající se nad mým vězením. Než jsem se vzpamatovala, někdo pevně
uchopil mé rozpuštěné vlasy a silou mne táhl ven z pytlového doupěte.
„Budíček, kurvo, tady se válet nebudeš, hajdy k výslechu!“, řvala
Žaneta a políčkovala mne přes uplakané tváře. Všimla si mokrých stop a
s uspokojením konstatovala: „Bolelo to hodně, viď, školačko, doufám,
že už nejsi odvážná a podepíšeš hned svou rezignaci!“ Ale má vrchní
mučitelka nevěděla, proč pláču a já se chtěla hned ujistit o zradě.
Byli jsme už v pokoji, kde mne včera Robin tak strašně mrdal, rifle
i zrádcem vybrané kalhotky se tu pořád válely jako němí svědci mé
potupy, věděla jsem, že nemám šanci si je obléknout, neboť včerejší
sadista se na mne chlípně usmíval… Odvážila jsem se postavit přímo
proti jeho sestře, já nahá stále předsedkyně třídy, ona v lesklém
žlutém svetru a kožené sukni, a drze svým mučitelům odhodlaně
odpovědět: „Odvážná nejsem, ale nic ti nepodepíšu. Mučte mne dál,
zasloužím si to, jsem hloupá husa, ale chci vědět jedinou věc: Ivan je
pořád tvůj kluk a se mnou chodil jen proto, abys získala o mě informace a
mohla mě zničit. Je to pravda?“ Kupodivu se na mne hned nevrhla, aby
ztrestala mou opovážlivost, ale mile se usmála a stručně odpověděla: „
Uhodlas to, máš pravdu, jsi hloupá husa, že jsi na to nepřišla dřív a
proto budeme pokračovat v tvém trestání!“ Okamžitě se ozval Robin a
poručil mi, abych přistoupila ke stolu a položila se na desku. Věděla jsme,
co bude následovat, jen jsem se modlila, aby svého ptáka směroval do píči
a ne do prcíny. Museli mi ale rozvázat několik hodin spoutané ruce, abych se
mohla přidržet okrajů stolu. Byla to opravdu kunda, kterou mladík zaplnil
svým semenem a já už byla tak vycvičená a otrlá, že jsem ani neřvala a
dokonce mírně přirážela, aby byl brzy hotov. Byla jsem slabá, sotva stála
na nohou, vždyť jsem od včerejšího oběda nic nejedla a teď bylo nejspíš
už odpoledne, kručelo mi v břiše tak, že to všichni slyšeli. „Á,
naše čuba má hlad! Tak ti dáme nějaký žrádlo, abys to všechno
vydržela! Honem dolů na všechny čtyři!“, vesele hlaholila Žaňa.
Poslechla jsem, vždyť už ze mne byla opravdová čubka, klečela jsem na zemi
a čekala, až mi naparáděné spolužačky hodí tvrdé rohlíky jako psovi.
Hltavě jsem snědla něco, co bych nikdy dřív nepozřela a holky zatím
vytáhly nějaké papíry. Velitelská blondýna se ke mně sklonila a ukázala
mi první dva. Nezajímaly mne, tušila jsem, co tam bude a nemýlila jsem se.
Simona i Sylva mne pevně držely za vlasy dvacet čísel od papírů a Žaneta
mile vykládala: “Tady si čubo přečti, co si o tobě myslí většina
třídy a pochop, že jsi ve třídě skončila. Takže na druhým papíru
stačí jeden krasopisný podpis a bude vše vyřízeno, dostaneš se dokonce
večer do své postýlky! Kdybys náhodou nechtěla psát, půjdeme na
procházku do lesa a to se ti určitě nebude líbit a bude to hodně bolet! Tak
jak ses, čubko, rozhodla?“ Na prvním papíru bylo celkem dvacet podpisů
spolužáků, tedy právě dvě třetiny třídy, pod směšným a šíleně
debilním textem o mém zločinném a nemravném chování a jednání,
s požadavkem na okamžité odvolání z funkce a přeřazení do jiné
třídy nebo školy. Alespoň jsem ocenila, že se našlo deset statečných,
kteří nepodlehli nátlaku tří namalovaných grácií. Na druhém pak byl
ještě hloupější text o mé dobrovolné rezignaci. Bylo to k smíchu
i pláči. Zvedla jsem hlavu, podívala se Žanetě zpříma do očí a
odhodlaně pronesla: „Jak je to snadné, získat podpisy v mé
nepřítomnosti, lhát a ukázat klukům nahé fotky ubrečené zbabělé
sexuální dračice, když oni vůbec neví, co tomu předcházelo! Chci, aby mi
všichni podepsaní řekli do očí, proč mne nechtějí! Zbaběle jste mne
unesli, mučením chcete přinutit, abych se dobrovolně sama vzdala funkce, ale
to se vám nepodaří, vaše papíry neuznávám. Klidně mne mučte dál, já
domů vůbec nespěchám, tak dělejte se mnou to, co tak dobře umíte, jsem
vaše, tak do toho!“ Abych jim dokázala, že mne ještě nezlomili, využila
jsem krátké chvíle, kdy byly mé ruce volné, natáhla jsem je trochu
teatrálně k Žanetě, aby mi je mohla spoutat. Vrchní mučitelka byla
překvapená z mé statečné reakce, tohle zřejmě nečekala, tak stačil
jeden rychlý pohyb, abych ji ty dva papíry vytrhla, zmačkala a zahodila…
Najednou se rozhostilo v pokoji ticho, čekala jsem najisto, že mne za to, co
jsem si dovolila, začnou bít, ale nestalo se tak. Třem gráciím chvíli
trvalo, než se vzpamatovaly, pak mi Žaneta vztekle poručila: „Rozhodla ses
sama, tak budeme pokračovat, večer nás budeš na kolenou prosit, abychom
přestali, ale budeš mít smůlu. Jdeme ven!“ Vyšli jsme do předsíně, kde
se válely vysypané věci z mého batohu i potrhané oděvní součásti.
„Abys nám tam krávo nezmrzla, nezasloužíš si to, ale budeme na tebe
hodný, dovolíme ti oblíct si svůj milovaný trikot!“, rozkázala vůdkyně
a já ji ráda poslechla. Na jednu stranu bylo dobré, že jsem po několika
hodinách nemusela být úplně nahá, ale můj trikot už byl hodně těsný,
takže dotyk látky s pomučenými kozičkami byl hodně nepříjemný. Zapnula
jsem zip jen napůl, ale Simona to pochopila jako první a s ironickým
úšklebkem mi ho vytáhla až těsně ke krku a zvýšila tím mou bolest.
Zatímco Robin mne přenechal spolužačkám a zašel si opět pustit porno,
holky si navlékly teploučké bundičky, popadly mne za ruce a bosou vyvedly
ven. Tenký trikot mne rozhodně nezahřál, působil spíš jako svěrací
kazajka, venku bylo určitě pár stupňů pod nulou. Dovedly mne na malou
loučku pod chatou, kde bylo i ohniště a nejdřív poručily na rozcvičku
padesát dřepů a padesát kliků. Vzhledem ke své sportovní minulosti mi to
šlo celkem dobře, i když po Robinově šukání jsem byla docela unavená,
ale aspoň jsem se trochu zahřála. Potom začalo opravdové peklo… Holky mi
rozkázaly, abych si stoupla mezi dva silné stromy, rozkročila nohy a
roztáhla vzpažené ruce. Pak mne čtyřmi provazy zvlášť za každou
končetinu přivázaly mezi stromy, takže mé tělo ve tvaru písmene X bylo
mučitelkám přístupno ze všech stran. Vytřeštila jsem oči, když
přinesly mé pololetní vysvědčení! Žasla jsem nad jejich drzostí,
oznámily mi, že mne omluvily pro nevolnost a třídní jim bez problémů
vydala mé vysvědčení! Jako největší šprtka a nejlepší žákyně musím
být proto exemplárně potrestána! Nařezaly si dlouhé lískové pruty a
rozhodly, že za každou jedničku dostanu pět ran přes kundu, pět přes kozy
a pět přes prdel… Rozmístily se kolem mne, Sylva dozadu, Simona
k ňadrům, Žaneta k rozkroku a začaly mne střídavě šlehat. Teprve
během výprasku jsem se dozvídala, jaké mám vysvědčení! Byla to úplně
absurdní situace, v tu chvíli bych byla raději, kdybych měla samé trojky a
ne jen dvě dvojky, jak se brzy ukázalo. Bylo to nekonečné bití, řezaly mne
velmi pomalu a sadisticky se vyžívaly na mém utrpení. Pořád jsem si
říkala, že musím být statečná, ale když jsme došly k tělesné
výchově, za níž jsem pochopitelně dostala patnáct ostrých ran, vstoupily
mi do očí první slzy. Nebyla jsem schopná spočítat, kolik jsem dostala,
ale bylo to určitě víc než sto ran. Celé tělo mne pálilo jako v jednom
ohni, holky mne obklopily, posmívaly se mi, že jsem uřvaná školačka,
plivaly mi do obličeje a mé slzy s jejich slinami mi roztíraly po
obličeji… a samozřejmě vše fotografovaly. Věděla jsem, že tyto snímky
budou jako důkaz mé zbabělosti předloženy u třídního soudu, aniž mi
bude dovoleno vysvětlit okolnosti mého pláče, ale nebyla jsem schopna
s tím cokoliv udělat… Přes všechno utrpení jsem však odmítla poddat se
svým mučitelkám, jen jsem na Žanetin dotaz zakroutila hlavou, mluvit jsem
s nimi nechtěla. Slzy mi tekly po tváři a já se bláhově domnívala, že
horší to už být nemůže… ale bylo, když z chaty vyšel Robin se
zapálenou cigaretou a postavil se přede mne. Bála jsem se ho, instinktivně
jsem couvla, čímž se mé provazy napjaly a bolestně se zařízly do masa…
Smál se mému strachu, nevnímala jsem jeho posměšné poznámky
o spravedlivém trestu třídní šplhounky a šprtky, jen jsem vyděšeně
sledovala jeho hořící cigaretu, která se v jeho ruce pomalu blížila
k mému levému ňadru… Tenká bílá látka pro ní nebyla žádnou
překážkou a já vykřikla, když se hořící předmět dotkl mé bradavky,
stále oteklé po včerejší zábavě spolužaček… znovu se zasmál a
přemístil zdroj mé bolesti na pravou kozičku… Hlasitý pláč byl
přerušován téměř zvířecími výkřiky v okamžicích, kdy byl můj
milovaný trikot znovu propálen v pupíku a nakonec i v rozkroku… Robin
měl jistě velké zkušenosti v dobývání dívčích genitálií, takže se
cigareta brzo dotkla mezi mýma doširoka roztaženýma nohama poštěváčku…
můj šílený jekot pomalu utichal a já znovu omdlela… Probrala jsem se ve
chvíli, kdy obsah vědra ledové vody v rukou Sylvy důkladně ochladil mé
rozpálené tělo. Zděšeně jsem si ho prohlížela, byla jsem zase nahá,
pruhovaná jako zebra, s fialovými hroty bradavek, na rozkrok jsem se raději
nedívala. Zbytky mého trikotu ležely na ohništi, čisté řezy navždy
rozdělily bílou látku na několik pravidelných pruhů, bezohledně mne
svlékli nožem v době mého bezvědomí. „Co…, co jste mi to udělali…
jak budu cvičit… vy lumpové… pusťte mne… co si to dovolujete!,“
křičela jsem z posledních sil mezi proudy slz. Ale Žaneta, navlečená do
teplé bundičky, mne svými dalšími slovy srazila až na samé dno. „Ty
smradlavá píčo, už je nám tady zima a tak jsme se rozhodly, že použijeme
tvoje socanský hadry pro zahřátí. Stejně je tady nepotřebuješ, až tě
někdy pustíme, stačí ti bunda a džíny, teď se budeš krásně koukat, jak
tvý příšerný prádlo shoří v ohníčku!“ Vytřeštěnýma očima jsem
viděla, jak Sylva se Simonou opravdu přinášejí z chaty mé věci…
„Nééé, to nemůžete… nééé… proboha néé!“, ječela jsem, ale
holky si mne vůbec nevšímaly. Nahá a bezmocná jsem nemohla své milovné
bílé prádélko zachránit… Postavily na ohništi z něj úhledný
komínek, do základu složily zelený svetr na zip, který jsem nejraději ze
všeho nosila pro rychlé svlékání na tréninku i tělocviku, na něj
navršily bílé prádlo, většinou poškozené při mém násilném
svlékání, rozpůlenou košilku, krajkovou podprdu s utrženými ramínky,
teplé ponožky i rozstříhaný trikot. Ten nejmenší kousek si nechala Sylva
v ruce. Postavila se na metr přede mne, uchopila ho za jeden kroužek,
spojující dva průsvitné trojúhelníčky a škrtla sirkou. Krajky okamžitě
vzplály, žhářka s nimi vítězně mávala před mýma zděšenýma očima a
pak je odhodila na hromadu, která se rychle rozhořela… Už jsem se
nedokázala ovládat, plakala jsem nahlas, potoky slz mi tekly po tvářích a
mé mučitelky se vítězně smály a fotografovaly… detaily mé ubrečené
tváře i ohníček, v němž se v popel měnily mé „socanské hadry“…
všechno věděly, posmívaly se, že mi Ivánek vybral to, co už ze mne nikdo
nebude svlíkat… připomínka jeho zrady mne dohnala k pláči téměř
hysterickému. Ponížená až na samé dno jsem konečně pochopila, že proti
třem sadistkám nemám žádnou šanci bojovat, prohrála jsem… mé hlasivky
to už nevydržely, už jsem jen sípala a zírala do ohně, kde právě jasným
plamenem vzplál rukáv mého oblíbeného svetru… Všechno jsem už viděla
jen mlhavě, třásla jsem se ve své nahotě zimou, za chvíli oheň uhasl a
z mých věcí zbyl jen popel… Holky se smály, vítězně tleskaly a
popíjely nějaký tvrdý alkohol rovnou z láhve, pak mi přidržely hlavu a
nalily zbytek do úst, já sportovkyně nikdy nepila, vyprskla jsem všechno do
tváře Sylvě, to byl můj poslední maličký odpor, který jsem si
dovolila… Pak už jsem jen pasivně přetrpěla, co se mnou dělaly… Když
Sylvu očistily, zpolíčkovaly mě znova přes obličej i prsa a se slovy
„Teď se pěkně zahřeješ, píčo!“ mne odvázaly, postrčily k ohništi
a donutily stoupnout si do horkého popela. Vykřikla jsem, chodidla mne pálila
hrozně, ale neodvážila jsem se vystoupit ven, už jsem dávno nebyla
statečná předsedkyně třídy, ale ponížená a zlomená zajatkyně, jejíž
pud sebezáchovy se ozval: „Nééé, prosím vás, pusťte mne, nééé, to
strašně pálí, prosím moc…“ Připadalo mi to nekonečné, nakonec se
milostivě slitovaly, ale pořád to nebyl konec mého trápení, chtěly si
vychutnat své vítězství dosyta. Musela jsem si kleknout k ohništi a rukama
vyhrabat zbytky šatů, které neshořely, „abych měla památku na svůj
spravedlivý trest“, řekly mi. Zase jsem se rozbrečela, když jsem z popelu
vybírala zipy ze svetru i trikotu, háčky z podprsenky i dva kroužky
z kalhotek. Netušila jsem, jak mne ještě chtějí ponížit, když mne
zvedly a se zbytky v dlani dovedly do předsíně. Bez jejich pomoci bych to
asi nesvedla, popálená chodidla pálila jako čert. Věděly, že mám
v bundě kapesník, musela jsem do něj uložit ty věci a dát ho Robinovi.
Dlouhé zipy od svetru i trikotu šikovně přeložil, vyztužil klacíkem,
spojil háčky, zavřel do kroužků a už byl na světě skoro 20 cm dlouhý
předmět, podobný robertku. „Teď ti ty zbytky uložíme do tajné skrýše,
kde ti ji nikdo nevezme!“, chechtal se, holky mne zase přidržely, já
pořád nechápala, Žana mi poručila roztáhnout nohy a on mi vstrčil
balíček do kundy, kterou pak ještě přelepil izolepou. Vykřikla jsem,
pálilo to, ale mé šťávičky ho po chvíli promáčely, jako každý
předmět, který kdy vnikl do mé lasturky, a omezily mou bolest v útrobách
na snesitelnou míru. Všichni viděli, jak už jsem vyřízená a tak se ke
mně chovali trochu líp, abych jim tam nezkolabovala. Vzhledem ke stavu mých
chodidel mi dovolili kleknout a sepnout ruce, jako bych se modlila. „Doufám,
že už ti dnešní múčo stačilo, dokonce jsi prosila, takže očekávám,
že jsi konečně připravena k veliké omluvě za to, co jsi vše provedla a
jaké důsledky to pro tebe bude mít. Rozumíš, děvko?“, zeptala se Žaňa.
Vyčerpáním jsem jen kývla na souhlas, já přece dobře věděla, že teď
přijde to největší pokoření mé dřívější hrdosti i vůdcovské role,
ale už jsem byla tak zlomená a zmučená, že udělám úplně všechno, co
budou po mě chtít! Vítězná bloncka na vrcholu blaha začala číst mou
omluvu a já ji slovo od slova opakovala. Snažila jsem se nevnímat, co
říkám, protože to bylo strašně ponižující a nepravdivé, já přece
nebyla žádná třídní tyranka, každému jsem pomohla, vánoční besídku
i další akce organizovala, se Žanetou se porvala jen jednou a kolikrát ona
s kámoškami mne napadla, Ivana jsem sice sbalila, ale i on byl aktivní a
Žanetu podváděl nejen se mnou… Přišlo mi to všechno strašně
nespravedlivé, ale přesto jsem se slzami v očích dokončila výčet svých
těžkých zločinů. Jak jsem očekávala, v poslední větě jsem se za
všechno omluvila a vzdala se nejen své funkce, ale i jakýchkoliv dalších,
zejména sportovních aktivit. To jsem všechno řekla a tak jsem ten čtvrtek
večer místo oslavy výborného vysvědčení prohrála po drsném únosu a
násilí svůj boj s namyšlenými fiflenami, které dokázaly ovládnout
většinu třídy proti mně… Byl už večer a mé mučitelky musely spěchat
domů svým zazobaným rodičům ukázat svá vysvědčení, podstatně horší
než to moje. A tak mi Žaneta s nelíčenou radostí v hlase oznámila, že
dnešní noc ještě strávím na chatě, zítra pak písemně potvrdím svou
demisi, proběhne podrobný výslech, který se díky mé neochotě ke
spolupráci dosud neuskutečnil a budu propuštěna… do domácího vězení,
kde mne bude očekávat Ivan a jeho přátelé, jistě si se mnou zahrají
svlíkačku… Asi jsem hodně zbledla, když se přede mne postavil Robin a
vyzval mne k večeři… Studenými roztřesenými prsty jsem mu rozepla
poklopec a začala kouřit, co mi mé slabé síly stačily. Mohutný výstřik
brzy zaplnil má ústa a já vše rychle polykala a plnila prázdný žaludek.
Dojemná péče mých spolužaček se projevila hned poté, kdy mi Simča
donesla plnou sklenici žluté tekutiny. Potřebovala jsem nutně zapít bílou
hmotu a tak jsem vypila úplně všechno… i když to byla jejich moč. Zase
mi spoutali ruce provazem a za posměšných poznámek, jak mne bude v noci
rajcovat můj speciální robertek, jsem sama, pomalu a obtížně, sestoupla do
studeného sklepa. Byla jsem sice stále nahá, ale už jsem si nějak na ten
chlad zvykla, spoutanýma rukama šikovně sestavila postýlku z pytlů,
zalezla dovnitř a hned usnula… Robin měl pravdu. Když jsem se v noci
probudila zimou a chtěla se zahřát různými pohyby mého nahého těla,
cítila jsem, že náplň mé kundičky se ponořila do šťávičky a já
začala vzdychat… Úplný orgasmus to samozřejmě nebyl, ale bylo to
příjemné a já, šestnáctiletá slečna, mocně zatoužila po chlapovi,
který by smísil naše milostné tekutiny a udělal mi blaho… v tu chvíli
mi to bylo úplně jedno, který, v mé rozdrážděné hlavičce se postupně
zjevoval Martin, Ivan, Robin i ti další bezejmenní gymnasté i fotbalisté,
kteří už mou jeskyňku navštívili… Ale sama v zamčeném sklepě jsem
neměla šanci na správné uspokojení… K tomu došlo až v pátek
dopoledne, v den jednodenních pololetních prázdnin, kdy parta čtyř
rozjařených únosců opět dorazila. Když si mne Robin hned vytáhl na
šukačku, musela jsem si vyndat rozmočeného falešného robertka, nebránila
jsem se ani trochu tvrdé náplni mé lasturky a dokonce spolupracovala, což ho
překvapilo natolik, že mne po výstřiku pochvalně poplácal po seřezané
zadnici. Než mi pohodili dva suché rohlíky k snídani, musela jsem podepsat
několik papírů. Na úhledné počítačové sestavě bylo vytištěno, že se
z osobních důvodů dobrovolně vzdávám funkce předsedkyně a místo sebe
navrhuji Žanetu… Kdybych tam nestála nahá a pruhovaná jako žirafa po
celém těle, asi bych se rozesmála. Jestli je únos a kruté mučení
dobrovolná akce, říkala jsem si smutně v duchu, papír snese všechno,
zvítězili, dosáhli vše, 4:1 je jasná přesilovka, dva dny jsem bojovala,
ale takové přesile nešlo odolat… totálně zničená jsem podepsala úplně
vše, co chtěli…
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Veronika
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Simona
Chci to udělat tvrdě do zadečku! Vůbec se se mnou nemazli a začni mi to dělat do mé kakaové dírky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 455
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SIMONA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
+++
