Když syn nemůže, táta pomůže
Povídka volně navazuje na moji předchozí povídku: Právo první noci (pozn. autora)
Dny se po dceřiných vdavkách pomalu převalovaly do jara hezky jeden za
druhým a já už zase uvykl na svou domácí osamělost. Abych neupadl do
splínu, začal jsem pracovat na bytě. Hned jak se Renata odstěhovala, pustil
jsem se do tapetování pokoje i předsíně a strop jsem překryl
polystirenovými panýlky a pak umyl všechna okna. Renata mi sice párkrát
zavolala, ale spíš jen tak ze setrvačnosti. Za dva týdny po svatbě odjeli
s Kamilem a nějakou partou na týden na běžky na Šumavu a ani já neměl
kvůli vytížení v práci čas o ní nějak hlouběji přemýšlet. Když
jsem byl doma a měl volno, tak jsem buď čuměl na internet nebo na telku na
sport.
Navíc mne pozval syn Jiří k nim domů na nedělní oběd. Hanka pekla
kačenu a připravila k tomu červené zelíčko a pochopitelně knedlíček,
což jsme my s Jirkou zapili budvárkem. Když mi nyní neměl kdo vařit, tak
jsem takové pozvání pochopitelně moc rád přivítal. Oběd byl skvělý,
protože snacha vařit umí a já z něj měl tak říkajíc „mastnou hubu“
a olizoval jsem se až za ušima. Nálada byla také dobrá i když se mi
zdálo, jako by Jirku něco trápilo, ale nechtěl kazit příjemné
zažívání. Bavili jsme se o všem možném, o uplynulé svatbě,
o příbuzných a známých, zkrátka o rodinných záležitostech.
Jirka mi ukázal fotky z jejich loňské dovolené v chorvatské Trpanji a
také mne požádal, zda bych následující sobotu nešel místo něho
s Hankou do divadla, že on nebude moci, jelikož bude od středy do středy na
školení v Německu. Firma u níž pracuje totiž změnila majitele.
Souhlasil jsem a se snachou jsme se domluvili, že na ni počkám před jejich
domem tu sobotu v 19:00 a že na ni zazvoním, až dorazím.
Musím říci, že můj syn má nejen hodnou ženu, ale také pěknou.,
o čemž svědčily fotky na nichž byla Hana v plavkách, ale i nahoře bez.
Hanka má šestadvacet a postavou i vizáží dost připomíná herečku
Veroniku Gajerovou asi tak z doby, kdy hrála ve filmu: Copak je to za vojáka.
Má jen jiný, kratší účes. Zkrátka mistr Mánes by ji jako modelku na akt
určitě uvítal. Kdo Hanku nezná, může si myslet, že je to maminka od
malého caparta, možná i od dvou, ale opak je pravdou. Snachu beru pro její
upřímnou a veselou povahu a také proto, že to v domácnosti umí a dobře
se stará i o Jirku, který ji velmi miluje.
Když Hanka zmizela v kuchyni a nechala nás samotné, ještě jsme chvilku
„ťápali máču“ o tom co kdo, kdy, kde a s kým, ale pak najednou Jirka
zvážněl, podíval se úkosem ke kuchyni a polohlasně se mne zeptal: „Tati,
mohu za tebou zítra po práci zajít…? Víš, chtěl bych s tebou něco
důležitého probrat… Nechci o tom tady mluvit…“
„No jistě“, přitakal jsem. „Máš-li nějaký problém, tak od toho jsem
přece tady, abych ti pomohl“ a v žertu jsem řekl své otřepané rčení:
„Víš přece, že když syn nemůže, tak táta pomůže“, ale Jirka na to
nezareagoval a tak jsem se zeptal: „Tak v kolik? V pět odpoledne?“ Navrhl
jsem a přidal: „Odpoledne dávají v televizi fotbal, tak se můžeme zase
jednou dívat spolu jako kdysi, co ty na to?“
„Jo, v těch pět mi to vyhovuje, ale neboj, dlouho tě nezdržím“, řekl
skoro omluvně.
„Copak ho asi trápí?“ pomyslel jsem si. „Co má za průser? Že by
potřeboval půjčit nějaké peníze? To snad ne. Renatina svatba mne dost
vydyndala.“
Cestou domů od syna jsem na to ale celkem rychle přestal myslet.
Následující den, to bylo pondělí, přišel Jirka, přesný jako hodinky.
Vzal jsem ho dál, posadil, nabídl kafe, což odmítl a pak spustil:
„Víš…tati, já mám velkej problém!“
„A jaký synu“, snažil jsem se na vtipnou notečku.
„No…Hanka pořád básní o dítěti…, hrozně po něm touží…“
řekl posmutněle.
„A v čem je, synu, problém? Jsi mladej a zdravej chlap, tak bajonet auf a
na zteč, né… Slovy doktora Štrosmajera “ bagatelizoval jsem to v žertu,
ale Jirka zůstal stále vážný. „Víš, tati, už jsem čtyři roky
ženatej a Hanka je jako manželka fakt bezvadná ženská…Ona je takovej
ten…no, mateřskej typ. Vždyť víš, že je ze čtyřech dětí…no a
mateřstvím je přímo posedlá. Před tebou né, ale když jsme doma sami, tak
pořád básní o tom, jak ta či ona její známá vozí mimčo a takový ty
řeči. Na dítěti už makáme od doby, co jsme měli půl roku po svatbě,
jenže ono furt nic. Hanka z toho začala být docela dost nervózní. Ona si
furt vypočítává ovulační dny a náš sex v těch dnech je pro mě
naprostou povinností. Už si připadám jako sexuální štvanec a přitom je
to k hovnu…“
„Hele, Jirko“, řekl jsem mu chlácholivě, „Jste mladí, to chce čas.
Ono někdy stačí hodit ženský trenky na postel a je to a jindy kdybys do ní
nalil kýbl semene, tak to ne a ne přijít.“ Snažil jsem se ho povzbudit.
„Víš, tati, i já už z toho měl mindrák a tak jsem si vloni
v listopadu zajel tajně do Prahy a tam jsem v jednom sexuologickém
zařízení absolvoval vyšetření spermatu na plodnost…“
„Cože? Ty sis tam byl vyhonit ratlíka do kelímku?“ řekl jsem
překvapeně a s poněkud netaktním žertem., ale syn ten žert ani snad ani
nevnímal a jen mlčky přikývl.
„No a? Jak jsi na tom?“ byl jsem zvědav.
„Katastrofa!“ vyhrkl Jirka.
„Co, jaká katastrofa?“ nechápal jsem či spíš nechtěl pochopit.
Místo vysvětlení mi podal do ruky papír, který si vyndal z kapsičky
u košile.
Vzal jsem ho do ruky a tam pod hlavičkou:
Soukromé sexuologické centrum XXXXX s adresou: XXXX XXXX 25, Palác XXXX, 110
00 Praha 1, stálo, že pacient Jiří P…..ý, narozen 15.2. 1982 pak
(číslo jeho zdravotního pojištění u VZP) podstoupil 12.11.
2008 vyšetření spermiogram,
Nález: Byla zjištěna nekrozoospermie, která je s velkou pravděpodobností
zapříčiněna virovým onemocněním Parotitis epidemica, o němž se pacient
zmínil, že je prodělal ve věku 14 let spolu se zánětem varlat.
„Nekrozoospermie…? Co to znamená“ zeptal jsem se „A co je to Parotitis
epidemica?“
„To znamená, že jak jsem měl v pubertě příušnice a ležel jsem
s oteklými varlaty na infekčním ve špitále, tak to mělo za následek, že
jsem sterilní, čili že mám v semeni jen mrtvé spermie. Je to následek
těch příušnic. Prý můžu být rád, že z toho nejsem úplně
impotentní, protože i to se někdy stává“, pronesl už bez jakýchkoliv
rozpaků.
Beze slova jsem mu vrátil ten doklad a přitom se mi vybavilo, jak byl s těmi
zatracenými příušnicemi v nemocnici tři neděle a trpěl jako Job,
protože kulek se mu nesměl nikdo ani dotknout, jak ho bolely. Cpali do něho
nějaká antibiotika a já s ex-manželkou jsme se skoro modlili, aby se
z toho vylízal.
„Můj syn a je jalový?“, napadlo mě, ale z toho mě vyrušil Jirka,
který říkal: „Jak sám vidíš, ať se budu snažit jak chci, tak se mnou
Hanka, která se ohlíží za každou maminou s kočárkem, určitě
neotěhotní.
„A Hanka to ví?“ otázal jsem se.
„Blázníš?!“ vyhrkl. „Já se bojím dne, kdy to na mne nějak praskne.
Bojím se, aby se na mě nevykašlala, aby si nenašla nějakýho jinýho
chlapa“ vyslovil své obavy.
„Hele, Jirko, Hanka mi nepřipadá jako jedna z těch ženskejch, co zahnou
hned, když nemaj co chtěj, když není po jejich“ počal jsem ho
chlácholit. „Takže tohle jsi mi chtěl sdělit?“
„Nejen to, tati…“ zrozpačitěl náhle. „Problém je v tom, že Hanka
už byla před měsícem na nějakém gynekologickém vyšetření… Řekla mi
o tom a hned mi zvěstovala, že u ní nenašli nic, co by prej bránilo
normálnímu otěhotnění. Sice to nahlas nevyslovila, ale já v jejích
očích viděl otázku.
Jestli chci zachovat naše manželství spokojený, Hanka prostě musí
otěhotnět a mít dítě, jinak to s ní bude horší a horší. Nechci, aby
zblbla a dala se oplodnit od prvního obejdy, kterej se namane. Na případný
můj návrh, že bych jí jako mohl sám někoho to…, by určitě
nepřistoupila. Sex má sice moc ráda, to jo, ale s cizím chlapem… ne, na
to by nepřistoupila a moje renomé milujícího manžela by v jejích očích
značně kleslo. Řekni mi, co mám dělat a jak z toho vyjít s čistým
štítem?“ A teď babo raď…
Odcházel ode mne smutný, ale zároveň s pocitem úlevy, že své tajemství
mohl někomu sdělit a podělit se o své trauma.
V sobotu na sedmou večer jsem oděn v kvádru a svátečním kabátě
zastavil, jak bylo se snachou dojednáno, před jejich domem v Liliové ulici,
šel jsem zazvonit a pak si sedl do auta a vyčkával, abych snaše dělal
místo nepřítomného syna garde. Čekal jsem v autě asi 10 minut, než
vyšla Hana z domu. Skoro jsem ji nemohl poznat. Měla na sobě dlouhý černý
jednořadý kabát s velkým límcem a na krku krásný šátek. Vystoupil
jsem, galantně ji otevřel dveře u spolujezdce a počkal, až se usadí. Do
městského divadla jsme dorazili v pohodě, takže nebyl žádný kvalt.
Když jsem Hance před šatnou pomohl z kabátu, v těch tmavých úpletových
šatech s lodičkovým výstřihem a postavu podtrhujícím střihem,
v tmavých punčochách a černých lodičkách jí to skutečně seklo. Už
jsem pochopil, proč má Jirka obavy. Přiznávám, že jako normálnímu
chlapovi se mi snacha vždycky líbila, ale byla to snacha, manželka mého
syna, tak jsem s ní nikdy neměl žádné postranní úmysly. Když jsme
usedli na svá sedadla v 10. řadě hlediště, cítil jsem se být pyšný,
že Hanka sedí vedle mne.
Divadlo dávalo komedii: Blbec k večeři. Byl to dobrý kus, herci byli
rovněž výborní, jejich výkon byl profesionální, takže jsme se všichni
skvěle bavili a podle toho byl i dlouhý aplaus na konci představení.
Když jsme se oblékli a vyšli před divadlo, ze zdvořilosti jsem snaše
navrhl, zda si nechce jít ještě někam sednout na skleničku, ale s díkem
to odmítla, že prý by raději domů.. Když jsem zase zaparkoval v Liliové
ulici, čekal jsem, že se se mnou rozloučí, poděkuje za doprovod, vystoupí
a půjde domů, proto jsem ani nevypnul motor. Jenže ona se na mne tak
zvláštně podívala a místo toho mi řekla: „Luboši… Nechtěl bys zajít
na chvíli nahoru?“
Něco takového jsem opravdu nečekal. Slušnost velela, abych s díky odmítl,
jenže zvědavost a tajemné očekávání čehosi ovlivnily mé myšlenkové
pochody a tak jsem mezi zuby procedil: „No tak dobře“, načež jsem vypnul
motor, vystoupil, zamkl auto a pomalu šel za ní. Odemkla dům, rozsvítila
světlo na chodbě a spolu, ona první a já za ní, jsme stoupali vzhůru po
schodech do třetího patra. Když odemkla dveře od bytu, vyzula se, já po ní
a ona mi pokynula, ať jdu dál. Pomohl jsem jí z kabátu, pak jsem vysvlékl
a na věšák pověsil i ten svůj a šel do obýváku.
„Jestli chceš, tak si v likérníku něco nabídni“, prohodila a dodala
významně: „Já se jdu převléknout do ložnice“.
„Ne, díky, jsem tu přece autem“, odvětil jsem a rozvázal si kravatu,
kterou jsem pak strčil do kapsy u saka. Vzápětí jsem si vysvlékl i sako a
přehodil jsem je přes opěradlo křesla. Měl jsem si asi spořádaně sednout
a vyčkávat na hostitelku, ale cosi neznámého ve mě, cosi mocnějšího
nežli má vůle mne přinutilo, že jsem se vydal potichu za snachou do
ložnice. Vím, že to ode mne bylo neslušné, ale já prostě musel.
Hanku jsem spatřil stát u otevřené skříně před zrcadlem. Stála skoro
bez hnutí jen v černém kombiné, už bez punčoch. Hleděla na sebe, jakoby
s něčím v sobě bojovala. Když mne spatřila v zrcadle, jakoby na mne
čekala, pronesla otázku: „Jsem vůbec hezká?“ Místo odpovědi jsem
k ní pomalu odzadu přistoupil a stojíc za ní v bezprostřední blízkosti
jsem jí položil obě ruce na holá ramena. Zachvěla se a povzdechla.
Přiblížil jsem nos k Hanině šíji a nasál do nozder tu její krásnou
vzrušující vůni. Hana na mne přitom hleděla a ani se nehnula, jen se
několikrát zhluboka nadechla.
Políbil jsem ji na šíji a konečně odpověděl: „Jsi krásná ženská,
Hani“ a znovu jsem ji políbil a mé rty se pomaličku sunuly k jejímu
rameni. Tak nějak automaticky jsem jí stáhl ramínko konbinačky. Pak jsem
skrze zrcadlo na Hanu pohlédl a v jejích očích jsem zaregistroval zářivý
odlesk roztoužené ženy, která však netoužila po mě… Já pro ni byl
přece už starý chlap s šedinami na skráních, mírným bříškem a
vráskami v obličeji. Ona toužila po něčem jiném a já toho měl být
pouze prostředkem.
„Já sama“, hlesla přitlumeným rozechvělým hlasem, „ale ty musíš
taky“, dodala a s jakousi obřadností si začala kombiné spouštět dolů
ke koberci. Já si tedy rozepnul košili, vysvlékl a odhodil ji stranou, pak
jsem si přetáhl přes hlavu nátělník a pustil se i do kalhot, přičemž
jsem měl Hanku stále před očima odzadu i v zrcadle zepředu. Nejdříve
tam stála jen v černých kalhotkách a podprsence, pak si sama sundala
i podprsenku, přičemž před očima se mi zahoupala její bělostná prsa,
tak plná, tak krásně vytvarovaná, ozdobená dvěma růžovými poupaty
bradavek.. Závěrečnou část oboustranného striptýzu jsme završili
společně. Já si stáhl slipy a Hanka kalhotky.
Chvilku jsme tam oba poněkud nesví a rozpačití stáli a dívali se na sebe.
Se vzrůstajícím napětím v rozkroku, o čemž svědčil můj zdvíhající
se a tuhnoucí penis jsem přes zrcadlo hltal její nádherné ženství. Stáli
jsme tu – ona, šestadvacetiletá krásná ženská toužící po dítěti a
já, devětačtyřicetiletý samec, chlupatý jako opičák po celém těle se
ztopořeným údem. Oba jsme věděli, že to, na co se právě chystáme není
správné, je nepatřičné a zavrženíhodné. Jenže já právě chytil
příležitost, jež dělá zloděje, za pačesy. Oba jsme věděli, že jiné
cesty není, má-li tajemství zůstat v rodině. Hleděl jsem na Hanku jako na
zjevení, když řekla:“ Zahřej mě“. Byl to rozkaz? Prosba? Ne, myslím,
že to byla výzva. Přitiskl jsem se k ní odzadu hrudí a objal ji,
přičemž jsem ji ruce semkl na břiše. Srdce mi bušilo napětím i touhou a
tělem mi probíhalo vlnění jako elektrický proud.
„Luboši…“, hlesla a po malé pomlce dodala: „Vem si mě…Já to
chci… Udělej mi to!“
Mé ruce se začaly zvolna posunovat od jejího pasu vzhůru, zajely jí
podpažím dopředu a pár Haniných prsů se mi ocitl v dlaních. Hanka
vzrušeně dýchala, dokonce na pár vteřin jakoby zatajila dech a pak
s výdechem pronesla: „Dneska mám ovulaci!“ což jsem tušil, ale nyní
jsem s naprostou jistotou pochopil, proč tu jsem a co se po mě žádá.
„Když syn nemůže, táta mu pomůže…“ problesklo mi hlavou otřepané
klišé. Již jsem na beton věděl, že Hana chce, abych nahradil Jirku, chce,
abych ji oplodnil! Určitě to pro ni musela být velikánská oběť. Jakpak
asi dlouho o tom rozmýšlela, než se odhodlala…?
Hrál jsem si s jejími pružnými tuhými prsy, s jejich bradavkami, které
už měla vztyčeny jako dva kýble. Její dech se zrychloval, zatímco jsem jí
olizoval ušní lalůčky a líbal na krku po tepně dolů. Po chvilce jsem
začal levou rukou klouzat dolů do Hančina rozkroku. To už se dech mé snachy
stával přerývanějším a slyšitelnějším, zatímco můj úd se vzpínal
tetelivým chtíčem na na žaludu se zjevila kapička čirého sekretu.
„Hani, ty ses mi vždycky líbila, ale neodvažoval jsem se ti to říct“,
zašeptal jsem jí do ucha vemlouvavě, zatímco mé chtivé prsty proklouzly
přes Venušin pahrbek do jejího klína. Hana zvrátila hlavu dozadu a naše
rty se spojily. Chvilku jsme se oblizovali a pak jsem Hanu k sobě rezolutně
obrátil čelem. Znovu se naše ústa k sobě přilepila, ale tentokrát už se
proplétaly i naše jazyky.
Pak se k mému úžasu stalo něco, co bych od snachy nikdy nečekal, něco, co
mi k ní tak nějak nesedělo: klesla si přede mnou na kolena, vzala do levé
ruky můj ztopořený penis a pravou se chopila šourku s varlaty. „Bože…,
jak dlouho jsem už tam neměl ženské ruce…?“ napadlo mne. Její prsty mi
po něm jezdily, jako by zkoumaly jeho tuhost, délku a tloušťku. Pak si ho
přiložila žaludem k ústům a políbila mi ho rty a líbala jej znovu a
znovu. Ve chvíli, kdy jsem vzal Hančinu hlavu do svých dlaní, zmizel můj
žalud v jejích ústech, v nichž bylo olizován jejím jazykem. Já ale už
věděl, že o tohle jí přece nejde, že je to jen jakási předehra, jen
jakási ochutnávka a že nám oběma jde o zásadnější věc.
Opět se ke slovu začaly hlásit mé samčí rozmnožovací pudy a proto jsem
pronesl: „Hani, do pusy to ale nechceš, že ne…?“ S penisem stále
v ústech vzhlídla svými kukadly ke mně vzhůru takovým tím psím
pohledem, pak jej vyndala a přitakala: „Máš pravdu, kvůli tomuhle jsem tě
sem nepozvala… Chci, abys mi zkusil udělat dítě!“ Bum. Opět jsem z té
její upřímnosti polkl na prázdno, ale Hana se najednou na koberci obrátila
o 180°, opřela se o předloktí, kolena v klečící pozici dala notně od
sebe, prohnula se v kříži jako kočka a proti mně vyšpulila svůj
úžasně krásně vytvarovaný, mánesovsky kulatý zadek, špulíc proti mně
kundu, která se na mne z houštiny hnědých chlupů smála jako temně
růžová broskev.
Nečekaje na nic, zaklekl jsem za ní s koleny mezi jejími a mé chlípné
ruce se chopily jejích boků odkud se vydaly na plazivou cestu k ramenům a
pak zase dolů, kde se chopili od těla visících ňader s nimiž jsem se
opět mazlil, avšak tentokrát už méně něžně. Vždyť to byla ňadra,
která se měla nalít mateřským mlékem a která budou kojit dítě, které
teď chceme spáchat… Levou rukou jsem se pak přesunul na její uvolněné
břicho, to břicho, jež se mělo díky mně zvětšovat a růst přímo
úměrně s dítětem, které jsem se ve své snaše chystal právě zplodit…
Břicho ženy mého syna, jemuž zajisté kdesi v Německu musely začít
svědit kouty na hlavě, jak mu asi rašilo paroží.
Přesunul jsem se oběma rukama na Haniny hýždě a vnitřní strany stehen.
Hana mi stále držela jako říjná klisna, na níž je připouštěn starý
chovný vyježděný hřebec, ale jemně se otřásala vzrušením. Myslím, že
to byla určitě její první nevěra v manželství… První, ale velice
zásadní! Sáhl jsem jí odzadu na kundu. Hana se zachvěla, ale ani nemukla a
netrhla s sebou. To už se mé prsty roztančily v čtverylce mezi stydkými
pysky mé snachy, která se začala lehce vlnit v kyčlích a počala ze sebe
vydávat slabé, leč slyšitelnější vzdechy. Kundu už měla zcela zvlhlou a
kluzkou. Pak jsem jí do pochvy vtlačil celý palec a jemně tam jím kroutě,
intenzivně jsem jí ukazováčkem téže tuky dráždil klitoris.
„Ijóóóch!“ vyrazila ze sebe již poněkud hlasitěji a vlnění jejích
boků se zintenzívnilo. Začal jsem v pochvě palcem pohybovat, jako bych do
ní přirážel a Hana začala proti němu přirážet a již nezastřeně
vyhekávat. Místností se ozývaly mlaskavé až čvachtavé zvuky. Poševní
sliznice se jí zvrásnila a poševní svaly se mi snažily sevřít prst.
„Jééé…jééé…tak úž…už mi ho…tam…dééééj!!!“ zakvílela
Hanka prosebně v tom slastném opojení. „Fakt chceš, abych ti uděla
dítě?“ zeptal jsem se jí formálně, protože bych jí ho už udělal
i kdyby si to rozmyslela.
„Jóóó!!!“ zavřískla. To už jsem na nic nečekal, prudce z Hany prst
vytáhl, nasadil jsem jí k pochvě roztoužený penis a prudce, skoro až
neurvale jsem ho do snachy zarazil až po varlata.
„Jééééééááááh!!!!!“ zařvala úlekem a vzepjala se proti mě
pánví, až se jí zadek nadzdvihl. Teď už jsem ji měl zcela ve své moci
jako pavouk mouchu. Pomalu, ale nekompromisně jsem začal protahovat ten
těsný tunýlek, přičemž naše vzrušená pohlaví vydávala rajcovní
mlaskavé zvuky. S každým přírazem žaludu na dělohu ze sebe vyrážela
jakoby užaslé výheky. Uchopil jsem ji pod stehny za zadek a začal jsem
přirážet rychleji a rychleji. Hanka sténala, skučela, hýkala, prsa se jí
vlnila a bimbala sem tam a výraz jejího obličeje se změnil ve ztrhanou
grimasu. Obličej i krk jí zrudly a její ruce mne uchopily v bocích,
zatínaje mi nehty do kůže. Přirážel jsem do ní docela nevybíravě,
stále rychleji a co nejhlouběji. Užíval jsem si to přímo parádně.
Vychutnával jsem si každičký střet žaludu s její dělohou. Vzrušení se
stupňovalo. V žaludu mi trnulo a on sám jakoby se v Hanině kundě
rozšiřoval. Už…už to tu skoro bylo… Znovu a znovu jsem vnořoval svůj
tuhý pyj do její kundy… „Už se mi to blíží…už to přichází…už
to budéééé…!!!!!“ komentoval jsem své narůstající vyvrcholení a
ejakuaci. Kdesi u prostaty mi začalo narůstat napětí, jež mi vystřelovalo
do penisu, slabin i konečníku. Pytel jsem měl pevně přitažen k tělu, ve
varlatech jsem cítil příjemný přetlak a v žaludu mi stále více
mravenčilo. Už jsem to cítil, jako chvějící se koleje na okraji tunelu,
jímž se blížil vlak. Blížilo se to rychlostí
expresu…„Han…han…han…!“ hekala hlasitě v rytmu mého snažení a
můj požitek začal balancovat již těsně pod vrcholem, takže jsem si ty
blažené pocity náramně vychutnával, pociťujíc konstelaci svých
slastných pocitů, fyzických, psychických i emocionálních… Náhle se mi
dostavil intenzivní pocit extrémní slasti, kdy jsem i já začal
s hlubokými nádechy a výdechy tak nějak pohekávat. Už…už to tu skoro
bylo… Znovu a znovu jsem vnořoval svůj tuhý pyj do její kundy… Ještě
jednou a už mne cosi přinutilo se do snachy natlačit. Takto nalepen a
přitisknut těsně na ní jsem explodoval. V údu mi mocně zacukalo, hlasitě
jsem vyhekl. Slastná křeč mi sevřela konečník, půlky, zatnula břicho.
Trhl jsem s sebou a už ze mne do Hanky prýštilo semeno v mocných pulzech,
které škubaly celým tělem. Každý ten výstřik jsem si opravdu vychutnal,
protože takovou nepopsatelnou slast jsem už hodně dlouho nezažil. Pak se
dostavil zvláštní kratičký pocit napětí, že ejakulace nastává, že už
to jde, že tomu již nelze zabránit, jakýsi pocit nevyhnutelnosti, který
prostoupil celým mým člověkem bez ohledu na mou vlastní vůli, na zevní
vyrušení…
A pak to nastalo. Bylo to, jako bych se srazil s kamiónem… Natlačen celou
délkou svého penisu jsem v mocných záškubech hustil do Hanky své sperma.
Jako bych najednou svištěl kamsi dolů po pomyslné rozpálené skluzavce,
zatímco mé svěrače v močovém měchýři a v konečníku mne oblažovaly
orgastickými stahy. Křečovitě jsem držel snachu za boky a bezmyšlenkovitě
jsem jí zaplavoval dno pochvy a dělohu semenem, zatímco ona mě v sobě
svírala svými poševními svaly, které se nepravidelně stahovaly, stejně
tak, jako hýždě.
Byl jsem pořád ještě vzrušen a nechtělo se mi přestat. Proto jsem se
v ní začal svým polotuhým penisem zase pohybovat. Asi po pět minut to bylo
jen takové šmrdlání, ale pak mi zase ztuhl a já nasadil do druhého kola.
Znovu jsem jí začal protahovat dlouhými šťouchy. Zasouval jsem do ni ptáka
až po koule a radostně jsem vnímal, jak se ocitla někde úplně mimo. Zcela
bez kontroly vyřvávala na celý pokoj: „Ty
kančééé…jéé…jéééé…téééď…jééé…a
zaséééé…ááááá,“ přičemž mne v sobě začala pochvou svírat.
„Božééééé…se mnou se všechno točíííí!!!“ Nevím, mrdal-li jsem
ji to druhé číslo čtvrt hodiny nebo déle, ale bylo to nádherné.
Pochopitelně jsem se do ni znovu udělal do poslední kapky, dle zásady „ani
kapku na zmar“ a cítil jsem se po tom zhruba měsíčním sexuálním půstu
jako znovuzrozený. Ba jsme unaveně oddychovali a já jí položil znaveně
hlavu do klína, zatím co ona mne vískala ve vlasech jako malého kluka. Pak
mi po chvilce zdvihla hlavu a řekla k mému překvapení: „Já chci
eštěěě. Vstaň!“ přikázala tentokrát ona. Poslušně jsem vstal a Hanka
si mne přitáhla a vzala můj povadlý a od semene i jejích šťáv
umolousaný penis opět do svých úst. Její horký dech a podtlak jakým mi ho
sála… To její vášnivé orální mazlení se s mým penisem a ten pohled,
jak je o můj skvost postaráno, to mne přivádělo do opětovného
sexuálního blaha. Neustále pohybovala jazykem v puse, začala mi jej kousat
jako houžev, ale zase né tolik, aby mne to bolelo. Jazykem mi obkružovala
jazyk a rukou po něm jezdila až ku kořenu a zase nazpět. Nevěděl jsem, že
se tak vyzná. Proto se mi zase vzchopil a začal tuhnout. Když už mi zase
stál, Hana mi špičkou jazyka začala dráždit otvůrek na špičce žaludu
i uzdičku, válela si ho po patře. Jakoby se přitom propojily naše
energetické potenciály. Trochu jsem s ním v jejích ústech začal
pohybovat a kupodivu jí penis zajížděl až do krku, možná mnohem
hlouběji, než-li si mohla myslet, kam až by se dostal, aby se nedávila. To
už jsem byl znovu připraven a snacha to vycítila. Vytáhla si tedy můj penis
z úst, trochu mne odstrčila od křesla, načež se z křesla svezla na
kolena a pak na všechny čtyři. Pochopil jsem, oč jí jde. Hanka se totiž
najednou opřela o předloktí, kolena v klečící pozici dala notně od
sebe, prohnula se v kříži jako kočka a proti mně vyšpulila svůj
úžasně krásně vytvarovaný, mánesovsky kulatý zadek, špulíc proti mně
oslizlou a už vyšukanou kundu, která se na mne z houštiny hnědých chlupů
smála jako temně růžová broskev, z níž čůrkem vytékalo moje semeno
z předchozích dvou čísel. Nečekaje na nic, zaklekl jsem za ní s koleny
mezi jejími a mé chlípné ruce se chopily jejích boků odkud se vydaly na
plazivou cestu k ramenům a pak zase dolů, kde se chopili od těla visících
ňader s nimiž jsem se opět mazlil, avšak tentokrát už méně něžně.
Vždyť to byla ňadra, která se měla nalít mateřským mlékem a která
budou kojit dítě, které teď pácháme … Levou rukou jsem se pak přesunul
na její uvolněné břicho, to břicho, jež se mělo díky mně zvětšovat a
růst přímo úměrně s dítětem, které jsem se ve své snaše chystal
právě zplodit… Břicho ženy mého syna, jemuž zajisté kdesi v Německu
musely začít svědit kouty na hlavě, jak mu asi rašilo paroží. Přesunul
jsem se oběma rukama na její hýždě a vnitřní strany stehen. Snacha mi
stále držela jako říjná klisna, na níž je připouštěn starý chovný
vyježděný hřebec, ale jemně se otřásala vzrušením. Sáhl jsem jí
odzadu na protaženou a vystříkanou kundu a Hanka se zase zachvěla, ale ani
nemukla a netrhla s sebou. To už se mé prsty roztančily v čtverylce mezi
stydkými pysky mé snachy, která se začala lehce vlnit v kyčlích a počala
ze sebe vydávat slabé, leč slyšitelnější vzdechy. Kundu už měla beztak
zcela zvlhlou a kluzkou. Pak jsem jí do pochvy vtlačil celý palec a jemně
tam jím kroutě, intenzivně jsem jí ukazováčkem téže ruky zase dráždil
klitoris. „Ijóóóch!“ vyrazila ze sebe již poněkud hlasitěji a vlnění
jejích boků se zintenzívnilo. Začal jsem v pochvě palcem pohybovat, jako
bych do ní přirážel a Hanka začala proti němu přirážet a již
nezastřeně vyhekávat. Místností se znovu ozývaly mlaskavé až čvachtavé
zvuky. Poševní sliznice se jí zvrásnila a poševní svaly se mi snažily
sevřít prst. To už jsem na nic nečekal, prudce ze synovy manželky prst
vytáhl, nasadil jsem jí k pochvě opět roztoužený vzpínající se penis a
prudce, skoro až neurvale jsem ho do snachy zarazil až po varlata.
„Jéááááááh!!!!!“ zařvala nepřirozeně hrdelním hlasem a já v tom
výkřiku opětně uslyšel její úlek, úžas, překvapení a hlavně slast.
Opět, tak jak jsem to vždy míval ve zvyku, jsem v Hance znehybněl a kochal
se pohledem na svůj penis, hluboko vhroužený do jejích rodidel. Pak jsem se
v ní rozpohyboval a s každým přírazem do ní, s každým nárazem na
její plodnou nenaplněnou dělohu rostla moje slast. „Och…och…och…!“
ochkala hlasitě v rytmu mého snažení a můj požitek začal balancovat již
těsně pod vrcholem, takže jsem si ty blažené pocity náramně vychutnával,
pociťujíc konstelaci svých slastných pocitů, fyzických, psychických
i emocionálních… Náhle se mi dostavil intenzivní pocit extrémní slasti,
kdy jsem i já začal s hlubokými nádechy a výdechy tak nějak pohekávat.
Pak se dostavil zvláštní kratičký pocit napětí, že ejakulace nastává,
že už to jde, že tomu již nelze zabránit, jakýsi pocit nevyhnutelnosti,
který prostoupil celým mým člověkem bez ohledu na mou vlastní vůli, na
zevní vyrušení… A pak to nastalo. Bylo to tentokrát, jako bych se srazil
s kamiónem… Natlačen celou délkou svého penisu jsem v mocných
záškubech hustil do Hanky své sperma, které ze mne už nejspíš
nevystřikovalo, ale jen vytékalo. Jako bych najednou svištěl kamsi dolů po
pomyslné rozpálené skluzavce, zatímco mé svěrače v močovém měchýři
a v konečníku mne oblažovaly orgastickými stahy. Křečovitě jsem držel
snachu za boky a bezmyšlenkovitě jsem jí zaplavoval dno pochvy a dělohu
semenem, zatímco ona mě v sobě svírala svými poševními svaly, které se
nepravidelně stahovaly, stejně tak, jako hýždě. Setrval jsem v ní, dokud
jsem ze sebe nevypudil poslední kapičku své životadárné tekutiny. Teprve
pak jsem se z ní s uvadajícím mužstvím vysunul. Hana se převalila na
záda a nohy vyhodila nahoru na postel, která stála vedle nás. Jak
symbolické…
Setrval jsem v ní, dokud jsem ze sebe nevypudil poslední kapičku své
životadárné tekutiny. Teprve pak jsem se z ní s uvadajícím mužstvím
vysunul. Hana se převalila na záda a nohy vyhodila nahoru na postel, která
stála vedle nás. Jak symbolické… Mrdali jsme spolu naprosto nemanželsky na
chlupatém žlutém koberci mezi skříní a jejich manželským letištěm, ale
ne na něm. Manželské lože je posvátné a našim cizoložným smilstvem by
jsme je poskvrnili… Hana ležela, oddychovala a nohy měla nahoře, aby jí
z pochvy nevytekla ani kapka mého semene.
Bylo vykonáno, co mělo a já se tam najednou cítil jaksi přebytečný.
Mouřenín splnil úkol, mouřenín mohl jít.
„Luboši díky“, podívala se na mne s lehkým přátelským, ale nikoli
mileneckým úsměvem. „Jsem fakt moc ráda, že ses pro nás obětoval“,
pokračovala. „To byla moc příjemná oběť“ řekl jsem k tomu. „Však
bych se takhle dokázal obětovat třeba každý den“, přisadil jsem si.
„Ne, to ne…“, řekla. „Tvůj Jirka je hodný chlap a taky něžný
milenec. Miluji ho a nechci ho podvádět…“
„A teď to nebyla nevěra?“ řekl jsem možná s ironickým nádechem.
„Ne, to byla jen nutnost, abych počala dítě, když Jirka nemůže… Jestli
jsi mne teď skutečně oplodnil, budu ti za to moc a moc vděčná… Jestli se
to ale nepovedlo, pak ti děkuji za snahu. A prosím tě, musí to zůstat jen
mezi mnou, tebou a Jirkou!“ prosila.
„Copak Jirka o tom ví?“ podivil jsem se.
„Samozřejmě… Bez jeho vědomí bych tuhle soulož nikdy nepodstoupila“,
přiznala. Vždyť přece víš, že je Jirka neplodný?“
„Jo, to vím. Řekl mi to minulý týden, ale také mi říkal, že ti o tom
nesmím říkat, že to nesmíš vědět, tak proč ta komedie?!“ řekl jsem
vyčítavě, oblékaje se do košile. A v duchu jsem si trochu namíchnutě
říkal: „Hezky jste to na mě ušili“, ale pak jsem si pomyslel: „Ale co,
za ten požitek to stálo“. V deseti minutách jsem byl oblečen zpět
v kvádru. Když jsem se přišel rozloučit za Hanou do ložnice, stále
ležela s nohama nahoře. „Tak příjemné vstřebávání mého semene“,
řekl jsem trochu rozpustile, již smířen se synovým úskokem. Pohlédl jsem
na hodinky a dodal: „, No, jsi asi tak čtvrt hodiny po, tak za dalších
třicet až třicet pět minut, když všechno dopadne, jak dopadnout má,
otěhotníš. Už jste si s Jirkou vymysleli nějaká jména?“ zeptal jsem se
a Hana se na mne tak nějak vděčně podívala a řekla: „Když to bude
chlapeček, bude se jmenovat po tobě, když budeš jeho dědeček
i tatínek“ a já se sehnul, políbil jsem ji na ústa se slovy: „Děkuji
ti za moc příjemný večer“, jsem opustil jejich byt.
Domů jsem dojel jako ve snu a dlouho do noci jsem zážitek právě uplynulého večera musel trávit. No řekněte, nemám prima snachu a synátora?
V pondělí 6. dubna se u mne doma po návratu z hor zastavila Renata.
Byla velmi překvapena změnami, které jsem v bytě uskutečnil a uznale to
kvitovala. Uvařil jsem jí kávičku a ona se rozzářeně rozpovídala, jaké
to na Šumavě bylo bezva, jak si zaběžkovala, povídala kde všude byli a
o svém Kamilovi mluvila jen v samých superlativech. Pak se na mne podívala,
maje v ořích rarášky a vybalila to: „Tak nevím, mám-li ti říkat tati,
nebo už dědo…?“ načež se tajemně odmlčela. Překvapeně jsem na ni
pohlédl a zahleděl se do jejích rozjásaných očí.
„Už týden jsem to nedostala…“, prohodila jako by nic, ale významně
s jistou dávkou symboliky si přitom pohladila břicho.
„Renčo, fááákt?“ To ti to šlo s Kamilem tedy rychle“, řekl jsem
s úsměvem.
„No, ale asi ten cyklus jsem měla nějak rozhozený“ prohodila. „Možná
to bylo tím předsvatebním shonem, tím nervováním se, aby všechno
klaplo… tím stresem, protože o svatební noci nic nebylo a druhou noc po
svatbě jsem trucovala za to, že se Kamil o svatbě tak ožral“,
vysvětlovala dcera.
„Holka, co mu vyčítáš, vždyť jsi byla dva dny předtím sama zduněná
jak Dán“, já na to.
„No jo, ale to nebylo o svatbě“, hájila se Renata.
„A už máš jistotu, že seš v jiném stavu?“ vyzvídal jsem.
„No, koupila jsem si gravitest a byl pozitivní“ pronesla a zatvářila se,
jako by zrovna vyhrála v loterii milión.
„Ještě aby i Jirka s Hankou měli mrně a bylo by to fajn“, dodala.
„Ty už jsi jí o tom, že seš v tom, pověděla?“ položil jsem
otázku.
„Hance? Né, nechci jitřit její mindrák“, uklidnila mne Renata (kdyby
věděla…) a pak se se slovy: „No, tak jsem tě, „dědečku“,
poinformovala, ale už musím jít, Kamil čeká“, rozloučila, dali jsme si
pusu a já zase osaměl se svými myšlenkami. Usadil jsem se do ušáku, nalil
si sklenku koňaku a usrkávaje z ní, jsem si v duchu si pro sebe zopakoval:
„Tak Renata je těhotná… Že bych opravdu tehdy…???“ napadlo mne hned a
pak se má ústa při té představě zkřivila do satyrského úsměvu.
„A teď by mohla být těhotná i Hanka…“
Zavřel jsem oči a najednou mi hlavou vyplouvaly na povrch všechny erotické
vzpomínky, hezky jedna po druhé. Jako bych začal před blížící se
padesátkou bilancovat svůj doposud odžitý díl života. Většina lidí
padesátku oslavuje jako já nevím co, ale ono by každému mělo být spíš
k pláči, protože mládí je v prdeli a do důchodu, zvláště v dnešní
nejisté době, ještě hodně daleko. Na mysl mi začaly přicházet všichni
mí jistě či pravděpodobně mnou zplození nemanželští potomci, z nichž
některé jsem viděl, jiné ne, ale hlavní je, že jsem nikdy nemusel na
žádného platit alimenty. Oživoval jsem si vzpomínky na dobu svého
erotického probuzení, které bylo roztodivné.
Druhý den byla neděle. Každou neděli, nebo tedy pokud mám čas a náladu, chodím hrát se dvěma kamarády odpoledne billiard. Bylo před šestou večer a já se odtamtud zrovna vracel.. Zaparkoval jsem auto kousek od vchodu do domu v němž bydlím, vylezl, zamkl, udělal pár kroků a v tom jsem ji spatřil. Kousek od vchodu se procházela snacha Hanka. Měla na sobě vzhledem k vlezlému dubnovému počasí béžovou bundu dlouhou pod zadek, rifle a černé kozačky. Když jsem se k ní přiblížil, trochu křečovitě se na mne usmála a skrze brýle se na mne dívala jakýmsi nejistým, až snad provinilým pohledem. „Ahoj, Hani, co ty tady? Nečekal sem tě… Čekáš tu na mě dlouho?“ pozdravil jsem se s ní a zároveň otázal. „Ani né… Tak asi deset minut“, odvětila a připojila se ke mně na cestě těch pár desítek kroků k domovnímu vchodu. „Stalo se něco?“ zeptal jsem se jí starostlivým tónem, odemykajíc zámek domovních dveří a nečekajíc na její reakci, pozval jsem ji k sobě nahoru. Bydlím v prvním patře domu třípodlažního domu z přelomu padesátých a šedesátých let, tak jsme mlčky stoupali vzhůru po schodišti, já první a Hanka tři schody za mnou. Odemkl jsem byt a konečně přerušil mlčení slovy: „No tak poď dál“. V předsíni jsem si vyzul boty, odložil bundu na věšák a když se z kozaček vyzula i snacha, galantně jsem jí pomohl z té její. „No tak poď… Dáš si kafe nebo čaj?“ otázal jsem se automaticky, ale ona záporně zakroutila hlavou. No… Tak co je…? Stalo se něco, že’s za mnou vážila cestu přes půl města?“ byl jsem zvědavý, co z ní po tom včerejšku vyleze.
Chvíli jakoby nevěděla odkud začít, klopila rozpačitě zrak nebo jím spíš uhýbala před mým pohledem, ale pak si sedla do křesílka naproti mě. Teprve pak to z ní začalo lézt jako z chlupaté deky: No…ehm…tedy, víš…Já… To včera…“ „Aha, cejtíš se z toho tapně a štve tě, co se včera stalo, co? Štve tě, že’s na to Jirkovi přistoupila“, vložil jsem se do toho, abych jí pomohl z těch u ní jindy nevídaných rozpaků. „To nééé!!!“ skoro vykřikla. „To vůbec nééé. To bylo strašně moc fajn…, prostě úžasný. Nikdy bych nevěřila, že chlap ve tvym věku… Už dlouho sem si sex tak neužila…!“ vychrlila ze sebe a mě to hřálo u srdce. Taková chvála od mladé samice starého samce vždycky potěší. „Takže, sice se ti to moc líbilo, uspokojil sem tě, ale stejně tě to štve, že jo?“ pronesl jsem. Né, Jirko, nelituju… Fakt’s byl úžasnej, ale…víš…“, sklopila zrak jako puberťačka, kterou přistihli, jak si dráždí kačenku. Nemusíš mít žádný obavy, já to nikde vyprávět nebudu a slibuju ti, že se to už nikdy nestane a že mezi námi bude všechno zas jako dřív, jakoby k tomu nikdy nedošlo“, snažil jsem se ji tím ujištěním uklidnit a ještě jsem přidal: „A pokud díky mě a tomu, co se včera mezi námi odehrálo, skutečně otěhotníš, tak se s Jirkou nemusíte bát, já se budu chovat jako dědeček a né tatínek a do výchovy se vám taky nebudu monrovat. Prostě dítě bude Jirky a hotovo!“ lišácky jsem na Hanku zamrkal. „No…a o to jde“, přiznala konečně. „Ty mi jako chceš říct, že tě to traumatizuje, že by si z biologickýho hlediska měla dítě se mnou, svym tchánem, Jiřím seniorem a přitom tvym manželem je můj syn, Jiří junior?“ zeptal jsem se posmutněle. „To né, Jirko…! Já to dítě chtěla a pořád chci a je mi jedno, jestli bude tvý a nebo Jirkovo“, vyděsila se mým smutným tónem. „Nakonec Jirka to tak chtěl, takže se necítím vůči němu být jako nevěrnice“. „Takže nevěra…, tedy…aha, vlastně to nebyla nevěra, tě nemrzí, že sem tě moch včera oplodnit tě taky nemrzí, dítě chceš za každejch okolností, tak pak ale nechápu, vo co ti vopravdu de?“ šel jsem k jádru věci. „Víš, mně štve, že sme tě do toho s Jirkou tak nefér zatáhli, že sme tě obalamutili, nalákali… Myslím, že sis to nezasloužil, protože jseš hodne a prima chlap…, teda tchán“, vysypala to ze sebe. „Ale když von z toho výsledku na tý sexuologii byl tak zdrcenej a já tak strašně chci mít dítě…“ „To tys ho na to vyšetření semene dohnala, co?“ řekl jsem s úsměvem „Hmm“, přitakala a v očích jí konečně zase zazářili ti dva rarášci. „Dyž von si tak nadával… Prej že je teď vůl, kapoun, valach a já nevím co eště…“ řekla tńem, jakoby jej litovala. „Dala by ses s ním kvůli tomu zozvést?“ zeptal jsem se vážně. „Nééé, to nééé… Próóóč??? On si to myslel???!!!“ vyhrkla překvapeně. „Ale, víš… Náš manželskej sex…“ nedopověděla a já to dořekl za ni po svém: „Stojí za vyližprdel, co?“ „No…, tak nějak“, přitakala nerada. „Mohla’s přece podstoupit umělý oplodnění spermatem dárce“, já na to. „A nikdo by to nemusel vědět, ani já“ „To Jirka hned odmítnul, že je to prej neosobní, proti přírodě a že bych z toho nic neměla. Já mu zase ale odmítla, abych si pořídila milence, třebaže jen za tím jediným účelem“, přiznávala. „Trvalo to pár měsíců…, přemejšleli jsme…, vymejšleli co udělat a pak tvuj Jirka přišel s tím nápadem…, prostě… volba padla na tebe“, dopověděla. Zkrátka ste mně starýho pardála využili jako obecního kozla…“ musel jsem se tomu zasmát. „Přiznávám, že mi to bylo hrozně blbý…a že mě musel dlouho zpracovávat, než sem k tomu byla svolná…“ přiznávala dál. „A co bylo dál, když tě zlomil?“ byl jsem zvědav. „To víš, nám oběma bylo blbý, abysme tě pozvali k nám a až bysme seděli u stolu, tak by ti Jirka řekl: »Hele, tati, tady je výsledek mýho vyšetření, sem neplodnej, tak nemohl bys, prosimtě oplodnit tady Hanku, aby sme měli dítě, když nemůžu já?« To určitě uznáš, by blo trapný a buď by sis o nás myslel, že sme oba padlý na hlavu, nebo že si z tebe děláme srandu“, pokračovala a já mlčky poslouchal, co z ní ještě vyleze. „Tak Jirka vymyslel ten úskok s tim divadlem a taky to, že si s tebou o tom promluví jako chlap s chlapem, nebo jako syn s otcem, že se ti svěří se vym problémem a zároveň ti naznačí a ty že to jako pochopíš coby výzvu… Já tě pak měla trošku svádět, tak nenápadně, abys to nepoznal… Jirka řikal, že se projevíš jako… světaznalý samec, To sou jeho slova, né moje, no a tak to mělo vypadal, jako žes mě svedl ty“, dorazila mne. „A ty?“ pohlédl jsem na snachu pátravě. „Já měla jen podlehnout… držet ti a nechat se od tebe pokud možno oplodnitaaa A jak řikal Jirka, užít si to“, zakončila Hana. „A užila sis to?“ usmál jsem se. „Dokonale“, usmála se zase s těmi rarášky v očích. No, přiznám se ti, že už sem si vo sobě ani nemyslel, že se ještě ve svym věku zmůžu na tři čísla tak brzo po sobě. Ale tys mi báječně pomohla, když si mi ho…, když si si s nim hrála v puse. To Jirkovi docela závidim“, pochválil jsem ji a Hanka sklopila zrak. „Takže to divadlo bylo jen divadlo“, zasmál jsem se, „A já na to naletěl jak nadrženej puberťák“, uchechtával jsem se a Hanka také a přidala: „To víš, měla sem ovulaci, takže se to hodilo.“ „ Co ženská neudělá pro to, aby měla dítě…“, pokyvoval jsem nevěřícně hlavou. „To sis tu ovulaci jako předem vypočítala?“ byl jsem dál zvědavý a zapochyboval: „To přece nemusí vždycky vyjít jak chceš?“ „Jenže já si to pojistila. Koupila sem si už před týdnem v lékárně Lady Q Scope a už od pátku jsem si vždycky ráno udělala ovulační test“, poučila mě. „Jak to funguje? Na to se čůrá jako na gravitest?“ vyzvídal jsem. Né, to je takový maličký miktoskopík a ze slin se pozná, když má nebo nemá ženská ovulaci“, vysvětlovala mi. „Aha, a jak?“ vyptával jsem se dál. „Když se ve slinách ukáže kombinace teček a kapradin, žena je plnně plodná“, ona na to. „Takže včera večer si byla plně plodná?“ uculil jsem se. „Přesně tak“ řekla. Vstal jsem a mlčky přecházel po pokoji sem tam, načež jsem se zeptal: A když sme byli po a já vypadnul domu, tak si určitě hned žhavila mobil a volala Jirkovi jak to dopadlo, co?“, zastavil jsem se a pohlédl na ni zpytavě. “Oznámila’s mu, že ta lest na starýho troubu zabrala, co?“ „No…jo…, mluvili sme spolu“, kápla božskou snacha.
„No… a do jakejch podrobností si mu to vylíčila?“ já na ni, maje ruce v bok. „To sem nemusela… a právě to mě mrzí“,řekla zkroušeně. Když jsem se na ni nechápavě podíval, pokračovala: Víš, von Jirka to celý slyšel on-line po internetu…“ Jak slyšel? Jak po in…internetu???“ vykuli jsem poděšeně zrak. „Na jeho přání sem nechala puštěnej notebook. Monitor měl vypnutej, tak sis mohl myslet, že je vypnutej, jenže Jirka byl na něm připojenej přes Skype a miktofon i webová kamera byly na skříni mezi vázama, tak sis jich nevšiml… Takže nás v tom Německu na svym služebním notebooku nejen slyšel, ale i viděl v přímém přenosu…“ „Ccóó…cožeéééé!!!???“ skoro jsem zařval, ale spíš jí to muselo znít jako zoufalé zaúpění. Próóóč??? Proč to chtěl vidět a slyšet??? Je normální!? Copak sem pornoherec nebo cooo?!“ trochu jsem se dopálil. Nevim, ani já z toho nadšená nebyla, ale když von říkal, že když u toho bude jako to…vizuálně i zvukově, žádná nevěra to není“ kála se. „Víš co to je? Víš, jak se tomuhle říká?“ já na to trošku zvýšeným hlasem a když mlčela, již klidněji jsem řekl: Tomu se řiká kaundalismus!“ Nechápavě na mne hleděla a tak jsem se jal vysvětlovat: „To je, když manžel chce vidět svou manželku mrdat s jinym chlapem a chce se na to dívat!“ Pak jsem se ale uklidnil do přátelského tónu: „Jirka ví, že si tu?“ Snacha záporně zakývala hlavou. „Já ti to všechno přišla povědět pro klid na duši, víš, aby sis nemyslel, že ses ve mě zmejlil a že sem jiná, než sis myslel“ zakuňkala. „Tak víš co, Jirkovi neřikej, žes tu byla a žes mi to všechno řekla. Já budu dělat, jako že nic nevim, souhlasíš?“ pronesl jsem a mrkl na ni na znamení, že se na ni nezlobím. „Tak pusu na to“, já na to a hned jsem ji snaše přilepil na ústa, ale né mileneckou, nýbrž jen takovou tu příbuzenskou.
Hanka najednou koukla na hodinky a řekla: „Já už ale budu muset jít“, načež se zdvihla z křesla. „Co tě žene? Dyť máš Jirku v tom Ulmu, tak…zustaň…přes noc“. hodil jsem laso. Hanka se na mne rozpačitě podívala a já postřehl zaváhání. Pak ale přece jen řekla: „To né, je neděle, zejtra deme do práce…“, ale přitom se na mne podívala těmi svými rarášky v očích pod brýlemi a pronesla: „a pak, to už by nevěra byla Jirkovi za zády“. Neodpověděla, ale dala mi pusu, která hovořila za všechno a když odešla, měl jsem o čem přemýšlet.
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Verča
Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 457
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Simona
Chci to udělat tvrdě do zadečku! Vůbec se se mnou nemazli a začni mi to dělat do mé kakaové dírky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 455
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SIMONA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Veronika
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Fanyn
