Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Klíče

S mojí přítelkyní Vendulkou jsme spolu od mých 17 a jejích 16 let. Ona byla a stále je má první a jediná dívka a také ona byla ještě panna, když jsme se poznali.. Nyní jsme spolu už osmý rok. Za tu dobu já zatím stihl vychodit učňovskou školu a Vendulka před pěti lety odmaturovala.

Přítelkyně díky své škole a znalosti angličtiny získala místo personalistky v jednom velkém pražském mezinárodním hotelu. Ona Vendulka je taková komunikativní při jednání s lidmi. Sama teď třeba vypisuje a dělá výběrová řízení na nové zaměstnance hotelu.

Já jsem po škole změnil dvakrát zaměstnání, abych nakonec dnes zakotvil jako řidič u jedné pražské firmy, která rozváží zboží hlavně po Čechách.

Před 4 lety jsme si pořídili společný byt 2+1 na Vinohradech, protože jsme spolu nechtěli pořád jenom chodit, ale chtěli jsme spolu žít.

Dnes je nám 25 a 24 let. Na svou Vendulku jsem velmi hrdý. Je to 164 cm vysoká a 52 kg vážící, štíhlá a moc hezká hnědovláska s dlouhými vlasy a pevnými dvojkami prsy.

V sexu nám to klape docela dobře. Ona Vendulka je mazel a když se mazlíme, tak má ráda velkou pozornost z mojí strany a pak má ráda klasiku. Ale tu a tam je vůči mě i trochu víc dominantní, což se mi také líbí. Když je Vendulka dominantní, pak je dost panovačná a užívá si svojí nadvládu.

Miluje, když jí něžně vylizuji tu její hnědě zarostlou prcinu. To mívá krásné klitorální orgasmy. Když do ní dám tu svou asi 17 centimetrovou věcku, dokáže se udělat i vaginálně. Miluji, když se u toho zmítá, kňouravě skučí, vyráží ze sebe takové užaslé zvuky nebo vykřikuje svoje pocity. Protože bere antikoncepční tabletky, můžu to do ní stříkat naplno. Zatím souložila jen se mnou, tedy alespoň já jsem o tom byl přesvědčen a i ona mi to říkala a já žádné známky toho, že by mi lhala jsem nezaznamenal. Jenže znáte to, jak se říká: důvěřuj, ale prověřuj. Sice do společnosti (večeře, kino, diskošky, různé posezení s kámoši a kámoškami, mejdla a tak) sama beze mne nechodí, ale když ona Vendulka je taková veselá, ráda se baví ve společnosti a alkoholu se také napije, v tomhle není svatá…. No, i já se rád napiju, tedy pokud zrovna brzy ráno nemusím sedět za volantem.

Jak jsem řekl, je mi pětadvacet a tak nějak jsem se dostal do rozpoložení, kdy jsem začal toužit zplodit s mojí Vendulkou mimčo. Prostě mne ovanuly takové ty otcovské pudy. Když jsem se o to zmínil své přítelkyni, hleděla na mne, jako bych spadl z jahody. „Miláčku, ty víš, že já s tebou děti chci mít, ale už jsem ti to řikala…, kam spěchat? Je mi čtyryadvacet, mám teď dobrou, celkem slušně placenou práci vo kterou nechci přijít, protože mně i baví…. Počkej eště tak štyry roky… Ty si taky do tý doby třeba najdeš něco líp placenýho, třeba si pak vyměníme byt za větší…, za třípokoják, no a potom na tom mimču můžeme začít pracovat…“, zklidnila mi Vendula hormóny a ještě dodala: „A už mně s tím nezlob!“. Ten dodatek řekla už tónem méně líbezným, takže místo slova „nezlob“ se spíš hodilo: „nevotravuj“. Věděl jsem, že v tomhle s Vendulkou nehnu. Prostě mi bylo dáno najevo, že si na tatínkovství mám dát zatím zajít chuť.

No jo… Co mi je platné, že při našem milování do Venduly bez zábran semením, když bere tu zpropadenou antikoncepci, den co den každé ráno, vždycky 21 pilulek za měsíc. To víte, přemýšlel jsem jak to zaonačit… Vendula užívá hormonální antikoncepci Ayreen. Jednou, když nebyla doma a já si na to vzpomněl, jsem vytáhl tu krabičku z jejího nočního stolku a pak jsem si pozorně přečetl příbalový letáček. Tam stálo:

Tabletu je třeba spolknout celou a v případě potřeby zapít tekutinou. Tablety je třeba užívat pokaždé v přibližně stejnou denní dobu po dobu 21 dnů v pořadí, které je vytištěno na blistrovém balení. Vezměte si první tabletu z pouzdra v blistrovém balení, které je označeno vytištěným dnem v týdnu, kdy začínáte užívat tablety (např. „Po“ pro pondělí). Pokračujte v užívání tablet ve směru šipky do té doby, než spotřebujete celé balení. Pak následuje 7 dní, kdy tablety užívat nebudete. V průběhu této 7denní přestávky by se u Vás mělo objevit krvácení z vysazení tablet. Krvácení se normálně objeví do 2 až 4 dnů poté, co jste si vzala poslední tabletu. Začněte s užíváním z dalšího balení 8. den bez ohledu na to, zda krvácení z vysazení pokračuje nebo ne. Během 7denní přestávky v užívání jste stále chráněna proti otěhotnění.

Co s tím? Jak o udělat, aby ty pilulky nebrala??? Nebo vlastně brala, aby si myslela, že je bere, ale místo pilulek Ayreenu by zobala nějaké vitamínové pilule stejného vzhledu? Zkoušel jsem nehtem a pak i pomocí ostrého nože odchlípnout a pak oddělit tu zpropadenou hliníkovou fólii od plastového platíčka. Samozřejmě jsem to zkoušel na starých platíčkách od jiných léků, ale vždy to skončilo fiaskem, Hliníkovou fólii jsem buď vůbec neoddělil nebo roztrhl. Stala se z toho pro mne doslova posedlost, takže jsem hledal na internetu, jak se taková plata (tzv. blistry) vyrábějí.

Našel jsem si popis jednoho takového balícího stroje a jeho technologické postupy. V zásobníku jsou tablety, na špulce PVC pásek, který je ohříván a na druhé špulce Alufólie. Za tepla pomocí teplého vzduchu se vytlačují do běžící pásky z PVC fólie výdutě na kapsle nebo pilulky. Ty pak do výdutí vkládá stroj a hned vzápětí se takto připravený a naplněný blistr překrývá hliníkovou potištěnou fólií a za tepla pod tlakem zatavuje. Zkoušel jsem to samozřejmě odtavit za pomocí svíčky na tu hliníkovou fólii, ale to nešlo, to se hned začala deformovat ta PVS strana blistru.

Jak jsem zjistil opět na netu, tak PVC má teplotu zeskelnatění 87°C. Pokud se tato teplota překročí, PVC se zdeformuje a to jsem nemohl potřebovat. Pak jsem přišel na to, že pustím-li fén na alufólii a ta se zahřeje, pak i změkne PVC blistr a fólii lze od něj opatrně odloupnout. Než jsem ale přišel na to, z jaké vzdálenosti od fénu to vystavovat tomu teplu, aby nebylo ani velké a ani malé, prostě aby to bylo to správné teplo, tak jsem zmršil množství platíček, ať už starých a použitých nebo nepoužitých s jinými léčivy. Byl ze mě úplný alchymista. Protože na tyhle experimenty nebylo moc časového prostoru, uplynuly alespoň 4 měsíce, než jsem se konečně dobral výsledku. Pak jsem překonal stud a šel do lékárny, jako že mne poslala přítelkyně, která má zrovna nějakou chřipku a leží s horečkou, a koupil za hříšných 640 korun krabičku antikoncepce Aireen. Musel jsem, kdyby se mi to nepovedlo a zmršil jsem to, aby měla Vendulka náhradu a nic nepoznala. Výhodou je, že ty pilulky jsou takové světlonce žluté, jako citrónová dužina uvnitř a stejnou barvu i velikost má B-komplex od Zentivy.

Zkrátka udělal jsem na svou Vendulku habaďůru, odlepil hliníkovou fólii z platíčka, vyklopil všechny tablety Aireenu a na místo nich tam dal tabletky B-komplexu. Pak jsem použil lepidýlko UHU, opatrně to na ploškách mezi výdutěmi na tabletky slepil a nechal vysmrdět u otevřeného okna. Podařilo se.

Dal jsem takto ošulené platíčko „antikoncepčních pilulek“ do krabičky a pak na to už nemyslel, protože v tom načatém jí zbývaly ještě 3 origoš pilulky a pak mělo následovat to 7 denní období bez pilulek, kdy měla mít svůj menzes. Teprve po něm měla načít nové, tedy už to „moje nastrčené platíčko“.

Když jí pominul menzes a nadešel den, kdy měla načnout novou měsíční dávku antikoncepčních pilulek, byl jsem jako na trní, nervózní jak dobytek před bouřkou, ale proběhlo to skvěle. Vendulka byla rozespalá a jak měla ve zvyku, jen vstala, rozespale vysunula šuplík u svého nočního stolku, vyndala krabičku Aireenu, z ní vytáhla platíčko mnou narafičené a aniž by si něčeho všimla, vymáčkla tabletku, vstala, šla do kuchyně, kde si ji dala asi do pusy, zapila čajem a spolkla. Mě spadl kámen ze srdce, ale začal jsem mít i výčitky svědomí a litovat, že jsem ji takto podvedl.

Tak to šlo i v další dny. Přes den jsme zařezávali oba v práci a večer někam šli. Nebudu to rozepisovat, protože to už jsem popsal kam jsme tak asi chodili a ani si nyní už nepamatuji, který den, kdy jsme co podnikali. Každopádně večer v naší postýlce jsme se vždycky hezky pomazlili, já Vendulku vždycky udělal tím, že jsem jí lízal kačenku a pak jsem ji nádherně omrdal buď na misionáře nebo v kleče zezadu, což má ona také moc ráda. No, samozřejmě, že jsem se do ní pokaždé udělal. Oba jsme byli spokojení a vždy jsme vedle sebe na našem letišti usnuli jako dva dudci.

Třináctý a čtrnáctý den jsme nesouložili. Byl jsem totiž vyslán svým zaměstnavatelem se svým náklaďákem Mercedes Atego 6,5 tuny, se kterým jinak jezdím jen v Česku po rozvážkách, na Slovensko až do Košic s tím, že tam něco povezu, tam vyložím u jedné firmy, pak se přesunu do Prešova, kde mne naloží. Na zpáteční cestě se zastavím v Hradci Králové, kde část toho nákladu vyložím a pak pojedu už zpět do Prahy-Zličína, kde vyložím zbytek.

Dostal jsem přesné instrukce a tak jsem vyrazil. Jeden den jsem brzy ráno vyrazil a i s přestávkami a obědem jsem těch 800 km urazil za 10 hodin. Pomocí GPS jsem svůj cíl v pohodě našel. Dvě hodiny trvalo, než mne Slováci vyložili. Pak jsem přejel těch 36 km prázdný do Prešova, ale tam už v té firmě nikdo nebyl, přecejenom už bylo před 21. hodinou a tak jsem tam skejsl až do dalšího dne sedmi ráno. Přesto trvalo dvě hodiny, než mne naložili, prostě postůj si, času dost, hochu, nám neujedeš, pak mi dali papíry pro firmy v Hradci Králové i v Praze ve Zličíně a před desátou dopoledne jsem mohl vyrazit na zpáteční cestu. V 18:00 už jsem byl v Hradci a za hodinu na to jsem už mazal po D11 ku Praze. Než jsem se ale doharašil do Zličína, bylo už půl jedenácté. Tam už také pochopitelně nikdo nebyl, tak jsem tamního vrátného ukecal, že mne nechal zajet dovnitř s tím, že v 7 ráno budu u auta a vyloží mne, ale teď že jdu domů.

Zavolal jsem si taxi, konkrétně svého kámoše z učení, který taxikařil a já mu vždycky volal, když jsme s Vendulou potřebovali odvézt, protože jsme byli trochu pod vlivem a já mu tak dal vždy vydělat. Jirka, jak se ten kámoš jmenuje, přijel během dvaceti minut a za tři kilča mne odvezl až před barák. Zaplatil jsem, on odjel, ale v tom pro mne nastal problém. Zjistil jsem, že nemám klíče od domu a bytu, protože jsem si je zapomněl doma. No nic. zazvonil jsem tedy na zvonek, doufajíc, že mi Vendulka zavrčí na elektrický zámek. Jenže ono nic. Nikdo se neozýval ani po delším zvonění. „Že by Vendula nebyla doma? Že by byla u Nadi nebo Pavlíny, svých kamarádek?“ říkal jsem si. A tak jsem vytočil číslo na mobil svojí Vendulky. Jenže zase nic. Tedy vlastně ano. Na jejím čísle se jen ozvalo strohé: „Volaný účastník je nedostupný! Zavolejte později:“ Koukl jsem na displej a čas byl už 23:25. To mi bylo divné.

Tak jsem zavolal tedy k Nadě. Ta mi ale sdělila, že u ní Vendula není a že u ní ani dnes nebyla. Zavolal jsem tedy Pavlíně, její bývalé spolužačce ze střední školy. Ta byla dokonce podle hlasu nasraná, že už prý usínala, že Vendulu dnes vůbec neviděla a položila mi to.

„Kde by mohla Vendula bejt???“ začalo mi to v makovici šrotovat. Nechtěl jsem si připustit, že by mi moje milovaná Vendulka snad mohla zahnout. „To by ona nikdy neudělala“, utěšoval jsem se, ale červík pochybností vytrvale hlodal.

Nevím proč, ale rozhodl jsem se, že pěšky vyrazím k hotelu, kde pracuje. Je to asi od našeho bydliště na Vinohradech půl kilometru. Šel jsem rychlým svižným krokem a za čtvrt hodiny jsem vstupoval do vestibulu. Už jsem tam párkrát za Vendulou byl a shodou okolností tam byla mladá recepční, která mne znala.

„Dobrý večer, prosím vás, není tu ještě moje přítelkyně?“ otázal jsem se zdvořile, ale obavy a trochu rozrušení na mně asi byly vidět.

Slečna recepční ale krčila rameny a ptala se kolegy. Ten také nevěděl. Pak ho ale napadlo, koukl se na stěnu s velikým množstvím očíslovaných přihrádek, kde jsou sice čipové karty od pokojů těch hostů, kteří někam odešli nebo od prázdných pokojů a na extra věšáčku jsou klíče od kanceláří managementu. K němu se moje Vendulka počítala. „No…, já nevím…“ řekl nejistě a hned se musel věnovat jakémusi hostovi, který se právě vrátil do hotelu a žádal si čipovou kartu od svého pokoje.

„Já se kouknu za ní do kanceláře“, pronesl jsem ke slečně, ale protože ta zrovna zdvihla telefon a cosi řešila v němčině, nevěnovala mi vůbec pozornost. Já šel zatím k výtahu a u něho jsem se potkal s hotelovým pikolíkem, takovým pomenším maníkem zhruba v mém věku v hotelové uniformě a takovým tím kastrůlkem na hlavě, který nosí na pokoje zavazadla a tak podobně.

Viděl asi, jak se po přítelkyni pídím u recepce, něco věděl a chtěl z toho něco vytlouct. Vlezli jsme do výtahové kabiny a on hned: „V kanceláři jí nenajdete“. „Vy víte kde jí najdu?“ otázal jsem se překvapeně. Podíval se na mne s takovým poťouchlým úšklebkem, mírně přikývl a pak řekl: „Za pětikilo to prásknu, ale nic sem ti neřek, jasný?!“ přešel na tykání.

Moc nadšený jsem nebyl. Vytáhl jsem peněženku a dal mu s krvácejícím srdcem pětistovku. Hrábl po ní, šup s ní do kapsy a pak řekl: „Pokoj 128, tam jí najdeš.“ Dovezl mne dokonce až na příslušné patro, vystoupil se mnou a řekl: „Mám univerzální kartu… bez ní se dovnitř nedostaneš.. Hele, já ti votevřu, ale jestli to na mně prozradíš…,tak všechno popřu!“ Pomalu jsme se vydali chodbou po koberci a já se díval po číslech pokojů, zatímco on šel na jisto. „Tady to je….128.“

Rozhlédl se, nikde nikdo. Přiložil kartu k čidlu, slabonce to píplo a modrá barva světýlka se změnila na zelenou. „Tak dobrý pořízení“, pronesl tiše s úšklebkema mazal pryč. Pomalu jsem vzal za kouli pootevřel jsem tichounce dveře a uslyšel smích. Byl to Vendulčin smích. Byl slyšet slabě, ale přece. Pomaličku, polehoučku jsem dveře otevíral, až jsem mohl strčit dovnitř hlavu. Akorát jsem uviděl, jak Vendula klečí na posteli zcela nahá, jak na téže posteli leží nějaký chlupatý, trochu obtloustlý chlap s černým vousem, tak asi pětačtyřicátník a jak mu ona začala kouřit péro, které bylo určitě větší než to moje.

Chlap mlel něco v jazyce, kterému jsem nerozuměl, který byl takový hrdelní, takže to mohla být buď arabština, perština nebo snad turečtina? Jeho úd mizel v její pusince, která doposud kouřila jenom to moje péro a chlap chrochtal blahem. Pomaloučku jsem se vsoukal nepozorovaně dovnitř a přitiskl se ke zdi. Díval jsem se na ně tak z 5 metrů Vendula byla tím jeho ocasem natolik zaměstnána, že si mě vůbec nevšimla.

Byl jsem naštvaný, vlastně…, já měl vztek. Ale ten se náhle nějak upozadil a zůstala jen naštvanost…, ale také zvědavost a ta rostla, až převážila tu naštvanost. Měl jsem prostě ten nutkavý pocit, aby jsem viděl víc a víc si prožil svoje rozčarování a utrpení a vlastně i vzrušení, protože to jsem cítil. Ano. Vyděsilo mě, že mezi mým vztekem a bolestí z Venduliny nevěry se objevilo neskutečné vzrušení z toho co jsem viděl.

Po chvíli kouření ocasu tomu chlapovi, při kterém on vyhekával pořád jakési: „Anaqa! Anaqa!“ mu nahá Vendula najednou teď pomalu vlezla na postel a rozkročmo se posadila tomu chlapovi na klín. Jeho ocas se jí přitom opíral o bříško a ona mu ho uchopila do ruky a začala mu ho honit.

Za další chvilku se trochu posunula a byla v rozkleku nad jeho penisem, který stále přitom držela v ruce, načež jsem bez dechu zděšeně sledoval, jak mu Vendula nasedá na toho ptáka, který byl už na první pohled větší, než mám já a jak se na toho nechráněného ptáka nabodává.

Ten ocas do ní zajel pozvolna a hladce, jak u na něj pomalu dosedla a Vendula přitom, jak jí krásně zaplňoval a rozevíral vagínu, zasténala blahem. „That’s beautiful … How does it look beautiful … Allah…. Idhlk kunt ‚unthaa…“, drmolil on něco anglicko-arabsky nebo co to bylo za řeč.

Uchopil do rukou její dvojky, které lehce zmáčkl a pak prsty začal docela bezohledně v prstech žmoulat a tahat její bradavky naběhlé bradavky. Vendula jen ze sebe vydala takové zasténání a začala na něm nadsedat a dosedat. Zprvu to bylo pomalu, ale pak začala zrychlovat. Přitom opět slastně sténala. Bylo na ní znát, že jí ten chlapův pták způsobuje značnou rozkoš, jak v její v pochvě jezdí celou délkou a příjemně jí roztahuje, tře se o stěny a jistě žaludem jí naráží až na dělohu o níž si Vendulka bláhově myslí, že ji má chráněnou hormonální antikoncepcí, ale já věděl, že ji má nechráněnou. Také jsem věděl, že má zrovna plodné dny, asi i ovulaci…

„To já měl být v její nyní plodné kundě! To já to narafičil, aby ji plodnou měla…ale teď… teďka mi ji vomrdá tenhle Arabáč či co von je?!!“ uvědomil jsem si pln zoufalství, ale nezmohl jsem se na nic. „Uwwááách … it’s paradise …“, mlel zase ten chlap a přešel do své mateřštiny a vykřikoval: “‚Annaha aljann… alllaena … alllaenat aleahira !!!“

Podle toho, jak mu na ohonu rajtovala a jak u toho slastně sténala, jsem poznal, že si to moje přítelkyně fakt maximálně vychutnává. Muž jen ležel a jeho ruce ji nyní držely odspodu za hýždě a roztahovaly jí je od sebe. Z kundy jí muselo vytékat dost milostných šťáv, protože až ke mně doléhal ten typicky mlaskavý zvuk a já užasle čuměl. Oba byli do své činnosti tak zabráni, že mne přitisklého ke stěně vůbec neviděli. Dokonce si nevšimnuli ani toho, že jsem je v té poloze na koníka 3× vyfotil.

„Och bože… boóóóže… to snad… už…áááá… už… úúúúž!!!“ dralo se jí z úst a já věděl, že se blíží její orgasmus. „Božeéé…. už to na mě déééé!!“ kňučela a vychutnávala si každičký příraz. „I’ll … I’ll…“ začal sténat a jeho prsty se jí nyní zaryly do půlek. Vendula to musela slyšet. Ještě rychleji na něm začala nadskakovat, jako by rajtovala na závodním hřebci a až nakonec na jej mohutně dosedla a z hrdla se jí vydral skoro ohlušující výkřik rozkoši, jaký jsem při souložení s ní ještě nikdy nezaznamenal. Dosáhla totiž vaginálního vrcholu a pochva se jí určitě pevně začala svírat kolem toho cizího tvrdého ohonu. který v ní vězel až po koule, takže její pochva musela být dokonale zaplněná a jeho žaluda musela mít natlačeného na děloze, protože mu dělohou na něm seděla. Také on ze sebe vyrazil jakési: “ ‚Ana … ‚ana … wasawf alaááán !!!! …Allah…allah…!“ a Vendula byla zcela mimo, zcela někde v nebi nebo v ráji…Nevím, ale neuvěřitelně se prohnula a svou rozkoš hlasitě kvílela proti stropu. Ještě jednu fotku jsem si udělal a už se na to nedokázal dál dívat. Začal jsem pomalu couvat zpět ke dveřím. Na věšáku jsem uviděl její kabelku. Opatrně jsem ji otevřel, zalovil v ní, vyndal její klíče od našeho bytu a pak se nenápadně prosmýkl pootevřenými dveřmi ven do chodby. Tiše jsem zavřel a s hlavou jak včelín odcházel. Bylo půl jedné po půlnoci. Ráno jsem vstával, musel jsem domů… Ne , já musel hlavně na čerstvý vzduch, abych to cestou domů rozdýchal.

Sjel jsem výtahem, kolem recepce prošel jako tělo bez duše a snad jako ve snu, jakoby z dálky slyšel recepční: „Tak co, našel jste ji?“ Bez odpovědi jsem zdvihl jen ruku na pozdrav a vypadl.

Ani nevím jak a kdy jsem došel domů. Svlékl jsem se, otevřel okno a lehl na naše letiště. Dlouho jsem přemýšlel.

Tu noc domů vůbec nedorazila. Jestli zjistila, že nemá klíče, asi si mohla myslet, že je někde zasela. Měla za to, že já doma ještě nebudu, tak usoudila, že ani domů bez klíčů nemá cenu chodit. Asi skončila až do rána v pelechu toho Arabáče. Kolikrát pak jí ještě vystříkal tu noc???

Nevím, kdy jsem usnul, ale rozhodně jsem toho moc nenaspal, takže když mi v šest ráno zazvonil budík, byl jsem jako po flámu.

Rychle jsem se oblékl, ani nic nejedl a mazal na metro, abych se jím přesunul do Zličína.

Tam jsem dorazil akorát. Hned mi začali vykládat náklad z auta, já předal papíry, nechal jsem si podepsat doklad o převzetí a sedal jsem za volant, abych jel do podniku.

Ten den jsem pak zavážel zboží do Benešova a pak jel do Vlašimi a odtamtud vezl nějaké sklolaminátové díly do Čevených Peček u Kolína a odtamrud ze Stachemy zase několik hektolitrových plastových nádrží s jakousi stavební chemikálií do Prahy do Stavoservisu.

Domů jsem dorazil v půl šesté a půl hodiny po mě přišla Vendulka.

Tvářila se jako by nic, že prý si asi doma zapomněla klíče, ale že by dala ruku do ohně za to, že včera ráno při odchodu z bytu zamykala. Protože věděla, že nebudu doma, tak prý přespala u Nadi. Lhala jako když tiskne. To už bylo i na mne moc. „Zamkla si", řekl jsem relativně klidně. „To já si doma zapomněl klíče“. „A kde mám já teda klíče?“ nechápala. „Visej na věšáčku v předsíni", já na to a Vendula se tam hned běžela kouknout. „No jó…, ale…pak… jak si se sem…?“ blekotala. „Já se vrátil včera tak na půl jedenáctou“, začal jsem jí vysvětlovat. „U tý firmy ve Zličíně sem nechal naložený auto do rána, protože už tam nebyla noha, teda mimo vrátnýho… a Jirka mě vodvez taxíkem až před barák. Jenže pak sem zjistil, že sem nechal klíče doma… Zvonil sem, ale ty nikde… Tak sem zavolal jak Nadě, tak Pavlíně, jestli ses tam u nich třeba nezakecala, ale taky nic. Nebylas tam, tak mi tady do vočí nelži a nedělej ze mně většího blbce, než sem…!“ já na to.

Vendula zčervenala a mlčela.

„Volal sem i na tvuj telefón, ale mělas moc práce, že jo… Takový důležitý mezinárodní jednání, tak si měla mobil vypnutej…“

Vendula dál mlčela a asi už tušila katastrofu.

„Šel sem teda do vašeho hotelu … a jeden dobroděj mi za pět set prozradil, kde hledat“, pokračoval jsem. „Kdo…kdo ti to…?“ dovolila si být dokonce rozčílená. „Hele, Vendulko, kdo to byl, to neni vůbec důležitý… Pro mně důležitější je to, že ses mi kurvila s tim arabskym čmoudem… Podváděla si mně a to mně mrzí.“ Pak jsem sáhl po svém mobilu, vzal jsem svůj notebook, telefon propojil kablíkem s noťasem, obojí spustil a po chvíli, kdy noťas naběhl jsem jí začal ukazovat ty fotky, které jsem tam na tom hotelovém pokoji pořídil.

Vendula byla zdrcená, rozpačitá, celá rudá v obličeji. Pak mne objala a začala se lísat. Prý tam měli po práci takovou malou oslavu, ona že něco vypila a ten Arab, prý je to nějaký bohatý obchodník z Kataru, jí pořád nadbíhal a dokonce jí nabídl 500 euro… Hned mi začala přepočítávat, že je to přes třináct tisíc a že už od něj chtěla mít pokoj, no a když stejně nemohla domu, protože neměla ty klíče od bytu, tak…. Prostě mu prý podlehla.

„Takže se s tebe za 500 euro stala jako placená kurva???“ neudržel jsem se. „Navíc s Arabáčem… Víš jak je miluju a ty se s nim klidně kurvila, ty děvko!?“ řval jsem nasraně. Stále se mi omlouvala a chtěla, abych jí to odpustil. Prý to bylo poprvé, a už nikdy mi to neudělá. No prostě pořád mě ožužlávala, hladila, potvůrka jedna, až se mi postavil, ale naštěstí jsem odolal. Tu noc jsem spal v obýváku na pohovce. Měl jsem vztek a ve svých myšlenkách jsem měl pořád ten výjev Vendulky, jak mu na něm na koníka nadskakuje a vyhekává blahem.

Už jsem k ní neměl důvěru a náš vztah byl v krizi. Začal jsem přemýšlet, že se na Vendulu vyseru a najdu si sám pro sebe nějakou garsonku. No, ale po třech dnech jsem ze svého rozhořčení dost vychladl a snad bych jí nakonec i odpustil a náš život by se zase vrátil do starých vyjetých kolejí, kdyby za další dva týdny nedošlo k tomu, že Vendulce nepřišla menstruace.

Když bylo po těch 7 dnech, kdy nemá brát kvůli menstruaci tabletky, zavolala si své gynekoložce, ale ta ji uklidňovala, že na vině může být stres, to že je ona třeba jenom v nepohodě, ale že úplně uchlácholit se tím také nejde, takže ať bere antikoncepci i nadále a pokud o dalším cyklu znovu nedostane krvácení, tak ať za ní zajde.

Já mlčel a tušil, co jsem si spískal, tedy i co spískala také ona, věříc těm svým tabletkám.. Ano, Vendulka byla skutečně klidná, protože věřila, že když bere pravidelně HA, nemůže být přece těhotná. Za to já byl jako na trní…

Uplynul další měsíc během něhož si Vendula stěžovala, že jestli nemá něco s močákem, že chodí nějak často čůrat a prý jí začíná být blbě od žaludku, tak jestli nechytla nějakou infekci. Ani po tom dalším cyklu jí menstruace nepřišla a tak si zašla na gyndu, jak jí před měsícem poradila ta její gynekoložka. No a jaké bylo Vendulčino překvapení, když paní doktorka zjistila, že Vendulka je v tom. Doktorka kroutila prý hlavou, ale že prý ani HA není úplně 100%, že se to někdy stane… Prý už měla případ, že žena otěhotněla i přes postinor, prostě takové to bla, bla…

Vendula z toho byla úplně vyřízená, zvlášť, když si asi moc dobře uvědomovala s kým že si to v ovulaci zamrdala a klidně ho do sebe nechala vystříkat.

Bylo mě jí najednou vlastně líto a byl jsem si vědom, že jsem to minimálně z poloviny zavinil já. To jsem však neměl odvahu jí říct. Na druhou stranu mne zradila ona, to ona mne podvedla za jidášský peníz a můj vztek se obnovil. Cizího, navíc arabského pancharta jsem vychovávat nemínil, to po mě nemohla chtít. Prostě jsem si našel byt v Nuslích, sbalil si své věci a rozešel se s ní. Už jsem se o ni nestaral.








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Veronika

Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 34

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Marta

Už jsi zažil sex s nadrženou profesionálkou, která má zrovna chuť na pořádný ohon, který bych si hned vzala do pusinky a pořádně ti ho do sucha vykouřila?

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 39

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA MARTA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Danka

Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 31

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Fanyn


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2019 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Sex a PORNO VIDEA zdarma. ČESKÉ PORNO a amatéři na domácím videu. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury