Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Kukačka

„Sem v jináči, ale to dítě není Petrovo!“ vychrlila na mě kamarádka Vlaďka v kavárně u šálku kávy. Chvíli jsem na ni nehybně civěla. V hlavě mi během té chvilky proběhlo mnoho otázek včetně těch zásadních: „Proboha, proč mi to říkáš? Co s tím budeš dělat?“ Jenže ona jakoby tyto dvě otázky neslyšela a pokračovala ve svém monologu: „Stalo se to, oč sem dobrejch deset let bojovala jako lvice … a konečně čekám miminko. Místo radosti ale cejtím hořkost… Když se ohlídnu dozadu na řadu uplynulejch let, jako červená nit se jima vine to, co bylo pro mě stěžejní: snaha vo miminko. Vlastně musím obdivovat manželovu trpělivost, divím se, že mě nevyhodil z vokna a že eště dokáže vyslovit slovo sex, aniž se mu hrůzou zkřiví vobličej. Postupem času sem docházela k názoru, že miminko nebude a že kvůli tomu skončim v Bohnicích. Některý věci je prostě možný vydupat ze země, a jiný zkrátka nedostaneš za nic na světě, i kdybys byla sebevětší bojovnice. Ale to já sem. Dyť víš, že sem v gynekologově ordinaci prakticky žila, musel mě mít už plný zuby. Stokrát mě ujistil, že sem v pořádku a že zřejmě potřebuju čas, a já na něho vloni ječela, kolik že mám asi tak času – v sedmatřiceti? Naštěstí zachoval klid. Taky chudáka manžela sem samozřejmě vyštvala na lékařskou prohlídku, naštěstí je dobrák a šel bez vytáček. Ale ani u něj doktoři nezjistili nic alarmujícího. Nezbejvalo než čekat. Jela sem i do Františkovejch lázní, všechno sem si samozřejmě financovala sama, ale nic nepomáhalo. Manžel naši situaci nenes zdaleka tak těžce jako já. Je kliďas, má spoustu koníčků, přátel, práci, která ho zcela naplňuje, a pevný nervy – jinak by se mnou nevydržel. A tak zatímco spokojeně sedával za rybářským prutem, já jsem se sžírala a votáčela se na ulici za každou maminou s kočárkem…“

Ona moje sdílná kamarádka se jmenuje Naďa, tedy… správně Naděžda, ale pro mě to byla a je prostě Naďa jako já, jež se jmenuji Milena jsem pro ni vždycky jen Míla. Jsem o dva roky starší od ní a na tozdíl od nadi jsem už rozvedená. Na rozdíl od kamarádky však mám dvě děti už pubertálního věku. Známe se už dlouho, vlastně už do doby, kdy jsme hrály volejbal za dorostenky TJ Vršovice 1870. Já kvůli dětem ukončila sportovní karieru dříve, zatímco Nďa hrála do dvaatřiceti. Přesto jsme zůstaly v užším kontaktu a já byla Nadě a jejímu Petrovi dokonce na svatbě za svědka. Na rozdíl ode mne je Naďa vysokoškolačka. Má pedagogickou fakultu, titul Mgr. a je učitelkou na druhém stupni jedné nejmenované základní školy, kde vyučuje přírodopis a tělesnou výchovu. Vždycky to byla taková zásadová nekuřačka, pokud jde o alkohol tak si občas dá jen dvojku vína, více né, protože je vyznavačkou zdravého životního stylu. Chodí 1× v týdnu plavat, 2× v týdnu chodí cvičit a volný čas využívá relaxací se svým manželem na chatě.

„Mílo, dyť mně znáš… Už jako žákyně a pak studentka sem zažila několik protivnejch komisních kantorů, při kterejch sem chodila do školy často ve stresu. Vždycky sem chtěla bejt učitelkou, ale jinou… Sice když sem po peďáku nastoupila na svou první základku jako nová učitelka, tak mně starší kolegyně varovaly, abych si vod žactva držela vodstup a moc se s nima nekamarádila, protože prej tyhle puberťáci a puberťačky sou k neuhlídání jako pytel blech, že vycejtěj moje slabosti a že když jim podám prst, tak mi utrhnou celou ruku. Pravda, v některejch jednotlivcích sem se zklamala, ale celkově sem se svym žactvem vycházela vždycky dobře a muj přístup k nim se setkával spíš s kladnou odezvou.

Před asi dvěma měsíci jsem šla na sraz se svými žáky. Naplánovali rozlučkový večírek třídy 9.C, kterou jsem jako třídní měla už od osmičky. Konalo se to na zahradní chatě rodičů jednoho z kluků, která se nachází asi 2 kilometry za městem v takový zahrádkářský kolonii. Že se tam prý dá udělat oheň, pustíme si nějakou moziku z cédéček, zatancujeme si, pojíme buřty, něco popijem… Alkohol jsem ale kategoricky zamítla a tak slíbili jen kofolu. Ten den byl pátek a bylo to tejden před koncem školního roku. Víš, že koncem června byly už horka.Proto sem na sebe vzala jen letní šaty a pod ně jen podprdu a kalhotky. Přišli tam všichni, celkem šestadvacet děcek. Všechno probíhalo celkem v pohodě… Kecalo se, poslouchala muzika, tancovalo, opékaly špekáčky a zapíjelo se to zmíněnou kofolou, která měla takovou zvláštní chuť… Ty prevíti ji, jak jsem zjistila později, ji totiž napančovali rumem. Zpočátku prej jen mírně, ale pak poměr toho rumu v kofole zvyšovaly až na 4:1. Neumím pít a ani mi to nechutná, ale po skleničce či dvou jsem se začala cítit tak nějak jako… a vždyť o nic nejde… neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí… a tak. Cejtila sem báječnou lehkost. Pocit, který mi střízlivost jak živa nenaservírovala. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak to celý skončí. Ještě v deset hodin večer sem byla úplně v pořádku a cejtila sem se báječně. Chystala sem se pomalu odejít domů, i když sem nijak zvlášť pospíchat nemusela, protože Petr odjel na víkend ke svým rodičům pomoct jim s malováním bytu.Část vomladiny se vytratila, takže nás tam zustala asi jen polovina. Pak se začala hrát hra na pravdu spočívající v tom, že kdo nehodlá pravdivě odpovědět na otázku, vypije panáčka rumu. Ty přece víš, že co se týká nápojů, jsem zvyklá na kakao a na limonádu. Víno si dávám jen při slavnostních příležitostech. Rum sem doposud nepila a nikdy na něj nezapomenu. Na tvrdej alkohol vůbec nejsem zvyklá a do tý doby sem neměla ponětí, co to s člověkem dokáže udělat. Při tý blbý hře na pravdu jsem dostávala i otázky, který mi byly nepříjemný, protože zacházely příliš do intimností a nechtělo se mi na ně vodpovídat. První dva panáky sem vypila nechtíc a s vodporem, pak už to do mě padalo, ani nevím, jak. Vypitej alkohol se na mě dost podepsal. Ztěžkly mi nohy, ale jinak jsem začala bejt taková povznesená, bezstarostná, vodpoutaná vod každodenních starostí. Bylo půl dvanáctý, když sem se konečně rozhodla jí tomu. Dva z kluků, Milan Studnička a Pavel Polcar se nabídli, že mne doprovodí a já nebyla proti. Taky mi nijak nevadilo, že mi ty dva začali tykat a oslovovat mě křestním ménem. Nějak sme se nemohli vymotat z uliček mezi ploty v tý zahrádkářský kolonii, protože vopilí sme byli všichni tři a se mnou se země trochu houpala. Ty hošánci vůči mně ztratili poslední zbytky zábran a jelikož jsme šli tak, že jsem kráčela mezi nimi (dělali totiž, jako že mne povedou), brzy jsem ucítila jejich všetečné zvědavé ruce, jež se mi ovinuly kolem pasu ramen, pak na zadnici a také jakoby nechtíc i na prsou. Na jednou mi jeden přes druhého začali říkat, jak se jim už dlouho líbim, jak mě milujou,že mě strašně moc chtěj. Mně se, představ si to, tý přemíry vášnivejch slov zatočila hlava jak nějaký nezkušený puberťačce… Ty jejich vášnivý slova a ty všetečný ruce… Měla sem najednou pocit, že vzduch tý vlahý noci je prosycenej jejich testosteronem Nikdy se to nemělo stát. Nikdy jsem neměla dopustit, abych nemohla zabránit něčemu, co ve mně klíčilo, co ve mně burácelo, co chtělo na povrch… Co se totiž jednou spustí, to se pak řítí vpřed. Lavina se spustila z hory do údolí a já se po ní klouzala.,, vzrušená jak patnáctka. Najednou sem se s nimi, s jedním i druhým, líbala. Studnička mi strčil jazyk do pusy a rukou mě hladil po vlasech. Pak mě objal a já, kráva blbá, neprotestovala. Nešlo to zastavit! Třásla jsem se jak osika, ale spíš než nervozitou, očekáváním.Pak se se mnou líbal i Polcar. Nikdy sem nebyla na zajdy… Sama sem se nepoznávala, ale ten alkohol v krvi ve mě potlačil všechny tabu i zdravej rozum… Ty dva, to sou …, teda vlastně byli… takoví vejlupci mý třídy. Takoví průšviháři a co se prospěchu týče, patřili k těm nejhorším.A na­jednou sem s nima byla na takovym vodlehlim místě uprostřed noci a měla v puse jejich jazyky… Museli se na mně nejspíš domluvit, teďka už je mi to jasný… Ten rum v kofole a pak ta blbá hra na pravdu pitím panáků rumu místo fantů při odmítnutí odpovědi, ty jejich otázky na mou osobu, prostě mně dostali tam kam chtěli a já jim naletěla. Voni byli vůči mně drzí už tam na tý zahradě když se tancovaly ploužáky. Už přitomi mi jakoby nic vochmatávali zadek. Jenže já už byla v náladě, tak mi to nevadilo, protože sem už byla uvolněná a tudíž i blahosklonná i když to bylo nepatřičný. Když se pak se mnou líbali a vobjímali mě, Studnička se mi dokonce vyznal, že si prej v myšlenkách na mě mnohokrát vyhonil vocas, co semene prej přitom přišlo na zmar, což je hrozná škoda, že kdyby jako to jeho semeno bylo ve mně, že by ze mě už dávno byla těhule… No a na to prones Polcar, že prej i von mě hrozně chce a představ si von řek: „Já s tebou chci šoustat!“

„A co si na to řekla, Naďo“ vykulila jsem na ní oči.

„Nic, představ si to. Já neudělala vůbec nic místo abych si třeba řekla: „Co to děláš ty pitomá? Proč to děláš? Co to děláš? Nejsi normální, ty nejsi normální!“ řekla Naďa. „Najednou sem měla vyhrnutej spodek šatů až do půl zadku a ty jejich nenechavý ruce sem měla na stehnech, půlkách a snažily se mi proniknout i do klína. Bylo to sice přes kalhotky a já se trochu vošívala, ale v podstatě sem se nebránila. Začali mě svlíkat ze šatů a já najednou slyšela, jak řikaj: „Póóď, zašukáme si, Naďóó! My ti pomůžemee… Třeba ti uděláme dítěé…! To přece chcééš, néé!!??“ „Neblbněte, kluci“, vohradila sem se, ale to už sem měla, ani nevim jak, šaty ze sebe dole v trávě u nějaký parkový lavičky, Takže sem tam s nima byla jen v kalhotkách a podprsence. Tu mi taky vzadu jeden z nich rozepnul a najednou mi hladili prsa rukama a já jsem vzdychala, když mi na ně přiložil jeden z nich navlhčenou pusu. Přisál se jak mimino a jazykem mi dráždil bradavky, až se mi podlamovaly kolena. Druhej mě hladil po břiše a rukou mi hnětl druhý prso. Dělo se něco, co bych nikdy nepředpokládala, že jsem schopna udělat. Sama sem si vysvlíkla kalhotky, pohodila je na lavku a v tom mi, nevím ani který z nich, rukou zajel mezi nohy, prsty si omáčel ve vlhkých teplých pyscích. Prostředníčkem mi dráždil tu nejcitlivější ženskou část na těle. Hrál si s klitorisem, který byl úplně nasáklý krví a dostával mě do extáze. Vim, že sem eště řekla cosi jako: „Jeežiš, kluci, neblbnětee!“, ale voni na to, že se mnou chtěj blbnout a tak. Navíc, holka…, to jak mi tam ta ruka začala bezostyšně šmejdit, rejdit a zkoumat mi prcinu, tak to mě úplně vodrovnalo a já…já, no představ si to, já to najednou chtěla a myslim, že i mý tělo to chtělo a mně bylo najednou fuk, že sem jejich třídní učitelka, že sem vo dvaadvacet let starší, že sem vdaná, že sem nechráněná a že mám mít podle svejch pečlivejch výpočtů zrovna ovulaci. Představ si to…, dva patnáctiletý puberťáci se mně chystali voplodnit a já to chtěla… Božemuj, jak já se teď za to stydim!!“

„No a co bylo dál“, vyzvídala jsem a pomalu jsem se z toho jejího vyprávění také vzrušila.

„Prostě po chvilce toho vosahávání a dráždění“, pokračovala kamarádka ve zpovědi, „sem byla vlhká jak trávník v ranní roce a když mi jeden z nich řek: „Votoč se a vohni tady přes lavku, bez protestů sem poslechla a vohnula se odzadu tý parkový lavičky přes její vopěradlo a rukama sem se vopřela vo prkna co se na nich sedí. Když sem zaslechla v uších zastřenejch šumem, že se mám rozkročit, zase sem uposlechla, protože sem v tom už lítala a byla zcela mimo. Na svýho Petra sem si ani nevzpomněla. Pak sem zase ucejtila tuku v rozkroku, která mě vodzadu vošmatávala a prsty brnkala vo poštěváček. Bože to bylo k zbláznění…, tak vopojný…! Pak mi dvě ruce uchopily za půlky a já ucejtila, jak mi je palcema rozevírá. Instinktivně sem se prohnula v kříži, když sem ucejtila na prcině mezi rozevřenejma pyskama cosi… Ale než sem si stihla uvědomit, že je to patnáctiletej ztopořenej penis, už do mně rázně zajel až sem v tom okamžiku snad dokonce i zavyla slastí. „Ty vole, to je kunda…“ uslyšela jsem za sebou Studni „Dej jí…, porádněé!!“prones druhej. Hned do mně začal přirážet, až se mi z toho tajil dech. Úplně sem sténala blahem a protipohybem sem mu pomáhala zajíždět hlouběji a hlouběji do mýho já. Přirážel vodzadu pekelně rychle. Já zavřela voči a prožívala, jak ve mně ten jeho nadrženej vocas jezdil, sotva sem z toho dechu popadala. Netrvalo mu to dlouho, možná tak dvě minuty. Po celou tu dobu sem v sobě vnímala jeho žalud, kterej mi bušil do dělohy…“ „Dělééj, mrdééj, vole! Nešetři jí.! Tvrdě na dělohu! Vyškrob jí tu píču, ať má dítěé!!“ povzbuzoval ho druhej.

„Nojo, bujný mládí plný elánu!“ přitakala jsem jí, ale Naďa jako by mne neslyšela, pokračovala dál: „Pak začal ze sebe vyrážet: „Jak mě svírá kundou, ty vole… Už se to blížíí… Už to budéé!! Pak se do mně natlačil, znehybněl a vyhekl: Téééď!! To je božíí!! Už to tam cákááám!!!“ a já ucejtila, jak se mu tam ve mně s sebou zaškubal a už se ve mně rozlejvalo to jeho živočišný životadárný teplo. Prvně v životě do mně stříkal semeno někdo jinej než Petr a eště k tomu takovej mlíčňák a muj žák. Nevim ani kterej z těch dvou to byl, protože mně to bylo úplně jedno. To sem pitomá, co? No, když se do mně udělal jeden, hned na jeho místo se slovy: „A teď zase já!“ nastoupil druhej. Jen ho do mně vtlačil, prones: „Už sem v ní až po koule!!““ Zase do mně přirážel jak zběsilej, zase ty slastný nárazy do mý dělohy… V prcině mi z toho brnělo, jako kdybych tam měla vibrátor a já mu ho v ní svírala v bezmocný extázi toho okamžiku. Pak se do mě udělal i von. Zase tu byly ty záškuby jeho penisu ve mě a já rozdejchávala tu jeho smršt naléhavejch pohybů a ten jeho pták se do mě vysemeni, se žaludem natlačenym na mym děložním čípku… Po celou dobu toho spojení, pro mne zas neobvykle dlouhou, jsem se skoro mrákotná přímo utápěla v rozkoši a prožila si prvně v životě vnitřní orgasmus, dozajista jsem asi řvala rozkoší. Něco takovýho jsem dosud neprožila. V uších mi šumělo a všechno se se mnou točilo. Vždycky sem s Petrem měla jen orgasmus přes poštěváček, ale to bušení do čípku, to bylo jako by vě mně nafukoval míč a já se jakoby vodpoutala vod zemský přítažlivosti… Pak ten míč prask a já jako bych ve spirálách fičela dolů po skluzavce… Když se udělal a uspokojil i ten druhej, vysunul se ze mě, ale já tam v němym úžasu, šokovaná z toho všeho eště chvíli stála vohnutá přes tu lavku… Když sem se po chvíli konečně vzpřímila, ti dva donchuáni tam prostě už nebyli. Hajzlové! Vošukali mě a když dosáhli svýho, tak se na mě sprostě vybodli a nechali mě tam nahou. Najednou sem ze všeho vystřízlivěla. Stále nahá sem si sedla na tu lavičku a žačalo mi docházet, čeho sem se dopustila a co sem dopustila. Z vočí se mi začaly valit slzy jak hrachy…, z lítosti a taky ze vzteku nad tim, jak sem blbá.

Nevim, jak dlouho sem tam seděla. Prostě sem pak vstala a nejdřív sem se musela vedle tý lavičky vyčůrat. Pak sem z lavičky vzala kabelku, našla v ní kapesník a musela si utřít umolousanej rozkrok i stehna, po kterejch mi ten jejich příděl v čůrcích vytejkal… Potom sem se snažila najít kalhotky a podprdu, jenže nikde nic. Ty hajzlíci si je asi vzali s sebou jako svý trofeje. Tak sem se voblíkla do šatů, který ležely u lavičky na zemi a vyrazila sem k domovu. Vůbec nevim, kdy a jak sem se domu dostala.Vim jen, že během tý dlouhý chůze sem ty jejich penisy v sobě furt cejtila. Doma sem se jen vyzula a tak jak sem byla v těch šatech, sem se svalila na svou postel a v mžiku sem byla v limbu.

Když sem se v sobotu vzbudila, bylo už deset dopoledne a věř, že kdybych na sobě neměla ty šaty a pod nima nebyla bez, asi bych si myslela, že se mi to jenom zdálo. Ale bohužel, sen to nebyl. Najednou sem si uvědomila, že sem pořád nemytá, plná jejich spermatu. Hlava mi sice bolela jako střep a taky mi bylo trochu blbě vod žaludku, ale přesto sem si natočila plnou vanu a na více jak hodinu se do ní naložila. I přes tu kocovinu se mi v tý vaně hlavou honily divoký myšlenky a měla sem vztek sama na sebe… a taky strach z toho, co bude dál… Dyť sem vlastně svou pitomostí vohrozila svojí kariéru, svou pověst i svoje manželství s Petrem. Do konce školního roku sice zbejval už jen poslední tejden, už byla dávno uzavřená klasifikace a bylo po konferenci, ale já přesto měla strach, aby se ti dva, Studnička s Polcarem, nechlubili před spolužáky. Víš, nechci mít ve škole pověst učitelky kurvy, která se vopila a dala svejm žákům. To bych se pak mohla rovnou pakovat. Když sem vylezla z vany, vzala sem do ruky stolní kalendář a začala počítat. Třikrát sem přepočítávala dny vod poslední menstruace a vždycky mi vyšlo číslo 13. Věř, že mi z toho příjemně nebylo. Snad i proto sem si naivně namlouvala, že z toho nic nebude.

V pondělí sem šla proto do práce celá rozechvělá a nervózní. Pořád sem přemejšlela, jak se mám zachovat, až budu stát ve třídě tváří v tvář těm dvěma. Když sem brala za kliku dveří třídy 9.C, tak jsem nahodila výraz, jako že se nic nestalo a ani nic nebylo. Studnička s Polcarem se po mně sice tak nějak poťouchle dívali, ale naštěstí každý sedí jinde, aby nerušili, takže si o tom mezi sebou nemohli špitat. Přesto sem měla takovej zvláštní pocit, že o vostatní ve třídě se na mně dívaj tak nějak zvláštně…, ale to moch bejt jen muj subjektivní pocit. Tak to šlo po celej ten tejden, kterej se mi zdál věčností.“

„A co tvůj Petr, když se vrátil z toho Holandska?“ byla jsem zvědavá. „Nic na mě nepoznal. Já sem mu to pochopitelně neřekla a naštěstí byl po tý cestě dost unavenej, takže si dal sprchu a šel do hajan“, pokračovala Naďa. „Když sme se pak v úterý večer spolu milovali, pořád se musela bejt myšlenkama tam v těch zahrádkách, protože mě stále pronásledovaly ty páteční noční prožitky… Jako by mě nešoustal manžel, ale Polcar se Studničkou. Vaginální orgasmus sem ale už neměla.

Konečně nastal den předávání vysvědčení. Celá třída se mi složila na květinovej koš, až sem z toho byla naměko. Předala sem jim ta vysvědčení, s každým sem si potřásla rukou a poprála hodně štěstí v dalším studiu i životě, pochopitelně i s těma dvěma, a pak byl konec a ze mě se odvalil velikej balvan obav. Pocit viny ale přetrval a přetrvává doposud.

To, že jsem to nedostala, sem ale nedokázala vypustit z hlavy. Chlácholila sem se, že menší zpoždění bejvá normální. Tak že to nechám eště tejden a pak to bude jasný. Jenže mě to bylo tak nějak podvědomě jasný už druhej den.. To byla neděle. Tejden uběhnul rychle, menzes se pořád nedostavovall a já to věděla. A na ujištění jsem si v sobotu, to bylo tři neděle potom osudnym pátku, udělala těhotenskej test, kterej mi ukázal dvě velmi jasný zářící čárky. Bohužel… a já se neradovala. Slzy jsem měla na krajíčku. Abych měla stoprocentní jistotu, tak jsem za další tejden zašla za svym gynekologem. Ten mě vyšetřil a pak mi gratuloval, kdežto já propukla v pláč. Ale von už byl zvyklej. Prej že to sou slzy štěstí, jásal. Byly – a nebyly. Když sem to manželovi řekla, měl šílenou radost, stejně tak mí i jeho rodiče…
Sem teda teď v situaci, kdy čekám vysněný miminko, jehož tatínkem ale není můj manžel. Ale já bych ho pryč nedala, to dítě za to nemůže.“

„Víš, Naďo…, pokud žena pravidelně sexuálně žije s manželem, tak si myslím, nemůže ani zjistit, jestli to dítě je jeho nebo kukačka… Ona si příroda vše řeší sama na naše rádoby odborné nebo cituplné kydy, zákony a představy zvysoka kašle“, snažila jsem se Naďu utěšit.








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Verča

Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 457

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Danka

Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 454

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Sofie

Jsem přitažlivá čertice se sametovou kůží a nejraději to mám zezadu. Nejlepší bude, když se mi vystříkáš na záda a já pak nebudu meškat a vykouřím tě do poslední kapičky.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 451

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA SOFIE text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Fanyn


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2024 Ceník - Vaše reklama na Povidka.cz | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury