Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Madagaskar 1/2

Na dovolenou na ostrově jsem se moc těšila. Po dlouhém vybírání z katalogu cestovní kanceláře jsme se s manželem konečně shodli na stejné destinaci. Prohlédli jsme si fotografie z místa. Ubytování v bungalovech přímo u pláže se nám oběma velmi líbilo. Zájezd cestovka nabízela levně a na ostrov se dalo dojet autem, což byla Václavova podmínka, který se přepravovat přes jakoukoliv větší vodu než rybník zásadně odmítal. Naši dvouletou dcerku Dominiku jsme svěřili do péče mých rodičů.
Nedočkavostí jsem nemohla ani dospat. V uších mi již znělo šumění příboje o bílý písek a v nose lechtala slaná vůně moře. Žhavé slunce nad azurovým obzorem božsky rozpalovalo té tělo, prostupujíce je svými horkými paprsky. Netušila jsem, že mě čeká něco ještě mnohem mnohem žhavějšího. Netušila jsem, že tam prožiji takový sex, jaký jsem v životě ještě nikdy nepoznala. Bouřlivý, divoký, dech beroucí nespoutaný sex. A manžel o tom nebude mít ani tušení!

Po jedenácti hodinách úmorné cesty autem jsme přejeli dlouhý most a vjeli na ostrov. Jeli jsme ale ještě půl hodiny, než jsme konečně dorazili do rezortu. V recepci nás česky uvítala delegátka cestovky. Byla to pěkná štíhlá blondýnka s velkým poprsím.
„Vítejte na Pagu,“ mile se na nás usmála, „doufám, že se vám tady bude líbit.“
Manžel jí úsměv oplatil. Všimla jsem si, že na ní může oči nechat. To mě trochu rozladilo, ale zase ne tak moc, neboť jsem doufala, že jej to přivede na správné myšlenky. Myšlenky na sex. Ten jsem se chystala s Václavem hojně provozovat. Chtěla jsem, aby mi udělal dítě. Čas na dalšího potomka byl příhodný. Dominice už byly dva roky pryč. Václav ale další děcko rozhodně odmítal. Vůbec jsem nechápala proč. Dominiku naprosto zbožňoval. Byla jeho největší miláček. Přesto další dítě nechtěl. Ale já chtěla. Měla jsem k tomu své důvody. Doufala jsem, že mě to zbaví mých výčitek. Že mě to pomůže vyřešit těžké deprese, které jsem před všemi pečlivě skrývala. Deprese z tajemství tížící mě jako olověný krunýř. Tajemství, se kterým jsem se doposud neodvážila nikomu svěřit.

Blondýnka se jmenovala Vanda. Šla s námi ukázat nám náš bungalov. Václav kráčel za ní s oběma našimi kufry v rukou, přestože jsem se nabízela, že jeden vezmu. Nesl je oba vysoko nad zemí jako kdyby je vzpíral. Celou cestu zíral Vandě na zadek. Musela jsem uznat, že jej má holčina opravdu výstavní. Když Vanda odešla, pustil Václav kufry z rukou a s rozpaženýma rukama sebou plácl na postel asi tak, jako když voják v bitvě dostane zásah. Z okna jsem zahlédla moře. Bylo mnohem dál, než jsem očekávala. Pomyslela jsem si, že si asi s Vandou budu muset promluvit o tom, čemu v jejich cestovce říkají „ubytování přímo na pláži“. Rychle jsem otevřela kufr a hledala plavky.
„Václave, vstávej!“ plácla jsem jej přes pozadí, „jdeme si zaplavat!“
Ani se nehnul.
„Tak Vaškúú.“
„Je pozdě,“ zahuhlal do polštáře, „necháme to na zítra.“
„Ne, já chci teď.“
„Moniko neblázni. Slunce již zapadá. Za chvíli bude tma.“
Pohodila jsem vzdorovitě hlavou a vložila plavky a ručník do plážové tašky.
„Tak jdeš?“ zastavila jsem se ve dveřích, přesto že jsem věděla jak zareaguje. Nehýbal se, což bylo přesně to, co jsem očekávala.
„Tak pa zlato,“ zamávala jsem mu, aby věděl, že se na něj nezlobím. „Přijdu asi za hodinu.“
„Užij si to,“ popřál mi s úsměvem. Kdyby věděl jak moc si to užiji, tak by se neusmíval.

Procházela jsem rezortem směrem k moři a prohlížela si jednotlivé bungalovy. A tam u jednoho z nich jsem jej spatřila. Poznala jsem ho na první pohled. Nebylo pochyb, že je to on. Jeho vysoká postava s mohutnými rameny se nedala s nikým jiným zaměnit. Jiné bylo jen to, že byl pěkně opálený. Svět je malý. Že je ale tak moc malý, to jsem netušila. Zabodl do mě svůj pronikavý pohled. Ani v nejmenším nevypadal překvapeně. Usmál se na mě s výrazem lovce. Dech se mi zúžil a kolena podlomila. Všechno to, na co jsem se posledního půl roku snažila tak úporně zapomenout, se náhle vrátilo zpět.


Poprvé jsem si jej všimla na zastávce autobusu. Díval se na mě. Jeho vysoká postava vyčnívala nad ostatní. Věk jsem odhadla tak kolem třicítky. Krátké kaštanové vlasy rámovaly mužný hranatý obličej se smyslnými rty, podobnými, jaké měl Elvis. Upřeně na mě hleděl. Neuhnul pohledem, ani když jsem jeho pohled opětovala. Hleděli jsme si navzájem do očí, až jsem znervózněla a sklopila zrak. Líbil se mi. Líbila se mi jeho široká ramena a mohutné paže. V autobuse jsem se nenápadně rozhlédla, abych zjistila, kde je. Stál vzadu, ale tak aby na mě viděl. Vystoupila jsem na své zastávce. Sledoval z odjíždějícího autobusu jak odcházím.
Podruhé jsem jej zahlédla před školou, ve které učím. Stál vzadu za rodiči čekajícími na své ratolesti, až jim skončí škola. Děti vyběhly, ale žádné se k němu nepřidalo. Po chvíli odešel sám. Přemýšlela jsem, jestli tam nečekal na mě.
Pak jsem jej zas potkala na zastávce. Díval se na mě, ale dál nic nepodnikal. Očekávala jsem, že mě osloví. Žádný muž s tak sebevědomým pohledem nikdy neváhal a vždy se hned pokoušel mě sbalit. Vždycky to tak bylo. Všechny jsem je odpálkovala, vždyť jsem vdaná žena. Václavovi jsem o tom ale raději nevyprávěla. Je dost žárlivý.
Pak se znova objevil na zastávce. Tentokrát se na mě nedíval. Aha, tak to už asi ztratil zájem, pomyslela jsem si zklamaně. Stejně bych jej odmítla jako ty ostatní. Jenže pak vystoupil se mnou na stejné zastávce. Šla jsem domů svou obvyklou cestou. Šel za mnou. Před ulicí kde je náš dům je malý parčík, kterým se musí projít. Kolem cesty tam rostou túje a široké cypřišky. Došel mě právě tam. Nedívala jsem se na něj, dělala jsem jako že nic a šla dál. Kráčel vedle mě, ale stále mě neoslovil. Trochu jsem znervózněla, ale v tu chvíli ně ani nenapadlo se bát. Byly čtyři hodiny odpoledne a slunce naplno svítilo. Parčík nebyl velký a všude kolem se pohybovalo plno lidí. Čekala jsem s čím začne. Stále neříkal nic, jen kráčel vedle mě. To už mě trochu dopálilo. Zastavila jsem se a zamračila se na něj:
„Co chcete?“
„Vás,“ řekl prostě. Pak mě uchopil za loket a jemně mě tlačil mezi keře cypřišků, vedle kterých jsme stáli. Byla jsem tak překvapená, že než jsem se vzpamatovala, popošla jsem dva kroky směrem do keřů, do kterých mě tlačil. Nechápala jsem, jak může být tak drzý a tak si na mě dovolovat. On je snad cvok, napadlo mě, to už jsem dostala strach.
„NE!“ zakřičela jsem a škubla sebou abych se mu vytrhla. Prudce mě přitiskl paže k tělu. Jednou rukou mě zezadu sevřel kolem hrudi a druhou neurvale přitiskl na ústa. Pak mě odtáhl do houští. Zmítala jsem sebou a snažila se z jeho sevření uvolnit. Měl ale ohromnou sílu. Jeho paže mě svíraly jako svěrák. Pak mě povalil mezi keře. Zoufale jsem se rozhlížela kolem jestli mi někdo neběží na pomoc. Nikde jsem nikoho neviděla. Kde jsou proboha všichni ti lidi, co tu chodili kolem? Překulil se na mě a pevně mě zalehl. Při tom spokojeně mručel. Břicho se mi sevřelo strachy. Leželi jsme pod keři kousek od cesty, ale nebylo z ní na nás vidět. Cítila jsem, že proti jeho síle nemám žádnou šanci. Hrůzou se mi udělalo úplně špatně. Teď budu znásilněna. Stane se to za bílého dne a kousek od mého vlastního domu. Z očí mi vytryskly slzy. Pomalu mi sundal ruku z pusy.
„Nebojte se, tohle není doopravdy,“ řekl klidně, „tohle je hra.“
„C-cože? Jaká hra?“
„Hra na znásilnění.“
Překvapením jsem otevřela pusu.


Doktorka psychologie seděla v křesle naproti mě a nespokojeně otáčela propiskou v ruce. Nehodlala jsem se jí se svými problémy svěřovat. Potřebovala jsem jen vyřešit své deprese. Doufala jsem, že jako odbornice mi poradí co bych na ně měla brát.
„To je těžké, když nevíte,“ opakovala již po několikáté, „takhle vám nemůžu pomoci.“ Na chvíli se odmlčela. Pak otevřela citlivé téma.
„Jak jste spokojena se svým sexuálním životem?“
Dala jsem si na čas. Trpělivě čekala.
„No právě, že moc nejsem.“
„Ano? Prosím, pokračujte.“
Mlčela jsem.
„Manžel o vás již nejeví zájem?“
„Ale ano, jeví.“
„Tak nesplňuje při milování vaše očekávání?“
„Chmm, asi tak nějak,“ kývla jsem.
„Prosím, rozveďte to podrobněji.“
Přemýšlela jsem jak to říct.
„Je moc rychlý? Nemazlí se s vámi dostatečně?“
„Ne, právě že mazlí. Je něžný a jemný.“
„A to vám vadí?“
Zdálo se mi, že v tónu její otázky slyším nepatrnou stopu údivu.
„Ne, nevadí. Právě pro tu jeho jemnost jsem si jej vzala. Ale… někdy bych chtěla… aby trochu přitvrdil.“
„Jak moc přitvrdil?“
Mlčela jsem.
„Trochu?“
Nic jsem neříkala.
„Víc, než trochu?“
Pokrčila jsem rameny.
„Hodně? Pořádně přitvrdil?“
Váhavě jsem přikývla.
„Zkuste mi to popsat.“
Odhodlala jsem se. „Aby se mě na nic neptal. Prostě mě popadl a tak…“
„I proti vaší vůli? I když se vám nebude chtít?“
„Ano.“
„I když se vám nebude vůbec chtít?“
Mlčela jsem.
„I když se budete bránit a vzpouzet?“
Cítila jsem jak mi stoupá tlak.
„I když budete křičet?“
Krev mi bušila ve spáncích.
„I když budete brečet a prosit jej, ať vás nechá?“
Ztuhle jsem na ni hleděla a pak lehce přikývla. Rozhostilo se dlouhé ticho. Zkoumavě si mě prohlížela.
„Hmm, to je zajímavé,“ řekla po chvíli, „vzala jste si muže proto, že byl na vás něžný, ale teď si přejete, aby na vás byl naopak velmi hrubý. Vypadá to, jako byste si přála, aby vás potrestal. Netrpíte nějakým pocitem viny? Nemáte dojem, že jste spáchala něco, co by vám váš manžel mohl vyčítat?“
Strnula jsem v naprostém šoku. Přesně pojmenovala to, co jsem se snažila z mysli tak úporně vytěsnit. Pochopila jsem, co znamená být profesionální psycholog. Ano, moc jsem svému manželovi ublížila. Podvedla jsem jej! Ach bože! Podvedla jsem jej s dvěma muži naráz! S dvěma úplně cizími chlapy! A nezůstalo to bez následku. Dominika je jednoho z nich. Ani nevím kterého. Panebože! Může být něco strašnějšího? Václav Dominiku naprosto zbožňuje. Úplně se v ní vidí. Jeho projevy otcovské lásky mě příšerně ničí. Přála bych si, aby mě zbil, znásilnil a prodal do otroctví. Tornádo myšlenek mi vířilo hlavou. Trpělivě mě pozorovala.
„Paní Moniko, to bude dobré,“ řekla konejšivě. „Uvidíte, že nakonec se všechno urovná.“
Nic se neurovná! Nic!, ječelo mi v hlavě.
„Zkuste si s manželem o vašem přání promluvit.“ navrhovala psycholožka.
Dominika nikdy nebude jeho biologická dcera. Nikdy!
„Jestli vás má rád, tak to pro vás udělá.“
Najednou mě to trklo. Ale vždyť mu mohu dát vlastního potomka!
„Ale pozor! Při takových hrátkách, jejichž součástí je i násilí, si musíte stanovit určitá pravidla.“
Ano, to je ono! Porodím mu jeho vlastní dítě. Proč mě to nenapadlo už dříve?
„Dělejte spolu cokoliv, co vám oběma vyhovuje. Domluvte si ale nějaký signál, kterým dané počínání můžete kdykoliv zastavit.“
Miminko. Děťátko. Dám mu jeho vlastní bejbátko.
„Mělo by to být nějaké neobvyklé slovo, které se v běžném hovoru nevyskytuje.“
Ale on další nechce! Musím jej přesvědčit.
„Pak můžete říkat cokoliv, třeba, ‚Ne, ne, já nechci!’ nebo ‚Nesahej na mě!’ a tak. Můžete se s ním třeba i prát. A on bude přesto vědět, že může pokračovat.“
Zarazila jsem tok myšlenek. Tohle mě zaujalo.
„Dokud neřeknu to domluvené slovo?“
„Ano, přesně tak! Je to hodně založené na důvěře. Musíte mu věřit, že toho okamžitě nechá. Pak to nebude opravdové. Pak to bude hra. Hra, kterou lze kdykoliv ukončit.“
„A jaké slovo by to mělo být?“
„Jakékoliv, které vám bude vyhovovat. Jen by mělo být takové, aby se ve větě neztratilo. Aby bylo zcela zřejmé, že je to signál.“
„Hmm. Žádné takové mě nenapadá.“
Rozhlédla jsem se po ordinaci. Na zdi u dveří visel plakát. Na něm se uprostřed vinula prašná cesta lemovaná velmi vysokými stromy. Nejzajímavější na nich bylo, že měly hladké tlusté kmeny bez větví. Větve se rozrůstaly až na vrcholku kmene.
„Ty jsou krásné,“ zasnila jsem se.
Sledovala můj pohled. „To jsou baobaby. Tyhle rostou na jednom ostrově.“
„Na jakém? Jak se jmenuje?“
„Madagaskar.“
Zasmála jsem se.
„Madagaskar!“


Vzrušeně funěl a dlaněmi mi přejížděl po těle. Vzpamatovala jsem se z šoku.
„Nechte mě!“ zaječela jsem. „Tohle není žádná hra!“
Přejel dlaní přes mou hruď a osahával mi prsa.
„Nechte toho!“
Hrubě zatlačil koleny a násilím se vklínil mezi mé nohy.
„Ne!“ zařvala jsem a snažila se z pod něho vykroutit. Zabral mohutně bedry proti mě a vmáčkl se mezi má stehna. Donutil mě tak dát je od sebe. Vyhrnul mi sukni nahoru a přitiskl se pánví na mé pohlaví. Ucítila jsem, jak je tam dole tvrdý.
„Ne!“ zasténala jsem zoufale.
Zajel mi pravačkou pod triko a sevřel mi ňadro. I přes podprsenku jsem cítila jak je jeho dlaň horká.
„Ihned mě pusťte! Nevím co jste o mě kde slyšel, ale tohle nechci!“
Levou dlaní mi šmátral na vnitřní straně stehna. Lechtalo to. Zabrnělo mě z toho v břiše. Pak prudce zatlačil a roztáhl mi stehna daleko od sebe. Zdálo se mi, že se zvedl vítr. Zdálo se mi, že se prohnal mým tělem. Jeho ruka se pomalu sunula po stehně nahoru. Už to nelechtalo. Mravenčilo mě to v podbřišku. Horečnatě jsem vzpomínala, co jsem v ordinaci viděla za obrázek. Věděla jsem, že tam byly nějaké stromy. Nemohla jsem si vzpomenout. Dlaň na stehně dorazila až na jeho konec. Pevně mi stiskla pohlaví. Mravenčení v podbřišku přešlo v divoký tanec. Bylo to na nějakém ostrově. To si vzpomínám. Jak jen se proboha jmenoval? Dlaň svírající mé pohlaví se pohnula vzhůru a pak mi zajela pod kalhotky. Zajíkla jsem se. Teď jsem cítila jeho prsty přímo na pyscích. Dech se mi zastavil. Divoký tanec v podbřišku se proměnil v horké svíravé chvění. Prsty mi pomalu přejížděl přes pysky, zatímco druhou mi hnětl ňadro. Už vím! Madagaskar! Ano, je to Madagaskar! Ucítila jsem jak se mi prstem zabořil mezi závojíčky, projel jimi a kluzce přejel přes poštěváček. Pochva se mi sevřela mohutnou kontrakcí. Oheň mi vzplál mezi nohama.
„Oóóóóóóóóch!“ zasténala jsem.
Sevření na pohlaví zmizelo. Teď něco dělal s kalhoty. Rozepínal si je. Něco si z nich vyndal. Vzrušeně při tom funěl. Znova jsem ucítila dotek na pohlaví. Hebký dotek něčeho velkého tvrdého. Dotek přímo na vstupu do mého těla. V uších mi hučelo. Řekni to! No tak to řekni! Proč jsi to ještě neřekla? Vždyť už to víš. Co když to ale nezabere? Co když bude pokračovat?
„Madagaskar!“ vyhrkla jsem.
Ztuhnul. Nespokojeně zafrkal. Pak se pomalu zvedl. Zahlédla jsem jeho pyj vystrčený z kalhot ven. Trčel mu ztopořený kolmo od těla. Zdál se mi strašně velký. Takový klacek jsem ještě neviděla. Pomalu si jej zasunul zpět do kalhot. Oklepal se a natáhl ruku, aby mi pomohl vstát. Odmítla jsem a také vstala. Sukni jsem měla ušpiněnou a halenku pomačkanou. To mě dopálilo.
„Co si vy chlapi vůbec myslíte? Co?! Že po tom toužíme? Že se nám to líbí nebo co?!“
Rozpačitě na mě hleděl.
„Víte jak je to hnusné? Jak ponižující? Vy šovinistická čuňata!“
„Promiňte, to jsem nechtěl. Byla to jen hra.“
„Hra, hra,“ opakovala jsem rozčileně. „Hra se má předem domluvit.“
„Chtěl jsem, aby byla opravdová.“
„Tak to tedy byla. Podívejte jak se klepu!“
„Omlouvám se. Tušil jsem, že je to blbost.“
„Jak jste na to vůbec přišel?“
„Náhoda. Opravdu. Věřte mi. Pověřili mě změřením rozvodů v jedné z kanceláří, kde se měla dělat nová elektroinstalace. Okno bylo otevřené. Ze sousedního okna jsem zaslechl hlasy. Byl jsem zvědavý a tak jsem poslouchal. Slyšel jsem všechno. Pak jsem vás viděl na chodbě jak odcházíte. Hrozně jste se mi líbila. Zatoužil jsem po vás. Jste tak krásná.“
Budu muset psycholožce zavolat, aby si zavírala okna, když má klienta.
„Pořád jsem kolem vás kroužil. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se odhodlal. Věděl jsem po čem toužíte. Nejsem žádný násilník, ale to vaše přání mě strašně vzrušovalo. Toužil jsem to udělat. Toužil jsem se vás zmocnit. Tisknout se do vás. Cítit pod sebou vaše zmítající se tělo.“
„Proboha, nechte toho!“
„Slyšet váš křik a pak sténání.“
„Okamžitě s tím přestaňte!“
„A já bych vám to pěkně tvrdě dělal.“
„Tak dost! Tohle nebudu poslouchat!“
Rázně jsem se vydala k domovu. Šla jsem a kolena se mi třásla. Nenápadně jsem se ohlédla.
Stál tam nehybně mezi keři a dlouze za mnou hleděl.

Následující dny jsem se na zastávce a i cestou domů pořád rozhlížela kolem sebe. Nikde jsem jej nezahlédla. Zalitovala jsem, že jsem se ho nezeptala na jméno. Občas jsem na něj myslela. Vlastně jsem na něj myslela často. Pomyslela jsem na něj i ve sprše ve chvíli, kdy jsem si proudem vody směřovala na pohlaví. ‚Tak dost! Dost!’, kárala jsem se. ‚To nemůžeš! Soustřeď se radši na manžela.’ Pak se objevil u autobusu. Usmál se na mě. Srdce mi poskočilo. Vystoupil se mnou na stejné zastávce, ale z jiných dveří. Šel nějaký kus za mnou. Cítila jsem, jak se chvěji. V krku jako bych měla knedlík. Vešla jsem do parku. U cypřišků jsem nenápadně pohlédla za sebe. Kráčel kousek za mnou. Zastavila jsem se. Chtěla jsem mu říct, aby mě přestal pronásledovat.
„Poslyšte, nepřeji si, abyste…“
Sklonil se a políbil mě. Ústa měl vláčná a mazlivá. Zahučelo mi v uších.
„…za mnou chodil,“ vydechla jsem, když polibek dokončil. Chystal se k dalšímu polibku. Prudce jsem otočila hlavou stranou. Líbal mě na obnažený krk. Krev mi tepala ve spáncích. Stiskl mi ňadro a hnětl mi jej. Druhou rukou mi stiskl zadek. Dech se mi zkrátil. Ne! To nemůžu Vaškovi udělat! Nestačilo už, co jsem provedla doposud?
„Nech mě, prosím,“ odtlačila jsem jeho dlaň z prsu. „Nechci to.“
Líbal mě dál na krku. Krásně to lechtalo a mravenčilo. Sjel dlaní dolů mezi mé nohy. Uchopil mě pevně za zadek a za pohlaví. Stiskl dlaně proti sobě. Zacukalo mi v pánvi. Zakroužil dlaněmi. Prudká slast mi vystřelila z podbřišku. Zastav ho! Zastav ho, než bude pozdě!
„Madagaskar!“
Zklamaně zabručel a pustil mě.
„Nejde to, nezlob se. Tohle nemůžu svému muži udělat.“
„Jo, já vím,“ pohladil mě po ruce. „Měj se,“ otočil se a odcházel.
„Hééj, počkej!“ rozčílila jsem se. To jsou ti chlapi! Užijí si a pak zmizí. „Jak se jmenuješ?“
Mé volání zaniklo v rachotu projíždějícího nákladního vozu. Otočil se a zamával mi. Od té doby se již neukázal.


Došla jsem na pláž. Celou cestu jsem se ohlížela, jestli za mnou nejde. Nikde jsem jej neviděla. Pláž zela prázdnotou. Slunce na obzoru kreslilo po pláži dlouhé stíny. Svlékla jsem se do plavek. Složila jsem si věci způsobně na jedno z lehátek a šla si zaplavat. Voda byla úžasná. Ze začátku mě studila. Pak jsem se ponořila celá a už byla perfektní. Plavala jsem a klouzala po vlnách. Moře! Konečně moře! Jak já je miluji. Pak jsem jej zahlédla. Plaval ke mě. Chtěla jsem říct ‚ahoj’ nebo ‚co tu děláš’, ale nestihla jsem to. Vrhl se na mě. Sevřel mě do náruče a chtěl mě políbit. Ucukla jsem. Přitiskl se ke mě celým tělem. Byl nahý. Na břiše mě tlačil nějakým tvrdým předmětem.
„Ne!“ vykřikla jsem, „nech mě!“
Vyškubla jsem se mu a rychle plavala ke břehu. Slyšela jsem jak plave za mnou. Jakmile jsem chodidly nahmatala dno, naplno jsem zabrala proti odporu vody a běžela ven. Už jsem myslela, že jsem mu unikla, když v tom mě dostihl. Popadl mě za boky a snažil se mě zastavit. Prudce jsem se otočila a odkopla jej. Zavrávoral a pak sebou plácl do vody. Při pádu se zachytil za lem dolního dílu mých plavek a strhl mi kalhotky dolů až ke kotníkům. Nohy se mi do nich zamotaly. Ztratila jsem rovnováhu a upadla do písku. Držel mě za nohy a sápal se na mě.
„Ne! Nech mě!“ křičela jsem, „nesahej na mě!“
Nedbal mého odporu a nalehl na mě. Tiskl se ke mě celou svou vahou. Leželi jsme na pláži na čáře příboje. Přicházející vlny oblévaly naše těla a s praskotem mizely v písku. Znovu jsem ucítila jak mě něčím tvrdým tlačí na břiše. Zdálo se mi, že je to hrozně velké a dlouhé. Tlačilo mě to od podbřišku až na pupík. Ten dotek mě nějakým podivným způsobem paralyzoval. Přestala jsem se zmítat a jen funěla vysílením. Využil toho, odhrnul horní díl plavek stranou a přisál se ústy k mému ňadru. Druhé pevně stiskl ve dlani. Tělem mi projela nádherná slast. „Aááááách!“ zasténala jsem tiše. Připadala jsem si jako v transu. Nemyslela jsem na nic. Nevnímala nic. Jen jeho nahé tělo na mém. Nic jiného neexistovalo, než jen to jak mi tiskne prso a saje bradavku. Boky se vklínil mezi má kolena a odtlačil mi nohy od sebe. Cítila jsem na břiše to tvrdé jak se sune dolů mezi má roztažená stehna. Tiše jsem šeptala ‚ach, ne, ne, já nechci. Prosím ne. Nechej toho.’ Pak jsem ucítila, že to tvrdé, co mi před chvílí leželo na břiše, se mě dotýká přímo na pohlaví. Vnímala jsem neurčitý dotek na pyscích. Rozevřelo je to a vklínilo se mi to mezi ně. Zmocnila se mě zvláštní neurčitá dosud nepoznaná, nesmírně silná touha. Nastalo u mě jakési podivné očekávání. Čekala jsem já, bezbranná a bezmocná, celičká malá a slabá, naplněná mohutnou touhou po čemsi. Pak najednou se ten neurčitý vjem na mém pohlaví prudce proměnil. Cítila jsem jak mi něco velkého a pevného rozevírá pochvu. Vniklo to do mě a bylo to úžasné, svírající a dech beroucí. Ten pocit, když to tam dole do mě klouzavě proniká, se nedá popsat. Pocit, jak mě to rozevírá, jak to mnou prostupuje, jak mě to plní, jak mi to klouže v pochvě. Nic tak mohutného a naprosto naplňujícího jsem ještě nikdy nezažila. V podbřišku mi explodovala erupce slasti.
„Aáááááááááách!“ vykřikla jsem nepopsatelnou rozkoší. Tlačil pánev proti mě a pomalu do mě zajížděl. Když jej do mě zasunul celého, zastavil se.
„Oóóóóóóóóóh!“ slastně jsem sténala. Chvěla jsem se vzrušením, já, přepadená a přemožená, naplněná mohutným mužem až po okraj.
Přestal mi sát ňadro, zvedl se a pohlédl mi do očí. Jeho zrak plál touhou a ústa měl zkřivená chtíčem. Dlaněmi mi stiskl ňadra a prsty přejížděl přes bradavky. Pak se ve mě začal pohybovat. Při tom mi hleděl do tváře. Sténala jsem božskou slastí. Jeho penis pohybující se mi v pochvě, mi působil nevýslovné blaho. Byla to taková síla, že jsem myslela, že se zblázním rozkoší. S potěšením do mě zasouval svůj úd a sledoval co to se mou dělá. Leželi jsme na pláži v příboji a souložili. Vlny mě oblévaly zevnitř i z venčí. Vždy, když se přihnala vlna, natlačil jej do mě co nejhlouběji. Vnímala jsem silně tuhý mohutný předmět zanožený uvnitř v mém pohlaví jak se mi celý až na doraz zasouvá do pochvy. Ten klouzavý pohyb hluboko v břiše mě nádherně rozpaloval. Šílela jsem neskutečným blahem. Hýbal se mi tam uvnitř. Z toho pohybu se mi tělem propalovaly závratné vlny rozkoše. Přála jsem si, ať to nikdy nepřestane. Šla vlna za vlnou, příraz za přírazem. Pak se přihnala ta největší vlna ze všech a já explodovala v nevýslovné erupci rozkoše. Nemohla jsem dýchat, topila jsem se a křičela bezbřehou slastí. Když viděl, že jsem se pod ním udělala, začal do mě bušit jako smyslů zbavený. Ryčel jako býk. Funěl jako buldok. Mohutně do mě přirazil a ukájel se do mě, zatímco já se zmítala v kosmických výšinách neskutečného orgasmu.
Zaklesnutí do sebe svými pohlavími, jsme tak dlouho spočinuli. Ležela jsem pod ním, já, přemožená a zneuctěná, naplněná jeho semenem až po okraj. Pomalu jsem vychládala a přicházela k sobě. Tak to jsem tomu tedy dala, pomyslela jsem si. Mám vagínu plnou spermatu jiného muže. Ani nevím, jak se jmenuje. Že mám plodné dny, to jsem měla změřeno. Ani druhé dítě nejspíše Václava nebude. Necítila jsem žádnou lítost ani zlost. Jen jakousi tupou bolest. Šla jsem za Vaškem. Pokud by mě ošukal hned teď, tak by mohl mít šanci. Spal jako dřevo. Nepokoušela jsem se jej vzbudit.


Ráno mě vzbudilo zacloumání. „Vstávej!,“ třásl mnou Václav, „nebo přijdeš o snídani.“ Nechtělo se mi vstávat ani trochu. „Tak dělej,“ rozčiloval se, „nebo půjdu sám.“ Cítila jsem se unavená jako kdybych uběhla maratón. Na stehnech mě lechtal písek. Také jsem trochu smrděla.
„Tak jdi. Musím si dát sprchu.“
Pavilón sprch stál stranou na kraji resortu. Myslela jsem, že tam nikdo nebude, když jsou všichni na snídani, ale zaslechla jsem uvnitř hlasy. Vešla jsem. Prostředkem pavilónu se táhla chodba oddělujíce od sebe řadu kójí se sprchami. Hned u té krajní mávala Vanda rukama a rozčilovala se. Vedle ní stál on a mračil se.
„Říkala jsem ti to už v sobotu, že tahle nefunguje. A vykašlal ses na to,“ sršela Vanda zlostí. „A tady ta neteče také!“ mávla rukou. Pak si mě všimla.
„Promiňte,“ usmála se mdle, „hned to bude vyřízené.“
Obrátila se na něj. „Koukej to dát do pořádku!“ přikázala přísně, „ať už je to spravené.“
Otočil se ke krajní kóji.
„Teď ne, ty pitomče!“ zasyčela a loupla po mě významně okem. „Přece, až tu nikdo nebude.“ Pak oba vyšli ven. Osaměla jsem v opuštěných sprchách. Začala jsem se svlékat. Slyšela jsem ji venku, jak mu nadává.
„Kam zase jdeš?“ vztekala se.
„Zapomněl jsem si tam nářadí.“
Pustila jsem si sprchu s stoupla si pod ní. Venku bouchly dveře. Proud teplé vody mi stékal po těle. To jsem potřebovala. Pak zavrzala dvířka mojí kóje. Nemusela jsem otevírat oči a dívat se kdo to je. Jeho ruce mi jemně klouzaly po zádech a pak po bocích. Vychutnávala jsem si ten rajský dotek. Tak krásně mi mnul prsa, hladil po břiše a laskal na stehnech. Přitiskl se zezadu ke mě. Na zadečku jsem ucítila tu jeho tvrdou věc. Vyšpulila jsem prdelku a rozkročila se. Zespoda mě nabodl a pomalu se do mě zapichoval. Nechala jsem jej, aby mi tu svou tvrdou věc celou zasunul do pochvy. Mrdal mě zezadu a já mu držela. Bušil do mě až jsem nadskakovala. Pak zachrčel jako zvíře a prudce si mě na sebe přirazil. Cítila jsem jak mu v penisu mocně pulzuje a kňučela rozkoší. Nárazy čehosi teplého hluboko v pochvě mě udělaly. Prohnula jsem se na něm jako pružina a prudce na něj dosedla. Bláznivě jsem křičela a prskala při tom vodu, která mi ze sprchy tekla do úst. Zmítali jsme se v proudu vody jako dva epileptici. Pak jej ze mě vytáhl a mě to bylo líto. Odešel jak přišel. Zastavila jsem sprchu a utřela se. Po stehnech mi stékalo jeho sperma. Jestli mě včera neotěhotněl, tak dnes si to nejspíše pojistil.

V jídelně už skoro nikdo nebyl. Václav na mě čekal u stolu. „Přišla si o párek a míchaná vejce,“ smál se mi. Neřekla jsem na to nic. Vzhledem k tomu, jakou mimořádně macatou klobásu jsem v sobě ráno měla a na to množství obsahu vajec v mém břiše, mi jeho párek s vejci mohly být ukradené. Namazala jsem si housku máslem a džemem.
„Obávám se, že tu bude pěkná nuda,“ ušklíbl se.
„Hmmm,“ zabručela jsem, „myslíš?“ S přihlédnutím k tomu, jak důkladně jsem byla vyšukaná, mi to tady jako nuda tak úplně nepřipadalo.
„Večer tu ale má být seznamovací večírek,“ oznamoval mi. „Říkala mi to ta holka z recepce.“
„Vážně?“ pozvedla jsem obočí, „a co ještě říkala?“
„No už nic, myslím,“ rozhlédl se kolem. Bezpečně poznám, když mi lže.
„Co říkala?“ řekla jsem důrazně.
„Že tu bude hrát i jejich místní úžasně suprová kapela,“ snažil se o únik.
„Tak to vyklop!“ reagovala jsem podrážděně.
„Ne, teď se jdeme koupat!“
Snažila jsem se tvářit naštvaně.
„Tak co je? Chtěla si přece k moři nebo ne? Chtěla!“
Tak jsme šli k moři.

Pláž byla plná lidí, ne jako včera večer. Pohlédla jsem na místo našeho divokého sexu, jestli tam něco neuvidím, důlek nebo tak. Nebylo tam nic, než písek a šumějící vlny. Pomalu mi docházelo, co jsem to vlastně udělala a jaké následky to bude mít. Necítila jsem se moc dobře. Zaplašila jsem nepříjemné myšlenky a šla do vody. Václav hodlal za mnou přijít až se trochu prohřeje. Podle mě si ale hlavně chtěl nerušeně prohlédnout holky kolem nás. Ty se vesměs všechny opalovaly nahoře bez. Doplavala jsem až k malé bójce houpající se na hladině nedaleko od pláže. Kolem plavalo několik dlouhých trsů mořských řas. Přede mnou se objevil šnorchl. Potápěč obeplul bójku na stranu odvrácenou od břehu a vynořil se. Byl to on. Usmál se na mě a pokynul mi. Chtěla jsem mu říct, že už dost, že už končím a nic už s ním dělat nebudu, ale on se zas ponořil. Plaval kolem mě těsně pod hladinou. Pak se otočil na záda. Z vody mu nad hladinu koukal jen ten šnorchl a pak ještě něco. Dívala jsem se na tu věc, co mu ztopořená trčela z vody ven. Ach bože! Prudce jsem po tom zatoužila. Naklonila jsem se k tomu a vzala to do úst. Šnorchl vedle mě zasténal. Tiskla jsem to rty a sála to, zatímco pod vodou mi potápěč sáhl mezi nohy. Laskal mi poštěváček a hladil mezi pysky. Tiše jsem zasténala. Ta věc, co jsem tak náruživě cucala, mi vyklouzla z pusy a ponořila se. Viděla jsem, jak se pod vodou přesouvá mezi má stehna. Roztáhla jsem nohy do stran. Ponorka ke mě zespoda přirazila. Pokusila se do mě zasunout periskop, ale nešlo jí to. Obepnula jsem tělo ponorky nohama a pomalu si ji přitahovala k sobě. Periskop jsem si při tom zasouvala do těla. „Aáááááách!“ zasténala jsem rozkoší. Vaškův nástroj jsem v sobě nikdy tak silně necítila. Voda kolem mě se začala vlnit, jak jí rytmicky se pohybující tělo ponorky rozvlnilo. Byla jsem úplně mimo, v totálním rauši. Cítila jsem jak mi to přichází. Rychle se to blížilo. Přesně ve chvíli, kdy se mi orgasmus dostavil, se kousek ode mne ozvalo: „Tady jseš! Všude jsem tě hledal. Už jsem myslel, že ses mi utopila.“
Bylo to příšerně silné. Nedalo se to potlačit. „Aáááách! Oóóóóóch, achich, ááááách!“ rozkřičela jsem se nezadržitelně Václavovi přímo do obličeje. Nedokázala jsem se ovládnout. „Václave, óóóóóh, dostala jsem křeč do ruky, ááách!“ snažila jsem zachránit situaci. „Prosím natáhni mi ji, áááách, to bolíííí! Prosíííím!“ podávala jsem mu dlaň.
Vašek mě vyděšeně uchopil za ruku.
„Plav ke břehu, honem, óóóóóóch!“ kvílela jsem slastí. Hluboko v břiše mi pulsoval tuhý samčí pohlavní orgán a pumpoval do mě svou živou vodu dávku za dávkou. Nechtěl se mě pustit a ani já jej pustit nechtěla a tak, když Václav zabral, táhl nás oba za sebou. Najednou se mi chtělo smát. Obvykle se mi chce smát, když mám mimořádně silný orgasmus, což tento případ byl. Navíc mě můj manžel starostlivě táhl ke břehu netušíce, co všechno za sebou vleče. Připadal mi jako sameček, který si odvádí samičku do bezpečí, aby si ji před ostatními samci ochránil a vůbec netuší, že mu ji již jeden z nich zrovna obdělává. Rozřehtala jsem se na celé kolo, div, že jsem se neutopila. Nohy jsem povolila a tak se mohl sameček vysílený kopulačními pohyby ztratit v hlubině. Vašek mě vytáhl z vody. Soustrastně na mě hleděl, jestli jsem se nepomátla. To ve mě vyvolalo další záchvat smíchu, tentokrát již značně hysterického. Odnesl mě na lehátko a přinesl limonádu. Uklidnila jsem se. Hrozně jsem se před ním styděla.


Po obědě jsme si s Václavem vyšli na procházku po okolí. Šli jsme mlčky vedle sebe, oba pohrouženi do svých myšlenek. Přemýšlela jsem o tom, co se stalo. Nemusela jsem se sama sebe ptát, jestli Vaška miluji. Věděla jsem to. Miluji jej z celého svého srdce. Miluji způsob, jakým mě obejme, když přijde z práce domů. Nebo jak legračně zamrká, když si není v něčem jistý. Mám ráda jeho jemný humor. Jsem potěšena, když se mi svěřuje se svými myšlenkami a nápady. Miluji, když se mě dotýká, když mě hladí a jak se na mě při tom dívá. Oceňuji jak moc se o nás stará, o mě a o Dominiku. Přemýšlela jsem, proč mu to dělám. Proč jsem taková mrcha. Ale já to nedělám jemu! Mě se to děje! Je to silnější, než já. Milování s Václavem je krásné. Je jako louka plná rozkvetlého kvítí. Je to vánek naplněný mnoha krásnými vůněmi. Sex s tím chlapem je jako orkán. Je to vichřice, která ze mě serve všechno. Všechen stud i strach, všechny zábrany. Uchopí mě, sevře a pohltí. Zmítá mnou ze strany na stranu. Zmáčkne mě nepoznanou rajskou rozkoší. Roztřese mě neuchopitelnou slastí. Nesmála jsem se svému muži. Smála jsem se v euforii. V naprosté šílené euforii. Prožila jsem něco doposud nepoznaného. Něco silného a rozpalujícího. Zářilo to ve mě jako pochodeň. Spalovalo mě to uvnitř nezvladatelnou­ vášní.

Od pobřeží jsme došli k místní vesnici nebo spíše malému městu. Prošli jsme mezi bílými domy, tak typickými pro tuto oblast. Působily malebně, obrostlé květinami, usazené v krásných upravených zahradách. Došli jsme na prostorné náměstí, na kterém právě probíhaly trhy. Všude stálo plno stánků s různými druhy ovoce, ryb a dalšího rozličného zboží. Mezi stánky proudil dav lidí, dohadujíce se s prodejci a nakupujíce. Hlahol mnoha hlasů se rozléhal všude kolem. Uprostřed náměstí vyčnívala mezi stánky zdejší kašna. Za kašnou, na druhém konci náměstí mezi stánky s ovocem a látkami, jsem jej uviděla. Stál u malé dodávky s otevřenou korbou a nakládal na ni bedýnky s ovocem. Na sobě měl bílé tričko s krátkými rukávy a volné kalhoty na kšandách. Vypracované svaly na rukou se mu při zvedání bedýnek nádherně napínaly a povolovaly. Pružné ztepilé tělo se mrštně shýbalo a narovnávalo. Nemohla jsem od té nádhery odtrhnout zrak. Václav si toho naštěstí nevšiml, protože si právě velmi zaujatě prohlížel nabídku místních vín ve stánku, ke kterému jsme právě došli. Prodavač si jeho zájmu okamžitě všiml a vehementně nám začal vychvalovávat jednotlivé druhy vín vystavené na pultě a na policích. Hned na pult postavil malé skleničky na stopce, nalil do nich víno a nabízel nám jej k ochutnání. Znala jsem Václava natolik dobře, abych věděla, co bude následovat. Rozhodla jsem se toho využít. Chtěla jsem jít za tím nádherným mužem, abych mu řekla, že je konec. Že to bylo naposled. Že už to s ním nikdy dělat nebudu.
„Václave, mě to nebaví. Zajdu se podívat támhle na ty látky. Ochutnávej jak je libo. Počkáš tu na mě, ano? Za chvíli se vrátím.“
S potěšením souhlasil, protože věděl, že jej tak nebudu moci v degustaci nijak brzdit. Šla jsem a svůj cíl nespouštěla z očí. Jeho mohutná šíje se impozantně klenula nad davem. Kalhoty, přestože je měl volné, dávaly občasným vyboulením mezi nohama tušit, jak velký nástroj tam má. Já věděla přesně, jak velký je a co mi s ním umí dělat. Ucítila jsem mravenčení v podbřišku. Kéž bych jej mohla ještě jednou zakusit. Než jsem k němu došla, měla jsem mezi nohama pěkně kluzko. Zpozoroval, jak k němu kráčím a usmál se na mě.
„Ahoj,“ oplatila jsem mu úsměv, „musíme si spolu promluvit.“
„O čem?“
„Ty víš o čem.“
„Nevím,“ dělal nechápavého.
„Je to naléhavé,“ trvala jsem na svém.
Neodpověděl. Přerovnával bedýnky na korbě tak, že na jedné straně vytvořil prázdné místo. Pak na to místo ukázal.
„Sedněte si sem!“
Povrch korby stál od země ve výšce tak akorát k mému zadku.
„Proč?“
„Je to naléhavé,“ suše mi oznámil. Pak mě uchopil za loket a přinutil sednout si na korbu. Nechápala jsem, co to má znamenat.
„Sundejte si kalhotky,“ zašeptal mi tiše do ucha.
„Cože?!“
„Sundejte si kalhotky!,“ zašeptal důrazněji.
Proboha, co chce dělat? On chce sex? Tady? Uprostřed davu? Pane bože! Zešílel?
„Tak dělejte,“ řekl netrpělivě.
Viděla jsem mu v očích, že to myslí naprosto vážně. Najednou mi vichřice dočista sebrala dech. Kluzko v rozkroku mě zapálilo jako rozžhavené uhlí. Podbřiškem se mi roztekla láva. Sáhla jsem si pod sukni.
„Nenápadně!,“ varoval mě.
Kalhotky mi spadly ke kotníkům. Shýbl se k jedné z bedýnek a uchopil ji. Zároveň s bedýnkou sebral i mé kalhotky a schoval si je do dlaně. Zvedl se a položil bedýnku vedle mě na korbu.
„Lehněte si,“ přikázal mi tónem nepřipouštějícím žádný odpor. Naprosto vykolejená, pomalu jsem ze sedu přešla v leh na korbu. Odněkud vytáhl plachtu. Chvíli se nenápadně rozhlížel kolem a pak mě celou rychle přikryl. Ven mi trčely jen nohy, které mi visely z korby dolů. Plachta voněla po ovoci. Na několika místech byla děravá. Jednou z děr jsem přes škvíru v postranici viděla i ven na tržiště.
„Přitáhněte si nohy k tělu,“ slyšela jsem jej zašeptat.
Zvedla jsem nohy nahoru k sobě a pokrčila je podél těla. Tak jsem pod plachtou zmizela úplně celá.
„Pořádně!“ zaslechla jsem rozkaz.
Chytila jsem se za holeně a přitiskla je co nejblíže k tělu. Sukně se mi při tom vykasala nahoru. Nepatrně nadzdvihl plachtu a hleděl na můj holý zadek vyšpulený naproti němu.
„Nohy od sebe!“
Takovému povelu jsem nedokázala odolat. Nestačilo mu to.
„Víc!“
Roztáhla jsem nohy, jak nejvíc jsem uměla.
„To je ono!“ zaslechla jsem jeho spokojený hlas. Postavil kolem sebe dvě bedýnky a stoupl si mezi ně tak, aby na něj nebylo z boků vidět.
Tohle byla tak neskutečně absurdní situace. Všechny situace s ním byly absurdní, ale tahle byla nejabsurdnější. Ležela jsem pod plachtou s rozevřeným klínem, rozcapená jako žába. Z pod plachty jsem skrze roztažená stehna zahlédla, jak si nenápadně rozepíná poklopec. Vypadl mu z něj pořádně tlustý macek. Jakmile se z kalhot osvobodil, narostl do impozantní délky. Rozechvěla jsem se vzrušením. V krku mě tlačil knedlík. Klepala jsem se touhou. Mohutný žalud se vtiskl do mého vlhka. Oblila mě vlna slastného napětí. Držela jsem stehna co nejvíce od sebe. Žalud se zahnízdil v poševním otvoru. Prohnula jsem pánev a nastavila se mu. Ta jeho mohutná věc započala cestu do hlubin mé vagíny. Cítila jsem intenzivně, jak si žaludem rozráží uvnitř cestu, jak se poševní svaly pod jeho náporem rozestupují a pouštějí jej mezi sebe. Jak mi božsky nádherně klouže po poševních stěnách.
„Aáááááááááách!“ vydechla jsem nadpozemskou rozkoší.
Pomalu se ve mě pohyboval, předstíraje, že na korbě urovnává jednotlivé bedýnky. Kluzké klouzání údu v pochvě a její pravidelné rozevírání jeho mohutným korpusem, ve mě vyvolávalo mučivě rajskou slast. Ta slast mi rychle stoupala z rozkroku vzhůru, rostla ve mě a připravovala mě k orgasmu. Ten se na mě řítil neočekávaně rychle. Jeho mohutný úd do mě zajížděl s pravidelností pístu parní lokomotivy. Pořád znova a znova mnou projížděl, rozevíral mě svou impozantní tloušťkou a dorážel do mě až po samý kořen. Hluboko uvnitř mi narazil na děložní hrdlo a rozhýbal mi dělohu. V tu chvíli se mi pochva samovolně sevřela mimořádně silnou kontrakcí. A tak jsem tam na korbě, já, žena svého manžela naprosto nehodná, s cizím chlapem uprostřed hlučícího davu souložící, neskutečně silně vyvrcholila. Z úst se mi vydral kvílivý sten. Zatnula jsem zuby, abych hlasitě nekřičela. Z očí mi vytryskly slzy z úporného přemáhání slasti. Slyšela jsem jej z pod plachty, jak tam venku vzrušeně funí. Úd měl do mě na doraz zaražený a nehýbal s ním. Má pochva jej v pravidelném rychlém intervalu orgastických kontrakcí pevně stiskla po celé jeho délce. Cítila jsem, jak z něj při každém stisku něco prudce prýští. Silnými stahy jsem si to z něj vymačkávala přímo do dělohy. Pochva se mi naplnila čímsi teplým.
„Moniko! Haló! Jsi tu někde?!“ zaslechla jsem volání kousek vedle sebe. Právě jsem procházela tou nejsilnější fází vyvrcholení. Všechno v mém těle se chvělo a vibrovalo. Nedokázala jsem se ani leknout. Skrz díru v plachtě a spáry v postranici jsem uviděla svého manžela, jak stojí vedle dodávky a rozhlíží se po stáncích s látkami a s oblečením.
„Sakra, kde ta ženská je?“ rozčiloval se. „Já jí ukážu! Já jí dám co proto! Rovnou na zadek! A pořádně! Ta uvidí!“
Co proto a pořádně mi právě v tu chvíli dával jiný chlap, ne ale na zadek, nýbrž rovnou do kundy.
„Dobrý den. Vy jste z rezortu, že?“ obrátil se přímo na muže s genitálem zasunutým hluboko v lůně jeho ztracené choti, „neviděl jste tu mou ženu?“
Ten jen zakroutil hlavou, že ne, zatímco mu ji mohutně plnil svým spermatem.
„Taková štíhlá bruneta, trochu do zrzava.“
Muž s penisem právě stříkajícím do jeho ženy znova zavrtěl hlavou, že ne. Manžel se bezradně rozhlédl kolem. „Monikóóó!“ zavolal a pak se vydal směrem ke stánkům s oblečením.
Když dostříkal, přestal se hýbat. Jen jej ve mě tak naplno držel. Asi si užíval postkoitální stisk mé pochvy. Zavrtěla jsem pánví, abych věděl, že jej má ze mě vytáhnout. Pomalu jej ze mě vysunul. Leskl se mu po celé délce poševním sekretem. Ze špičky mu stékal šlemovitý hlen spermatu. Chvíli s údem zápasil, než se mu jej podařilo schovat do kalhot. Odhrnula jsem plachtu a posadila se. Prodavačka ve vedlejším stánku na mě překvapeně vykulila oči. Seskočila jsem z korby a upravila si vlasy.
„Musíme si promluvit,“ řekla jsem rázně a rozhlížela se po kalhotkách. Nikde jsem je ale neviděla.
„Bude mi potěšením,“ usmál se a lehce uklonil.
„Ale teď ne. Musím běžet.“
Šla jsem hledat svého manžela. Nevěrná žena plná spermatu jiného muže. Při chůzi ze mě pomalu vytékalo. Teklo mi po stehnech. Nakonec jsem byla ráda, že kalhotky nemám. Dostala jsem na sebe strašlivý vztek. Nenáviděla jsem se za to, co jsem manželovi zas provedla. Soptila jsem zlostí. Zlostí sama nad sebou. Po té, co jsem Václava našla, důkladně jsem jej seřvala, kde se toulá, že jej všude už nejméně půl hodiny hledám. Kajícně se mi omlouval, že si dá pozor a že se mu to již vícekrát nestane.


Vraceli jsme se s Václavem mlčky domů. Mrzelo mě, jak jsem mu tak nespravedlivě vynadala. Šli jsme pomalu. Dost jsem to tam dole cítila. Pohlaví mě bolelo. Takový náklad se mi v něm nikdy před tím neprojížděl. Rozjitřená vagína propouštěla kluzko mezi stehna. Jsem tady sotva den a souložila jsem už čtyřikrát. Tak často v tak krátkém čase jsem nešukala ani ve svém nejdivočejším období. Takhle to již dál nejde. Tohle musí přestat, slibovala jsem si. Vzala jsem manžela za ruku a při chůzi se o něj opírala.
Došli jsme k resortu. Za branou u vchodu do hlavní budovy stála zaparkovaná dodávka toho chlapa. Toho, co ho do mě pořád strká. Bedýnky s ovocem na ní ale již nebyly. Tentokrát tam byly nějaké kufry, kabely a repro bedny. On ty věci z korby sundával a spolu s dalšími třemi muži je nosil do budovy. Řekla jsem Vaškovi, že jsem si v recepci všimla stojanu s pohlednicemi, a že bych si chtěla nějakou vybrat. Jen ještě nevím kterou. Zeptala jsem se jej, jestli půjde se mnou. Věděla jsem, že ne. Nesnáší, když dlouho vybírám. Rozdělili jsme se. Manžel šel na pokoj a já si to vyřídit s tím chlápkem. Došla jsem k dodávce právě, když vyšel z budovy ven.
„Potřebuji s tebou nutně mluvit.“
„Jo, jen to tu dodělám.“
„Ne, teď hned!“ trvala jsem na svém.
V tom za ním vyšli ostatní muži. Všichni tři si mě s velkým zájmem prohlíželi.
„Za chvíli,“ trval na svém.
„Jen běž,“ strčil do něj jeden z mužů, „my už to tu zmákneme.“ Při tom se na mě významně usmál.
Překvapilo mě, že je také Čech. Jeho úsměv se mi ale vůbec nelíbil. Zamračila jsem se.
„No tak dobře,“ souhlasil.
„Tady ale ne,“ stočila jsem zrak směrem k chlapům, kteří kolem nás odnášeli repro bedny. Pořád se na mě tak podezřele culili.
„Za recepcí je vhodné místo,“ ukázal mi do budovy, „pojď za mnou.“
Vešli jsme do budovy na chodbu. Ti jeho kámoši šli před námi. Zamířil do prvních dveří na kraji. Vedly do malé místnosti se stolem, židlí, skříní a postelí. Ve chvíli, kdy jsem vstoupila za ním, jsem zaslechla na chodbě jejich tlumené hlasy: „To je ona? Jo? Je to ona?“
Zavřel za mnou dveře a ihned se na mě vrhl.
„Ne!,“ odstrčila jsem jej. „Řekla jsem, že chci s tebou mluvit, ne šukat.“
„Mluvit až potom,“ znova se na mě vrhl.
Vší silou jsem se mu vyškubla. Jeho sevření ale ve mě již zapálilo další mocný oheň. Pochva mě už tak nebolela. Zaplála mocnou touhou. Touhou po velkém předmětu, který ji umí tak úžasně povznést až do oblak. Třásla jsem se po celém těle. Zmítala jsem se na hraně útesu, do kterého jsem nechtěla spadnout. Přitahována mocnou silou svého libida, toužila jsem se zřítit. Veškerou vůlí jsem se ovládla.
„Čemu z toho ‚ne’ nerozumíš?“
Zkoumavě na mě hleděl. Něco z mého zoufalství se mi muselo odrážet ve tváři.
„Tak promiňte,“ řekl v rozpacích.
To mě dopálilo. „Promiňte, promiňte,“ soptila jsem zlostí, „vrhneš se na mě kdykoliv se potkáme a pak řekneš ‚promiňte’.“
„Omlouvám se.“
Jeho omluva mě dopálila ještě víc. Vzdalovala mě od útesu. Vzdalovala mě od toho klouzavého pohybu uvnitř mého těla, při kterém se ve mě hýbe celý svět.
„Myslel jsem, že to tak chcete.“
Zlostí a zoufalstvím se mi zatmělo před očima. Vzteky nepříčetná jsem to už nevydržela.
„A proč mi sakra vykáš?!“ zaječela jsem. Totálně bez sebe jsem na něj vychrlila: „Klátíš mě na potkání jak se ti zachce. Jsem jak tvá sexuální otrokyně. Mrdáš mě od rána do večera! A pak mi vykáš?! Tím vyjadřuješ co? Odstup? Tuhle ženskou neznám, jenom ji ojíždím?! Pane bože! Nechávám se od tebe brousit v jednom kuse kdykoliv tě to napadne!“
Došel mi dech. Zajíkla jsem se.
„A ani nevím jak se jmenuješ!“
„A… ale… ale tak to není!“ zakoktal se v rozčilení. „Je to úplně jinak! Já vám vykám právě proto, jak s vámi zacházím.“
„To nechápu.“
„Je to jak jste říkala. Jednám s vámi jako s otrokyní. Přepadl jsem vás. Znásilnil. Chovám se jako zvíře. Chtěl jsem to nějak vyvážit. Nějakým způsobem naznačit, že pro mě nejste jen sexuální objekt. Že si vás vážím i přes to všechno, co s vámi provádím. Nejste pro mě žádná laciná děvka. Jste úžasná! Krásná! Krásná, až oči přecházejí. Jste má bohyně! Bohyně, které to hrozně rád dělám!“
Překvapená a zaskočená, myslím, že jsem se červenala. Zlost mě nadobro opustila.
„No dobře,“ usmála jsem, „ale je to divné, když spolu souložíme. Možná bychom si přece jenom mohli tykat, nemyslíš?“
„Jistě,“ oplatil mi úsměv, „když si to přeješ.“
„Přeji si to,“ řekla jsem něžně, aby pochopil, co všechno si přeji, aby mi hned teď udělal.
Vtom se na chodbě ozval hluk. Dveře se rozlétly dokořán a dovnitř vpadli ti jeho kamarádi.
„Tady jste vy dva!“ křičeli na celé kolo a hned se se mnou začali seznamovat.
„Ahoj, já jsem Daniel,“ představil se mi urostlý štíhlý muž. Pohlednou tvář měl zarostlou krátkým plnovousem. Dlouhé vlasy měl stažené dozadu, svázané do culíku. Oči mu jiskřily a jeho stisk byl pevný. Pak se mi představili Karel a Radek. Byli to podsadití týpci s širokými rameny a mohutnými svaly na rukou. Krátké hnědé vlasy, hnědé oči, lišácký úsměv. Byli si nápadně podobní. Později jsem zjistila, že jsou bratři. Daniel je kuchař. Vaří v nedalekém luxusním hotelu. Karel s Radkem provozují půjčovnu potápěčského vybavení a pořádají potápěčské kurzy. Všichni tři na mě hleděli s neobvyklým zájmem. Jako kdyby nikdy ženskou neviděli.
„No, nebudeme vás rušit,“ prohlásil Daniel a mrkl na mě a pak na něho. „Jen jsme ti Tobiáši přišli říct, že je vše připraveno.“ Plácl Karla s Radkem po ramenou. „Mizíme!“ Se smíchem vyběhli ven.
Když odešli, pustila jsem se do něj.
„Co jsi jim o mě navykládal?“
„Nic,“ odsekl přesně tím tónem, jakým Václav zapírá.
„Tak co jsi jim řekl?,“ nedala jsem se.
„Všechno!“
„Co všechno?“
„Úplně všechno.“
„Proboha proč?“
„To bys musela znát okolnosti,“ řekl mrzutě.
„Sem s nimi! Spusť!“
„Líbí se ti?“
„Proč se ptáš?“
„Tak líbí?“
„To sem teď netahej. Nemá to s tím co dělat.“
„Právě že má! Ženským se hrozně líbí.“
„No a?“
„Ženy po nich šílí. Běhají za nimi. Pronásledují je. Samy jim lezou do postele. Můžou mít kteroukoliv z nich. Stačí jen pokynout. Myslím, že už pokynuli na všechny, co tu kolem jsou.“
„Na a co s tím jako?“
„Mlsáš ráda? Co máš nejraději? Čokoládu? Představ si, že by sis jí mohla jíst, kolik bys chtěla. Hory čokolády. Chápeš?“
„Ne.“
„Jsou vyhořelí. Už je to nebaví. Sex jim už nic neříká. No a tak, když jim někdo vypráví, že potkal ženu, která nejen že mu do postele neleze, ale zuřivě se brání, tak mají oči navrch hlavy. Chtějí všechno vědět. Dychtivě naslouchají každičkému detailu. Chtějí dopodrobna popsat, jak moc divoké to s ní je.“
„To je hrozné!“
„V očích jim hoří plameny…“
„Nech toho!“
„…a chtěli by to také zkusit…“
„Pane bože!“
Rozhostilo se dlouhé ticho. Mráz a horko mi běhaly po zádech. V krku jsem měla sucho. Vypadlo ze mě:
„Ty bys je nechal?“
„Co?“
„Je to zkusit.“
Upřeně na mě hleděl.
„Nechal.“








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Danka

Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 454

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Týna

Kalhotky jsou zbytečnost. Mám ráda chození naostro, sex kdekoliv a kdykoliv pro mě není problém. Rozdáme si to spolu, máš na to chuť a není nikdo s kým by sis to udělal?

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 459

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA TYNA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Verča

Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 457

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Monika Lada


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2021 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury