Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Muž z minulého století

Monika chtěla dítě. Minulost mě dostihla. Měl jsem jí to říct dávno. Pořád jsem to oddaloval a oddaloval. Až je nemožné o tom teď začít. Snažil jsem se jí přesvědčit, že s dítětem můžeme ještě nějaký čas počkat, ale byla čím dál tím umanutější. Vysadila antikoncepci a přinutila mě vyhodit všechnu pánskou ochranu, kterou jsme doma měli. Věděl jsem, že musím něco udělat. Vymyslel jsem bazén. Monika miluje vodu. Doufal jsem, že ji to na nějaký čas rozptýlí. Objednal jsem firmu, aby nám jej na zahradě postavila. Naneštěstí mě šéf právě na tuto dobu poslal na konferenci do zahraničí. Měl jsem na ní přednést výsledky z mého posledního výzkumu. Nemohl jsem odmítnout. Bylo zjevné, že pokud uspěji, bude to velmi významné pro mou kariéru. Vysvětlil jsem Monice situaci. O zajištění stavby bazénu se bude muset postarat ona. Sbalil jsem se a jel. Během konference jsem na ni myslel. Doufal jsem, že to zvládá. Párkrát jsem jí zavolal, jak to pokračuje. Stavba samotná probíhala bez problémů, ale Monika pořád fňukala, že jí moc chybím a proč nejsem s ní. Její touha po dítěti se bohužel nijak neumenšila.

Na konferenci šlo všechno dobře až do chvíle, kdy jsem zjistil, že ty nejdůležitější materiály jsem zapomněl doma. Nemohl jsem si dokonce ani vzpomenout, kde jsem je nechal. Zavolal jsem šéfovi. Pěkně zuřil, ale ihned začal hledat řešení. Má přednáška měla na program přijít až v poslední den konference. Šéf projel letové řády a spočítal dobu letu tam a zpátky. Dalo by se to stihnout, kdybychom požádali o posunutí mé přednášky až na samotný závěr. Šéf okamžitě objednal let tam a zpět. Volal jsem Monice, že se na skok vrátím domů, ale nemohl jsem se jí dovolat. Když jsem se vrátil, Monika zářila štěstím, že mě vidí. V kalendáři měla toto datum zakroužkované. Věděl jsem, co to znamená. Počítala si dny. Pád do průšvihu se o měsíc urychlí.
Večer, vykoupaná a navoněná, lehla si nahá na postel a celá natěšená na mě volala, kde se loudám. Seděl jsem v koupelně na vaně a pokoušel se přesvědčit, že teď jí to musím říct. Pak mi zazvonil mobil. Volal šéf, že se mu podařilo mě procpat do letu, který měl odlétat za dvě hodiny. Díky tomu se budu moci vrátit tak, že nebudeme muset přednášku posouvat. S obavami jsem to šel oznámit Monice, ale ona usnula. Chvíli jsem váhal, jestli ji mám vzbudit. Moc dobře jsem věděl, jaká bude její reakce. Radši jsem se rychle sbalil a mazal na letiště. Doufal jsem, že až se ráno vzbudí, že záplava jejích výčitek bude přes mobil snesitelnější. Ale mobil se mi rozezvučel již asi za hodinu. Volala právě v ten nejméně vhodný okamžik, kdy jsem na letišti procházel odbavením. Zvedl jsem to a rychle se co nejpokorněji omluvil, abych předešel výčitkám. Nefungovalo to. Brečela mi do telefonu, proč tam nejsem a že mám být s ní. Bylo mi to líto, ale nemohl jsem nic dělat. Pak mi začala do telefonu naříkat a kňourat. V letištní hale byl značný hluk a tak jsem jí moc nerozuměl. Kvílela, že má ve vaně pavouka. To mě trochu naštvalo. Když výčitky nezabírají, tak jsou na pořadu dne pádnější důvody. Jednou to byly zaseknuté vchodové dveře, které nešly odemknout, jindy zase nešel zavřít kapající kohoutek. Teď to byl pro změnu pavouk ve vaně. Někdy se chová jak malá holka. Snažil jsem se jí klidně poradit, ať jej prostě spláchne do odpadu. Ne, to prý že nejde, že prý ji píchá. Trpělivě jsem jí vysvětlil, že pavouk nepíchá a trval jsem na tom, ať jej spláchne. Najednou začala hodně křičet. Pavouků se opravdu dost bojí. Ječela jako pominutá. Snažil jsem se ji uklidnit, ale spojení se náhle přerušilo. Nezdálo se mi, že by zavěsila. Zkoušel jsem jí zavolat zpátky, ale volané číslo bylo nedostupné. Představil jsem si ji, jak hystericky ječí a mátí mobilem do vany, až z něj odletují kusy. Rozesmálo mě to tak, že jsem se pak chechtal ještě půl hodiny.


Vznášela jsem nahá v azurově modré laguně a voda mě nádherně hladila po celém těle. Ten nádherný pocit rušilo stále neodbytnější volání: „Haló, madam! Jste tam? Haló!“ Snažila jsem se to zahnat, ale nepřestávalo to. Neochotně jsem otevřela oči. Do ložnice se skrz záclony prodíralo ostré slunce. Kolik je hodin? Jedenáct. Proboha!
Venku někdo volal: „Haló, madam! Jste doma?“ Vyhlédla jsem skrz záclonu na ulici. Stála tam parta chlapů, která nám na zahradě za domem měla stavět bazén. Ten co volal, stál na plotě. Všichni upřeně hleděli do okna naší ložnice. Kruci, to je trapas! Manžel odjel na služební cestu a já měla za úkol pustit je dál. Rychle jsem na sebe něco hodila a běžela jim otevřít.
„Moc se omlouvám,“ mumlala jsem otevíraje vrata, „zaspala jsem.“
„To je v pořádku madam, to se stane.“ pokýval chápavě hlavou ten, co stál na plotě. Jmenoval se Martin. Byl to jejich velitel stavební party, nebo jak se té funkci říká. Aby se to již neopakovalo, domluvila jsem se s ním, že mu nechám na tajném místě u plotu klíče od vrat a od domu. Klíč do domu byl nutný, aby si mohli zapnout elektřinu do venkovní zásuvky. Pozorovala jsem je skrz záclonu jak pracují. Pan Martin nejdříve rozdělil práci a pak se sám chopil lopaty. Občas za ním chodili na radu a on je zas pravidelně obcházel a nenápadně kontroloval. Měl přirozenou autoritu. Byl to ramenatý na krátko ostříhaný muž v nejlepším věku. Říkal mi madam. Připadalo mi to legrační a povznášející. Muž neobvyklých mravů. Noblesní a galantní. Takové chování se již u dnešních mužů nevyskytuje. Říkala jsem mu pro sebe Muž z minulého století.

Pozdě odpoledne už všichni odešli. Zůstal jen pan Martin. V ruce měl nějakou brusku a začišťoval hrany bazénu. Na hlavě měl šátek svázaný vzadu na uzel a na sobě montérky. Nahoře byl jen tak, bez košile. Bicepsy se mu v tom horku jen lesky. Skrze záclony jsem si prohlížela jeho mohutný hrudník. Ach Vašku, proč tu nejsi? Šla jsem ven, podívat se na to nádherné mužské tělo zblízka. Zrovna skončil. Důkladně brusku očistil a uložil do pouzdra. Obdivovala jsem, jak je pečlivý. Ostatní mrskli své nářadí na zem tam, kde zrovna stáli.
„Pro dnešek hotovo, madam,“ usmál se na mě. Pokývala jsem hlavou a pohledem nenápadně klouzala po jeho mohutných pažích pokrytých prachem.
„Tak já již půjdu.“
„Takhle?“ podivila jsem se. „Měl byste se pořádně umýt.“ Ukázala jsem na jeho paže. „Pojďte, můžete se u nás osprchovat.“
„Nerad bych vám působil nějaké potíže, madam,“ usmál se rozpačitě.
„Ale no tak. Pojďte!“ odvedla sem jej do koupelny. „Tady. Hned vám přinesu ručník.“ odešla jsem pro něj do ložnice. Vyndala jsem ze skříně jeden Vaškův, když v tom zazvonil mobil. Volal Václav.
„Tak co? Jak to probíhá s bazénem? Zvládáš to?“
„Jo, jde to. Vašíku, kdy už budeš doma? Už se tě nemůžu dočkat.“
„Moniko, nezlob, vždyť víš, kdy přijedu. Prosím vydrž to ještě. Pak už budeme pořád spolu.“
Chvíli jsme se bavili na toto téma. Začala jsem do telefonu smutně vzdychat, aby viděl jak moc mi vadí, že je pryč. Zdálo se mi ale, že jej to spíše naštvalo.
„Jé promiň, musím končit“, vzpomněla jsem si náhle, „ještě je tu jeden dělník, o kterého se musím postarat.“
„Dobře, tak já ti pak zavolám později.“ položil to.
Běžela jsem s ručníkem do koupelny. Bylo mi trapně, že jdu zas pozdě. Uvnitř hučela sprcha. „Tak tady to je,“ otevřela jsem dveře. V ten moment jsem strnula jako socha. Pan Martin stál pod sprchou s hlavou pod proudem vody a dlaněmi si stíral mýdlo z prsou. Jeho přirození bylo ztopořené. Fascinovaně jsem zírala jak mu stojí kolmo od těla. Byl to mohutný penis, mnohem silnější než má Václav. Vepředu se ještě rozšiřoval. Vypadal jak basebalová palice. Projela mnou vlna divoké touhy a trapného studu. Cítila jsem jak se chvěji. Rychle jsem hodila ručník na věšák vedle umyvadla. Dopadl na něj a svezl se na zem. Teprve teď zaregistroval mou přítomnost. Bleskově jsem za sebou zavřela dveře. Celá udýchaná, dopotácela jsem se do kuchyně. Tlak v hrudi mi ztěžoval dýchání. To je hrozné jak už nemám žádnou fyzičku. Neuběhnu ani vzdálenost z ložnice do koupelny, abych se nezadýchala. Proč mám ale takové horko dole v podbřišku?
„Promiňte za ten ručník,“ klopila jsem oči a rděla se jak růžička.
„To je v pořádku, madam. Nic se nestalo.“
Pohlédla jsem mu do očí. Vděčně jsem uvítala, že v nich nevidím žádný výsměch nebo lascívní čtveráctví. Usmíval se laskavě a dobrácky. Úžasný pan Martin.


Po několika dnech byl bazén hotov. Parta dělníků odešla. Zbývalo jen dodělat zastřešení. Na tuto práci přišel jen pan Martin. Udělala jsem mu zázvorovou limonádu a přinesla mu ji. Dívala jsem se na něj, jak pije a vděčně pokyvuje hlavou, že to je přesně ono, co v tom vedru potřeboval. Nevím proč, ale nosila jsem ty nejtěsnější leginy, které jsem v šatníku měla. Zrovna tak těsné tričko s dost velkým výstřihem. Asi to bylo tím horkem.
Na druhý den přišel s mladým klukem asi tak kolem dvaceti. Měl slámově blonďaté vlasy a modré oči. Byl to neobyčejně pohledný mladý muž. Prohlížel si mě tak upřeně, až jsem sklopila zrak.
„Tohle je můj mladší bratr Jindřich,“ představil jej. „Potřebuji, aby mi pomohl s prací.“ Pak se omluvně usmál. „Bohužel došlo k menšímu zádrhelu, madam. Úchyty za zastřešující konstrukci jsou zapuštěny na špatném místě. Musíme je vyndat a znovu je ukotvit vedle.“
„Dobře. Udělejte, co je potřeba.“ kývla jsem. Mladší bratr mi upřeně hleděl střídavě na prsa a na stehna.
„Udělám vám limonádu, jestli chcete,“ rychle jsem se otočila a šla do kuchyně.
„Děkujeme madam, jste laskavá.“ poprvé promluvil bratr, ale neznělo to tak, jako od jeho staršího sourozence.
„A pivo máte v lednici,“ snažila jsem se zachránit situaci, „vezměte si, kolik chcete.“
„Dáme si tu limonádu, pokud by vám to nevadilo,“ volal za mnou pan Martin.
Udělala jsem do karafy limonádu a přinesla jim ji. Když jsem ji nalévala do skleničky, Jindřich mi sáhl na zadek. Leknutím jsem sebou škubla, div jsem sklenici neupustila. Neřekla jsem ale nic. Pan Martin se mračil a hleděl na bratra hodně naštvaně. Jindřich se jen vesele usmíval, jako by se nic nestalo. Odešla jsem do kuchyně. Za chvíli tam za mnou pan Martin přišel. Tvářil se rozpačitě.
„Nezlobte se prosím na mého bratra. On je hrozný puberťák. Jakmile vidí pěknou ženskou, je k neudržení.“
Velmi mě potěšilo, že řekl pěknou ženskou.
„Nu dobrá. Mohl byste mu ale říct, aby to už nedělal?“
„Ano madam. Spolehněte se. Děkuji.“ mírně se uklonil a odešel. Ach bože. Takový člověk. Takový kdyby se mě dotýkal. To by mi nevadilo.
Po nějaké době jsem si všimla, že karafa je prázdná a tak jsem pro ni šla. Když jsem se pro ni shýbla, Jindřich mi zase sáhl na zadek. Pan Martin, skloněný nad prací, to neviděl. Tentokrát jsem se nelekla a prostě dala jeho ruku pryč. Rozpustile se na mě usmál s těma svýma nádherně blankytnýma očima. Hříšná světýlka, která v nich plála, byla podmaňující. Vůbec mu nevadilo, že se na něj mračím. Šla jsem do domu a na zadku cítila jeho dychtivý pohled. Udělala jsem další zázvorovou limonádu a dala do ní kousky ledu. Snad to hošíka trochu zchladí. Přinesla jsem ji k bazénu a dávala si pozor, abych od Jindřicha stála dostatečně daleko.
„Pane Martine, mohu vám nalít?“
„Ano, když budete tak laskavá,“ přikývl, aniž zvedl oči od práce.
Opatrně jsem nalévala limonádu z karafy do sklenice. Jindřich se ke mě zezadu přitočil a chytil mě na prsa. Trochu jsem vyjekla, ale limonádu jsem dolila. Jindra využil toho, že se nemůžu bránit a osahával mě. Položila jsem sklenici a karafu na stůl a rázně trhla rameny. Vůbec to nepomohlo. Držel mě o to pevněji. Mačkal mi ňadra a spokojeně při tom mručel. Cítila jsem, jak mi ztvrdly bradavky. Pan Martin vzhlédl a uviděl svého bratra, jak mě drží za prsa. Hanbou bych se na místě propadla. Utekla jsem do domu. Za chvíli přišel pan Martin. Tvářil se hodně zkoušeně.
„Promiňte prosím chování mého bratra, madam.“
„Hmmm. On se takhle k ženám chová vždycky?“
„Víte on je hrozně zpovykaný.“
„Co že je?“
„Zpovykaný. Rozmazlený ženami. Nevšimla jste si jak je hezký? Ženy po něm šílí. Každá jej chce. Stačí mu jen, aby ukázal, a už mu lezou do postele. Je zvyklý, že mu žádná neodolá. Má každou, kterou chce.“
„Aha, tak to jsem nevěděla.“
„Odpusťte mu to prosím. Svým způsobem je to pro něj prokletí. Ženy ho sice chtějí, ale každá jen pro sebe. Neustále se o něj hádají a vyčítají mu, že je děvkař.“
„Nu dobrá. Mohl byste mu ale domluvit nějak důrazněji? Ta vaše předchozí snaha, zdá se, moc neúčinkovala.“
„Když to je těžké. Jak se jedná o ženy, je nenapravitelný. Zkusím, co bude v mých silách, madam.“
Seděla jsem v kuchyni u stolu a pozorovala je jak mezi sebou živě diskutují a gestikulují. Stále jsem na prsou cítila ten drsný stisk. V podbřišku mě lechtala křídla motýlů.


Na druhý den se to opakovalo. Občas mi sáhl na stehno nebo na zadek. Štvalo mě to, ale nějak zvláštně málo. Občas jsem se divila, proč kolem něj chodím tak blízko. Po každé, když se mě dotkl, cítila jsem odpor, ale i něco jiného. Dost mě to znepokojovalo. Postěžovala jsem si panu Marinovi, že jeho bratr mě stále nenechává v klidu. Slíbil, že si s ním rázně promluví. Po chvíli přišel ze zahrady a tvářil se omluvně.
„Je mi líto, ale asi jej budu muset poslat pryč. Obávám se, že jeho podmínky jsou nepřijatelné.“
„Cože? On si ještě klade podmínky?“ divila jsem se.
„Moc dobře ví, že teď za něj žádnou náhradu neseženu. A zítra to musí být hotové. Přivezou zastřešení na montáž.“
„A o jaké podmínky se jedná?“
„Promiňte madam, ale to vám nemohu říct.“
„Proč ne?“
„Myslím, že to je společensky nevhodné.“
Vzbudil mou zvědavost. Co si ten nadržený puberťák asi vymyslel?
„Tak mi to řekněte. Slibuji, že se nebudu zlobit.“
„Tak dobře,“ souhlasil po chvíli váhání. „On chce, abyste nám přinesla ještě jednu limonádu v tom tričku a leginách, co máte na sobě.“
Pozvedla jsem obočí. „A to je všechno?“
„Ééé, v podstatě jo,“ ošíval se, „tedy JENOM v tom tričku a leginách.“ V rozpacích na chvíli zmlknul. Pak rychle dodal: „A pak už toho nadobro nechá. To se opravdu dušoval.“
Cítila jsem jak mi červeň stoupá do tváří. Motýli v podbřišku se bláznivě rozletěli.
„Ééé, já věděl, že je to hloupost. Promiňte mi, že jsem to řekl. Jdu mu vynadat.“ Otočil se a odešel na zahradu.
Dívala jsem se, jak tam venku na bratra něco volá a mává při tom těmi svými nádherně svalnatými pažemi. Jindřich se jen smál. Udělala jsem další limonádu. V krku jsem měla sucho. Cítila jsem chvění po celém těle. Chvění přešlo v horké brnění, když jsem si stáhla kalhotky. Leginy mě na holé kůži až skoro pálily. Všechno bylo vidět. Každý záhyb stehen. I obě vlnky mé pipinky. Dech se mi zrychlil. Shodila jsem podprsenku a natáhla tričko. Prsa se mi pod ním houpala při sebenepatrnějším pohybu. Pod tenkou látkou prosvítaly dvorce. Bylo dobře vidět jak mi ztvrdly bradavky. Třesoucíma rukama jsem uchopila podnos s karafou a šla ven.


Oba na mě hleděli s neskrývaným vzrušením. Pohledem přeskakovali z prsou do klína a nevěděli kam se mají dívat dřív. Strašně jsem se styděla, ale zároveň mě to neuvěřitelně dráždilo. Dívali se tak lačně. Přitahovali si mě pohledy. Potlačila jsem chvění. Přišla jsem až k nim a nevšímala si, že Jindřich mi upřeně hledí na prsa a pan Martin zas mezi stehna.
„Mohu vám nalít, pánové?“ řekla jsem ležérně.
„Ach bože, to je nádhera,“ vzdychl Jindřich.
„Madam, jste božská,“ zajíkl se pan Martin.
„Tak co? Nikdo nemá žízeň? Můžu vám nabídnout něco jiného?“ postavila jsem podnos na okraj bazénu, „Co byste si dali na utišení vašich chutí?“ zavrtěla jsem vyzývavě boky.
„Ona si z nás utahuje, brácho,“ zavrčel Jindřich.
„Jo. To jo!“
„Zaslouží trest!“
„Ano, to zaslouží.“
„Zlochtáme ji!“
„Ano. To uděláme!“
Vrhli se na mě jak dva hladoví vlci. Se smíchem jsem se jim vytrhla a utíkala zahradou. Jindřich mě během chvilky chytil a povalil na trávník. Lechtal mě na bocích a ve slabinách. Váleli jsme se po sobě a smáli se z plných plic. Pan Martin se přidal a lechtal mě v podpaží. Svíjela jsem se pod jejich doteky a smála se jak malá holka. Takhle veselá jsem dlouho nebyla. Jejich ruce se mě dotýkaly všude. Na prsou, na stehnech. Kroutila jsem se smíchy a rozkoší. Jindřich mi vyhrnul triko až po bradu a chtivě se ústy přisál k mým nahým prsům. Pan Martin mi dlaní zajel pod leginy. Přestala jsem se smát. Jindřich s půlkou mého ňadra v ústech mi jazykem přejížděl po bradavce. Druhou zlehka stiskl mezi ukazovák a palec a jemně za ni zatáhl.
„Aááááách!“ vydechla jsem dlouze v záplavě rozkoše. Dlaň pana Martina doputovala mezi má stehna a stiskla mi pohlaví. Cítila jsem, jak tam dole jeho prst v mém mokru hledá výstupek slasti. Věděla jsem co se stane, jakmile jej najde. Už nebude cesty zpět. Nechám je udělat mi všechno, co budou chtít. To se nesmělo stát.
„Chlapi, prosím, ne!“ zaprosila jsem a máchla zoufale rukama. Nechtěně jsem se dotkla Jindřicha mezi nohama. Nahmatala jsem něco velkého a tvrdého. V milostné křeči jsem to bezděčně stiskla. Úplně jej to elektrizovalo. Hekl a okamžitě mi pustil prsa.
„Brácho, brácho,“ funěl dychtivě, „můžu jít první?“ Bleskově si stáhl kalhoty. „Můžu první?“ Penis mu vyskočil vzhůru jako útočník ze zákopu. Měl jej stejně velký a tlustý jako jeho starší bratr. Pohled na obnažený úd mě vrátil do reality. Využila jsem chvíle, že mě pustil, a vymanila se z Martinova sevření. Odkulila jsem se stranou a vstala. Zůstali oba ležet na trávě a zklamaně na mě hleděli.
„Chlapi, nezlobte se,“ vzlykla jsem, „ale teď to opravdu nejde.“ Se slzami v očích jsem běžela domů. Zamkla jsem se. Ne proto, že bych se jich bála. Bála jsem se sebe. Kdyby měli kondomy, zůstala bych. Byla jsem tak rozžhavená, že kdybych nějaké doma měla, vrátila bych se tam. Byla jsem si jistá, že stud, který bych musela překonat, abych se k nim vrátila se dvěma kondomy v ruce, je v tuto chvíli mnohem menší, než má touha. Ale kondomy jsme doma žádné neměli. To jsem věděla naprosto jistě. Sama jsem přinutila Václava je vyhodit. Reptal, ale udělal to. Dalo mi práci, než jsem jej přesvědčila. Pořád říkal, že dítě ještě nechce, že máme čas. Ten bazén si také vymyslel hlavně proto, aby mě s ním odreagoval. Ale já dítě moc chtěla. Antikoncepci jsem vysadila již dávno. Zbývala už jen ta guma. Pozítří jsem měla mít ovulaci. Nejpříhodnější čas k početí. A Vašek si odjede na služební cestu. To je jako kdyby to udělal naschvál!
Dívala jsem se, jak odcházejí. Žár ve mě stále plál a nechtěl uhasnout. Ach, miláčci moji! Jak ráda bych vám dala! Ale děťátko si chci udělat s Vašíkem.


Na druhý den nikdo z nich nepřišel. Trochu jsem se lekla, že už nikdy nepřijdou, ale pak pan Martin zavolal, že přijde až zítra, protože dnes je technologická pauza. Nevěděla jsem, co to znamená, ale neptala jsem se. Řekla jsem, že se těším, až jej zas uvidím. Odpověděl, že se na mě těší také, a znělo to vroucně. Kousla jsem se do rtu. Další den přišel sám, bez bratra. Zeptala jsem se, jestli přijde i Jindřich. Řekl, že ne, že už to zvládne sám. A že i kdyby někoho k sobě potřeboval, jeho si sem již nevezme. Podivila jsem se proč.
„Víte, madam,“ usmál se omluvně, „on se do Vás úplně zcvoknul. Po té příhodě na zahradě nemluví o ničem jiném, než že vás chce. Že vás musí mít. Pořád o tom stále dokola mele.“
„Ach. Nevěděla jsem, že jej to tak sebere. Zkusil jste mu to vymluvit?“
„To nejde. Je naprosto hysterický. Pořád dokola opakuje, že se s vámi musí vyspat stůj co stůj.“
„To nechápu. Copak jste neříkal, že má každou holku, kterou chce?“
„No právě, to je to! Vy první jste mu nedala. To se mu ještě nestalo. Úplně jej to vyvedlo z konceptu.“
„Doufám, že je to jen chvilkové poblouznění. Snad jej to brzo přejde.“
„Obávám se, že to nebude tak jednoduché.“
„Jak to?“
„Ten cvok si vymyslel, že bude předstírat, že je váš manžel.“
„Cože?“ vyprskla jsem smíchy. Tvářil se ale vážně.
„A pomiluje se s vámi a vy si budete myslet, že se milujete se svým manželem.“
Přestala jsem se smát. Už zase mě něco lechtalo v podbřišku.
„Kdybyste jej viděla. Včera si obarvil vlasy na hnědo jako je má váš pan manžel.“
„Vážně?“ potlačila jsem další záchvat smíchu.
„A učesal se na pěšinku, jak ji nosí on.“
„Jak ví jak se můj manžel češe?“
Ukázal na zarámovanou fotografii stojící na polici nad stolem.
„Aha.“
„A to není všechno. Koupil si stejnou kolínskou, jakou používá váš muž.“
Radši jsem se neptala, odkud zas ví tohle.
„No dobře. Ale snad si nemyslí, že mu taková šílenost vyjde.“
„Já vím, je to blbost. No prostě si dejte pozor. On je fakt rapl. Je schopen udělat nějakou pořádnou pitomost, když mu hučí v kládě.“
Překvapeně jsem na něj pohlédla. Poslední věta mi nějak nezapadala do charakteru muže z minulého století.
„Promiňte madam,“ řekl rychle, když viděl můj pohled. „Je to pro mě těžké.“
„Chápu.“
„Nechápete. Já mu tak dobře rozumím. Vím přesně, jak se cítí.“
Nebyla jsem si jistá, jestli jsem dobře pochopila, co tím myslí, ale náhle se otočil a rychle odešel pracovat na zahradu.

Celý den jsem chodila po domě a nemohla z mysli vypudit představu mladého velmi pohledného muže, který se chystá se mě zmocnit a pomilovat mě. Večer jsem tiše seděla u jídelního stolu. Nechala jsem všude zhasnuto. Představovala jsem si, jak se plíží nocí, oblečený jako můj muž. Snad proto, když ve dveřích zarachotil klíč, jsem se tak lekla. Viděla jsem mužskou postavu, jak vstoupila do předsíně. Na sobě měla stejné oblečení jako má můj muž. Vlasy měla učesané stejně jako on. Manžel se měl vrátit až za týden. Popadla jsem koště opřené v koutě a tiše se k němu zezadu přikradla. Jen počkej, ty zmetku jeden, teď to tedy schytáš!
„Tumáš!“ pleskla jsem jej koštětem po hlavě, ale ne moc, abych mu neublížila.
„Aúúúú! Co děláš?“ zařval. Byl to Václav.
„Kde ses tu vzal?“ vyhrkla jsem překvapeně.
„To je mi tedy přivítání,“ rozčiloval se.
„Promiň, miláčku, promiň,“ odhodila jsem koště do kouta, „nevěděla jsem, že jsi to ty.“ Vrhla jsem se mu kolem krku.
„A koho jsi čekala? Prosím tě, co to tady vyvádíš?“
„Promiň, promiň. Bála jsem se jednoho kluka, víš. Netušila jsem, že přijedeš tak brzo.“
„Jakého kluka? Nemohl jsem se ti dovolat. Jak to, že mi nebereš telefon?“
„Ty jsi mi volal?“ šla jsem pro mobil. „Ach jo, je úplně vybitý. Já husa jsem jej zapomněla dát do nabíječky!“
„To jsi celá ty!“ zasmál se a objal mě. Líbala jsem jej dlouze a vášnivě. Byla jsem štěstím bez sebe. Bůh vyslyšel mé prosby. Můj manžel se vrátil v ten správný čas. Právě jsem měla ovulaci. Nebudu muset čekat další měsíc. Těšila jsem se, až spolu dnes v noci budeme dělat děťátko. Neodvažovala jsem se to ale dát najevo. Obávala jsem se, že kdybych mu to řekla, že by nechtěl. Měla jsem neblahé tušení, že by dokonce odmítl se mnou pomilovat. A já to moc chtěla. Když mám ovulaci, mám vždycky zvýšenou chuť na sex. Podle silného nutkání jsem tentokrát musela mít ovulaci minimálně zdvojenou. Jak by řekla má nejlepší kamarádka, byla jsem nadržená jako kráva. Bráchové mě rozpálili tak silně, že jsem ještě nevychladla.
„Uděláme si hezký večer, ano?“ navrhla jsem mu v naději, že to nezní moc dychtivě.
„Ano, miláčku, rád. Bohužel jsem tu jen na skok. Zítra ráno letím zpět.“
„Zítra,“ opakovala jsem po něm a v duchu viděla promilovanou celou noc. „Udělám nějakou dobrou večeři, co říkáš?“
„Ano. To bude skvělé. Mám hlad jako vlčák.“ Zívl. „Jsem utahaný jako kotě.“
To mě trochu rozladilo. Do soukolí představy promilované noci se sesypalo několik zrnek písku, až to zaskřípalo. Dále jsem moc nevnímala, o čem mluví. Přemýšlela jsem, jak moc je unavený. Alespoň na jedno číslo se snad vzmůže. Pro jistotu by to chtělo dvě čísla. No nějak si s tím už poradím.
„…si představ. Já pitomec zapomněl ty nejdůležitější materiály tady! Zítra musí být na stole, jinak bude malér nedozírných následků.“
No dobře, dobře, říkala jsem si pro sebe. Už abychom byli v posteli!


Důkladně jsem se umyla a navoněla tím nejsmyslnějším parfémem, který jsem ve své parfumerii měla. Nahá jsem vklouzla do chladivé postele.
„Miláčku, tak kde jsi?“ zavolala jsem a snažila se, aby to neznělo moc netrpělivě.
„Jó, úž! Za chvíli budu! Vydrž ještě moment.“ zahučel z koupelny.
Smyslně jsem se v posteli protahovala, lehce rozjitřená z představy toho, co teď budeme dělat. Nemohla jsem se dočkat. Václav ale pořád nešel. Proč mu to sakra tak dlouho trvá?! Nechtěla jsem být naštvaná, až přijde a tak jsem si představila modré nebe a pod ním azurové moře. Slunce pálilo, vlny šuměly o bílý písek a mé tělo se pohroužilo do chladivé mořské vody. Tuhle představu miluji. Nechala jsem se ovívat vlnkami. Z veliké dálky jsem uslyšela hrát povědomou melodii. Myslím, že to byla Vaškova oblíbená. Ta, co ji má v mobilu. Pak jsem slyšela hlas mého muže. Říkal něco jako, ano šéfe, toho rozhodně využiji, to se rozumí. Taková šance se nesmí propásnout. Pak už jsem neslyšela nic, než konejšivé šumění moře.

Ucítila jsem ruku na boku. Pak druhou na stehně. Vašek šel na věc. Sám od sebe. Sláva! Zatetelila jsem se štěstím. Už jsem měla strach, že o mě snad ani nestojí. Hladil mě po bocích a líbal na bříško. Stále mě líbaje, posouval paže vzhůru, až mě hladil po ňadrech. Ruce se mu chvěly vzrušením. Pomalu jsem se probírala z lehké dřímoty. Cítila jsem vůni jeho kolínské. Ňadra mi tiskl mnohem náruživěji, než kdykoliv před tím. Funěl neobvykle hlasitě. Musel být mimořádně silně vzrušený. Jeho vzrušení mě okamžitě uvedlo do varu. V podbřišku mi už zase létali motýli. Dala jsem nohy od sebe a pustila jej mezi ně. Téměř vykřikl potlačovaným chtíčem. Hlas měl vzrušením změněný k nepoznání. Pomalu se na mě nasouval, až ústy dosáhl k prsům. Dychtivě mi je líbal. Chvěla jsem se slastí. Výskala jsem mu jeho kaštanové vlasy. Dole jsem ucítila dotek přímo na pipince. Klepala jsem se nedočkavostí. Pipinka už byla náležitě připravena. Přeplněná vlhkostí, na něj netrpělivě čekala. Něco velkého a pevného se mi do ní tlačilo. „Ach!“ zasténala jsem slastně, když mi to do ní vniklo. „Aách!“ zasténala jsem hlasitěji, když si to uvnitř razilo cestu. „Aáááách!“ vykřikla jsem v extázi, když se ke mě přitiskl podbřiškem a já věděla, že to mám v sobě celé. Cítila jsem to tam neobyčejně silně. Ještě nikdy jsem neměla pocit takové naplněnosti. Jakoby Vaškovi úd narostl do dvojnásobných rozměrů. Byla to nevýslovná rozkoš! V slastné křeči jsem jej zatahala za vlasy. „Aúúú!“ sykl úplně jiným hlasem. Zatáhla jsem znovu, až zvedl hlavu. Nebyl to Vašek. Byl to Jindřich. Ztuhla jsem v naprostém šoku.
„C-co, cože…? Proboha, co tu děláš?“
„Souložím s tebou,“ řekl klidně.
„K-kde je Václav?“ zeptala jsem se pitomě. Pořád jsem nebyla schopna pochopit, co se to děje.
„Nevím. Sbalil kufr a odjel.“
„Jak odjel?“, řekla jsem nešťastně, „proč odj… Aááách! Nech toho! Aáách, ááách!“ sténala jsem v rytmu jeho přírazů.
„Slez ze mě!“ zaječela jsem, když se na chvíli zastavil. „Okamžitě!“ bouchla jsem jej pěstí do ramene.
Nereagoval. Pak se znova začal pohybovat. Dělal mi to. Vlna šílené rozkoše prosvištěla mým tělem. „Aááách, ááách! Nech toho! Aááách! Aááách!“ sténala jsem slastí, až jsem se zajíkala. Když na chvíli zvolnil, znovu jsem popadla dech: „Řekla jsem slez!“ Zuřivě jsem kroutila pánví a snažila se vymanit z jeho sevření. Přestal přirážet, aby se ve mě udržel. Držel se pevně, s penisem hluboko zasunutým v mém pohlaví. Jak jsem škubala boky, cítila jsem, jak mi tam jeho úd v pochvě klouže. „Aááááách!“ vykřikla jsem a přestala se kroutit. Ještě jedno zakroucení a udělala bych se. Ztěžka jsem oddechovala.
„Okamžitě ze mě slez, nebo to řeknu Václavovi.“
„Prosím, madam, poslužte si.“
To mě naštvalo. Vzala jsem mobil z nočního stolku a stiskla tlačítko na Václava. Jindřich se vrátil k mým prsům a laskal mi bradavky, jako by vše bylo v naprostém pořádku. Znovu mi to začal dělat. Vší silou sem stiskla rty, abych potlačila výkřik rozkoše. Václav to zvedl a vychrlil na mě proud slov, že jsem nestačila říct ani popel.
„Moniko, promiň. Musel jsem ihned odjet. Nechtěl jsem tě budit. Našli mi mimořádný let, kterým budu na místě o půl dne dříve. To je rozhodující chvíle! Chápeš?“
Nechápala jsem. Myslela jsem, že rozhodující chvíle se odehraje dnes večer u nás v posteli.
„Ale Vašíku, ty tu nejsi,“ štkala jsem do telefonu, „ale měl bys být.“ Najednou jsem nevěděla co mu mám vlastně říct? Že mě tu právě teď šuká nějaký nadržený puberťák? Místo toho jsem jen hekala.
„Vašíku! Aááách! Vašíku! Achich, ááááách!“
„Prosím tě nebreč. Slibuji, že se brzo vrátím.“
Nebrečela jsem. Vznášela jsem se na vlnách rajské rozkoše. Jindřich mi to dělal tak neuvěřitelně obratně, že jsem rázem plula v nebeských výšinách. Ústy přisátý k ňadru mi jazykem přejížděl po bradavce, zatímco druhou zlehka držel mezi ukazovákem a palcem a jemně za ní popotahoval. Druhou ruku měl mezi mýma nohama a prsty kluzkými od mé vlhkosti mi zvolna kroužil po klitorisu. Při tom se ve mě pohyboval, jako píst v dobře promazaném válci. Dělal to přesně s tou správnou rychlostí a jemností, jakou jsem potřebovala. Byl neuvěřitelně vnímavý. Tak úžasné dráždění jsem nikdy nezažila. Pochopila jsem, proč se o něj ženské tak perou. Byl to mistr v sexuální stimulaci ženského těla. Tohle umění by měl vyučovat na univerzitě.
„Vašíííkúúúú… ááách, proč tu nejsííí?“ kňourala jsem v naprosté rozkoši.
„Moniko, promiň, ale už budu muset končit. Jsem akorát na odbavení,“ řekl netrpělivě.
A že ti právě teď nějaký nadržený býček odbavuje manželku, to ti je jedno, pomyslela jsem si.
„Ale Vašíííkúúú…,“ zašeptala jsem, po okraj plná potlačovaného napětí. „Já mám ve vagíně toho kluka.“
„Promiň, špatně tě slyším, je tu hluk. Co jsi říkala? Že máš ve vaně pavouka?“
„Vašíííkúúú! On mě píííchááá!“
„Ale no tak neblbni. Pavouk nepíchá. Spláchni ho do odpadu. Vždyť už jseš velká holka!“
„Ano. Jsem. Jsem velká… á… ááá… ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁCH!!!“
Udělala jsem se! Naprosto nečekaně. Neuvěřitelně silně. Dokonale mě to překvapilo. Soustředila jsem se na hovor s Vaškem a Jindřicha chvíli nevnímala. Ale mé tělo jej vnímalo velmi. Zrychloval kadenci přírazů podle napětí narůstajícím v mém těle. Nyní se ve mě jeho penis pohyboval s úžasnou rychlostí. Prsty mi divoce kmital po klitorisu. Pak silně zatáhl za obě bradavky, až se mi prsa natáhla jak z gumy. Pochva se mi sevřela v závratném vyvrcholení. Rozkřičela jsem se v naprosté extázi. Mobil mi vypadl z ruky a dopadl na zem. Po dopadu odlétlo zadní víko a baterka vypadla ven. Poslední, co jsem z něj slyšela, byl Vaškův podrážděný hlas: „Mončo, přestaň hysterčit, víš jak to nesnáš…“
Nevnímala jsem ho. Mocný uragán vášně mě pohltil a vynesl do výše. Vagína se mi nekontrolovatelně silně svírala. Prohnula jsem se ve slastné křeči. Obtáčela jsem se kolem toho úžasného předmětu, který se ve mě tak krásně pohyboval. Spalující žár mě mrazil po celém těle. Tiskla jsem pochvou ten mohutný úd uvnitř a kňučela rozkoší: „Aááách, óóóóch, úúúúch, achich, áááách! Pane bože, aááách, aááách! Úúúúúúfff, óóóóh, óóóóh, áááách, áááách!“
On sténal stejně vášnivě jako já. Divoce funěl a hekal. Slyšela jsem, jak si pro sebe mumlá: „Bože to je kunda! Oóóóóh! Ta se tak božsky mrdá! Oóóóóóóh! Jak mě tam svíráááá. Úúúúúúfff, to je nádhera!“
Pohlédla jsem do jeho vytřeštěných očí. Škubavě do mě přirážel a blaženě hekal: „Oóóó… óóóóó… óóóóóóóh!“
„Jindřichu!“ zděsila jsem se. „Jindřichu!“
Vůbec mě nevnímal, jen pořád hekal: „Oóóóh… óóóóóh… óóóóóóóh!“
„Jindřichu!“
„Ano madam?“
„Ne, abys to do mě pustil!“
„Lituji madam, ale už se stalo. Zmáčkla jste mě tak silně, že to ze mě vylítlo jak pasta na zuby.“
„Ty pitomče! Cos to udělal? To si jej nemohl vytáhnout?“
„Vo co de? Berete přece prášky ne? Žádné kondomy s manželem nepoužíváte.“
„Jak to můžeš vědět?“
„Žádné jsem tu nenašel.“
„Ty ses nám hrabal ve věcech?“
„Nééé! Jen jsem hledal ty kondomy. Abych vám to udělal stejně jako váš manžel.“
„Chmmm. No tak to jsi udělal. Tak už ze mě slez.“
„Ještě ne. Cítím se stále při síle.“
„Tak nezlob a vyndej ho už.“
„Ne. Ještě vám ho tam chvíli nechám,“ zavrtěl se ve mě, „ummmm, tak nádherně mi tam teď klouže.“
„Nech toho a slez už!“ zaprosila jsem. Ležela jsem nehnutě a stiskla zuby k sobě, aby neviděl, jak moc mě jeho pohyby dráždí.
„Madam, je to s vámi naprosto úžasné, ale před tím, jak jste se pode mnou tak pěkně svíjela, to bylo lepší. Mohla byste, prosím, přirážet?“
Udělala jsem, co chtěl.
„Aáách, anóóó, to je onóóó!“ funěl slastí, „takhle to dělej! Aáách, táááák!“
Souložili jsme spolu asi půl hodiny. Naše těla zborcená potem se zmítala v milostné vášni. Byla to dech beroucí divoká jízda na horské dráze kombinovaná s vystřelením do vesmíru a volným pádem. Udělala jsem se s ním ještě dvakrát, ale tak, aby to nepoznal. Dívala jsem se na jeho tvář staženou naprostým blahem a užívala si nádherný orgasmus. Pochva se mi silně svírala. Stahy v podbřišku mi způsobovaly neskutečnou rozkoš. Najednou vykulil oči a začal hekat:
„Oóóóóóó… óóóóó… óóóóóóóh!“
„Jindřichu! Ne!“ zavolala jsem na něj naléhavě.
„Jóóóó… óóóóó.. jóóóóó!“ ignoroval mé protesty a divoce do mě přirážel. „Úúúúúfff, óóóóóóó!“ hekal ztěžka, tvář zkroucenou urputnou snahou dostat ze sebe vše.
Rozpálená na nejvyšší míru, nechala jsem jej, aby do mě stříkal své sperma. Právě mě oplodňoval a mě to bylo jedno. Tak fantastický sex jsem v životě nezažila. Lačně jsem se na něj napichovala a vrněla blahem. Zastavil se a já se styděla přiznat si, že je mi líto, že už je konec. Zhluboka oddechoval a funěl. Pak se znova rozkmital. Spokojeně jsem kroužila pánví a chodila mu naproti. Zmítal se ve mě tak divoce, že jsem se po chvíli znova udělala. Křečovitě jsem v sobě svírala ten nádherně velký úd a on najednou zakoulel očima a zařval: „Jóóóó… óóóóó.. óóóóóch!“
Panebože, už zase? pomyslela jsem si. Už jsem ale neprotestovala. Zřetelně jsem v sobě vnímala záškuby jeho údu a poslouchala, jak při každém záškubu vykřikuje „Jóóóó! Jóóó! Jóóóóóóó! Jóóóó!“
Ležela jsem klidně, dokud se do mě celý nevystříkal.
„Úúúúúfff, už nemůžu!“ hekal zmoženě. „Jsem vymačkaný jak citrón,“ funěl, „mám vajíčka jak pouťové balónky.“
Pak se definitivně zastavil. Zpocený, ležel na mě a spokojeně se usmíval.
„Tak co?“ odfoukl si vlas z čela, „takhle tě ještě žádnej neošukal, že jo?“
„Kaňoure drzej!“ pleskla jsem jej přes plece a dál tuhle pravdu nerozváděla.
„Jestli neřekneš, že tohle byla nejlepší šukačka, jakou jsi kdy měla, tak budu pokračovat,“ žertovně zahrozil a oči mu rozpustile svítily. Chvíli jsem přemýšlela. Ale pak jsem si pomyslela, co by asi řekl manžel, když by se dozvěděl, že mu cizí chlápek nastříkal do ženy a jí se to tak líbilo, že chtěla ještě.
„Jo,“ kývla jsem odevzdaně, „byla nejlepší.“ Znova jsem jej pleskla, aby mě pustil.
Když se odvalil, vstala jsem a šla do koupelny. Sedla jsem si do vany. Z vagíny mi vytékalo jeho semeno. Byla toho spousta. Pustila jsem si na ramena tenký čůrek teplé vody. Seděla jsem tam ještě dlouho po té, co odešel.


Spala jsem hodně dlouho. Probudila jsem se až po poledni. Vyhlédla jsem ven do zahrady. Bazén byl plný vody a pan Martin pobíhal kolem a tahal nějaké hadice. Oblékla jsem se a vyšla ven za ním.
„Madam,“ zářil pan Martin, „dovolte, abych vám oznámil, že bazén je hotov. A připraven ke koupání!“ vítězoslavně se usmál. Usmála jsem se také.
„Co je vám? Stalo se něco?“ starostlivě svraštil obočí.
„Kde je váš bratr?“
Zarazil se. „Tak ono je to pravda?“
„Co je pravda?“
„Nic, nic. Nic jsem neřekl.“
„Pane Martine!“
„Když on je hrozný mluvka. Nedá se mu vůbec věřit.“
„Co říkal?“
Stydlivě sklopil oči. „Říkal, že vás měl.“
„Takhle to řekl?“
„Ne, takhle ne.“
„Tak jak to přesně řekl?“
„Když on si hrozně vymýšlí.“
Mlčela jsem a čekala. Odhodlal se.
„Říkal, že vás včera ošu…, že to s vámi včera dělal.“
„A dál?“
„Že ho prý strašně rajcovalo, jak jste se při tom vybavovala s manželem.“
„Hmmm.“
„A že jste se manželovi udělala přímo do telefonu.“
„Ach bože!“
„Je to pravda?“
Mlčela jsem. Pak jsem tiše řekla: „Pane Martine. Pravda je taková, že mě včera váš bratr znásilnil.“
„Opravdu? Taky říkal, že jste přirážela jak zběsilá.“
Mé představy o muži z minulého století se zhroutily. Vítej zpět do reality holčičko! Zachytil můj pohled a rychle dodal:
„Promiňte madam, nechal jsem se unést. Víte mám o bratra velkou starost. Je to hrozný šús.“
„To jo. Váš bratr je pěkně dovolenej prevít, jen co je pravda. Jak se mi proboha mohl dostat do postele?“
„No, kde jsou klíče věděl ode mě. Připlížil se k vašemu domu, když v tom se vrátil váš muž. Viděl vám dobře do ložnice a viděl vás nahou jít do postele. Tak si řekl, že když mu to nevyšlo, že si ho alespoň vyho…, si udělá dobře, až budete s manželem souložit. Pak ale pan manžel z nenadání objel. Nebudete jej žalovat. Že ne?“
Neříkala jsem nic, jen se na něj dívala.
„Prosím!“ sepjal ruce. „Je v podmínce a za tohle by šel dozajista bručet. Prosím, nechte to být. Udělám všechno, co si budete přát!“
„Opravdu všechno?“
„Ano, opravdu. Cokoliv řeknete.“
Už jsem se rozhodla. Věděla jsem, co od něj budu chtít.
„Pane Martine. Váš bratr mě měl,“ řekla jsem tiše. „Ponížil mě. Zneuctil. Nechci vás ponížit ani zneuctít. Chci ale, abych já měla vás.“
Chvíli na mě nechápavě hleděl. „Vy chcete, abych se s vámi pomiloval?“
„Ano.“
„A… a proč?“
„Bude to má odplata za čin vašeho bratra. Budu vás mít proti vaší vůli jako on měl mě.“
„To není správné,“ zakroutil hlavou, „milovat se má člověk jen z lásky a ne za odplatu.“
Nebylo tomu tak. Nechtěla jsem odplatu. Měla jsem ovulaci a dělohu napumpovanou Jindřichovým spermatem. Neměla jsem doma žádné nouzové kontraceptivum. Kdepak by se vzalo! Chtěla jsem přece otěhotnět, ne to přerušovat. Do města jsem jet nemohla, když si Vašek vzal auto sebou. Když už jsem měla mít dítě, tak radši s panem Martinem, než s jeho nezodpovědným bratrem. A já dítě moc chtěla! Pan Martin byl nádherný chlap. Především mě ale pořád uváděla v úžas jeho povaha. Byl to opravdový muž s velkým M. Ještě není nic ztraceno. Když on teď přidá své semínko, tak může svého mladšího brášku předhonit. Pár hodin náskok není tak moc. Ať se tam uvnitř bráchové poperou! Ať zvítězí ten silnější a rychlejší. Vašek nebude vědět, že není biologickým otcem a já nebudu vědět, který z bratrů byl úspěšný. Otec bude pro nás oba neznámý. Tak to bude spravedlivé. Prošla jsem kolem něj směrem k bazénu.


Došla jsem na okraj bazénu. Pomalu jsem se svlékla. Nahá jsem vstoupila do chladivé vody. Pozoroval mě.
„Pojďte to také zkusit!“ zavolala jsem na něj. „Ať víte, co jste s bratrem postavili.“
Díval se na mě a ani se nehnul. Otočila jsem se k němu zády a plavala na druhou stranu. Vyšpulila jsem zadek nahoru nad hladinu a při tempech roztahovala nohy pořádně do stran. V největším roztažení jsem je vždy na chvíli podržela natažené od sebe. Takto jsem doplavala až k okraji bazénu. Zaslechla jsem šplouchnutí vody. Otočila jsem se a plavala zpět. Byl ve vodě a plaval naproti mě. Uprostřed jsme se potkali. Byl nahý. Z nenadání mě popadl a přitáhl si mě k sobě.
„Tak jste si to rozmyslel?“ zasmála jsem se. Neřekl nic, jen se ke mě tiskl. Na břiše jsem cítila, jak moc je vzrušený. Vyškubla jsem se mu a plavala pryč. Nechal mě a plaval opačným směrem. Na koncích jsme se oba otočili a plavali zas naproti sobě. Tentokrát jsem byla na jeho výpad připravena a se smíchem jsem mu unikla. Smál se také jako malý chlapec. Moc se mi tak líbil.
Doplavala jsem k okraji bazénu. Po schůdkách jsem pomalu vycházela z vody. Proměnila jsem se v Afrodíté, bohyni smyslnosti, právě vystupující z mořské pěny. Voda mi stékala po těle a tak nádherně božsky mě šimrala. Navíc jsem věděla, že mi kouká na zadek. Smyslně jsem s ním zavrtěla a přešla k lehátku rozloženému kousek od bazénu. Lehla jsem si na břicho a oddávala se slunečním paprskům. Slyšela jsem jak vystoupil z vody a přichází ke mě.
„Aby se madam na tom ostrém slunci nepřipálila,“ řekl škádlivě.
„Madam se nepřipálí, když se najde někdo natolik galantní, že jí namaže záda,“ ukázala jsem na stolek pod slunečníkem. Přinesl opalovací krém. Pomalu mi jej roztíral po zádech.
„Óóóóóh, hmmmm, to je lahoda,“ vrněla jsem blahem. Jeho ruce byly horké a chvěly se. Jak se nade mnou skláněl, něco mi lehce zavadilo o pokrčené prsty. Bylo to teplé a tvrdé. Opatrně jsem to stiskla. „Oóóóóch!“ vyhrkl slastně. Pomalu, velmi pomalu, jsem začala zvedat prdelku nahoru. Zároveň jsem posouvala nohy od sebe a pokrčovala je. Jeho dech se zrychlil. Ta tvrdá věc mi vyklouzla z ruky směrem někam vhůru. Pokračovala jsem pořád dál, až jsem klečela. Zastavila jsem se v hlubokém předklonu, s hlavou a rameny přitisknutými k lehátku. Zadeček jsem špulila vysoko nahoru. Přestal mě natírat. Postavil se dozadu k zadečku, mezi má rozevřená stehna. Hlasitě funěl, jako kdyby právě uběhl maratón. Pak jsem ucítila jeho ruce na prdelce. Vzrušením jsem se rozechvěla. Zkoumal pevnost mých půlek. Pak se přesunul níž. Cítila jsem jak mi prsty rozevírá pipinku. Horko mě zaplavilo od hlavy k patám. Pak se mě tam mezi těmi dlaněmi dotkl něčím dalším. Roztřásla jsem se nedočkavostí. To další bylo tvrdé a tlačilo se mi to do pipinky. Stiskla jsem si palec mezi zuby, abych si nerozkousla ret. Tlačilo se to do mě tak silně, až jsem se zhoupla vpřed. Pevně jsem se zapřela. Překonalo to odpor mé úzké brány rozkoše a vniklo to do mě. „Aááááách!“ zasténala jsem slastí. Rajská hudba se mi rozehrála v uších. Nebo mi v nich možná jen hučelo. Ta tvrdá věc si ve mě prorážela cestu. Ach, bylo to tak úchvatné! Sténala jsem nevýslovnou rozkoší. Cítila jsem jej tam tak intenzivně. Tak jsem to s Václavem nikdy necítila. Mohutný tlustý válec mi silně rozevíral pochvu. Cítila jsem, jak se mi pod jeho mocným náporem roztahuje. Nádherně božsky mi v ní klouzal. Pronikal hluboko. Hekala jsem a kvílela v bezbřehé rozkoši. Stál za mnou, držel mě za zadek a mrdal mě. Já byla na pokraji šílenství. „Anóóóó, tááák, tak mi to dělééééj, óóóóóóh anóóóó, ještěééé!“ křičela jsem v naprosté euforii.
„Úúúúúúfff! Úúúúúfff!“ hekal námahou. „Už budu, úúúúfff! Mám jej vytáhnout?“
„Ježííííši, néééééééé!“ vyhrkla jsem, „zúúúústaň přece, ach, zúúúúústaň!“
Tak přece jen je to muž z minulého století! Který jiný chlap by se mě v tom nejlepším zeptal, jestli ho ve mě může nechat?
„Hloubš, pojď hloubššš! Tak pojď přece hloubšššš!“ kvílela jsem strachy bez sebe, že jej teď ze mě vytáhne.
Na to neřekl už nic, jen mohutně přirážel: „Óóóóóóóch, áááách, úúúúúfff! Oóóóóóóóóh!“
Pak se ke mě pevně přitiskl a zastavil se. Divoce funěl a hekal. V penisu mu škubalo. Vykřikla jsem v návalu nastupujícího orgasmu. Udělala mě představa, jak mi právě teď stříká spermie do nechráněné dělohy. Užívala jsem si ten nádherně živočišný pocit být oplodňována mužem. Milióny spermií teď divoce víří mou dělohou a tančí tanec zrození. Ti nejsilnější se derou vřed, aby se spojily s mým vajíčkem. Představila jsem si, jak se tam teď bráchové předhánějí kdo z nich u něj bude dřív a rozesmála jsem se. Nevěděl čemu se směji, ale rozesmál se také. Smál se s penisem stále hluboko zasunutým v mé pochvě. To mě rozesmálo ještě víc. Teď už jsme se oba smáli na celé kolo, až ze mě vypadl. Smála jsem se tak moc, až jsem se na lehátku stočila do klubíčka. Z očí mi tekly slzy. Smála jsem se a plakala. Přestal se smát a hladil mě po vlasech. Byla jsem strašně šťastná a strašně zoufalá. Brzy otěhotním a nebude to Vaškovo. Pak už jsem se nesmála, jen usedavě plakala.


Vaškovi prodloužili služební cestu o tři dny a mě se nedostavila menstruace. V den, kdy se měl Václav vrátit, jsem si udělala test. Byl pozitivní. Pro jistotu jsem si udělala ještě další. Potvrdil předchozí. Jeden z bráchů mohl zvolat Bingo! Václav přijel a byl plný elánu. Teď už půjde všechno jako na drátkách, uvidíš, sliboval mi. Uděláme velkou uvítací párty a pak otěhotníš. Nechápala jsem jakou souvislost má mít uvítací párty s mým těhotenstvím. Nicméně už jsem těhotná byla. V noci jsme se s Vaškem milovali a já přemýšlela, jestli mi tím šťoucháním nemůže sotva uchycené vajíčko vyšťouchnout. Nechala jsem jej ať to zkusí. Měl na to právo. Nikdy před tím jsem neměla pocit, že by Václavův úd byl malý. Jenže po té, co jsem poznala Jindřichův tlustý buchar a masívní basebalovou palici pana Martina, ve mě Vaškovo šidítko nevyvolávalo dostatečné vzrušení. Na chvíli jsem si představila, jak se vracím do zahrady a v ruce držím dva kondomy. Významně je ukazuji oběma bratrům, aby věděli, co od nich očekávám. Pak kondomy odhazuji daleko za sebe, protože to chci naostro. Bratři se na mě vrhnou a střídají se na mě. Jeden po druhém mě plní svým spermatem…
Silně jsem vyvrcholila. Zmítala jsem se v orgastických křečích tak divoce, až jsem Vaška ze sebe shodila. Z očí mi tekly slzy. Vagína se mi svírala na prázdno. Bylo to krásné. Ale něco podstatného tomu chybělo. Něco velkého a tvrdého. Pomilovala jsem se s Vaškem ještě několikrát, než jsem mu řekla, že jsem v tom. Měl ukrutnou radost. Opravdu nelíčenou. Dost mě to překvapilo. Před tím o dítěti nechtěl ani slyšet. Teď se radoval, že se mnou bude mít cizí dítě. Bylo mi z toho úzko. Měla jsem strašlivé výčitky. Myslela jsem, že se z toho zblázním. Zachránilo mě až to dítě. Narodila se nám krásná modrooká holčička s blonďatými vlásky. Pojmenovali jsme jí Dominika. Vašek ji zbožňuje. Nechápu, že mu není divné, že je tak blond, když on i já jsme spíše bruneti. Snad jen jeho strýc. Ten je také blonďák. A má modré oči. Geny jsou geny. Tam se nic neskryje.








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Sofie

Jsem přitažlivá čertice se sametovou kůží a nejraději to mám zezadu. Nejlepší bude, když se mi vystříkáš na záda a já pak nebudu meškat a vykouřím tě do poslední kapičky.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 451

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA SOFIE text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Týna

Kalhotky jsou zbytečnost. Mám ráda chození naostro, sex kdekoliv a kdykoliv pro mě není problém. Rozdáme si to spolu, máš na to chuť a není nikdo s kým by sis to udělal?

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 459

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA TYNA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Verča

Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 457

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Monika Lada


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2021 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury