Muž z minulého století
Monika chtěla dítě. Minulost mě dostihla. Měl jsem jí to říct dávno. Pořád jsem to oddaloval a oddaloval. Až je nemožné o tom teď začít. Snažil jsem se jí přesvědčit, že s dítětem můžeme ještě nějaký čas počkat, ale byla čím dál tím umanutější. Vysadila antikoncepci a přinutila mě vyhodit všechnu pánskou ochranu, kterou jsme doma měli. Věděl jsem, že musím něco udělat. Vymyslel jsem bazén. Monika miluje vodu. Doufal jsem, že ji to na nějaký čas rozptýlí. Objednal jsem firmu, aby nám jej na zahradě postavila. Naneštěstí mě šéf právě na tuto dobu poslal na konferenci do zahraničí. Měl jsem na ní přednést výsledky z mého posledního výzkumu. Nemohl jsem odmítnout. Bylo zjevné, že pokud uspěji, bude to velmi významné pro mou kariéru. Vysvětlil jsem Monice situaci. O zajištění stavby bazénu se bude muset postarat ona. Sbalil jsem se a jel. Během konference jsem na ni myslel. Doufal jsem, že to zvládá. Párkrát jsem jí zavolal, jak to pokračuje. Stavba samotná probíhala bez problémů, ale Monika pořád fňukala, že jí moc chybím a proč nejsem s ní. Její touha po dítěti se bohužel nijak neumenšila.
Na konferenci šlo všechno dobře až do chvíle, kdy jsem zjistil, že
ty nejdůležitější materiály jsem zapomněl doma. Nemohl jsem si dokonce
ani vzpomenout, kde jsem je nechal. Zavolal jsem šéfovi. Pěkně zuřil, ale
ihned začal hledat řešení. Má přednáška měla na program přijít až
v poslední den konference. Šéf projel letové řády a spočítal dobu letu
tam a zpátky. Dalo by se to stihnout, kdybychom požádali o posunutí mé
přednášky až na samotný závěr. Šéf okamžitě objednal let tam a zpět.
Volal jsem Monice, že se na skok vrátím domů, ale nemohl jsem se jí
dovolat. Když jsem se vrátil, Monika zářila štěstím, že mě vidí.
V kalendáři měla toto datum zakroužkované. Věděl jsem, co to znamená.
Počítala si dny. Pád do průšvihu se o měsíc urychlí.
Večer, vykoupaná a navoněná, lehla si nahá na postel a celá natěšená na
mě volala, kde se loudám. Seděl jsem v koupelně na vaně a pokoušel se
přesvědčit, že teď jí to musím říct. Pak mi zazvonil mobil. Volal
šéf, že se mu podařilo mě procpat do letu, který měl odlétat za dvě
hodiny. Díky tomu se budu moci vrátit tak, že nebudeme muset přednášku
posouvat. S obavami jsem to šel oznámit Monice, ale ona usnula. Chvíli jsem
váhal, jestli ji mám vzbudit. Moc dobře jsem věděl, jaká bude její
reakce. Radši jsem se rychle sbalil a mazal na letiště. Doufal jsem, že až
se ráno vzbudí, že záplava jejích výčitek bude přes mobil
snesitelnější. Ale mobil se mi rozezvučel již asi za hodinu. Volala právě
v ten nejméně vhodný okamžik, kdy jsem na letišti procházel odbavením.
Zvedl jsem to a rychle se co nejpokorněji omluvil, abych předešel
výčitkám. Nefungovalo to. Brečela mi do telefonu, proč tam nejsem a že
mám být s ní. Bylo mi to líto, ale nemohl jsem nic dělat. Pak mi začala
do telefonu naříkat a kňourat. V letištní hale byl značný hluk a tak
jsem jí moc nerozuměl. Kvílela, že má ve vaně pavouka. To mě trochu
naštvalo. Když výčitky nezabírají, tak jsou na pořadu dne pádnější
důvody. Jednou to byly zaseknuté vchodové dveře, které nešly odemknout,
jindy zase nešel zavřít kapající kohoutek. Teď to byl pro změnu pavouk ve
vaně. Někdy se chová jak malá holka. Snažil jsem se jí klidně poradit,
ať jej prostě spláchne do odpadu. Ne, to prý že nejde, že prý ji píchá.
Trpělivě jsem jí vysvětlil, že pavouk nepíchá a trval jsem na tom, ať
jej spláchne. Najednou začala hodně křičet. Pavouků se opravdu dost bojí.
Ječela jako pominutá. Snažil jsem se ji uklidnit, ale spojení se náhle
přerušilo. Nezdálo se mi, že by zavěsila. Zkoušel jsem jí zavolat
zpátky, ale volané číslo bylo nedostupné. Představil jsem si ji, jak
hystericky ječí a mátí mobilem do vany, až z něj odletují kusy.
Rozesmálo mě to tak, že jsem se pak chechtal ještě půl hodiny.
Vznášela jsem nahá v azurově modré laguně a voda mě nádherně
hladila po celém těle. Ten nádherný pocit rušilo stále neodbytnější
volání: „Haló, madam! Jste tam? Haló!“ Snažila jsem se to zahnat, ale
nepřestávalo to. Neochotně jsem otevřela oči. Do ložnice se skrz záclony
prodíralo ostré slunce. Kolik je hodin? Jedenáct. Proboha!
Venku někdo volal: „Haló, madam! Jste doma?“ Vyhlédla jsem skrz záclonu
na ulici. Stála tam parta chlapů, která nám na zahradě za domem měla
stavět bazén. Ten co volal, stál na plotě. Všichni upřeně hleděli do
okna naší ložnice. Kruci, to je trapas! Manžel odjel na služební cestu a
já měla za úkol pustit je dál. Rychle jsem na sebe něco hodila a běžela
jim otevřít.
„Moc se omlouvám,“ mumlala jsem otevíraje vrata, „zaspala jsem.“
„To je v pořádku madam, to se stane.“ pokýval chápavě hlavou ten, co
stál na plotě. Jmenoval se Martin. Byl to jejich velitel stavební party, nebo
jak se té funkci říká. Aby se to již neopakovalo, domluvila jsem se
s ním, že mu nechám na tajném místě u plotu klíče od vrat a od domu.
Klíč do domu byl nutný, aby si mohli zapnout elektřinu do venkovní
zásuvky. Pozorovala jsem je skrz záclonu jak pracují. Pan Martin nejdříve
rozdělil práci a pak se sám chopil lopaty. Občas za ním chodili na radu a
on je zas pravidelně obcházel a nenápadně kontroloval. Měl přirozenou
autoritu. Byl to ramenatý na krátko ostříhaný muž v nejlepším věku.
Říkal mi madam. Připadalo mi to legrační a povznášející. Muž
neobvyklých mravů. Noblesní a galantní. Takové chování se již
u dnešních mužů nevyskytuje. Říkala jsem mu pro sebe Muž z minulého
století.
Pozdě odpoledne už všichni odešli. Zůstal jen pan Martin. V ruce měl
nějakou brusku a začišťoval hrany bazénu. Na hlavě měl šátek svázaný
vzadu na uzel a na sobě montérky. Nahoře byl jen tak, bez košile. Bicepsy se
mu v tom horku jen lesky. Skrze záclony jsem si prohlížela jeho mohutný
hrudník. Ach Vašku, proč tu nejsi? Šla jsem ven, podívat se na to
nádherné mužské tělo zblízka. Zrovna skončil. Důkladně brusku očistil
a uložil do pouzdra. Obdivovala jsem, jak je pečlivý. Ostatní mrskli své
nářadí na zem tam, kde zrovna stáli.
„Pro dnešek hotovo, madam,“ usmál se na mě. Pokývala jsem hlavou a
pohledem nenápadně klouzala po jeho mohutných pažích pokrytých prachem.
„Tak já již půjdu.“
„Takhle?“ podivila jsem se. „Měl byste se pořádně umýt.“ Ukázala
jsem na jeho paže. „Pojďte, můžete se u nás osprchovat.“
„Nerad bych vám působil nějaké potíže, madam,“ usmál se
rozpačitě.
„Ale no tak. Pojďte!“ odvedla sem jej do koupelny. „Tady. Hned vám
přinesu ručník.“ odešla jsem pro něj do ložnice. Vyndala jsem ze
skříně jeden Vaškův, když v tom zazvonil mobil. Volal Václav.
„Tak co? Jak to probíhá s bazénem? Zvládáš to?“
„Jo, jde to. Vašíku, kdy už budeš doma? Už se tě nemůžu dočkat.“
„Moniko, nezlob, vždyť víš, kdy přijedu. Prosím vydrž to ještě. Pak
už budeme pořád spolu.“
Chvíli jsme se bavili na toto téma. Začala jsem do telefonu smutně vzdychat,
aby viděl jak moc mi vadí, že je pryč. Zdálo se mi ale, že jej to spíše
naštvalo.
„Jé promiň, musím končit“, vzpomněla jsem si náhle, „ještě je tu
jeden dělník, o kterého se musím postarat.“
„Dobře, tak já ti pak zavolám později.“ položil to.
Běžela jsem s ručníkem do koupelny. Bylo mi trapně, že jdu zas pozdě.
Uvnitř hučela sprcha. „Tak tady to je,“ otevřela jsem dveře. V ten
moment jsem strnula jako socha. Pan Martin stál pod sprchou s hlavou pod
proudem vody a dlaněmi si stíral mýdlo z prsou. Jeho přirození bylo
ztopořené. Fascinovaně jsem zírala jak mu stojí kolmo od těla. Byl to
mohutný penis, mnohem silnější než má Václav. Vepředu se ještě
rozšiřoval. Vypadal jak basebalová palice. Projela mnou vlna divoké touhy a
trapného studu. Cítila jsem jak se chvěji. Rychle jsem hodila ručník na
věšák vedle umyvadla. Dopadl na něj a svezl se na zem. Teprve teď
zaregistroval mou přítomnost. Bleskově jsem za sebou zavřela dveře. Celá
udýchaná, dopotácela jsem se do kuchyně. Tlak v hrudi mi ztěžoval
dýchání. To je hrozné jak už nemám žádnou fyzičku. Neuběhnu ani
vzdálenost z ložnice do koupelny, abych se nezadýchala. Proč mám ale
takové horko dole v podbřišku?
„Promiňte za ten ručník,“ klopila jsem oči a rděla se jak
růžička.
„To je v pořádku, madam. Nic se nestalo.“
Pohlédla jsem mu do očí. Vděčně jsem uvítala, že v nich nevidím
žádný výsměch nebo lascívní čtveráctví. Usmíval se laskavě a
dobrácky. Úžasný pan Martin.
Po několika dnech byl bazén hotov. Parta dělníků odešla. Zbývalo jen
dodělat zastřešení. Na tuto práci přišel jen pan Martin. Udělala jsem mu
zázvorovou limonádu a přinesla mu ji. Dívala jsem se na něj, jak pije a
vděčně pokyvuje hlavou, že to je přesně ono, co v tom vedru potřeboval.
Nevím proč, ale nosila jsem ty nejtěsnější leginy, které jsem
v šatníku měla. Zrovna tak těsné tričko s dost velkým výstřihem. Asi
to bylo tím horkem.
Na druhý den přišel s mladým klukem asi tak kolem dvaceti. Měl slámově
blonďaté vlasy a modré oči. Byl to neobyčejně pohledný mladý muž.
Prohlížel si mě tak upřeně, až jsem sklopila zrak.
„Tohle je můj mladší bratr Jindřich,“ představil jej. „Potřebuji,
aby mi pomohl s prací.“ Pak se omluvně usmál. „Bohužel došlo
k menšímu zádrhelu, madam. Úchyty za zastřešující konstrukci jsou
zapuštěny na špatném místě. Musíme je vyndat a znovu je ukotvit
vedle.“
„Dobře. Udělejte, co je potřeba.“ kývla jsem. Mladší bratr mi upřeně
hleděl střídavě na prsa a na stehna.
„Udělám vám limonádu, jestli chcete,“ rychle jsem se otočila a šla do
kuchyně.
„Děkujeme madam, jste laskavá.“ poprvé promluvil bratr, ale neznělo to
tak, jako od jeho staršího sourozence.
„A pivo máte v lednici,“ snažila jsem se zachránit situaci, „vezměte
si, kolik chcete.“
„Dáme si tu limonádu, pokud by vám to nevadilo,“ volal za mnou pan
Martin.
Udělala jsem do karafy limonádu a přinesla jim ji. Když jsem ji nalévala do
skleničky, Jindřich mi sáhl na zadek. Leknutím jsem sebou škubla, div jsem
sklenici neupustila. Neřekla jsem ale nic. Pan Martin se mračil a hleděl na
bratra hodně naštvaně. Jindřich se jen vesele usmíval, jako by se nic
nestalo. Odešla jsem do kuchyně. Za chvíli tam za mnou pan Martin přišel.
Tvářil se rozpačitě.
„Nezlobte se prosím na mého bratra. On je hrozný puberťák. Jakmile vidí
pěknou ženskou, je k neudržení.“
Velmi mě potěšilo, že řekl pěknou ženskou.
„Nu dobrá. Mohl byste mu ale říct, aby to už nedělal?“
„Ano madam. Spolehněte se. Děkuji.“ mírně se uklonil a odešel. Ach
bože. Takový člověk. Takový kdyby se mě dotýkal. To by mi nevadilo.
Po nějaké době jsem si všimla, že karafa je prázdná a tak jsem pro ni
šla. Když jsem se pro ni shýbla, Jindřich mi zase sáhl na zadek. Pan
Martin, skloněný nad prací, to neviděl. Tentokrát jsem se nelekla a prostě
dala jeho ruku pryč. Rozpustile se na mě usmál s těma svýma nádherně
blankytnýma očima. Hříšná světýlka, která v nich plála, byla
podmaňující. Vůbec mu nevadilo, že se na něj mračím. Šla jsem do domu a
na zadku cítila jeho dychtivý pohled. Udělala jsem další zázvorovou
limonádu a dala do ní kousky ledu. Snad to hošíka trochu zchladí. Přinesla
jsem ji k bazénu a dávala si pozor, abych od Jindřicha stála dostatečně
daleko.
„Pane Martine, mohu vám nalít?“
„Ano, když budete tak laskavá,“ přikývl, aniž zvedl oči od práce.
Opatrně jsem nalévala limonádu z karafy do sklenice. Jindřich se ke mě
zezadu přitočil a chytil mě na prsa. Trochu jsem vyjekla, ale limonádu jsem
dolila. Jindra využil toho, že se nemůžu bránit a osahával mě. Položila
jsem sklenici a karafu na stůl a rázně trhla rameny. Vůbec to nepomohlo.
Držel mě o to pevněji. Mačkal mi ňadra a spokojeně při tom mručel.
Cítila jsem, jak mi ztvrdly bradavky. Pan Martin vzhlédl a uviděl svého
bratra, jak mě drží za prsa. Hanbou bych se na místě propadla. Utekla jsem
do domu. Za chvíli přišel pan Martin. Tvářil se hodně zkoušeně.
„Promiňte prosím chování mého bratra, madam.“
„Hmmm. On se takhle k ženám chová vždycky?“
„Víte on je hrozně zpovykaný.“
„Co že je?“
„Zpovykaný. Rozmazlený ženami. Nevšimla jste si jak je hezký? Ženy po
něm šílí. Každá jej chce. Stačí mu jen, aby ukázal, a už mu lezou do
postele. Je zvyklý, že mu žádná neodolá. Má každou, kterou chce.“
„Aha, tak to jsem nevěděla.“
„Odpusťte mu to prosím. Svým způsobem je to pro něj prokletí. Ženy ho
sice chtějí, ale každá jen pro sebe. Neustále se o něj hádají a
vyčítají mu, že je děvkař.“
„Nu dobrá. Mohl byste mu ale domluvit nějak důrazněji? Ta vaše
předchozí snaha, zdá se, moc neúčinkovala.“
„Když to je těžké. Jak se jedná o ženy, je nenapravitelný. Zkusím, co
bude v mých silách, madam.“
Seděla jsem v kuchyni u stolu a pozorovala je jak mezi sebou živě
diskutují a gestikulují. Stále jsem na prsou cítila ten drsný stisk.
V podbřišku mě lechtala křídla motýlů.
Na druhý den se to opakovalo. Občas mi sáhl na stehno nebo na zadek.
Štvalo mě to, ale nějak zvláštně málo. Občas jsem se divila, proč kolem
něj chodím tak blízko. Po každé, když se mě dotkl, cítila jsem odpor,
ale i něco jiného. Dost mě to znepokojovalo. Postěžovala jsem si panu
Marinovi, že jeho bratr mě stále nenechává v klidu. Slíbil, že si
s ním rázně promluví. Po chvíli přišel ze zahrady a tvářil se
omluvně.
„Je mi líto, ale asi jej budu muset poslat pryč. Obávám se, že jeho
podmínky jsou nepřijatelné.“
„Cože? On si ještě klade podmínky?“ divila jsem se.
„Moc dobře ví, že teď za něj žádnou náhradu neseženu. A zítra to
musí být hotové. Přivezou zastřešení na montáž.“
„A o jaké podmínky se jedná?“
„Promiňte madam, ale to vám nemohu říct.“
„Proč ne?“
„Myslím, že to je společensky nevhodné.“
Vzbudil mou zvědavost. Co si ten nadržený puberťák asi vymyslel?
„Tak mi to řekněte. Slibuji, že se nebudu zlobit.“
„Tak dobře,“ souhlasil po chvíli váhání. „On chce, abyste nám
přinesla ještě jednu limonádu v tom tričku a leginách, co máte na
sobě.“
Pozvedla jsem obočí. „A to je všechno?“
„Ééé, v podstatě jo,“ ošíval se, „tedy JENOM v tom tričku a
leginách.“ V rozpacích na chvíli zmlknul. Pak rychle dodal: „A pak už
toho nadobro nechá. To se opravdu dušoval.“
Cítila jsem jak mi červeň stoupá do tváří. Motýli v podbřišku se
bláznivě rozletěli.
„Ééé, já věděl, že je to hloupost. Promiňte mi, že jsem to řekl. Jdu
mu vynadat.“ Otočil se a odešel na zahradu.
Dívala jsem se, jak tam venku na bratra něco volá a mává při tom těmi
svými nádherně svalnatými pažemi. Jindřich se jen smál. Udělala jsem
další limonádu. V krku jsem měla sucho. Cítila jsem chvění po celém
těle. Chvění přešlo v horké brnění, když jsem si stáhla kalhotky.
Leginy mě na holé kůži až skoro pálily. Všechno bylo vidět. Každý
záhyb stehen. I obě vlnky mé pipinky. Dech se mi zrychlil. Shodila jsem
podprsenku a natáhla tričko. Prsa se mi pod ním houpala při
sebenepatrnějším pohybu. Pod tenkou látkou prosvítaly dvorce. Bylo dobře
vidět jak mi ztvrdly bradavky. Třesoucíma rukama jsem uchopila podnos
s karafou a šla ven.
Oba na mě hleděli s neskrývaným vzrušením. Pohledem přeskakovali
z prsou do klína a nevěděli kam se mají dívat dřív. Strašně jsem se
styděla, ale zároveň mě to neuvěřitelně dráždilo. Dívali se tak
lačně. Přitahovali si mě pohledy. Potlačila jsem chvění. Přišla jsem
až k nim a nevšímala si, že Jindřich mi upřeně hledí na prsa a pan
Martin zas mezi stehna.
„Mohu vám nalít, pánové?“ řekla jsem ležérně.
„Ach bože, to je nádhera,“ vzdychl Jindřich.
„Madam, jste božská,“ zajíkl se pan Martin.
„Tak co? Nikdo nemá žízeň? Můžu vám nabídnout něco jiného?“
postavila jsem podnos na okraj bazénu, „Co byste si dali na utišení vašich
chutí?“ zavrtěla jsem vyzývavě boky.
„Ona si z nás utahuje, brácho,“ zavrčel Jindřich.
„Jo. To jo!“
„Zaslouží trest!“
„Ano, to zaslouží.“
„Zlochtáme ji!“
„Ano. To uděláme!“
Vrhli se na mě jak dva hladoví vlci. Se smíchem jsem se jim vytrhla a
utíkala zahradou. Jindřich mě během chvilky chytil a povalil na trávník.
Lechtal mě na bocích a ve slabinách. Váleli jsme se po sobě a smáli se
z plných plic. Pan Martin se přidal a lechtal mě v podpaží. Svíjela jsem
se pod jejich doteky a smála se jak malá holka. Takhle veselá jsem dlouho
nebyla. Jejich ruce se mě dotýkaly všude. Na prsou, na stehnech. Kroutila
jsem se smíchy a rozkoší. Jindřich mi vyhrnul triko až po bradu a chtivě
se ústy přisál k mým nahým prsům. Pan Martin mi dlaní zajel pod leginy.
Přestala jsem se smát. Jindřich s půlkou mého ňadra v ústech mi jazykem
přejížděl po bradavce. Druhou zlehka stiskl mezi ukazovák a palec a jemně
za ni zatáhl.
„Aááááách!“ vydechla jsem dlouze v záplavě rozkoše. Dlaň pana
Martina doputovala mezi má stehna a stiskla mi pohlaví. Cítila jsem, jak tam
dole jeho prst v mém mokru hledá výstupek slasti. Věděla jsem co se stane,
jakmile jej najde. Už nebude cesty zpět. Nechám je udělat mi všechno, co
budou chtít. To se nesmělo stát.
„Chlapi, prosím, ne!“ zaprosila jsem a máchla zoufale rukama. Nechtěně
jsem se dotkla Jindřicha mezi nohama. Nahmatala jsem něco velkého a tvrdého.
V milostné křeči jsem to bezděčně stiskla. Úplně jej to elektrizovalo.
Hekl a okamžitě mi pustil prsa.
„Brácho, brácho,“ funěl dychtivě, „můžu jít první?“ Bleskově si
stáhl kalhoty. „Můžu první?“ Penis mu vyskočil vzhůru jako útočník
ze zákopu. Měl jej stejně velký a tlustý jako jeho starší bratr. Pohled
na obnažený úd mě vrátil do reality. Využila jsem chvíle, že mě pustil,
a vymanila se z Martinova sevření. Odkulila jsem se stranou a vstala.
Zůstali oba ležet na trávě a zklamaně na mě hleděli.
„Chlapi, nezlobte se,“ vzlykla jsem, „ale teď to opravdu nejde.“ Se
slzami v očích jsem běžela domů. Zamkla jsem se. Ne proto, že bych se
jich bála. Bála jsem se sebe. Kdyby měli kondomy, zůstala bych. Byla jsem
tak rozžhavená, že kdybych nějaké doma měla, vrátila bych se tam. Byla
jsem si jistá, že stud, který bych musela překonat, abych se k nim vrátila
se dvěma kondomy v ruce, je v tuto chvíli mnohem menší, než má touha.
Ale kondomy jsme doma žádné neměli. To jsem věděla naprosto jistě. Sama
jsem přinutila Václava je vyhodit. Reptal, ale udělal to. Dalo mi práci,
než jsem jej přesvědčila. Pořád říkal, že dítě ještě nechce, že
máme čas. Ten bazén si také vymyslel hlavně proto, aby mě s ním
odreagoval. Ale já dítě moc chtěla. Antikoncepci jsem vysadila již dávno.
Zbývala už jen ta guma. Pozítří jsem měla mít ovulaci.
Nejpříhodnější čas k početí. A Vašek si odjede na služební cestu.
To je jako kdyby to udělal naschvál!
Dívala jsem se, jak odcházejí. Žár ve mě stále plál a nechtěl uhasnout.
Ach, miláčci moji! Jak ráda bych vám dala! Ale děťátko si chci udělat
s Vašíkem.
Na druhý den nikdo z nich nepřišel. Trochu jsem se lekla, že už nikdy
nepřijdou, ale pak pan Martin zavolal, že přijde až zítra, protože dnes je
technologická pauza. Nevěděla jsem, co to znamená, ale neptala jsem se.
Řekla jsem, že se těším, až jej zas uvidím. Odpověděl, že se na mě
těší také, a znělo to vroucně. Kousla jsem se do rtu. Další den přišel
sám, bez bratra. Zeptala jsem se, jestli přijde i Jindřich. Řekl, že ne,
že už to zvládne sám. A že i kdyby někoho k sobě potřeboval, jeho si
sem již nevezme. Podivila jsem se proč.
„Víte, madam,“ usmál se omluvně, „on se do Vás úplně zcvoknul. Po
té příhodě na zahradě nemluví o ničem jiném, než že vás chce. Že
vás musí mít. Pořád o tom stále dokola mele.“
„Ach. Nevěděla jsem, že jej to tak sebere. Zkusil jste mu to
vymluvit?“
„To nejde. Je naprosto hysterický. Pořád dokola opakuje, že se s vámi
musí vyspat stůj co stůj.“
„To nechápu. Copak jste neříkal, že má každou holku, kterou chce?“
„No právě, to je to! Vy první jste mu nedala. To se mu ještě nestalo.
Úplně jej to vyvedlo z konceptu.“
„Doufám, že je to jen chvilkové poblouznění. Snad jej to brzo
přejde.“
„Obávám se, že to nebude tak jednoduché.“
„Jak to?“
„Ten cvok si vymyslel, že bude předstírat, že je váš manžel.“
„Cože?“ vyprskla jsem smíchy. Tvářil se ale vážně.
„A pomiluje se s vámi a vy si budete myslet, že se milujete se svým
manželem.“
Přestala jsem se smát. Už zase mě něco lechtalo v podbřišku.
„Kdybyste jej viděla. Včera si obarvil vlasy na hnědo jako je má váš pan
manžel.“
„Vážně?“ potlačila jsem další záchvat smíchu.
„A učesal se na pěšinku, jak ji nosí on.“
„Jak ví jak se můj manžel češe?“
Ukázal na zarámovanou fotografii stojící na polici nad stolem.
„Aha.“
„A to není všechno. Koupil si stejnou kolínskou, jakou používá váš
muž.“
Radši jsem se neptala, odkud zas ví tohle.
„No dobře. Ale snad si nemyslí, že mu taková šílenost vyjde.“
„Já vím, je to blbost. No prostě si dejte pozor. On je fakt rapl. Je
schopen udělat nějakou pořádnou pitomost, když mu hučí v kládě.“
Překvapeně jsem na něj pohlédla. Poslední věta mi nějak nezapadala do
charakteru muže z minulého století.
„Promiňte madam,“ řekl rychle, když viděl můj pohled. „Je to pro mě
těžké.“
„Chápu.“
„Nechápete. Já mu tak dobře rozumím. Vím přesně, jak se cítí.“
Nebyla jsem si jistá, jestli jsem dobře pochopila, co tím myslí, ale náhle
se otočil a rychle odešel pracovat na zahradu.
Celý den jsem chodila po domě a nemohla z mysli vypudit představu
mladého velmi pohledného muže, který se chystá se mě zmocnit a pomilovat
mě. Večer jsem tiše seděla u jídelního stolu. Nechala jsem všude
zhasnuto. Představovala jsem si, jak se plíží nocí, oblečený jako můj
muž. Snad proto, když ve dveřích zarachotil klíč, jsem se tak lekla.
Viděla jsem mužskou postavu, jak vstoupila do předsíně. Na sobě měla
stejné oblečení jako má můj muž. Vlasy měla učesané stejně jako on.
Manžel se měl vrátit až za týden. Popadla jsem koště opřené v koutě a
tiše se k němu zezadu přikradla. Jen počkej, ty zmetku jeden, teď to tedy
schytáš!
„Tumáš!“ pleskla jsem jej koštětem po hlavě, ale ne moc, abych mu
neublížila.
„Aúúúú! Co děláš?“ zařval. Byl to Václav.
„Kde ses tu vzal?“ vyhrkla jsem překvapeně.
„To je mi tedy přivítání,“ rozčiloval se.
„Promiň, miláčku, promiň,“ odhodila jsem koště do kouta, „nevěděla
jsem, že jsi to ty.“ Vrhla jsem se mu kolem krku.
„A koho jsi čekala? Prosím tě, co to tady vyvádíš?“
„Promiň, promiň. Bála jsem se jednoho kluka, víš. Netušila jsem, že
přijedeš tak brzo.“
„Jakého kluka? Nemohl jsem se ti dovolat. Jak to, že mi nebereš
telefon?“
„Ty jsi mi volal?“ šla jsem pro mobil. „Ach jo, je úplně vybitý. Já
husa jsem jej zapomněla dát do nabíječky!“
„To jsi celá ty!“ zasmál se a objal mě. Líbala jsem jej dlouze a
vášnivě. Byla jsem štěstím bez sebe. Bůh vyslyšel mé prosby. Můj
manžel se vrátil v ten správný čas. Právě jsem měla ovulaci. Nebudu
muset čekat další měsíc. Těšila jsem se, až spolu dnes v noci budeme
dělat děťátko. Neodvažovala jsem se to ale dát najevo. Obávala jsem se,
že kdybych mu to řekla, že by nechtěl. Měla jsem neblahé tušení, že by
dokonce odmítl se mnou pomilovat. A já to moc chtěla. Když mám ovulaci,
mám vždycky zvýšenou chuť na sex. Podle silného nutkání jsem tentokrát
musela mít ovulaci minimálně zdvojenou. Jak by řekla má nejlepší
kamarádka, byla jsem nadržená jako kráva. Bráchové mě rozpálili tak
silně, že jsem ještě nevychladla.
„Uděláme si hezký večer, ano?“ navrhla jsem mu v naději, že to nezní
moc dychtivě.
„Ano, miláčku, rád. Bohužel jsem tu jen na skok. Zítra ráno letím
zpět.“
„Zítra,“ opakovala jsem po něm a v duchu viděla promilovanou celou noc.
„Udělám nějakou dobrou večeři, co říkáš?“
„Ano. To bude skvělé. Mám hlad jako vlčák.“ Zívl. „Jsem utahaný
jako kotě.“
To mě trochu rozladilo. Do soukolí představy promilované noci se sesypalo
několik zrnek písku, až to zaskřípalo. Dále jsem moc nevnímala, o čem
mluví. Přemýšlela jsem, jak moc je unavený. Alespoň na jedno číslo se
snad vzmůže. Pro jistotu by to chtělo dvě čísla. No nějak si s tím už
poradím.
„…si představ. Já pitomec zapomněl ty nejdůležitější materiály
tady! Zítra musí být na stole, jinak bude malér nedozírných
následků.“
No dobře, dobře, říkala jsem si pro sebe. Už abychom byli v posteli!
Důkladně jsem se umyla a navoněla tím nejsmyslnějším parfémem, který
jsem ve své parfumerii měla. Nahá jsem vklouzla do chladivé postele.
„Miláčku, tak kde jsi?“ zavolala jsem a snažila se, aby to neznělo moc
netrpělivě.
„Jó, úž! Za chvíli budu! Vydrž ještě moment.“ zahučel
z koupelny.
Smyslně jsem se v posteli protahovala, lehce rozjitřená z představy toho,
co teď budeme dělat. Nemohla jsem se dočkat. Václav ale pořád nešel.
Proč mu to sakra tak dlouho trvá?! Nechtěla jsem být naštvaná, až přijde
a tak jsem si představila modré nebe a pod ním azurové moře. Slunce
pálilo, vlny šuměly o bílý písek a mé tělo se pohroužilo do chladivé
mořské vody. Tuhle představu miluji. Nechala jsem se ovívat vlnkami.
Z veliké dálky jsem uslyšela hrát povědomou melodii. Myslím, že to byla
Vaškova oblíbená. Ta, co ji má v mobilu. Pak jsem slyšela hlas mého
muže. Říkal něco jako, ano šéfe, toho rozhodně využiji, to se rozumí.
Taková šance se nesmí propásnout. Pak už jsem neslyšela nic, než
konejšivé šumění moře.
Ucítila jsem ruku na boku. Pak druhou na stehně. Vašek šel na věc. Sám
od sebe. Sláva! Zatetelila jsem se štěstím. Už jsem měla strach, že
o mě snad ani nestojí. Hladil mě po bocích a líbal na bříško. Stále
mě líbaje, posouval paže vzhůru, až mě hladil po ňadrech. Ruce se mu
chvěly vzrušením. Pomalu jsem se probírala z lehké dřímoty. Cítila jsem
vůni jeho kolínské. Ňadra mi tiskl mnohem náruživěji, než kdykoliv před
tím. Funěl neobvykle hlasitě. Musel být mimořádně silně vzrušený. Jeho
vzrušení mě okamžitě uvedlo do varu. V podbřišku mi už zase létali
motýli. Dala jsem nohy od sebe a pustila jej mezi ně. Téměř vykřikl
potlačovaným chtíčem. Hlas měl vzrušením změněný k nepoznání.
Pomalu se na mě nasouval, až ústy dosáhl k prsům. Dychtivě mi je líbal.
Chvěla jsem se slastí. Výskala jsem mu jeho kaštanové vlasy. Dole jsem
ucítila dotek přímo na pipince. Klepala jsem se nedočkavostí. Pipinka už
byla náležitě připravena. Přeplněná vlhkostí, na něj netrpělivě
čekala. Něco velkého a pevného se mi do ní tlačilo. „Ach!“ zasténala
jsem slastně, když mi to do ní vniklo. „Aách!“ zasténala jsem
hlasitěji, když si to uvnitř razilo cestu. „Aáááách!“ vykřikla jsem
v extázi, když se ke mě přitiskl podbřiškem a já věděla, že to mám
v sobě celé. Cítila jsem to tam neobyčejně silně. Ještě nikdy jsem
neměla pocit takové naplněnosti. Jakoby Vaškovi úd narostl do
dvojnásobných rozměrů. Byla to nevýslovná rozkoš! V slastné křeči
jsem jej zatahala za vlasy. „Aúúú!“ sykl úplně jiným hlasem. Zatáhla
jsem znovu, až zvedl hlavu. Nebyl to Vašek. Byl to Jindřich. Ztuhla jsem
v naprostém šoku.
„C-co, cože…? Proboha, co tu děláš?“
„Souložím s tebou,“ řekl klidně.
„K-kde je Václav?“ zeptala jsem se pitomě. Pořád jsem nebyla schopna
pochopit, co se to děje.
„Nevím. Sbalil kufr a odjel.“
„Jak odjel?“, řekla jsem nešťastně, „proč odj… Aááách! Nech
toho! Aáách, ááách!“ sténala jsem v rytmu jeho přírazů.
„Slez ze mě!“ zaječela jsem, když se na chvíli zastavil.
„Okamžitě!“ bouchla jsem jej pěstí do ramene.
Nereagoval. Pak se znova začal pohybovat. Dělal mi to. Vlna šílené rozkoše
prosvištěla mým tělem. „Aááách, ááách! Nech toho! Aááách!
Aááách!“ sténala jsem slastí, až jsem se zajíkala. Když na chvíli
zvolnil, znovu jsem popadla dech: „Řekla jsem slez!“ Zuřivě jsem kroutila
pánví a snažila se vymanit z jeho sevření. Přestal přirážet, aby se ve
mě udržel. Držel se pevně, s penisem hluboko zasunutým v mém pohlaví.
Jak jsem škubala boky, cítila jsem, jak mi tam jeho úd v pochvě klouže.
„Aááááách!“ vykřikla jsem a přestala se kroutit. Ještě jedno
zakroucení a udělala bych se. Ztěžka jsem oddechovala.
„Okamžitě ze mě slez, nebo to řeknu Václavovi.“
„Prosím, madam, poslužte si.“
To mě naštvalo. Vzala jsem mobil z nočního stolku a stiskla tlačítko na
Václava. Jindřich se vrátil k mým prsům a laskal mi bradavky, jako by vše
bylo v naprostém pořádku. Znovu mi to začal dělat. Vší silou sem stiskla
rty, abych potlačila výkřik rozkoše. Václav to zvedl a vychrlil na mě
proud slov, že jsem nestačila říct ani popel.
„Moniko, promiň. Musel jsem ihned odjet. Nechtěl jsem tě budit. Našli mi
mimořádný let, kterým budu na místě o půl dne dříve. To je
rozhodující chvíle! Chápeš?“
Nechápala jsem. Myslela jsem, že rozhodující chvíle se odehraje dnes večer
u nás v posteli.
„Ale Vašíku, ty tu nejsi,“ štkala jsem do telefonu, „ale měl bys
být.“ Najednou jsem nevěděla co mu mám vlastně říct? Že mě tu právě
teď šuká nějaký nadržený puberťák? Místo toho jsem jen hekala.
„Vašíku! Aááách! Vašíku! Achich, ááááách!“
„Prosím tě nebreč. Slibuji, že se brzo vrátím.“
Nebrečela jsem. Vznášela jsem se na vlnách rajské rozkoše. Jindřich mi to
dělal tak neuvěřitelně obratně, že jsem rázem plula v nebeských
výšinách. Ústy přisátý k ňadru mi jazykem přejížděl po bradavce,
zatímco druhou zlehka držel mezi ukazovákem a palcem a jemně za ní
popotahoval. Druhou ruku měl mezi mýma nohama a prsty kluzkými od mé
vlhkosti mi zvolna kroužil po klitorisu. Při tom se ve mě pohyboval, jako
píst v dobře promazaném válci. Dělal to přesně s tou správnou
rychlostí a jemností, jakou jsem potřebovala. Byl neuvěřitelně vnímavý.
Tak úžasné dráždění jsem nikdy nezažila. Pochopila jsem, proč se
o něj ženské tak perou. Byl to mistr v sexuální stimulaci ženského
těla. Tohle umění by měl vyučovat na univerzitě.
„Vašíííkúúúú… ááách, proč tu nejsííí?“ kňourala jsem
v naprosté rozkoši.
„Moniko, promiň, ale už budu muset končit. Jsem akorát na odbavení,“
řekl netrpělivě.
A že ti právě teď nějaký nadržený býček odbavuje manželku, to ti je
jedno, pomyslela jsem si.
„Ale Vašíííkúúú…,“ zašeptala jsem, po okraj plná potlačovaného
napětí. „Já mám ve vagíně toho kluka.“
„Promiň, špatně tě slyším, je tu hluk. Co jsi říkala? Že máš ve
vaně pavouka?“
„Vašíííkúúú! On mě píííchááá!“
„Ale no tak neblbni. Pavouk nepíchá. Spláchni ho do odpadu. Vždyť už
jseš velká holka!“
„Ano. Jsem. Jsem velká… á… ááá… ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁCH!!!“
Udělala jsem se! Naprosto nečekaně. Neuvěřitelně silně. Dokonale mě to
překvapilo. Soustředila jsem se na hovor s Vaškem a Jindřicha chvíli
nevnímala. Ale mé tělo jej vnímalo velmi. Zrychloval kadenci přírazů
podle napětí narůstajícím v mém těle. Nyní se ve mě jeho penis
pohyboval s úžasnou rychlostí. Prsty mi divoce kmital po klitorisu. Pak
silně zatáhl za obě bradavky, až se mi prsa natáhla jak z gumy. Pochva se
mi sevřela v závratném vyvrcholení. Rozkřičela jsem se v naprosté
extázi. Mobil mi vypadl z ruky a dopadl na zem. Po dopadu odlétlo zadní
víko a baterka vypadla ven. Poslední, co jsem z něj slyšela, byl Vaškův
podrážděný hlas: „Mončo, přestaň hysterčit, víš jak to
nesnáš…“
Nevnímala jsem ho. Mocný uragán vášně mě pohltil a vynesl do výše.
Vagína se mi nekontrolovatelně silně svírala. Prohnula jsem se ve slastné
křeči. Obtáčela jsem se kolem toho úžasného předmětu, který se ve mě
tak krásně pohyboval. Spalující žár mě mrazil po celém těle. Tiskla
jsem pochvou ten mohutný úd uvnitř a kňučela rozkoší: „Aááách,
óóóóch, úúúúch, achich, áááách! Pane bože, aááách, aááách!
Úúúúúúfff, óóóóh, óóóóh, áááách, áááách!“
On sténal stejně vášnivě jako já. Divoce funěl a hekal. Slyšela jsem,
jak si pro sebe mumlá: „Bože to je kunda! Oóóóóh! Ta se tak božsky
mrdá! Oóóóóóóh! Jak mě tam svíráááá. Úúúúúúfff, to je
nádhera!“
Pohlédla jsem do jeho vytřeštěných očí. Škubavě do mě přirážel a
blaženě hekal: „Oóóó… óóóóó… óóóóóóóh!“
„Jindřichu!“ zděsila jsem se. „Jindřichu!“
Vůbec mě nevnímal, jen pořád hekal: „Oóóóh… óóóóóh…
óóóóóóóh!“
„Jindřichu!“
„Ano madam?“
„Ne, abys to do mě pustil!“
„Lituji madam, ale už se stalo. Zmáčkla jste mě tak silně, že to ze mě
vylítlo jak pasta na zuby.“
„Ty pitomče! Cos to udělal? To si jej nemohl vytáhnout?“
„Vo co de? Berete přece prášky ne? Žádné kondomy s manželem
nepoužíváte.“
„Jak to můžeš vědět?“
„Žádné jsem tu nenašel.“
„Ty ses nám hrabal ve věcech?“
„Nééé! Jen jsem hledal ty kondomy. Abych vám to udělal stejně jako váš
manžel.“
„Chmmm. No tak to jsi udělal. Tak už ze mě slez.“
„Ještě ne. Cítím se stále při síle.“
„Tak nezlob a vyndej ho už.“
„Ne. Ještě vám ho tam chvíli nechám,“ zavrtěl se ve mě, „ummmm, tak
nádherně mi tam teď klouže.“
„Nech toho a slez už!“ zaprosila jsem. Ležela jsem nehnutě a stiskla zuby
k sobě, aby neviděl, jak moc mě jeho pohyby dráždí.
„Madam, je to s vámi naprosto úžasné, ale před tím, jak jste se pode
mnou tak pěkně svíjela, to bylo lepší. Mohla byste, prosím,
přirážet?“
Udělala jsem, co chtěl.
„Aáách, anóóó, to je onóóó!“ funěl slastí, „takhle to dělej!
Aáách, táááák!“
Souložili jsme spolu asi půl hodiny. Naše těla zborcená potem se zmítala
v milostné vášni. Byla to dech beroucí divoká jízda na horské dráze
kombinovaná s vystřelením do vesmíru a volným pádem. Udělala jsem se
s ním ještě dvakrát, ale tak, aby to nepoznal. Dívala jsem se na jeho
tvář staženou naprostým blahem a užívala si nádherný orgasmus. Pochva se
mi silně svírala. Stahy v podbřišku mi způsobovaly neskutečnou rozkoš.
Najednou vykulil oči a začal hekat:
„Oóóóóóó… óóóóó… óóóóóóóh!“
„Jindřichu! Ne!“ zavolala jsem na něj naléhavě.
„Jóóóó… óóóóó.. jóóóóó!“ ignoroval mé protesty a divoce do
mě přirážel. „Úúúúúfff, óóóóóóó!“ hekal ztěžka, tvář
zkroucenou urputnou snahou dostat ze sebe vše.
Rozpálená na nejvyšší míru, nechala jsem jej, aby do mě stříkal své
sperma. Právě mě oplodňoval a mě to bylo jedno. Tak fantastický sex jsem
v životě nezažila. Lačně jsem se na něj napichovala a vrněla blahem.
Zastavil se a já se styděla přiznat si, že je mi líto, že už je konec.
Zhluboka oddechoval a funěl. Pak se znova rozkmital. Spokojeně jsem kroužila
pánví a chodila mu naproti. Zmítal se ve mě tak divoce, že jsem se po
chvíli znova udělala. Křečovitě jsem v sobě svírala ten nádherně
velký úd a on najednou zakoulel očima a zařval: „Jóóóó… óóóóó..
óóóóóch!“
Panebože, už zase? pomyslela jsem si. Už jsem ale neprotestovala. Zřetelně
jsem v sobě vnímala záškuby jeho údu a poslouchala, jak při každém
záškubu vykřikuje „Jóóóó! Jóóó! Jóóóóóóó! Jóóóó!“
Ležela jsem klidně, dokud se do mě celý nevystříkal.
„Úúúúúfff, už nemůžu!“ hekal zmoženě. „Jsem vymačkaný jak
citrón,“ funěl, „mám vajíčka jak pouťové balónky.“
Pak se definitivně zastavil. Zpocený, ležel na mě a spokojeně se
usmíval.
„Tak co?“ odfoukl si vlas z čela, „takhle tě ještě žádnej
neošukal, že jo?“
„Kaňoure drzej!“ pleskla jsem jej přes plece a dál tuhle pravdu
nerozváděla.
„Jestli neřekneš, že tohle byla nejlepší šukačka, jakou jsi kdy měla,
tak budu pokračovat,“ žertovně zahrozil a oči mu rozpustile svítily.
Chvíli jsem přemýšlela. Ale pak jsem si pomyslela, co by asi řekl manžel,
když by se dozvěděl, že mu cizí chlápek nastříkal do ženy a jí se to
tak líbilo, že chtěla ještě.
„Jo,“ kývla jsem odevzdaně, „byla nejlepší.“ Znova jsem jej pleskla,
aby mě pustil.
Když se odvalil, vstala jsem a šla do koupelny. Sedla jsem si do vany.
Z vagíny mi vytékalo jeho semeno. Byla toho spousta. Pustila jsem si na
ramena tenký čůrek teplé vody. Seděla jsem tam ještě dlouho po té, co
odešel.
Spala jsem hodně dlouho. Probudila jsem se až po poledni. Vyhlédla jsem
ven do zahrady. Bazén byl plný vody a pan Martin pobíhal kolem a tahal
nějaké hadice. Oblékla jsem se a vyšla ven za ním.
„Madam,“ zářil pan Martin, „dovolte, abych vám oznámil, že bazén je
hotov. A připraven ke koupání!“ vítězoslavně se usmál. Usmála jsem se
také.
„Co je vám? Stalo se něco?“ starostlivě svraštil obočí.
„Kde je váš bratr?“
Zarazil se. „Tak ono je to pravda?“
„Co je pravda?“
„Nic, nic. Nic jsem neřekl.“
„Pane Martine!“
„Když on je hrozný mluvka. Nedá se mu vůbec věřit.“
„Co říkal?“
Stydlivě sklopil oči. „Říkal, že vás měl.“
„Takhle to řekl?“
„Ne, takhle ne.“
„Tak jak to přesně řekl?“
„Když on si hrozně vymýšlí.“
Mlčela jsem a čekala. Odhodlal se.
„Říkal, že vás včera ošu…, že to s vámi včera dělal.“
„A dál?“
„Že ho prý strašně rajcovalo, jak jste se při tom vybavovala
s manželem.“
„Hmmm.“
„A že jste se manželovi udělala přímo do telefonu.“
„Ach bože!“
„Je to pravda?“
Mlčela jsem. Pak jsem tiše řekla: „Pane Martine. Pravda je taková, že mě
včera váš bratr znásilnil.“
„Opravdu? Taky říkal, že jste přirážela jak zběsilá.“
Mé představy o muži z minulého století se zhroutily. Vítej zpět do
reality holčičko! Zachytil můj pohled a rychle dodal:
„Promiňte madam, nechal jsem se unést. Víte mám o bratra velkou starost.
Je to hrozný šús.“
„To jo. Váš bratr je pěkně dovolenej prevít, jen co je pravda. Jak se mi
proboha mohl dostat do postele?“
„No, kde jsou klíče věděl ode mě. Připlížil se k vašemu domu, když
v tom se vrátil váš muž. Viděl vám dobře do ložnice a viděl vás nahou
jít do postele. Tak si řekl, že když mu to nevyšlo, že si ho alespoň
vyho…, si udělá dobře, až budete s manželem souložit. Pak ale pan
manžel z nenadání objel. Nebudete jej žalovat. Že ne?“
Neříkala jsem nic, jen se na něj dívala.
„Prosím!“ sepjal ruce. „Je v podmínce a za tohle by šel dozajista
bručet. Prosím, nechte to být. Udělám všechno, co si budete přát!“
„Opravdu všechno?“
„Ano, opravdu. Cokoliv řeknete.“
Už jsem se rozhodla. Věděla jsem, co od něj budu chtít.
„Pane Martine. Váš bratr mě měl,“ řekla jsem tiše. „Ponížil mě.
Zneuctil. Nechci vás ponížit ani zneuctít. Chci ale, abych já měla
vás.“
Chvíli na mě nechápavě hleděl. „Vy chcete, abych se s vámi
pomiloval?“
„Ano.“
„A… a proč?“
„Bude to má odplata za čin vašeho bratra. Budu vás mít proti vaší vůli
jako on měl mě.“
„To není správné,“ zakroutil hlavou, „milovat se má člověk jen
z lásky a ne za odplatu.“
Nebylo tomu tak. Nechtěla jsem odplatu. Měla jsem ovulaci a dělohu
napumpovanou Jindřichovým spermatem. Neměla jsem doma žádné nouzové
kontraceptivum. Kdepak by se vzalo! Chtěla jsem přece otěhotnět, ne to
přerušovat. Do města jsem jet nemohla, když si Vašek vzal auto sebou. Když
už jsem měla mít dítě, tak radši s panem Martinem, než s jeho
nezodpovědným bratrem. A já dítě moc chtěla! Pan Martin byl nádherný
chlap. Především mě ale pořád uváděla v úžas jeho povaha. Byl to
opravdový muž s velkým M. Ještě není nic ztraceno. Když on teď přidá
své semínko, tak může svého mladšího brášku předhonit. Pár hodin
náskok není tak moc. Ať se tam uvnitř bráchové poperou! Ať zvítězí ten
silnější a rychlejší. Vašek nebude vědět, že není biologickým otcem a
já nebudu vědět, který z bratrů byl úspěšný. Otec bude pro nás oba
neznámý. Tak to bude spravedlivé. Prošla jsem kolem něj směrem
k bazénu.
Došla jsem na okraj bazénu. Pomalu jsem se svlékla. Nahá jsem vstoupila
do chladivé vody. Pozoroval mě.
„Pojďte to také zkusit!“ zavolala jsem na něj. „Ať víte, co jste
s bratrem postavili.“
Díval se na mě a ani se nehnul. Otočila jsem se k němu zády a plavala na
druhou stranu. Vyšpulila jsem zadek nahoru nad hladinu a při tempech
roztahovala nohy pořádně do stran. V největším roztažení jsem je vždy
na chvíli podržela natažené od sebe. Takto jsem doplavala až k okraji
bazénu. Zaslechla jsem šplouchnutí vody. Otočila jsem se a plavala zpět.
Byl ve vodě a plaval naproti mě. Uprostřed jsme se potkali. Byl nahý.
Z nenadání mě popadl a přitáhl si mě k sobě.
„Tak jste si to rozmyslel?“ zasmála jsem se. Neřekl nic, jen se ke mě
tiskl. Na břiše jsem cítila, jak moc je vzrušený. Vyškubla jsem se mu a
plavala pryč. Nechal mě a plaval opačným směrem. Na koncích jsme se oba
otočili a plavali zas naproti sobě. Tentokrát jsem byla na jeho výpad
připravena a se smíchem jsem mu unikla. Smál se také jako malý chlapec. Moc
se mi tak líbil.
Doplavala jsem k okraji bazénu. Po schůdkách jsem pomalu vycházela z vody.
Proměnila jsem se v Afrodíté, bohyni smyslnosti, právě vystupující
z mořské pěny. Voda mi stékala po těle a tak nádherně božsky mě
šimrala. Navíc jsem věděla, že mi kouká na zadek. Smyslně jsem s ním
zavrtěla a přešla k lehátku rozloženému kousek od bazénu. Lehla jsem si
na břicho a oddávala se slunečním paprskům. Slyšela jsem jak vystoupil
z vody a přichází ke mě.
„Aby se madam na tom ostrém slunci nepřipálila,“ řekl škádlivě.
„Madam se nepřipálí, když se najde někdo natolik galantní, že jí
namaže záda,“ ukázala jsem na stolek pod slunečníkem. Přinesl opalovací
krém. Pomalu mi jej roztíral po zádech.
„Óóóóóh, hmmmm, to je lahoda,“ vrněla jsem blahem. Jeho ruce byly
horké a chvěly se. Jak se nade mnou skláněl, něco mi lehce zavadilo
o pokrčené prsty. Bylo to teplé a tvrdé. Opatrně jsem to stiskla.
„Oóóóóch!“ vyhrkl slastně. Pomalu, velmi pomalu, jsem začala zvedat
prdelku nahoru. Zároveň jsem posouvala nohy od sebe a pokrčovala je. Jeho
dech se zrychlil. Ta tvrdá věc mi vyklouzla z ruky směrem někam vhůru.
Pokračovala jsem pořád dál, až jsem klečela. Zastavila jsem se
v hlubokém předklonu, s hlavou a rameny přitisknutými k lehátku.
Zadeček jsem špulila vysoko nahoru. Přestal mě natírat. Postavil se dozadu
k zadečku, mezi má rozevřená stehna. Hlasitě funěl, jako kdyby právě
uběhl maratón. Pak jsem ucítila jeho ruce na prdelce. Vzrušením jsem se
rozechvěla. Zkoumal pevnost mých půlek. Pak se přesunul níž. Cítila jsem
jak mi prsty rozevírá pipinku. Horko mě zaplavilo od hlavy k patám. Pak se
mě tam mezi těmi dlaněmi dotkl něčím dalším. Roztřásla jsem se
nedočkavostí. To další bylo tvrdé a tlačilo se mi to do pipinky. Stiskla
jsem si palec mezi zuby, abych si nerozkousla ret. Tlačilo se to do mě tak
silně, až jsem se zhoupla vpřed. Pevně jsem se zapřela. Překonalo to odpor
mé úzké brány rozkoše a vniklo to do mě. „Aááááách!“ zasténala
jsem slastí. Rajská hudba se mi rozehrála v uších. Nebo mi v nich možná
jen hučelo. Ta tvrdá věc si ve mě prorážela cestu. Ach, bylo to tak
úchvatné! Sténala jsem nevýslovnou rozkoší. Cítila jsem jej tam tak
intenzivně. Tak jsem to s Václavem nikdy necítila. Mohutný tlustý válec
mi silně rozevíral pochvu. Cítila jsem, jak se mi pod jeho mocným náporem
roztahuje. Nádherně božsky mi v ní klouzal. Pronikal hluboko. Hekala jsem a
kvílela v bezbřehé rozkoši. Stál za mnou, držel mě za zadek a mrdal mě.
Já byla na pokraji šílenství. „Anóóóó, tááák, tak mi to
dělééééj, óóóóóóh anóóóó, ještěééé!“ křičela jsem
v naprosté euforii.
„Úúúúúúfff! Úúúúúfff!“ hekal námahou. „Už budu, úúúúfff!
Mám jej vytáhnout?“
„Ježííííši, néééééééé!“ vyhrkla jsem, „zúúúústaň
přece, ach, zúúúúústaň!“
Tak přece jen je to muž z minulého století! Který jiný chlap by se mě
v tom nejlepším zeptal, jestli ho ve mě může nechat?
„Hloubš, pojď hloubššš! Tak pojď přece hloubšššš!“ kvílela jsem
strachy bez sebe, že jej teď ze mě vytáhne.
Na to neřekl už nic, jen mohutně přirážel: „Óóóóóóóch,
áááách, úúúúúfff! Oóóóóóóóóh!“
Pak se ke mě pevně přitiskl a zastavil se. Divoce funěl a hekal. V penisu
mu škubalo. Vykřikla jsem v návalu nastupujícího orgasmu. Udělala mě
představa, jak mi právě teď stříká spermie do nechráněné dělohy.
Užívala jsem si ten nádherně živočišný pocit být oplodňována mužem.
Milióny spermií teď divoce víří mou dělohou a tančí tanec zrození. Ti
nejsilnější se derou vřed, aby se spojily s mým vajíčkem. Představila
jsem si, jak se tam teď bráchové předhánějí kdo z nich u něj bude
dřív a rozesmála jsem se. Nevěděl čemu se směji, ale rozesmál se také.
Smál se s penisem stále hluboko zasunutým v mé pochvě. To mě rozesmálo
ještě víc. Teď už jsme se oba smáli na celé kolo, až ze mě vypadl.
Smála jsem se tak moc, až jsem se na lehátku stočila do klubíčka. Z očí
mi tekly slzy. Smála jsem se a plakala. Přestal se smát a hladil mě po
vlasech. Byla jsem strašně šťastná a strašně zoufalá. Brzy otěhotním a
nebude to Vaškovo. Pak už jsem se nesmála, jen usedavě plakala.
Vaškovi prodloužili služební cestu o tři dny a mě se nedostavila
menstruace. V den, kdy se měl Václav vrátit, jsem si udělala test. Byl
pozitivní. Pro jistotu jsem si udělala ještě další. Potvrdil předchozí.
Jeden z bráchů mohl zvolat Bingo! Václav přijel a byl plný elánu. Teď
už půjde všechno jako na drátkách, uvidíš, sliboval mi. Uděláme velkou
uvítací párty a pak otěhotníš. Nechápala jsem jakou souvislost má mít
uvítací párty s mým těhotenstvím. Nicméně už jsem těhotná byla.
V noci jsme se s Vaškem milovali a já přemýšlela, jestli mi tím
šťoucháním nemůže sotva uchycené vajíčko vyšťouchnout. Nechala jsem
jej ať to zkusí. Měl na to právo. Nikdy před tím jsem neměla pocit, že
by Václavův úd byl malý. Jenže po té, co jsem poznala Jindřichův tlustý
buchar a masívní basebalovou palici pana Martina, ve mě Vaškovo šidítko
nevyvolávalo dostatečné vzrušení. Na chvíli jsem si představila, jak se
vracím do zahrady a v ruce držím dva kondomy. Významně je ukazuji oběma
bratrům, aby věděli, co od nich očekávám. Pak kondomy odhazuji daleko za
sebe, protože to chci naostro. Bratři se na mě vrhnou a střídají se na
mě. Jeden po druhém mě plní svým spermatem…
Silně jsem vyvrcholila. Zmítala jsem se v orgastických křečích tak
divoce, až jsem Vaška ze sebe shodila. Z očí mi tekly slzy. Vagína se mi
svírala na prázdno. Bylo to krásné. Ale něco podstatného tomu chybělo.
Něco velkého a tvrdého. Pomilovala jsem se s Vaškem ještě několikrát,
než jsem mu řekla, že jsem v tom. Měl ukrutnou radost. Opravdu nelíčenou.
Dost mě to překvapilo. Před tím o dítěti nechtěl ani slyšet. Teď se
radoval, že se mnou bude mít cizí dítě. Bylo mi z toho úzko. Měla jsem
strašlivé výčitky. Myslela jsem, že se z toho zblázním. Zachránilo mě
až to dítě. Narodila se nám krásná modrooká holčička s blonďatými
vlásky. Pojmenovali jsme jí Dominika. Vašek ji zbožňuje. Nechápu, že mu
není divné, že je tak blond, když on i já jsme spíše bruneti. Snad jen
jeho strýc. Ten je také blonďák. A má modré oči. Geny jsou geny. Tam se
nic neskryje.
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Marta
Už jsi zažil sex s nadrženou profesionálkou, která má zrovna chuť na pořádný ohon, který bych si hned vzala do pusinky a pořádně ti ho do sucha vykouřila?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 453
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA MARTA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Verča
Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 457
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Monika Lada
