Mýtinka 16 - poslední.
Kapitola 16 –Řítíme se do maléru
Ráno sněhu opět přibylo a já po snídani vytáhl frézu a začal jsem
před boudou dělat úklid za pomoci zachumlané víly, která rozjařeně
poskakovala a pokoušela se mně trefit sněhovou koulí.
Zaparkoval jsem frézu, očistil a vytáhl sněžný skůtr.
„Chceš se svést?“ lákal jsem ji, ona chodila kolem a pak se rozhodla,
„na tom jezdit nebudu, to nemá volant.“ Nastartoval jsem, nasedl a zavolal
na ni, „sedni za mě a drž se.“ V mžiku byla nalepená na mých zádech.
Rozjeli jsme se a já ji vezl až k hřebenovce, stočil to kolem vysílače a
sjel dolů k naší boudičce.
Jana, rozzářená vykřikovala, poskakovala kolem a najednou, že ji to musím
naučit, že bude jezdit za Bětkou. Poklidili jsme venku a šli se naobědvat.
Po obědě jsme se dali do práce a doháněli resty. Jana si tiše cosi
pozpěvovala, když najednou přestala a ptala se mě, „z čeho dělals ten
oběd?“ „Normálně, proč?“ udiven jsem zvedl hlavu.
„Mě se ti z něho úplně dělá špatně,“ řekla a vyběhla do
koupelny.
Rozpačitě jsem přemýšlel, vždyť mě nic není a oběd jsem taky dělal
normálně. Jana se vrátila bledá z koupelny a já se zeptal, „nejde na
tebe tvůj zákaz vjezdu?“
„Ale ne,“ Jana na to, „já ještě…“ zarazila se a třesoucím
hláskem pokračovala, „Jaroušku, já nevím ale měla jsem minulý měsíc
zákaz?“ „Já to nehlídám,“ pokrčil jsem rameny.
Jana se přesunula na pohovku a vážným hlasem řekla, „Jaroušku pojď za
mnou.“
„Milá vílo,“ namítl jsem, „ještě jsem neskončil s prací a ty už
mě lákáš ke svým hrátkám?“
Až jsem se lekl, když Jana ostrým hlasem nařídila, „řekla jsem abys šel
sem.“ Poslušně jsem vstal a šel za ní. Jana začala třesoucím hlasem,
že když byla u gynekologa, tak ji upozornil, že v malém množství
případů může její ochrana selhat a že má strach, že zrovna to se stalo
nám. „Nemá cenu panikařit,“ chlácholil jsem ji.
„Ale já to opravdu minulý měsíc nedostala,“ zakňourala.
„Do kdy má ordinaci ten tvůj gynekolog.“ „Nevím, prý se odstěhoval,
máma to říkala,“ Jana stále bezradnější se na mě dívala. Vzal jsem
telefonní seznam a našel, že kousek od městečka je soukromé sanatorium a
zavolal tam. Domluvil jsem se, že tam Janu další den přivezu.
„Tak Jani, doktor říkal, že nemáš dělat paniku a zítra že tě
vyšetří.“ Sedli jsme si znovu na pohovku a Jana třesoucím se hláskem se
zeptala, „co budeme dělat jestli to bude děťátko?“ „No to asi budeš
maminka a já tatínek,“ ušklíbl jsem se, „to jsi nevěděla?“
„Ty si ze všeho děláš srandu, ale sám jsi říkal že tady vychovávat
dítě nejde,“ Jana už popotahovala.
„Neřekl jsem nejde, ale že je to těžké a to je rozdíl.“ „Jestli
budeme mít děťátko, tak se budeme muset s tím vypořádat,“ provedl jsem
mé víle kázání. „A vůbec, vždyť to není jisté.“
Jana se uklidnila a hned strkala mojí ruku do svých kalhotek, „dívej,
cítíš jak kope.“ Sjel jsem ještě kousek níž a polechtal ji v jejím
klínu. Vypískla, ruku mě vytrhla ven a prý „to se dělá mamince?“
Připravil jsem si večeři, protože Jana se bála, že všechno znovu vyhodí
a potom zalezli do postele. Jana byla vážná a opět svými kukadly
rengenovala strop a já jsem si vzal knížku že si budu chvíli číst.
Hlavou se mě honily myšlenky jak to všechno přeorganizovat, pokud se naše
rodina rozroste. Jana usnula, tak jsem pozhasínal lampičky a usnul také.
Ráno byla moje víla v rozverné náladě, pokoušela mě, tiskla se ke mně,
tak jsem ji zahnal do koupelny ať se připraví, že pojedeme do sanatoria.
Silnička byla prohrnutá a tak po chvíli náš Modrásek zamířil na
parkoviště před sanatoriem. Ohlásili jsme se a sestra nás usadila
v čekárně a omlouvala se, že jsme přijeli chvíli dřív a pan primář
má ještě vizitu. Rozhlíželi jsme se po krásné čekárně, všude měkké
sedačky, na zdi televizor, u oken květiny.
Sestra zavolala Janu do ordinace, já se uvelebil a čekal.
Za hodnou chvíli se objevila Jana za doprovodu primáře. Celá zrůžovělá
na mě koukala, primář mě potřásl rukou a prý „gratuluji vám, budete
tatínkem.“ Tak jsem poprosil primáře, zda by mohla Jana zde v sanatoriu
porodit. Prý bez problémů, ale že se omlouvá za to že pojišťovna jeho
sanatorium nehradí.
„To nevadí,“ řekl jsem, hlavně když bude v dobrých rukou. Usmál se a
rozloučil se s námi, že Jana už ví jak upravit jídelníček, aby jí
nebývalo špatně a že kdybychom cokoliv potřebovali, máme hned volat. Tak
jsme se rozjeli k domovu a samozřejmě jsem musel odbočit na Vyhlídku. Když
Bětka a Rudla uslyšeli tuto novinu tak nechali hosty a Jana se s Bětkou
objímaly a kropily se slzičkami, Rudla mě mlátil po zádech a vyřvával na
celý lokál „ ty bejku.“ Nakonec jsme přijeli domů, Jana mě předala
takovou knížečku, cosi jako strava pro těhotné nebo co. A prý podle toho
se bude vařit a pro oba.
„Já nejsem těhotný,“ namítl jsem.
„To nevadí,“ Jana na to a vyprskla, „když si tě představím
s pupíkem.“ Uvařil jsem večeři dle knížky, sledován ostřížím
zrakem nastávající maminky, chutnalo ji a vůbec jí nebylo špatně. Zalezli
jsme do postele a Jana, které otrnulo, začala, že pan primář jí řekl že
se zatím nemusíme krotit s milováním, jen mám být opatrný a něžný.
„Copak někdy nejsem,“ ohradil jsem se. Vyprskla a že by nechtěla
počítat kdy a jak jsem řádil. Chytil jsem ji do náruče, přitiskl a
namítl, „není to tím, že jsi mě vyprovokovala?“
Chvíli jsme se přitisknutí k sobě líbali a hladili, když Jana to
rozhrábla poznámkou, „pozor tatínku na moje bříško.“ Převrátila se
na záda, strhla mě na sebe a mlsně konstatovala, „tak tatínku a teď
můžeš opatrně plnit trest který jsem ti uložila.“ Druhý den Jana
zavolala rodičům, aby se smířili s tím, že budou dědeček a babička.
Plynuly dny, týdny, měsíce, Janička se kulatila a s pýchou tlačila
bříško před sebou, když jednou se objevili na pravidelné inspekci Bětka
s Rudlou. Ženské se kamsi zašily, a já s Rudlou jsme se usadili na
verandě, popíjeli pivečko, kecali o všem možném a Rudla se zeptal,
„Jaro, máš představu jak to budete dělat až to malý bude na světě?“
„Popravdě řečeno, dělá mě to starosti,“ řekl jsem zamyšleně,
„Janu odvezu do sanatoria včas, ať tam raději počká. Může se cokoliv
vymrvit a já ji odsud nemusím dostat.“ Rudla chvíli otálel a pak povídá,
„v Městečku je na prodej pěkný malý domek, teda mnohem větší ne tato
tvoje bouda. Tak jsme s Bětkou uvažovali, jestli by pro vás nebylo lepší,
domek koupit a než Jana bude schopná být s malým tady nahoře, tak bydlet
v domku a ty bys sem ráno jezdil. A i potom, jak by se ten váš kluk
dostával odsud do školy.“
„Jak víš, že to bude, kluk, že to nebude holka?“
„To je jedno,“ řekl, „kluk nebo holka, ten problém tady zůstává.
Když můžou mít lufťáci chaty, tak proč ne ty. A jestli potřebuješ
peníze řekni, já ti půjčím.“ „S penězi si starosti nedělám, ale
jak přesvědčím Janu.“
„O to se nestarej,“ šklíbil se Rudla, „co myslíš že teď Bětka
dělá. A ten domek jsem ti na realitce zablokoval, ale jenom na
osumačtyřicet hodin, tak se musíte rozhodnout.“ Rozloučili se s námi a
jeli domů. Jana byla unavená, rychle nakrmila sebe i to v bříšku a šla
si lehnout. Pozavíral jsem, pozhasínal a šel také do postele. Jana ležela
na posteli ve své pozorovací poloze a já viděl, jak se jí v makovici
točí kolečka. Bětka asi zdárně zapracovala. Natáhl jsem se, poctivě
absolvoval maratón kontroly jak Janě to malé kope a dělal že budu spát.
Jana nevydržela a začala.
„Jaroušku, ale jak to uděláme, s tím malým tady, to bude obtížné,
později snad, ale jak to vyřešit?“
„No tak si koupíme ten domek v Městečku, co říkáš?“ překvapil jsem
ji.
Vypískla, pak zvážněla. „Kde vezmeme peníze, to bude asi drahé.“ „To
nech na mě bývalá vílo,“ řekl jsem ji, „žádné ponocování, to malé
už má spát.“ Přitiskla hlavu ke mně a slastně vzdychla, „já jsem se
uměla narodit.“ Tak jsem Janu druhý den nechal v péči Bětě, s Rudlou
jsme vlítli do realitky, vyzvedli klíče a jeli domek omrknout. Byl velice
zachovalý, vyhovoval vcelku všemu co jsme potřebovali, dokonce pro potomka
tam byl jeho vlastní pokojíček. Chtělo to vymalovat, novou linku, sporák,
předělat koupelnu, ale to byly jednoduché věci. Zajeli jsme do realitky,
podepsal jsem kupní smlouvu, dostal fakturu, kterou jsem od Rudly přes
internet hned proplatil a Rudla žhavil telefon a sháněl řemeslníky. Jana
byla nešťastná, že nás nemohla obskakovat a do všeho se plést, ale
nakonec musela uznat, že se svým bříškem by ještě mohla utrpět nějakou
úhonu. Nebudete mě to věřit, ale za čtrnáct dní jsem moji nastávající
maminku uvedl do našeho nového domova. Rychle jsme se zabydleli, Jana si
všechno pochvalovala, vonělo to tady čistotou a novou malbou a blížil se
čas odvést Janu do sanatoria. Jana mělo všechno sbalené, tak jsme
nastoupili a jelo se.
Janu jsem předal sestřičkám a dostal jsem příslib, že mě budou hned
o všem informovat a obrátil jsem Modráska k domovu. Chybělo mě tady její
šibalství, a její láska. Štěstí, že každodenní povinnosti na boudičce
trochu rozptylovaly moji samotu a večer se kamarádi starali o mou zábavu.
V sanatoriu se nic nedělo, Jana mě uklidňovala, ať čekám a tak uplynul
skoro celý týden, když skoro o půl dvanácté v noci zazvonil telefon a
nějaký ženský hlas mě hlásil, „tatínku máte dcerušku, maminka vás
pozdravuje a obě se těší domů.“ Pravdou je, že ještě hlásila nějaké
míry, ale já v záchvatu toho, že je vše v pořádku jsem toto
přeslechl.
Položil jsem telefon, chvíli rozčileně chodil od ničeho k ničemu a pak
jsem se vrhnul na telefon a zavolal Rudlovi.
Ozval se jeho rozespalý hlas a já do telefonu zařval, „holku, máme
holku“ a v telefonu jsem slyšel jak Rudla stejně řve na Bětku. Praštil
jsem telefonem, horečně vytáčel číslo k rodičům a tam jsem slavnostně
sdělil tátovi, „dědečku, máte vnučku.“
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Simona
Chci to udělat tvrdě do zadečku! Vůbec se se mnou nemazli a začni mi to dělat do mé kakaové dírky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 455
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SIMONA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Blanka
Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 452
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Danka
Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 454
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
J. Robbertos
