Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

NÁKUP 5

Ráno, když jsme se nasnídali, nás Kamila nedočkavě táhla ven, abychom šli nakupovat. Byla sobota a tak Věra nemusela otevírat obchod a mohla jít s námi. Obě na sobě měly jenom lehké šaty a tak jim oblékání netrvalo moc dlouho. Sedli jsme do auta a dojeli do sousedního města, kde Kamilu ještě neznali. Vyskočila z auta a už se nemohla dočkat, až se zase bude někde předvádět. „Připrav se na to, co uvidíš a raději se drž dál!” zašeptal jsem Věře do ucha, když Kamila uviděla obchod s domácími potřebami. Nechali jsme Kamilu vejít dovnitř a vešli za ní až za chvilku. Uviděli jsme prodavačku, která byla celá rudá. Proč, to jsme pochopili hned vzápětí. „To držadlo je moc malé!” říkala Kamila a lízala ho jako čuráka. „Ale my jiné paličky nemáme!” prodavačka, celá nešťastná, už nevěděla, co má dělat. „Podívejte se, i pro tuhle paní je malé!” zvedla Věře sukni a snažila se nacpat jí držadlo paličky na maso do kundy. „Ven, ven!” už úplně nepříčetně začala řvát brunátná prodavačka. Kamila pohodila paličku na pult a odešla jako pávice. Co to bylo za ženskou?” naoko pohoršeně jsem se zeptal. „Ani se neptejte! To bylo příšerné!” rozčilovala se prodavačka. „A co si budete přát?” konečně se zeptala, když se vykecala. „Chtěl bych slabý řetízek! Asi dva metry!” s nevinnou tváří jsem jí řekl. „A k čemu byste ho potřeboval?” zareagovala přesně tak, jak jsem očekával. „Víte,” začal jsem rozvláčně. „Potřeboval bych ho, abych mohl vodit…” odmlčel jsem se. „Psa?” zeptala se s účastí. „Ne, fenu!” odpověděl jsem. Nechápavě na mne koukala, jako by chtěla říct, že je to jedno. „Na jeden konec připojím držadlo a druhý konec připojím tady na ty kroužky!” zvednul jsem Věře sukni tak, aby byly dobře vidět kroužky, které měla čerstvě zavěšené v malých pyscích. „Véééééén!” začala úplně nepříčetně řvát, až jí přeskakoval hlas. „No, to jsou služby!” zabručel jsem a strkal Věru před sebou, kdyby náhodou prodavačku napadla nějaká kravina. Vyšli jsme z obchodu a Kamila, s hubou od ucha k uchu, na nás mávala před informacemi. Kývnul jsem na ní a ona vešla dovnitř. Jen, co se za ní zavřely dveře, vstoupili jsme také. „Já bych potřebovala jednu informaci!” právě říkala Kamila ženě za pultem. „A co potřebujete?” ochotně se žena ptala. „Víte, už delší dobu marně hledám…” dramaticky se odmlčela. „No prosím! Tak co hledáte?” netrpělivě se ptala žena. „Víte, já bych potřebovala najít…” znovu začala a žena jí visela na rtech. „Někoho, komu by se to líbilo a pořádně mě omrdal!” zvedla sukni a vystrčila na ní kovového mužíčka na kundě. „Ty kurvo zvrhlá! Okamžitě véééén!” žena zbrunátněla a začala řvát. „Co si to dovolujete!?!” vyjel jsem na ní. „Vy jste placená od toho, abyste ochotně podávala vyžádané informace a ne proto, abyste na lidi takhle sprostě řvala!” Ženě zaskočila poslední slova a koukala na mne jako na zjevení. „Já bych také chtěl jednu informaci!” řekl jsem smířlivě. „Podívejte se!” řekl jsem a počkal, až se žena zvedne a podívá se, co to vlastně chci. „Zajímalo by mě, co by se tam ještě hodilo!” zvednul jsem Věře sukni, aby byly vidět její kroužky. „Néééé!” žena se sesunula na zem. „Tady se žádných informací nedočkáme!” vystrčil jsem holky ven. „Hele, instalatérství!” vykřikla Kamila a hned se tam hrnula. „Dobrý den!” slyšeli jsme, jak slušně pozdravila a dveře se za ní zavřely. Vešli jsme za ní a očekávali, co udělá. „Prosím vás, já mám problém s odpadem!” říkala právě mladému prodavačovi. „A o co se jedná? Jak vám mohu pomoct?” ochotně se ptal. „Víte, nějak pomalu to odtéká! Asi bych ho potřebovala protáhnout!” s nevinnýma očima mu řekla. „Nebo snad vyměnit? Podívejte se na to! Vy jste odborník!” sklonila se, jako by chtěla něco vyndat z tašky a když se narovnala, ukázala mu kundu s ocelovým mužíčkem. Prodavač zatnul prsty do pultu, až jsem se obával, že ho rozmačká. Oči mu málem vypadly z důlků a kalhoty měly co dělat, aby se neroztrhly, jak se mu prudce zvednul čurák. „Já. .já..” začal koktat. „Nechtěl byste ke mně odpoledne přijít a udělat mi celkovou údržbu?” s nevinnou tváří se zeptala. „Vidím, že nářadí máte dobré!” obešla pult a začala ho hladit po tom napnutém místě na kalhotách. „Nééé!” vykřikl prodavač a na kalhotách se mu objevila mokrá skvrna. „Neutíkej!” Kamila ho držela za poklopec a snažila se mu do něj dostat. „Néé! Nechte měééé!” začal křičet prodavač, ale to už měl Kamilinu ruku v kalhotách. Zručně mu vyprostila čuráka, ale to už se prodavač neudržel na nohách a sesul se na podlahu. Kamila padla na něj a vyhulila mu péro, které se opět krásně ztopořilo. „Promiňte, ale z technických důvodů musíme zavřít!” zadržel jsem další zákazníky, kteří se hrnuli do dveří. Postrčil jsem Věru dovnitř a sám jsem šel stáhnout roletu. „Nééé, nééé, nechte měééé!” vzdychal prodavač. Ale Kamila byla jak utržená ze řetězu. Připadalo mi, že ho snad chce přes čuráka celého vycucnout. Ve chvíli, kdy si přetahovala přes hlavu halenku, jsem uviděl, po čem se to vrhla. „Tak že jsi takhle dobrá, to jsem si nemyslel!” řekl jsem, když jsem uviděl ten kanon. Nechápal jsem, jak se jí mohl vejít nejen do pusy, ale snad až do žaludku. Takové rozměry jsem ještě neviděl… Vyskočila a nabodla se mu na něj kaďákem. Vjel do ní jak po másle. Chvíli na něm poskakovala jak na splašené kobyle a rajcovala si při tom frajtra. Náhle vykřikla a padla na zem. Jeho čurák jí vyjel z prdele, ale stříkalo z něj semeno, jak z hydrantu. Když to uviděla, bleskově se probrala a skočila po něm. Slízávala každou kapičku, aby nic nepřišlo nazmar. „Tak se uprav a jdeme!” chytil jsem jí pod pažemi a zvednul jí na nohy. Chtěla se bránit, ale nenechal jsem jí. Nechali jsme prodavače jeho osudu a opustili krám. Opět jsem za námi stáhl roletu, aby měl čas se vzpamatovat. Procházeli jsme parkem a tak jsem Kamilu posadil na jednu lavičku a než se vzpamatovala, na jednu ruku jsem jí nasadil pouta a jejich druhý konec přicvaknul k opěradlu lavičky. „Hlídej jí!” řekl jsem Věře a rychle odcházel, aby se Kamila nestačila rozječet. Namířil jsem si to nejkratší cestou k sexshopu. Když jsem se vracel s balíčkem v ruce, obě na mne zvědavě koukaly. „Pojď!” odemkl jsem pouta a vedl je do parku, až jsme přišli do zákoutí, kam nebylo vidět. „Tumáš!” podal jsem balíček Věře. Zvědavě ho otevřela a vytáhla poměrně silné kalhotky, navíc s nohavičkou. Zatvářila se zklamaně. „Oblékni si je!” poručil jsem jí. „Ale vždyť to jsou…” chtěla něco říct, ale potom uviděla, co je uvnitř. Zatvářila se překvapeně, zvedla sukni a hned si je začala natahovat. Chvíli trvalo, než se jí podařilo nacpat si do kundy velkého robertka, který byl součástí kalhotek. „Pojď sem!” poručil jsem, když si je oblékla. „Dost!” vykřikla, když jsem jí utahoval speciální opasek, který byl na horní straně kalhotek. Zajistil jsem ho a nasadil malý zámeček. Teď už si je nesundá… Chvíli na mne nechápavě koukala, ale pustil jsem jí sukni: „A jdeme dál!” Zvedla se, ale pořád jí něco vrtalo hlavou. „A jak budu chodit na záchod?” náhle z ní vypadlo. „To uvidíš, až to bude potřeba!” odbyl jsem jí. „Já nemůžu jít tak rychle! Vždyť mám plnou kundu!” začala kvílet, jen co jsme se dali do pohybu. „Nekecej pořád a jdi!” poručil jsem jí. Namáhavě šla s mírně roztaženýma nohama, jak jí vadil umělák v kalhotkách. Pořád si něco brblala a tak jsem sáhnul do kapsy. Nahmatal jsem krabičku a zmáčknul tlačítko… Poskočila a vykřikla překvapením. Umělák v kalhotkách se rozvibroval a to nečekala. „Co to jééé?” sehnula se a sáhla si mezi nohy, snad aby vypnula vibrace. „Jdi jako slušná dáma!” tiše jsem řekl a schválně jí vedl tam, kde se pohybovalo větší množství lidí. Věra se s velkým přemáháním snažila splnit můj rozkaz, ale stále zůstávala pozadu. Sáhnul jsem do kapsy a několikrát zmáčknul tlačítko. Věra vždy poskočila a snažila se to maskovat tím, že nás dohání. „Bobe, já budu muset čůrat!” až se zarděla, když jsme přicházeli na okraj parku. „A co ti v tom brání?” na oko nechápavě jsem se zeptal. „No přece ty kalhotky!” netrpělivě už skoro vykřikla. „Ale ty ti vůbec nevadí!” oponoval jsem jí. Když jsem viděl, jak nabírá, sáhl jsem do kapsy a na kalhotky jí připevnil malý gumový pyj. „A nemusíš si k tomu ani sedat!” držel jsem jí sukni. Chvíli se kroutila a smlouvala, abych jí sundal ty podivné kalhotky, ale když viděla, že nepořídí, z gumového čuráčka se vyvalil proud moči. Sama na to fascinovaně koukala. Na náměstí jsme si koupili pití a sednuli si na lavičku. Kamila už zase koukala, kde by se mohla předvádět a tak jsem je raději odváděl zpátky k parku. „A na oběd nepůjdeme?” reptala Kamila. „Ne! Vždyť jsi dost tlustá!” řekl jsem jí. „No dovol!” vykřikla a v tu ránu měla šaty dole. Poskakovala po cestičce a vykřikovala: „Tak já jsem tlustá? Podívej se dobře! Vždyť na mně není nic tlustého!” různě se tam kroutila. „Paní! Podívejte se! Že nejsem tlustá?!” řítila se na hlavní cestičku, kde viděla jít nějakou starší ženu. „Že se nestydíš! Copak tohle dělají slušné ženy?!” rozkřičela se ta „dáma“ a utíkala pryč, až se za ní zvedal prach. „Víš co? Oblékni se a raději půjdeme na ten oběd! Vždyť tobě z hladu už hrabe!” klidnil jsem jí. Oblékla se a šli jsme zpátky. „Já se ještě vyčůrám!” zastavila se Věra. Zvednula si sukni, prohnula se tak, aby měla čuráčka co nejvíc vystrčeného a otevřela stavidlo. Vyvalil se silný proud moči a Věra si s ním hrála jako nějaký malý kluk. Snažila se zasáhnout hned to, hned ono, ale ten proud nebyl nekonečný. Zklamaně koukala, jak odkapává poslední kapka a potom spustila sukni. „Dneska se budeš chovat slušně!” varoval jsem Kamilu, když jsme vstupovali. „Rozumělas?!” ptal jsem se, když neodpovídala. „No jo!” otráveně odpověděla a hrnula se dovnitř. Záměrně jsem jí posadil do rohu, kam skoro nebylo vidět. Když přišel číšník, vrhla na něj svůdný pohled a snad chtěla něco provést, ale když mě viděla, tak si jenom způsobně objednala. V klidu jsme jedli, když se číšník přišel zeptat, zda si budeme ještě něco přát. „Jééé!” vykřikla Kamila, když si – určitě záměrně – shodila do klína kousek bramboru. „Já jsem se tak lekla!” vyskočila a zvedla si sukni a dělala, jako by si jí čistila. Ale ta potvora zase ukazovala, co má mezi nohama. Číšníkův zrak padl do míst, kam si Kamila přála a zrudnul. Kalhoty se mu napnuly a on chtěl utéct. „To mi nepomůžete?” ptala se Kamila tak nešťastným hlasem, jak dovede jenom ona. „Prosím, pojďte se mnou!” nabídnul jí číšník. Kamila se zvednutou sukní šla přes celý sál a natáčela se na všechny strany, aby každý měl ten správný výhled. „Počkej! Já ti s tím pomůžu!” Věra náhle vyskočila a než jsem stačil jakkoli reagovat, řítila se za Kamilou. Dojedl jsem, dopil pivo a ještě hodnou chvíli čekal, než se vrátily. „Co jste tam vyváděly?!” ptal jsem se, sotva přicházely ke stolu. „Počkej! Potom ti budeme vyprávět!” unisono pronesly a hladově se vrhly na jídlo, které už bylo úplně studené. „To už je vyrovnané!” řekl číšník, když jsem chtěl platit. Tak jsme se sebrali a šli se projít, aby nám trochu slehlo jídlo. A holky jedna přes druhou začaly vyprávět. Z jejich štěbetání jsem pochopil, že hned, když přišly do kuchyně, si Kamila svlékla sukni a pobíhala tam s tím, že by chtěla nějakou utěrku, aby si tu sukni mohla vyčistit. Oba kuchaři i číšník mohli oči nechat na kovovém mužíčkovi, který se jí lesknul mezi nohama a tak i Věra sundala sukni, aby se mohli podívat, co má ona. Když jim předváděla, jak daleko dočůrá, Kamila se jí na ten umělák vrhla a začala jí vysávat. Když z něj už nic neteklo, skočila po kuchařovi, co stál nejblíž, rozepnula mu kalhoty, vytáhla čuráka a nepřestala, dokud neměla plnou pusu jeho semene. Ale ani Věra neváhala a klekla si před druhým kuchařem. Také jemu vytáhla čuráka a začala ho vášnivě kouřit. Mezitím Kamila skočila po číšníkovi a tak si Věra stoupla za ní a začala jí tím umělákem mrdat do kadidla. Kuchařům mezi tím opět stouply čuráky a tak je oba nabídli ke kouření Věře. No, snad by tam byly až do večera, kdyby se na plotně nezačalo něco pálit. Líčily mi to tak barvitě, že mi přitom začaly být malé kalhoty. „Ukaž, jak jsi mu ho kouřila!” řekl jsem Věře, když jsme došli do parku. Opřel jsem se o lavičku, ona si klekla a hned jí zmizel v puse. I když se dávila, chvílemi ho polkla až po koule. No, samozřejmě, to se nedalo vydržet, tak jsem jí chytil za hlavu, narval si jí na čuráka tak, až jsem cítil její zuby a stříkal jsem, jak hasičská proudnice. Věra se dávila a dusila, ale polykala tak rychle, že jsem snad vystříknul ještě jednou. Když jsem jí pustil, upadla do trávy a lapala po dechu. Kamila se k ní okamžitě přisála, aby si také pochutnala, ale měla smůlu. Stříkal jsem to všechno Věře přímo do krku, takže v puse nic neměla. „Mně se chce zase čůrat!” vykřikla Věra, když se vzpamatovala a stoupnula si. Kamila se postavila za ní, chytila jí za prsa a sledovala, jak z uměláka stříká moč. Když proud ustal, mačkala Věře podbřišek, aby ještě něco vymáčkla. Potom se sklonila a snažila se ještě něco vysát. „Tady máš!” chytil jsem jí za hlavu a vrazil jí čuráka až do krku. Zakuckala se, ale polykala, jakoby chtěla mít žaluda až v žaludku. To se nedalo vydržet a tak jsem vystříknul další porci semena. Povytáhla ho, aby si to mohla vychutnat. Olízla se a koukala, kde by ještě něco dostala. „Jedeme domů!” schoval jsem čuráka a vyrazil k autu. „Ukaž!” už zcela nahá Kamila se snažila z Věry servat šaty. Prohlížela si ty podivné kalhotky a stále se nemohla vynadívat. „Napij se! Víc!” nutila Věru vypít skoro celou lahev vody. „Čůrej!” povalila Věru na trávník a nasedla na toho gumáka přidělaného ke kalhotkám. Zmizel jí v zadku jako mávnutím kouzelného proutku. „Ááááá!” začala křičet, když se do ní valila Věřina moč. Chvíli zápolila s kovovým mužíčkem, než se jí ho podařilo vyndat a potom si začala honit kundu, že se z ní málem kouřilo. „Pojď!” chytila Věru za ruku, i když se jí z prdele valil proud čehosi, co měla ve střevech. Táhla jí k vodovodnímu kohoutku a nejprve začala pít. Potom sebe i Věru umyla a znovu jí nutila pít. „Ještě, ještě!” pobízela jí. „Mně se chce zase čůrat!” začala se kroutit Věra. „Snaž se to vydržet co nejdéle!” přemlouvala jí Kamila. S pobavením jsem je pozoroval a popíjel pivo. „Já už to nevydržím!” začala se Věra cukat. Kamila jí povalila a napíchla se kundou na jejího gumáka. Několikrát jsem zmáčknul tlačítko dálkového ovládání a holky se mohly zbláznit slastí. Když jsem si představil, jak jí Věra plní močí, náhle se mi také začalo chtít chcát. Kamile, která byla přisátá k Věře, jsem roztáhl nohy a bez přípravy jí ho vrazil do prdele. „Áááááíííííúúúú” začala Kamila kvílet a zmítala se mezi námi, aby si to co nejvíc užila. Potom jsem cítil, jak do ní Věra pumpuje moč. Musel jsem také povolit močák a chcal jsem do ní jako při hašení. To, co Kamila vydávala za zvuky, nebylo podobné ničemu známému. Zmítala se mezi námi tak, že jsem měl co dělat, abych jí udržel. Náhle se přestala zmítat a zůstala ležet bez pohnutí. Ale dýchala a srdce jí bušilo jak o závod, tak jsem neměl strach. Jenom jsem z ní vytáhnul čuráka, za kterým se vyvalila moje moč a sundal jí z Věry. Položil jsem jí na trávník a nechal odpočívat. „To bylo nádherné!” vzpamatovala se a hned koukala, co by se dalo ještě zažít. Všichni jsme už měli těch hrátek dost (i když u Kamily člověk nikdy neví), tak jsme se vrhli na plenění ledničky. Holky z toho, co v ní bylo, vytvořily večeři a vrhli jsme se na ní jak hladoví psi. Po večeři jsme si dali skleničku červeného a bylo nám fajn. „Pojď sem!” sundal jsem s krku řetízek s klíčkem a odemknul Věře zámek na kalhotkách. Když je sundala, obě holky si prohlížely, jak vypadají zevnitř. Byl tam gumový čurák dost velkých rozměrů a na vrchní ploše měl otvor ohraničený gumovými pysky (jak se vyjádřila Kamila), který přilehnul k močové trubici. Ale Kamila to zase nevydržela a vrhla se na Evinu – jistě dost zasmrádlou – kundu. Také Eva využila toho, že tam Kamila nemá kovového mužíčka a začala jí vehementně drancovat kundu. Ale to netrvalo tak dlouho, jak jsem se obával. Po chvíli holky od sebe odpadly a už nemohly. „Tak a jdeme spát! Zítra je také den!” rozhodl jsem a nahnal je do koupelny. Kamile jsem ještě nasadil kovového mužíčka, aby se jí – nedej bože – kunda nescvrkla. Potom holky úplně samozřejmě vlezly do jedné postele a přisály se k sobě. Ale za chvíli se ozvalo pravidelné oddechování. Vzal jsem si pivo a šel si ještě sednout ven… „Pojeďte nakupovat!” škemrala hned po ránu Klára. „Ne, dneska budeme doma!” kategoricky jsem to odmítnul. Vyhověl jsem jí alespoň v tom, že jsem Evě nasadil kalhotky s gumákem a při jejich hrátkách občas zmáčkl tlačítko ovladače. „Nech si něco na příště! To budeš koukat, co s vámi oběma provedu!” navnadil jsem jí, aby se měla na co těšit…








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Veronika

Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 456

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Simona

Chci to udělat tvrdě do zadečku! Vůbec se se mnou nemazli a začni mi to dělat do mé kakaové dírky.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 455

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA SIMONA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Věra

Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 458

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Bobr


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2024 Ceník - Vaše reklama na Povidka.cz | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury