Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Podomní prodejci

Jsem už starší pán v důchodu, ale ještě stále čilý a plný energie. Bydlím už několik let sám v malé vilce, v poklidné vilové čtvrti na okraji města. V naší ulici jsou vilky jen na jedné straně ulice, na druhé straně ulice je zčásti travnatá plocha, staré už dávno nepoužívané dětské hřiště a zanedbaný parčík. Dnes už tu není téměř žádný život, za celý den tu projede jen několik aut. Před zhruba 40 lety tu nic nebylo, s partou známých jsme si tu koupili stavební parcely a začali stavět. Všichni jsme se dobře znali už z dřívějška, vzájemně jsme si při stavbě pomáhali a když postupně vznikla celá řada malých vilek, jsme se i vzájemně navštěvovali a pořádali různé společenské akce. Drželi jsme vždy pospolu, a tak se nám podařilo postupně prosadit na obci, že na druhé straně ulice už nebude žádná další výstavba a obec nám i přispěla na vybudování dětského hřiště a parčíku. Ale čas plynul, děti odrostly, vylétly z hnízda a v naší ulici jsme zůstali většinou už jen mi staří. Ale stále všichni táhneme za jeden provaz.
Vzhledem k tomu, že bydlím na okraji města, sám v domě, v ulici, kde bydlí samí staří lidé a v novinách člověk každý den čte jenom to, jak někoho přepadli, okradli a podobně, pořídil jsem si do domu kamerový systém. Nejsou to klasické kamery, ale skryté v podobě nástěnných hodin, budíku a různých dekorativních předmětů. Nejsou stále zapnuté, mají pohybové čidlo a svou paměťovou kartu a po jejím celém zaplnění, začnou automaticky vymazávat nejstarší záznam a na jeho místo ukládají nejnovější. Mám jich v každé místnosti několik a na různých místech, aby mohly snímat obraz z různých úhlů a další kamery snímají vchod do domu zevnitř i z venku. Pořídil jsem si také plynovou pistoli, ale ne takovou tu obyčejnou, co má vpředu v hlavni závit pro nástavec na vystřelování světlic. Toho by si znalý člověk hned všimnul a poznal, že jde jen o plynovku. Tohle je kvalitní ocelové zpracování, na pohled k nerozeznání od ostré. Pistoli mám stále hned vedle vstupních dveří na poličce.
Už delší čas se v televizním zpravodajství a v novinách objevují zprávy, jak se ke starším, osaměle žijícím lidem vetřeli do bytu nějací podomní prodejci, falešní odečítači elektroměrů nebo jiní podvodníci pod různou záminkou a v nestřeženém okamžiku je okradli o veškeré úspory. Hrozné hyeny.
Jedno dopoledne zazvonil zvonek, dlouhé zazvonění. Bylo mi jasné, že je to někdo cizí, všichni mí známí zvonili dvakrát krátce. Podíval jsem se kukátkem a uviděl dvě ženštiny tmavší pleti, jedna mladá, odhadem tak okolo 22 let a druhá okolo 45 let. Na sobě měly barevné, dlouhé, široké sukně a pestrobarevné halenky. Zaslechly mé kroky za dveřmi a hned spustily „Otvortě, máme pekný tovar na predaj, nebuděte ľutovať.“ Normálně bych ani neotevřel, ale bleskl mi hlavou nápad. Uchopil jsem pistoli a zastrčil si ji dozadu do kalhot. Shrbil jsem se, odemkl vstupní dveře a šišlavým hlasem jsem odpověděl ať jdou dál. Vešly dovnitř. Starší nesla v ruce velkou tašku. A mladá už se rozhlížela. Postavil jsem se zády ke vstupním dveřím, sáhl rukou dozadu a neslyšně jsem zamkl a strčil klíč do kapsy. V mém domě bylo vidět hned od vstupu, že nejsem úplně chudý. V chodbě na zdi viselo šestnáct starožitných mlýnků na kávu a pár starých olejomaleb, mosazné svícny a v ostatních místnostech byly také různé větší i menší starožitnosti. „Pojďte dál, půjdeme do kuchyně“ zval jsem je. A vedl jsem je skrz obývací pokoj. Všiml jsem si, jak se rychle rozhlížely. V kuchyni vytáhly z tašky deky z ovčí vlny a začaly je vychvalovat. Dělal jsem senilního nahluchlého starce, znovu a znovu se vyptával na nějaké podrobnosti. Mezitím mě ta mladší požádala, zda si může odskočit na toaletu. Bylo mi jasné, co bude následovat. Ale zůstal jsem v klidu, kamery reagující na pohyb vše sledovaly. Byla pryč dlouho, věděl jsem, že šmejdí po obýváku. Když se vrátila, odskočila si zase ta druhá. Po jejím návratu jsem se nechal jakoby přemluvit ke koupi jedné z ovčích dek a vytáhl jsem z příborníku šrajtofli, byl tam celý můj důchod, co mi včera donesla pošťačka, necelých jedenáct tisíc a dalších pár našporovaných tisícovek. Otevřel jsem šrajtofli tak, aby obě viděly, co v ní je a vytáhl patnáct set za deku. Všiml jsem si, jak jim zasvítily oči, když uviděly další bankovky. Zaplatil jsem a schválně položil šrajtofli na kuchyňskou linku a šel jsem je vyprovodit. V předsíni si ta starší vzpomněla, že nechala v kuchyni kabelku a že se pro ni vrátí. Počkal jsem až se vrátila a řekl jsem „Tak dámy, ukažte, co jste nakradli.“ Mladší se vrhla ke dveřím a zalomcovala klikou. Bylo to marné. Vytáhl jsem pistoli a namířil na ně. Vyděšeně zíraly. „Tak jdeme“ a tlačil jsem je do obýváku. Trochu jsem nadzvedl té starší sukni, zevnitř měla našité kapsy a v nich pár mých sošek ze slonoviny a moji šrajtofli. „Tak dámy, teď rychle vyndáte všechno, co jste tu sebraly.“ Šlo to rychle, myslely si, že když vše vrátí, tak je pustím. Mladá stihla dokonce vyrabovat šuplíky v obýváku a ukradla šperky po mé manželce. Ale obě byly na omylu, měl jsem s nimi úplně jiné plány. „Lehněte si na zem na břicho, musím vás prošacovat, jestli jste vrátily všechno.“ Poslušně si lehly na zem. Vzal jsem ze šuplíku umělohmotné elektrikářské pásky a zavelel „Ruce dozadu za záda.“ Každé jsem stáhl ruce v zápěstí k sobě páskou a pak i nohy u kotníků. „Kde máte parťáka?“ Bylo mi jasné, že mají nějakého komplice, který někde čeká s autem. Přiznaly, že na konci ulice u parčíku na ně čeká šéf. „Jaké má auto?“ „Šedý mercedes.“ Nedbal jsem na jejich protesty a zalepil jim pusy lepící páskou. „Pěkně tu na mne počkejte děvenky, hned se vrátím.“ V předsíni jsem si vzal svou hůlku špacírku s masívní kovovou hlavicí ve tvaru orlí hlavy. Hůlka je rozkládací a uvnitř má schovanou dlouhou úzkou čepel, stačí ji jen vytasit. Mám ji pro případnou obranu, když jdu večer na procházku. Odemkl jsem zadní dveře a skrz zahradu jsem došel na konec ulice. Opravdu tam stál šedý mercedes, jen tři roky starý model, kožené sedačky, plná výbava, no prostě luxus. V něm seděl snědý mladší muž. Šoural jsem se okolo a když jsem byl u předku vozu, rozmáchl jsem se a kovovou rukojetí hůlky jsem mu vysklil přední světlomet. Vyskočil z vozu a zařval „Co děláš dědku?!“ Vytáhl jsem pistoli a namířil na něj „Máš rozbitý světlo, hnido“ a křápl jsem i do druhého „A tohle taky.“ Vyděšeně zíral. „Si se zbláznil!“ Povídám mu „Uhni!“ Poodstoupil a já jsem sáhl pootevřeným okýnkem dovnitř a vytáhl mu ze spínací skřínky klíčky. „Opři se rukama o kapotu a ať ti na ně vidím“ zavelel jsem. Udělal, co jsem chtěl. Mířil jsem na něj a obešel auto a ostřím hůlky jsem z boku propíchl každou pneumatiku. „Máš prázdný kola.“ Z okolních domů už vyhlíželo pár sousedů. Jen jsem na ně zamával, že je vše v pořádku. Klepl jsem kovovou rukojetí do čelního okna „A rozbitý přední sklo.“ Jen zaskučel. Otevřel jsem dveře a prořízl jsem všechna kožená sedadla, jak sedáky, tak i opěradla. Obešel jsem celé auto s jeho klíčky, udělaly krásné široké rýhy. Pak jsem mu rozkopl zadní světla. „Máš to auto v hrozným stavu. Že se s tím nebojíš jezdit.“ Otevřel jsem spolujezdcovy dveře a otevřel schránku v palubní desce. Byla tam peněženka s doklady od vozu, pasem, řidičákem a občankou, vedle doklady obou žen a drahý mobil. Strčil jsem vše do kapsy. Vzal jsem klíčky od auta, oddělil je od sebe a hodil co nejdál do parku. „Můžeš hledat“. Obrátil jsem se a odešel zadem k domovu. V zahradě jsem prohlédl obsah peněženky. Doklady jsem zahodil do jímky, pětatřicet tisíc a 1640 Eur, které jsem tam objevil, mne docela potěšilo. Kdoví, komu je ukradli. Z mobilu jsem vytáhl simku a rozlámal ji. Dupnul jsem na mobil a hodil ho i se simkou do popelnice. Bylo jasné, že snědý řidič na policii nepůjde a má teď dost starostí se svým vozem, a tak mám dost času. Vzal jsem z kuchyně ostrý kuchyňský nůž a vrátil jsem se k oběma ženám. Té mladé jsem sundal z úst lepící pásku a přeřízl jí na rukou i nohou elektrikářské pásky. Přitom jsem na ni stále mířil pistolí. Spustila na mne, ať je pustím, že mi všechno vrátily a že když nezavolám policii, tak mi dají pět tisíc. Přerušil jsem jí „Svlíkni se! A dělej, chci si tě prohlídnout.“ Vyvalila oči a chtěla něco namítnout, ale natáhl jsem kohoutek pistole a bylo po protestech. Myslela si asi, že starý dědek se chce jen potěšit pohledem na mladou babu. Spustila sukni na zem a sundala si halenku, zůstala v podprsence a v kalhotkách. Zavlnila se v bocích, otočila se dokola a udělala pár smyslných pohybů „Tak už seš spokojenej starouši?“ zeptala se mazlivě. Jen jsem pozvedl pistoli „Všechno dolů a pohni.“ Semkla rty a neochotně sáhla dozadu, rozepla podprsenku a sundala kalhotky. Docela pěkná postava, sice malé kozy, ale docela pěkné a pevné, k tomu černé vlasy a v rozkroku hustý černý kožíšek. Kdyby nebyla cikánka, tak docela dobrý. „Klekni si, opři se rukama o zem, roztáhni nohy!“ A přiložil jsem jí pistoli k hlavě. Rozepnul jsem si kalhoty, pistoli jsem zastrčil do zadní kapsy a kuchyňský nůž jsem jí přiložil ostřím zepředu na krk. „Drž a ani se nehni, nebo tě podříznu jak husu.“ Nejdříve jsem jí pěkně promačkal oba prsy a pak prohmátl roznoží. Začala se cukat, ale když ucítila ostří nože na krku, tak už se ani nehnula, jen vyděšeně koulila očima. Pak jsem jí ho tam vrazil zezadu. Zajel tam jak po másle. Byl jsem už nadržený jako býk a k tomu takové mladé maso, jaké jsem už neměl mnoho let. V poslední době jsem jen občas šukal některou z mých kamarádek ze sousedství, ale ty byly všechny okolo šedesáti a více let. Nebylo divu, že mi trčel jak zamlada. Asi jí to pořádně zabolelo, takhle bez přípravy, ale co mi bylo po ní. A už jsem jel jak namydlený blesk, jen hekala. Přitom jsem jí levou rukou žmoulal prsy a dráždil bradavky. Když jsem skončil, jen jsem řekl „Ruce dozadu“ a znovu je spoutal páskou. Vzal jsem znovu pistoli do ruky a řekl „Sedni si na zem a ani se nehni.“ Usedla s rukama za zády. Došel jsem k té starší, rozlepil jí pusu, přeřízl pásky na rukou a nohou. „Vstaň a svlíkni se!“ Vstala a začala žadonit „Pán velkomožný, prepustitě nas, dáme vám desať tisíc.“ Jen jsem kývl pistolí „Dělej ty zlodějko.“ Něco kňučela, ale začala se svlíkat. Svlékla halenu a vykulila z podprsenky ty velké prsy. Stahovala si sukni a jak se předklonila, tak její obrovské kozy visely dolů a houpaly se sem a tam. Narovnala se a zůstala stát jen v kalhotkách, tlusté břicho jí přetékalo přes gumu kalhotek a nohavičkami vyčuhovalo černé roští. Páni, to musí být bubák. A zase začala „Pán velkomožný, uže ste si zajebal s mladou, čo buděte robit s takou starou babou.“ Okřikl jsem jí „Drž hubu a dělej!“ Pracně si stáhla kalhotky. Vytahaná kůže břicha teď visela až k podbřišku. „Pořádně se rozkroč“ přikázal jsem. Udělala, co jsem chtěl. Teda to bylo křoví! Černé, husté křovisko, které se táhlo od pupku až na stehna. „Polož se na zem na záda a dej kolena co nejvíc od sebe“. Jak měla roztažené nohy, tak i její vytahané pysky byly pootevřené a bylo vidět větší nafialovělý klitoris a tmavě červený vnitřek velkých i malých pootevřených pysků, potažených bílou sekrecí. Šel jsem k mladé a postrčil ji. „Klekni si bábě mezi nohy a začni jí lízat díru!“ Šlehla po mě nenávistným pohledem, ale nůž na krku udělal své. V kleku se přesunula ke staré, sehnula se a začalo jí nabírat. „Jak se pobliješ, tak to všechno slížeš“ pohrozil jsem jí. Přemohla se a začala opatrně na okraji. „Pořádně, do hloubky“ a přitlačil jsem jí hlavu do rozkroku, až nemohla dýchat. Nabralo jí znovu, už měla žaludeční šťávy v puse, ale jen jsem pohrozil pistolí a zase to spolkla. Po chvíli ji už tak nenabíralo, zvykla si. Po pár minutách jsem řekl „Tak stačí“ a nařídil jsem té starší, ať se otočí a vystrčí zadek. A na mladou „A teď jí pěkně oblížeš tu zadní díru.“ Jak byla mladá ohnutá při lízání, tak mi při pohledu na její pozadí začal zase tvrdnout. „Dobrá, můžeš skončit, stačilo. A postavte se obě.“ Když se postavily, tak jsem jim opět stáhl ruce za zády páskou a mladé i nohy. „Klekněte si obě přede mne, bába mi bude kouřit a ty budeš pěkně držet. Seděl jsem na židli, stará mi ho cucala a já mladé jednou rukou ždímal prsy a druhou se jí přehraboval mezi nohama. Cítil jsem, že to na mne zase jde, a tak jsem tu starší chytil oběma rukama za vlasy a pořádně dorazil až do krku. Začala se dávit, a to mě rozrajcovalo ještě víc. Znovu a znovu jsem přirážel až do krku a když začínala ve tváři rudnout, dosáhl jsem konečně vyvrcholení. Zatáhl jsem ji po kolenou na záchod, vrazil jí hlavu do mísy a splachoval, voda teče tak dlouho, jak dlouho držím knoflík. Zvedl jsem jí hlavu, aby se nadýchla, kuckala, počkal jsem až přestane, a ještě jednou jsem ji spláchl. Otřel jsem jí obličej hadrem a odvlekl do obýváku. Rozřízl jsem jí pásku na rukou a pobídl ji, ať se oblékne. Pak jsem jí znovu spoutal ruce za zády a oba kotníky k sobě. Pak jsem nechal, aby se oblékla i mladá. Spoutal jsem ji stejným způsobem. Šel jsem do kuchyně a připravil dvě skleničky s vodou. Měl jsem ve spíži několik let, ještě po nebožce, uloženou krabičku se silným projímadlem. Odsypal jsem do každé sklenice a dobře promíchal. „Tak dámy, tohle vypijete a už vás nechám:“ Natáhly ruce, abych jim sundal pouta. „Ne, ne a přidržel jsem jim sklenky u úst, dokud je nevyprázdnily. Nechal jsem je stát a šel vyndat paměťové karty ze všech kamer. Rychle jsem z nich v počítači stáhnul jen ty záběry, kde bylo vidět, jak vstupují do domu a jak postupně kradou a schovávají si to do kapes v sukních. Všechny tyhle záběry jsem zkopíroval na flešku. Trvalo mi to skoro hodinu. Obě se mezitím začaly kroutit. „A teď půjdem ven“ zavelel jsem a přeřízl pásky na jejich nohou. Odemkl jsem hlavní vchod a tlačil je před sebou ven. Na protější straně ulice jsem jim přikázal, ať se postaví zády ke stromu. Řemenem od kalhot jsem jim ruce připoutal za jejich hlavou ke stromu a šel jsem domů zavolat policii. Pár sousedů a sousedek to sledovalo z oken. Obě cigošky stály u stromu s rukama nahoře a začínaly se kroutit, jak jim ve střevech účinkovalo projímadlo. Marně očima hledaly svého komplice, na konci ulice stálo jen jeho auto na prázdných gumách. Vrátil jsem se domů a zavolal na policii. Za patnáct minut přijeli dva policisté, jednoho z nich jsem znal, byl to syn jednoho starousedlíka z naší ulice. Oběma cikánkám už tekly po nohách hnědé smrduté potůčky. Vylíčil jsem oběma policistům, jak se obě ženy vetřely do domu, jak kradly, předal jsem jim upravený videozáznam, kde ale nebylo nic z toho, co jsem s nimi prováděl. Upozornil jsem na šedý mercedes, s tím, že mi ženy řekly, že to je vůz jejich šéfa. Druhý policista odvázal obě ženy a ty seděly na bobku na chodníku. Policista po nich chtěl doklady, neměly je. „Tak si vás na služebně zjistíme“, chvilku se na ně díval a pak pronesl „Jsou mi nějak povědomé“ a vytáhl z brašny fotky hledaných osob. „Jó, tak ty už hledáme dost dlouho.“ Policista, co byl z naší ulice, se po prohlídce mercedesu postavil vedle mne a tiše, aby to nikdo neslyšel, se zeptal „To jste udělal vy?“ Chvilku jsem se mu díval do tváře a pak jsem pronesl „Nic o tom nevím, vidím to auto teď poprvé, ale vidíte sám, že někteří řidiči mají své vozy opravdu v hrozném stavu“ a spiklenecky jsem na něho mrknul. Tiše odpověděl „Doufám, že vás nikdo neviděl.“ Odpověděl jsem mu „Tady z těch domů určitě nikdo.“ Otočil se na kolegu „Co s nimi uděláme? Přece si nezaneřádíme auto.“ Vmísil jsem se do hovoru „Támhle na konci parčíku je potůček anebo vám můžu půjčit zahradní hadici a kohoutek je tady na zdi.“ Odpověděl „Ne, děkujeme, radši využijeme ten potůček, už toho divadla tady bylo dost.“ Po chvilce bylo vidět, jak policejní vůz jede krokem po parčíku a před ním se šourají dvě ženské postavy a po cestě za nimi tu a tam zůstávají nahnědlé zapáchající skvrny. No a jaký byl závěr? Za půl hodiny se toto policejní auto vracelo parkem zpátky, na zadních sedadlech seděly dvě snědé ženy zabalené v ovčích dekách, vůz měl stažená všechna okna a vepředu sedící policisté si zacpávali nos. Na konci ulice na okamžik zastavili, naložili ještě snědého muže, který se vrátil ke svému vozu s nalezenými klíčky v ruce. Je to zvláštní, ale také neměl doklady. A shodou okolností byl také hledanou osobou. A my, obyvatelé naší ulice a mí přátelé, jsme si občas při našich večírcích pro seniory, pouštěli neupravené videozáznamy z mého domu. A přitom se na mne mé kamarádky kradmo dívaly, protože takové výkony jsem s nimi nikdy neprováděl.

Autor: Bobis








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je offline

Veronika

Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 456

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Marta

Už jsi zažil sex s nadrženou profesionálkou, která má zrovna chuť na pořádný ohon, který bych si hned vzala do pusinky a pořádně ti ho do sucha vykouřila?

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 453

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA MARTA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Věra

Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 458

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Bobis


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2022 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury