POKUTA

Začalo poprchávat. Tiše zaklela. Nerada jezdila na mokré vozovce. Nervózně pohlédla na hodinky. Vyjela z malé vesničky a rozjela se do mírného, ale táhlého kopce. Projela zatáčkou a v tom se za ní rozblikala světla a protivně zaječela siréna.

• Do prdele!- vykřikla a bouchla dlaní do volantu. Ale zpomalila a poslušně zajela ke krajnici. Policejní auto jí předjelo a zastavilo. Dvojice v uniformách nijak nespěchala vystoupit, což jí dohánělo k šílenství. Konečně ten co seděl vedle řidiče ležerně vystoupil, srovnal si čepici a pomalu k ní přešel. Spustila okénko.
• Dobrý den, tak vaše doklady prosím.-

Nešikovně se přehrabovala ve schránce, konečně mu je podala. Všimla si, jak jí pohlédl za výstřih.Nechybělo moc a vypadly mu oči z důlku.

• Já vím, jela jsem trochu rychleji. Omlouvám se.Spěchám.-
• Hm. Trochu rychleji, říkáte? Jela jste přes tu vesnici 68 kilometrovou rychlostí, víte to?-
• Tak mi dejte pokutu, já vám to zaplatím, ale rychle prosím.-

Z auta vystoupil řidič. Mladší, urostlý, na krátko ostříhaný, tmavé brýle. Přežvykoval.

• Oč jde, Václave?-
• Ale, tady mladá paní hrozně spěchá.-
• To už jsem poznal. Tak si madam vystupte, ono se to asi protáhne.-
• Kruci, oč vám jde?-

Zbrunátněla, ale vystoupit se jí nechtělo. Starší otevřel její dveře, ustoupil a zastrčil si palce za opasek.

• Chcete dělat potíže?-
• Nechci,jen prosím vás spěchám.Spočítejte mně to…-
• Tak nám taky ukažte lékárničku.- usmál se skoro mile ten mladší.
• Ano, mám ještě starou!- vyjekla nakvašeně.

Starší si udiveně pískl a pak se sklonil k pneumatice.

• Hm, gumy taky sjeté…Ale,ale, to bude teda pálka. Jak to vidíš, Jiří?-

Jirka se podrbal za uchem, pak naučeně sáhl do kapsy:

• No, dejme tomu čtyři tisíce…-

_ Čtyři?- vyvalila oči.

• No tak pět.- dodal Václav. Pak zamířil k služebnímu vozidlu.
• Poslyšte, proč mě buzerujete?- upřela na Jiřího oči. Hlas se jí třásl vzteky.
• To není buzerace, mladá paní. Jen dodržujeme předpisy. Na rozdíl od vás.-

Václav se vracel a tvářil se jako by vykopal cestou poklad.

• Tak Jiříku, víš že tady paní řidička deset bodů pryč? Co jí tak ještě pět sebrat?-

Zbledla, polilo jí horko. Václav se pleskal dokladama o dlaň. Pak pohlédl na kolegu.

• No, kdyby nám tady paní řidička slíbila, že už bude jezdit opatrně…-
• Já vám to slíbím.- ulevilo se ji.- I pokutu zaplatím.-
• Ne!- rezolutně se zamračil Jiří.-Já nechci mít nějaký průser.-

Rychle otevřela peněženku a odpočítala pět tisíc.

• Koukněte se, tady máte těch pět tisíc, blok mně vystavte na kolik chcete…-

Václav se rozzářil:

• Tak paninko, teď jste udělala kardinální chybu. Vy jste nás chtěla podplatit.-

Vytáhl z kapsy diktafon a vítězoslavně ji s ním zamával před obličejem.

• Takže teď už nejde jen o pokutu. Teď jste se právě dopustila trestního činu. Takže si vystupte, zamkněte auto a pojedeme na služebnu.-

Polilo jí horko.

• Prosím vás, nešlo by to nějak…-

Policisti si vyměnili pohledy.

• Dáme jí ještě šanci, Václave?-

Václav přimhouřil lišácky oko.

• To záleží tady na pani. Kdyby byla svolná…-
• Jako myslíš na to co já?- ušklíbl se Jiří a oči se mu rozzářily.
• No, když bude paninka rozumná…- Strčil Václav peníze do kapsy a významně na ní pohlédl.
• Ale já opravdu spěchám.- namítla ale už docela nesměle.
• Půl hodinka tě nezabije děvěnko.- řekl Jiří. Přešla i jeho tykání. Měla nepředstavitelný vztek. Na ně, a hlavně na sebe.
• Dobře, ale opravdu rychle.-
• Když rychle tak rychle, ale nevíš oč přicházíš.- pokrčil Jiří rameny a zamířil k autu.
• Jeť za náma a žádný blbosti. Bereme si tvý doklady s sebou.-upozornil jí Václav a rychle spěchal k svému autu.

Rozjeli se. Měla co dělat,aby jim stačila. Byla tak rozčílená, že málem způsobila havárii. Naštěstí policisté asi po kilometru vjeli na lesní cestu a za nedlouho i zastavili. Zajela vedle nich. Vystoupili oba a usmívali se. Postupně si odložili čepice a odepjali opasky. Zamířili k jejimu autu.

• Sklop sedadla.- vybídl jí Václav. Když viděli jak s nimi zápasí, pomohli jí samy. Jiří ji vybídl, aby šla dozadu. Třásla se.
• Nemusíš mít strach,– uklidňoval jí Jiří protivně sladkým hlasem a vtáhl jí dozadu.- Bude se ti to líbit, když budeš hodná.-

Václav vztáhl ruku a stiskl jí prs.Hrýzla se do rtů,aby ovládla hnus, který v ní sílil. Bezvládně klesla na záda.

• Tak rychle…- chvěla se.

Jiří si vedle ní lehl na bok a pomalu, soustředěně jí rozepínal knoflíčky blůzky. Rozhalil ji.Oči se mu rozzářily.

• Bezva, mám rád holky co nenosí podprsenku.- Sklonil se nad ní a vzal do úst jednu bradavku. Sykla, když jí kousl. Ucítila na stehně studenou ruku, rychle se sunula výš.
• Tak se víc rozevři, kurva…- zaslechla vzrušený Václavův hlas. Hrubě a nedočkavě jí ohmatával pohlaví. Jeden prst ji bolestivě vnikl dovnitř. Začal tam jezdit. Odvrátila hlavu, aby necítila jeho těžký, vzrušený dech.

Václav na ní ztežka nalehl, vmáčkl se mezi její stehna.Nadzvedl se, soustředěně šmátral.ucítila na svém břiše jeho horký a tvrdý penis, pak do ní začal majetnicky vnikat. Vykřikla. Bolelo to.

• Líbí se ti to, ty děvko, co?- zahekal a začal přirážet.

Jiří nemotorně poklekl, stejně nešikovně si rozepjal poklopec a vylovil ztopořelý úd. Jezdil si po něm dlouhými tahy. Přiklekl ještě blíž, až se jim otřel o její tvář. Měla co dělat aby potlačila zvracení.

• Dělej,– nedočkavě vzdychal Jiří a přiložil ji ho k ústům a násilím do nich vnikl. Hned ho měla až v krku, až se zakuckala. Opět se jí zvedl žaludek odporem. Václav v ní zrychlil.Hekal a sténal, zdálo se, že nestačí z dechem.
• Teď zase já, pusť mě.- nedočkavě ho odstrčil Jiří. Vyměnili si místa. Václav jí zasunul úd do úst. Snažila se ho jazykem vystrčit, když se stále dobýval hloub a hloub, raději ho uchopila a zavedla si do úst jen jeho žalud. Na chvíli zápasila s pokušením pořádně mu do něho kousnout.

Jiří ji funěl do ucha. Měl ho ještě většího než jeho kolega. Na vzdor odporu cítila, jak se vzrušuje, penis v ní už lehce klouzal a pomlaskával si. Prvně zasténala. _ Vidíš, líbí se ti to, viď ty děvko…- vzdychal na ní Jiří. Václav se neustále snažil vniknout hlouběji do její pusy.Alespoň se nemusela bát, že bude křičet. Václav zasténal.Její jazyk ho rychle a zkušeně zpracovával. Jiří se vzepjal a táhle sténal. Ztrnul a celý se roztřásl jak v křeči. Viděla jeho tvář znetvořenou šklebem. Útrobama jí projelo ohnivé šlehnutí. A znova a znova. Pustila nevábné sousto, odvrátila tvář a hlasitě vykřikla. Jiří pomalu a krátce přirážel. Konečně se z ní znaveně svezl. Namáhavě oddechoval. Václav rychle přiklekl ještě blíž a rychlými pohyby si ho honil. Také vykřikl a vzepjal se. Odvrátila rychle tvář. Horké sperma jí vystříklo na tvář, cítila jak jí zalepilo oči. Čekala. Konečně se od ní odpoutal. Zašátrala v kabelce a našla poslepu kapesníčky. Otřela si tvář, oči, krk. Dalšími si otřela sperma vytékající ji s pochvy. První vylezl Jiří, zapnul si kalhoty a slastně se protáhl. Václavvymáčkl z penisu ještě poslední těžkou kapku, která dopadla na bělostné potahy. S funěním vylezl z auta, zastrčil si košili a natáhl si kalhoty, které se mu svezly až ke kotníkům. Došel pomalu k autu, vzal její doklady a vrátil ji je. Usmál se a pohladil jí po tváři:

• No vidíš, jak jsi šikovná.-

Otočil se k ní zády a začal dlouze močit. Cítila na stehnech další semeno, musela se znova utřít. Zoufale zatoužila po sprše. Urovnala si šaty, poskvrněné kalhotky stáhla a mrštila s nima do borůvčí. Jiří se sehnul a sebral je.

• Trofej!- zašklebil se.

Za chvíli nasedli do vozu a odcouvali na vozovku. Když projížděli kolem oba jí zamávali. Znova zápasila se zvracením. Z hluboka dýchala. Pak našla kabelku a vylovila mobil.Chvíli hledala v adresáři, konečně vyzvánení ustalo.

• Prosím, doktor Líbal.-
• Dobrý den, pane doktore, tady Málátová. Já se omlouvám, bohužel jsem se nečekaně zdržela. Budete ještě za půl hodiny v ordinaci?-
• Ne, mám ještě něco v nemocnici. Vy voláte k vůli těm výsledkům, že?-
• Ano. Kdy se mohu stavit? Zítra?-
• Kdy se vám to hodí. Ale bohužel vám musím sdělit nepříjemnou zprávu. Ten váš test na kapvku byl pozitivní. Je mně to velice líto. O další léčbě se domluvíme v ordinaci, ano?Doufám, že jste už neměla s nikym pohlavní styk?-
• Buďte klidný, pane doktore.- pravila a ukončila hovor.

Když vyjela na silnici, pustila si rádio. Začala si tiše pobrukovat. Na tváři se jí rozehřál spokojený úsměv.

Karel.