Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Pořízek Pařízek

Za všechno může pračka. Zase se rozbila. Václav ji vždy nějak spravil. Něco tam upravil a zas to fungovalo. Teď byl ale zase na tři týdny na služební cestě. Strašně mě štvalo, že na ni jezdí. Jednou se prořekl, že by tam místo něj klidně mohl jet jeho kolega. Cítila jsem se osamělá a opuštěná.
Zavolala jsem Václavovi, že pračka zase nefunguje. Co mám dělat? zoufala jsem si mu do telefonu. Navrhl mi, ať si na to zavolám pořízka. Ten jeho humor, který jsem před svatbou tak oceňovala, mě někdy dost vytáčí. Pan Pařízek umí snad všechny druhy stavebních prací. Dělá pokrývače, zedníka, instalatéra, truhláře a já nevím co všechno ještě. Je neobyčejně šikovný. Cokoliv udělá, tak je spolehnutí, že je to uděláno dobře. Za práci si řekne přiměřenou cenu. Nejspíše je nejoblíbenějším řemeslníkem v našem okolí. Já s Václavem jsme jeho služeb využili několikrát. Poprvé, při renovaci koupelny, pak když jsme dělali novou kuchyň a jednou, když nám odešel bojler.
Zavolala jsem panu Pařízkovi a ten hned odpoledne přijel. Byla jsem mu za to nesmírně vděčná, protože jsem věděla, jak moc jiné práce má. Nevěděla jsem jak se mu odvděčit. Nabízela jsem mu pivo, kávu a koláč přesto, že jsem věděla, že to odmítne. Pan Pařízek je řemeslník, který nevyžaduje, aby mu zákazníci podstrojovali. Hovoří se mnou normálně jako rovný s rovným. Ne žádné familiární povýšené „Paninko, jak budete chtít ty dveře?“, které jsem slýchávala od řemeslníků, kteří nám dělali rekonstrukci bytového jádra. Pan Pařízek je prostě zlatý člověk.
Odešla jsem do kuchyně, abych jej při práci nerušila. Po chvíli jsem se šla do koupelny podívat, jak je s tím daleko a jestli něco nepotřebuje. Pračka byla odsunutá ode zdi a on klečel za ní, napresovaný mezi ní a zdí. Něco právě utahoval u nějakého kohoutu. Obdivovala jsem jeho úžasné mohutné paže. Pan Pařízek je robustní muž s mohutnými rameny a býčí šíjí. Vypracované svaly se mu pod košilí napínaly. U Václava nic takového vidět není. Naklonila jsem se blíž abych si tu nádheru lépe prohlédla. Zvedl hlavu. Chtěl něco říci, ale nějak podivně se zasekl. Jen na mě upřeně hleděl. To mě zarazilo. Pak jsem si všimla, že se mi nedívá do tváře, ale trochu níž. Zrudla jsem studem. Neuvědomila jsem si, jak moc se k němu nakláním. Volné tričko mi viselo dolů, takže mi musel vidět prsa. Podprsenku nenosím, nemám to zapotřebí. Prsa mám malá. V rozpacích jsem rychle odběhla zpět do kuchyně. Přemýšlela jsem, jestli si nemám vzít jiné těsnější triko, ale rychle jsem takový nápad zavrhla. Za chvíli za mnou přišel, že je to hodové, ale že je tam problém, který nemůže hned teď opravit. Šla jsem se podívat.
„Vidíte,“ ukazoval mi, „ten kohout ve zdi je nakřivo, což pak následně skřípne připojenou hadici a ta pak nedodává potřebné množství vody. To je příčina vašeho problému.“
Předklonila jsem se, abych to lépe viděla. Stál za mnou, takže jsem triko řešit nemusela. Bohužel jsem si neuvědomila, že na něj špulím zadek. Ten kohout vypadal normálně.
„Promiňte, ale já tam nic křivého nevidím.“
„Tam dole to je.“
„Kde?“
Naklonil se přese mě, aby mi to ukázal. Ucítila jsem jeho mužskou vůni. Ta vůně společně s blízkostí jeho mohutného těla ve mě vyvolaly prudké emoce.
„Tady!“ ukázal prstem. Pak najednou zachroptěl a přitiskl se zezadu k mé vystrčené prdelce. Ztuhla jsem překvapením. Jeho mohutné paže mě objaly. Mohutnými dlaněmi mě uchopil za prsa. Šokem jsem nevydala ani hlásku. Zafuněl vzrušením. Pak mě naráz pustil. Odskočila jsem od něj jako kdybych se dotkla rozpálené plotny.
„Pro… promiňte,“ zakoktal, ve tváři zoufalý výraz. „Moc se omlouvám.“
Vyděšená jsem zakřičela: „Proč jste to proboha udělal?“
„Já… víte… Já jsem to už nedokázal ovládnout?“
„Co ovládnout?“
„Když vy jste tak krásná…“
„Cože?“ překvapením mi spadla brada. Já a krásná? Vždycky jsem si myslela, že jsem ošklivá.
„Moc mě to mrzí,“ kál se, „ještě nikdy se mi nic takového nestalo. Ale v tu chvíli mě to zcela ovládlo.“
„Co ovládlo?“
„Chtíč!“
„Pane bože!“
„Strašně moc mě přitahujete.“
Cože, já?, divila jsem se. Nechápala jsem, jak je to možné. Hubená, žádná prsa, velký zadek. Tak to jsem já. Co nocí jsem kvůli tomu probrečela.
„Vím, že to není omluva.“
„To nechápu. Co vás na mě tak přitahuje?“
„Znáte mou ženu?“
„Ano. A právě proto to vůbec nechápu.“
Jeho manželka je žena kyprých tvarů s mohutným poprsím.
„Vaše žena je krásná, ne já. Ona přece má to, co já nemám.“
„Ano, to má.“
„No tak vidíte!“
„Jenže jí visí dolů, zatímco vy je máte pevná a pěkně posazená.“
Zrudla jsem jak růže. Proboha, o čem se to tady bavíme? Takový nesmysl.
„Mám velký zadek,“ plácla jsem v rozpacích.
„Cože, velký?“ zasmál se, „rozkošnější zadeček, než ten váš, jsem ještě neviděl!“
Hanbou bych se na místě propadla.
„Proboha, nechte toho!“
„Promiňte, moc se omlouvám. Nechal jsem se unést.“
Chvíli jsme na sebe hleděli.
„Ten kohout se musí opravit,“ prolomil ticho. „Bude se muset odříznout, udělat nový závit a pak nasadit nový. Nemohu to udělat nyní. Nemám sebou nářadí a také si to musím připravit.“
Nervozně si odkašlal.
„Tedy pokud budete ještě chtít, abych vám to udělal já a ne někdo jiný.“
S rozpaky čekal na mou odpověď. Chtěla jsem jej uklidnit a ubezpečit, že s ním pořád počítám. Kde já bych teď sháněla jiného řemeslníka.
„Ano,“ rychle jsem přikývla, „můžete mi to udělat.“
Pak jsem strašně zrudla.
„Tak dobře,“ nedal na sobě nic znát. Já chtěla být někde jinde, pokud možno hodně hodně daleko.


Celý den jsem po bytě chodila a musela na to myslet. Existuje muž, kterému se líbím. To bylo tak zvláštní. V pubertě jsem měla pocit, že o mě snad ani žádný kluk nestojí. Tedy žádný normální, který by se mi líbil. Paka a blbečky, co na mě dotírali, jsem nebrala jako zájem. Byla jsem tak šťastná, když jsem se seznámila s Václavem. Byl hezký a štíhlý jako já. A hlavně se s ním dalo mluvit. Strávili jsme spolu spoustu času povídáním, než mě poprvé nesměle políbil. Můj první polibek. Zamilovala jsem se. Chodili jsme spolu asi rok, než jsme se pomilovali. Pro oba to bylo poprvé.

Přemýšlela jsem jak to podat Václavovi. Vždy si všechno spolu řekneme. Nemáme před sebou žádné tajnosti. Nicméně tato situace byla poněkud prekérní. Nemohla jsem na nic přijít. Ve sprše mě napadlo vylíčit mu to jako zábavnou historku. Ve sprše mám vždy ty nejlepší nápady. Asi je to tím, že se v ní tak krásně uvolním. Miluji když na mé nahé tělo dopadá horká voda. Moje pevná prsa se mu líbí, smála jsem se. To by mohlo Václava pobavit. Přejížděla jsem si po nich namydlenou dlaní. Vzpomněla jsem si, jak mi je pevně sevřel v dlaních. Najednou mi ztvrdly bradavky. V podbřišku zaplálo horko. Ach! Pane bože! Takhle drsně mi je sevřel. Aááách! Co to dělám? Rychle jsem prsa pustila a sjela dlaněmi na boky. A můj zadek se mu líbí. Stiskla jsem si půlky. V podbřišku mi zaplál oheň. Proboha, dost! Okamžitě s tím přestaň! Ale už bylo pozdě. Jakmile jsem se sebe dotkla, v mysli my neodbytně vyskočila představa, že se mě dotýká on. Ne, to nesmíš! křičelo mi v hlavě. Najednou jsem byla příšerně vzrušená. To se mi po skončení periody stává často. Dotkla jsem se znova sama sebe. Ty ses zbláznila nebo co? Co to děláš? Co bych dělala, myji se ne? Ne ty se nemyješ, ty se vzrušuješ! No a? Jsem přece normální žena. Mám své potřeby nebo ne? Vzrušuj se jak chceš, ale mysli při to na svého manžela! Když to nejde. Jak nejde? Když on je tak velký! Václav je proti němu střízlík. Nech toho! Je velký! Ne! Aááách! Takhle se mě dotýkal! Aáááách! Tak dost! Dost! Ty jeho úžasné svaly! Takhle se dotýkal a pak takhle! Proboha ne! Byl tak vzrušený! Aáááách, áááách, áááách, áááááááách!

Otírala jsem se froté ručníkem a měla velké starosti. Nikdy jsem nebyla Václavovi nevěrná. Nechápala jsem, jak se mi tohle mohlo stát? Vždyť Václava miluji. Tím jsem si naprosto jistá. Milujeme se jako nikdo na světě. Možná je to tím, že jsem zvyklá na pravidelný sex. Vašek je již týden pryč. Kdyby tu byl, tak už bychom to několikrát dělali. Že by týdenní abstinence na mě měla takový vliv? To bych do sebe nikdy neřekla. Netušila jsem, jaké temné stránky v sobě mám. Co jsem to Václavovi provedla? Přemýšlela jsem, jestli jsem mu byla nevěrná. Něco mi říkalo, že ano a něco zas odporovalo, že ne. Každopádně jsem se cítila provinile, když jsem mu zavolala. Snažila jsem se ze všech sil, aby to nebylo poznat.
„Vašíííkúúú, lááásko! mě se tak stýskáááá!“ kvílela jsem do telefonu. Smál se a pak se zeptal, jak to dopadlo s pračkou. Toho jsem se bála.
„Dobře, už funguje, ale je tam problém s přívodem.“ Vysvětlila jsem mu situaci.
„No dobře, ať to Pořez opraví.“
„Přestaň panu Pařízkovi říkat Pořez!“
„Pořez přeříz pařez!“ smál se. To mě naštvalo. On opravu neví, kdy má s vtipkováním přestat.
„Venouši, už musím končit,“ řekla jsem podrážděně.
„No dobře,“ řekl odměřeně. Nesnáší, když mu říkám Venouši.
Nechtěla jsem se rozloučit tak naštvaně. Proto jsem to hned nepoložila. Přemýšlela jsem, jak to zmírnit. Nejspíše ticho vyhodnotil, že už jsem hovor ukončila. Zaslechla jsem jej, jak si pro sebe povzdech.
„To jsem to zas pohnojil.“
Chtěla jsem zvolat, že ne, když v tom se z dálky ozval ženský hlas: „Vencóóó, tak co je s tebou!? Kde jsi? Pojď mi umýt záda!“
Pak se spojení přerušilo. Strnula jsem v naprostém šoku. On tam má ženskou! Zmrazená na místě, v hlavě jsem měla prázdno. Ženskou! Svět se tak podivně zploštil a zešedivěl. Tak proto pořád chce na ty služebky! Můj Václav! Necítila jsem vůbec nic. Ani brečet se mi nechtělo. To přišlo až později. Teď jsem měla pocit, jako kdyby mě někdo pořádně praštil palicí po hlavě. Svět se zhroutil. Naše věrná láska byla chiméra. Nechápala jsem to. Nechápala jsem nic. V noci jsem nemohla spát. Přes den jsem nedělala nic. Na všechno jsem se vykašlala.

Odpoledne přišel pan Pařízek, jak bylo domluveno. Zapomněla jsem na něj. Rychle jsem si opláchla obličej a přičísla se.
„Stalo se něco?“ zeptal se, když mě uviděl. Zavrtěla jsem hlavou, že ne. Nechala jsme jej odejít do koupelny. Po chvíli jsem tam nakoukla. Pračka byla odsunutá do druhého kouta. Ze zdi trčely nějaké trubky.
„Jdu si uvařit kávu. Dáte si se mnou?“ zeptala jsem se, přestože jsem věděla, že odmítne.
„Ano, rád,“ překvapil mě.
Chtěla jsem nalít vodu do konvice, ale v kuchyni netekla voda. Vzpomněla jsem si jak jsme se jedou vrátili z výletu a zapomněli jsme pustit vodu, kterou jsme před tím zavřeli. Šla jsem k hlavnímu uzávěru vody na chodbě. Byl zavřený. Otevřela jsem jej. Z koupelny se ozval řev. Hrozně jsem se lekla. Běžela jsem do koupelny. Ze zdi divoce stříkala voda. Pan Pařízek, zlitý od hlavy k patě, se snažil tryskající proud usměrnit do vany. Vrhla jsem se k němu, abych mu nějak pomohla.
„Něco se stalo!“ řičel na mě, „nechápu to! Mohla byste to tu podržet? Ať nevyplavíme sousedy!“
Usměrňovala jsem dlaněmi a tělem proud vody tak, aby co nejvíce stříkal do vany. Vyběhl ven. Za chvíli proud najednou ustal jako když utne. Byla jsem promočená skrz naskrz. Vrátil se a zeptal se tak nějak podivně.
„Vy jste pustila vodu?“
Rozbrečela jsem se. Připadala jsem si jak naprostý idiot. Přišel ke mě a objal mě. V jeho mohutných pažích jsem si připadala maličká a ztracená. „Pro… pro… promiňte,“ štkala jsem mu v náručí. „Já nechtěla. Já jsem tak nešťastná!“
„Šššš, šššš, to bude dobré,“ konejšil mě jak malé děcko. Tiskla jsem se k jeho hrudi a najednou mi bylo blaze. Tak nádherně si mě objímal. Pocítila jsem vzrušení. To nesmím! lekla jsem se. Na tváři mě zastudilo jeho mokré triko.
„Ale vždyť jste úplně promočený! Sundejte to, ať se to může usušit. Zkusím vám najít nějaké jiné.“
Rychle jsem se vymanila z jeho náruče, abych v ní nezůstala navždy.
„Tak šup, dělejte!“ přikázala jsem, když váhal.
Přetáhl si triko přes hlavu. Pane bože! Ta hruď. Ty ramena. Bezostyšně jsem hltala pohledem jeho atletickou postavu. Nemohla jsem si pomoct. Rychle jsem odběhla, aby se nestalo neštěstí. Vhodný kus oblečení jsem ale nenašla. Jak já tak i můj choť jsme menší postavy. Každé naše triko nebo košile by mu byly malé.
„Promiňte, ale nic vhodného jsem nenašla,“ usmála jsem se omluvně nemohouce od jeho těla odrhnout zrak.
„To nevadí,“ mávl rukou. Usmíval se, neboť mu neuniklo, jak se na něj dívám.
„Vy jste také celá mokrá!“
Prohlížel si mé mokré tričko přilepené na má prsa. Bradavky mi pod ním výrazně vyčnívaly. Byla jsem nejen mokrá ale i vzrušená. Proto jsem udělala to, co jsem udělala. Svlékla jsem si tričko. Stáli jsme naproti sobě oba do půli těla nazí a zírali na sebe. Chtíč, vyšroubovaný mezi námi na sto procent, byl tak hustý, že z nás odkapával. Ne, to nesmíš! To nesmíš udělat! ječelo mi v hlavě. Já to chci! odporovala jsem, hledíce na jeho statné tělo. Chci to! Nesmíš! Stál nehnutě, svaly napnuté jako pardál před skokem. Viděla jsem, jak bojuje sám se sebou. To vrátilo zpět mou zodpovědnou dospělou ženu. Ta pohlédla na spoušť kolem nás.
„Musím to tu uklidit,“ zrušila jsem kouzlo.
„Pomůžu vám.“
Přinesla jsem kýbl a hadry. Vytírali jsme podlahu. Oba jsme zůstali do půli těla nazí. Neustále jsme po sobě po očku pokukovali. Vnímala jsem, jak si se zájmem prohlíží má prsa. Síleně mě to vzrušovalo. Zduřené bradavky mi na nich trčely jako dva kolíčky. Bylo to nejerotičtější vytírání podlahy, jaké jsem kdy zažila. Stoupl mi tlak. Krev mi pulzovala ve spáncích. Toužila jsem po tom, aby se jen nedíval. Bála jsem se toho, že mu přestane dívání se stačit. Natočila jsem se k němu zády, abych jej tak nedráždila. Nedošlo mi, že to bude mít opačný efekt. Teď zíral na můj vyšpulený zadek. Mé šortky byly také celé promáčené. Slyšela jsem jak za mnou funí vzrušením. Pak jsem ucítila jeho ruce na zadku.
„Ne!“ vykřikla jsem a škubla sebou vpřed. Protože mě držel za šortky, strhla jsem si je tím pohybem do půli stehen. Teď měl výhled na mou holou zadničku. Oóóóó! vyhrkl šíleným chtíčem a stáhl mi je až dolů.
„Ne!“ hlesla jsem, neboť jsem vzrušením nemohla popadnout dech. Jeho dlaně na mých stehnech mě dováděly k nepříčetnosti. Vyškubla jsem se mu, chytila se za pračku a z posledních sil se na ni zvedla. Přitiskl se ke mě zezadu a celým svým mohutným tělem mě k ní přimáčkl. Oblily mě mrákoty. V podbřišku mě hřálo chvějivé svrbění. Jeho vzrušený hluboký dech mě uváděl do transu. Jeho dlaně bloudící po mém nahém těle ze mě vysály veškerý odpor. Zaslechla jsem jak mu spadly kalhoty. Přimáčknutá k pračce jsem cítila jak mi k zadku tiskne něco tvrdého. Věděla jsem co to je a co s tím hodlá udělat. V uších mi hučelo. V hlavě jsem měla úplně vymeteno. Nemyslela jsem vůbec na nic. Jen jsem čekala. Čekala jsem na něco neurčitého. Nevěděla jsem na co. Nechala jsem jej vklínit se mi mezi stehna. Nohy jsem nechala poslušně tam, kam mi je od sebe odsunul. Ve chvíli, kdy snížil svou pánev pod mou, jsem už věděla na co čekám. Ucítila jsem na pipince dotek. V pochvě mi vzrušením zacukalo. Dotek byl kluzký, neboť jsem měla pipinku vzrušením celou zmáčenou. Mé očekávání dostoupilo vrcholu. Ucítila jsem mezi nohama nápor. Cítila jsem, jak se má buchtička pod tím náporem napíná a rozevírá. Něco velkého mi do ní kluzce pronikalo. Byl to tak úžasný pocit! Takový nápor slasti! To, jak mě to tam uvnitř rozevíralo, byla taková rozkoš! Nedá se to popsat.
„Aááááááách!“ vykřikla jsem v neskutečné extázi. Tak mocné pnutí jsem v sobě nikdy nepocítila. S Václavem se to nedalo srovnat ani v nejmenším. Myslela jsem, že se slastí rozpadnu na kousíčky. Podle toho šíleného tlaku jsem myslela, že už jej tam mám celého. Jenže pak znova zabral a já znova pocítila, jako mnou proniká.
„Aááááááááááá­áááách!“ vykřikla jsem překvapením a v naprosté euforii. Hluboko v břiše jsem cítila pohyb, který jsem nikdy před tím necítila. Rozkoší se mi protáčely panenky v hlavě. Srdce mi bušilo. Pochva se mi svírala. Mrazilo mě a pálilo. Celé tělo jsem měla v jednom plameni. Pak zafuněl a znova zatlačil. Pane bože! Jestli lze zešílet slastí, tak to byl ten okamžik. Pohyb mohutného předmětu hluboko v mém břiše znamenal, že do mě pronikl ještě o kus hlouběji. „Aáááách, óóóóóch, áááách, óóóóóch!“ sténala jsem naprostým blahem. Pak se s ním ve mě začal pohybovat. Na chvíli jsem tak pronikavou rozkoší naprosto oněměla. Klouzavý pohyb mohutného předmětu v mé pochvě mi úplně vyrazil dech. Lávový proud bezbřehé slasti vyvěrající z mé vagíny se mi rozléval po těle. Přišpendlená k pračce mohutným kopím jsem se zmítala v nadpozemské orgastické smršti. Jedou rukou si mě držel za prsa a druhou měl v mém klíně. Mohutnými dlaněmi si mě k sobě tiskl. Mrdal mě dlouhými táhlými pohyby. Myslela jsem, že zešílím. Nemohla jsem dýchat. Svírala mě rajská křeč. Sténala jsem v naprosté agonií. Rychlost jeho pohybu se zvyšovala. Cítila jsem jak v něm roste napětí. Jeho napětí se přenášelo na mě. Řítil se na mě orgasmus tisíciletí. Věděla jsem, že bude nejsilnější, jaký jsem kdy poznala. Divoce do mě přirážel až to mlaskalo. Jeho prsty si našly mou bradavku a stiskly ji. „Aáááááááách!“ vřískala jsem jako smyslů zbavená. Od dlaně v mém klíně se oddělil prostředníček a kluzce mi přejížděl po poštěváčku sem a tam. Vyvrcholila jsem v závratné explozi. Pochva se mi sevřela takovou silou, až mi to vyrazilo dech.
„Aááááááááááá­áách!!!“ vykřikla jsem božskou slastí.
„Oóóóóóóóóh!“ zařval za mnou jako zvíře a prudce ho ze mě vytrhl. Cítila jsem, jak mi něco teplého stříká na záda. Křičela jsem slastí a naprostým zoufalstvím. Z očí mi tekly slzy. Pochva se mi křečovitě svírala a svírala. Strašně moc jsem potřebovala, aby mi jej tam nechal. Nenáviděla jsem jej za to, že jej ze mě vytáhl a zároveň mu byla hluboce vděčná. Začaly mi plodné dny a riziko otěhotnění tak bylo vysoké. S Václavem jsme se o miminko pokoušeli už přes rok. Proto jsme spolu tak často souložili. Přesto se nám to zatím nepovedlo.

Ten den jsem Václavovi nevolala. Večer jsem ležela v posteli a nemohla usnout. Promítala jsem si dnešní události. Dnes jsem to dělala s jiným mužem. Bylo to úplně jiné, než s Václavem. Překvapilo mě jak moc jiné to bylo. S Václavem to bylo něžné a mazlivé. Jako svěží vánek plný jarních vůní. Jako když si dám dobrou čokoládu. S Pařízkem to bylo dravé a živočišné. Bylo to jako vichřice, která mi vezme dech. Jako orkán, který mě unese do neznámých krajů. Jako když se mé tělo pálí na ohni uprostřed ledové kry. Nedalo se to srovnat. Nesrovnatelné! A pak ještě ten úžasný tlak v břiše. To mohutné, nekonečně krásné naplnění mé pochvy. To už bylo naprosto mimo jakékoli srovnání. Netušila jsem, kolik rozkoše mi mé tělo dokáže poskytnout. ‚Václave,’ hovořila jsem v duchu ke svému choti. Necítila jsem žádné výčitky jako po tom incidentu ve sprše. ‚Dnes jsem souložila s jiným chlapem. To abys věděl. Co ta tvoje děvka, co jí tam myješ záda? Také sis s ní užil? Já tedy ano. Přehnul si mě přes pračku, víš? A udělal mi to! Václave! Rozumíš? Udělal! Chápeš? Ojel mě! Pěkně zezadu! Je ti to jasné? Brutálně mě omrdal! Mrdal mě tak divoce, že kdyby v pračce bylo prádlo, tak se vypralo! Už rozumíš? Podržela jsem mu jako ta tvoje děvka tobě! Už ti to došlo? Nechala jsem se přefiknout Václave!’ Z očí mi tekly slzy. „Měla jsem v kundě péro jiného chlapa, Venouši,“ brečela jsem. „Moc jsem si ho užila!“ Bulela jsem jak malá holka. Jak se to mohlo stát? Naše manželství je v troskách! Probrečela jsem celou noc.


Na druhý den přišel už dopoledne. Včera po té divoké souloži na pračce už nebyl schopen to dodělat. Klopila jsem oči studem, než jsem si všimla, že je klopí taky. Pozorovala jsem jej, jak zručně pračku připojuje k přívodu vody. Na jednu stranu jsem byla ráda, že je tady, na druhou si přála, aby sem nechodil. Cítila jsem svou pochvu. Myslela jsem, že mě bolí. Včera mi ji pořádně pomordoval. Čím déle jsem na něj hleděla, tím více jsem vnímala, že mě pochva nebolí, ale že touží. Toužila po tom, co jsem ji nehodlala už znova dát.
„Tak hotovo,“ usmál se na mě tak, že se mi sevřelo břicho. Umyl si ruce. Stáli jsme nerozhodně proti sobě.
„Nemělo se to stát,“ začala jsem odhodlaně. Má vagína byla prudce proti.
„To nemělo,“ překvapil mě. Myslela jsem, že bude odporovat.
„Už se to nesmí nikdy opakovat!“
Ze všech sil jsem se ovládla. Má pochva toužila čím dál víc.
„Ne to nesmí!“
„Už nikdy!“ zoufale jsem vykřikla.
„Nikdy!“ potvrdil mi.
Palčivé pulzování v podbřišku mi oznamovalo, co si o celé té věci myslí mé pohlaví.
„Ledaže…“ řekl.
„Ledaže co?“ hlesla jsem. Vzrušením jsem nemohla ani polknout.
„Ledaže by to bylo naposled,“ přetáhl si tričko přes hlavu. Prohlížela jsem si jeho obnaženou širokou hrud. Zachvěla jsem se šíleným chtíčem.
„Ale opravdu naposled,“ ujišťovala jsem se, svlékajíce si triko.
„Ano, naposled,“ přikývl, zírajíce chtivě na má prsa.
Stáhla jsem si šortky i kalhotky. Buchtička mi pulzovala nedočkavostí. Mezi nohama jsem měla pořádně kluzko. Pak si stáhl kalhoty on. Pyj mu vyskočil ze slipů jako živý. Vyvalila jsem oči překvapením. Netušila jsem, že muži mohou mít tak velké penisy. Rychle mu ještě více zesílil a postavil se. Stál mu šikmo nahoru jako železniční návěstí v poloze volno. Zírala jsem na ten gigantický pylon jako uhranutá. Tohle že jsem měla včera v sobě? To není možné! Nikdy bych nevěřila, že se do mě něco tak velkého vejde. Tak proto ten neskutečný tlak v pochvě! Proto ji tak cítím. Byla jsem si naprosto jistá, že kdybych to viděla před TÍM, tak bych k pohlavnímu aktu nikdy nesvolila. Teď mě jeho pyj neodolatelně přitahoval. Buchtička se mi svírala nedočkavostí: ‚Tohle on do mě strčí! Proboha! Je tak velký! Tak honem! Já ho tam chci!’ ječela na mě mezi stehny. Pomalu jsem vykročila vstříc svému osudu. Byl jako magnet. Čím jsem k němu byla blíž, tím mocněji mě přitahoval. Skočila jsem na něj a objala jej kolem krku. Chytil mě za zadek a přitiskl k sobě. Roztáhl mi nohy. Vlastně ne. Roztáhla jsem je sama. Pevně jsem jej obkroužila stehny. Visela jsem na něm a vášnivě jej líbala, zatímco si dole nastavoval svůj orgán na správné místo. Zavzdychala jsem mu do úst, když jsem na pipince ucítila pevný nátisk. Pak jeho dlaně na mém zadečku povolily a já vlastní vahou klesala na jeho nástroj.
„Aááááách, ááááách, áááách!“ sténala jsem slastí. Cítila jsem, jak se mi buchtička rozevírá. Jak se napíná tím neuvěřitelně velkým předmětem. Zaklonila jsem hlavu v bezbřehé rozkoši a jen hekala a sténala. Vnímala jsem naplno ten nádherný klouzavý pocit. Ten neopakovatelný pocit kdy mnou prostupuje mužský pohlavní úd. Jak se mi pod jeho náporem rozestupují poševní stěny. Jak mi tam klouže do hloubky mého těla. Ummmmm! Mmmmmmm! Nevýslovná slast. Vzdychal slastí a jen mě lehce přidržoval. Já se chvěla rozkoší napíchnutá na jeho genitálu.
„Aááách, óóóóch! Už je tam celý?“ toužila jsem vědět.
„Ještě ne,“ hekal vzrušeně, „máte ji tak těsnou, že ani plnou svou vahou se na mě nenapíchnete.“
„Achich, ááááách! Tak s tím něco udělejte!“ kroutila jsem se na něm šílenou touhou naprosto bez sebe.
Udělal dva kroky a přimáčkl si mě ke zdi. Chytil mě za stehna a zvedl je nahoru. Pak mi je prudce roztáhl od sebe a přitiskl ke zdi. Rozevřel si mě jako kuře, když se má naporcovat. Rozcapená jako žába jsem teď viděla mezi svá stehna. Dívala jsem se na své pohlaví. Měla jsem v něm zabodnutý mohutný pylon. Spojoval naše těla jako nějaký propojovací můstek. Zafuněl a zatlačil proti mě. Propojovací můstek se zmenšil, až zmizel úplně. Teď ho mám v sobě celého až nadoraz! Hluboko v břiše se mi všechno hýbalo.
„Aááááááááááách!“ vykřikla jsem neskutečnou rozkoší.
Pařízek funěl a hekal. Pohyboval bedry zvolna sem a tam. Sledovala jsem jak se mi jeho obří falus vysouvá mezi stehny a zase tam na doraz zajíždí. Řvala jsem neskutečnou slastí. Pohyby jeho boků se zrychlovaly. Hekal čím dál hlasitěji. Mé vzrušení stoupalo divoce vzhůru s ním. Řítil se na mě orgasmus všech orgasmů. Jeho úd se mi v pochvě pohyboval hladce, jako dobře namazaný píst. Aááách, teď, teď už to bude! Cítila jsem, jak se mi vagína chytá vybuchnout. Valilo se to na mě nezadržitelně jako vlna tsunami.
„Oóóóóóch!“ zachroptěl, „musím ho vytáhnout!“
„Nééé!“ zařvala jsem jako šílená.
„Musím!“ sténal.
„Ještě nééé, prosíííím, ještě chviličku, prosím. Vydrž to ještě chviličku!“
„Mu…musím!“ kvílel.
„Néééé! Nech mi ho tam! Ještě na chvíli! Ach bože! Tak dělej! Vraž mi ho tam! Dělej! Pořádnéééééééé!“ vyvrcholila jsem v závratném orgasmu. Křičela jsem a sténala tou bezbřehou rajskou slastí, kdy se mi vagína mocně svírá nekontrolovatelnými slastnými záškuby. Tentokrát jsem v sobě svírala nádherný mužský nástroj úžasné velikosti. Ach bože, jaká nevýslovná slast! Pan Pařízek poslušně držel svůj mimořádný penis po kořen do mě zasunutý. Oči zavřené, ve tváři nevýslovnou rozkoš, spokojeně funěl.
„Aááách, áááách, áááách, pane bože, to je rozkoš!“ sténala jsem. Uvědomila jsem si, že mám den před ovulací. Nejvhodnější čas k početí. „Kdybyste přece jen to nemohl vydržet, tak jej prosím raději vytáhněte.“
„Je mi líto, paní Moniko, ale už je pozdě. Bohužel se to nedalo ovládnout. Pustil jsem to do vás. Máte to tam. Právě jsem to do vás všechno nastříkal.“
„Pane bože!“ zaúpěla jsem.
„Mám jej vysunout?“
„Ne!“ nezaváhala jsem ani na vteřinu. „mrdej mě ještě!“
A tak mě mrdal a mrdal, trvdě jako zvíře a já při tom kňučela jak nějaká děvka.
Večer jsem zavolala Václavovi.
„Jak to, že jsi mi včera nevolala?“ rozčiloval se.
„Řešila jsem problémy s pračkou.“
„Jo? A vyřešila? Přeříz’ pračku Poříz?“ smál se do telefonu.
„Ano, přeřízl,“ řekla jsem suše, „ne pračku, ale na pračce.“
Pak jsem zavěsila.


Pobíhala jsem nahá po bytě a poskakovala. Z pochvy mi vytékalo Pařízkovo sperma. Kdysi jsem někde slyšela, že aby k oplodnění nedošlo, že stačí to ze sebe vyklepat. Opravdu tak blbá jsem byla! Celý den jsem byla jako na trní. Chtělo se mi strašně šukat. To se mi stává často, když mám ovulaci. Tentokrát jsem měla chuť dvojnásobnou. V pochvě jsem měla kluzko. Krásně mě bolela. Také prsa jsem měla citlivá. Bradavek jsem se nesměla ani dotknout. Snažila jsem se potlačit sexuální touhu domácími pracemi. Důkladně jsem uklidila a také konečně vyprala. V koupelně jsem se snažila zdržovat co nejméně. Všechno mi tam připomínalo prožitou rozkoš. Večer už jsem šílela neovladatelnou touhou. Přemýšlela jsem jak to udělat, abych k nám Pařízka dostala. Chtěla jsem mu zavolat. Nevěděla jsem ale, co mu mám říct. Ať řeknu, co řeknu, on určitě pochopí, proč jej volám. Hrozně jsem se styděla dát najevo, že s ním chci zase píchat. Pak zazvonil zvonek. Za dveřmi stál on.
„Mám jen půl hodiny,“ vyhrkl udýchaně, „jinak by to bylo podezřelé.“
Vrhla jsem se mu kolem krku. „Tak honem! Honem!“ políbila jsem jej.
„Musím si dát sprchu, jsem splavený jako čuně,“ brzdil mě.
„Tak dobře, ale rychle! Rychle!“ pobízela jsem jej.
Šel do koupelny a svlékl se. Roztřásla jsem se nedočkavostí, když jsem spatřila jeho nahé tělo. Bleskově jsem se svlékla a skočila k němu do sprchy. Dlaněmi jsem přejížděla po jeho nádherném těle. Vzala jsem mýdlo a namydlila mu hrud. On mi namydlenými dlaněmi přejížděl po prsou. Laskal mi bradavky a já sténala. V podbřišku mi vrnivě cukalo. Penis mu stál jako svíce. Přejížděla jsem dlaní po celé jeho délce a mydlila mu ho. Obdivovala jsem, jaký má krásný velký žalud. Byl na dotek tak měkký a hebký! Tetelila jsem se vzrušením. Tohle budu mít za chvíli celé v buchtičce. Pařízek sténal blahem. Najednou mě uchopil a zvedl nad sebe. Rty se mi přisál na ňadro. Nádherně božsky mi cucal bradavku. Sténala jsem nevýslovnou rozkoší. Pak mi ocumlal i druhé. Já, stehna zaklesnutá nad body, se podbřiškem třela o jeho břicho. Na zadečku jsem cítila jeho ztopořené kopí. Pak mě zvedl ještě výše. Obdivovala jsem jeho úžasnou sílu. S jakou lehkostí si mě zvedl. To by Václav nikdy nedokázal. Myslela jsem, že si mě na sebe nasadí, ale zvedal mě pořád víš, až jsem měla hlavu u stropu. Smála jsem se jako děcko. Jeho hlavu jsem měla mezi stehny. Přitiskl se ústy mezi ně. Smích mě naráz přešel. Cítila jsem jeho jazyk jak mě tam olizuje. Lízal mi buchtičku. To mi Václav nikdy neudělal. Pane bože, to byla slast! Cítila jsem jak mi vlhkým jazykem líže poštěváček. „Aáááááách! Aáááááách! achhich, áááááách!“ taková rozkoš! Taková závratná slast! Panenko Maria, netušila jsem, že existuje taková rozkoš. Toužila jsem mu to oplatit. Zhoupla jsem se vzad a visela tak na něm hlavou dolů. Uchopila jsem jej za boky. S nohama pevně zaklesnutýma za jeho ramena jsem se prohnula jako luk. S hlavou zvrácenou vzad jsem lovila jeho ztopořený falus, který se pode mnou topořil. Cítila jsem jak mi líže závojíčky po celé jejich délce. Zachytila jsem ústy jeho mohutný klacek. Lízání na mé buchtičce se zrychlilo. Stiskla jsem ten tuhý úd ústy. Jemně jsem přes něj přejížděla rty a otírala se o něj jazykem. Vzrušující horké a kluzké doteky mi přejižděly přes poštěváček. Divoké kmitání jeho jazyka mě dohánělo k naprostému šílenství. Otevřela jsem ústa dokořán a zasunula si jeho pyj co nejhlouběji do hlavy. Při tom jsem jej silně sála. „Oóóóóóóóh!“ slyšela jsem, jak sténá blahem. Mužský pohlavní úd jsem měla v puse poprvé. Ještě nikdy jsem felaci neprováděla. Václav mě o to jednou žádal, což jsem kategoricky odmítla. Teď jsem měla jeden ohromný mužský ocas hluboko v hrdle, div že jsem se neudusila. Vytrhla jsem si jej z krku, abych se mohla nadechnout.
Přestal mě lízat a obrátil mě hlavou nahoru. Obtočila jsem nohama jeho trup a zaklesla mu je na zádech. Odnesl si mě do ložnice. Tam, tak jak jsme byli, na mě nalehl. Pomalu do mě soustředěně zasouval to své monumentální kopí. Připadala jsem si pod ním bezbranná a ztracená. Já, malá drobná a štíhlá laň, zatímco on široký a mohutný mastodont, mocnou silou tlačící do nebohé laně ztopořenou část svého mohutného těla. Laň se pod ním kroutí v agonii a řve šílenou slastí. Mastodont do ní drsně vráží své kopí. Zuřivě ji mrdá svým dlouhým tlustým ptákem. Laň nepříčetně vříská jako pominutá.
Držel mě za stehna a silně mi je tlačil od sebe. Razantními dlouhými přírazy do mě zasouval svůj pohlavní orgán nadoraz, až jsem nadskakovala. Cítila jsem jak se mi s ním pohybuje hluboko v břiše. Oblévaly mě nadpozemsky krásné vlny rozkoše.
„Pane bože, paní Moniko,“ funěl blahem, „vy máte tak božsky těsnou kundu! Oóóóóóóóh! Ta se tak náááádherně mrdáááááá! áááá! áááá!“
Chtěla jsem mu říct, že on má zas božský penis. Najednou jsem si uvědomila, že ani nevím jak se jmenuje.
„Oóóóóóh!“ sténal, „už… už… Moniko, mohl bych do vás?“
Nechápala jsem, na co se mě ptá. Byl ve mě až po kořen. Mohl jej ale ze mě vytáhnout. Což jsem rozhodně nechtěla.
„Ano, jistě,“ přitakala jsem, „můžete.“
Spokojeně zamručel.
„Pane Pařízku,“ začala jsem nesměle.
„Anóóóóóóóó!“ vykřikl tvář zkroucenou slastí. Prudce se na mě podbřiškem přitiskl. Zasténala jsem slastí, protože mi tím krásně zmáčkl poštěváček.
„Jak se jmenujete?“ dodala jsem si odvahy.
Nijak na mou otázku nereagoval, jen hekal a sténal. Oči měl zavřené a ústa otevřená. Byl v naprostém transu. Škubal bedry proti mě, jako kdyby bylo možné se do mě údem dostat ještě hlouběji. Podbřiškem mi nádherně drtil klitoris. Cítila jsem jak se mu penis v mém břiše cuká. Byl to tak krásný pocit. V uších mi hučelo. V břiše jsem cítila nádherný tlak.
„Co jste říkala?“ zeptal se po chvíli, když přišel k sobě.
„Chtěla jsem jen vědět, jak se jmenujete.“
Zasmál se.
„Proč se smějete?“
„Protože se ptáte v takovou chvíli.“
„V jakou chvíli?“
„Když ho tam máte.“
Zčervenala jsem jako růžička.
„A kdy jindy bych se měla ptát?“ durdila jsem se, „když ho tam mám pořád!“
„Promiňte, já to tak nemyslel. Já jsem František.“
„Těší mě Františku, že vás poznávám.“
Rozesmáli jsme se. Pak jsem zvážněla.
„Františku, až to na vás půjde, tak ho prosím včas vytáhněte, ano?“
„Ale paní Moniko!“ vykulil oči, „vždyť jste říkala, že můžu!“
„Cože? Chcete říct že…“
„Ano. Právě jsem se do vás udělal.“
Pane bože! Už zase? Nejvíce mi na tom vadilo, že to pak ze mě poteče celý den.


Následující dva týdny jsem žila tím nejintenzivnějším pohlavním životem jaký jsem kdy měla. Chodil za mnou každý den po práci. Rychle se omyl. Já již byla připravená. Pak jsme souložili. Kopulovali jsme spolu divoce a náruživě. Naše těla se na sebe navzájem adaptovala. Naučila jsem se, jak pořádně roztáhnout nohy, aby se do mě nemusel tak usilovně probíjet. Chtělo to je dát nejdříve kolmo od sebe, pak předsadit pánev a pak je dát nahoru. Dírkou jsem pak směřovala nahoru přímo naproti jeho vztyčenému oři. Spokojeně mručel, když jej do mě mohl tak pohodlně zasunout. Také jsem již poznala tu chvíli, kdy se do mě udělá. To vždy nejdříve vykulí oči. Mocně přirazí pánví naproti mě. Vší silou mi natlačí penis do pochvy, že ani kousíček z něj ven nevyčuhuje. Ve tváři má soustředěný výraz usilovného napětí. Pak zachroptí a usilovný výraz se změní v blažený úsměv. V penisu mu v tu chvíli mocně cuká, jako kdyby jím projížděl elektrický proud. Sténá blahem a ukájí se do mě. Nechávám jej, aby se do mě pokaždé úplně vystříkal. Síleně mě vzrušuje jak jej mé tělo dokáže přivést to takové extáze. Vždycky se při tom udělám. Křičím bezbřehou rajskou rozkoší, zatímco on do mě vyprazdňuje obsah svého pytlíku. Svírám v sobě ten jeho mohutný genitál a přeji si, aby s tím nikdy nepřestal. Jednou však přišel, že jde naposled.
„Manželka něco tuší.“
„Ach jo! Něco říkala?“
„Ne nic. Jen se mnou chce najednou spát.“
„Cože?“ rozesmála jsem se, „vy spolu nespíte?“
„Ne. Neměla zájem.“
„A vy?“
„Já měl. Ale teď už ne.“
Bála jsem se, že to je konec, ale nebyl. Na druhý den přišel celý rozzářený.
„Tchyně si vyvrtla kotník!“ usmíval se spokojeně. „Ne, že bych ji to přál, To vůbec ne. Žena má o ni starost a tak za ní jela ji ošetřovat. A bude tam až do soboty. Dnes tedy ani nemusím domů.“
Tak nastalo neskutečné kopulační běsnění. Jinak se to ani nazvat nedá. Souložili jsme celé odpoledne až do noci.
„Ooóoch! Já už nemůžu!“ úpěl vysíleně asi po čtvrtém nebo pátém koitu.
„Ještě jednou!“ hladila jsem jej roztoužené po nahé hrudi, „prosíííím! prosííím!“
„Už nemůžu! Opravdu.“
„No tááák! Já to chci!“ nechtěla jsem se nechat odbýt. Neměl se k činu. Políbila jsem jej na ucho a zašeptala: „Udělejte mi to ještě! Vy to tak pěkně umíte!“
„Ufff, vy dračice!“ smál se, „tak dobře.“
„Juchúúú!“ znova jsem jej políbila. Roztáhla jsem nohy od sebe. Uchopil úd a nasměroval jej mezi má stehna. Chvíli se pokoušel jej do mě zasunout. Nešlo mu to.
„Nejde to!“ rozčiloval se, „na tak úzkou kundu není dostatečně tvrdý.“
„Co mám dělat? Mám se ještě víc roztáhnout?“
„Ne, to nepomůže.“
„Tak co?“
„Zkuste mi ho pokouřit.“
Ihned jsem se do toho dala. Olizovala jsem jej a cucala tak náruživě, že za chvíli mu ztvrdl na kámen. „Oóóóóch! óóóóóch!“ sténal blahem, „pane bože, vy ale umíte kouřit! To je blaho!“
„Tak a teď?“ utírala jsem si sliny z brady.
„Teď už to půjde.“
Tak mě mrdal a mrdal a já sténala a vřískala rozkoší.


V sobotu se vrátil Václav. Byla jsem nervozní. Očekávala jsem těžký den. Hodlala jsem s ním probrat jeho podlou zradu. Udělalo se mi špatně. Typický příznak blížící se menstruace, která mi podle cyklu měla každou chvíli začít. Přivítala jsem jej chladně. Asi to nejspíše očekával, protože jsem mu poslední dva týdny nevolala a na jeho volání nereagovala. Dělal jako by nic.
„To byla má poslední služební cesta,“ políbil mě. „Víš jak jsem ti říkal o tom kolegovi? Tak toho jsem vzal tentokráte sebou a zaučil jej. Příště tam už pojede on! No nemáš radost?“
„Mám,“ řekla jsem bez radosti.
„Hned na druhý den tam za ním přijela jeho přítelkyně.“
„No a?“
„Je stejně praštěný srandista jako já,“ zasmál se. „Navíc se také jmenuje Václav. No představ si to. Tehdy, jak jsi mi volala, byl jsem zrovna u nich na pokoji, když ta jeho na něj z koupelny zavolala, že chce umýt záda. No a ten magor po mě chtěl, abych tam šel místo něj! No chápeš to?“ smál se na celé kolo. Myslel si, že mě tím pobaví. Já strnula jako socha. Krev se mi v žilách zastavila. Tak on není hnusný hajzl co mě podvádí? Je tohle skutečné? Není to nějaký film? Nějaký příběh z Esmeraldy, kdy ona jej přistihne jak líbá jinou a tak s pláčem uteče a její láska je navždy ztracena, načež se ukáže, že to byla jen jeho sestra? Ne, to není film. To je můj život. A můj muž je pořád ten samý hodný a věrný manžel. Je to pořád ten fantastický muž, kterého jsem si vzala. To JÁ už nejsem já! Jsem jiná žena. Jsem mrcha, co podvedla svého manžela. Bylo mi do breku. Dopadla jsem na židli.
„Tak už se prosím nezlob kvůli té pračce,“ omlouval se.
„Já se nezlobím,“ řekla jsem tiše. Po tváři mi tekly slzy.
„Co se ti stalo?“
„Nic!“
Něžně mě objal.
„Miluji tě, drahý!“ štkala jsem mu do tváře, „moc tě miluji!“
„I já tě miluji! Miláčku!“ líbal mě. „Už se nemůžu dočkat, až se pomilujeme. Mám pocit, že jsem to nedělal celou věčnost a ne jen tři týdny.“
Rozbrečela jsem se ještě víc. Kdybys věděl Vašíku, co ti tu za tvé nepřítomnosti ženuška vyváděla! Prsa mě bolí. Bradavky mám užmoulané. Pochvu mám namoženou tak, že nemůžu ani pořádně chodit. Brečela jsem naprostým zoufalstvím.
„Proč brečíš?“
„Já… já… víš…“
„No!? Co se stalo?“
„Od rána je mi špatně.“
„Ale ne!“ odfrkl otráveně, „už zase? A já se tak těšil!“ povzdechl zklamaně.
„Tak se můžeme jen pomazlit.“
„Hmmmm.“
„To je také pěkné, ne?“
„Hmmmm.“ zvedl se, „jdu si vybalit.“
Také jsem se zvedla. Při tom jsem náhodou pohlédla z okna. Na chodníku stál František a hleděl do našeho okna. Prudce mi stoupl tlak. Co tu dělá? Ať jde pryč! Cítila jsem, jak mi krev tepe ve spáncích. Co bylo horší, krev mi tepala i mezi nohama. V pochvě mi horce zaškubalo. Já nechci! Už dost! Proč sem chodil? Musí zmizet!
„Zajdu vynést koš!“ zavolala jsem na Vaška.

Seběhla jsem po schodech dolů rozhodnutá to navždy skoncovat. Otevřela jsem vchodové dveře. Vklouzl rychle do chodby.
„Co tu chcete?“ obořila jsem se na něj.
„Vás!“
„Manžel je už doma.“
„Já vím.“
„To musí přestat!“
„Ano, musí,“ vzal mě za paži.
„Už nikdy to nebudeme dělat!“
„Ne, nebudeme,“ tlačil mě do kouta za výtahem.
Nechala jsem se tam dotlačit.
„Jděte pryč!“
„Až potom.“
Rozepnul si poklopec a vytáhl své ztopořené mužství.
„Sundejte si kalhotky!“
„Tady?“ zděsila jsem se, „co když nás někdo uvidí?“
„Tak dělejte!“ přikázal přísně, „kalhotky dolů!“
V hlavě jsem měla totální zmatek. V mozku mi vířily dva naprosto protichůdné pocity. Rozhodně jsem nechtěla již podvádět svého muže. Zvlášť, když byl zcela nevinný. Na druhou stranu jsem šíleně toužila znova pocítit tu úžasnou závrať, kterou ve mě uměl tento muž vyvolat.
„Ne, já nechci!“ řekla jsem chabě a stáhla si kalhotky. Uchopil mě pod kolenem a zvedl mi nohu nahoru. Zvedl ji tak vysoko, že jsem na druhé noze musela stát na špičce. Chytila jsem jej kolem krku, abych neupadla.
„Ne prosím,“ zašeptala jsem bezmocně.
Nasměroval genitál na mé doširoka rozevřené pohlaví.
„Nedělejte to!“ hlesla jsem rozechvěle.
Zarazil se s žaludem přitisknutým na mé pohlaví. Visela jsem na něm s jednou nohou vysoko zdviženou, balancujíce na špičce druhé nohy. Mezi pysky se mi otíral ten jeho tuhý předmět. Buchtičku jsem měla pořádně mokrou. Ten pevný kluzký nátisk na vchodu do pochvy mě neskutečně dráždil. Roztřásla jsem se nedočkavostí. Stále s ním nehýbal. Nedalo se to vydržet. Zatlačila jsem pánví proti němu. Tělem mi projela vlna závratné rozkoše způsobená pronikáním tlusté tyče do mého lůna. Tiše jsem sténala, zatímco do mě pomalu zajížděl. Pak jsem ucítila jeho prsty mokré od mé vlastní vlhkosti, jak mi krouží po poštěváčku. Božská slast mi projela podbřiškem. Balancovala jsem na špičce palce u nohy a hluboko v břiše cítila pohyby mohutného tuhého předmětu. Šíleně mě to vzrušovalo. V podbřišku se mi vznítil palčivý oheň. Vzplála jsem jak vatra. Vyhledal dlaní mou bradavku a jemně mi ji stiskl. Plamen vášně mě zcela pohltil. Zasténala jsem rozkoší a udělala se. Dívala jsem se, jak se výraz v jeho tváři mění z usilovného na blažený. Jeho pohlavní úd mi v pochvě mi silně pulzoval. Stříkaly z něj mohutné prameny semene. Cítila jsem jak mi proud spermatu buší do zadní stěny vagíny. Pochva se mi křečovitě svírala ve slastných orgastických křečích. Kontrakce byly tak silné, že jsem nemohla ani křičet. Jen jsem tiše kňučela blahem a nechala se plnit. Necítila jsem žádné výčitky, jen ryzí rozkoš. Pak jej ze mě vytáhl. Byl celý pokrytý mým poševním sekretem. Znova jsem obdivovala jeho impozantní velikost. Políbil mě na rozloučenou a odešel.
Vrávoravým krokem jsem se vrátila do bytu. Bylo mi příšerně. Nejvíce z toho, jak krásně blaze mi bylo po těle. Nenáviděla jsem se za tu blaženost. Za to jak moc jsem Václavovi ublížila. Nechala jsem se ojet manželovi přímo před nosem. Jaká hanba! Jaká slast! Jsem děvka! Hnusná děvka! Přála jsem si, aby mi také nějak ublížil. Aby mě ponížil. Třeba aby mě zbil. Šla jsem rovnou za Václavem. Políbila jsem jej.
„Ještě mi to nezačalo. Jestli chceš, tak pojď na to.“
Překvapeně zamrkal. Nikdy jsem jej k pohlavnímu aktu takto nevyzývala. Šli jsme spolu do ložnice. Svlékla jsem se do naha a lehla si na záda. Dívala jsem se jak se svléká. Byl to zvláštní pocit. Jeho tělo mi připadalo malé, přestože byl stejně velký jako já. Nalehl na mě. Jeho drobné hubené tělo pasovalo přesně na mé. Rozevřela jsem stehna. Čekala jsem, až jej do mě zasune. Byla jsem zvědavá, jestli pozná, že jsem tam před chvílí měla jiného.
„Oóóóóch!“ vykřikl překvapeně.
Hrozně jsem se lekla. „Co se děje?“
„Nevím.“ hekl, „jsi tam nějaká volná.“
„Už tam je?“
„Copak ty jej necítíš?“ podivil se.
„Ale ano,“ přitakala jsem rychle. „Teď už jo.“ Necítila jsem nic. Pomalu se začal pohybovat. Stále jsem nic necítila.
„Ooch!“ hekl, „neuvěřitelně mi to tam klouže!“
Aby ne, vždyť jsem byla plná semene. Je až neuvěřitelné jaké množství spermatu do mě František vždy nastříká. Po souloži s Václavem ze mě nikdy nic neteklo. Stále jsem nic necítila, přestože se ve mě zvolna pohyboval.
„Vašíku, můžeš trochu víc přidat?“
Překvapeně na mě vykulil oči. Nikdy před tím jsem jej o nic takového nežádala. Přesto přidal. Konečně jsem v sobě pocítila klouzání.
„Anóóó!“ vydechla jsem šťastně. „Ještě! Vašíííku, ještě!“
Cítila jsem jak mi z pochvy kvůli jeho kvedlání vytéká Františkovo sperma. Rozlévalo se mi po stehnech. Mezi nohama mi pěkně čvachtalo.
„Anóóó!“ vydechla jsem, „takhle mi to dělej!“
Zíral na mě, jako kdyby mě viděl poprvé v životě.
„Víííc! Vííííc!“ řvala jsem nepříčetně. Bušil do mě jako o život. Pak hekl a ejakuloval. Dvakrát sebou cukl a přestal se hýbat. Věděla jsem, že tím skončil. Do očí mi vyhrkly slzy zoufalství. Dívala jsem se jak ze mě vytahuje svou ztopořenou žížalku. Měl ji pokrytou hustým bílým šlemem.
„Asi už ti to začalo,“ řekl zaraženě, „máš tam něco bílého.“
Políbila jsem jej. „Bylo to moc fajn.“
Spokojeně se usmál. Měl radost, že mě tak pěkně uspokojil.


Ranní nevolnosti zmizely. Menstruace nezačala. Nervózně jsem chodila po bytě sem a tam. Měla jsem příšernou chuť na sex. Byla jsem nevybouřená. Neukojená. Ta strašlivá touha mě drtila jako lavina. Strašně moc jsem toužila po ohromném Františkovo péru. Ale to naprosto nepřicházelo v úvahu. Zas chci být hodná věrná ženuška. Budu to dělat jen se svým chotěm. Jen on má právo jej do mě zasunout. Šla jsem za Václavem. Seděl u počítače a něco sepisoval. Objala jsem jej kolem krku.
„Vašššíkú,“ zašeptala jsem mu do ucha, „nepůjdeme se pomazlit?“
„Hmmm,“ zamručel aniž by přestal ťukat do klávesnice.
„Váááášóooo,“ šeptala jsem, „pojď se milovat.“
„Hmmm,“ nezvedl ani oči od monitoru.
To mě naštvalo. Odešla jsem uraženě do kuchyně. Pak jsem šla do ložnice a tam se svlékla do naha. Vrátila jsem se k Václavovi a přitiskla se k němu. Vykulil oči překvapením. Se rty u jeho ucha jsem zašeptala: „Václave udělej mi to! Chci to!“
Odvedla jsem si jej do ložnice. Pak jsme souložili. Byla to naprostá katastrofa. Ležela jsem na zádech s nohama od sebe a tiše jej pozorovala jak se snaží. Necítila jsem vůbec nic. Hýbal se na mě jako housenka na listě.
„Co se děje?“ divil se.
„Václave, potřebovala bych to trochu tvrději.“
„Takhle?“
„To je pořád málo.“
„Tak jak?“
„Buď trochu brutální. Opři se do toho.“
„Uuuuf! Takto?“
„Jo, to už je lepší.“
„Uuuuf! uuuuf!“
„Víííc!“
„Uuuuuuf!“
„Roztáhni mi nohy!“
„Vždyť už je máš od sebe.“
„Pořádně!“
„Jak pořádně?“
„Takhle!“ ukázala jsem mu, jak moc si mě František roztahoval.
„Pane bože!“ zíral mezi má rozcapená stehna. Chtíč mu zasvítil z očí. Pak ho do ně zasunul. Konečně jsem něco cítila.
„Anooo! To je ono! Opři se mi o stehna! Tááák! Roztáhni mi je! To je ono! Víc! Dělej mi to! Dělej mi to!“ křičela jsem touhou.
Usilovně do mě přirážel. Konečně se ve mě začala zvedat ta známá vlna slasti.
„Jóóó, jóóó, jóóó!“ řvala jsem štěstím.
Vykulil oči. Pochopila jsem, že se každou chvíli udělá. Věděla jsem, že pak hned zhasne. Má vlna slasti se na mě řítila, ale ještě byla daleko. Potřebovala jsem, aby mě ještě chvíli prcal. „Aáááách! Vášššóóó! Aááách!“ Popadla jsem jej za boky a zuřivě si jej k sobě přirážela.
„Jeď mě! Jeď mě! Jeď mě!“ křičela jsem nešťastně zatímco on do mě ejakuloval.

Schoulila jsem se do klubíčka. Snažila jsem se potlačit slzy. Moc mi to nešlo. Díval se na mě překvapeně. „Moniko, co se to s tebou stalo?“
V podbřišku mi plál rozžehnutý oheň, který nešel uhasit. Strašně jsem potřebovala došukat.
„Ty mě děsíš Moniko. Taková si nikdy nebyla.“
„Nebyla,“ připustila jsem, „ale teď už jsem.“
„A cos to proboha křičela? Jeď mě? Můj ty bože!“
„Promiň Vašíku, moc se omlouvám. Už to nikdy nebudu říkat.“
„Nemusíš se omlouvat,“ usmíval se, „mě se to líbilo. Tedy po tom počátečním šoku.“
„Tobě se líbilo, když jsem na tebe ječela jak děvka?“
„Moc! Dokonce mě to udělalo!“ rozesmál se.
Rozesmála jsem se také.
„Chceš, abych se tak chovala i příště?“
Přikývl.
„Tak mě hned teď ještě jednou ošukej!“


Asi týden jsem si užívala intenzivního sexu. Různými způsoby se mi podařilo přimět Václava k vícenásobnému koitu. Kopulovali jsme tak dlouho, až mě konečně uspokojil. Rozkošnicky jsem se protahovala na posteli a vychutnávala si ten nádherný pocit. Václav vedle mě se třásl naprostým vyčerpáním.
„Uuuuufff, pane bože, Moniko!“ funěl zhluboka, „já už nemůžu! Jsem úplně vyřízený!“
„Tak si trochu odpočiň. Za chvíli budu chtít zase.“
„Proboha, ty jsi k neutahání. To je poprvé, kdy se těším, až ti začne menzes.“
Rozesmáli jsme se.
„Neměla jsi jej již mít?“
Zvážněla jsem. „Ano, měla. Vynechalo mi to.“
S nadějí na mě pohlédl.
„Ale to nemusí ještě nic znamenat. Uvidíme při dalším.“
„A kdy to máš mít?“
„Asi za dva týdny.“
„Proboha, dva týdny!“ zhrozil se, „dva týdny vysilující dřiny!“
Vyprskla jsem smíchy.
„No nesměj se. To myslím vážně. To se nedá zvládnout. Jeden chlap je na tebe málo.“
„No dovol!“
„Ne, opravdu. Jsem tak vyčerpaný, že si někdy přeji, abych na tebe nebyl sám.“
„To nemyslíš vážně!“
„Myslím!“
„Tak nemysli a hupsni na mě!“
„Pane bože! Už zase!?“

Nedostala jsem to ani další měsíc. Byla jsem těhotná. Tak se to konečně podařilo! Václav zářil štěstím. I já byla šťastná. Konečně budeme mít děťátko. Celá jsem se pěkně zakulatila. Prsa se mi zvětšila a nalila jako melouny. Nelíbilo se mi, jak moc jsou velká. Václavovi se ale líbila moc. Neustále mi je osahával.
Bohužel ani během těhotenství se můj sexuální apetit nikterak nesnížil. Naopak se mi ještě výrazně zvýšil. Nutila jsem jej, aby mi to pořád dělal. Užívala jsem si jak jen jsem mohla. Má sexuální touha vyprchala až po porodu.
Narodil se nám krásný chlapeček. Václav si moc přál, aby se hošík jmenoval Václav. Po otci. Snažila jsem se mu to rozmluvit, ale když jsem viděla jak moc mu na tom záleží, tak jsem se podvolila. Bohužel jméno malý Vašíček po otci nedostal. Byl panu Pařízkovi tak podobný, až to do očí bilo. Trnula jsem hrůzou, kdo z rodiny si toho všimne dřív. K mému překvapení si toho buďto nikdo nevšiml a nebo to nedal najevo.
Následující období mi pomohlo zbavit se mé neukojitelné touhy po páření. Půl roku jsem si nevrzla a ani v nejmenším mi to nechybělo. Malý Vašíček se stal středobodem mého života. Myslela jsem, že tím má neovladatelná sexuální náruživost na vždy skončila. Bohužel, za nějaký čas se běsy opět vrátily. To už je ale jiný příběh.








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Veronika

Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 456

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Věra

Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 458

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Verča

Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 457

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Monika Lada


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2021 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury