Porušení pracovní morálky

Zpráva: Inkriminující část přepisu odposlechu v kanceláři číslo 507 firmy <cenzurováno> s. r. o. ze dne <cenzurováno> 2017. Zadané u naší kanceláře jako kontrola efektivity využívání pracovní doby ze strany zaměstnavatele. Subjekty A. J. a T. S. sídlící a pracující v této kanceláři nebyly o odposlechu informováni, naše kancelář doporučuje vést tento materiál jako utajovaný a subjekty o jeho existenci nezpravovat. Případné personální důsledky materiálu, nechť jsou zdůvodněny jinak.

A. J.: Můžeš na mě přestat tak civět, dost mě to ruší!

T. S.: Hele, nediv se, vezmeš si, co máš na sobě a ještě nadáváš, že po tobě civím!

A. J.: A to se v těchhle vedrech mám jako oblíknout jako jeptiška, abych pánovi udělala radost. Nebo si mám vzít rovnou burku…?

T. S.: Hele, jedna věc je oblíknout se na lehko, a druhá věc je oblíknout se takhle. Vždyť je ti ten zadek v tej sukni vidět kdykoli se sehneš a co se týká toho tílka, co máš, to sis vůbec brát nemusela, jsem schopnej zcela přesně říct, co máš za podprsenku včetně barvy. Navíc se tu furt nahejbáš a shejbáš… Samozřejmě že celej den myslím na to, jaký máš kalhotky… a jestli je teda máš.

A. J.: Hele, jsi už dospělej chlap, žádnej šetnáctiletej puberťák, taky se občas můžeš ovládnout. Skoro mám tendenci tě nahlásit za obtěžování. A jestli nechceš abych se ti tu teda furt ohejbala, tak mi pomož s těma šanonama. . <šumění papíru… pět minut šumění a nesrozumitelných a neartikulovaných zvu­ků>

A. J.: Stojí ti co?

T. S.: Hele, nezačínej, já teda nevím, kdo by měl koho hlásit za obtěžování.

A. J.: <smích> Hele, vidím, že ti stojí, to můžu vzít jako obtěžování já.

T. S.: Já teda nevím, jak to máte vy ženský, ale my chlapi tohle moc neovládáme. Za to mě vinit fakt nemůžeš.

A. J.: Místo abys myslel na ženu, tak teď myslíš, jak mě vobtáhnout. Cha, jestli bych jí to neměla napsat…

T. S.: Hele, uděláme to takhle, přestaneme o tom mluvit, každej půjdeme po svý práci a nikdo nic hlásit nebudeme, co říkáš…

A. J.: Hm…

<zvuky psaní a práce na počítači, cca 10 minut>

A. J.: Abys věděl, tak mě to potěšilo…

T. S.: Co zas?

A. J.: No, že se ti z pohledu na mě postavil…

T. S.: Zas začínáš?

<zvuk odhrnutí židle>

A. J.: Taky nejsem z ledu. Vidím, že se na mě občas koukáš…

<vrznutí stolu>

T. S.: Abych nekoukal, když se mi takhle nabízíš…

T. S.: Hele, neměli bychom začínat něco, co ani jeden nechceme dokončit…

A. J.: No jasně, ty jsi ženatej, čekáte dítě, já mám před svatbou… <nesrozumitelné>…

A. J.: Teď to ale začínáš ty?

T. S.: Snad ještě můžu kolegyni pohladit po noze, když mi sedí na stole…

A. J.: Hele neblbni, nechme toho, dokud se ještě ovládáme…

T. S.: Já už se teda moc neovládám…

<čvachtavé a mlaskavé zvuky, nesrozumitelné neartikulované zvu­ky>

A. J.: <udýchaně> hlavně teď nepřestávej… <následuje tlumený výkřik>

<zvuk zipu, šustění oblečení>

<následují mlaskavé a neartikulované zvuky, pravděpodobným původcem A. J.>

A. J.: Jestli ho do mě chceš strčit, tak jedině s kondomem…

T. S.: Já žádnej nemám, ty jo?

A. J.: Počkej <následuje neidentifikovatelné hrabání a zvuk zipu>…

A. J.: <hlasitý vzdech> …Ty jsi nedočkavej… počkej třeba ho ještě najdu <následují pravidelné vzdechy>

A. J.: <silně udýchaně> tak si hlavně dej pozor…

<následují rytmické vzdechy obou subjektů doprovázené vrzáním stolu cca 7 minut>

A. J.: <udýchaně> Ještě přidej…

T. S.: <udýchaně> už asi budu…

A. J.: Vydrž ještě chvilku…

T. S.: To nepůjde…

A. J.: Vydrž, vydrž, vydrrrž…

<následuje další tlumený výkřik obou subjektů>

A. J.: Stihs ho vyndat?

T. S.: Ne… nedalas mi šanci…

A. J.: Ach jo, vy chlapi.

Poznámka ke zprávě. Naší kanceláři je známo, že A. J. je před svatbou s členem managementu L. V. V rámci etických pravidel, které ctíme nedoporučujeme L. V. informovat o těchto přepisech, nicméně vnímáme, že toto rozhodnutí je plně v rukou managementu.

V rámci ustanovení smlouvy odst. 14 bude za tento výstup jako „odhalující a inkriminující“ účtována zvýšená suma.

Dante