Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

online faktura zdara

Rozčarování

Stalo se to tři roky po naší svatbě na konci července 1989, tedy krátce před Sametkou. Mě i mé ženě Daně tehdy bylo krásných 32 let. Brali jsme se později, až v devětadvaceti a měli jsme syna Martínka, kterému tehdy bylo 13 měsíců, takže má žena byla na mateřské. Bydleli jsme v postarším přízemním domku s bytem 3+1 na okraji dvacetitisícového středočeského města. Žili jsme celkem spokojeným manželským životem. Manželka se starala o našeho synka, o mne i o domácnost a utvrzovala mne, jak dobře jsem udělal, že jsem si ji vzal. Dana byla v té době ženská barokních tvarů jako od Rubense. 170 cm výšky, pokud si pamatuji, tak 68 kg váhy, prsa č.4 a hlavně měla parádně široké boky, parádně velký zadek, takové to né tlusté, ale maminovsky vyklenuté břicho, stehna jak selka, prostě festovní baba krev a mlíko. V srpnu k nám z Prahy na dva týdny přijel můj synovec Vašek, 17 letý syn mého staršího bratra téhož jména, jinak student stavební průmyslovky, aby mi pomohl se stavbou garáže. Byl to vlastně bráchův nápad. Prý ať má mladej praxi, pomůže mi a alespoň se nebude doma flákat. Moje žena se před Vaškem moc nežinýrovala. Né snad, že by se mu úmyslně předváděla a vystavovala, ale tím, že před ním chodila doma jen v kalhotkách a tílku, pod nímž neměla nic, mého synovce určitě nenechávala klidným. Nemohlo mi uniknout, jak se Venca na Danu dívá a jak ji hltá pohledem. Dana je společenská, veselá a komunikativní ženská a tak se s Vaškem rychle sblížila. Dokonce mu navrhla tykání a tak zatím co mne Venca oslovoval „strejdo“, mojí ženě říkal „Dano“ nebo někdy i familiérněji „Danko“. Dopoledne jsem byl v práci a odpoledne jsme s Vencou makali na té garáži. Aby se dopoledne neflákal, pověřoval jsem ho takovými těmi přípravnými úkoly, jako prosít písek, nanosit tvárnice a tak. Mimo to chodil Vašek s Danou a malým v kočárku na nákupy. Asi po týdnu bylo už jejich sblížení natolik pokročilé, že spolu žertovali, vedouc takové dvojsmyslné kecy a také mi neuniklo,, jak si Venca k Daně dovoloval (tedy né přímo přede mnou, ale když se domníval, že to nevidím). Třeba Danu neomaleně poplacával po její kypré zadnici, na což ona nereagovala ani facanem, ani verbálním odmítavým postojem, ale jen smíchem nebo takovým tím formálním: „Ale no tak, Vašku…“. Začal jsem z toho mít takový zvláštní pocit a červík žárlivosti mi začal nahlodávat mozek. Pracoval jsem tehdy povětšinou v ulicích města na dělnické pozici jako elektrikář u tehdejšího STE. Náš šéf měl zrovna dva týdny dovolené, mistr zase jen vysedával ve své kanceláři a za námi do terénu chodil výjimečně a mě s kolegou se poštěstilo práci na ten den zvládnout už v deset dopoledne. Kolega si potřeboval něco zařídit a tak jsme se dohodli, že mne vyhodí na kraji ulice, kde jsem bydlel, já půjdu domů a on si pojede po svém a že se do podniku vrátíme až kolem druhé odpoledne a budeme se tvářit, jak jsme sedření. Když jsem dorazil k našemu domku, otevřel jsem dveře a zavolal: „Hola hola, jsem tady!“ jenže nikdo mi neodpověděl. Pochopil jsem, že žena s Vaškem a mrňousem jsou asi v samošce o dvě ulice dál. Pak jsem dostal ten nápad: Překvapím je a vybafnu na ně. Zul jsem tedy pracovní boty a aby je neviděli, skryl jsem je za dveře vedoucí do sklepa na první schod. Mezitím jsem ale uslyšel Danin smích a Vaškův hlas něco jí povídající. Šel jsem tedy do obýváku a schoval se za dlouhým závěsem u okna v koutě asi metr a půl od postaršího gauče. Netrvalo dlouho a byli doma. Chvilku byla žena s malým v předsíni, zatímco Vašek vešel do obýváku a tam se rozvalil v křesle, pak tam vstoupila i Dana se synkem v náručí a se slovy: „Tady si teď hezky hraj, Martínku, maminka bude dělat papáníčko“, ho dala do jeho dětského koutku s ohrádkou, kterou jsem asi půl roku předtím pro něho vyrobil. Vaška se pak zeptala: „Co by sis dal k vobědu?“, přičemž si přes hlavu začala svlékat letní šaty, které si na sebe sama onehdy ušila. Stála přitom k němu zády zády a tak asi neviděla, že vstal. Když měla ty šaty zrovna přes hlavu a ruce, jimiž se držela, nahoře, takže tam stála jen v kalhotkách a podprsence, Vašek se k ní k mému údivu odzadu přitiskl, drze ji podsunul ruce pod pažemi a se slovy: „Tebe chci k vobědu, Danko!“ ji chytl přes košíčky podprdy za prsa. Dana s sebou trhla, ztuhla a zprudka, jak se přitom lekla, se nadechla a vyrazila ze sebe: „Neblbni, Vaškuuu…“. Přitom osvobodila hlavu z šatů, pustila je vedle sebe na koberec a jakoby chtěla jeho ruce dát pryč, dala ty své přes jeho. Čekal jsem, že spustí něco v tom smyslu: Co si to dovoluješ, co si myslíš?! Ale ona místo toho jen řekla: “Vašku, dyť se Martínek dívá…!“ To byla pravda. Náš třináctiměsíční capart stál s dudlíkem v pusince u ohrádky, držel se oběma ručkama žbrdlin a mlčky je pozoroval. Krve by se ve mně nedořezal. Přiznávám, že se ve mně mísila žárlivost a vzrušení. Mohl jsem ze svého úkrytu vyrazit, udělat scénu, dát Vencovi po držce a poslat jej hned domů, ale přece jen ten podíl vzrušení byl o něco vyšší a tak jsem setrval dál za závěsem v očekávání věcí příštích. Před nějakou dobou jsem se zaobíral myšlenkami, jaké by to bylo, vidět in natura svou ženu souložit s jiným. Na jednu stranu jsem se její nevěry bál a byla mi proti srsti, ale na straně druhé to bylo velmi vzrušující pomyšlení. Neměl jsem však odvahu to své ženě říci, protože jsem byl toho názoru, že by to určitě odmítla. Sex typu anál, orál penisu nebo grupík byly perverzní praktikou a tak jsem ji do ničeho nenutil. Byla názoru, že lízání její kundy je až až a že jí dostatečně vyhovuje prstění a pak souložení v polohách klasicky, zezadu v kleče nebo v stoje ohnuta přes křeslo a také na koníka. Orgasmy přitom mívala pravidelně a tak jsem se bál chtít po ní něco jiného. Teď jsem měl najednou jedinečnou příležitost vidět ji in natura s jiným, jak jsem si přál. Ale znáte to, člověk si něco přeje, něco ho vzrušuje, ale když se to pak stane, když ta příležitost nastane, váhá a je zmaten. V tomto rozpoložení jsem byl já… Žárlivý, rozpolcený, užaslý a vzrušený do té míry, že se mi pod slipami a montérkami topořil ocas a srdce mi bušilo jako cyklistovi při Tour de France. I Vašek byl očividně vzrušený, protože pod takovými těmi lesklými adidas trenclemi, které se tehdy nosily místo kraťasů, se mu začal zdvíhat stan. A synovec kul železo, dokud bylo žhavé a tak se po jejím varování, že Martínek se na ně dívá, opáčil: „Ať se dívá… Stejně z toho eště nemá rozum…, Ale já zešílím… Co sem tady u vás, myslim na tebe kudy chodim… Při tom přidávání strejdovi, při prohazování písku… Pořád!“ a přitom stále prohnětával Daniny prsa a pak ji políbil na šíji a Dana mu ji nastavila, zvrátila hlavu a začala rozpačitě pronášet: „Vaškuuu…, neblbniii…,To nejdeee… Jsem vdanááá… Jsem o dost staršííí…“. „To mi vůbec neva… Líbíš se mi a chci tě!“ Nedal se odradit Venca. Přešlapovali chvilku po obýváku, ona před ním, on za ní, přičemž jí stále plenil poprsí a Dana mu v podstatě držela a…, k mému údivu, se i vzrušovala. Poznal jsem to podle jejího roztřeseného hlasu a podle toho, jak přerývaně dýchala. „Dano, já tě chciii! Aspoň jednou…Jen jednou jedinkrát bych chtěl, poznat, jaký to s tebou jeee!!!" Loudil polohlasem plným vášně a touhy. „Vaškuu…, dyť mám strej…strejduuu Mar…tinaaa“, oponovala Dana, ale na můj vkus chabě. „Dyť tu neniii…, ale sem tu jááá a…Ty to…chceš stejně jako jááá!“ nenechal se zviklat a dál na ni dorážel. „Malej se dívááá!“ na to ona, jenže to už jí Vašek zajel prsty pod košíčky podprdy, vyzul jí z nich její kypré čtyřky a již nahé se je jal naprosto bezostyšně zpracovávat, jako by to bylo těsto na chleba a né ženská ňadra. Dana vzrušeně zavzdychala a jen bezradně hlesla: „Vaškuuu, neblázniii… Co mi to děláááš“ a pak po chvilce rezignovaně dodala: „Tak mi tu šprndu aspoň sundej, ať mně netlačí." To mu nemusela říkat dvakrát a synovec jí vyhověl vskutku bleskurychle. Pak ji k sobě otočil čelem, sehnul se a začal ji líbat na ústa, řekl bych francouzáčky a jednou rukou přitom dál plenil její levý prs. Moje žena začala očividně ztrácet kontrolu nad tou situací i sama nad sebou. „Já tě šíleně moc chci, Danko! Chci bejt v tobě! Chci to s tebou dělat!!!“ Syčel jí do ucha žhavá slova. Slyšel jsem to. Slyšel jsem úplně všechno a zřetelně. „Vaškuuu…ježišiii to nééé…, to nemůžemééé!“ ohrazovala se dále „Proč nééé???!“ „Já se bojiiim!!!“ Bojovala Dana sama se sebou. „Čeho se bojíííš??? Dyť se to strejda Martin nedovííí!“ Ubezpečoval ji Venca. „Vaškuuu!“ vyhekla Dana, když jí jedna z jeho rukou začala bloudit po nahých hýždích pod kalhotkami. „Ježišiii…Vaš…kuuu, co to…“, šeptala hlasitým zajíkavě nejistým hlasem, když jí pod látkou kalhotek Vencova ruka objela bok a začala se jí drát do klína. To už má ženuška začala očividně ztrácet půdu pod nohama, trochu se vlnila, zvrátila zase hlavu a začala stále opakovat: „Vaškuuuu…Vaškuuu“. Venca jí najednou oběma rukama rázně stáhl kalhotky až pod kolena a pak ještě nížeji, až ke kotníkům a Dana z nich vystoupila, čímž se tam před ním ocitla v plné své kypré nahotě. A pak mne zase šokovala, když bez jakéhokoliv studu svému synovcovi řekla: „“Ale musíš bejt taky nahej…!“ Tohle, že je moje Dana? Ta věrná, v sexu poněkud konzervativní ženuška, pečlivá manželka a starostlivá maminka našeho dítěte? A zatím co jsem ve svém úkrytu žasl, Venca neztrácel ani vteřinu a doslova ze sebe serval ty trencle i se slipami pod nimi a přetáhl si triko přes hlavu, takže najednou tam stál nahý i on…Nahý se ztopořeným údem, který byl k mému překvapení nejen o něco málo delší než-li ten můj, ale měl ho i o něco silnějšího. Vašek začal Daně líbat a ocucávat bradavky, které už měla beztak vztyčené jako dva týble a Dana očividně tála. Prsty mu zajížděla do jeho blonďaté kštice a stále šeptem opakovala: „Vaškuuu…neblbni­ii…Vaškuuu… co to děláááš…Vašku­uu…probohááá…! To je šílenooost…!!“ vycházelo Daně z úst poděšeně, ale nebránila se a nechala si to líbit. Jeho neodbytné prsty ji viditelně dráždily a vzrušovaly, protože začala vzdychat a podle toho, jak jsem Danu znal ze svý vlastních zkušeností s ní, tak začala určitě i rychle vlhnout. „Koukni, co do tebe strčim…“, pronesl sebevědomě Venca a nastavil svůj skvost jejím užaslým zrakům. Bohužel, stál ke mně zády mezi mnou a mojí polovičkou a tak jsem neviděl, jak mu ho Dana vzala do ruky, ale určitě vzala, protože užasle pronesla: „Jé, teda ty máš ale kládu… Je větší než má tvuj strejda… a jak je tvrdej…“ „A chce do tebe…“, doplnil Venca. „No…ale…“, zablekotala Dana rozpačitě. „Jaký ale… Prostě chce do maminy“, řekl neodbytně synovec a zvolna ji zatlačoval ke gauči. „Ale nemáme kondom…“, vznesla má žena námitku. „Bez něj to je mnohem příjemnější“, řekl na to Venca. „Dyť je to nebezpečný…moch bys mě oplodnit!“ znovu zaoponovala Dana s obavami v hlase, ale jaksi nepřesvědčivě, což bylo způsobeno asi horkostí jeho vzpínajícího se penisu v její ruce a určitě i jeho neomalenými prsty v jejím mokrém rozkroku, nejspíš už někde mezi pysky. Určitě byla vzrušena tou pro ni neobvyklou situací, tím konáním zapovězeného i rizikem z toho plynoucího. Také Vašek už byl pěkně rozparáděný a tak i snad proto si jí dovolil na to odpovědět slovy: „Ale já tě chci voplodnit, Dano… a támhle tomu prckovi udělat brášku…!“ Stále ji při této konverzaci šíboval ku gauči v mé bezprostřední blízkosti. „To né… to nemůžemeee…! Musíš bejt vopatrnej a dát si pozor! Mám plodný dny…“, pronášela moje žena, jakoby nevnímala, co jí právě řekl. Abyste rozuměli, my s Danou to dělali s kondomem jen do šesti měsíců našeho Martínka. Pak už bez něj, ale dával jsem si pozor a včas to v plodné dny přerušoval. V ty neplodné jsem semeno pumpoval do ní. Antikoncepci má žena nikdy žádnou nepoužívala. „Plodný dny? Tak to je dobře… Neboj, strejda se to nikdy nedozví…“, přesvědčoval ji Venca vášnivě. „Neee…to nejdeee, Martin si dává pozor a vyndavá ho!“ opáčila se Dana a chtěla ještě něco říci, ale to už se ocitla nohama u gauče a tlak Vaškova těla způsobil, že ztratila rovnováhu, polekaně vyjekla a najednou padla na znak na náš gauč, hlavou asi metr a půl od mého úkrytu, zatímco on se svalil na ni, svým hrudníkem mezi její stehna. „Jééžiši… Vaškuuu…neblbniii!“ jenže on nepřestal a blbnul dál. Bylo vidět, že byť bylo Vencovi teprve jen něco přes sedmnáct, rozhodně nebyl žádným sexuálním analfabetem, protože se zase hned z té pro sebe výhodné polohy rukama zmocnil Daniných prsou a naopak jeho hlava se jí sunula po břiše k rozkroku. Jeho nos, rty a jazyk tam totiž začaly mojí ženu dost přesvědčivě přivádět do stavu sexuálního rozpoložení, z něhož už není návratu. V tomto rozpoložení bývalo Daně vždycky už všechno fuk, protože už chtěla jen to jediné a vydávala se mi napospas, protože její rozum vždy odcházel někam daleko na procházku a tu tam bylo její sebeovládání, její sexuální konzervatismus a sebezáchovné reflexy. Teď se ale vydávala napospas Vencovi. „Vaškuůů…áááách…co to…jéééé…“, vyrážela ze sebe, hlavu měla zvrácenu obličejem k závěsu, za nímž jsem stál a škvírou mezi ním a shrnutou záclonou jsem jen nevěřícně zíral, jak už ji Venca má, jak už je jeho. U Dany totiž stačilo zarejdit jazykem mezi pysky, rozkmitat jeho špičku na jejím poštěváčku a kolena jí pak šla sama doširoka od sebe, nohy se jí skrčily a chodidla vyletěla do luftu. Nelze ani popsat ty slastné a užaslé zvuky, které vypouštěla ze svých otevřených úst, když jí to Venca jazykem dělal a když pak k tomu ještě přidal i prsty. Zarudla v obličeji i na krku a zvrácenou hlavou divoce pohazovala sem tam. Takhle jí to ten mizera dělal asi pět minut. Pak najednou přestal, posunul se na rukou tak, že se mezi jejími široce rozevřenými stehny ocitly jeho štíhlé boky, vzepřel se nad ní na pažích a svým velkým nadrženým penisem do ní začal hledat cestu…., on sedmnáctiletý kluk…do mé manželky…ženy od něho starší o patnáct let… a ještě k tomu se viditelně opájel svým vítězstvím. Představte si, že ten drzoun se klidně otočil k našemu hledícímu a nic nechápajícímu synkovi, jenž stál, ani nedutal, hleděl na ně a intenzivně dudlal dudlík a řekl mu: „Hezky se Martínku dívej, jak ti teď bratránek Vašek udělá bratříčka“, a po té se zase obrátil na Danu s doplňující otázkou: „…nebo sestřičku? Co maminko…? Že chceš, abych ti udělal mimčo…? Že chceš, abych tě voplodnil?“ „Já…já nevim…, třebaaa…, tak jóóó…!“ zmítala se Dana ve slasti. Vencovi to ale nestačilo. Žaludem jí už nejspíš rejdil mezi pysky i na poštěváčku a naléhal: „Né, maminko, takhle né…! Řekni: Vašku, udělej mi dítě!“ a Dana, které už bylo viditelně všechno jedno tedy k mému údivu zopakovala: „Vaškuuu…udě…lej mi dííí…těéé!“ a k tomu nedočkavě přidala: „Tak… už děléééj, už mi…ho tam…déééj! Já to chciii!!!“ a můj povedený synovec se nedal dvakrát pobízet. Najednou totiž tím svým mackem do Dany přirazil a do její mokré kundy pronikl snad až po koule, protože má žena se vzepjala a z jejích otevřených úst se vydralo hlasité táhlé zaúpění a v jejích vytřeštěných šedozelených očích, které by mne v té chvíli asi neviděly, ani kdybych ze svého úkrytu vystoupil,, bylo snadné vyčíst míru slasti, kterou přitom musela prožívat. A já? Já jen němě čuměl, lomcovaly mnou emoce, přesněji vztek, ale ještě více vzrušení a ani jsem si neuvědomoval, že mi právě nasadila s Vencou parohy. Vašek na nic nečekal a začal Daně mocnými pohyby svou pánví do mé polovičky přirážet a bezuzdně jí protahovat kundu. Daně se přitom rozvlnila prsa a pod nárazy toho jeho beranidla asi až na dělohu se její tělo rozhýbalo v podélné ose sem a tam. Dana stále pohazovala hlavou a hlasitě hekala, úpěla, sténala, dýchala jako nějaká maratonská běžkyně, občas vykřikla cosi nesrozumitelného a vůbec ze sebe vydávala zvuky, jež jsem nikdy neslyšel. A do toho mlaskot jejich pohlaví. Asi stoupala výš a výš, tak mi totiž po naší manželské souloži vždy popisovala, co cítila. Vencovo tempo i ráznost jeho přírazů nabývaly na intenzitě, Dana mu zatínala prsty rukou do obou paží na nichž byl vzepřen a její obličej se šklebil do ztrhaných grimas. Najednou Dana začala ze sebe vyrážet: "Jeee…jééé…jé­éééé!!!“, pak se prudce proti němu vzepjala, nohy se jí ve vzduchu rozpohybovaly, kopajíc jimi jakoby jela na kole pomyslný závod, vykřikla: „Aááááááá!!!!!“ a já věděl, že se v té chvíli udělala. Čuměl jsem na to jako to pověstné péro z gauče a musel si v duchu počítat do deseti, abych se udržel a nevyběhl na ně. Jenže jak jsem si počítal, tak do ní Venca ještě párkrát rázně přirazil, pak se do ní s heknutím natlačil, vzepřel se, prohnul tělo a znehybněl. Dana mu zase zkřížila chodidla na bedrech a ustrnula také. Venca zahýkl: „Úúúž…úúúž…do tebe stříkááám!!!“ Dana zakvílela to svoje: „Probohááá!“ ale to už přitom můj povedený synovec hluboko do Daniny kundy vystřikoval pulz za pulzem tu naší mužskou hustou, lepkavou a perleťově bílou tekutinu, zvanou semeno. Zůstali v tom těsném nehybném klinči snad minutu a mě bylo jasné, že se během té pro mne nekonečné doby obsah Vencových nadvarletních žláz v šourku přemístil skrze jeho penis do rodidel mé ženy a dost možná až kamsi do její dělohy… Obsah, který byl určitě prosycen stamilióny Vaškových životadárných spermií. Když se jim oběma posléze ulevilo od napětí, když jemu v ní změkl a Daně se z procházky zase vrátil rozum, Venca ho vytáhl, slezl z ní a vstal z gauče, přičemž se mu měkký pinďour leskl a ještě mu to z něho odkapávalo. To jak vstal vypadalo asi tak, jakoby právě jen vykonal tělesnou potřebu.. Také Dana těžkopádně vstala do sedu, stále to vydýchávajíc, pak se ještě těžkopádněji zvedla z gauče a hekavě pronesla: „Panebóže, mně brní celý břicho a pořád v prcině cejtim toho tvýho macka. jako by tam furt byl…“ Venca se tomu tiše uchechtl, ale Dana, která mátožně popošla k místu, kde na koberci ležely její vysvlečené šaty, pohozené kalhotky i podprsenka, začala sebevyčítavě říkat: „Vašku…, tohle…tohle se nemělo stát…! Zašlo to moc daleko! To sme fakt neměli dělat…“ „Ale Dano, neřikej, že se ti to nelíbilo?“ Venca na to. „Ale jó, líbilo…, právě že se mi to líbilo až moc. Měla sem tak úžasnej orgasmus…, že se eště teď z toho chvěju, ale…ale nemělo se to stát!“ líčila své pocity. Jak se Dana shýbla pro své prádlo a šaty, viděl jsem, jak se jí po vnitřní straně pravého stehna zaleskl čůrek Vaškova semene, které jí vytékalo z naplněné kundy. „Vašku, ale já sem tě nestrašila s těma plodnejma dněma…“, pronesla a otevřela jeden ze tří šuplat nad prádelníkem. Vyndala odtud malý diář a začala v něm počítat. Pak poděšeně pronesla: „Dneska je třináctej den… Ježiši, Vaškuuu…, co kdyžs mě fakt oplodnil?!“ „No…tak to bys pak byla se mnou těhotná…a…za nějaký tři měsíce by ses začala zakulacovat“, řekl jí na to Venca s cynickou škodolibostí. Hajzl, dosáhl svého, vysemenil se do ní a teď už mu na ní nezáleželo a možná se jejími obavami i vnitřně bavil. Jemu přece nešlo o citový vztah, ale jen o zamrdání si s mojí ženou, svou tetou a toho dosáhl. Ona uletěla z reality a podlehla jeho mládí, kdežto Venca se jen pobavil a uspokojil na můj a hlavně její účet. „Teda jestli budu mít s tebou dítě…!“ řekla polohlasně, skoro pro sebe, ale pak se vzpamatovala a dodala si kuráže: „No, ale třeba z toho nic nebude…“ „Musim se jít vyčůrat“, řekl Vašek a zamířil do předsíně k záchodu. „Já se du vysprchovat a pak udělám oběd. Ty zatím vybal ten nákup!“ přešla Dana do reality všedního dne a začala myslet věcně. Jakmile zmizeli , já rychle opustil svou skrýš a kradl jsem se potichu pryč. „Ďáďa!“ zavýskl Martínek, když mne uviděl. Pohladil jsem svého syna po vláscích a řekl mu: „Buď hodnej, kuliferdo, tatínek za chvíli zase příjde“. Pak jsem proklouzl předsíní. Ze záchoda bylo slyšet Vaškovo močení a z koupelny pouštění sprchy. Tiše jsem otevřel dveře od sklepa, vzal si své pracovní boty, zase jsem je tiše zavřel, pak jsem stejně opatrně otevřel hlavní domovní dveře a vyklouzl jsem jimi ven do předzahrádky. Jen v ponožkách jsem po betonovém chodníčku obešel dům, obul se a zalezl do malé zahradní dílničky, kde jsem to musel strávit.Stále jsem to měl před očima, v klacku mi hučelo a tak jsem si ho vytáhl a jako smyslů zbavený prostě vyhonil. Pobyl jsem tam asi dvacet minut a pak už poněkud klidnější a smířenější s parohy jsem předstíral, že jsem se právě vrátil z práce domů. Vašek řekl jen: „Čau strejdo“, ale jinak mlčel a má žena byla poněkud nesvá, trochu nesoustředěná a rozpačitá jako školačka, která před chvílí kouřila na dívčích záchodech. Já ale dělal, jako že nic. Když se žena ptala, co dělám v tuto dobu doma, vysvětlil jsem jí to. Neunikly mi Daniny pohledy adresované Vencovi, jako by mu chtěla naznačit: „Vidíš, to sme teda měli kliku, že nepřišel domů o něco dřív“. V poledne asi kolem 13. hodiny jsme se naobědvali a já pak zase juchal do práce, abych tam byl tak, jak jsme se domluvili s kolegou. Odpoledne, když jsem se vrátil z práce, jsme se s Vaškem pustili do omítání vnitřku garáže a Vašek makal jako kat, až mne to překvapilo. Po večeři jsme nějakou dobu čučeli na televizi. Dávali nějakou italskou komedii a Venca s Danou se řehnili a bavili se, jako by ani mezi nimi za mými zády k ničemu nedošlo. Zvláštní. Teď si asi říkáte: Co brečíš? Měl jsi, to co jsi chtěl, tak ti to patří! Chtěl jsi vidět svou ženu mrdat s někým jiným, tak se ti to vyplnilo! V tomto směru by jste měli pravdu, jenže kdyby to bylo podle mého přání, tak by se to neodehálo bez mého vědomí, né s Vaškem a pouze přes kondom nebo když bez něj, tak v Daniny neplodné dny. Bylo by to v mé přítomnosti a s mým požehnáním, takže bych to nepovažoval za nevěru. Jenže to, co mi vyvedla Dana s Vencou, to byl od ní podraz a prachsprostá nevěra, navíc bez kondomu a v její plodné dny…, ale vzrušující! Po mě chtěla, abych to z ní včas vyndaval a stříkal jí to na břicho nebo záda, ale Vencu do sebe nechala vysemenit bez protestů. Opět asi namítnete: Tak proč jsi jen čuměl a nevlítnul na ně těsně před tím, než ho tvůj synovec do tvé ženy nacpal? Ale já to zdůvodním tím, že bych musel dát oběma po hubě, což jsem před malým synkem nechtěl, Vaška bych musel vyhodit, což bych musel pak zdůvodnit zase jeho tátovi-svému bratrovi, tím by z toho vznikla rodinná aféra, o níž by se určitě dozvěděli i další příbuzní, víte jak se šíří drby a to jsem si nepřál, protože takhle jsem zůstal paroháčem anonymním, ale kdybych ztropil bengál, byl bych za vola veřejně. Pokud šlo o mou nevěrnou ženu, neměl jsem vůbec chuť s ní souložit, jak jsem jí byl rozčarován… To víte, večer v posteli se ke mně měla, ale já její snahy odvrátil tvrzením, že jsem utahaný a že mně navíc rozbolela hlava. Ležel jsem vedle ní a tiše přemítal snad až přes půlnoc. Ona se obrátila zády ke mně, čelem k postýlce, kde tiše spinkal náš Martínek a záhy usnula. Následující den jsem si vzal až do konce týdne tři dny dovolené, abych zabránil tomu, že by si to ti dva třeba chtěli zopakovat. Ty tři dny proběhly pracovně, garáž byla prakticky dokončena a tak se Venca v pátek odpoledne rozloučil a odjel domů. Když jsem se svou ženou celý týden nesouložil, byla z toho dost nervózní a nevěděla, co se děje. Po týdnu nejistoty a mého odmítání to už Dana nevydržela a chtěla vědět, co se děje, že s ní nechci souložit. Řekl jsem jí, že s ní nešoustám a taky nebudu, dokud nedostane menstruaci. Dělala nechápavou, i když jí to určitě muselo trknout, proto jsem to na ni na rovinu vybalil, co se stalo a čeho jsem byl před týdnem očitým svědkem – jak jsem přišel čirou náhodou dopoledne domů ještě předtím, než jsem se později oficiálně objevil, když už s Vencou byli po. Popsal jsem jí, jak jsem se ukryl za závěsem v rohu u gauče, když přišli z nákupu a jak jsem všechno, co tam spolu v obýváku dělali, viděl i slyšel. Dana byla per plex. Byla z toho totálně šokovaná. Omlouvala se mi za to, prosila o odpuštění a stále opakovala, jak jí to mrzí, že prý má kvůli tomu výčitky svědomí a že vůbec nechápe, jak se to mohlo stát. Pobrečela si a tvrdila mi, že to byl od ní úlet, ale jen jediný a že si tu velkou chybu hned uvědomila. Já jí na to řekl, že odpustit jí to mohu, ale ten šrám na duši, který mi tím udělala, ten že zůstane po zbytek života a nedovolí mi na všechno zapomenout. Pokud šlo o naše manželské souložení, v tom jsem byl neoblomný: „Až po menstruaci!“ Když se ptala proč, vysvětlil jsem jí naprosto věcně: „To abych měl jistotu, že sis s mým synovcem neuhnala jeho fakana! Jestli menzku dostaneš, je to OK, ale jestli né, budu alespoň na beton vědět, že seš v tom s nim a né se mnou!“ Dana z toho byla očividně zdrcená. Dny plynuly jeden za druhým až uplynuly celé tři týdny. Teprve pak mi Dana s rozpaky a se slzami v očích přiznala, že menstruaci né a né dostat, že už ji měla mít před pěti dny. „Co mám dělat?“ zakňourala kajícně. Svým způsobem mi jí bylo líto, ale nebyl jsem s tou situací ještě úplně vyrovnán a smířen, proto jsem jí vyčítavě řekl: „To ses s tim klukem musela spouštět zrovna ve svý nejplodnější dny? Mně, svýho manžela si pořád citýrovala, že ještě druhý dítě nechceš, že si mám dávat pozor a s Vencou si klidně mrdala bez prcgumy, i když si měla ovulaci? To sis fakt myslela, že tě, vdanou paničku, ten nadrženej kluk nevystříká?! To ti nedošlo, že do sebe pouštíš mladýho, zdravýho a plodnýho mrdáka, kterýmu šlo jen vo jedno?! No co bys měla dělat? Nedělej nic a přijmi to, co sis nadrobila, jako svůj trest! Počkej eště dva tejdny a pak si zajdi na gyndu, ať víš na čem seš vod vodborníka. Přijmi to jako realitu! Pokud myslíš na potrat, tak ten odmítám. Kdyby to bylo s cizím, tak bych chtěl, abys na něj šla, ale protože čekáš dítě se synem mýho staršího bratra, dítě pěkně donosíš a porodíš! Já ti žádost vo potrat nepodepíšu!“ Po dvou týdnech si Dana zašla na gyndu a vrátila se odtamtud rozpačitá s čerstvým těhotenským průkazem. Plynuly týden po týdnu a já už se pomalu smiřoval. Čas zkrátka léčí duši nejlépe a zaceluje rány. Zloba není k ničemu. Tou bych se jen užíral. Smířil jsem se s parožím a byl opět bezprostředním svědkem i manželčina druhého těhotenství se všemi těmi průvodními jevy, které k těhotenství patří. Když měla už pětiměsíční břicho, přehnaly se republikou listopadové a prosincové události tzv Sametové revoluce a ty odvrátily moji pozornost jiným směrem. Snad právě tyhle události mi daly zapomenout na moji parohatou korunu, přestože Dana nabírala na váze a břicho měla stále větší a větší. Když pak 10. dubna 1990 porodila 4 kilového chlapečka, který dostal jméno po dědečkovi-mém otci (a vlastně i svém biologickém otci), tedy Václav, přijal jsem to, jako bych jeho otcem byl já. Dnes už má skoro 19 a je postavou, blonďatou kšticí i vizáží celý můj synovec Venca. Paradoxní je, že si s ním rozumím lépe než-li s vlastním, skoro 21 letým, Martinem.

Fanyn

Fanyn


TOPlist

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net Tvorba webových stránek.Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury

Povidka.cz   copyrights 2014      info@povidka.cz - pokud naleznete nevhodný obsah, prosím kontaktujte nás.