Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

RYBÁŘ 1

Zavolal mi,že má neodkladné řízení na úřadě a proto nemůže přijít.Tak co s načatým dnem?Dal jsem si panáka a potom mě na­padla hrozná věc – vyrazit do přírody!!Vzal jsem si „pohotovost­ní“ brašnu a vydal se po břehu řeky.Kyslík na mě útočil ze všech stran,ale já jsem tvrdý muž.Přežil jsem ten neobvyklý útok a za­čal si pomalu zvykat na okolní prostředí.V baru jsem tohle nikdy nepoznal a tak jsem si to užíval plnými doušky.Útočila na mě mračna neznámého hmyzu,až jsem si připadal,že po dalších kro­cích ze mně zbyde jenom ohlodaná kostra.Oháněl jsem se – ve snaze zachovat si holý život – vším,co jsem měl po ruce.Mělo to ale asi stejný účinek,jako bych chtěl zastavit rozjetý vlak špend­líkem.Pokud se mi dva,tři hmyzáky podařilo rozplácnout,další mračno se mi snažilo vysát všechnu krev z těla.
A pak jsem ho uviděl.Rozvaloval se ve skládacím křesílku, kšiltovku naraženou do čela a před sebou dva nahozené pruty. Válel se tam jako prase v žitě a to mě nasralo.Potichu jsem došel až za něj a chvilku poslouchal jeho spokojené pochrupování.Pak jsem oběma rukama chytil židličku a prudce jí zvrhnul dozadu. Zoufale vyhodil nohy vzhůru,ale bylo mu to hovno platné.Dopadl na záda,kšiltovka mu spadla do trávy a já jsem mu nohou, obutou v kanadě,šlápnul na krk.Rukama vyrazil vzhůru ve snaze se bránit a tak jsem šlápnutí trochu přitvrdil.Uvědomil si,co se děje a tak se přestal vzpírat.Povolil jsem tlak nohy:„Ty zmrde,tak tohle je to tvoje jednání na úřadě?!“Chtěl něco blekotat,tak jsem botu přesunul na jeho držku.Bolest a to,že nechtěl přijít o zuby, ho přinutily zmlknout.
Sundal jsem mu kanadu z ksichtu:„Sv­léknout!“,vyš­těkl jsem rozkaz.Nespěchal s jeho splněním podle mých představ,ale kopa-nec ho popohnal.Sáhl jsem do brašny a vytáhl odtud provazy.Viděl ,že jsem hezky nasraný a tak s obavami sledoval,co budu dělat.Uvázal jsem mu provaz na jedno zápěstí a ani druhé jsem nenechal volné.Neodvažoval se ani pohnout a jenom trpně čekal,co bude dál. „Vztyk!“ Přivázal jsem provaz na jeden strom a hned vzápětí druhý provaz na vedlejší strom.Napnul jsem je tak,že se mu provazy zařízly do zápěstí a bezohledně mu roztahovaly ruce.Další provazy na kotníky a také je napnout tak,že jenom stěží potlačoval bolestné úpění.
Stál tam napnutý mezi stromy,jak moucha v pavučině.Stáhnul jsem pruty:„Máš rád rybaření?“,zeptal jsem se ,i když jsem neo­čekával odpověď.S mírnou třesavkou sledoval moje počínání. Vzal jsem brašnu ,vysypal její obsah na zem a narazil mu jí na hlavu,chlopní dopředu.Pohlédl jsem na pruty a zalíbil se mi ten menší. „Teď se budu učit nahazovat!“,jen tak mimochodem jsem mu oznámil.Po celém těle mu naskočila husí kůže a i když ho provazy napínaly k prasknutí,stejně se roztřásl.
Prut zasvištěl,ale háček se mi nepodařilo zaseknout.I přesto se z brašny ozvalo-i když tiché-zoufalé zavytí.Velkomyslně jsem ho přeslechl a prut zasvištěl podruhé.Asi jsem stál moc blízko,protože mu háček prolétl mezi nohama,ale byl jsem úspěšný,protože se z brašny ozvalo zoufalé zařvání.Zasekl jsem a napnul vlasec: „Kdo ti dovolil řvát,ty zmrde?!“Snažil se ovládnout,ale přesto se z brašny stále ozývalo tiché vytí.
„Tak ty nepřestaneš?!“,po­volil jsem vlasec a uříznul jsem ho až u prutu.Vzal jsem z krabičky další háček a po chvilce se mi ho podařilo navázat.A prut znovu zasvištěl…Ještě,že mě napadlo dát mu na hlavu tu koženou brašnu.Určitě bych mu minimálně roz­trhnul držku.Ta rána do brašny ho vyděsila tak, že už nevydal ani hlásku.A potom se mi podařilo,už nevím na kolikátý pokus, zaseknout mu háček kousek pod levou bradavku.„Hurá!“,vyk­řikl jsem.Také z brašny se něco ozvalo,ale určitě to nebyla oslava mého úspěchu.Znovu jsem uřízl vlasec a navázal další háček. Snažil jsem se teď mířit na pravou stranu a po několika pokusech se mi opět podařilo zaseknout.Tentokrát jenom do žeber,ale i to byl pro mne úspěch.Vždyť jsem držel prut poprvé v ruce…
Bylo mi divné,že že můj úspěch neoslavuje radostným řevem. Ale asi samou radostí omdlel,protože bezvládně visel v provazech,které mu rozdíraly ruce tak,že mu z nich už odkapávala krev.Odvázal jsem provazy a on spadnul na zem jako pytel brambor.Zrovna se mi chtělo chcát a tak jsem mu vydesinfikoval zápěstí i kotníky.Probralo ho to a chtěl si sundat kabelu s hlavy. Chytil jsem nejbližší vlasec a zatáhl.Který to byl,jsem poznal hned.Ruce mu letěly k prdeli.„Neválej se tu jak prase a koukej vstávat!“Ztěžka se zvedl a rozpačitě stál na nejistých nohách. Svázal jsem mu ruce za zády,aby ho zase nenapadaly nějaké krávoviny. Komentoval to jenom bolestným zasyknutím,když se mu provaz zase dostal do rozedřené rány.
Sbalil jsem všechny rozházené věci a připravil je na cestu.Pak jsem vzal vlasce od háčků na trupu a svázal mu je za zády.Připojil jsem k nim vlasec od háčku v prdeli,takže jsem měl jakési primitivní řízení.Zvedl jsem balík jeho věcí,uchopil „opratě“a poručil:„Hyjé!“O­patrně předsunul jednu nohu.„Koukej sebou hnout, nebo se opravdu naseru!“,doporučil jsem mu a trhnul opratěmi. „Néééé!“,zařval a snažil se jít co nejrychleji.Zatáhl jsem za vlasec,který vedl k háčku v levém prsu.Zařval a zastavil se.Asi nepochopil,co od něj chci.„Koukej padat a už mě přestaň srát,nebo z tebe udělám sekanou!Když zatáhnu za tenhle vlasec,tak zahneš doleva,za opačný doprava a ten v prdeli je brzda!Tak si to hodně rychle zapamatuj,nebo budeš mít velké problémy!A teď hyjé!“
Klopýtavě se vydal na další cestu a snažil se reagovat správně na mé řízení.Uviděl jsem houštinu kopřiv a hned jsem ho k ní naváděl.Když ho první lístky kopřiv požahaly do nohou,začal křičet a směšně poskakovat.Tím ho ale kopřivy žahaly ještě více.Konečně mu to došlo a tak znehybněl.Trhnul jsem za vlasce tak,že mu háčky bolestivě natáhly kůži,ve které byly zaseknuté.„Nééé-é!“,vyrazil zoufalý výkřik.„Já jsem ti nedovolil zastavit se!“,osvětlil jsem mu můj zásah.„A teď do dřepu a vpřed!“,poručil jsem mu.Pomalu klesal v kolenou a kňučel,když se ho nějaká kopřiva dotkla.Trhnul jsem vlascem od háčku v prdeli,až málem padnul na držku.V poslední chvíli se mu to ale podařilo vyrovnat.„To si myslíš,že si na to budu brát dovolenou?!“,znovu jsem trhnul za vlasec.Zařval a rychle vyrazil v podřepu na druhou stranu kopřivové houštiny.Očividně se snažil,aby byl co nejdříve na druhé straně a tak jsem použil „brzdu“.Tím jeho křik zesílil,ale podvolil se mému kočírování.Já jsem byl oblečený,takže mi to nic nedělalo,ale on byl jak čerstvě uvařený rak.Ale asi se mu to líbilo,protože čuráka měl jak vlajkový stožár.To už jsme byli na konci kopřiv a kousek od domu…
Navigoval jsem ho přímo do pokoje a nechal ho stát uprostřed,blízko stolu.Sáhl jsem si do ledničky pro pivo,otevřel ho a usadil se ke stolu.Ten zmrd tam stále tak nerozhodně stál a tak jsem se rozhodl,že pro něj musím také něco udělat,aby se nenudil.Dopil jsem pivo.Z jeho rybářské krabičky jsem vylovil háček, který byl snad určen k lovu žraloků.Vzal jsem ho do kleští a postavil na hranu stolu tak,aby směřoval špičkou kolmo vzhůru. Druhou rukou jsem ho vzal za čuráka.Cuknul sebou, jako kdyby dostal ránu elektrickým proudem.Ale když jsem mu začal ocas lehce honit,narovnal se a snažil se ho vystrčit co nejvíce vpřed. Měl ho tvrdého jak beton a já ho pomalu přitahoval blíž ke stolu. Udělal ještě jeden krok a jeho žalud byl přímo nad háčkem. Ještě malá oprava a – BUCH! Brutálně jsem mu žalud narazil na háček.Jeho špička nebyla dvakrát ostrá,ale přesto mu bez problémů pronikla močovou rourou a celým tělem žaludu,aby mu vykoukla přibližně uprostřed horní strany.Než si stačil uvědomit co se vlastně děje,už měl čuráka naraženého až do ohybu háčku.Teprve potom došel bolestivý signál až do jeho mozku.Zařval jak čerstvě poraněný tygr a snažil se ucuknout,ale já jsem s tím počítal a tak jsem háček pevně držel.Další nával bolesti ho donutil k ještě většímu řevu,ale zároveň ho poučil o tom,že se nemá hýbat. Ale ocas mu-kupodivu-pořád stál.Pustil jsem háček ze sevření kleští a pozoroval odkapávající krev.Ještě,že na podlaze byla dlažba!To byl tenkrát opravdu výborný nápad!Když ucítil,že jsem pustil háček,začal tam poskakovat,jako kdyby tančil tanec Svatého Víta.Kapky krve se rozstřikovaly po celé podlaze,ale všechno má svůj čas… Svlékl jsem se a odnesl šaty,aby nedoznaly úhony.Přece jenom tam poskakoval,jak čerstvě postřelená svině a krev cákala na všechny strany.Vzal jsem do ruky opasek:„Prásk!“,přis­tál mu na prdeli. „Néééé!“,znovu zařval.„Já si nepamatuju,že bych ti dovolil takhle poskakovat!“Zas­tavil se a z pod brašny se ozývalo jen stěží potlačované skučení.„Hyjé!“,vzal jsem za opratě a nasměroval ho do dílny.
Vzal jsem kleště,uchopil jimi špičku háčku v prdeli a protáhnul ho i s vlascem,který se zastavil až kousek od spoje s ostatní­mi vlasci.Odměnou mi byl jeho zoufalý řev,i když tlumený brašnou,stále naraženou na jeho hlavě.Nechal jsem ho chvíli uklidnit a potom následoval háček pod bradavkou. Zase tak nádherně řval,až z toho začínal chraptět.Ale ještě ho čekal třetí háček v žebrech.To už jenom sípal.Uříznul jsem vlasce a vytáhl je.„Kleknout!“,po­ručil jsem a pochcal mu rány po háčcích. Prý je to nejlepší desinfekce.
Sundal jsem mu brašnu s hlavy:„Vztyk!“Os­lněně zamžoural, ale okamžitě se postavil do pozoru.Když jsem mu rozvázal ruce, začínal se těšit,že snad už všechno skončilo.Ale to se mýlil!Přirazil jsem ho zády k příčce,která z této strany byla zhotovena ze vzájemně se křižujících trámků.To už mu došlo,že to konec ani náhodou není.Připoutal jsem ho za široce roztažené ruce a potom ve stejném stylu následovaly i nohy.Když jsem bral další provazy,se stále většími obavami mě sledoval. Začal jsem ho přivazovat až u samé prdele a to už se zase strachy třásl.Přibyly provazy ještě v pase a přes hrudník.To už věděl,že to žádná sranda nebude.Strachy raději zavřel oči…
„Prásk!“,dostal facku,až zaduněla příčka,ke které byl přivázán. „Budeš se dívat!“,rozkázal jsem, když jsem viděl,že má zavřené oči.Okamžitě je otevřel a těkal jimi na všechny strany.Pak to uviděl,když jsem se otočil…
V kleštích jsem držel kroužek,zatím ještě rozevřený.Začal se třást ještě více,pokud to vůbec bylo možné.Po těle mu strachem začaly téct potůčky potu.Pustil jsem kroužek do dlaně a kleštěmi uchopil háček.Jen s vypětím všech sil potlačoval kvílení,ale když jsem trhnul a rozšířený konec háčku mu projel žaludem,už se neudržel a řval na plné kolo.
„Prásk!“,další facka mu přirazila hlavu k příčce.„Budeš zticha, nebo ti tu držku zašiju!“Z čuráka už mu tekla slabým čůrkem krev,ale snažil se ovládnout a neřvat.Sevřel jsem kroužek do kleští a chytil ho za čuráka.Když jsem mu začal zavádět kroužek do žaludu,nevydržel a znovu začal řvát.Zároveň sebou začal cukat,co jen mu upoutání dovolilo.„Tak ty jsi nerozuměl?!Dob­ře!Řekl sis o to!“Položil jsem kleště s kroužkem a odešel jsem.Když jsem se vrátil,s obavami sledoval,co jsem to přinesl.Otevřel jsem dlaň a strčil mu jí před oči. „Nééééé!Prosí­íííím!“ vykřikl, když v mé dlani uviděl rybářskou jehlu s navléknutým vlascem.„Teď uvidíš,jak se cítí ryby,které přišíváš!“,řekl jsem a než se nadál, měl propíchnutý spodní ret.Zařval,ale to už se jehla prodrala i horním rtem.Stáhnul jsem je k sobě a udělal uzel.Ještě po každé straně a už tu držku nemohl otevřít.„Podívej se,jaký jsi krasavec!“,podržel jsem mu zrcadlo.Pokoušel se něco říct,ale nebylo mu pranic rozumět.A kdo by se o to také staral…
Odložil jsem jehlu a znovu vzal kleště s kroužkem.I přes jeho zásadní nesouhlas jsem mu ho zavedl do otvoru v žaludu,i když díra byla zřetelně menší,než materiál kroužku.Zaváděl jsem mu ho zespoda,kde nejprve prošel propíchnutou močovou trubicí a než se konečně vynořil na horní straně žaludu,vytlačil před sebou nejprve kousek krvavé hmoty.Ale to už bezvládně visel v poutech.Ten sráč nevydržel ani trochu té bolesti.
„Prásk!Prásk!“,dos­tal facku z každé strany,aby se probral.Za­třásl se a zamžikal očima.„Ty zmrde zasraný!Já jsem ti řekl,že se budeš dívat!Tak si to laskavě zapamatuj!“Asi chtěl něco říct,ale vlasce se mu zařízly do rtů a tak jenom zaúpěl a snažil se vyplnit můj rozkaz.Natočil jsem kroužek spojem nahoru a začal ho po­malu uzavírat.I přes zašitou hubu kvílel,ale bylo mu to hovno platné.Konečně se konce kroužku dostaly k sobě.Kroužek mu procházel žaludem,zařezával se do jeho „tlamičky“ a z propích­nutého otvoru stále odkapávala krev.Přitáhl jsem stůl se svěrákem.Sevřel jsem kroužek do čelistí svěráku a připojil k němu jeden kabel svářečky.Pod spoj kroužku jsem podsunul kousek tepelné izolace.Vzal jsem ještě jeden,menší kroužek a spoji je při­ložil k sobě.Vzal jsem do ruky pistoli svářečky:„Neopovaž se omdlít,nebo přijdeš o čuráka!“zařval jsem na něj,když jsem vi­děl,jak se mu začínají oči obracet v sloup.Vzpamatoval se. „Bzzzz!“ oblouk ozářil dílnu.Kroužky byly už navždy spo­jené…
Polil jsem spoj vodou,abych ochladil zbytkové teplo.I se zaši­tou hubou stále řval,až k ohluchnutí. Celý se třásl a pot se z něj jenom lil.Povolil jsem čelisti svěráku a natočil jsem kroužky tak, aby menší směřoval dopředu.Krásně vykukoval z tlamičky žaludu a mně se to hrozně líbilo.Už jsem se těšil, až ho za něj budu připoutávat.Po­raněný žalud byl nateklý tak,že se v něm kroužek úplně ztrácel,ale to se časem spraví… Začal jsem ho odpoutávat a on se potom bezvládně sesul k zemi.Vzal jsem hrnec vody a chrstnul mu jí do ksichtu.Probral se a chtěl se žíznivě olíznout.Ale se zašitou hubou to jaksi nešlo.Tak jsem vzal brčko a vrazil mu ho do držky.Místo,aby projevil alespoň trochu toho vděku,začal se cukat.„Chceš chlastat?Tak se neser,nebo dostaneš hovno!“S bolestivým hučením si nechal vrazit brčko do huby.Natočil jsem vodu a podržel mu jí.Vrhnul se na to a vychlastal jí na jeden zátah.Natočil jsem mu znovu a opět v něm zmizela rychkostí blesku.„Ty jsi jak pouštní velbloud!“, řekl jsem a natočil mu další. Něco zahučel:„Jak ti mám rozumět?“,zeptal jsem se ho.Ukázal si na hubu a krk a ztěžka polknul.„To máš z toho řvaní!“,řekl jsem mu.
„Vztyk!“,poručil jsem.Ztěžka se zvedl.Znovu jsem mu svázal ruce za zády a pak ho zatahal za kroužek.Málem se udusil vodou, kterou měl ještě v držce.„Vidíš,jak je to nezdravé,když řveš!“,posmíval jsem se mu.Chvíli jsem si z něj ještě utahoval,když se začal kroutit.„Co se ti zase nelíbí?“,zeptal jsem se ho,když něco hučel.„Tak se konečně vyjádři!“,smál jsem se mu.Snažil se ukazovat bradou na čuráka a pořád něco hučel.„Jo,aha!Tobě se chce chcát,viď?No jak by ne,když jsi vychlastal tolik vody!Tak pojď!“ Šli jsme na dvůr.„Tak se můžeš vychcat!“,dovolil jsem mu.Uvolněně se postavil a pustil moč.Ale ve stejný okamžik začal znovu řvát a poskakoval jak postřelený vrabec.Moč mu totiž netekla normálně z vršku žaludu,ale drala se otvorem kolem kroužku. Vymývala mu krev z rány a on stále poskakoval,jak ho to pálilo. Díval se na čuráka a něco pořád hučel.„No,odteď budeš muset chcát jako holčička!Aspoň ti to bude pořád připomínat,že si z Pána nemáš dělat srandu!“ Pověsil jsem mu jeho ranec na krk:„A teď táhni do prdele!Už nemám náladu koukat se na tu hnusnou prdel,kterou si dovoluješ nazývat obličejem!“Pořád něco hučel. Asi se mi snažil naznačit,co s čurákem a zašitou držkou.„Ten čurák ti zůstane už navždy a držku si rozpárej doma!A teď už táhni!A za čtrnáct dní se budeš hlásit!“ nakopnul jsem ho do prdele a tím ho nasměroval k východu.
Vešel jsem dovnitř,otevřel si pivo a chtěl po zásluze odpočívat. Ale za chvíli se rozdrnčel zvonek jak na poplach…








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Verča

Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 49

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Veronika

Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 34

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Danka

Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 31

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Bobr


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2018 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Sex a PORNO VIDEA zdarma. ČESKÉ PORNO a amatéři na domácím videu. Erotika zdarma. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury