RYBÁŘ 1
Zavolal mi,že má neodkladné řízení na úřadě a proto nemůže
přijít.Tak co s načatým dnem?Dal jsem si panáka a potom mě napadla
hrozná věc – vyrazit do přírody!!Vzal jsem si „pohotovostní“
brašnu a vydal se po břehu řeky.Kyslík na mě útočil ze všech stran,ale
já jsem tvrdý muž.Přežil jsem ten neobvyklý útok a začal si pomalu
zvykat na okolní prostředí.V baru jsem tohle nikdy nepoznal a tak jsem si to
užíval plnými doušky.Útočila na mě mračna neznámého hmyzu,až jsem si
připadal,že po dalších krocích ze mně zbyde jenom ohlodaná
kostra.Oháněl jsem se – ve snaze zachovat si holý život – vším,co
jsem měl po ruce.Mělo to ale asi stejný účinek,jako bych chtěl zastavit
rozjetý vlak špendlíkem.Pokud se mi dva,tři hmyzáky podařilo
rozplácnout,další mračno se mi snažilo vysát všechnu krev z těla.
A pak jsem ho uviděl.Rozvaloval se ve skládacím křesílku, kšiltovku
naraženou do čela a před sebou dva nahozené pruty. Válel se tam jako prase
v žitě a to mě nasralo.Potichu jsem došel až za něj a chvilku poslouchal
jeho spokojené pochrupování.Pak jsem oběma rukama chytil židličku a prudce
jí zvrhnul dozadu. Zoufale vyhodil nohy vzhůru,ale bylo mu to hovno
platné.Dopadl na záda,kšiltovka mu spadla do trávy a já jsem mu nohou,
obutou v kanadě,šlápnul na krk.Rukama vyrazil vzhůru ve snaze se bránit a
tak jsem šlápnutí trochu přitvrdil.Uvědomil si,co se děje a tak se
přestal vzpírat.Povolil jsem tlak nohy:„Ty zmrde,tak tohle je to tvoje
jednání na úřadě?!“Chtěl něco blekotat,tak jsem botu přesunul na jeho
držku.Bolest a to,že nechtěl přijít o zuby, ho přinutily zmlknout.
Sundal jsem mu kanadu z ksichtu:„Svléknout!“,vyštěkl jsem
rozkaz.Nespěchal s jeho splněním podle mých představ,ale kopa-nec ho
popohnal.Sáhl jsem do brašny a vytáhl odtud provazy.Viděl ,že jsem hezky
nasraný a tak s obavami sledoval,co budu dělat.Uvázal jsem mu provaz na
jedno zápěstí a ani druhé jsem nenechal volné.Neodvažoval se ani pohnout a
jenom trpně čekal,co bude dál. „Vztyk!“ Přivázal jsem provaz na jeden
strom a hned vzápětí druhý provaz na vedlejší strom.Napnul jsem je tak,že
se mu provazy zařízly do zápěstí a bezohledně mu roztahovaly ruce.Další
provazy na kotníky a také je napnout tak,že jenom stěží potlačoval
bolestné úpění.
Stál tam napnutý mezi stromy,jak moucha v pavučině.Stáhnul jsem
pruty:„Máš rád rybaření?“,zeptal jsem se ,i když jsem neočekával
odpověď.S mírnou třesavkou sledoval moje počínání. Vzal jsem brašnu
,vysypal její obsah na zem a narazil mu jí na hlavu,chlopní dopředu.Pohlédl
jsem na pruty a zalíbil se mi ten menší. „Teď se budu učit
nahazovat!“,jen tak mimochodem jsem mu oznámil.Po celém těle mu naskočila
husí kůže a i když ho provazy napínaly k prasknutí,stejně se
roztřásl.
Prut zasvištěl,ale háček se mi nepodařilo zaseknout.I přesto se
z brašny ozvalo-i když tiché-zoufalé zavytí.Velkomyslně jsem ho
přeslechl a prut zasvištěl podruhé.Asi jsem stál moc blízko,protože mu
háček prolétl mezi nohama,ale byl jsem úspěšný,protože se z brašny
ozvalo zoufalé zařvání.Zasekl jsem a napnul vlasec: „Kdo ti dovolil
řvát,ty zmrde?!“Snažil se ovládnout,ale přesto se z brašny stále
ozývalo tiché vytí.
„Tak ty nepřestaneš?!“,povolil jsem vlasec a uříznul jsem ho až
u prutu.Vzal jsem z krabičky další háček a po chvilce se mi ho podařilo
navázat.A prut znovu zasvištěl…Ještě,že mě napadlo dát mu na hlavu tu
koženou brašnu.Určitě bych mu minimálně roztrhnul držku.Ta rána do
brašny ho vyděsila tak, že už nevydal ani hlásku.A potom se mi
podařilo,už nevím na kolikátý pokus, zaseknout mu háček kousek pod levou
bradavku.„Hurá!“,vykřikl jsem.Také z brašny se něco ozvalo,ale
určitě to nebyla oslava mého úspěchu.Znovu jsem uřízl vlasec a navázal
další háček. Snažil jsem se teď mířit na pravou stranu a po několika
pokusech se mi opět podařilo zaseknout.Tentokrát jenom do žeber,ale i to
byl pro mne úspěch.Vždyť jsem držel prut poprvé v ruce…
Bylo mi divné,že že můj úspěch neoslavuje radostným řevem. Ale asi samou
radostí omdlel,protože bezvládně visel v provazech,které mu rozdíraly
ruce tak,že mu z nich už odkapávala krev.Odvázal jsem provazy a on spadnul
na zem jako pytel brambor.Zrovna se mi chtělo chcát a tak jsem mu
vydesinfikoval zápěstí i kotníky.Probralo ho to a chtěl si sundat kabelu
s hlavy. Chytil jsem nejbližší vlasec a zatáhl.Který to byl,jsem poznal
hned.Ruce mu letěly k prdeli.„Neválej se tu jak prase a koukej
vstávat!“Ztěžka se zvedl a rozpačitě stál na nejistých nohách. Svázal
jsem mu ruce za zády,aby ho zase nenapadaly nějaké krávoviny. Komentoval to
jenom bolestným zasyknutím,když se mu provaz zase dostal do rozedřené
rány.
Sbalil jsem všechny rozházené věci a připravil je na cestu.Pak jsem vzal
vlasce od háčků na trupu a svázal mu je za zády.Připojil jsem k nim
vlasec od háčku v prdeli,takže jsem měl jakési primitivní řízení.Zvedl
jsem balík jeho věcí,uchopil „opratě“a poručil:„Hyjé!“Opatrně
předsunul jednu nohu.„Koukej sebou hnout, nebo se opravdu
naseru!“,doporučil jsem mu a trhnul opratěmi. „Néééé!“,zařval a
snažil se jít co nejrychleji.Zatáhl jsem za vlasec,který vedl k háčku
v levém prsu.Zařval a zastavil se.Asi nepochopil,co od něj chci.„Koukej
padat a už mě přestaň srát,nebo z tebe udělám sekanou!Když zatáhnu za
tenhle vlasec,tak zahneš doleva,za opačný doprava a ten v prdeli je
brzda!Tak si to hodně rychle zapamatuj,nebo budeš mít velké
problémy!A teď hyjé!“
Klopýtavě se vydal na další cestu a snažil se reagovat správně na mé
řízení.Uviděl jsem houštinu kopřiv a hned jsem ho k ní naváděl.Když
ho první lístky kopřiv požahaly do nohou,začal křičet a směšně
poskakovat.Tím ho ale kopřivy žahaly ještě více.Konečně mu to došlo a
tak znehybněl.Trhnul jsem za vlasce tak,že mu háčky bolestivě natáhly
kůži,ve které byly zaseknuté.„Nééé-é!“,vyrazil zoufalý
výkřik.„Já jsem ti nedovolil zastavit se!“,osvětlil jsem mu můj
zásah.„A teď do dřepu a vpřed!“,poručil jsem mu.Pomalu klesal
v kolenou a kňučel,když se ho nějaká kopřiva dotkla.Trhnul jsem vlascem
od háčku v prdeli,až málem padnul na držku.V poslední chvíli se mu to
ale podařilo vyrovnat.„To si myslíš,že si na to budu brát
dovolenou?!“,znovu jsem trhnul za vlasec.Zařval a rychle vyrazil v podřepu
na druhou stranu kopřivové houštiny.Očividně se snažil,aby byl co
nejdříve na druhé straně a tak jsem použil „brzdu“.Tím jeho křik
zesílil,ale podvolil se mému kočírování.Já jsem byl oblečený,takže mi
to nic nedělalo,ale on byl jak čerstvě uvařený rak.Ale asi se mu to
líbilo,protože čuráka měl jak vlajkový stožár.To už jsme byli na konci
kopřiv a kousek od domu…
Navigoval jsem ho přímo do pokoje a nechal ho stát uprostřed,blízko
stolu.Sáhl jsem si do ledničky pro pivo,otevřel ho a usadil se ke stolu.Ten
zmrd tam stále tak nerozhodně stál a tak jsem se rozhodl,že pro něj musím
také něco udělat,aby se nenudil.Dopil jsem pivo.Z jeho rybářské krabičky
jsem vylovil háček, který byl snad určen k lovu žraloků.Vzal jsem ho do
kleští a postavil na hranu stolu tak,aby směřoval špičkou kolmo vzhůru.
Druhou rukou jsem ho vzal za čuráka.Cuknul sebou, jako kdyby dostal ránu
elektrickým proudem.Ale když jsem mu začal ocas lehce honit,narovnal se a
snažil se ho vystrčit co nejvíce vpřed. Měl ho tvrdého jak beton a já ho
pomalu přitahoval blíž ke stolu. Udělal ještě jeden krok a jeho žalud byl
přímo nad háčkem. Ještě malá oprava a – BUCH! Brutálně jsem mu
žalud narazil na háček.Jeho špička nebyla dvakrát ostrá,ale přesto mu
bez problémů pronikla močovou rourou a celým tělem žaludu,aby mu vykoukla
přibližně uprostřed horní strany.Než si stačil uvědomit co se vlastně
děje,už měl čuráka naraženého až do ohybu háčku.Teprve potom došel
bolestivý signál až do jeho mozku.Zařval jak čerstvě poraněný tygr a
snažil se ucuknout,ale já jsem s tím počítal a tak jsem háček pevně
držel.Další nával bolesti ho donutil k ještě většímu řevu,ale
zároveň ho poučil o tom,že se nemá hýbat. Ale ocas mu-kupodivu-pořád
stál.Pustil jsem háček ze sevření kleští a pozoroval odkapávající
krev.Ještě,že na podlaze byla dlažba!To byl tenkrát opravdu výborný
nápad!Když ucítil,že jsem pustil háček,začal tam poskakovat,jako kdyby
tančil tanec Svatého Víta.Kapky krve se rozstřikovaly po celé podlaze,ale
všechno má svůj čas… Svlékl jsem se a odnesl šaty,aby nedoznaly
úhony.Přece jenom tam poskakoval,jak čerstvě postřelená svině a krev
cákala na všechny strany.Vzal jsem do ruky opasek:„Prásk!“,přistál mu
na prdeli. „Néééé!“,znovu zařval.„Já si nepamatuju,že bych ti
dovolil takhle poskakovat!“Zastavil se a z pod brašny se ozývalo jen
stěží potlačované skučení.„Hyjé!“,vzal jsem za opratě a nasměroval
ho do dílny.
Vzal jsem kleště,uchopil jimi špičku háčku v prdeli a protáhnul ho
i s vlascem,který se zastavil až kousek od spoje s ostatními
vlasci.Odměnou mi byl jeho zoufalý řev,i když tlumený brašnou,stále
naraženou na jeho hlavě.Nechal jsem ho chvíli uklidnit a potom následoval
háček pod bradavkou. Zase tak nádherně řval,až z toho začínal
chraptět.Ale ještě ho čekal třetí háček v žebrech.To už jenom
sípal.Uříznul jsem vlasce a vytáhl je.„Kleknout!“,poručil jsem a
pochcal mu rány po háčcích. Prý je to nejlepší desinfekce.
Sundal jsem mu brašnu s hlavy:„Vztyk!“Oslněně zamžoural, ale
okamžitě se postavil do pozoru.Když jsem mu rozvázal ruce, začínal se
těšit,že snad už všechno skončilo.Ale to se mýlil!Přirazil jsem ho zády
k příčce,která z této strany byla zhotovena ze vzájemně se
křižujících trámků.To už mu došlo,že to konec ani náhodou
není.Připoutal jsem ho za široce roztažené ruce a potom ve stejném stylu
následovaly i nohy.Když jsem bral další provazy,se stále většími
obavami mě sledoval. Začal jsem ho přivazovat až u samé prdele a to už se
zase strachy třásl.Přibyly provazy ještě v pase a přes hrudník.To už
věděl,že to žádná sranda nebude.Strachy raději zavřel oči…
„Prásk!“,dostal facku,až zaduněla příčka,ke které byl přivázán.
„Budeš se dívat!“,rozkázal jsem, když jsem viděl,že má zavřené
oči.Okamžitě je otevřel a těkal jimi na všechny strany.Pak to
uviděl,když jsem se otočil…
V kleštích jsem držel kroužek,zatím ještě rozevřený.Začal se třást
ještě více,pokud to vůbec bylo možné.Po těle mu strachem začaly téct
potůčky potu.Pustil jsem kroužek do dlaně a kleštěmi uchopil háček.Jen
s vypětím všech sil potlačoval kvílení,ale když jsem trhnul a
rozšířený konec háčku mu projel žaludem,už se neudržel a řval na plné
kolo.
„Prásk!“,další facka mu přirazila hlavu k příčce.„Budeš zticha,
nebo ti tu držku zašiju!“Z čuráka už mu tekla slabým čůrkem krev,ale
snažil se ovládnout a neřvat.Sevřel jsem kroužek do kleští a chytil ho za
čuráka.Když jsem mu začal zavádět kroužek do žaludu,nevydržel a znovu
začal řvát.Zároveň sebou začal cukat,co jen mu upoutání dovolilo.„Tak
ty jsi nerozuměl?!Dobře!Řekl sis o to!“Položil jsem kleště
s kroužkem a odešel jsem.Když jsem se vrátil,s obavami sledoval,co jsem to
přinesl.Otevřel jsem dlaň a strčil mu jí před oči.
„Nééééé!Prosííííím!“ vykřikl, když v mé dlani uviděl
rybářskou jehlu s navléknutým vlascem.„Teď uvidíš,jak se cítí
ryby,které přišíváš!“,řekl jsem a než se nadál, měl propíchnutý
spodní ret.Zařval,ale to už se jehla prodrala i horním rtem.Stáhnul jsem
je k sobě a udělal uzel.Ještě po každé straně a už tu držku nemohl
otevřít.„Podívej se,jaký jsi krasavec!“,podržel jsem mu
zrcadlo.Pokoušel se něco říct,ale nebylo mu pranic rozumět.A kdo by se
o to také staral…
Odložil jsem jehlu a znovu vzal kleště s kroužkem.I přes jeho zásadní
nesouhlas jsem mu ho zavedl do otvoru v žaludu,i když díra byla zřetelně
menší,než materiál kroužku.Zaváděl jsem mu ho zespoda,kde nejprve prošel
propíchnutou močovou trubicí a než se konečně vynořil na horní straně
žaludu,vytlačil před sebou nejprve kousek krvavé hmoty.Ale to už
bezvládně visel v poutech.Ten sráč nevydržel ani trochu té bolesti.
„Prásk!Prásk!“,dostal facku z každé strany,aby se probral.Zatřásl
se a zamžikal očima.„Ty zmrde zasraný!Já jsem ti řekl,že se budeš
dívat!Tak si to laskavě zapamatuj!“Asi chtěl něco říct,ale vlasce se mu
zařízly do rtů a tak jenom zaúpěl a snažil se vyplnit můj rozkaz.Natočil
jsem kroužek spojem nahoru a začal ho pomalu uzavírat.I přes zašitou
hubu kvílel,ale bylo mu to hovno platné.Konečně se konce kroužku dostaly
k sobě.Kroužek mu procházel žaludem,zařezával se do jeho „tlamičky“
a z propíchnutého otvoru stále odkapávala krev.Přitáhl jsem stůl se
svěrákem.Sevřel jsem kroužek do čelistí svěráku a připojil k němu
jeden kabel svářečky.Pod spoj kroužku jsem podsunul kousek tepelné
izolace.Vzal jsem ještě jeden,menší kroužek a spoji je přiložil
k sobě.Vzal jsem do ruky pistoli svářečky:„Neopovaž se omdlít,nebo
přijdeš o čuráka!“zařval jsem na něj,když jsem viděl,jak se mu
začínají oči obracet v sloup.Vzpamatoval se. „Bzzzz!“ oblouk ozářil
dílnu.Kroužky byly už navždy spojené…
Polil jsem spoj vodou,abych ochladil zbytkové teplo.I se zašitou hubou
stále řval,až k ohluchnutí. Celý se třásl a pot se z něj jenom
lil.Povolil jsem čelisti svěráku a natočil jsem kroužky tak, aby menší
směřoval dopředu.Krásně vykukoval z tlamičky žaludu a mně se to hrozně
líbilo.Už jsem se těšil, až ho za něj budu připoutávat.Poraněný
žalud byl nateklý tak,že se v něm kroužek úplně ztrácel,ale to se
časem spraví… Začal jsem ho odpoutávat a on se potom bezvládně sesul
k zemi.Vzal jsem hrnec vody a chrstnul mu jí do ksichtu.Probral se a chtěl se
žíznivě olíznout.Ale se zašitou hubou to jaksi nešlo.Tak jsem vzal brčko
a vrazil mu ho do držky.Místo,aby projevil alespoň trochu toho vděku,začal
se cukat.„Chceš chlastat?Tak se neser,nebo dostaneš hovno!“S bolestivým
hučením si nechal vrazit brčko do huby.Natočil jsem vodu a podržel mu
jí.Vrhnul se na to a vychlastal jí na jeden zátah.Natočil jsem mu znovu a
opět v něm zmizela rychkostí blesku.„Ty jsi jak pouštní velbloud!“,
řekl jsem a natočil mu další. Něco zahučel:„Jak ti mám
rozumět?“,zeptal jsem se ho.Ukázal si na hubu a krk a ztěžka polknul.„To
máš z toho řvaní!“,řekl jsem mu.
„Vztyk!“,poručil jsem.Ztěžka se zvedl.Znovu jsem mu svázal ruce za zády
a pak ho zatahal za kroužek.Málem se udusil vodou, kterou měl ještě
v držce.„Vidíš,jak je to nezdravé,když řveš!“,posmíval jsem se
mu.Chvíli jsem si z něj ještě utahoval,když se začal kroutit.„Co se ti
zase nelíbí?“,zeptal jsem se ho,když něco hučel.„Tak se konečně
vyjádři!“,smál jsem se mu.Snažil se ukazovat bradou na čuráka a pořád
něco hučel.„Jo,aha!Tobě se chce chcát,viď?No jak by ne,když jsi
vychlastal tolik vody!Tak pojď!“ Šli jsme na dvůr.„Tak se můžeš
vychcat!“,dovolil jsem mu.Uvolněně se postavil a pustil moč.Ale ve stejný
okamžik začal znovu řvát a poskakoval jak postřelený vrabec.Moč mu totiž
netekla normálně z vršku žaludu,ale drala se otvorem kolem kroužku.
Vymývala mu krev z rány a on stále poskakoval,jak ho to pálilo. Díval se
na čuráka a něco pořád hučel.„No,odteď budeš muset chcát jako
holčička!Aspoň ti to bude pořád připomínat,že si z Pána nemáš dělat
srandu!“ Pověsil jsem mu jeho ranec na krk:„A teď táhni do prdele!Už
nemám náladu koukat se na tu hnusnou prdel,kterou si dovoluješ nazývat
obličejem!“Pořád něco hučel. Asi se mi snažil naznačit,co s čurákem
a zašitou držkou.„Ten čurák ti zůstane už navždy a držku si rozpárej
doma!A teď už táhni!A za čtrnáct dní se budeš hlásit!“ nakopnul jsem
ho do prdele a tím ho nasměroval k východu.
Vešel jsem dovnitř,otevřel si pivo a chtěl po zásluze odpočívat. Ale za
chvíli se rozdrnčel zvonek jak na poplach…
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Veronika
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Blanka
Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 452
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Věra
Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 458
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Bobr
