Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Sama mezi domorodci

Jak jsem se já, bílá Evropanka a navíc Češka původem z Kladna dostala do takového odlehlého kouta severní Namibie? Nu, začnu od píky… jmenuji se Tereza a je mi 27 let. Toho času jsem už šest týdnů zpět v domku u rodičů v Kladně a jsem v na konci čtvrtého měsíce svého neplánovaného těhotenství.

Po maturitě na kladenské Obchodní akademii jsem coby 19-letá odjela jako au pair na rok do Anglie do Bristolu, pak jsem byla v téže pozici rok v irském Corku na nakonec jsem au pairku dělala dva roky i v USA. Ve třiadvaceti jsem se vrátila a protože mne práce úřednice nenaplňovala a protože ráda přijímám nové výzvy a mám ráda poznávání nového, vydala jsem se do Jižní Afriky. Z Johanesburgu jsem cestovala autobusem na hranice s Namibií, protože jezdit stopem po Jižní Africe je dnes pro samotnou mladou ženskou dost nebetpečné.

Vždycky se všude ptám místních, které potkám, a ti mi něco doporučí. Od hranic Namibie jsem stopovala do hlavního města Windhoeku, kde jsem poznala Nigerijce Benjamina. Řekla jsem mu, že bych se chtěla dostat do kmene Himbů. A on: „OK, pojď se mnou, vím, kde jsou.“ V hlavním městě mají trh, tak jsme tam zašli. Ale setkání s jedním Himbou bylo hrozné. Himbové, kteří odejdou do města, jsou na peníze. Benjamin mi ale říkal, že čím jsou izolovanější, tím jsou hodnější. Věděla jsem, že žijí v severní části Namibie. Na severu jsem potkala Mathiase z kmene Herero, což je další etnická skupina v té zemi, který mluvil trochu anglicky. S ním jsem se posunula k hranicím Angoly. Později jsem zase potkala Dryka, což je napůl Himbo a napůl Portugalec. Vždycky je dobré začít ve velkém městě. A pak se pomalu vzdalovat. Abych se totiž dostala až do té nejizolovanější vesnice, musel mě někdo doporučit. Dryk mě vzal ke své sestřenici, do osady, kam jsme museli jít 50 kilometrů pěšky. Když jsme do té vesnice došli, Koukali na mě stejně překvapeně jako já na ně, ale snažila jsem se nedat to na sobě znát. Sedla jsem si k nim a nefotila si je, jako to dělá většina turistů. Foťák jsem vyndala až po 14 dnech. Koukali mi na vlasy a na kůži, že takovou nemají, a podobně. Rodina v jedné vesnici mě ubytovala v ještě nedokončené chýši. Můj spacák byl zážitek pro místní děti, nacpalo se jich tam pět. A já pak spala celou dobu v kůžích. Nechtěla jsem se od nich odlišovat. Chtěla jsem, aby mě brali jako přítele. A dorozumívání…? No…, Někteří z nich uměli anglicky, hlavně děti, které chodí do školy a anglicky se učí. Ale kvůli škole mimo jiné ztrácí svoje krásné tradice. Starší generace anglicky neumí. Bavit se s nimi, to šlo dost těžko. Dorozumívali jsme se pomocí rukou a taky jsem měla slovníček nejzákladnějších frází. Většinou pochopili, co chci říct. Byla jsem ve dvou komunitách, z toho u jedné, úplně izolované. Tam mě vzal jeden člen předchozí komunity. Vůbec jsem nevěděla třeba, kolik je hodin. Psala jsem si o nich poznámky a malovala je. A dokonce jsem se změnila v Himbku. Každý den jsem se dozvěděla něco. Všechno, co mají nebo dělají, má nějaký význam. Byla jsem třeba u kastrování býků nebo rituálu vymítání zlých duchů z jednoho člena kmene. Celý den se točí kolem jídla, ale Himbové jsou taky umělci. A ženy jsou parádnice. S tamními ženami jsem dělala i vykuřování, což je očistný rituál pro ženy. Jakmile začne dívka menstruovat, udělají jí ostatní ženy dredy z bahna z hlíny a tuku a už se nemyje, jen se vykuřuje. Ale přesto ženy nezapáchají. Muži se myjí v řece.

Ženy mají spoustu práce, muži zase tolik ne. Muži jsou pastevci dobytka a můžou mít i několik žen. Přesto u Himbů neexistuje žárlivost. Taky se tam pijí hektolitry sladkého alkoholu epaka, což je kukuřičný nápoj. Někdo jde třeba devět deset kilometrů říct něco někomu a během cesty se strašně opije. Báně s alkoholem mají zavěšené na velkých stromech. To je asi taky důvod, proč se tak rychle množí. oni hodně pijí a mají sex mezi sebou bez ochrany. Muži mají proto taky hodně dětí, o kterých třeba ani nevědí.

Členové komunit kmenů jsou nejšťastnější bytosti, nic jim neschází. Jsou tam rádi, neměla jsem pocit, že by chtěli odcházet do měst. Já abych zapadla, tak vyjma splétání vlasů do dredů a vtírání do nich červené směsi z hlíny a tuku, jak to dělají, ale chodila jsem oděna jako himbské ženy a na krku nosila tlustý kruh jakožto svobodná. Tradiční oděv sestávající jen z velmi úzké kožené sukýnky, pod kterou ale mají další kus vydělané kůže na způsob plínky a korálků jsem nosila také. Zbytek těla včetně obvykle pevných prsou nechávají odhalený, a to i mimo vesnici, takže i já.

Typickým znakem Himbů je jejich červenohnědá barva, která vzniká nanášením směsi tuku a okru na celé tělo a do vlasů. Tato vrstva je bezpečně chrání před ostrým sluncem. Skoro každá žena ve vesnici se starala o malé dítě. Prsu se překvapivě vehementně dožadovaly už i poměrně odrostlé děti. Brzy ráno v podstatě ve vesnici nespatříte muže. Ti většinou zmizí s rozedněním do buše, kde pasou dobytek a kozy. Ženy se přes den věnují posedávání, klábosení, výrobě ozdob a samozřejmě vaření. Život je v himbských vesnicích v Kaokolandu bezpochyby tvrdý a plyne hodně líně. Dětí je v himbských vesnicích mnoho, ale zajímavé je, že jsme viděli převážně chlapce. Dívek bylo k vidění opravdu málo. Himbské chýše jsou opravdu skromné. Žádná postel, jen udusaná hlína a na ní maximálně položená kůže z kozy. Himbky jsou celé potřeny červenou směsí a na sobě mají kromě ozdob pouze bederní kůži, která je také pomazána červení. Vlasy mají spleteny do dredů, které pomazávají silnou vrstvou červené hlíny, takže působí dojmem jakýchsi červených hadic, na jejichž koncích jsou načernalé roztřepené konce. Hlavu ještě zdobí dva kožené rohy z kravských uší. Na hrudi má každá Himbka zavěšenou bílou homolici, čili jedovatou mušli, někdy ještě dozdobenou dalším páskem kůže. Kde je vzali tady uprostřed polopouště, daleko od moře? Můžeme se pouze dohadovat. Velkou zvláštností jsou kožené popruhy na zádech na nošení dětí, samozřejmě také natřené na červeno. Některé Himbky, zvláště ty mladší, chodí zcela nahé, jinak si na kožený pásek zavěšují kratičké pruhy kůže před choulostivá místa. Děti běhají po vesničkách nahé s výjimkou ochranných voodoo náramků a přívěšků

Nějak se o mě dozvěděli v onom 50 km vzdáleném městě a jednoho dne se objevil terénní automobil a v něm byli dva normálně oblečení černoši a jedna žena. Ukázalo se, že je z nějakého školského úřadu. Prý je zajímavé, že se snažím žít s těmi domorodce (jako kdyby ona domorodec nebyla) žít jejich způsobem, mám jejich respekt a důvěru, tak jestli bych děti z té vesnice nechtěla učit angličtinu a základy počtů jako jejich učitelka Prý by mi v případě souhlasu dovezli takový větší stan jako školu, nějaké potřeby, tabuli, křídy. Prý by ty děti nemusely chodit do školy do vzdálené vesnice, což je v buši dost nebezpečné. Že bych vlastně mohla vytvořit těm malým i trošku větším negramotným jakousi přípravku. Nejsem sice pedagog, ale angličtinu díky studiu angličtiny na základce, střední škole a pak díky mému čtyřletému pobytu v Anglii, Irsku a USA zvládám bez problémů. Slíbila jsem tedy že to zkusím a dohodli jsme se. Neplánovala jsem si tam vydělat, ale poznávat. Učila jsem za stravu a ubytování. Skutečně do týdne se vrátili bílým pick-upem zn. Toyota a nejen přivezli, ale i postavili ten stan. Přivezli mi tabuli na trojnohém podstavci, křídy a nějakou učebnici.

Nejdříve jsem musela všem dětem, bylo jich asi 20, vysvětlit, že když přijdou ráno do školy (onoho stanu, který se stal i mým příbytkem, musí pozdravit. Prostě jim bylo vysvětleno: „Když sem přijdeš, musíš říct: muwependuka", to znamená dobré ráno. A oni si to ti kuliferdové a kuliferdice zapamatovali a pak zdravili jako o život. Děti jsou velmi živé na to, aby jen seděly a poslouchaly, a o těch v Africe to platí obzvlášť. Moje metoda byla založená na komunikaci a přirozeném využití jazyka, je to ideální pro netradiční prostředí buše, kde se to osvědčilo. Snažila jsem se děti zaujmout a ony pak měly zájem, byly přirozeně zvídavé. Když děti udělaly nějaké chyby, tak jsme je společně opravili, snažila jsme je s nimi probrat. Nebylo to o známkách,byla to jen taková přípravka na skutečnou školu. Vymýšlela jsem si různé hry, které jsem s dětmi dělala. S dětmi jsme si hodně sedli, oblíbily si mě a bylo to vzájemné. Já se naučila, že lze žít i bez televize, internetu, mobilů a začala jsem si všímat, jak fouká vítr, jak jsou stromy žluté nebo zelené, jaké zvuky vydává to či ono zvíře… Naučila jsem se klidu. Náš styl života je příliš uspěchaný a stresující. Když si vzpomenu, jak na mne některé mé kamarádky v Česku hleděly, že chci jet jen tak na blind na stopa do Afriky, že prý jsem se zbláznila, že jsem tmavší bloncka a že mě unesou, že skončím v nějakém africkém bordelu, kde zmizím beze stopy nebo že mne něco sežere a tak. No a já nezmizela a učila anglinu malé prcky Himbů, byla jsem spíše jako nějaká učitelka africké školky, žila jako Himbka, potírala si tělo také tím kozím tukem a hlínou, nosila bederní roušku z kůže a jedla jejich jídla, které ty ženy udělaly. Není to nic moc, ale člověk si zvykne na všechno. Jak už jsem řekla, na první pohled to vypadá, že Himba je kmen žen; téměř všechny jsou zcela tradiční, hrdé a krásné. Oproti tomu chlapi většinou normálně ve vesnicích moc nepotkáte, protože jsou často daleko na pastvinách, anebo (bohužel) v hospodě. Začínají dost propadat alkoholu. Dlouho jsem moc nechápala, jak v té buši mohou chodit do hospody… Měla jsem v té vesnici jednoho kamaráda. Jmenuje se Vipuakuje. Já mu říkala prostě foneticky Vypakuje a on mě Teri. Měl tehdy dvanáct pryč a ještě nebyl přijat za muže, ještě neprodělal iniciační obřad. Byl hubeňour a měřil tak 150 cm (Já mimochodem 170 cm). To, že nebyl považován ještě za muže se pozná i podle toho, že chodil holohlavý s výjimkou jednoho copu uprostřed čela. Tento cop je rozdělen do dvou v období roku před iniciací do dospělosti. Jinak chodil nahý protože byl stále brán jako dítě. Vypakuje byl milý, hovořil kupodivu jakž takž anglicky a tak když mluvil o „hospodě“, nechtěla jsem věřit svým uším. Slyšela jsem dobře? Do hospody? Co tím myslí, tady uprostřed prázdné buše? Snažila jsem se rozluštit slovíčko „mashaya“, pod kterým se může skrývat možná všelicos a s příjemným nedočkavým pocitem, že bychom je mohli spatřit už dnes, vyrážíme s vypakuje vyšlapanou cestičkou do bodlinatého lesa. Ze tmy začínají prostupovat lidské hlasy a lehce problikávat světélka ohňů. Z dálky spatřujeme titěrnou sotva stojící dřevěnou boudu, do níž se vejde jen malá výstavka alkoholu. Okolo ní posedávají už podnapilí černoši. Přicházíme blíž a kromě alkoholu začínáme cítit i nepříjemný pach potu a zvířecího sádla. Ne, nechtěla jsem je dráždit svou přítomností a co jsem viděla mi stačilo. Vrátili jsme se tedy do vesnice. Při zpáteční cestě jsme vedli s Vypuakujem rozhovor: On – „Jsme tu rádi že ty sem přijít mezi nás.“ Já – „To já taky… Už jste tu měli někdy turistu?“ On – „Ne, nikdy, ty být první bílá… Sem je to dost daleko“
Já- „A byli byste rádi kdyby nějací přisli?” On – „Ani ne…, my mít rádi náš klid.” Chvilka ticha… On – „Máte tam v tvoje země taky krávy a kozy?”
Já -„Máme.”
On – „A mohl bych tam u vás chodit takhle ?” Já – (chvíle horečného přemýšlení, co na to říct?) „Nemohl, je tam na to moc zima.” On – „Hmm, škoda. Tak to tam nejet. My se měnit nechtít, ani neměnit“. Prostě jsme se takto vyptávali jeden druhého a poznávali své zvyky, kulturu i sebe samotné navzájem. Mě zajímaly jejich zvyky všední činnosti, jeho zase jaké je to u nás.

Možná se zeptáte, jak jsem řešila v Té Africe své intimní sexuální potřeby… No, masturbací. Měla jsem s sebou dildo. Vibrátor by byl nepraktický… až by mi došly baterky. Jsem normální ženská a tak jsem si dost dlouho dělala dobře jen já sama prsty či tím dildem. S místními chlapy bych to neriskovala, je tu v Namibii dost AIDS a chlapi na to kašlou. No a ani žádného bílého společníka jsem po ruce neměla, takového toho kamaráda s výhodami. Před očima jsem měla neustále nahého Vypakuje a jeho pinďourka. Puberta u těchto divokých kmenů očividně začíná dříve než u nás. Dívky tam menstruují normálně v jedenácti, občas některé i v deseti letech. Také Vypuakuje měl často elekci a na to, že mu bylo jen přes dvanáct ho měl už třinácticenti­metrového. Vůbec se za to nestyděl jako by se styděli kluci u nás. Nestyděl se mi ani sdělit, že se mu líbím. Vím, že se na mne často tak zvláštně díval… Ne, nikdy jsem nebyla na mlaďoučké klučíky, jenže jak se říká: Nouze naučila Daibora i na housle housti… Prostě jednou, když jsme byli spolu zase o samotě jsem se jej zeptala, zda necítí stud, že je přede mnou nahý. Vypakuje nevěděl vůbec co to je ten stud. Musela jsem mu to vysvětlit. Prý že ví, co mají holky i ženy mezi nohami. Když jsem se jej ptala, zda ví, jak se dělají děti, tak to věděl moc dobře, prý to už viděl dělat svého otce s matkou v chýši a také některá svobodná děvčata s některými muži. Prý na tom nic není. Když jsem se jej zeptala, zda si jej honí a myslí přitom na nějakou ženu nebo dívku, která se mu líbí, tak bez jakéhokoliv zaváhání řekl, že ano, prý už mu z azzakari tj. pinďoura vystříkne i namiji maniyyi, taková bílá lepkavá vodička, která kdyby se té na níž myslí dostala do farjin mace, z čehož jsem díky jeho ukazování mezi moje nohy pochopila, že myslí vagínu, tak by jí pak rostlo břicho.

No, jednou jsem neodolala a chtěla, aby mi to ukázal, jak si ho honí. Čekala jsem rozpaky, že se bude ošívat a tvrdit, že to nemůže, ale chyba lávky… Tak jsem se jej zeptala: „A která z vesnice se ti líbí?“ „Ty Teri, ty se mi líbít a chtěl bych tě za žena, až budu muž“, překvapil mne. „Ale Vypakuje, ty jsi se své matce narodil, když mi bylo jako tobě a ještě tři roky“, ukazovala jsem mu tři prsty. „A proč ty nemít ještě muž…? Kdybys měla muž jako já, ty bys už mít deset děti“, ukázal prsty obou rukou. „Já ti ukázat jak do ty, do tvoje farjin mace vystříkat namiji maniyyi…, ale ty mi ukázat farjin mace!“ pronesl bezelstně. Docela mne to vyvedlo z míry, ale cosi mne svádělo k tomu mu vyhovět. Přesto jsem mu se zdviženým prstem řekla: „Ale Vypakuje, tohle bude jenom naše tajemství, ty to nesmíš nikomu povídat!“ „Ale proč Teri, i moje matka Peya se mne ptát, zda to my dva spolu dělat… Prý ty bez muž a jistě to potřebovat a já s tebou nacvičovat, abych to umět až já být muž a dostat za žena Uutoni.“ Já žasla. Tak jsem tedy zdvihla svou bederní roušku, sedla si před ním na kožešinu, pokrčila a rozevřela nohy a obnažila jeho planoucím černým zrakům své světle hnědě zarostlé přirození. Byla jsem zvědavá až napjatá, co bude… a na to jeho fascinující čokoládově snědé tělo. Nezapírám, že můj pohled na něj byl žádostivý. Cosi mne na tom fascinovalo. jak jsem už napsal, na dvanáct let měl v erekci celkem slušný penis a ta mu při pohledu do mého rozkroku dosáhla vrcholu. Jeho penis mu trčel dopředu a mírně nahoru. Jako by mne vyzýval: „Chyť mi ho! Zkus jeho tvrdost! Stiskni ho!“ ale to jsem ještě nedokázala. Ještě nebyl obřezán jako dospělí muži a tak jsem viděla jak se mu předkožka sama stáhla napětím a vzrušením, viděla jsem jeho obnažený rudý žalud. Varlata v šourku mu mírně visela dolů, ale jasně jsem je obě viděla uvnitř. Chytil si penis prsty pod žaludem a předkožkou začal rytmicky jezdit nahoru dolů. Ústa měl pootevřená a rychle dýchal. Jeho dech bylo slyšet a já se upřeně dívala, jak si to dělá a v podbříšku se mi tetelili motýlci. Myslím, že jsem vlhla. Možná tak necelé dvě minuty a ruka mu na penisu kmitala sem tam. Onanoval statečně. Dech se mu zrychlil až začal lehce sténat. Myslím ale, že si to ani neuvědomoval. Začal se napínat a ještě více přidávat na rychlosti, až najednou s sebou prudce trhl vpřed, jako kdyby přirazil, vyhekl a z dírky v žaludu mu vystřelila dávka semene. Přeletěla vzduchem snad ten metr, který nás od sebe dělil a přistála mi na rameni a prsou. Další výstřiky už byly kratší a kratší. Byla jsem překvapená, kolik toho v sobě už má takový mladičký klučina. Jistě by to zaplnilo polévkovou lžíci. Nebyla jsem schopna slova. Vypakuje zůstal unaveně stát a dýchal.

Takhle to šlo den po dni a ten chlapec se na mne doslova lepil jako kanagom. Dopoledne jsem byla s dětmi ve školičce ve stanu a učila je angličtině, na oběd jsem byla tu u té, tu u oné matky některého z dětí a odpoledne jsem byla chvíli se ženami a chvíli s Vypuakujem. To, že jsem se s tím chlapcem sblížila a kamarádila nebylo tajemstvím, protože místní ženy, když nás viděly, tak si cosi vždy povídaly a pak se smály. Občas jsem byla tedy účastna chlapcově onanování, až jsem si pak přece jen jednou, když už to přede mnou dělal tak dva týdny a když jsme byli mimo vesnici, dodala odvahy a vzala jsem mu ho do ruky. Spokojeně se na mne zazubil. Měl ho tuhý jako kost. Silně jsem mu ho stiskla prsty pod žaludem a sama jsem mu ho začala honit… Pomalu, nikam jsem nespěchala. Žalud měl mokrý od té mužské čiré rosy, co mu slzela z otvůrku v žaludu, který se na mne otvíral a přivíral jako maličká pusinka. Pak jsem mu jej vzala do celé dlaně a zrychlila, až se nakonec vystříkal. Toto se mu líbilo. od té doby to chtěl dělat jen takhle, s pomocí mojí ruky. Asi další dva týdny na to, kdy už jsme si oba zvykly na mé honění jeho penisu jako na normální činnost, jsem se jednou neudržela vzala jsem mu penis do úst. Zprvu se ulekl, ale pak se poddal a tak nějak instinktivně mi penisem proti puse začal kopulovat. Jednou rukou jsem mu držela v dlani šourek s varlaty a druhou jsem se sama dráždila mezi pysky a na poštěváčku. Když jsem měla po delší době orgasmus, on my zasemenil ústa a donutil mne to polykat. Tohle jsem svým partnerům nikdy nedělala, až teď dvanáctiletému černému klukovi. Nevím proč jsem mu to udělala, vždyť že bych toužila po černošském penisu, to tedy zrovna ne. Navíc bílé ženy toužící po černém milenci chtějí zpravidla velkého urostlého muže s velkým bimbasem a Vypakuje byl ještě puberťák, ještě dítě… Samozřejmě s jídlem roste chuť a tak už chtěl napořád, abych mu ho vykouřila a on mi mohl semenit do pusy. Sama ze sebe jsem byla překvapená, že mi to najednou nevadilo a jeho sperma jsem bez odporu polykala. Vypakuje se mě pak držel jako ocásek. myslím, že si mne přivlastnil a snad se už viděl jako můj manžel či co a mě tohle nedocházelo. Pro mne to byl jen dětský kamarád a to jen díky tomu, že jsem se s ním zvládala domluvit anglicky. Jenže podala jsem mu prst a on mi chytl hned celou ruku, obrazně řečeno. Kdysi mi vyprávěla jedna známá od nás z Kladna, že byla na dva týdny v Kenyi a když jela v Nairobi taxíkem, bavila se s řidičem no a nakonec jí ten řidič vyznal lásku a prý ať se stane jeho ženou. Ona to brala jako vtip a smála se tomu, ale ten taxíkář to prý myslel fakt vážně a to odmítnutí jej dost naštvalo, takže ta známá byla ráda, že z toho taxíku vypadla a dala mu bankovku a raději ani nechtěla nazpátek i když mu dala moc. Takoví jsou tihle černoši z Afriky. Jenže Vypakuje nebyl chlap, byl to jen himbský cucák, co ho zachvátila puberta a mne to s ním bavilo a brala jsem to jako takovou nevinnou hru, jako takové zpestření jinak nudného stereotypu.

No jo, jenže kdo si hraje s ohněm… a tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až…

Byl sice dítě, ale pro mne byl jistota, že není nakažený nějakou pohlavní chorobou. Nebyl to ještě muž, ale byl mi po ruce. Zajímavé je, že když jsem menstruovala, tak ty dny se mnou nebyl. Jako by to cítil či co, nebo mu to řekly ženy z vesnice? Možná mají tito divocí tidé vyvinutější čich než-li mi zcivilizovaní…?

Já v té vesnici měla jen tři činnosti… Jíst s Himbkami jejich jídlo založené na kukuřičné mouce, kozím mléce, tvarohu a výjimečně na kozím nebo hovězím sušeném masu, učit se s dětmi a hrát s nimi hry a povídat si s Vypuakujem. To ostatní, za co jsem se i trochu styděla, ale nemohla jsem si pomoci, bylo cosi navíc. Ještě k těm jídlům… Ony místní ženy je dělají hlavně jako pečenou nebo vařenou kukuřici, někdy k tomu hořké melouny, zkysané tvarohové mléko či přímo tvaroh a také kukuřičnou kaši.

Nevím, co to se mnou bylo, nedokážu to nikterak rozumě definovat a vysvětlit. Jen mne asi spalovala touha po šukání, prostě mne přemohla touha mít ten jeho mužský a přesto dětský penis v sobě, jen to zkusit. Nikdy jsem s žádným černochem nic neměla ani u nás v Česku. Byla to jen zvědavost, jen očekávání čehosi…

A tak jednou pozdě večer, to už jsem v té vesnici byla přes tři měsíce jsme se zase oddávali naší obvyklé hře na honění Vypuakujeho penisu mojí pusou, masáži jeho šourku i mojí pipiny, konkrétně poštěváčku, dělajíc si vzájemně dobře, když jsem mu řekla: „Vypakuje, jak bys mi to dělal, kdybys byl můj muž…?“ Nevím, snad to bylo tím, že jsem měla ovulaci a při ní jsem normálně vzrušivější, snad že jsem byla samodrážděním hrozně moc vzrušená a snad i proto, že mne popoháněla zvědavost a touha po něčem, co by u nás nebylo možné. Ne, já sice Vypakuje měla ráda jako kamaráda, ale rozhodně jsem k němu necítila lásku jako k potencionálnímu muži, takže pro mne to byla jen taková hra. „Ty bys ale muset kleknout a opřít o ruce, jako by ty koza a já být kozel“, poučoval mne. „Takhle?“ zeptala jsem se a zaujala polohu na všech čtyřech. „Tak“, přitakal a než-li jsem se nadála, měla jsem ho klečícího za zadnicí. Ucítila jsem, jak mi obnažil zadek tím, že má přehodil bederní roušku z kůží na záda a nežli jsem se nadála, už jsem ucítila ten jeho tuhý jedovitý kolík mezi pysky a zeho dlaně na půlkách. Najednou mi palci rozevřel pysky, já se stačila jen užasle nadechnout a chtěla vykřiknout jeho jméno, ovšm zmohla jsem se jen na „Vypaaa…“ a už jsem vnímala, jak mi svým penisem projíždí pochvou, která byla naštěstí zvlhlá. Než jsem se nadála, měla jsem jeho podbříšek na pyscích a jeho žalud, který jsem měla už tolikrát v puse na děloze. Chtěla jsem se ohradit, cosi namítnout, vyslovit varování k opatrnosti, ale nedal mi k tomu šanci a začal do mne přirážet jako ten opravdový divoký a nadržený stepní kozel do kozy, takže jsem byla ve stavu němého úžasu z něho i ze sebe sama. Jeho kolík mi tam jezdil sem tam jako píst, jeho podbříšek mi pleskal o půlky a z toho jeho hektického tempa se mi tajil dech. V hlavě jsem měla najednou nepředstavitelný guláš pocitů a myšlenek, ale z toho mně po té krátké snad minutové jízdě vyvedly ty záškuby ve mě, to cukání se toho chlapcova penisu a to rozlévajíc se teplo ve mě. Teprve v té chvíli jsem si uvědomila: „Bože, vždyť on do mě stříká semeno!“ Když ho ze mě vytáhl, již mu vadl a Vypakuje rychle dýchal. Posadila jsem se, hleděla jak čerstvě vyoraná myš a sáhla si do rozkroku. To, co mi ulpělo mezi prsty jsem dala k nosu a ucítila neklamný pach spermatu. „Běž už spát, už je pozdě“, řekla jsem mu a chlapec bez protestů odešel. Přiznám se, že mi trvalo dost dlouho, než-li jsem usnula přikryta spacákem.

Ráno jsem se tvářila jakoby nic, ale podle toho, jak se na mne ženy a dívky zubily jsem měla pocit, že to ví celá vesnice a já se styděla. Jenže styděla nestyděla, ten vypakuje byl pro mne jako nějaká droga, něco jako můj živý vibrátor. A tak druhý den a ty co mo něm následovaly jsme si to opakovali a tak jsem mu již přestala kouřit penis a regulérně jsem s ním souložila. Přitom jsem Vypakuje nabádala, aby tolik nespěchal, že máme čas, že si to můžeme užívat. Dokonce jsem mu ukazovala, kde mne má a jak dráždit, že je to moc příjemné. Kluk mi tedy sahal na pipinu, osahával mi pysky, štěrbinu mezi nimi a dráždil mi poštěváček. Bylo boží jak k tomu přistupoval. A když mi ho tam dal, tu v kleče zezadu nebo na misionáře, když jsem jej měla mezi stehny a nad sebou vzepřeného na pažích, cítila jsem fakt slast. Ne já nepotřebovala nějaký tlustý ocas přes dvacet centimetrů, mě stačilo těch třináct čísel, aby mi dělalo dobře.

Někde v Česku jsem četla, že průměrná délka penisu v ochablém stavu je 9 – 10 cm, při erekci pak 13 – 15 cm (některé studie prý uvádějí 14 – 16 cm). Pornografie živí mýtus, že jsou všichni černoši nadprůměrně vybaveni, pokud jde o rozměry penisu. Ve skutečnosti tomu tak ale rozhodně není, extrémy jsou asi přítomny ve všech rasách. Například v Evropě prý mají penisy v erekci delší než průměr Maďaři a Francouzi. Bronzová pozice náleží Čechům. V Africe prý jsou více vyvinutí muži ve východní Africe, ale Namibie není východní nýbrž jihozápadní Afrika. Ono jde i o psychiku a fantazii. Všechno nové, neznámé a exotické máme sklon zveličovat. Bělošky tak mají asi od černochů větší očekávají, stejně tak ale i černošky od bělochů.

Vypakuje byl učenlivý a dělal to, co jsem po něm chtěla. Naučil se mne dráždit a také jeho kopulace už byla pomalejší, jakoby poživačnější, ale o to důraznější. jen jedno jsem jej nedokázala naučit – aby byl opatrný a ohleduplný. V tomto se vždy projevoval jako živočišný sameček hlásící se o své právo, takže do mne vždy semenil a já si na to také tak nějak zvykla. On se naučil mi to udělat třeba třikrát po sobě a dokonce jsem měla i orgasmy, takže jsem pak usínala jak na vavřínech příjemně unavená a naplněná.

Asi po měsíci jsem jednou při hře s dětmi v mém školním stanu slyšela venku jakýsi křik několika žen a také mužské hlasy. Nevěnovala jsem tomu ale příliš pozornosti. V poledne jsem byla na jídle u Komiramby. Tentokrát se neusmívala a tak jsem se zeptala , tedy spíše posunky, co se děje, co to dopoledne bylo za hádku. Podívala se na mne a řekla: „Za to moct ty! Vipuakuje muset odejít! On už s ty nebýt!“ „Co se stalo? Co provedl tak strašného?“ divila jsem se. „Ty ho naučit být muž… On být ještě dítě a ty ho udělat muž… To nevadit, ale on…“ a najednou vstala a ruce dala jakoby jimi někoho držela a začala boky předvádět kopulační pohyby, protože nevěděla, jak jinak to vyjádřit. " Vipuakuje do dělat s ty, to nevadit. On to dělat i s Mambala a Luasi… Ony být mladá, ale ony mít už muž. Žena Himba muset po svatba být věrná svůj muž a Vipuakuje jim udělat dítě, ony brzy mít…" a Komiramba oběma rukama kázala jakože těhotné břicho. „Mambala i Luasi se přiznat že ony mít styk s Vipuakuje a jejich muž mít vztek na Vipuakuje. Chtít pokuta, za to, ale on být ne-muž, on nic nemít, tak ho vyhnat. "Ale kam šel?“ zeptala jsem se a Komiramba pokrčila rameny. Odešel a ani se nerozloučil. bylo mi ho líto a také mi bylo smutno. Mé hrátky s ním skončily.

Dny mi tam zase zapadly do nudného stereotypu a vzpomínky na hrátky s Vypakuje jsem zaháněla večer dildem. Asi po dvou týdnech od vyhnání Vypakuje z vesnice jsem si uvědomila, že už jsem měla dávno dostat menstruaci. Kalendářík jsem si žádný nevedla, vždy jsem to tak dva dny před na sobě poznala a nyní jsem si uvědomila, že je to už moc dlouho, co jsem to měla naposledy. No, v té vesnici jsem ale přesto vydržela ještě další dva týdny. ovšem ranní nevolnosti mi byly krutým a neklamným důkazem, že jsem v tom. Začala jsem panikařit. Rozloučila jsem se se všemi, zase na sebe vzala své kraťasy, košili a klobouk, věci dala do batohu a vyrazila nazpět k městu. Naštěstí asi po dvaceti kilometrech jsem potkala jednoho bývalého východního Němce jménem Olaf, který jel odkudsi do města ve starém pick-upu a ten mne vzal kam jsem potřebovala. Ve městě jsem strávila jednu noc a mohla se ze všeho umýt a vysprchovat… Po takové době. Pak jsem přijala nabídku průvodce německých turistů, že mne vezmou autokarem do Windhoeku.

Nebudu popisovat svou asi týdenní cestu domů do Česka, to by bylo nudné. Toho času jsem už šest týdnů zpět v domku u rodičů v Kladně a jsem v na konci čtvrtého měsíce svého neplánovaného těhotenství. Často vzpomínám na Vipuakuje, jehož dítě ve mě roste. Já vím, jsem pitomá a snad jsem si naivně myslela, že s tak mladým lučinou se nemůže nic stát, ale co si má počít samotná mladá, zdravá ženská v daleké Africe, nechce-li dostat AIDS?

Fanyn








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Věra

Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 458

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Sofie

Jsem přitažlivá čertice se sametovou kůží a nejraději to mám zezadu. Nejlepší bude, když se mi vystříkáš na záda a já pak nebudu meškat a vykouřím tě do poslední kapičky.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 451

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA SOFIE text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Blanka

Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 452

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Fanyn


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2020 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury