Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Šest měsíců 1

Co budete dělat pokud budete mít všechno? Před pěti lety se mi podařil heroický kousek. Vypsal jsem primární emisy akcií na moji malou firmičku uprostřed Čech přímo na londýnské burze. Byl jsem úspěšný? Ano to kurva byl! Měl jsem tolik peněz, že bych nemusel celý život nic dělat. Odjel jsem na rok na Maledivy, prošel jsem Himaláje a stál na severním i jižním pólu. Měl jsem všechno, žil jsem svůj sen. Teda alespoň do určité doby. Pokud máte vše, tak brzo zjistíte, že nemáte vlastně vůbec nic. Nespadl jsem do drog jak se slavným stává. Zešílel jsem, snad. Je pondělí ráno. Právě jsem se vrátil z pobytu na Hawai. Opět jsem nevěděl, co si ze svým životem počít. Brouzdal jsem na internetu celé hodiny. Když už jsem měl dost té honby, tak jsem si musel odpočinout. Kde? Za poslední dva měsíce jsem objel snad každou hawaičaku. No vystačil jsem si s pornem. Nedalo se, nikam se mi nechtělo a v mojí prdeli žádný bordel není. Když mé oči spočinuly na reklamě. Výstřední dáma dávala najevo svou nadřazenost. No, nikdy jsem to nezkusil, tak proč ne? Peníze mám, čas taky. Za chvíli jsem už držel v ruce telefon. „Adriana Bella, dobrý den,“ ozvalo se z telefonu,„jak vám mohu posloužit?“ chvíli jakoby mi něco uvízlo v krku, ale potom jsem vykuckal: „Chtěl bych mluvit s,“ zadíval jsem se na obrazovku, „Paní Thalií“. Ve sluchátku se začala ozývat písnička, když ji přerušilo, „Paní Thálie nepřijímá telefony, pouze schůzku z očí do očí“. Tak tedy požádal jsem ji o adresu. Přeci je to tak jenom lepší, můžu si to kdykoliv rozmyslet. Další dny to bylo stejné. Nuda, nuda, nuda. Musím přeci něco dělat, nějak se zabavit, řekl jsem si. Teprve po třech dnech jsem se odhodlal. Nasadil kalhoty a šel jsem. Adresa od Belly mě přivedla k malému domečku v románském stylu. Ještě jsem nebyl zcela rozhodnutý, ale zaklepal jsem. Zanedlouho se dveře otevřely. Uvnitř stála půvabná dívenka, nemohlo jí být víc než 19. „Prosím Pane, račte,“ ukázala a já jsem vstoupil. Usadila mě do křesla ve velmi výstředním obývacím pokoji. Fascinoval mě obrovitý kamenný krb na nímž vysela trofej, hlava medvěda. Uslyšel jsem podpadky. „Dobrý den, já jsem Thália,“ ozvalo se ve dveřích. Žena velmi vyzývavých tvarů se opírala o dveře. Byla oděna ve večerních šatech tmavě rudé barvy, ikdyž bylo dopoledne. Posadila se naproti mě a přehodila si nohu přes nohu. „Vykládejte, co vás sem přivádí?“ chvíli jsem mlčel a potom pronesl,„adre­nalin?“ vyznělo to spíš jako otázka. Nebyl jsem si jistý tím, co dělám. Věděl jsem jedno a to, pokud si nenajdu někoho, kdo se mi bude starat i čas a zábavu, tak umřu zaživa. „Chtěl bych po vás něco opravdu speciálniho,“ při těchto slovech jí vyvstal zajímající se pohled na tváři, zdvyhla obočí a čekala. „Půl roku na zkoušku, budete bydlet u mě.“ Tato slova jí asi vyrazila dech, neboť takovou poptávku určitě nemohla čekat. „Je vám jasné, že nejsem levná a slevu nedávám,“ přikývl jsem,„velmi hrubým odhadem vás to bude stát,“ zarazila se,„při nejmenším devět milionů!“ Přikývl jsem znovu,„mám ovšem svoje podmínky: každý den jakmile se vrátím v jedenáct domů už tam budete, jakmile se budu nudit je konec, dávám vám svůj čas!“ Odcházel jsem velmi potěšen. Musel jsem zajistit těch devět milionů, bezproblému. Dal jsem jí klíč a domluvili jsme se, že zítra bude vše, jak bylo domluveno. Nemohl jsem ani dospat. Ráno jsem skočil pro peníze. Už jsem stál u domu a vsouval klíč do zámku, když se dveře otevřely. Uvnitř stála ona, ale vypadala jinak než včera. Její oblečení dávala najevo, kdo je tu pánem. Černé kožené kozačka po kolena, síťované černé punčochy a černý kožený kabát s rukávy až po zápěstí a v ruce bič. Dostal jsem ránu přes záda,„dělej otroku,“ vešel jsem dovnitř,„teď patříš mě!“. Chytla mě za pusu a tvrdě s ní škubnula. „Na čtyři! Vysvleč se a po čtyřech přijď do obýváku s otrockou daní v ústech!“ Odešla a já jsem udělal jak požadovala, oblečení jsem seskládal na hromádku, klekl jsem na čtyři a kufr s penězi jsem chytil do zubů. Seděla na gauči jako bohyně. Prsty naznačila, abych kufr položil ke jejím nohám. Když si prohlédla obnos, vstala, napřáhla se a já jsem dostal další ránu, tentokrát na nahé tělo. Zaječel jsem, protože to opravdu nechutně bolelo. Chytla mě za hlavu,„víš, co ty čubko! Tvoje výchova právě začala,“ škubla mi za vlasy, „ode dneška jsem to já, kdo ti rozhoduje! Beze mě se ani nevysereš! Rozumíš?“ „Ano,“ odpověděl jsem, škubla mi zase za vlasy,„Takto se to neříká!“,„ano má paní,“ ale ani to jí ještě nestačilo. „Dneska to bude pouze -haf,haf-!“ zaštěkal jsem teda, jak řekla. V tu chvlíli ukázala, co měla celou dobu v druhé ruce, která byla schovaná za zády. Pazer! Projela mnou taková dávka elektřiny, že jsem se skácel na zem. Nejďřív poznamenala něco jako, „takového chlupáče nechci už ani vidět,“ vzala žiletku a oholila mi rozkrok jako nikdo před ní. Potom mi chytla koule a tvrdě je drtila. Díky tomu, že to tak neuvěřitelně bolelo mé otočila na břicho a zpět na všechny čtyři. Koule přetáhla dozadu, docela až k análu a tam je přichytila nějakou kladkou. Díky tomuto manévru jsem nemohl vstát, jediný možný pohyb byl po čtyřech. Ale to ještě nebylo vše. Naplnila injekční stříkačku lubrikačním gelem a vstříkla mi ho do análu, to samé zopakovala ještě dvakrát. Potom ho zacpala análním kolíkem na jehož konci byl půlmetrový ocas, jako pro psa. Nemohl jsem se vůbec postavit, neboť bych si zlomil penis. Velmi nepříjemný pocit pro někoho, kdo v životě nebyl dole. Dostal jsem další bičíkem. „Zavrť prdelkou!“ zavelela velmi charismaticky. Udělal jsem jak řekla a ocásek se mi pěkně vrtěl. „21. století a ty tady přede mnou klečíš na všech čtyřech jako otrok! Cha, ale to ještě není vše,“ dostal jsem bičem. Beze slova jsem pochopil, co chce. Bičíkem ukazovala na kozačky. Nejdříve jsem chtěl rukou pěkně očistit její kozačky, ale po dalších dvou ranách a slovech: „takhle ne čubko“, jsem pochopil, že si žádá jazýčkem. Velmi klidně jsem se sehnul k samé špičce. Začal jsem olizovat špičku. Ano, to se jí líbilo. Pokračoval jsem ke kotníčku a zase jsem se vrátil ke špičce. Zdálo se, že ji má důkladná práce uklidňovala. Potom mi to nějak ujelo a chtěl jsem si dopomoc rukama. V tu ránu jsem dostal ránu! A další! A další. Mrcha jedna, říkal jsem si. „Teď mě následuj,“ a odcházela. Samozdřejmě po čtyřech jsem se šinul za ní, nebylo to vůbec příjemné. O to víc jsem se nadělal, když jsem musel jít za ní do patra. Celých 30 schodů. Bylo to nekonečně nekonečné. Stála na posledním schodě, ruce u pasu, nasraný pohled. „Kde byls tak dlouho,“ a dostal jsem další. Moje prdel za těch pár ran už pěkně zčervenala. Pokračovala do pokoje. Mě snad šálil zrak. „Mám celých šest měsíců, abych s tebe udělala lidskou trosku, sluhu, otroka, bez sebemenší chuti se bránit. Garantuju ti, že za jeden měsíc uděláš vše, co řeknu. Víš, co lze za devět milionů dělat,“ a začala se krutě smát. Vyklidila mi celou pracovnu a za jedinný den z ní udělala dokonalou místnost jakou potkáte v psychiatrické léčebně. Po stěnách molitanové výstelky, aby nebylo vůbec nic slyšet. Dokonalá izolace. Po stranách stolečky a skříňky. Uprostřed jediný velký stůl do písmene X. Mrštným pohybem uvolnila koule z nebezpečného sevření, „tak jsem si tě vyzkoušela,“ bičem ukázala ať si vylezu a lehnu. Ruce i nohy jsem roztáhl do písmene X. Nejprve mi koženými popruhy uvázala ruce v zápěstí ke stolu, potom nohy v kotnících. Následovaly kolena a lokty. Předposlední popruh přetáhla přes břicho a poslední přes hlavu. Začal jsem oddychovat, neboť to nebylo vůbec příjemné rozpoložení. Vyčkával jsem, jak bude pokračovat. „Dneska začneme trochu zlehka,“ otevřela mi oči a výčka přilepila, tak že jsem je nemohl zavřít. Kapla mi do očí nějakou látku, po které jsem kupodivu nemusel vůbec mrkat. Ucítil jsem obrouvskou bolest na bradavkách, zakřičel jsem z plna plic. „Tady tě nikdo neuslyší,“ měla pravdu, místnost byla neprodyšná. Obě bradavky mi propichla elektrodami. Další jsem dostal na stehna, lýtka, na všechny břišní svaly i svaly na rukou, skrátka na každý důležitý sval. Potom se zarazila, jakoby nevěděla jak pokračovat. Nakonec se rozhýbala a já jsem dostal elektrody i na penis a koule. „Co myslíš, že bude následovat?“ vše zapojila do divného přístroje. Chytla kolečko, které ho očividně uvádělo do pohybu a podívala se mi do očí. Pootočila s ním, všemi svali mi začal procházet proud a já sem se svíjel v agonii. Zesilova a snižovala intenzitu. Potom tam zapla nějaký režim. Podívala se na hodinky, „máme něco po obědě,“ mrkla mě do očí, „pokud vše půjde podle plánu v sedm jsem zpět u tebe, musím si vyřídit pár věcí a nakoupit,“ tím to ukončila a odešla. Vůbec ji nezajímal můj křik. Svíjel jsem se tam tak dlouho. Režim byl nastavený na vzestupný, nestálý. Už se zdálo, že to končí a zase jsem dostal ránu. Nemohl jsem spát, nemohl jsem být pořádně vzhůru. Dlouho jsem přemýšlel jestli jsem udělal dobře.
V sedm přišla, přesně jak slíbila. Už jsem byl uplně vyšťavený. Síly mne opustily už dávno. Otevřela dveře a jenom dodala, „jsem zpět,“ vypla celý přístroj. „Chvíli jsem se trápila, že jsem tě tady nechala takto, ale vidím, že ti to jen a jen prospělo,“ neměl jsem ani sílu otevřít pusu, natož tak protestovat. „Nejdříve jsem byla u kadeřníka,“ začala popisovat, co celý den dělala. Panenky se mi přitom točily, když jsem poslouchal kolik utratila. Mezitím, co velmi barvitě popisovala své činnosti její prstíky odvazovaly popruhy. Zanedlouho jsem byl volný, ale přitom nevolný. Postrádal jsem jakýkoli náznak síly. „Máš štěstí, že je to dnes tvoje premiéra, jinak bys tam byl celou noc! Dnes naposledy ti přinesu jídlo,“ když se vrátila v ruce držela misku pro psa s krupicí. Zdvyhal jsem se, ale prstíkem naznačila, že to si ještě nepřeje. Zůstal jsem tedy ležet. Popadla bičík, „deset za tak luxusní večeři,“ jak řekla, tak udělala. Držel jsem jak jsem nejvíc mohl. Rány padaly na břicho, stehna, ale pár jich dopadlo i na penis. Zase jsem se začal zdvyhat, „takhle ne! Jak se říká,“ pokračovala, „děkuji má paní,“ ale ani to jí nestačilo a tak mě shodila ze stolu a já jsem rozlil celou krupici. Nemeškala a opět mě řádně zřezala. Čekala tam než to vylížu jazykem do poslední kapky. „Hodný otrok! A teď šup šup, po čtyřech do ložnice a na kutě,“ dělal jsem jak řekla. Vylezl jsem na postel, „tak to ne,“ raději sem zase slezl, abych nedostal další. „Tak se mi to líbí. Máš ocásek, tak budeš spát v boudě,“ a vskutku, koupila psí boudu a postavila ji vedle MÉ postele. Poslechl jsem ji a zalezl dovnitř. Zhasla světlo, „dobrou noc. Uvidíme se ráno.“








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Veronika

Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 456

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Věra

Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 458

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Verča

Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 457

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Nováček?


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2024 Ceník - Vaše reklama na Povidka.cz | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury