Sex z jiné doby...
Následující příběh se odehrál na sklonku sedmdesátých let v tehdejším socialistickém Československu. Mladý manželský pár, učitelka Yveta (25) a chemický inženýr Jarda (28), řešili po svatbě otázku společného bydlení a jak to tehdy u mladých manželství bývalo, nejjednodušší cesta k bytu vedla přes výběr zaměstnavatele. A tak Jarda přijal místo výrobního technologa v malé chemičce v malém třítisícovém městečku v severních Čechách, neboť s ním bylo spojeno získání služebního bytu. Protože zaměstnání potřebovali aspoň kvůli razítku do občanky oba, ředitel oné továrny Yvetu přijal do podnikového oddělení propagace.
„Paní učitelka se možná bude trochu nudit, ale aspoň si může povídat s mou ženou, ta tu naši propagaci vede, hahaha!“, vysvětloval bodře Jardovi, jak založil v podstatě zbytečný podnikový úsek, aby měl kam upíchnout svou choť. Mladý pár se tudíž v dubnu stěhoval z Prahy konečně poprvé do vlastního. Počáteční Yvetiny rozpaky se ovšem rychle změnily v poznání, že tohle bylo rozhodně šlápnutí vedle. Už po pár týdnech se jejich nové bydliště jevilo jako past, ze které se nevyhrabou možná celá léta. Prostředí malého městečka, spíš větší vesnice mezi kopci, mimo všechny hlavní tahy, bylo demotivující samo o sobě. Továrna navíc stála na jeho samém okraji, v podstatě zastrčená v polích kousek od železniční trati. Co hůř, služební byt se nacházel v prvním patře malé bytovky přímo u brány do fabriky. Obývalo ho několik rodin zaměstnanců vedení podniku včetně ředitelovy, která obsadila největší byt ve druhém patře.
Pracovní dny se tak slévaly do nekonečného nudného bezčasí, kdy člověk ráno opustil domov, přešel přes dvůr na pracoviště, odkud se odpoledne se zahoukáním sirény zase vracel domů.
V té době měl ale už jediný obchod ve vsi, konzum Jednoty, zavřeno a hospoda ještě neměla otevřeno. Večer nebylo kam jít, kam jet, a ani jak. Většina zaměstnanců továrny dojížděla z blízkého okolí na kolech, pár jich odvezl v podvečer autobus či lokálka o jednom vagónu. Vyrazit si někam na večer bez auta nebylo možné, do vsi se v pozdějších hodinách už žádný spoj nevracel.
Yveta už po pár týdnech nerozeznávala, jestli je právě úterý nebo třeba čtvrtek. Po pracovní stránce byla od samého začátku na rozpacích, co vlastně se od ní očekává. Propagační oddělení podniku bylo potěmkiniádou, zřízenou ředitelem výhradně pro jeho manželku Valérii. Jelikož závod spadal do většího koncernu, na ředitelství v Ústí nad Labem si vše dovedli spropagovat sami. A tak zatímco Jarda se po hlavě vrhnul do technologické modernizace výroby, kterou našel beznadějně neefektivní a zastaralou, jelikož jeho předchůdce byl alkoholik a diletant, Yveta se celé dny jen dívala z okna na tovární dvůr a klábosila se svou formální nadřízenou Valérií. Byla to zajímavá a sebevědomá žena, která už překročila třicítku, ale při zběžném pohledu by ji kdokoliv tipoval na Yvetinu vrstevnici. Valérie byla i tak o dobrých patnáct let mladší než její manžel a netrvalo dlouho, aby Yveta pochopila, že jejich vztah není běžným spořádaným svazkem. Ředitel byl nonšalantní donchuan a rovněž pokročilý alkoholik, zcyničtělý náhlým kariérním ustrnutím. Yveta z Valériiných narážek pochopila, že mířil před pár lety hodně vysoko a po jakési nezdařené stranické pletiše skončil tady… za trest. „Viděla sem se v Praze na zahraničním obchodu, no a teď sem skejsla tady.“, shrnula to nad sklenicí vína, které si s Yvetou po týdnu otevřely na tykání. Konstatovala to s úšklebkem, ale bez zbytečné hořkosti. Zdálo se, že se s momentální situací smířila a snaží se v rámci možností vytěžit z ní maximum, což v této chvíli znamenalo především lenošný život téměř bez práce. Yvetu uvítala jako novou kamarádku, která jí v tomto nicnedělání bude dělat společnost a záhy se k ní začala chovat s takovou důvěrností, jako by se znaly odjakživa. Uvězněny okolnostmi v mikrosvětě továrny a nejbližšího okolí, trávily spolu celé dny a Yveta kromě tykání přistoupila i na zkrácená oslovení „Yvet“ a „Vali“, která její „šéfová“ záhy zavedla. Každý pátek odpískaly směnu už po obědě, otevřely si na balkoně jejich kanceláře láhev vína a klábosily o všem možném. Yveta se mimo jiné dověděla, že Valérie má dvě děti, které ale většinu roku tráví u příbuzných v Praze, kde chodí do školy. Valérie, jako každá ženská notně zvědavá, na oplátku vyzvídala zase na Yvetě. „No a co v posteli Yvet, klape to?“, upřela na ni jednoho dne svůj zpytavý pohled. Ta jen neklidně poposedla. Pravda totiž byla taková, že to úměrně celé situaci nestálo s Jardou za nic. Prvním problémem byla jeho časová vytíženost. Jelikož našel továrnu ve stavu krátce před kolapsem, býval v provozu dlouho po pracovní době a večer ještě dumal nad tabulkami a výpočty, takže Yveta většinou usnula dávno před tím, než se vedle ní zhroutil do peřin. Hned při jejich prvním milování se navíc ve chvíli, kdy Yveta dost hlasitě dávala najevo, jak moc se jí to líbí, ozvalo za zdí decentní, ale zcela zřetelné zachechtání. Jejich ložnice totiž sdílela společnou zeď s vedlejším bytem a vzhledem k dispozici místností nešlo postel nikam přesunout. Při dalších pokusech o sex tak Jarda tlumil její vášnivé projevy zacpáním pusy, což ji rozčílilo natolik, že ho kousla do ruky. Nemohla si pomoct, byla přitom vždycky dost hlasitá a krotit se nedokázala a nechtěla. Výsledkem bylo, že Jarda ze studu před vedle bydlícím dispečerem Pecháčkem na sex v ložnici rezignoval a kromě jedné rychlovky vestoje v koupelně, kde Yvetu k jejímu úžasu ohnul přes vanu a udělal jí to zezadu, drželi už povážlivě dlouhý půst. „Aha, já si to myslela.“, komentovala Valérie stručné vylíčení postelové mizérie. „Mohla bych poprosit kamarádku, dělá ve vzorkové prodejně Trioly. Třeba by nějaký to hezký prádélko přineslo oživení.“, nabízela iniciativně. „Anebo…. Sehnat rajcovní podprdu chvilku potrvá, ale pokud je ten tvůj deficit akutní, mám ještě něco lepšího.“, zatvářila se tajemně, načež ze šuplíku vytáhla podlouhlé pouzdro a podala ho Yvetě. Ta ho otevřela a nechápavě zírala na protáhlý kus plastu s rozšířením na jednom konci. „To je robertek. Šidítko, umělák. No přemejšlej, na co to asi tak bude?“, škádlila ji Val a pásla se na jejích rozpacích. „Mám to od kamarádky, přivezla si ho ze Západního Německa. Prý to tam má každá ženská po třicítce. Vyzkoušej a uvidíš, třeba ti to udělá dobře, i když jsi ještě dvacítka“, uchichtla se jako školačka.
Yveta o podobných zápaďáckých vymoženostech i jejich tuzemských svépomocných napodobeninách pochopitelně slyšela, už v pubertě ostatně od starších kamarádek z volejbalového kroužku vyslechla znepokojivě otevřené poučení, k čemu všemu se hodí dřevěná rukovět od švihadla. Přestože jí to připadalo trochu ponižující, když se večer zamkla v koupelně, vzala si ten podivný předmět s sebou a pod proudem vody si jím přejížděla po těle. Třela si pomalu svoje citlivé světlé bradavky, až se začaly zvedat a tuhnout. Pak si hodně váhavě tu věc přesunula na břicho a zlehka sklouzla pod něj. Hladila se robertkem po celé délce přirození, třela si jeho koncem stydké pysky, které se ochotně rozevíraly, a nechala ho zajíždět mezi ně, do čárky. Cítila, jak vzrušením vlhne a touha cítit tu tvrdou věc uvnitř, hluboko sebe, se jí najednou zmocnila s nečekanou silou. Několikrát si umělákem poklepala na dírku, pak zatlačila, nechala jeho špičku vklouznout na kraj štěrbiny…a dál, ještě hlouběji, až si jediným plynulým pohybem zavedla robertek do pochvy. Nedokázala se ubránit dušenému vzdechu. Nádherně jí vyplňoval celou ž k děloze a stačilo s ven trčícím koncem lehce zakmitat, aby jí celou kundou projížděly slastné vlny. Dráždila se takhle zlehka hodně dlouho, stupňovala své vzrušení, štípala se do naběhlých bradavek i poštěváčku, až se nakonec posadila na kraj vany, roztáhla stehna co nejdál od sebe a začala si umělákem tvrdě a rychle šukat vagínu. Byla nadšená z jeho rozměrů i tvrdosti a především toho, že vydrží uspokojovat ji tak dlouho, jak sama bude chtít. Silný orgasmus jí sevřel pochvu krátce poté, ale ani ve chvílích největší rozkoše nepřestala dělat si dobře, takže slastné vlny, které se jí šířily z podbřišku až do špiček bradavek, se postupně znovu vystupňovaly a Yveta se udělala podruhé. Teprve teď si uvědomila, že nahlas sténá a skoro křičí. Jarda naštěstí, nebo naneštěstí, jako obvykle ještě nepřišel domů, a tak mohla Yveta prožít celou tu slast až do konce, pak se opláchnout a provinile, ale uspokojená, zalehnout a usnout. Ráno se probudila celá uvolněná, v dobré náladě uvařila pro sebe i Jardu snídani a když odcházel, ještě se na chvilku zdržela v bytě sama. Od první vteřiny, kdy otevřela oči, myslela totiž na jedinou věc: že si to chce udělat ještě jednou. Vytáhla z kabelky to nenápadné pouzdro, posadila se na postel, zvedla si sukni a přes obyčejné bavlněné kalhotky si začala zlehka přejíždět přes oblé bochánky své buchtičky. Netrvalo to ani dvě minuty, a už seděla v záklonu opřená o pelest postele, prsa s trčícími bradavkami vytažená z košíčků podprsenky, kalhotky shrnuté ke straně a zarážela si tu plastovou kládu do své rozevřené kundy, až to hlasitě mlaskalo. Tentokrát nic nenatahovala, namísto jemného laskání se sem tam důrazně plácla přes nahé prso a projížděla si pochvu, protože přesně tohle tvrdé ojetí teď potřebovala a chtěla. V návalu touhy se zhroutila do peřin, vysadila zadek a začala si svou prcinu obdělávat zezadu. Zahlédla se v zrcadle na protější zdi: zrudlá, udýchaná, s nahatou zadnicí a tvrdým umělákem mizejícím v nastavené chlupaté mušli… Vzrušil ji pohled na samu sebe, sedla si do podřepu proti zrcadlu, robertek si jednou rukou podržela trčící pod sebou a začala na něj rytmicky nasedat. Sledovala, jak zajíždí mezi její doširoka rozcapené pysky, a zrychlovala. Nakonec to nevydržela a vleže se přivedla sérií prudkých a tvrdých přírazů, při kterých cítila hlavici uměláka až na děloze, k prudkému orgasmu. Pak se asi deset minut uklidňovala a popadala dech, než konečně mohla vstát, upravit se a odejít na pracoviště. Při chůzi po schodech cítila, jak ji tvrdě projetá kunda lehce pobolívá. Když pečlivě umytý nástroj slasti mlčky a se sklopenýma očima vracela, Valérie se usmála. „Akutní potřebu jsme uspokojily, teď musíme vymyslet dlouhodobé řešení.“, komentovala pobaveně, zatímco Yveta, rudá jako pivoňka, se ukryla za hradbou jakýchsi letitých výkazů.
Jednoho dne se Vali objevila v práci v pestrých šatech, se stuhou ve vlasech a tmavých brýlích. Monotónní běh dní totiž přerušila služební cesta do krajského města. Za tím účelem už také parkoval před budovou ředitelův Rapid se staženou střechou. Když vyrazily po nekvalitní záplatované asfaltce k vesnici a pak dál, po opravené okresce, Yveta zaklonila hlavu ve větru a měla pocit, že odjíždí na dovolenou. Uvědomila si, že z té jejich díry nevytáhla paty několik týdnů a hltala scenérii podél silnice. Bylo přitom jasné, že cesta je ryzí formalitou. Po příjezdu na ústředí podniku obě ženy nafasovaly od podmračené babizny tašku jakýchsi propagačních plakátků, které hodily na zadní sedačku, a to bylo vše. Valérie ovšem měla ještě jiný program. „Hele, Yvet, teď si dáme dvě tři hodinky rozchod. Skoč si třeba po krámech, ju?“, zašvitořila a vzápětí se zavěsila do odkudsi se vynořivšího mladého náměstka, s nímž odkráčela směrem k hotelu na náměstí, když přitom Yvetě ještě přes rameno zamávala a poslala vzduchem polibek. Yveta chvíli marně dumala, jestli jde Valérie s oním chlapíkem, který tu na ni zjevně čekal, na oběd do hotelové restaurace, nebo rovnou nahoru na pokoj. Pak se ale ráda rozběhla po obchodech. Nakupování jí nezabralo příliš dlouhou dobu; v cizím městě, kde neměla mezi prodavači žádné známé, v té době beztak nemohla žádné zajímavé podpultové zboží sehnat. A tak si s těmi několika koupenými drobnostmi sedla do cukrárny naproti hotelu a vyhlížela Valérii. Z hotelu nejprve vyšel onen muž a teprve když ráznými kroky přešel náměstí, vyklouzla ven i Vali. Uculovala se jako puberťačka, a když se za městem Yveta zeptala, kdo to byl, jen se rozesmála a mávla rukou. Zpáteční cesta jim příjemně ubíhala a v začínajícím létě jim na ni krásně svítilo slunce. „Nechceš se vykoupat?“, navrhla z ničeho nic Valérie a stočila auto ze silnice na polní cestu. „Vykoupat? A kde? Já ani nemám s sebou plavky.“, divila se Yveta, ale to už mezi stromy dojížděly k malé pískovně, ukryté mezi skalami. „Hezké místo, vid?“, usmála se Valérie, když vytáhla zpod sedadla deku a rozložila ji na malou přírodní plážičku. „Objevila jsem to tu náhodou, ukázal mi to jeden…ehm, kamarád.“, dodala, jakoby nic si rozepnula šaty a vyklouzla z nich. Yveta tak mohla obdivovat krásné prádlo, které si dnes na sebe, jistě ne náhodou, Valérie měla elegantní podprsenku bez ramínek, přezdívanou „bardotka“, a krajkové kalhotky,vepředu skoro průhledné, takže se pod nimi černala její houštinka. Vzápětí se Vali obého rychle zbavila a úplně nahá vyběhla k vodě. Yveta si nesměle hrála se zapínáním sukně a teprve když na ni její šéfová z vody zamávala a výskáním ji pobízela, rychle se taky svlékla a skočila za ní. Voda byla ještě pořádně studená, ale koupel v ní nádherně rozproudila krev a těla si pak o to víc užívala slunečních paprsků, kterým je obě ženy na břehu nastavily.
„Nemůže sem někdo přijít?“, zeptala se Yveta nervózně, když se Valérie vedle ní bezstarostně nahá natáhla a zavřela oči. „Ale jasně, může. Posledně nás tu překvapil hajný.“, usmála se Val a mávla rukou. „Ty se na Evu stydíš? To teda nechápu proč, máš moc hezkou postavu a fakt pěkný prsa.“ „Dík, hrála jsem na škole volejbal.“, zčervenala lichotkou Yveta. „Ty máš ale určitě prsa větší.“, dodala a s lehkými rozpaky si prohlížela objemné poprsí Valérie, které se jí dmulo na hrudníku a po širokých tmavých dvorcích s výraznými bradavkami stékaly kapičky vody. „No, na to, že jsou po dvou dětech, to není taková bída.“, zasmála se Valérie, zvedla se a potěžkávala si své poklady. „Já zase hrála basket, ale trenér mě v týmu držel jen proto, že jsem byla nejprsatější hráčka.“, dodala se smíchem. Yveta se trochu uvolnila, natáhla se pohodlně do trávy a jak ji sluníčko prohřívalo, uvědomila si v duchu, že je zrovna teď neskonale šťastná. Je třeba radovat se i z malých věcí, pomyslela si a smetla ze svého plochého břicha šimrajícího mravence. Na sluníčku se jí pomalu zmocňovala dřímota, ze které jí probrala až Val, která si odkašlala a utrousila: „A hele, máme diváky.“ Pak se musela rozesmát, když Yveta bleskurychle vylétla a nevěděla, jestli si dřív zakrývat dlaní prsa nebo klín. Diváky byla skupina lesních dělníků, kteří je pozorovali od nedalekých stromů a když viděli, jak Yveta trojčí, s hlasitým smíchem jim mávali. Valérie na rozdíl od Yvety se zahalováním svých choulostivých partií nijak nespěchala, což parta lesáků ocenila uznalým pískáním a komediantka Vali se jim ukláněla jako v manéži, až se její objemná prsa houpala sem a tam. Teprve potom se zvolna oblékla, donutila Yvetu přestat se schovávat za autem a obě ženy po lesní cestě odjely. Tohle lesní koupání jako by odstartovalo léto; Valérie si od manžela půjčovala auto častěji a Yveta žasla, kolik je po okolí pískoven, starých lomů a lesních jezírek s čistou vodou. Valérie brala už tak nějak automaticky, že s plavkami se obtěžovat nemusí a Yveta to po kratším vnitřním boji se svou stydlivostí akceptovala, i když náhodných svědků jejich nahatých koupaček nebylo zase tak málo. Jeden z nich navíc nebyl až tak náhodný: nejbližší pískovna byla kousek od továrny a v nedalekém domě byla na prázdninách rodina s odrůstajícími dětmi. Asi sedmnáctiletý obrýlený mladík, prototyp stydlivého introverta, který má sice přečtené už všechny knížky v knihovně, ale holku ještě nedržel ani za ruku, se jednou vynořil z křoví hned vedle jejich deky. Zjevně vyvedený z míry pohledem na dvě nahé ženy, z nichž jedna se kvapně zahalovala, zatímco druhá mu s pobaveným úsměvem vystavovala svoje poprsí, cosi koktal a rychle se vzdálil. Při příští návštěvě pískovny se však poblíž objevil zase a motal se tak akorát daleko, aby to nebylo vyloženě obtěžování, ale zase dost blízko na to, aby na nahé ženy dobře viděl. „Vida ho, šmíráčka. Snad mu nějak nenarušíme zdravý duševní vývoj.“, uchechtla se Vali, když čumila už poněkolikáté zahlédli, jak brouzdá rákosím kousek od jejich plácku. Pak se zvedla a začala dělat jakousi nudistickou verzi gymnastické rozcvičky. Když se ohnula a rukama se chytla za kotníky, mladík s vykulenýma očima civěl přímo na její vystavenou chlupatou kundu. I tradičně trochu prudérní Yveta se musela při pohledu na něj rozesmát.
Nastal čas závodní dovolené. Provoz továrny se téměř zastavil a kromě několika nezbytných pracovníků všichni zaměstnanci nastoupili dva týdny povinného volna. Yveta se těšila, že konečně i oni vypadnou z tohoto vězení a snila o týdnu někde pod stanem nebo snad dokonce v malé chatičce někde na Lipně. Vyprávění Valérie o jejich nedávných zájezdech s Čedokem do Bulharska nebo dokonce Jugoslávie brala spíš jako exotický cestopis. Přítrž jejímu snění o dovolené ale udělala zpráva, že Jarda s ředitelem odjíždí na týden na návštěvu družebního závodu do Gery v dederónově. Bohužel bez manželek. „Chápeš to? Tak prej družba, a nás ženský jako nechaj doma?!“, zoufala si kamarádce. Vali smutně potřásla hlavou. „Kdepak, účast oddělení propagace není nutná“ a máchla rukou kamsi nad sebe. A tak ráno vyprovodily své manžely k bráně závodu, kde je vyzvedlo auto z okresního města, a protože továrna byla prakticky prázdná, vylezly po schodišti na plochou střechu jejich bytovky a po svém zvyku nahé se začaly opalovat. „Odpoledne můžeme dát koupačku.“, nadhodila Yveta. „Tak jo, k písáku je to kousek a našemu mladýmu vědátorovi uděláme hezký odpoledne.“, zasmála se Valérie a začala si roztírat opalovací krém krouživými pohyby po ňadrech. A právě v ten okamžik se nad okrajem střechy objevil rozesmátý mužský obličej. „Velmi sa ospravedlňujem, dámy, požárná kontrola.“, vysoukal ze sebe mezi záchvaty smíchu bezpečnostní technik Juraj. „A to se podívejme, že zrovna teď.“, dala si Vali ruce v bok, až se jí dmoucí ňadra rozhoupala, zatímco Yveta se jako obvykle bleskově zahalila do ručníku. „Ako bysom tu něbol.“ zadeklamoval mladý bezpečák. „To tak!“, odsekla Valérie. „Když už jsi nás takhle vyrušil, můžeš nám aspoň namazat záda. Abysme se ti nespálily, když jsi ten požárník…“, ušklíbla se a ladně se položila na břicho. Juraj se neméně ladně přehoupl přes okraj střechy, až protipožární žebřík zadrnčel, a usedl k ní. Yveta se chvilku v sedě dívala, jak jeho ruce jemně masírují Valérii záda, a neuniklo jí, že několikrát zabloudily i na jiné tělní okrsky, ať už to byl kulatý zadek nebo aspoň z boku mohutná prsa, přitisknutá k ručníku. Pak si uvědomila, že z toho jejího ručníku jí kouká vrcholek prsa i s bradavkou a Juraj na něj nepokrytě civí, takže sebou radši taky mrskla na břicho, i když se kvůli tomu musela fešnému Slovákovi na pár vteřin odhalit. Valérii se dostalo opravdu vydatné péče, ale když už Yveta na Juraje skoro zapomněla, najednou ucítila jeho jemné dotyky na svých zádech. Nádherně klouzaly po její rozehřáté kůži a Yveta cítila, jak se jí dělá v podbřišku příjemné teplo. Přistihla se při myšlence, jaké by to bylo otočit se a nechat si namasírovat i předek, a cítila, jak jí napružené bradavky tlačí do ručníku. Sebemenší otření o jeho froté látku jí způsobovalo slast, vystřelující ze špiček ňader dolů, do lasturky, která se jí musela pod zadečkem až necudně rozevírat. Díky rostoucímu vzrušení však tentokrát Yveta zapomněla na svou upjatost a naopak stehna dala ještě trochu víc od sebe. Oči měla sice pevně zavřené, ale Jurajův pohled na své kundičce cítila i tak. Když s tím koncertem pro deset šikovných prstů skončil, byla rozdělaná jako po té nejkrásnější předehře. „Ospravedlňujem sa, dámy, ale musít isť. Popoludni robím údržbu v dámských šatnách, keďže baby sú na dovolenke.“ Yveta otevřela oči až dlouho potom, co protipožární žebřík přestal drnčet. Moc dobře věděla, jak jí hoří tváře a zahrocené vrcholky ňader trčí dopředu. Přemohla nutkavou touhu zajet si rukou mezi nohy a přesvědčit se, jak moc jí zvlhla mušlička. Valérie se dívala trochu nepřítomným pohledem přes kraj střechy, pak potřásla hlavou a prohlásila, že si jde domů něco uvařit.
„V kolik vyrazíme na ten písák?“, chtěla vědět Yveta. Kamarádka se ve dveřích zarazila a pak zadumaně zavrtěla hlavou. „Hele já to asi dneska vypouštím. Vzpomněla jsem si, že … ještě … musím něco poklidit.“, dokončila trochu nepřesvědčivě a zmizela na schodišti. Yveta se ještě chvíli opalovala a využila odchodu Valérie k tomu, po čem toužila od momentu, kdy na ni Juraj položil své šikovné prsty. Sjela si dlaní do rozkroku, sevřela svůj vypouklý pahorek a ucítila pod kudrnatými chloupky horko a vlhko. Připadala si ohromně necudně, když se začala prsty na kundě třít a jemně si rozevírat závojíčky. Na střechu sice nikdo nemohl z okolních, beztak prázdných budov vidět, zato Yveta se mohla krásně rozhlížet po celém areálu továrny, zatímco střídavě tiskla svůj naběhlý klitoris a dírku. Nabrala z ní na špičky prstů svou šťávičku a vtírala si ji do vztyčených bradavek, jemně je potahovala a dráždila, až byly jako dvě anténky. Všechno směřovalo k tomu, že se na tom tajném místě s báječným výhledem vydráždí až k orgasmu, ale stačil jeden pohled dolů, aby svou slastnou činnost přerušila. Po továrním dvoře totiž pospíchala Valérie v upnutých minišatech, nervózně se otáčela na různé strany a mířila k budově výrobní haly, ke které přiléhaly šatny dělnic. Yvetě trvalo několik vteřin, než si poskládala Jurajovu hlášku, Valinu náhlou změnu odpoledního programu a její vyfintěnost do nejpravděpodobnějšího vysvětlení. Šokovaná kamarádčinou přímočarostí, s jakou se vydala na zálet za bílého dne přímo na pracovišti, zapomněla na masturbaci, chvatně sebrala své věci a jen tak omotaná ručníkem, pod ním nahá, seběhla po schodech do jejich bytu. Myšlenky na to, co se právě chystá Valérie v nedalekých šatnách provádět s tím slovenským fešákem jí ale nešly z hlavy ani doma. Vklouzla do zavinovací sukně, natáhla si halenku, teprve pak jí došlo, že si pod ni nevzala podprsenku, ale mávla nad tím rukou a vyšla z bytu. Sama sobě nedokázala vysvětlit, proč do dámských šaten vlastně jde. Raději nad tím nepřemýšlela, protože by si musela přiznat, že prostě chce vidět to, co se tam zřejmě odehrává.
Jako myška tiše otevřela vstupní dveře a proklouzla předsíňkou dovnitř. Šatny tvořily dvě místnosti se sprchami vzadu. Yvetu tu byla vlastně poprvé, protože její (ne)pracovní náplň ji mezi dělnice z provozu prakticky nikdy nezavedla. Opatrně postupovala potemnělou místností podél šatních skříněk a k cíli ji neomylně vedly zvuky, ozývající se ze zadní místnosti. Hlas Valérie poznala okamžitě, přestože v téhle tónině ho slyšela poprvé. Přitiskla se k futru dveří a opatrně ze stínu nahlédla do zadní místnosti. Valérie klečela na lavičce a rukama se zapírala o její opěradlo. Ramínka šatů jí spadla, z výstřihu ji visela vytažená nahá prsa a houpala se sem a tam. Spodek šatů měla vykasaný až nad pas a za obnaženou zadnici ji pevně oběma rukama svíral Juraj, který stál za ní a v pravidelném rytmu ji zezadu obdělával. S každým jeho přírazem se ozvalo plesknutí, jak Valérii kozy nadskočily a Jurajovo břicho pláclo o její půlky. „Eště….eště…eště….eeštěěě!“, sténala Vali stále dokola se vzrůstající naléhavostí. Byla rozcuchaná a po zrudlých tvářích jí stékaly pramínky potu, další běžely po lesknoucích se kozách. „Ježiši eště…to je nádhera…přitlaaač!“, sténala, zatímco Juraj se zuby zakousnutými do spodního rtu začal zvyšovat frekvenci svých přírazů. Yveta cítila, jak se jí podlamují kolena a do tváří hrne krev. Vlastně nejen do tváří; bradavky na prsou jí trčely jako dvě citlivé anténky přes látku halenky a jelikož neměla podprsenku, bylo tak snadné si vklouznout rukou do výstřihu a začít sladce trápit naběhlé cecíky taháním a tisknutím… Uvědomila si, že je to zřejmě poprvé, co vidí cizí lidi šukat takhle zblízka a navíc takhle tvrdě. Valérie doslova kvílela a Juraj, před hodinou jemný a pozorný džentlmen, ji mrdal jako poslední couru, prsty zatínal do její vysazené zadnice a občas ji dokonce přes ni svižně plácnul. „Joo…eště…eště…eště přitlač, roztrhni mi ji…“, chroptěla šukaná Vali a vzápětí se celá roztřásla a z jejího pohazování hlavou a vzlykavého hekání Yveta pochopila, že se právě udělala. Zároveň si uvědomila, že ona sama má obě ňadra ve výstřihu obnažená, nalité bradavky trčící, a že se rukou hladí pod sukní na vnitřní straně stehna a nezadržitelně směřuje ke své mušličce. Sledovala, jak Juraj vytáhl svoje kopí ze zmáčené prciny své milenky, až to v prázdnu šatny hlasitě mlasklo, a při pohledu na ten veliký ocas s obnaženým žaludem, vlhce se lesknoucí Valinými šťávami, na chvíli zatoužila se mu poddat. „Pofajči mi, zlatko.“, vzal Juraj zpocenou a oddychující Valérii za ramena a přistrčil jí své péro k obličeji. Vytřeštila na něj oči, jako kdyby si teprve teď plně uvědomila jeho velikost, a pak ho začala nesměle olizovat. Juraj ji po chvilce vzal za hlavu a netrpělivě si ji přitáhl k ocasu, až Valérie dušeně zachroptěla.
A v té chvíli zvedl oči a jeho pohled se setkal s pohledem Yvety. Na tváři se mu objevil široký úsměv, zatímco Yveta na několik vteřin zcela zkameněla. Juraj jen zlehka pokývnul hlavou jakoby na pozdrav a prohlížel si její částečnou nahotu, zatímco Valérii u svých kolen začal lehkým pohybem ruky udávat tempo, se kterým začala pohybovat hlavou dopředu a dozadu a polykat jeho kládu, ne bez obtíží. Yveta cítila jeho oči na svých ňadrech a stěží přemohla touhu vyhrnout si sukni a ukázat mu, kde se pohybují prsty její pravé ruky. Teprve se zpožděním si přes clonu vzrušení a touhy uvědomila nepřístojnost celé situace, dnes už podruhé nuceně přerušila laskání své kočičky, spěšně si nacpala prsa do výstřihu a co možná nejtišeji vyběhla ven. Vratkým krokem přešla dvůr a doklopýtala do bytu. Tam si stáhla úplně promočené kalhotky a zhluboka se nadechla. Zážitky dnešního dne jí rozechvívaly každý nerv a sval těla a nevěděla úplně, co s nimi počít. Juraj ji viděl určitě, ale viděla ji Valérie? Bude na ni naštvaná, bude jí zážitek s ním tajit? Jak se vlastně tam v šatnách měla zachovat? Nepropásla příležitost, jejíž povahu se až styděla si plně uvědomit? Bezmyšlenkovitě popadla osušku a plážovou kabelu, připravené od rána na cestu k vodě, a vyrazila do pískovny. Chladivá koupel jí udělala dobře, pomohla na chvíli vyhnat napětí ze svalů a lehkou závrať z hlavy. Když se pak položila na známý plácek a nechala se vyhřívat sluníčkem, vrátily se jí obrazy dnešního dopoledne do myšlenek znova, ale už jen jako příjemně lechtivá a vzrušující vzpomínka. Znovu se s přivřenýma očima začala zlehka hladit, putovala prsty po celém těle a pomalu v sobě probouzela na těch správných místech slastné pocity, už několikrát vybičované na hranu rozkoše a pak neukojené. Dala si záležet, aby nespěchala, a teprve když byla připravená, vlhká a rozevřená, vklouzla prsty do své štěrbinky a začala jimi zvolna pohybovat.
Myšlenka, že na tomhle místě nebývají s Valérii samy, se jí vkradla do hlavy postupně. Když se neochotně přinutila otevřít oči, uviděla jejich obvyklého diváka stát jen pár metrů od ní. Nebylo třeba dlouze uvažovat, jak dlouho ji sleduje; pravidelné trhavé pohyby jeho ruky v šortkách byly výmluvné dost. „Stůj!“, zadržela ho autoritativně, když si uvědomil, že je spatřen a pokusil se vycouvat do hustého křoví. „Pocem, dělej!“, nařídila mu, aniž by věděla přesně, co po něm bude chtít. Neochotně se loudal k její dece, nepřehlédnutelný stan na trenýrkách se pokoušel zakrýt rukou a tvářil se velice nešťastně. „Stuj!“, zavelela znovu, když došel až k její dece. „Teď pokračuj v tom, cos dělal.“ Samotnou ji překvapilo, jak jí role té, která rozkazuje, působila tichou radost. „Já … já … jsem nic nedělal.“, namítl chabě a nejistě přešlápl. „Nelži. Voba víme, žes mě pozoroval a honil sis ho. Teď pokračuj…, ale vyndej si ho z kraťasů!“, uťala stroze jeho výmluvy a současně doširoka rozevřela svá stehna. Díval se na její vzrušením mokrou a rozevřenou mušli v houštince vlhkostí zplihlých chloupků jako omámený a po chvilce váhání skutečně zalovil v šortkách a vytáhl svůj penis. „Na svůj věk ho má docela velkýho, většího než Jarda…“ napadlo Yvetu, když si s očima upřenýma na jeho přetaženou předkožku začala zvolna kroužit po prcině a po chvíli do ní znovu zajela prsty. Po několika jemných pohybech si kundu pořádně roztáhla, zvedla zadek z deky směrem k mladému honiči a začala se rychlými pohyby prstit. Sledoval ji napjatým pohledem a s tichým supěním si honil ptáka sotva metr nad její rozcapenou micinou. Z čista jasna, bez jakýchkoliv předchozích náznaků, přidušeně zahýkl, trhl s sebou a z žaludu mu vytryskl cákanec teplého, smetanově bílého, hustého semene, který dopadl Yvetě na břicho a po pupíku pomalu stékal na pahorek. Kluk rudý v obličeji začal cákajícím pérem prudce pumpovat a stříkal další a další dávky v na Yvetino břicho, vnitřní stranu stehen a dokonce pár kapek jí dopadlo i na chlupy kundy. Yvetě připomněl jejího prvního kluka, se kterým začala chodit ještě ve čtrnácti. Dlouho mu nechtěla pod zákonem dát, až ji přemluvil, aby mu ho aspoň vyhonila rukou. Stříkal stejně prudce a nečekaně jako tenhle mladíček, nikdy nevěděla, kdy její pohyb spustí jeho ejakulaci. Cítila ty kapky semene, jak na ni dopadají, zaklonila hlavu a s dlouhým, úlevným zasténáním konečně dosáhla toho dne svého tolik odkládaného orgasmu. Těžko říct, jestli to bylo díky tomu, že se tak nestydatě předváděla před tímhle nadrženým puberťákem, ale bylo to jedno z nejsilnějších vyvrcholení, jaké zažila. Když se po dlouhé době probrala z růžové mlhy prožité slasti, ještě nad ní stál a zkoumavě si ji prohlížel. „Jak to, že vždycky když sem s kamarádkou přídeme, za chvíli se tu ochomejtáš?“, vyrukovala na něj. „No… mám na půdě dalekohled. Teda na hvězdy, ne kvůli vám!“, dodával překotně. „No a vždycky vás vidím přicházet.“ Musela se té protimluvné odpovědi zasmát. „Přijď zase zejtra touhle dobou. Teď padej.“ Poslušně přikývl a vzdálil se. Yveta se ještě několikrát zlehka pohladila, otřela si z kotníků písek, který se jí nalepil na zasychající cákance jeho spermatu a šla se narychlo vykoupat. Pak tam ještě asi deset minut poseděla na své osušce než oschla a začala se pomalu oblékat. Ještě sama přesně nevěděla, co dalšího se tu zítra odehraje, ale měla příjemný pocit, že je to zcela v jejích rukou a je jen na ní, co všechno mladíkovi dovolí.
Druhý den byla Yveta od rána jako na trní. Byla nesvá, napjatá, plna neznámého očekávání. Docela jí vyhovovalo, že se jí Valerie omluvila s tím, že jede do Prahy za sestrou a dětmi… Prý si je musí přivézt k sobě na prázdniny, protože její sestra jede se švagrem na rekreaci k Balatonu… Moc nadšená z toho Vali tedy nebyla.
Někdy kolem půl jedenácté dopoledne vzala Yveta zase kabelu s věcmi, které od včerejška ani nevybalila a vydala se v letních šatech a s vietnamkami na nohou k nejbližšímu písáku. Když došla na své místečko, rozprostřela froté osušku, rozhlédla se kolem a když si byla jista, že tam je sama, vysvlékla si své letní šaty pod nimiž byla nahá. Brzy zašustilo křoví a objevil se zase onen obrýlený puberťák „No nestyď se a poď až ke mě…!“ přikázala mu a kluk ji mlčky poslechl. „Hele, sem nahá, tak se taky vysvleč!“ pokračovala. Kluk neochotně sundal kraťasy, pak tričko a nakonec rozpačitě i trenýrky. Yveta pohlédla na jeho povislého pimpasa a umála se. „Poslyš, jak se vlastně menuješ?“ zeptala se ho. „Pa…Pavel“ vysoukal ze sebe. „A máš nějakou holku?“ začala vyzvídat. Mlčel. Asi mu bylo trapné přiznat, že né, ale ani nedokázal lhát, že ano. „Takže teda neměl…“, konstatovala Yveta. „A kolik máš let?“ byla dál zvědavá. „V řínu mi bude šestnáct“, řekl on. „Takže si ho zatim eště jenom honíš, co?“ trápila jej. „Hmm“, přikývl a nevěděl kam s očima. „Vod kolika let si ho honíš?“ nedala mu Yveta pokoj a pásla se očima na jeho rozpacích. „Vod dvanácti a půl nebo tak nějak…“, přiznal se upřímně kluk. „Ale včera, to sis ho honil prvně, když si přitom koukal na nahý ženský tělo, že jo?“ ona na to. Mlčky přikývl. „Vzrušuje tě to, že jo?“ trápila ho dál. Zase mlčky přikývl. „A už ti ho nějaká holka držela? Už ti ho nějaká holka nebo ženská vyhonila?“ popustila uzdu svému vnitřnímu vzrušení. „Ne“, hlesl a zakroutil záporně hlavou. „Ale chtěl bys, co?“ provokovala ho. Mlčel a trpěl studem. Yveta seděla na osušce před ním a žádostivě se na něho dívala. To fascinující, lehce opálené mladé tělo se světlou kůží v rozkroku, na zadku a kolem beder v ní budilo touhu přitisknout se k němu. Aniž by chtěl, penis se mu pomalu zdvíhal a mohutněl. Když mu erekce dosáhla vrcholu, penis mu trčel dopředu mírně vzhůru jako výzva. Jako by jí říkal: „Chyť ho a vyzkoušej, jak je tvrdý! Stiskni ho!“ Yveta viděla, jak se mu předkožka napětím stahuje dolů a obnažuje jeho rudý žalud…. Pytlík měl volnější než včera, mírně mu visel, takže bylo jasně vidět jeho varlata uvnitř něho. „No tak…“ pomohla mu. „Začni!“ Odevzdaně ho vzal do ruky mezi prsty a začal si ho nad ní rychlými, trhanými kmity honit.. Všimla si, že má pootevřená ústa a rychle dýchá. Dívala se se zájmem, jak to dělá.. Nevydržela se jen dívat. „Ukaž, já ti to udělám“, řekla náhle a než se vzpamatoval, uchopila jeho penis rukou. Bylo slyšet jen jeho dech a tvář mu planula žádostivostí. „Víš, mimo toho, že si vyprázdníš varlata a ulevíš si by sis to měl taky vychutnat…“, slyšela se říkat. Silně mu ho stiskla a jedním pohybem nahoru přešla přes žalud. Tím pohybem a stiskem její ruky se mu z dírky na špičce žaludu objevila čirá kapka a vsákla se mezi předkožku a žalud. Potom pomalým pohybem přetahovala zase předkožku ze žaludu zpět. Přitom sledovala, jak se ten otvůrek rozšiřuje, a znova učinila tah vzhůru. Předkožka klouzala a jeho žalud byl už vlhký a kluzký. Chlapec ze sebe vydal překvapivý sten. Yveta si uvědomila, co to znamená, že se mu nyní do těla jako nože zařezává nepoznaný požitek. Pevně mu držela penis v ruce pod žaludem a opakovala ty pohyby nahoru dolu, přes celý žalud. „Tys ešte opravdickou prcinu zblízka neviděl, co?“ spustila na něj náhle. Mlčel. „A chtěl by ses zblízka kouknout jak vypadá ženská prcina?“ zeptala se ho. „Nó…chtěl…“, hlesl vzrušeně. Yveta byla silně vzrušená a tak nelenila, lehla si na záda, trochu zdvihla bedra, oběma lokty se opřela a doširoka rozevřela stehna a skrčila ještě nohy v kolenou. „Tak si klekni mezi mý stehna a poď se kouknout…“ pronesla. Kluk učinil, jak chtěla a přiblížil svůj obličej k jejímu vzrušenému a již zvlhlému pohlaví. „Můžu?“ zeptal se, ale na její souhlas nečekal.. Položil dlaň na její levý prs a trochu ho stiskl. Yveta cítila, jak se jeho prsty noří do té masy. Co přitom cítil, když se prvně v životě dotýkal ženských prsou, když je poprvé držel v ruce. Natáhl i druhou ruku a oběma dlaněmi jí prso nadzdvihl. Pak se přiblížil obličejem a vzal mezi rty bradavku. Opatrně ji vsál do úst. Skoro zahýkla, když ucítila ten pocit. To samé jí dělal i s pravým prsem. Potom se trochu odsunul a hltavě si ji prohlížel. Yveta se oddala jeho vůli a jen zdvihla ruku a pohladila ho po tváři: „Pavle, bude to tajemství jen nás dvou, ano?!“ „No jasně…“, přikývl. Zase se sklonil hlavou, ale tentokrát již nikoliv k prsům, nýbrž k jejímu klínu. Yveta zavřela oči. Najednou ucítila jeho dotek na pohlaví, když se opatrně dotkl prsty jejích pysků a pak… pak když jí je opatrně rozevíral. Musel vidět, jak je vzrušená a musel vidět i její vystouplý poštěváček, vyčnívající jako tmavěrůžový červík či fazole s lesklou hlavičkou a mezi malými pysky musel vypadat jako maličký pestík na dně květu mezi jeho dvěma lupeny. Yveta čekala a vnitřně se chvěla jak napnutá struna čekající na dotek slavíka.
On nic neříkal. Mlčel a bloudil jí prsty po celé délce brázdy, zkusmo, opatrně, citlivě… a blížil se k poštěváčku. Trochu s sebou trhla, když se ho dotkl. Už jsme oba nahlas dýchali. „Tohle je klitoris…?“ uslyšela jeho hlas. „Bože, jak odborné slovo“, pomyslela si, ale neodpověděla. Nemohla. Strašně toužila, aby věděl, co má dělat. Byl však bezradný. Penis mu stál jako klobása. Pohlédl na ni. To, co uviděla v jeho očích pod skly brýlí byla touha, prosba a žádost… „Bože, jak dlouho mám po menzesu?!“ napadlo ji náhle. „Dva tejdny po začátku toho posledního…“ a ještě k tomu si uvědomila, že přece nemá žádnou antikoncepční ochranu. Byla však už tak opitá vzrušením, že to hodila za hlavu, prostě jí to bylo najednou fuk… Chlapec přesto nijak nespěchal při přesouvání prstů třesoucích se dychtivostí kde hmatem objevil to, po čem prahnul. Jakmile se prstem dotkl vstupu do pochvy po které začal pořád rychleji a hlouběji kroužit, zvedala zadek stále nahoru, aby mohl snadněji a hlouběji dovnitř.
Hnaná doposud nepoznanou slastí z jeho počínání, díky stále větším stahům uvnitř své pochvy vybičované tím, co činil, podporovaly velké výrony poševního maziva. Jeho prst jí instinktivně brnkal o naběhlý poštěváček. Yveta hlavou házela sem a tam a přerývaně dýchala jako marathonská běžkyně a stejně tak rychle jí bušilo srdce. Yveta to už nevydržela a oběma rukama ho se slovy: „Poooď! Poď do mněéé!!“ začala tahat na sebe, tak aby byl nad ní s boky mezi jejími roztaženými stehny. On měl tvář rozpálenou, supěl a byl užaslý…i vylekaný, ale také dychtivý. Nechal se vést… Lehl si na Yvetu a úzkostlivě se přitiskl svým lůnem k jejímu. Opřel se na rukou vedle jejího trupu v místech jejího podpaží. Yveta ucítila, jak svým tvrdým penisem tápe a šťouchavě vyhledává vchod do jejího těla… Netrpělivě, pudovitě. Ani její manžel se do ní vždycky netrefil napoprvé, dokud mu nepomohla. Yveta se začala strachovat, aby předčasně nevystříkl a tak sáhla dolů mezi jejich podbříšky, chytila jeho penis do ruky, druhou si dvěma prsty rozevřela velké pysky a penis navedla k ústí své pochva. „Poď… Sem ouzká“, pronesla jako ve snu.
Když se na ní natlačil a jeho penis začal překonávat sametový odpor svaloviny její pochvy, byla u vytržení. Měla pocit, že jí to jeho chlapecké a přesto už dostatečně velké mužství roztahuje nitro až do stran pánve. Byl v ní a ona ho byla plná. Zaplavil ji mystický pocit splynutí. Absolutního. Dokonalého. Z hrdla se jí vydral hluboký sten úžasu a blaha. Yveta jej k sobě přitiskla. Cítila přitom tlak jeho stydké kosti přes pysky na klitoris. Sevřela v sobě pochvu a mladík začal přirážet. S rychlými přírazy jí přicházel začátek nezvladatelné extáze provázený výpony jejího těla vzhůru a dolů spojený s výkřiky touhy po výstřiku do nechráněný kundy. Její nohy okamžitě objaly jeho boky tak, aby měl maximální přístup do vagíny. Najednou se Yvetě zatmělo před očima jak naplno úd vrazil až na dno pochvy, kde se zastavil o její pružnou dělohu. Yveta mu zatnula do paží nehty a křečovitě jej tiskla. Kluk přirážel jako zběsilý. Jejich břicha o sebe pleskala a pohlaví vydávala mlaskavé zvuky. Yveta byla najednou jako utržená z řetězu nejen své dosavadní manželské věrnosti, ale i svého přirozeného studu a morálních zásad. Náhle jí zasáhl neočekávaně prudký náraz horka a pulzujících křečí v pochvě, který se jí ve vlnách přesouval z lůna do celého těla a z těla do mozku. Pod vlivem jeho penisu a emocí ze sebe vyrazila několik toužebných výkřiků: „Stříkhéééj!!!!! Už stříkéééj!!!!!!!!“ To už i on vytřeštil oči, napjal tělo a začala vykřikovat: „Už budu, už buduu!!! Už stříkááám!!!“ Také Yveta vykřikla, když ucítila v sobě jeho záškuby penisu a teplo, které se v ní začalo rozlévat. Byla jak omráčena bleskem. Pak hýkali jeden druhému do šíje a do Yvety proudilo z jeho chlapeckého těla semeno, které do ní vpouštěl, dokud z něho nevytekla poslední kapka. Přestal se chvět a sténat a tělo se mu uvolňovalo. Hoch otevřel oči a Yveta mu začala starostlivě utírat cípem osušky penis a sobě rozkrok. Pak mu dala pusu a zeptala se zadýchaně: „Tak co? Líbilo?“ On blaženě mrkl očima a jen tiše řekl: „To bylo…no…“ Kluk se zase oblékl do trenek a kraťasů a Yveta pro změnu zamířila do vody. O kluka už se nestarala. Když asi po 10 minutách vylezla zase z vody, už byl pryč. Také ona sbalila osušku do kabely a vydala se k domovu, s pokojená, ale s hlavou plnou sebevýčitek.
K tomuto písáku už nešla. Jakoby se to místo pro ni stalo tabu. Nešla, ani když ji k tomu nabádala Valerie, která tam chodila každý den se svými dětmi, samozřejmě ale v plavkách, jako počestná matka a vdaná žena.
Když se vrátil Jarda z NDR, vydali se na ten týden do Prahy navštívit rodiče obou a známé, pokud nebyli zrovna na dovolené. Měli čas i na manželské milování, ale ať dělala Yveta co dělala, vždycky si při souloži s Jardou představovala, že ji šuká ten kluk o kterém věděla jen to, že se jmenuje Pavel a že je odněkud z Prahy. To bylo dost málo.
Krátce po návratu z Prahy a po konci celozávodní dovolené nedostala menstruaci. Vlastně si toho všimla až dva dny po termínu, kdy měla menzes dostat. Nechtěla si ale připustit, že by mohla otěhotnět s tím cizím puberťákem a tak to neřešila.
Když uplynuly další dva týdny a menstruace stále nikde, začala být Yveta jako na trní. To, že není ve své kůži na ní poznala i Vali. Všimla si, že Yvetě najednou vadí cigaretový kouř a že ani kafe nechce a naopak si pochutnává na okurčičkách ve sladkokyselém nálevu. Tak se jí jednou opatrně zeptala: „Poslyš, Yveto, nejsi takhle náhodou těhotná?“ Yveta na ni zůstala chvíli jakoby nechápavě civět, ale pak tiše, skoro ostýchavě přikývla a vysoukala ze sebe tiché: „Asi jó…“ „Aha, tvůj manžel se vrátil z dederónova a hned na tebe nadrženě hupnul, co?“ zasmála se Vali. Yveta mlčela jak 13-tiletá panna přistižená při masturbaci. Byla ráda, že ji kolegyně nepodezírá z nějaké avantýry a je přesvědčena o jejím manželském početí. Yvetě samotné ale bylo nad slunce jasnější, že to dítě není Jardovo, nýbrž toho kluka z písáku. Nechápala, co to udělala a proč to udělala. Byla si vědoma, že vůči manželovi to byla sviňárna. Nějakou dobu mu to tajila a celé to musela zpracovat v sobě. Po 6 týdnech od onoho nešťastného souložení s tím cizím klukem zajela do okresního města na gynekologii. Lékař ji prohlédl, vyslechl si její problémy a konstatoval naprosto jednoznačně: „No,takže mladá pani… ste těhotná!“ Načež ji odkázal na těhotenskou poradnu a vypsal těhotenský průkaz. Yveta tušila nebo spíš na 99% věděla, že je v tom, ale takovou jistotu a jednoznačnost nečekala.
O svém těhotenství Jardu informovala až když byla na konci 2. měsíce, když jí začaly ranní nevolnosti a kdy se cítila unavená, že by prospala snad celý den. Byl z toho úplně v šoku. Né že by ji z něčeho podezíral, né že by děti nechtěl, ale nebyl na to připravený.
Když pak Yvetě na konci 5. měsíce na ultrazvuku zjistili, že čeká dvojčata, byla z toho v šoku po druhé a manžel ještě více. Jestliže ona se z toho záhy vzpamatovala a přijala to jak to je, jelikož se s tím stejně nedalo nic dělat, její Jarda to nemohl rozchodit ještě dva měsíce potom co ona… No, když si uvědomovala, že se dala ošukat adoscelentním panicem a že ten ji hned při své první souloži v životě oplodnil a navíc tuplovaně, tak to také rozdýchávala.
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Týna
Kalhotky jsou zbytečnost. Mám ráda chození naostro, sex kdekoliv a kdykoliv pro mě není problém. Rozdáme si to spolu, máš na to chuť a není nikdo s kým by sis to udělal?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 459
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA TYNA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Marta
Už jsi zažil sex s nadrženou profesionálkou, která má zrovna chuť na pořádný ohon, který bych si hned vzala do pusinky a pořádně ti ho do sucha vykouřila?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 453
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA MARTA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Fanyn
