Stará hájovna 6.
Kapitola 6. Opožděná svatební cesta.
Květen se překulil do června. Počasí venku vypadalo jako v nejprudším
létě. Luboš seděl ve venku před hájovnou, soustředěně něco hledal
v notebooku. Z pootevřeného okna bylo slyšet Hanku, která si tiše
pozpěvovala a uklízela nádobí z myčky. „Ty Lubo, kdy že to budete mít
tu odstávku? Vzhlédl od obrazovky: „Od příštího pondělí na týden.
Proč se ptáš?“ „No, že bychom si mohli udělat výlet někam do kina,
nebo divadla.“ „Plánuju něco jiného, uvidíš,“ odvětil a novu začal
mučit počítač. Utřela si ruce a přisedla si na lavečku. „Co pořád
hledáš?“ zeptala se zvědavě. „Toto, koukej,“ řekl vítězoslavně a
přistrčil notebook před ní. „To je někde u moře?“ podivila se.
„Právě že není, je to tady u nás.“ „No jo, ale tam to vypadá
krásně, to bude obsazený,“ namítla, zlákána obrázkem. „Díval jsem se
na rezervace a na příští týden jsou tam volný pokoje. Co myslíš, pustil
by tě Kulička?“ Zasmála se.
„Bude muset, jinak si dovolenou nechám proplatit.“ „Tak fajn, já hned
jeden pokoj rezervuju, než to někdo obsadí. Co myslíš, vzít to
s polopenzí, nebo s plnou penzí?“
„Já ti nevím, co kdybychom si chtěli někam vyjet, že. Víš co? Vem to
s polopenzí. Když tam zůstaneme, tak si ten oběd koupíme.“ „Rozkaz
velitelko, tak já to hned objednávám.“ „A já jdu poshánět věci a
chystat balit. Ješimárja, ale co si vezmu na sebe?“ „Typicky ženská
starost,“ zasmál se, „nejedeme do lázní, tak co doma najdeš.“ „Vám
mužským se to řekne,“ povzdychla si a zmizela v hájovně. Dokončil
objednávku, položil notebook vedle sebe na lavici a natáhl si nohy na stůl.
Slastně zavřel oči a vychutnával si voňavý letní vzduch.
„BAF,“ ozval se hromový hlas a Luboš leknutím převrátil stůl. „No jo, Poděs, to jsem si mohl myslet. Kvůli tobě jsem si rozbil stůl.“ „Asto lehni a ty se nečil. Stůl sis nerozbil, ale převrátil. To máš z toho, že chrápeš s nohama na stole.“ Asta se pohodlně uvelebila v bezpečné vzdálenosti od stolu. Hajný pomohl Lubošovi postavit stůl a usadil se na lavici. „Hergot to je zase vedro, nemáš něco studenýho na pití?“ „Vodu z kohoutku, nic jinýho si nezasloužíš,“ brblal Luboš a zmizel v hájovně. Donesl tři orosené láhve piva a sklenice. „Na co tři? Asta celý nevypije?“ podivil se hajný. „Mimo Asty, tady existuje i jiné ženské stvoření,“ zavrčel Luboš. „A jo, promiň. A kde vězí?“ Ve dveřích se objevila Hanka s talířem nakrájených klobásek a uzeného masa. Hajný se spokojeně zavrtěl, „tak to jo, to ji omlouvá.“ Položila talíř na stůl a hned se pustila do manžílka: „Musí se ten krám válet na lavici, není si kde sednout.“ Sebrala notebook a odnesla ho dovnitř. Než se vrátila, hajný už projel talířem jako buldozer. Přisedla na lavici a zeptala se: „Ty Lubo, řekl jsi mu to?“
Zakroutil hlavou, nadechl se a spustil: „Milý Poděsíčku, oznamuji ti, že příští týden nás tady nenajdeš, jelikož jsme se rozhodli odejet na opožděnou svatební cestu. Frštehe?“ Hajný polknul, otevřel ústa a chvíli mlčky zíral. Bylo to zvláštní, to se mu běžně nestávalo. „A kam jedete?“ posléze vykoktal. Luboš pokrčil rameny a lhostejně prohlásil, „na Malorku, budeme tam pást lachtany.“ „Co tam budete pást?“ hajný nechápal. „Lachany. Víš, to jsou takoví jeleni, ale bez paroží, bez noh a plavají v moři.“ „Jasně, už rozumím,“ prohlásil hajný vítězoslavně, „seš Trotl a trotlovatíš. Hanko, prosím tě, převeď mě to do srozumitelné řeči.“ Hanka se usmála a vysvětlila mu to: „Jedeme na týden do jednoho pěkného hotýlku, tady u nás, žádná cizina.“ „Lachtane,“ řekl hajný opovržlivě Lubošovi, skoč raději ještě pro pivo, ať tu novinu můžu spláchnout.“¨
Zbytek týdne uběhl jako voda. Byla sobota, odpoledne po druhé měli nástup na dovolenou. Před hájovnou stálo auto s otevřeným kufrem a Luboš do něj cpal velkou krabici. „Prosím tě co tam cpeš tu bednu, kam dám kufry?“ rozčilovala se Hanka. „Náhodou, tam jsou samý důležitý věci, však uvidíš,“ nafouknul se Luboš. Posléze se podařilo vše uložit, Luboš provedl poslední obhlídku, zda se někde nesvítí, nebo něco nezůstalo neplánovaně zapnuté, zamknul a vyjeli.
Přijeli k hotýlku okolo půl druhé odpoledne. Parkoviště před hotelem bylo plné aut, od malé písečné plíže rybníka, zhruba sto metrů od hotýlku se tísnila hlava na hlavě. Pracně našli místo na zaparkování a šli se přihlásit na recepci. Zatím co recepční je zapisovala do knihy, rozhlíželi se po vestibulu. Bylo tam příjemě chladno a téměř prázdno. „Myslím, že máte plno, že? zeptal se Luboš. „Ale ne,“ usmála se recepční, „ti venku jsou okolní turisté, přes týden tu bude prázdno a hotel je z polovičky prázdný. To až začnou dětem prázdniny.“ Podala klíč od pokoje, „pokoj máte v druhém patře, je to tam klidnější. Snídaně je od osmi hodin, obědy nemáte, tak večeře je od šesti večer. Když se opozdíte, nic se nestane, hlady vás nenecháme. A dnes večer pak máme posezení s živou hudbou.“ Vyjeli výtahem do druhého patra, našli si svůj pokoj a vešli dovnitř. Vše bylo opravdu jako v nabídce. Koupelna, malá lednička s nápoji, velká manželská postel a přední stěna celá prosklená s prostorným balkonem a vyhlídkou k rybníku. „Tak, co na to říkáš?“ zeptal se Luboš a zručně vytahoval věci z ledničky. „Co blbneš, proč to vytahuješ?“ nechápavě se na to řádění dívala. „Někam to musíme uklidit, tam přijdou jiný věci,“ s funěním odvětil Luboš, zabouchl dvířka ledničky a narovnal se. Zakroutila hlavou, „teda tys nadělal binec. Co s tím?“ Chytil ji kolem ramen, „pojď, odnosíme si věci z auta.“ Donesli kufry, pak šel Luboš ještě pro krabici, sledován nechápavým zrakem recepční. Otevřel krabici, Hanka nahlédla a zakroutila hlavou, „teda Lubo, nadarmo ti neříkají Trotl.“ „Jen nech bejt, ještě budeš loudit,“ smál se vítězoslavně a cpal do ledničky uzené maso, klobásky a baterii půllitrovek svého průzračného moku. Pokrčila rameny a začala skládat z kufrů do skříně oblečení. „To jsem zvědavá, jak budeme přes ty flaše skákat,“ zavrčela přes rameno. „Neboj, je to vymyšlený,“ naskládal flašky do krabice a tu pracně usadil nahoru na skříň. Hanka vyskládala věci, vešla na balkon, opřela se o zábradlí a dívala na rej u vody. Luboš se po chvíli připojil,“ nad čím přemýšlíš?“ „Ale, chtělo by to něco k jídlu, od rána jsem nejedla.“ „Tak si vem klobásku,“ radostně ji začal nabízet, „nebo mám ti ukrojit uzený?“ „Tak to ne, miláčku, přijeli jsme na dovolenou a nebudeme se cpát tím co máme doma, ale půjdeme způsobně na oběd do restaurace. Jasno?“ „Jasno,“ kapituloval, „jde se dolů.“ Vešli do jídelny, byla obsazena k prasknutí. „No, tak tady se asi neusadíme,“ povzdechl si Luboš, „dojde na klobásky.“ „Počkej,“ uzemnila ho Hanka a zručně odchytila poletujícího číšníka. „Prosím vás, jsme tady ubytováni, nenašlo by se pro nás místečko k obědu?“ „Na jaké jméno?“ zeptal se rychle. „Hradilovi.“ „Tak to máte rezervovaný stůl, pojďte za mnou,“ a vedl je ke stolku s cedulkou. „Po dobu pobytu, to bude váš stůl, hned vám donesu jídelní lístky. Co si dáte k pití?“ Objednali si a Hanka se podívala vítězoslavně,“ vidíš, líná huba holý neštěstí.“
Po jídle se přesunuli zpátky na pokoj. Hanka se natáhla na lůžko. „Já už jsem z toho dnešku tak unondaná, že si na chvíli zdřimnu,“ prohlásila s mohutným zívnutím. „Pojď se taky natáhnout, seš stejně utahaný z cesty,“ úlisně ho lákala na lůžko. „Kdepak, holka, já to znám, tak to by toho spaní moc nebylo. Jdu si sednout na balkon, na sluníčko.“ Zalezl na balkon, rozložil si lehátko a spokojeně se uvelebil. Chvíli pozoroval hemžení u rybníku a potom se mu zavřela víčka. Probudilo ho bouchnutí nějakých dveří od auta. Koukl na hodinky, bylo pět minut po šesté. Vstal, vešel do pokoje a zalechtal Hanku na šlapce. Trhla nohou a zamrmlala, „to jsou blbý fóry, co se děje?“ „Nic moc, jen že je už po šesté, tak je načase jít na večeři.“ „No to jsi mě mohl vzbudit dřív, jak já to jenom stihnu!“ „Nemohl, protože jsem taky usnul, co vlastně chceš stíhat?“ „No přeci se oblíct, ne?“ rozčilila se. „Tak se uklidni, večeře se podává od šesti, ne do šesti hodin.“ Po chvíli pošťuchování a hadrkování se dostali do výtahu a sjeli do přízemí. Jídelna byla více než poloprázdná, tak se usadili ke svému stolu, objednali si jídlo a pozorovali okolí. „Týýývole Luboš!“ ozval se za nimi halasný výkřik. Luboš se leknutím otočil a vydechl, „Petře, kde se tady bereš?“ „Co kde se tady beru, já jsem tady takříkajíc doma, ale tebe jsem se nenadál,“ smál se Petr. Luboš vyskočil a chytil ho okolo krku,“ Peťo, dovol, abych ti představil moji druhou polovičku. Petr ji podal ruku, „já jsem nějaký Malý, Lubošův kámoš ze studií, měli jsme společnou cimru na koleji.“ „Sedni si k nám, nebo máš společnost?“ Luboš přistrčil Petrovi volnou židli. Sedl si a rozesmál se, „říkáš společnost? Tak ta společnost, to jsou všichni co tady sedí brácho. Já jsem si tento hotýlek koupil, víš.“ A příjemně se bavil, když viděl Lubošův výraz.
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Věra
Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 458
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Týna
Kalhotky jsou zbytečnost. Mám ráda chození naostro, sex kdekoliv a kdykoliv pro mě není problém. Rozdáme si to spolu, máš na to chuť a není nikdo s kým by sis to udělal?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 459
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA TYNA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
J. Robbertos
