Stopařka
„Tak to ti teda pěkně děkuju, nazdar!“
Naďa vztekle típla mobil a strčila ho zpět do kapsy u džínsů. Na
Pavlínu, svoji dlouholetou kamarádku, měla pořádný vztek. Vždyť to
nakonec byla ona, kdo jí přesvědčil, aby s ní a s partou vyrazila na
vodu, že bude sranda. Místo toho jí ujel vlak a když se nakonec, skoro už
se západem slunce, dostala na místo určení, tak jí Pavla do telefonu
sdělí, že na ní prostě nemohli čekat a že už jsou v kempu níž po
proudu řeky.
„Patnáct kiláků!“
Naďa přímo supěla vzteky a její samomluva přivolala několik udivených
pohledů.
„Posranejch patnáct kiláků teď, skoro v noci a s touhle těžkou
bagáží!“ Dívka vztekle nakopla nevinnou plechovku od piva. Nakonec ale
rezignovaně zatnula zuby a vydala se na pochod. Na krajinu se zatím rychle
snášel soumrak. Nadě už táhlo na 25 let, za prací se před třemi lety
přesunula do Prahy. Ne, nemohla si stěžovat. Plat měla slušný, vyšší
než většina jejích kamarádek u nich doma a to bylo vždycky měřítko.
Naděje, že jí snad nějaký dobrodinec zastaví, se už Naděžda pomalu
vzdávala. Jeden by řekl, že osamělou dívku v nesnázích rád vezme
každý chlap, minimálně kvůli pár minutám nevinného flirtíku. Žádný
z řidičů však zatím nejen že nezastavil, ale mnozí z protijedoucích se
dokonce ani neobtěžovali ztlumit dálková světla. Díky tomu už měla
chudinka oči jak králík s myxomatózou. Když si myslela, že hůř být
snad ani nemůže, přeci jen se na ní usmálo štěstí. Alespoň to tak
vypadalo. Jeden z motoristů zastavil u krajnice a otevřená dvířka
přívětivě nabízela odpočinek a úlevu zmoženým nožkám.
„Dobrý večer, tak kampak máte namířeno, milá slečno,“ oslovil
Naďu řidič. Chlapík ve středních letech,, tak 40–45 letý, nedbale
oholený, navíc s typickým pivním mozolem a v nepříliš čistých
montérkách. Dívka nakrčila nosík, když jí do něj udeřil pach potu a
tabáku.
„Nu co, však s ním nejdu na rande,“ pomyslela si Naďa a nahlas se
zeptala, či spíše zaprosila, jestli náhodou neví, kde se přesně nachází
hledaný kemp a jestli nemá, čistě náhodou, cestu někam poblíž. Muž
přikývnul a galantně pomohl dívčině uložit krosnu do kufru. Když se
uvelebila na sedadle spolujezdce, zařadil rychlost a vyjel do tmy.
„Tak… abysme nějak začali…", pokusil se prolomit rozpačité ticho
muž, „Já se jmenuju Vladimír…, stejně jako Lenin, tak si to slečno
zapamatujete.“
Nadě bylo v tu chvíli pořádně trapně. Věděla, že její dobrodinec
nemohl nic vědět, ale vtipů o Leninovi si kvůli svému jménu doposud
užila až dost.
„Já jsem Naděžda …….,“ doplnila po chvíli i příjmení. Často
rodiče v duchu proklínala, proč jí dali tohle ruské jméno. Kdyby to bylo
jen Naďa, budiž, ale ono to muselo být Naděžda… Ještě že se nejmenuje
Krupská, ale jen Kroupová. I tak si ve škole na základce a pak i na
střední užila narážek a vtípků dost a dost..
„Chachacha…,", zachechtal se chraplavě, " Tak tomu řikám dobrá
náhoda, slečno Naďo. Tak to se vám určitě bude líbit tahle
anekdota…“
Dívka sevřela vztekle pěsti. Přesně toho se bála.
„To přijel soudruh Lenin na inspekci do vodlehlý gubernie a ……..“
Naďa přesně věděla, co bude následovat. Hromada přihlouplých fórků,
které možná byly vtipné v době, kterou ona díky svému mládí
naštěstí nezažila. Opřela se do sedadla, zavřela oči a snažila se
vnímat co možná nejméně.
„A to se nebojíte sama stopovat, takhle za tmy?“ změnil chlapík
najednou téma i zabarvení hlasu.
„To byste nevěřila, co se po cestách potlouká úchyláků. Máte
štěstí, že jste natrefila zrovna na mě, se mnou ste úplně
v bezpečí.“
V tu chvíli dívka zalitovala, že ten slizoun nezůstal u soudruhů a
u rádia Jerevan. Trapným fórkům by dala jednoznačně přednost před
pokusem o flirt od chlapa, kterého by jinak nejspíš ani neoslovila.
„Jak je to ještě daleko, pane? Neměli jsme tam už pomalu být?“
Naďa se pokusila předvést pokud možno uvolněný úsměv, ale dobře se
v tu chvíli rozhodně necítila.
„Ale copak, slečince se snad se mnou nelíbí? Neutíkejte eště, pěkně
prosím.“ Při těch slovech odbočil z asfaltky na lesní cestu. Navíc
svými zpocenými prsty „zaparkoval“ na Nadině kolínku a neodbytně se
pokoušel proniknout výš.
„Zastavte! Okamžitě zastavte, chci vystoupit!!!“ vyjekla už téměř
hystericky.
„Tak ty takhle, jóó? Nejdřív chlapa provokuješ a najednou je z tebe
fajnovka? Tak teda padej, ty kurvo jedna zasraná!“
Naďa si nebyla vědoma, že by ho provokovala třeba jen náznakem. Vždyť
i oblečení měla na týdenní trempování s partou vodáků, takže
rozhodně nic erotického. A tím, že nevysílala žádné signály, si byla
naprosto jistá. Tenhle stárnoucí seladon ji nepřitahoval ani náhodou. Byla
ale ráda, že alespoň zastavil a nechal jí vystoupit, i když se spoustou
jedovatých a ponižujících poznámek.
Když už se chystala odejít, na autostop zapomenout a pokračovat pěšky
i za cenu bolestivých puchýřů, uvědomila si jednu věc: Batoh! Její batoh
zůstal v kufru auta toho slizouna, který se zrovna otáčel a chystal
k odjezdu.
„Pané, pané…, počkejte ještě, moje věciii!“ Naďa se rozběhla zpět
k vozu a začala zoufale bušit na okénko na straně řidiče. Muž se
ušklíbl a spustil tlačítkem okénko.
„Copak ty jedna rajdo? Nakonec sem ti dobrej, jo?“ Zasyčel dívce,
která do okénka strčila hlavu do tváře.
„Počkejte ještě prosím!!“ vyjekla nešťastně. „Máte v kufru
všechny moje věci a …..“ V tu chvíli se Vladimír zašklebil vskutku
zlověstně a sáhl po tlačítku elektrického ovládání oken. Nebohá
dívčina ucítila na krku nepříjemný tlak a než si uvědomila co se děje,
byla hlavou uvězněná uvnitř vozu, zatímco zbytek těla zůstal venku.
Aniž by cokoliv řekl, Vladimír s nečekanou hbitostí otevřel dveře, rozepnul bezpečnostní pás, opustil místo řidiče a prakticky ve vteřině stál venku, za zády nebohé Naděnky, která se zoufale snažila stáhnout okénko rukama a osvobodit tak uvězněnou hlavu. Osvoboditelským snahám učinil násilník přítrž tím, že dívce ruce tvrdě zkroutil za záda a stáhl nad zápěstími k sobě plastovou zdrhovací páskou. Nebožačka neměla tušení, kde ho ten chlap vzal. Jisté však bylo, že je v pasti a zcela v moci toho smradlavého tlusťocha. Dělala to jediné, co jí ještě zbývalo. Brečela, zoufale křičela: „Pusťte měééé!!! Hned mě pusťtéééé!!! Co to děláte…Nechtě měééé!!!“ a snažila se alespoň vší silou držet stehna u sebe. Šance, že by jí v nočním lese zaslechl šlechetný zachránce, však byly mizivé. Navíc křičela do kabiny auta a ta v podstatě působila, jako tlumič na hlavni pistole. Pak cítila jeho uslintané funění na zádech… „Jen si řvii! Klidně ječ, ale koukej držet, ty čubko!!!“ řval zvrhlík na svoji oběť a svýma prackama s mozoly na dlaních jí zajel pod triko. Měl to usnadněné, protože Naďa s uvězněnou hlavou stála v předklonu a její prsa byla dolů. Na zádech jí rozepnul podprsenku a už se chopil oběma rukama jejích plných, tuhých a pružných trojek. Začal jí je bezohledně mačkat, hnětat jako těsto, tahal a žmoulal jí mezi hrubými prsty bradavky. „No to je, panečku matroš, to sou kozy… Né měkký a vytahaný jak moje stará… Paráda… Ty budou pěkně kojit…“ Naďou cloumal bezmocný vztek. „Dóóóóst!!!! Nechte tohóóóó!!! Hned mě pustéééé!!!! Prasááákuuu!!!!“ řvala dovnitř do auta, ale on se jen chechtal. Když se nabažil jejích prsou a závan studeného vzduchu na zadku, když jí rozzipoval staré vydřené rifle, rozepnul knoflík a stáhnul jí ty kalhoty pod kolena. Na sobě měla jen kalhotky, černá tanga. Chlap ve svitu měsíce viděl kulaté půlky rozdělené černými tanga kalhotkami. Ani se nijak nezdržoval jejich stahováním a tak jí je jedním rychlým škubnutím urval, že se hned ven vyloupl její hladký bílý zadek…. Cítila chladný vzduch na nahých půlkách. „Okamžitě přestáááň!!!“ zakřičela zoufale, když se ozvalo tiché rupnutí a povolilo objetí látky kalhotek, panika se jí zmocnila naplno, kopala nohama dozadu a křičela, co jí přišlo na jazyk. Panebože, zrovna před týdnem odmítla docela sympatickýho kluka, protože nebyl její typ a ona neměla náladu. Celý život si o ní pečuje jako o poklad a teď jí tu má…..… on…… Kundu měla byla stejně hebkou jako zadek, pod kterým mezi pevnými stehny vykukovala její zadní část. Chlap přejel drsnýmy prsty Nadino do hladka vyholené pohlaví a sledoval, jak sebou Naďa bezmocně cuká. Kopala, co mohla, ale on už stál přesně mezi jejíma nohama, jen pár centimetrů od jejích nejintimějších míst a stehýnka se mu otírala o vnější strany nohou. „Prosíím, nedělejte to!!!“ doslova se zajíkala. Chlap neodpověděl. Pevně jí oběma rukama chytnul v pase a pak už Naděžda cítila, jak jí cosi horkého tvrdého rozhrnuje pysky jejího přirození „Néééé!!!“ a pak a zatnula zuby. Strachy byla celá stažená a suchá, ale nasliněný pyj se do ní snažil hladově vnikat…. Znovu se zkusila vytrhnout, ale hrála předem prohranou hru o vlastní čest. Hlasité funění a divoký příraz jí dal odpověď. Bolestí vykřikla, když do ní prudce a bez přípravy vnikl. Pannou Naďa nebyla už téměř tři roky, ale zatím měla štěstí na samé něžné a ohleduplné milence. S takhle prudkým útokem, když navíc necítila ani náznak vzrušení, nepočítala ani v nejhorším snu. Ani zoufalý křik jí nepřinášel úlevu. Nezbývalo jí nic jiného, než držet a snášet to strašné ponížení. S každým dalším přírazem do ní jeho tvrdý a tlustý penis pronikal hlouběji a hlouběji, až asi s desátým přírazem v ní vězel celý až po kořen a Naďa cítila jeho žalud na své děloze, na svém děložním čípku. „Ááááách, ty jsi vo tolik lepší než moje stará! Si tak mladá, tak úžasně těsná, taky se ti to líbí, co? Řekni, děvko, že se ti to taky tak líbí?!! Áááááách!“ V očích měla slzy a s hrůzou si uvědomila, že její odpor a těsný stisk pochvy zvyšují chlapovo uspokojení. „Haah…háááh…háááh…“ tiše hekala, zatímco on jí držel za boky a vytrvale prznil svým údem její mladou pochvu. Naďa už ani neplakala, ani nekřičela, neměla už sílu na cokoliv. Jeho čurák jí jezdil tupenou vagínou tam a ven, tam a ven a Nadě hlavou vířily všelijaké pocity plné zloby, zoufalství, beznaděje, ponížení, hnusu, strachu…a byla poněkud v šoku. „To je kunda, panečku“, chrochtal blahem. „Však já ti jí vyškrobim, co se do ní vejde…Já moc rád stříkám mrdku do kund… Moje stará…a taky vobě švagrový by mohly vyprávět… Třeba ti udělám haranta jako jim…, chachacha…“ Náhle Naďa dostala panický strach z nechtěného oplodnění…, jak do ní vší silou zajížděl a tohle se zlomyslností v hlase pronášel. „Hajz! Hajzl!! Hajzl jeden buranskej!!!“ lomcoval jí vztek. Myšlenka, že může otěhotnět s tímhle hnusákem, protože ona žádnou antikoncepci neužívala, ji vyburcovala k poslednímu zoufalému vzmachu: „Ne, prho…shím vás, nhééé!!! Mám… plod…ný dnhyyy!!! Nhédho mňhee!!! Udě…lá…te mi dhí…ťhééé!!!!. Pros…hííím nhéée, můžu votě… hot… ňhéét…, nhe…ďhe…lhej…the thoooo!!!!“ Jenže příroda si s Naďou začala šeredně hrát… Začala díky tomu jeho pumpování a díky velikosti toho nevítaného, nezvaného úduv ní totiž cítit dosud nepoznané. I když ji tento chlap znásilňoval a tupil,a i když to byl neokrochaný hnusák, Naďa najednou cítila, že silně vlhne a že jí to jeho přirážení začíná stále víc a víc vzrušovat. I když její mysl byla proti takovému pokoření, pomalu se blížila k orgasmu. Byla ráda, že se její vagína přizpůsobila okolnostem a vyrovnala s velikosti jeho přirození natolik, že jí to nyní už nebolelo. To hrozné, jí odporné mužské individum ji usilovně mrdalo snad 15 minut. Napětí v pochvě a příjemné pocity se stále stupňovaly. Najednou Naďa cítila, že se nechtěnému orgasmu neubrání, že ho nezažene, že ho nedokáže odvrátit. A to i přesto, že jí šíleně tlačil krk, který se při každém přírazu ještě více odíral a mučená pochva ji také bolela pálila. Najednou jí z pochvy ve vlnách projížděly do břicha, do stehen a do páteře a po ní vzhůru až do mozku elektrizující tetelivé vlny. Její poševní i řitní svaly, ale také v hýždích, stehnech a břiše se začaly v nepravidelných, naprosto samovolných kontrakcích zatínat v příjemných křečích. Naďino tělo se celé rozvibrovalo a svíralo se ve slastné křeči. Styděla se za sebe proto. Hanbou by se nejraději propadla. Svírala se jí i vagína a on, který si vychutnával svou dominanci nad ní, to musel cítit. Majetnicky jí hladil po zadku a dál do ní brutálně vrážel penis až nadoraz…, až k děloze. Neovládla se a křičela do kabiny jeho auta slastí, zatím co on ji stále prudčeji bušil žaludem do jejího děložního čípku. Bylo to jako uragán. Nadiny výkřiky do kabiny auta a vzdechy nabyly na intenzitě. Takovou kočku v životě neměl a hodlal si to pořádně užít. Mladé masíčko. "Jakýpak néé! Do tebe se udělám, co si myslíš, ty děvko. Je mi fuk co chceš ty! Tak tě holt naprcám, no a co… Tak budeš mít dítě… Aspoň budeš mít moje dítě!“ a na to se opět chraplavě hnusně zachechtal, hajzl.
Skoro zároveň s jejím prudkým orgasmem měl orgasmus i on. Několikrát ještě přirazil tak hrubě, že Naďa vykřikla bolestí! „Jááááu!!!!…Áááááu!!!“, ale pak se do ní vši silou natlačil. „Ježištonééééééééééééé!!!!!!“ zavyla z plných plic svůj zoufalý nesouhlas, ale zároveń s tím srceryvným výkřikem ucítila, jak mu v něm zacukalo, jak se ještě rozšířil a vzepjal a ona věděla, že právě do ní stříká svoje semeno. Ano, ten chlap ji plnil pochvu teplým hustým spermatem a prsty jí zatínal do boků v orgasmu z jejího zoufalého sevření… Naďa vnímala, jak se jí to jeho živočišné a v podstatě i životadárné teplo víc a víc rozlévá na dně pochvy, jak jí tím zaneřáďuje. Ještě pár vteřin se nechal hýčkat svěží vydrážděnou ovulující kundou. Až pak, když mu v ní povadl ho vytáhl a poplácal jí po zadnici. Chlap byl spokojený. Pak si natáhl montérkové kalhoty, obešel své auto, z kufru vedle ní pohodil její batoh, pak nasedl do auta, stáhl okénko na straně spolujezdce, čímž jí osvobodil hlavu, až Naďa upadla na zadek, a odjel. Jeho velmi velké množství semene jí vytékalo z pochvy. Když se Naďa probrala z šoku alespoň do té míry, že se jí vrátila schopnost alespoň částečně uvažovat, uvědomila si, že je stále svázaná s rukama za zády. Chladný noční vzduch dívku probral. Ztěžka vstala na nohy, krkolomně si rukama za zády trochu povytáhla nahotu rifle. Dobrou půlhodinu si pak obrušovala ten zdrhovací pásek na zápěstích o hranu jakéhosi balvanu u cesty, až konečně povolil a ona mohla najít ve svém batohu ručník, kterým si důkladně vytřela rozkrok i vnitřní strany stehen, než se dala trochu do pořádku. Cítila sice bolest a pálení v lůně, jak si však s vděčností uvědomila, žádné vážnější zranění zřejmě neutrpěla. Batoh měla a zdálo se, že nic nechybí. Dokonce i mobil měla. Upravila si oděv a znovu padla unaveně do trávy. Přemýšlela, co má dělat dál. Má jít okamžitě na policii? K čemu by jí to bylo? Vždyť by toho chlapa ani neuměla pořádně popsat a o jeho autě věděla jen, že bylo asi modré, ani to nevěděla s jistotou. Navíc by si musela tu hrůzu znovu přehrát. Ne, tohle nechtěla ani za nic na světě, chtěla na celý večer pokud možno zapomenout, nebo alespoň přestat na něj myslet. Naďa byla celá rozbolavělá, krk jí pálil, ale jinak to přežila bez větší úhony Mohl ji potom třeba uškrtit nebo něčím praštit a zahrabat v lese. Na kamarády už kašlala. Už nechtěla s nimi na vodu. Jediné co chtěla, bylo vrátit se domů. Tam si dát horkou koupel ve vaně, zalézt do postele a spát. Spát a na nic nemyslet, na všechno zapomenout … Seděla tam v lese u lesní cesty v trávě jako ve snách a zneuctěná. Mrtušila, jak dlouho tam dřepěla a popíjela vodu z petlahve, kterou měla s sebou. Pak se ale z té letargické rezignace vzpamatovala. Koukla na mobil a zděsila se, že už je skoro jedenáct večer. Hrozně se jí chtělo čůrat a tak zase stáhla rifle, dřepla si vprostřed té lesní cesty a vypustila obsah močového měchýře, přičemž spolu s močí jí z přirození odkalao ještě i trochu chlapova semena. Utřela se papírovým kapesníkem, natáhla rifle, pak si namáhavě navlékla na ramena svůj batoh a pomalu se vydala lesní cestou k okresní silnici. Teprve tam si nastavila na telefonu GPS a viděla mapku, kde vlastně je. Byla jen 7 km od místa, odkud vede železnice na Prahu. Sjíždění řeky a parta už ji ani za mák nezajímaly. Vydala se tedy na pochod a jen se v duchu modlila, že jí snad zase nezastaví nějaký sexuální zvrhlík.
Domů se dostala až nad ránem. Tak pozdě večer nebo časně ráno totiž nic nejelo. Hned ze sebe všechno sházela a napustila si vanu. Teprve tam se jí to všechno rozleželo v hlavě a najednou se rozbulela. Emoce povolily a chtěly ven. Zase se jí to celé vybavilo zpátky. Místo na vodu odjela ještě to odpoledne z Prahy domů na Moravu, za rodiči a starší ségrou a strávila tam celý týden dovolené. Kamarádce, která jí sháněla po telefonu nalhala, že musí změnit plán, že musí domů, že doma chtějí s něčím vypomoct.
Doma se přece jen zklidnila. Snažila se relaxovat, myslet na jiné, pěkné
věci. Maminka jí vařila jídla, která má ráda, hrála si se dvěma děcky
své sestry Vladěny, kterým byly 3 a 5 let, takže si ji, tetu Naďu zabraly
pro sebe. S jejich veselými kukadly, jiskrným dětským smíchem a
legračními průpovídkami na to, co musela prožít v sobotu navečer už
nemyslela. Vytěsnila to do pozadí. Pak jí ale ten krásný týden dovolené
utekl jako voda a Naďa v neděli odpoledne musela zase do svého pronajatého
2+kk v Praze-Malešicích. Nechtělo se jí, ale musela. A pak zase do práce.
Naďa byla totiž recepční v jedné velké administrativní budově. I když
ji zase pohltil vír jejích pracovních povinností jako je kontrola návštěv
a jejich zapisování, třídění poštovních zásilek, komunikace s klienty
a to i v angličtině a drobná administrativa, to vše v době od 8 do
17 hodin. Přesto ale byla Naďa taková nějaká nesvá. Z práce chodila
rovnou domů, nikam večer nešla a buď koukala na připitomnělé televizní
seriály, četla si se sluchátky na uších a posloucháním muziky, nebo
prostě spala. Na svůj vibrátor od té události nesáhla, přesto, že
předtím byl v činnosti skoro denně. S netrpělivostí jsem čekala, jestli
dostane menstruaci. Uplynulo čtrnáct dní a v kalendáři u data toho
sobotního dne byl puntík… Den, kdy to měla dostat. A nic. Také druhý den
vůbec nic.
V pondělí si tedy koupila gravitest a hned v úterý ráno, jak se psalo
v návodu na tyčinku načůrala. A bum… Na tyčince se zjevily dva
proužky. „To…to přece nemůže být pravdaaa!! To není možnééé!!! To
nejdeee…, to je asi nějaká porucha!!!“ začala hystericky ječet. Zase se
jí to celé vrátilo zpátky. Jenže menstruace se stále nedostavovala,
dokonce cítila, že má tak nějak divně citlivá prsa. „Přece nemůžu
být těhotná s takovým individuem, s takovým fotrem…, křupanem…?“
Párkrát si pobrečela. Byla z toho v šoku. Měsíc po onom znásilnění a
dva týdny po té, co se jí nedostavil menzes se odebrala ke své gynekoložce
v malešické polyklinice. Doktorka ji vyšetřila, načež vyřkla tu krutou
pravdu, kterou sice tušila, ale kterou si nemínila připustit. „Takže
slečno Kroupová, jste gravidní a to čtyři týdny“ Domů šla jako
v mátohách a byla rozhodnuta v pátek odjet na Moravu, se vším se svěřit
mamince i sestře a poradit se s nimi, co dál.
Když dojela na začátku víkendu domů, sestřiny děti byly nadšené z tetina příjezdu, ale Naďa na ně neměla zrovna náladu. Když večer osaměly v prostorné kuchyni a když její otec i se švagrem byli jako každý pátek v hospodě, vybalila to Naďa se vzlyky na ně. „Před měsícem som… byla znásilněná…“ Nastalo mrtvolné ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. „Co to povídáš, holčičko moje?“ vzpamatovala se matka. „Jak se to stalo? Kdy? Kde? Co to bylo za grázla?“ padaly otázky a Naďa na ně po pravdě odpovídala. Kam jela, co se jí přihodilo, jak šla pěšky a jak stopla toho chlapa, jak už byla tma a jak odbočil na lesní cestu… Pak řekla, jak ji dostal tím okýnkem. Sestra sice argumentovala, že mu měla to okýnko rozbít třeba pěstí, nebo vylomit , ale Naďa jí vysvětlila, jak byla spoutaná s rukama za zády a maminka zase své druhé dceři řekla: „Jo, dyť by jí to mohlo podřezat“. Když vysvětlila, proč nevolala policii, tak jim sdělila druhou jobovku… „No jo, ale stala se horší věc… Mami…, já sem z toho v tooom“ a rozbrečela se. Když se uklidnila po té, co jí matka hladila po vlasech a chlácholila jako malou holčičku jíž někdo ukradl oblíbenou panenku, Naďa najednou vážně řekla: „Představte si tu mojí strašlivou situaci… Byla jsem znásilněna zarostlým, obtloustlým asi tak pětačtyřicetiletým buranem…, upoceným slizounem v monterách… a z tohoto znásilnění jsem otěhotněla. Prostě mně tim svým pinďourem tlustým a dlouhým jako jelito oplodnil…! Co mám dělat? Řekněte, co mám teď jako dělat???“ „Nechceš s tím jít, doufám, dítě nešťastné, na potrat?!“ ozvala se matka. Naďa znala matčin názor. Matka byla věřící katolička a byla vždy zásadně proti potratům. „Je jen málo situací, které jsou pro rozhodování ženské horší“, řekla Vladěna. „Dítě za nic nemůže?… Ubohé miminko?“ řekla matka vážně. „Jo, ale třeba bude mít IQ dýně… po tátovi! Bude mi připomínat do konce života ten akt hnusu a ponížení? Budu vůbec schopna mít něco takového ráda?“ oponovala Naďěžda. „Ale budeš schopná unést potrat? Vytlučeš jenom klín klínem. Následek hříchu toho hnusáka překryješ hříchem svým… Je to lidská bytost…!“ pokračovala matka. „Víš ségro, taky bys už po tom potratu nemusela nikdy mít děti…“, přidala se Vladěna. „Ale víš jaký genetický materiál tomuhle“, a pohladila si své břicho na němž pochopitelně ještě nic nesvědčilo o jejím těhotenství„, předaaal??!“ Pak se ale zase ujala slova Nadina matka: „Donosit takové dítě bude pro tebe, Naděnko, určitě těžké, to ti neupírám. Těhotenství se chtě nechtě ženě svými fyzickými projevy připomíná po většinu své existence, nedá se ignorovat. S každým takovým připomenutím, zvracením, křečí v břiše, křečovou žilou, tlakem v břichu, pohybem dítěte, kontrakcí… s tím vším se jí připomene i početí, ale neumím si představit, že bys žila s tím, že bys to maličké zahubila. Půjdeš na mateřskou o měsíc dřív a přestěhuješ se sem domů. Společně další dítě v baráku zvládneme“
A tak se nakonec Naďa Kroupová rozhodla, že si to vnucené dítě nechá, že ho donosí a přivede na svět i když věděla, že jako svobodná matka to na malém moravském městě nebude mít lehké. O znásilnění nikdo vědět nebude a všichni se jí budou za zády posmívat, jak jela pracovat do Prahy a tam ji nejspíš obalamutil, ošukal a zbouchnul nějaký vychcaný Pražák.
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Verča
Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 457
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Simona
Chci to udělat tvrdě do zadečku! Vůbec se se mnou nemazli a začni mi to dělat do mé kakaové dírky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 455
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SIMONA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Fanyn
