Povídka.cz povídky psané životem...
Kapitola 7. Penzion na výsluní.
Zhruba kilometr před cedulí označující začátek obce Míchov odbočuje malá asfaltová silnička, která se posléze krucánky vine vzhůru k vrcholu Smraďáku. Končí u malebného penzionu Na výsluní. Nechejme Míchovské drbny chvíli na pokoji a podívejme se co se tady děje.
Mirek Marousek, kuchař, údržbář a topič v jedné osobě s funěním házel uhlí z hromady do sklepního okénka. „Mirku, budeš se s tím dlouho párat?“ ozval se z okna otcův hlas. „Ještě chvíli!“ zavolal a přidal na tempu. Pak zavřel okénko a šel se opláchnout. V kuchyni se okolo plotny točila Mirkova máma. „Co táta potřebuje?“ zeptal se a nalil si do sklenice vody na spláchnutí pachu uhlí. „Od soboty nastupuje turnus nějaké školy, tak asi o tom chtěl s tebou mluvit.“ Položil sklenici, „kde je?“ „Nahoře, připravuje postele.“ Šel nahoru a hned dostával kázání „poslouchej Mirku, bude tady turnus nějakejch holek, prý středoškolaček nebo co, tak se jim budeš vyhýbat, nechci aby vznikla nějaká ostuda, rozumíš?“ „Ale jo,“ odvětil rozmrzele, „jídelníček bude pevný, nebo výběr?“ „Pevný, plná penze, bude jich dvaadvacet včetně kantorů. Nástup v sobotu, konec příští sobotu, tak připrav jídelníček.“ „No tak já jdu, to zase bude otrava,“ rozmrzele se šinul do kuchyně. „Počkej, jaká otrava?“ „No jak jsou tady ženský, tak denně musím pucovat ucpané záchody,“ zamručel. „Tak to mám čistit já?“ otázal se vyzývavě otec. „Já už jdu,“ ukončil debatu a šel připravit jídelníček.
V sobotu odpoledne se vyštrachal nahoru k penzionu autobus, holky se
z něj vysypaly a zkoumaly honem okolí. Táta rozdával klíče od pokojů,
domlouval program s kantory a Mirek s mámou připravovali večeři. Hosté se
začali trousit k večeři, tak táta s mámou roznášeli jídlo a Mirek
chystal na talíře. Měli už za ta léta zaběhlý postup. Pojednou vedle sebe
uslyšel dívčí hlas „ahoj, já budu pomáhat nosit.“ Zvedl hlavu a před
ním stála pěkná holka, zčervenalá a vysvětlovala „říďa nařídil,
že při jídle bude jedna z nás pomáhat roznášet, prý abychom nepřišly
ze cviku.“ „Jak ze cviku?“ zeptal se nechápavě. „No my jsme
z hotelovky, obor servírka, víš,“ vysvětlovala a hbitě skládala porce
na tác.
Zmizela s tácem ve dveřích a máma vzápětí jak se vrátila se potutelně
smála „to bylo překvapeníčko, co?“ „Co na to táta?“ „Tajně
prská, on by tě nejradši nechal zavřeného ve sklepě, však už to dostal
ode mne hustý.“ Stáhl ze sebe bílý mundur „jdu přiložit.“ Táta,
který nahlédl do kuchyně ho zaúkoloval, „Mirku pár děvčat bude ráno
potřebovat seřídit vázání.“ „Jo, po snídani se jim na to
podívám.“ Vrátila se ta dívčina s kupou prázdných talířů a táta ji
děkoval za pomoc. „To nic není pane vedoucí, mě to baví,“ odvětila a
chystala se k odchodu. Máma ji pobídla „pojďte si chvíli sednout
děvenko, jak vám říkají?“ „Květa, ale nebudu vás rušit, máte tolik
práce. Nechcete, já vám pomůžu s nádobím?“ „Ať vás to ani
nenapadne, jste tady na rekreaci, my to tady zvládneme jako vždycky,“
poděkovala máma. Sedl si ve svém pokojíku k počítači a brouzdal se po
internetu. Bylo něco po desáté hodině, když se ozvalo tiché zaškrabání
na dveře. Otevřel a tam stála ta holka co roznášela při večeři.
„Můžu dál?“ zeptala se. „Jistě, pojď, ale nedívej se na ten
klukovská nepořádek.“ „No, já ti tady uklízet nebudu,“ prohlásila.
Sedla si na krajíček postele, zrůžověla a zeptala se „poslechni,
nepotřebovali by vaši na plac servírku?“ „Já nevím, nemluvilo se
o tom, jak jsi na to přišla?“ „Tak jsem přemýšlela, ono se holkám do
roznášení moc nechce, že bych řekla říďovi, že budu roznášet jídla
celý týden.“ „Myslíš že ti to dovolí?“ zapochyboval. „Jasně,
holky brblají že jsou na rekreaci a on bude rád, že to má zařízený.“
„No, já ti v tom moc nepomůžu, táta mě hlídá jako cerberus před
holkama, ale skus se domluvit s mámou, ta je vlastně tady dirigent,“
zasmál se a přisedl si vedle ní. „Jak ti vlastně říkají, já jsem
Mirek?“ optal se. „No vždyť jsem to v kuchyni říkala?“ podivila se,
pak se zarazila, „no jo, ale ty jsi tam už nebyl, že?“ Zasmáli se a pak
pokračovala „jmenuji se Květa, končím teď v červnu hotelovku a hledám
si místo. Stačí?“ Podívala se po něm po očku „ty jsi vyučený
kuchař, nebo amatér?“ „To bys tomu dala, amatér, to by pánové
nedovolili. A proč se ptáš, nechutnalo ti?“ „Ale chutnalo, to já jen
tak,“ namítla. „Poslyš Květo, máš kluka?“ zeptal se nesměle.
„Prosím tě,“ řekla zahořkle „kdo by chodil s holkou s děcáku?“
„Na tom záleží, to jsem nevěděl?“ zakroutil hlavou. „No a já bych se
ti nelíbil?“ sondoval. Trochu se k němu přitiskla, „myslíš že jsem
šla za tebou jenom kvůli tomu místu?“ Přitiskl ji k sobě a políbil
nesměle na ústa. Zčervenala, chytila ho kolem krku a přisála se polibkem.
„Udusíš mě“ zahuhlal a lapal po dechu. „Raději půjdu, ať se ještě
něco nestane,“ řekla zastřeným hlasem, políbila ho na čelo a tiše
zmizela na chodbu. Ráno chystal snídaně, máma s tátou seděli v kuchyni
u stolu a dojídali, když ve dveřích z jídelny se ozval hlásek,“dobré
ráno, tak já můžu roznášet.“ Máma se udivila „vy, vždyť se máte
střídat?“ „Všechno je jinak, holkám se nechce, tak budu roznášet já,
nevadí to?“ zeptala se a skládala talíře na plato. „Můžu to odnést,
pane kuchaři?“ Zčervenal a pokývl hlavou. „To je náš syn Mirek“
řekla máma. Květa položila opatrně tác a podala mu ruku „já jsem
Květa.“ Viděl, jak se máma spokojeně šklebí a ku podivu, neviděl ani
u táty jeho zamračený varovný pohled. Květa vzala tác, zmizela
v jídelně a máma si neopomněla rýpnout, „Mirku, toto by byla holka pro
tebe.“ „Jo, celá žhavá se nastěhovat k nám na samotu,“ namítl.
Táta se zasnil, „jo, nebylo by to špatné, já bych měl čas na výčep, a
ty s Mírou byste vařili, ale co, stejně by sem nešla,“ zakončil debatu.
Po snídani šel seřizovat vázání, naházet do sklepa uhlí a vynést popel
od kotle. Květa donesla špinavé talíře a máma se zeptala jestli už jedla.
„Ještě ne, já to doženu“ řekla zvesela. „Tak to ne děvenko,“
spustila máma, „sedněte tady a dejte se do jídla“ přistrčila jí
talíř a nalila do hrnku čaj. „Kam půjdete po škole, máte už místo?“
sondovala „a co vaši rodiče, jste někde z okolí?“ Květa spolkla sousto
„místo zatím nemám a rodiče, ty jsem nepoznala, vyrostla jsem
v děcáku.“ „Proboha, co se jim stalo?“ podivila se máma. „Moc toho
nevím, jenom co naznačila teta, to je vychovatelka, víte, my jí říkali
teta. Tak prý táta se uchlastal a máma se před lety ozvala z Německa, pak
už nic.“ „Tak to máte smutný osud děvenko,“ litovala ji máma. „To
nic, zvykla jsem si, až na to, že když se seznámím s klukem a řeknu že
jsem z děcáku, skončí to,“ řekla zahořkle. „To snad ne,
žertujete?“ podivila se máma. Koukala zamyšleně na mámu, má ji říci,
že se s Mirkem seznámila? „Raději ne, jen to neuspěchat,“ rozhodla se.
Z jídelny ji zavolali, že má jít lyžovat, tak se rychle rozloučila a
běžela za ostatními. Táta přišel po chvíli, donesl kupu sklenic na
umytí, sedl si a zapřemýšlel. „Furt mě ta holka vrtá v hlavě.“
„Tak ti řeknu matko, já bych ji bral i jako snachu, ale jak to udělat
s Mirkem, hnát ho do toho, to ne.“ „No ona taky to dětství neměla
jednoduché,“ podotkla „nemá rodiče a vyrůstala v děcáku.“ „Ale
uznáš matko, že z ní vychovali prima holku, ne jak ty některé fifleny
její spolužačky. Jak se na ně dívám, otevírá se mi kudla v kapse.
Hloupé, namyšlené, tak to v branži daleko nedotáhnou.“ „Teda ty jsi se
jaksi rozvykládal, já tě tak neznám?“ podivila se. Mirek se vrátil do
kuchyně a začal pomáhat s nádobím. „Ty Mirku, líbí se ti ta děvčice
co roznáší jídlo?“ začala sondovat máma. Tázavě se podíval na ni, pak
na tátu, který sklopil hlavu a do hovoru se nemíchal. „Vždyť jsem ji
viděl jenom dvakrát a to na chvilku, chystal jsem jídlo,“ zaprotestoval.
„A potom, táta zakázal, abych se po holkách díval.“ Táta si povzdechl
a zmizel do jídelny. Umyli nádobí a máma ho zavolala, ať si jde s ní
sednout ke stolu. „Poslouchej Mirku, ty se nechceš oženit?“ začala
sondovat. „Copak tady na samotě je to možné?“ namítl. „A co ta
Květuška, ta by se ti nelíbila?“ opatrně se otázala. „Která, já
žádnou neznám,“namítl a v duch se smál. No vida, s Květou
přemýšleli jak to zaonačit a ejhle, oni ho rodiče do toho tlačí. Rozhodl
se jít s pravdou ven, „mami, Květa byla včera večer u mě, dohadovali
jsme se jak to udělat, aby jste ji přijali jako servírku.“ „Bože,“
vydechla „a já jako blbec tady chodím okolo, teda to se vám povedlo!“
„No jo, co táta?“ zapřemýšlel. „S tím si nedělej starost, sám
s tou myšlenkou přišel,“ zasmála se. Začal chystat oběd. Když už
připravoval jídlo na talíře, objevila se Květa. Dělala jako by ho neznala
a když jí řekl, že to všechno rodičům provalil, zčervenala a
nešťastně se podívala na mámu. „Je to v pořádku Květuško,“
uklidnila ji máma. A Květa, šťastná jako blecha v kožichu začala
roznášet jídlo. Po obědě se Květa omluvila z lyžování, že jí není
dobře a odstěhovala se do kuchyně. Sesedli ke stolu a začala válečná
porada. Táta, jak měl ve zvyku začal úkolovat, „Květuško, první věc co
musíš dodělat je škola, tu chvíli to vydržíš a hned potom pro tebe Mirek
přijede.“ „Mirku, musíš být rozumný, ne abyste něco vyvedli, času na
to máte dost potom.“ Mirek se raději sebral do kotelny, naládovat uhlí do
zásobníku a ženské se daly do nádobí. Probíraly všechny možné ženské
starosti, tak se táta sebral a šel si dělat pořádek ve výčepu. Po
večeři, když už vše spalo ozvalo se známé zaškrabání na dveře.
„Pojď, teď snad už můžeš i zaklepat,“ zavolal. Květa vklouzla
dovnitř jako spiklenec „víš co říkal táta, nemáme něco vyvést.“
Posadili se na postel, přitiskli se k sobě a dlouze se líbali. Jako
správnému chlapovi i Mirkovi to nedalo a začal dělat průzkum bojem.
Nejprve začal s líbáním obličeje, sklouzl na bradičku, krk a Květa to
zřejmě také nevydržela a klesla na postel. Hladila jeho vlasy, vzrušeně
dýchala a jak se dostal na obliny, kryté svetříkem, přitiskla mu hlavu a
vydechla „nepřestaneme raději?“
„Proč?“ zvedl hlavu „je to nepříjemné?“ „To jsem neřekla Mirečku, ale známe se tak krátce,“ vzdychla si, „měl jsi nějakou holku?“ „Neměl, a ty?“ otázal se. Zasmála se, „taky neměla, ani holku, ani kluka. Víš, že můžeme udělat plno hloupostí?“ „Teda, jestli myslíš, jak to dva spolu dělají, tak to mám naštudovaný z internetu. Tam je toho plno. Samozřejmě teoreticky,“ podotknul. „Ty by sis na to troufnul?“ zeptala se škádlivě. „Vždyť na tom nic není, akorát to bude poprvé bolet, to je to,“ meditoval. Chvíli přemýšlela, vidina něčeho neznámého byla lákavá a pak se rozhodla, „tak teda zhasni, při světle se stydím.“ Zhasnul a po chvíli ucítil jak se její tělo na něj přilepilo. „Jenom buď opatrný,“ prosila chvějícím se hlasem. Líbal ji tváře, pomalu sjel na obliny ňader, mazlil se s růžovými vrcholky a Květa stále rychleji dýchala. Pojednou odtrhla jeho hlavu, zasténala a třásla se jako by měla zimnicí. „Stalo se něco?“ otázal se starostlivě. „V pořádku Mirečku, bylo to krásné,“ uklidnila ho a přitiskla mu hlavu do údolí mezi oblinami ňader. Klesal polibky do klína, laskal se s jemnými chloupky jejího pahorku a rukou se snažil rozevřít stisknuté nohy. „Mirečku opatrně,“ zaprosila a povolila sevření. Vklouzl mezi rozevřené nohy, líbal mladou lasturku a potom roztáhl okraje a začal jazykem pokoušet poštěváček. „Opatrně,“ zaúpěla a vymrštila svoje tělo vzhůru. Zasténala a lapala po dechu v prvním záchvatu velkého orgasmu ve svém životě. Už jí bylo všechno jedno, nyní jen toužila aby se spojili. Nazvedl se, přisunul blíže a špičkou se zabořil do sametového vlhka. Nadechl a vtlačil se co nejrychleji dovnitř. Vyjekla bolestí, chytila se prostěradla a z očí se jí koulely slzičky bolesti. Přitisknutý slíbával slzičky z tvářiček, líbal ji a pak se zeptal, „bolelo to moc?“ „Ušlo to, dalo se to vydržet,“ vzdychla. Zašmátral pod polštář a vytáhl kapesník. „Co tam hledáš?“ zeptala se. „Kapesník, přece nezasviním prostěradlo.“ Opatrně začal projíždět vlhkou sametovou dírku, cítil narůstající vzrušení a Květa, která zpočátku chvílemi sykala bolestí, ležela pod ním, hlavu zvrácenou a rychle dýchala. Pojednou se dírka stáhla, Květa prudce vydechla a šla svým klínem naproti vetřelci uvnitř jejího lůna. Vlhka znatelně přibylo, slyšel mlaskavé zvuky při přírazu a také cítil neodbytný tlak ve svém nitru. „Raději hochu ven, než bude pozdě,“ řekl si a vyklouzl ven. Pojednou se v něm zvedla vlna vzrušení a sténajíc vyprázdnil obsah do kapesníku. „Stalo se ti něco?“ optala se s obavou. „Buď klidná, vše je v kapesníku, miláčku,“ uvolněně zašeptal a natáhl se podél ní a začal s líbáním. Po delší chvíli se začali oblékat a prokládali to polibky. Květa se opatrně protáhla na chodbu a zmizela na pokoj. Ležel na posteli a ještě jednou prožíval ty slastné chvíle se svojí milenkou. Rozsvítil, zkontroloval, zda prostěradlo neprozradí co dělali a uklidněn se převlékl do pyžama a zavrtal pod deku. Ráno doplnil zásobník kotle uhlím a šel chystat snídani. Máma mu pomáhala a pojednou se zeptala „je všechno v pořádku, nezblbnuls, že?“ Zrudnul, „jak jsi na toto přišla?“ vydechl. „Vidím ti to na očích, jsi přece můj syn.“ Pak přišel táta, Květa a začal zase každodenní kolotoč.
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Kalhotky jsou zbytečnost. Mám ráda chození naostro, sex kdekoliv a kdykoliv pro mě není problém. Rozdáme si to spolu, máš na to chuť a není nikdo s kým by sis to udělal?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 459
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA TYNA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 452
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
J. Robbertos
Povidka.cz | Copyrights 2024 Ceník - Vaše reklama na Povidka.cz | info@povidka.cz
Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury