V týlu nepřítele
Objevila se přede mnou jako nějaký přízrak. Nevím, kde se tam vzala, ale najednou tam stála. Nějaká žena. Na sobě měla tmavý kabát na nohou holínky a v ruce držela košík. Všiml jsem si, že je téměř plný hub. Bylo ještě šero. Než se tohle všechno událo, zjistil jsem, že na ni míří hlaveň mé pušky. Žena ustrnula uprostřed pohybu jako zmrzlá. Cítil jsem, jak mi buší srdce. Po několika měsících strávených na frontě jsem tohle dělal automaticky. Každý, kdo neměl uniformu jako já, byl nepřítel. Takhle nás cvičili. Zdálo se, že se jim to povedlo. Ukazováček mi pomalu sklouzl ze spouště. Hlaveň jsem sklopil k zemi. Slyšel jsem svůj vlastní dech. Takové bylo ticho. Ona na tom nebyla o moc lépe. Celkem fatální situace. Nemohla tušit, jestli před ni stojí přítel nebo nepřítel. Bohužel pro ni jsem byl na opačné straně barikády. Osamocen a ponechán osudu někde hluboko v týlu nepřítele, vydán na milost a nemilost osudu. Měl jsem smíšené pocity. Žena udělala několik kroků vzad. ,, Klid. Nechci vám ublížit.„, pronesl jsem plynulou ruštinou. Teď už měla jasno. Musela mít ze mě obrovský strach. O Němcích totiž kolovaly všelijaké zvěsti. Neměl jsem ji to za zlé. Byli jsme okupanti v cizí zemi. Ale snad i okupující voják může mít city. Pro ni jsem byl tak jako pro ostatní ztělesněním samotného zla. Takový je život vojáka. ,, Je tu s vámi ještě někdo?“ Zavrtěla hlavou, že ne. Rozhlédl jsem se kolem. Asi mluvila pravdu. Ale jestli lhala a někde tady jsou Rusové, tak je se mnou šmitec. Nemohl jsem si vzpomenout, jak se rusky řekne- houba… a tak jsem ukázal na košík. Asi mě špatně pochopila a upustila ho na zem. Polovina jeho obsahu se vysypala ven. Hřiby. Jejich orosené hlavičky se leskly jako rosa na trávě. Několik jsem ji sebral a strčil je do kapsy kabátu. Nevěděl jsem co dál? Poděkoval jsem ji a dal se na odchod. Sotva jsem udělal několik kroků, tak žena promluvila. ,, Máš hlad? Dám ti najíst, jestli chceš? Mám na kamnech polévku. A ty houby jsem sbírala do ni." Teplá polévka. V břichu mi jen při té myšlence hlasitě zažbluňkalo. Pomalu jsem ji následoval. Nevěřil jsem ji ani náhodou, ale co když mluvila pravdu a skutečně mi dá najíst? Hlad byl silnější než já a mé nohy mě naprosto odevzdaně nesli za siluetou ženy. Za nedlouho jsme vyšli z lesa. Měl jsem strach. Obrovský. Celou dobu jsem čekal na to, kdy se na mě vrhne banda vojáků nebo partizánů a vyrvou mi srdce z těla. Žena šla svižným krokem. Tu a tam se na mě otočila a pokynula mi hlavou. Dovedla mě lesní pěšinou až ke staré, ale veliké chalupě s ohradou, ve které se pásly kozy a kráva. Přesně tak nějak jsem si vždycky představoval příbytky zálesáků. Z komína se kouřilo a vevnitř se svítila lampa. Byla mi hrozná zima. Doufal jsem, že mluvila pravdu. Jinak ji vezmu s sebou do pekla. Uvnitř to bylo takové… na ruské poměry. Nic moc. Ale na přežití to stačilo. Usadila mě k dubovému stolu. Za moment na něj položila petrolejku a talíř doutnající polévky. Ostýchavě jsem se dal do díla. Ze začátku jsem se snažil, ale nakonec jsem se do toho opřel a celý pokrm přímo sežral jako prase. Stála vedle mě a mlčky mě s obrovským zaujetím sledovala. Hrozně jsem se za své chování styděl, ale poslední teplé jídlo, teda vůbec nějaké jídlo jsem měl před dvěma dni. Mezitím jsem měl jednu konzervu. Podala mi ještě krajíc chleba na vymazání talíře. I ten jsem snědl snad na tři sousta. A když jsem měl prázdný talíř, nalila mi ještě jednu sběračku. Najedl jsem se jako král. Zeptal jsem se ji, jak bych ji mohl její štědrost oplatit? Doufal jsem, že mi rozuměla. Na vyslýchání zajatců mi má slovní zásoba stačila a když ne, tak pěstem rozuměl každý. Na chvilku někam odešla a když se vrátila držela v ruce sekyru. Okamžitě jsem hrábl po pušce. ,, Mohl by jsi třeba poštípat dřevo." ,, Odlož tu sekyru! Okamžitě!" udělala to. ,, Kurva! tohle už nikdy nedělej nebo tě zastřelím." To, že jsem tuhle větu pronesl v němčině jsem si uvědomil až když nechápavě pokrčila rameny. Pušku jsem hodil přes rameno a popadl sekyru. Venku ležela hromada špalků. Teda žádnej dřevorubec jsem nebyl. V civilu jsem pracoval jako skladník. Nakonec jsem to zvládnul. Nemohl jsem si nevšimnout, že se na mě občas hleděla z okna. Nevěřil jsem ji. Prostě ne. Nevěřil jsem ničemu tady. Když jsem se vrátil zpět měl jsem na stole připravený chleba se sýrem a hrnek čaje. Čaj i chleba zmizel v mém hrdle stejně dobře jako polévka. Nevěřil jsem tomu, že by se ve válce mohlo stát něco podobného. Co když jsem zrovna já zabil jejího muže? A co když žije, vrátí se sem a najde mě tu? Chtělo se mi z toho všeho plakat. Proč to dělala? Mohla mi přeci bez výčitek svědomí zarazit tu sekyru do zad. Ale neudělala to.
,, Připravím ti vodu. Asi se budeš chtít vykoupat?" ,, Děkuju." ,, Jak se jmenuješ, vojáku?" ,, Heinz." ,, Já jsem Nina."
Nina mi připravila koupel. Nanosil jsem dříví, aby mi ohřála vodu. Pomohl jsem ji ještě nanosit vodu. Ani nevím, proč jsem tohle všechno dělal. Netuším, proč jsem ji najednou tak věřil. Navzdory tomu, alespoň na chvilku jsem zapomněl na válku. Na to, že jsem dezertér a že mě stejně nejspíš čeká kulka. Od našich nebo od Rusů. Co na tom. Nina odešla podojit kozu. Svlékl jsem se a ponořil se do dřevěné kádě s horkou vodou. Nikdy jsem se necítil líp. Zavřel jsem oči a představoval si, že jsem doma. Snad jsem na moment usnul. Probudilo mě zavrzání dveří. Byla to ona. Láskyplně se na mě usmála. Já pitomec. Vůbec nepřemýšlím. Zbraň jsem si nechal ležet na stole. Co kdyby ji obrátila proti mě? Co pak? Okamžitě jsem vylezl z vody. V tom okamžiku mi došlo, že stojím nahý někde v prdeli světa před ženou, co by mohla být klidně má matka. Nina si mě změřila od hlavy až k patě. Krve by se ve mě nedořezal. Hleděla na mě pohledem snad sto let neukojené, hladové šelmy. Vím, že jsem musel být hanbou rudý až na zadku. Nina všeho nechala a vykročila ke mě. Sundala si z hlavy šátek. Měla husté, dlouhé vlasy, kaštanové barvy. Oči měla hluboko posazené, zelené. Líbila se mi. Takhle vypadala úplně jinak. Moc se mi líbila a nejvíc jsem to začínal pociťovat tam dole. Došla až ke mě. Začínal mi při pohledu na její tvář tvrdnout. Položila mi ruce na ramena. Opatrně. Ostýchavě mi dlaněmi sjela až na břicho. Nedokázal jsem něco udělat. Už rok se mě žádná ženská nedotkla. Vyděl jsem, jak si ji při každém doteku nafukuje hruď. ,, Mám přestat?", Zašeptala. Zavrtěl jsem hlavou. Tehdy mi bylo dvacet let. Ona byla dobře o deset možná patnáct let starší. Co na tom. Jak moc bylo v tu chvíli důležitý, že na mě doma čekala Margot. Nina mi dělala dobře. V ten okamžik jiná žena neexistovala.
,, Když tě takhle vidím, tak mě to tam dole hrozně moc bolí, Heinzi."
Oba nás to bolelo. A na mě už to bylo vidět. Stál mi jako stožár a to se ho ještě ani nedotkla.
,, Už to nemůžu vydržet. Řekni, líbím se ti?"
,, Jsi nádherná."
Nina se podívala na můj stojící penis. Vydechla vzrušením. Pak se celá svlékla. Spustila ze sebe kabát. Pak si obnažila ramínka šatů a já spatřil její holá ňadra. Nebyla moc velká, ale byly krásné, kulaťounké s tmavými a nalitými bradavkami. Pak ze sebe nechala šaty spadnout až ke kotníkům. Prvně jsem spatřil dívčí klín. S Margot jsme se tak daleko ještě nedostali. Třesoucíma rukama jsem je obě pevně stiskl. Nina mi ho začala konečky prstů hladit. Stali jsme tam tak snad celou věčnost. Masíroval jsem ji ňadra a ona mě penis. Nejdřív jsme si to dělali pomalu a něžně. Jako kdyby to bylo poprvé a v dalším okamžiku začala zrychlovat. Honila mi ho jako smyslů zbavená a já ji levou rukou mačkal prsa a pravou plácal po holém zadku.
,, Pojď" , chytla mě za ruku a táhla mě k posteli. Poklekla na všechny
čtyři, opřela se o lokty a vyšpulila na mě zadek. ,, Dej mi ho tam!„,
přikázala mi. Naslinila si dlaň a projela si s ni po kundičce. To nebylo
ani třeba. Měla ji nateklou a vlhkou. Musela být asi dlouho bez chlapa.
Věděl jsem, že to asi moc dlouho nevydržím. Zasunul jsem ho tam pomalu a
jen kousek. Její zanedbaná buchtička mi okamžitě pevně stiskla ocas. Bylo
tam úzko a moc to klouzalo. Začal jsem ji milovat. Sotva jsem párkrát
přirazil, Nina začala sténat jako raněná lvice. Cítil jsem, že to na mě
jde. ,, Buď opatrný, prosím…“ Když ze mě odcházelo semeno na postel,
slastí se mi zatmělo před očima. Sotva jsem se zmátořil Nina ležela na
zádech, nohy do široka roztažené a žádala si mě. Tentokrát jsem ho tam
zasunul až se prohnula v bocích. Líbal jsem ji na ústa a na krk a miloval
ji. Pořád křičela že chce ještě víc. A tak jsem přidal až se pod
tíhou mých přírazů rozkymácela postel. Tentokrát to trvalo o něco
déle, ale znovu to na mě přišlo a já ho stihl jen tak tak vyndat a druhou
dávku jsem ji vystříkal na pupíček. Jak se mi ulevilo. Ulehl jsem vedle ni
na záda. To jsem ale netušil, že ještě není konec. Otřela mi ho a
tentokrát nasedla ona na mě. Nina si to dělala sama. Abych ji pomohl, tak
jsem ji stiskl zadeček v dlaních a pomáhal ji v přírazech. Nina byla
neukojitelná. V jednu chvilku jsme měl v ústech její jazyk a pak zase
bradavky. Nehty mi poškrábala celou hruď. Pak to na ni taky přišlo.
Vřískala při tom až málem praskly bubínky. Zůstala na mě sedět. Hlavu
mi položila na hruď a společně jsme oddychovali. Hladil jsem ji ve vlasech a
říkal ji, jak je nádherná a úžasná. Slezla ze mě dolů. Otočila se na
bok a vrazila mi zadek do klína. ,, Ještě… Strčila si ho tam a milovali
jsme se ve společném objetí. Tentokrát už něžně. Myslel jsem, že už to
třikrát nezvládnu, ale nakonec jsme to zvládli oba. Nina po druhé a já po
třetí. Když jsem ho chtěl vyndat, tak Nina náhle přirazila a penis vklouzl
zpět do svatyňky. ,, Chci to tak", hlesla. Zaklonila hlavu a naše rty se
dotkly. Líbám vášnivě Ninu a přitom ji plním horkým semenem.
Byl konec. Za okamžik usnula. Já málem taky.
Políbil jsem ji do vlasů a oblékl se. Nechtěl jsem ji opustit, ale jinak
to nešlo. Nikdy na ni nezapomenu. Zapnul jsem si kabát a na hlavu narazil
přilbu. Beru si pušku a ještě ve dveřích se naposledy otáčím.
Je nádherná, leží v posteli, tak jak ji Pán Bůh stvořil a spokojeně
oddychuje. Vrývám si ji takhle do paměti.
Kéž by jsi byla věčně mladá…
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Věra
Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 458
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Sofie
Jsem přitažlivá čertice se sametovou kůží a nejraději to mám zezadu. Nejlepší bude, když se mi vystříkáš na záda a já pak nebudu meškat a vykouřím tě do poslední kapičky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 451
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SOFIE text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Felix
