Zkrocená I. - předehra
Hned po vysoké škole jsem začal učit matematiku na gymnáziu na jednom menším městě. Nikoho jsem tam neznal, přítelkyni jsem neměl, vlastně mě tam držel jen erární byt a pro někoho bez praxe jako jsem byl já docela slušný plat. Takže jsem se věnoval škole, učil mladší žáky sčítat zlomky a větší řešit diferenciální počet, a nedá se říct, že by mě to naplňovalo. Kromě toho se zejména mezi staršími studenty našla spousta těch, co mi to nechávali lidově řečeno sežrat. Měl jsem mimo jiné taky jedny čtvrťáky, pěkně oprsklou sebranku. Nejhorší byla Kristýna, premiantka, školní hvězda. Podle jejího názoru jsem byl mizerný učitel, ten nejhorší, jakého kdy měla, to, co jsem je učil, jim nebude v životě k ničemu a je to jenom ztráta času. V jejím případě zřejmě ano, protože se chystala na práva, ale stejně to podle mého názoru nemusela vykládat před celou rozesmátou třídou. Problém byl, že jsem na ní nemohl – počítala dobře a hádala se ještě líp. Vyhrožovat holce ve čtvrťáku třídními důtkami nemá smysl, musel jsem vymyslet něco neoficiálního, zato pokud možno mnohem účinnějšího. Příležitost přišla ve chvíli, kdy v listopadu moji kolegyni Novotnou zneschopnila jedna z mnoha chorob, které si postarší matikářka hýčkala. Její třídy jsme si s kolegyněmi rozdělili, a na mě vybyla II.B., kam mimo jiné chodila také Kristýnina mladší sestra Karolína. Opakovací test hned první hodinu ukázal, že Karolína není zdaleka takový génius jako její starší sestra. Ačkoli to bylo hlavně vinou středověkých vyučovacích metod RNDr. Novotné, děvče vyfasovalo z fleku kuli, a z dalších dvou testů právě tak. Možná mi jí mělo být líto, ale nebylo. Konečně jsem měl to, co jsem potřeboval, abych zkrotil její odbojnou starší sestru. Byl pátek odpoledne, poslední hodina mých čtvrťáků. Ani nenamáhal předstírat, že je rovnice zajímají, posedávali v lavicích, žvanili a netrpělivě pokukovali po hodinách. Kristýna důležitě vykládala své spolužačce, že matika by měla být v nejvyšším ročníku volitelná, aby se jí lidé, kteří se jí štítí, mohli vyhnout. Tlouštík, co s vyplazeným jazykem skřípal křídou po tabuli, konečně vyplodil výsledek (špatný), a podíval se na mě s prosebným výrazem bitého kokršpaněla. Podíval jsem se po třídě. Změti neznámých na tabuli nikdo nevěnoval pozornost. Řekl jsem „výborně“, gestem ho poslal sednout, podíval se na hodinky a dodal „Dobře, mládeži, pro dnešek to stačí.“ Třída se otřepala a začala ostentativně hlasitě házet učebnice a sešity do tašek. „Kristýno? Na slovíčko. Týká se to Vaší sestry,“ zavolal jsem si slečnu Sebejistou. Vzpurně pohodila kaštanovými vlasy, řekla kamarádce „hned přijdu“ a pomalu došla ke katedře. Skládal jsem si věci a čekal, dokud se třída nevyprázdní. „Kristýno? Víte, jak je na tom Vaše sestra se známkami z matematiky?“ „Karolína? Vždycky měla jedničky. Dokud jí tedy učila paní profesorka Novotná,“ dodala, aby mi naznačila, že její sestra matiku ovládala, dokud jí učil schopný kantor. S rozkoší jsem si ji prohlížel. Bohaté kaštanové vlasy jí padaly hluboko na lopatky. Pevná dívčí ňadra, ani ne příliš malá, ani ne příliš velká, se dmula pod bílou halenkou s malým výstřihem. Delší sukně zakrývala stehna i kolena, ale ukazovala vysportovaná lýtka. Oblečená prostě jako slušné děvče. V modrozelených očích bylo vidět vzdor a opovržení, ale taky záblesk strachu. Nic víc jsem nepotřeboval. „V tom případě soudím, že se posledními známkami doma nepochlubila.“ Zdvihla nechápavě obočí. „Vaše sestra z matematiky propadne. Ani kdyby se opravdu hodně snažila, nevytáhne závěrečnou známku líp než na trojku. A za chvíli máme klasifikaci.“ Kristýna pobledla. Nadechla se, a zase vydechla. Rozhodla se, že to bude hrát chladnokrevně. „Možná byste jí mohl dát ještě jednu šanci, pane profesore. Přezkoušet jí, nebo tak. Mohu se s ní učit…“ nadhodila s u ní neobvyklou nesmělostí a pokorou. „Bojím se, že jí nemůžu zvýhodňovat oproti jejím spolužákům. Fér je fér,“ odpověděl jsem. A usmál jsem se. Kristýna byla už bílá jako stěna. „Stalo se něco?“ zeptal jsem se se zájmem. „Pane profesore, musíte jí dát šanci. Jinak jí táta zabije. U nás neexistují špatné známky,“ řekla hlasem s podtónem paniky. „Otec bude vinit Vás? Že nedáváte na sestru pozor?“ Mlčky přikývla. „A co pro to uděláte?“ zeptal jsem se. „Budu se s ní učit. Hodně učit. A… Nechám Vás být. Budu hodná,“ řekla. „Budeš hodná?“ přešel jsem na tykání. „Budu,“ odpověděla tiše. „Dám tvojí sestře šanci. Posledního ledna jí přezkouším, a pokud to bude umět, má za jedna. Ale to, že se nebudeš chovat jako hubatá mrcha, nebude stačit.“ Kristýniny oči byly otevřené dokořán. Poslouchala, ani nedutala. Podal jsem jí propisku a prázdné desky formátu A4. „Tvojí sestře začíná za 20 minut hodina matematiky. Před jejím začátkem mi předá tyhle desky. V deskách budou tvoje kalhotky. Budou podepsané a bude na nich tvůj mobil. Kromě toho budou taky pěkně voňavé a bude na nich veliká vlhká skvrna.“ Kristýna vydechla. Ňadra pod halenkou se dmula, kolena třásla. Ruce se jí samy svíraly v pěst. Dívala se někam nad moje rameno. „Nejbližší toaleta je tamhle za rohem. Pokud to nechceš udělat rovnou tady. Ale máš určitě nějakou sebeúctu,“ neodolal jsem tomu ji trochu popíchnout. Naposled jsem se podíval na přerývaně dýchající dívku, která vypadala, jako by jí přejel vlak, a vydal se ke dveřím. „A to bude všechno?“ zeptala se nakonec mdlým, tichým hlasem. „Kdepak, Kristýnko. To bude teprve začátek,“ odpověděl jsem přes rameno a vydal se do kabinetu.
Těch 20 minut bylo asi nejdelších v mém životě. Mohla mě prásknout ředitelce, mohla mě rovnou zavolat policii. Mohla se na mě vykašlat a odejít domů. Když jsem vešel do II.B, nedíval jsem se nalevo napravo, došel ke katedře a posadil se. Až pak jsem zdvihl oči. Přede mnou stála Karolína. „Tohle Vám posílá sestra, pane profesore.“ Podala mi moje modré desky. Neodvážil jsem se je před třídou plnou studentů otevřít, ale nenápadně jsem k nim přičichl. Sytá, sladká vůně potvrdila moje očekávání. Karolína se na mě nechápavě podívala. „Tvoje sestra pro mě něco udělala takový zvláštní úkol, víš? Vysvětlil jsem jí, a gestem poslal sednout. Čekalo mne několik velmi uspokojivých měsíců.
Pokračování podle hodnocení…
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Blanka
Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 452
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Veronika
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Determinant
