Ztracená I
(trochu delší čtení :) – nic z toho se ale nestalo, jedná se jen o fantazii)
Konečně jsme se spolužáky vyrazili pod stan před koncem školního roku. Už jsme v 9. třídě (všem nám je 15 nebo 16), takže je to asi náš poslední společný výlet. Kluci navíc přišli s nápadem, že zajdeme na koncert jakési místní kapely, která hraje jen 2 kilometry od místa, kde jsme se utábořili. Než si vybalíme věci, je skoro večer a tak všichni vyrážíme pěšky na koncert.
Je nás celá parta, já a dalších 5 holek a 8 kluků. Martin dělá pořád nějaké vtipy, jak je u něho zvykem, zatímco Tomáš nás pořád popohání, protože má strach, že nestihneme začátek. Dorazíme ale tak akorát včas, před pódiem pod noční oblohou už je pěkný hlouček lidí. S nadšením se rozběhnu do davu společně se svou nejlepší kamarádkou Irenou a už začíná hrát hudba.
Užíváme si hlasité a rytmické hudby, ale samozřejmě taky nezapomínáme chodit pro pití – je to přeci naše poslední akce společně. Koncert je v nejlepším, už jsme se s Irčou rozdělily a každý teď tancujeme s fakt pěkným klukem. Ten můj se jmenuje Petr a ptá se, jestli si nepůjdeme ještě pro pití. Souhlasím a už si objednávám další cuba libre. Sympatický číšník mi ho během chvilky podává a nezapomene přidat úsměv. Usměju se na něj zpět a s Petrem si jdeme stoupnout na kraj, než vypijeme naše drinky. Moc hezky se s ním povídá a co chvíli mi dává letmou pusu na čelo nebo na tvář.
Koncert pomalu končí a domluvili jsme se partou, že jakmile dohraje poslední písnička, počkáme na sebe u velkého dubu hned vedle cesty. Já ale nutně potřebuju na záchod, přemýšlím, jestli to vydržím, ale jen co si představím tu zdlouhavou cestu, rozloučím se s Petrem a zamířím ke kabince. Jakmile však vyjdu ven, najednou se mi strašně zatočí hlava a já padám k zemi. Cítím, že asi omdlím, ale ještě stihnu zaznamenat, že těsně před tím, než dopadnu na trávu, chytí mě zezadu něčí ruce. Dál už nevnímám nic, ztrácím vědomí.
. . .
Proberu se s šílenou bolestí hlavy. Snažím se otevřít oči a zmateně pomrkávám. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, co se stalo před tím, než jsem omdlela. Všude je tma, cítím, jak ležím na břiše a přemýšlím, jestli jsem ve stanu vedle Ireny nebo pořád ještě na trávě. Chci tedy zašmátrat rukou kolem sebe, ale najednou si uvědomím, že s ní nemůžu pohnout. Zatrne ve mně. Co když jsem ochrnula? Mohla jsem spadnout na nějaký kámen… Zkouším pohnout druhou rukou, ani to ale nejde, nicméně ucítím bodavou bolest v zápěstí a vykřiknu. Nohy mám celé zdřevěnělé, ale s těmi jako jedinými můžu normálně hýbat.
Teprve teď si uvědomím, že nejsem ve stanu, ale ani na trávě. Snažím se nějak vyrovnat s touhle novinkou, přitom se začíná ozývat další a další bolest jak z rukou, tak i… Ne, to ne! Bodavě mě píchne mezi nohama. Cítím, že pod svou sukní, kterou jsem si speciálně k téhle příležitosti koupila, nemám kalhotky. Bolest mírně ustoupí, ale o to víc bolí poznání, že mě někdo zneužil. Začínám si uvědomovat, že jsem někde, kde jsem ještě nikdy nebyla, ležím tu na zemi a mám svázané a připevněné ruce k podlaze.
Zmocní se mě zoufalství. Kdo mi mohl něco takového udělat? Vybavuju si, jak jsem se loučila s Petrem a… To byl určitě on! Určitě mi něco dal do toho pití a pak si na mě jen počkal, až vyjdu ven z kabinky. Cítím obrovský vztek a začnu křičet: „Petře, ty parchante! Okamžitě mě pusť! Hovado jedno nechutný, úchyle…“
Z druhého konce místnosti se ze tmy ozve smích. Slyším pomalé, až loudavě se přibližující kroky. Chci zase křičet, ale najednou cvakne vypínač, rozsvítí se slabé světlo a já před sebou zaznamenám nějakou postavu, otočenou ke mně zády. Vtom mi ale ve vteřině dojde, že člověk na kterého se dívám, má tmavé vlasy, zatímco Petr byl zrzavý.
Zalapám po dechu, když pak spatřím jeho obličej. Trochu moc ostré linie obličeje, temně hnědé oči a uhrančivý úsměv… Je to ten barman! Udělá se mi zle a přemáhám se, abych udržela žaludek v klidu. To už je ale krok ode mě a teprve teď mi dojde, že ve skutečnosti neležím na zemi, ale na velkém stole s páskami na uvázání rukou.
Sehne se ke mně, až je jeho obličej jen pár centimetrů od mého. „Ahoj krásko,“ řekne něžně, „doufám, že se nezlobíš, že jsem trochu využil toho, že jsi byla v limbu. Nemohl jsem se ale udržet, jakmile jsem uviděl tu tvou kundičku.“ Vzdychne s přivřenýma očima. „Byla tak dobrá, nejdřív jsem ti ji pořádně olízal, aby…“ Začnu zase křičet a nadávat, vyhrožovat a chci, aby mě okamžitě pustil.
Jeho výraz se ve vteřině změní. „Takže ty takhle? Tak krásně jsme si to spolu napoprvé užili a ty bys hned chtěla jít?“ Zamračí se. „To jsem od tebe nečekal. Opravdu jsi mě teď ranila.“ Zvedne se a já ještě vidím, jak se potutleně usměje. „Buď si jistá, že se odsud dlouhou dobu nedostaneš, pustím tě jedině, až s tebou budu hotov. A když o tom mluvíme…“ Vyděšeně sleduju, jak si rukou zajede k rozkroku a rychle se svléká.
Volám ze všech sil o pomoc, přitom natahuju nohy přes okraj stolu, snažím se co nejvíc kopat a lomcovat sebou, ale nohama nedosáhnu na zem ani když se co nejvíc natáhnu. Slyším, jak se přesunul dozadu za mě a zase se směje… Cítím, jak mi chytil levou nohu a už ji také přivazuje kolem kotníku k jedné noze od stolu. Zatímco upevňuje druhou, slyším ho jak říká: „Tak a co se týče toho křičení…“ Obejde mě a zase se sehne k mojí hlavě, ale ještě mnohem blíž než předtím. Nahne se mi nad ucho a zašeptá: „Tady tě nikdo neuslyší. Jen si volej o pomoc, o to víc mě to rajcuje, kočičko!“ a olízne mi tvář.
Začnu ječet ze všech sil, zuřivě se snažím dostat pryč, ale uvázal mě pěvně. Třesu se strachem a rozčílením, mimoděk mi začínají stékat slzy po tvářích, když ucítím, jak mi odhrnul lem sukně a proniká do mě prstem. Nepřestávám křičet a jen zpoza stolu slyším, jak se spokojeně směje. Najednou mi roztáhne kundičku prsty a zajede do mě celou délkou svého penisu. Vykřiknu a šokem nestíhám dostatečně dýchat, zatímco on mě pěvně drží za boky a začíná přirážet a slastně u toho oddychovat.
Už sebou tolik nehýbu, ale nepřestávám i tak volat o pomoc, cítím přitom, jak do mě rve s každým přírazem svůj mohutný žalud. Nejhorší ze všeho je ale to, co říká. Neustále mě mezi vzdychy přesvědčuje, že mi to udělá moc dobře, ať si užívám jeho čuráka v sobě a jak se mi to líbí, když mě ošukává pořádný chlap.
Naštěstí po pár minutách přestane, přičemž mi vnitřek kundičky zalije teplá tekutina, když do mě vyvrcholí. Ještě chvíli ho ve mně nechá a když ho vytahuje, plácne mě po zadku se slovy: „Ráno to bude ještě lepší. Tak dobrou noc, prcino.“ Slyším, jak se rychle obléká, následně zhasne a zavře za sebou těžké kovové dveře. Už se ani nevzmůžu na křik, jen se zoufale třesu a dochází mi, že se nemám jak dostat pryč… Pokračování příště
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Veronika
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Danka
Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 454
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
MonMat
