Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Být někým

Byl leden. Za malým, zamřížovaným oknem v přízemí se na chodníku míhaly cizí nohy. Anastázii napadlo, že musí být krásné být teď venku, někam mířit, mít nějaký cíl, nějaký život. Být někým. Ona byla nikdo. Nula. Poslední dobou často hrála takovou zoufalou hru sama se sebou. Stoupala na špičky, chytala se rukama studených mříží a dlouhé hodiny sledovala lidské kotníky, přemýšlela o tom, odkud jdou a komu patří. Vymýšlela si donekonečna příběhy o lidech, kteří procházely kolem, počítala rozvázané tkaničky, snažila se odhadnout čísla bot a smála se, když nějaká noha v podpatcích zavrávovarala před jejím oknem na namrzlém chodníku. Musí být nádherné, být teď venku! Balancovala na špičkách, natahovala nahé tělo k oknu a slastně vdechovala zimní vzduch. Hodiny naproti na autobusové zastávce právě odbíjely čtvrtou. Anastázie si uvědomila, že on už měl dávno přijít. Má zpoždění… Ale to nic neznamenalo. Nakonec přijde-vždycky, vždycky nakonec přijde. Vždycky to udělá, a čím víc křičí, tím to trvá déle. Nikdo ji neslyší. Někdy jí přinese něco k jídlu, rohlík nebo kus koláče, a ona se mu za to musí odměnit, vždyť je jeho Anastázie, jeho hodná holčička. Dávno se naučila, že za každou jeho laskavost zaplatí další bolestí. Zdálo se jí to správné. Občas jí bral sebou, když někam jel-věděla, že před lidmi mu má říkat tati, a když jí řekne, musí se umět schovat pod sedačku v autě tak, aby jí nikdo neviděl. Když byla hodná, jednou za čas jí vzal na zarostlou zahradu za domem a směla jí desetkrát obejít dokola. Zouvala si boty, běhala bosa v mokré trávě, hladila prsty hrubou kůru stromů a sledovala ptáky, kteří jí kroužily nad hlavou. Pak jí zase za ruku odvedl zpátky, a doma si lehli do postele…a musela být hodná a poslušná malá holčička. Když se ráno probudila, ležela zase u sebe na matraci, všude bylo zamčeno a jeho auto bylo pryč. Vracel se kolem půl čtvrté, slyšela jeho kroky na schodech, a když odemkl dveře, naučila se podle vůně jeho dechu určovat, jakou bude mít náladu. Když voněl jemně mentolem, bylo to dobré. Vždycky si s ní chvíli povídal a někdy jí přinesl dárek, třeba malou umělohmotnou panenku, která teď stála na polici, nebo medvídka vycpaného pilinami. Když páchl potem a alkoholem-a to bylo většinou- věděla, že na ní bude křičet a bude jí to hodně bolet. V takových chvílích ho nenáviděla, plakala a prosila ho, ale on si jí nikdy nevšímal. „Jsi nula“, šeptal jí něžně. „Nejsi nikdo. Nikdo, jenom loutka, rozumíš? Nikdo tě neuslyší. Nikdo ti nepomůže. Máš jenom mě. Jenom mě, rozumíš, Anastázie?“ A Anastázie rozuměla. Časem se naučila, že si nezaslouží jeho pozornost. Hrozně toužila být někým, být člověkem, kterého by miloval a vážil si ho. Věřila, že pak by bylo všechno lepší. Šťastnější. Svobodnější. Nepamatovala si, jestli je doopravdy její otec, dny a vzpomínky se jí slévaly dohromady, ale věděla, že ho vlastně potřebuje a celý její život-alespoň ten, který si pamatuje- je naplněný touhou se mu zavděčit. A pak, v těch chvílích provoněných mentolem, kdy spolu seděli na postely a povídali si, měla pocit, že se jí to povedlo. A byla poslušná holčička, i když to bolelo. Koneckonců, zasloužila si to. Milovala ho, a tak se nakonec naučila milovat i tu bolest, protože byla součást něj, stejně jako vůně potu a zrychlený dech. Občas k ní večer přišel, sklonil se nad ní a pohladil jí po vlasech. „Anastázie, moje malá holčičko. Nikdy tě neopustím. Nikdy. Zůstaneme spolu, ať se stane cokoliv.“ Věděla, že to dodrží. Říkal jí, že proto jí drží pod zámkem, a proto s nikým nesmí mluvit. Chce jí ochránit. Je to pro její dobro…

Hodiny ukazovaly pár minut po páté. Anastázie byla nervózní. Napínala se na špičkách, sledovala nohy na chodníku a čekala, až uslyší cvaknutí zámku, ale všude bylo ticho. Ale on přijde. Určitě. Vždycky přece přišel. Za svojí malou, poslušnou holčičkou… Pozorně sledovala berušku, která lezla po kovové mříži. Usmála se, natáhla štíhlý prst a nechala berušku lézt po nahém zápěstí. Venku se pomalu stmívalo. Byla jí zima. Potom konečně uslyšela kroky. Rychle se snažila uhladit si prsty rozcuchané vlasy, ale pak se zarazila. Něco bylo špatně, něco na způsobu, jakým scházel dolů ze schodů…tyhle kroky byly rychlejší, bylo jich víc a zněly, jako by někdo běžel dolů v těžkých botách, někdo…někdo, kdo jí chtěl ublížit. Tohle nebyl on. Anastázie uskočila od okna a přitiskla se ve stínu k chladné zdi. Ozvalo se naléhavé zabušení na dvěře. Zajíkla se a stáhla se hloub do tmy. Kde byl? Proč nepřišel, měl jí ochránit, svojí holčičku… Měla strach. Nejdřív uslyšela vzrušené hlasy, pak rány a nakonec se těžké kovové dvěře rozlétly a dovnitř vtrhly lidé. „Je tu někdo? Haló, je tu někdo? Policie! Jste v pořádku?“ Anastázii osvítil kužel světla z reflektoru a zmateně si zakryla oči. Cítila, jak jí někam vedou, po schodech nahoru, pak po zarostlé zahradě, cítila, jak se otírá o kůru stromů, a pak otevřela oči… Otevřela oči a nad ní bylo tyrkysově modré nebe, tak modré, jak jenom může nebe být. Slyšela kolem sebe spoustu zmatených zvuků, hlasy, které kladly miliony otázek-a vnímala lehké šimrání na zápěstí. Podívala se dolů a usmála se na berušku, která se právě vyškrábala na okousaný nehet. Někdo jí přehodil přes ramena deku a do ruky jí vtiskl hrnek kakaa. Všechno se dělo tak nějak zpomaleně, všude bylo moc světla a hluku a pak- „Anastázie!“ Všechno se zastavilo v jediném okamžiku. Objaly jí jemné ženské ruce a ty doteky jí byly tak povědomé…a ona si vzpoměla. Beruška roztáhla křídla, poposedla a vzlétla na tyrkysové nebe.








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Veronika

Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 34

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je offline

Věra

Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 77

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Verča

Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 49

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Anička


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2018 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Sex a PORNO VIDEA zdarma. ČESKÉ PORNO a amatéři na domácím videu. Erotika zdarma. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury