Ďábel čeká na smrt
Ráno mě čekalo nemilé překvapení. A ne jedno. Usnul jsem s botama. Pivo bylo vylité na koberci. Všude se svítilo a na židli vedle postele seděl dábel a kousal si nehty. „HEJ KIM, CO TU DĚLÁ TEN DÁBEL.“ zavolal jsem z postele do kuchyně. „Nevim, sedítu už od té doby co jsem vstala.“ „Nabídla jsi mu alespon kafe?“ „To mě nenapadlo, nenabídla.“ „To jsem si mohl myslet…ty jsi proste blbá.“ „Dáš si kafe?“ zeptal jsem se dábla. ¨Nic neříkal, dál si kousal nehty a zíral na mě. „KIM, UDĚLEJ MU SAKRA KAFE AT TU JEN TAK NESEDÍ.“ „Kolik si dáš cukru?“ zeptal jsem se ho. Místo odpovědi vyflusl nehet…a zíral. „Kolik si dá cukru?“ ozvalo se z kuchyně. „NEVIM, furt jen čumí.“ „Hele co vlastně děláš u mě v bytě?“ nedalo mi se nezeptat. Zahryzl se do nehtu na malíčku. „Zdržíš se přez oběd?…Sakra mluvíš vůbec?“ Malíček hotovej, jde se na další prst. „Jseš asi nervozní co, když si koušeš ty ruce.“ ?No tak koukám, že s tebou si moc nepokecám, snad až přijdu, tak tu nebudeš, nebo budeš alespon mluvit.“ „KIM! Jdu pryč.“ „Kdy přijdeš?“ „Nevim.“ Vzal jsem si kabát a odešel. Mé kroky směřovali naproti do krámku. „Dobrej…usadil se mi doma dábel, nevíte co jí, co bych mu měl koupit?“ „To opravdu nevim, bohužel Vám neporadim.“ „Tak mi dejte ty dábelský tyčinky.“ Zaplatil jsem a zaplul vedle do baru na pár ranních panáků. Hned je mi lépe. Po panácích jsem si objednal pivo a začal jíst tyčinky. „Hele Paule, kdyby se ti doma usadil dábel, co by jsi dělal?“ „Nevim, asi bych si zašel k psychoušoj.“ „No tak dík za radu ty vole, radši mi natoč ještě jedno.“ „Dneska to do tebe nějak teče.“ „potřebuju si hodit hladinku, protože jestli přijdu domů a on tam bude pořád sedět a čumět, tak střízlivej to nezvládnu.“ „Kdo tam bude?“ „No ten…, ale nikdo.“ „Jsem dábel a přišel jsem si pro tebe, tvůj čas se naplnil.“ vtipkoval barman na můj účet. „Hele kecy, ty si nech, dej mi dvojtýho panáka a já jdu.“ Kopl jsme ho do sebe a objednal dalšího. „No nic, mizim. Lupen mi tu nech, zítra se stavim. Čau Paule.“ „Měj se, čau…a pozdravuj rohatýho.“ dodal s úsměvem. Pak už jsem jen slyšel smích z celého lokálu. Ještě, že domů to mám kousek. Ani nevim kolik je hodin, o čase jsem ztratil absolutně přehled. Výtah zase nejede, jednou mě ty schody zabijou. „Kim jsem doma, je už něco k jídlu?“ „Jo oběd mám hotovej, chceš ho hned?“ „Za chvíli můžeš.“ Šel jsem do pokoje, furt tam seděl a kousal si ty nehty. „Zbylo ti tam ještě něco jo? A budeš taky jíst?“ „Jasný, stále mlčíme…“ „Máš tu ten oběd.“ volala Kim z kuchyně. „Jo, vždyt už jdu.“ „On nejde?“ „Ne asi ne, vždyt víš, že nemluví, tak jak se ho mám na něco zeptat.“ „Co s ním uděláme?“ „No mě se ptej!“ „Tak si ho nebudeme všímat a třeba odejde.“ „Sedí u naší postele, nechci otevřít ráno oči a vidět ho, jak má zabořenej prst v hubě.“ „Do večera zmizí, určitě, neboj.“ „Jestli ne, tak ti přísahám Kim, že ho vyhodim z okna.“ „Neřeš to a papej, stydne to.“ „Nemám ani chut k jídlu, pořád musim myslet na toho parchanta, jak tam SEDÍ A ČUMÍ.“ zvýšil jsem hlas aby to bylo slyšet v místnosti kde sedí. Asi třikrát jsem si zobnul a pustil příbor z ruky. „Jdu se natáhnout, najim se potom.“ Dábel tam seděl, ale nehty už si nekousal. Jen na svoje ruce zíral, kroutil s nimi a hledal alespon malý kousek nehtu, který by zbavil toho hrozného úkolu držet se na prstě. Chvíli jsem ho pozoroval, pak se mi začali pomalu zavírat oči. Ozvala se rána, asi jako kdyby spadl lustr na zem. Samozřejmě to ve mně hrklo a probral jsem se. U postele stála vysoká postava, né zas tak vysoká, ale určitě vyšší než ja. Na nohách měla sandále, docela velký. Na sobě černé kratasy a rudočernou košili. Na hlavě divnou čapku se znakem, co připomínal skvrnu na papíře u doktora v blázinci. V ruce měl docela stylový desky. Docela mě překvapilo, co se u mě doma schází za postavy. Až když jsem si přečetl na deskách nápis „zápisník smrti“ bylo mi jasné kdo to je. Už to, že byl bez masa, jen z kostí, mi mohlo dojít že nejde o normálního člověka. „No to je dost, že jsi tu Markusi. Čekám tu už od rána.“ promluvil konečně dábel.
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Verča
Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 457
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Veronika
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Hansz
