Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Dragon Age: Volání Temnoty

Předmluva: Jedná se o směsici všemožných fantasy, zasazených do světa hry Dragon Age a vyprávěna poněkud situačně komediálním způsobem; rozhodně je určeno pouze pro osoby s velice vyhraněným vkusem.

Prolog Před necelým měsícem došlo na území Fereldenu k temné události: Vypukl Blight. Armáda zplozenců temnot vylezla ze svých děr v podzemí a zaplavuje z jihu celý Ferelden. První za oběť jim padla vesnice Lothering. Útok přišel znenadání a bez varování: Jen několika jejím obyvatelům se podařilo utéct. A před nimi nyní leží nová, nejistá budoucnost. Budoucnost plná bohatství… Budoucnost plná vášně… Budoucnost plná nástrah… Budoucnost plná nebezpečí…

Dragon Age: Volání Temnot

Epizoda I. „Psst!“ Sykl Pard; brunátný, zrzavý trpaslík. V jedné ruce držel velké kladivo a druhou se přidržoval skály, zpoza níž vykukoval. „Co vidíš?“ Zašeptala na něj bělovlasá barbarka, která se krčila opatrně za ním. „Zmlkni Ish!“ Pokáral ji její bratr Morgareth, plížíc se za ni. „Ale když já chci vědět, co se děje!“ Postěžovala si Ishireth. „Nebuď jak ma-„ Pard ho přerušil: „Ticho, sakra!“ zachraptěl. Díval se před sebe a přitom tiskl topůrko kladiva tak silně, že by slabšímu člověku rozdrtil ruku. Asi dvacet metrů dál pochodovala skupina Gremlocků; malých, zavalitých skřetů s prasečími rypáky – základní a nejpočetnější bojová jednotka Darkspawn. „Jdou sem!“ Pošeptal Pard za sebe a poškrábal se v rudém, špinavém plnovousu. „Kolik jich je?“ zeptala se Ishireth. „Čtyři.“ Odpověděl Pard a podíval se na ni přes rameno. „A žádnej voheň, ženská!“ řekl. „Ale-„ „Neblbni, Ish! Záblesky ohně by teď v noci mohly přitáhnout všechny Darkspawn v okolí.“ Vysvětlil její bratr Pardovy důvody. Ishireth neochotně souhlasila a sejmula ze zad samostříl. Morgareth si prohrábl dlouhé, rovné, havranní vlasy a vytáhl zpoza opasku těžký, široký meč. Zkusmo ho potěžkal a tiše si pro sebe zavrčel v radostném očekávání boje. „Ishireth, první vystřel a až pak se do nich s Morgem pustíme.“ Poradil Pard. „Dovolíš, mistře? Máš tlustej obsidián.“ „Prosím dámo.“ Protočil ironicky oči a potom se Pard odsunul stranou, aby Ishireth mohla vykouknout. Po pečlivé kalibraci kývla na své dva společníky a vystřelila.

Turih Bradka si zrovna pohrával s koulí hnědotmavé hlíny – dával pozor, ať mu neupadne na zem – když uslyšel tiché kroky, pádící k němu kdesi ze tmy. Nevzrušeně se tím směrem podíval. Ze stínů se rychlo-plíživou chůzí vynořila jeho kamarádka z dětství: Daerona. „Že ti to trvalo.“ Poznamenal hobit, jakoby mu bylo úplně jedno, že jsou okolní skály prošpikované oddíly Gremlocků. „Moh by ses taky trochu víc chovat, jako bys byl na útěku.“ Zamračila se na něj hnědovláska. „Proč by? Takový věci nejsou důležitý…“ Mávl Turih rukou. „kdyby tě to zajímalo, mohli bychom pomoct jedný ženštině, která bojuje s Gremlocky asi čtyři sta metrů odsud.“ „Je hezká?“ zeptal se Turih zvědavě. „Co já vim, dyť je tma a já nejsem elf!“ Odsekla. „Jak teda víš, že je to ženská, kdyžs na ni pořádně ani neviděla?“ Provokoval Turih. „Sakra zmlkni už. Jdeme.“ A otočila se na podpatku a vyrazila zpátky do tmy. Turih se ještě chvíli ztěžka sbíral ze země, strčil hliněnou kouli do vypolstrovaného váčku a ten vložil zpátky do torny. Potom s tichým breptáním vyrazil za Daeronou.

Ozvalo se zachrčení, vytryskl gejzír krve a hlína s otevřenou náručí přijala další mrtvolu. Aveline byla zpocená a unavená. Její muž ležel na zemi za ní s dýkou pod žebry a ztěžka oddechoval. Ještě tři Gremlockové na ni dotírali. Její štít už vypadal spíše jako hromada třísek. Stružky potu se mísily s potůčky krve, jež jí vyvěraly z mnoha míst na jejím potlučeném a pořezaném těle. Dva mrtví skřeti už leželi na zemi, ale takhle to nemohlo dlouho pokračovat. Aveline div nepadala únavou. Zrovna když přemýšlela, jestli dokáže pozvednout štít, aby odvrátila další ranu, zatvářil se jeden z Gremlocků překvapeně a trhl hlavou. Na čele mu okamžitě vyrazila obrovská boule po vystřeleném kameni. Zapotácel se a přihloupě chvíli čučel. Než se Aveline stačila nadát, druhý netvor už ležel s šipkou v břiše na zemi. Využila příležitosti, přiskočila k třetímu Gremlockovi a rychle překvapeného skřeta proklála. Když se ohlédla po tom prvním, uviděla, jak leží na zemi s šipkou přímo uprostřed boule. Zadýchaná, spustila paže a na chvíli si dovolila se shrbit. Jakmile však zpoza velkého balvanu vystoupila hnědovlasá, vysoká žena s kuší a malý, podsaditý hobit s prakem, hned se zase napřímila. „Co jste zač?“ Zeptala se jich podezřívavě. „S těmi díky to nemusíš tak přehánět.“ Obrátila Daerona oči v sloup. „Kromě toho,“ přidal se Turih. „Nejsi zrovna v postavení, v jakým by sis mohla dovolit klást otázky.“ A dal si ruce vbok. „Tak klop. Co tu děláte?“ Aveline vzdychla. „S manželem jsme uprchlíci z Lotheringu.“ Řekla. „Nejste zrovna typický páreček. Proč má tvůj manžel templářskou zbroj?“ Zeptal se Turih. „Je templář?“ řekla Aveline ironicky. „Říkáš to, jakoby to bylo něco běžného.“ Podotkla Daerona. Aveline jen pokrčila rameny. „A co ty, kdes ty přišla k takový parádě?“ A podívala se na Avelinino kožené brnění, štít a meč. „Pracovala jsem jako žoldák.“ „Pracovala?“ Zopakoval Turih. „Pracovala.“ Zopakovala Aveline. „Proč minulý čas?“ Daerona. „Chtěli jsme se usadit v Lotheringu, ale sotva jsme tam dorazili, už utíkáme před Darkspawn.“ Její manžel za ní se na zemi zavrtěl a hekl. Aveline si vědomila, že je raněný. „drahý.“ Řekla něžně a poklekla k němu. Měl hlubokou ránu v boku. Asi po dýce. Musela být mimořádně tenká, když pronikla mezi jeho pláty. Z úst mu tekla krev. „Denneriku,“ zašeptala. „Pomozte mu nějak!“ podívala se na Turiha s Daeronou, kteří mezitím došli k nim. Daerona se tázavě podívala na hobita vedle sebe. „Ne!“ rozkřikl se půlčík. „Musímě šetřit pro sebe!“ „Turihu.“ Řekla nesmlouvavě Daerona tónem, který znal až moc dobře. „Tak dobře! Ale až pak dostaneš šípem do ruky, nelez za mnou a nestěžuj si, že ti ji budem muset uříznout, bo jsme neměli dost léčiva!“ zabrblal a neochotně sundal tornu, kterou měl na zádech. Pak chvíli šátral v hromadách baněk, skleněného náčiní a balíčky jídla, až vylovil kulatou mini-křivuli se svítivě rudým, tekutým obsahem. Podal ji Daeroně. „Udělej to ty. Já tím plýtvat nebudu.“ Daerona odzátkovala lahvičku „Rudého Kříže“ a dala černovlasému templáři napít. Rána se začala před zraky všech rychle zacelovat a povrch se potáhl novou kůží. Aveline vzhlédla k Daeroně. Ve světle měsíce se její vlasy modře zaleskly. „Děkuji.“ Řekla vděčně. Jeden pramen kadeří ji při tom spadl do smaragdových očí. „Padá ti do očí nějaký bordel.“ Informoval ji Turih, dokonale zruinuvší romanticky nalazenou atmosféru a nasadil si batoh na záda. „A teď, vy padavky,“ pokračoval nezúčastněně, „bychom už mohli jakože vyrazit, než nás ty skřetoprasata se svými zrezivělými páratky vyčenichaj…“

Morgareth Drakenwraith spustil zakrvavený meč a jal se zjistit, jestli jsou mrtvoly opravdu mrtvé. Ty dělaly čst svému jménu a dokonce se u nich i našlo pár penízů. … O půl hodiny později se Morgareth, jeho sestra Ishireth a bručivý Pard uložili ke spánku v nedaleké jeskyni. „Kdo si vezme první hlídku?“ zeptal se mohutný barbar. „Já, klidně se prospěte, to je v pořádku.“ Řekla Ishireth. „No nevim, jestli se po takovém zážitku dá spát, ale zkusím to…“ podotkl Pard a odlezl si do kouta

Ráno bylo slunečné a vlídné. Turih vstal, vytáhl si z batohu nějaké jídlo a po chvilce na ještě polospící společníky zatroubil. „Měli bychom prohledat a uklidit ty Gremlocky, dokud je čas.“ Daerona zívla. „Když pominu fakt, že jsme to měli udělat už včera, máš recht. Dej mi deset minut ať se protáhnu.“ Turih beznadějně zaúpěl…

Morgareth si utrhl kousek chleba a zapíjel to vodou. „Nemáš tam nějaký maso?“ přifařil se k němu Pard. Vedle nich se posadila Ishireth a přehlušila jakoukoliv Morgarethovu potenciální odpověď ultra-hlasitým zíváním. „U Croma, ženská!“ sykl na ni její bratr. „Buď přece trochu potichu!“ „Mě se ještě nechce vstávat!“ zamrčela Ishireth, ignorujíc ho. Pak však přece jen vstala – na tváři měla výraz naprostého znechucení – a začala si sama rozbalovat jídlo.

Elledrith Edmirasel, drobná elfka – další uprchlík z Lotheringu se zrovna neúspěšně plízila kolem jisté jeskyně, když z ni zaslechla hlasy.

„Psst!“ Zasyčel Morgareth. „Kdo to, kurva…“ zanadával Pard. „Někdo jsem jde.“ Konstatovala Ishireth. Pard vytáhl zpoza opasku kladivo.

Když Elledrith slyšela, že hlasy uvnitř znenadání utichly, přikrčila se za nejbližší balvan a zadržela dech, aby se neprozradila.

Pard se krčil u vchodu připraven rozmašírovat jakémukoliv nezvanému hostu okamžitě ciferník. Morgareth se sestrou jen tiše čekali a napínali sluch. Pak si barbar pomaličku začal připravovat luk a šíp. Ishireth mírně vzplály ruce. Pard opatrně pómaličku vykóknul ven.

Elledrith se rozhlédla kolem sebe. Byla připravena uskočit, nebo se dát na útěk.

Pard pomalu vylezl z jeskyně s Morgarethem, který ho kryl, vpatách. Barbar viděl jen trpaslíka před sebou, ten se rozhlížel, ale nic neviděl. Nicméně cítil, že tu je někdo s nimi.

Elledrith sebou mírně trhla, když skrze roští, které bylo za kamenem, za nímž se ukrývala, uviděla robustního trpaslíka, jak vylezl z jeskyně. Pak uviděla, jak přikládá prst na pusu, otáčí se ke vchodu do jeskyně a na kohosi mává. Zevnitř vylezli další dva: barbar s lukem a za ním barbarka s hořícími dlaněmi. Rozhlíželi se a pročesávali okolí. Pak udělala Elledrith chybu. Trpaslík s kladivem okamžitě začal obcházet její balvan z levé strany, barbar s nataženým lukem z pravé. Bělovláska začala mávat rukama ve vzduchu a začala zhmotňovat ohnivou kouli.

Daerona potěšeně pohodila hnědovlasou hlavou a vzala z hromady uzmutých věcí polovinu zlatých. „No, no, no, no… CO děláš s těmi pěnezmi?!“ Vyjel na ni Turih. Místo odpovědi zvedla hnědovláska krátký meč a zastrčila si jej za opasek. „Naval sem ty penízky!“ Dupnul si Turih. „A proč bych ti je měla dávat?“ Daerona si založila ruce vbok. „Každý půl napůl!“ a neslyšně zavrčela. Turih zavrtěl hlavou. „Nech si meče a lektvary a já si vezmu peníze.“ „Takže necháš holku, ať se tahá s harampádím a sám si vezmeš peníze? Si upad, ne?“ Turih se nenechal; „Jaká dívka? Ty jsi sprostá, hrubá amazonka a divoženka! Peníze ti k ničemu nebudou, já mám mnohem větší výdaje.“ Než stačila Daerona vůbec zalapat po dechu, Turih pokračoval. „A navíc, když budeš potřebovat, půjčit, tak ti pučím, chlupatá koule!“ „Z mého kožíšku si nedělá legraci nikdo!“ Zaječela Daerona a vlepila mu pohlavek. Ten, jakoby si toho nevšiml. „Jestli jsi to nezaregistrovala, tak já tady potřebuju nejvíc peněz!“ „Já ti je dám, když budeš potřebovat.“ Chlácholila ho. „Co když umřeš a já tě pak budu muset osahat, abych je našel?“ Zeptal se zděšeně. „Aspoň si jednou za život sáhneš na ženskou.“ Řekla jízlivě Daerona. „Blablababla!“ Parodoval ji. „Nemysli si, že si nepamatuju kolik jsi toho ukradla!“ „Počkat,“ zasekla se Daerona. „Říkáš, že se ti nelíbí představa, že si na mně sáhneš? Tak pán je na hošíky, říkáš?“ Turih zrudl vzteky, než však mohl něco odseknout, Daerona již luvila dál. „Dám ti pět stříbrných. A vezmu si ty meče.“ „Pche!“ Vyprskl Turih. „To už si těch pět ubožáků nech. Špatně by se mi to počítalo.“ Daerona se nafrněla. „Tak si vytrhni hlasivky a řekni chuc!“ V tu chvíli je přerušil řev, který se ozýval z jeskyně, kde s Aveline a Dennerikem přespali. „Jdeme tam!“ sykla Daerona a vyřítila se s taseným mečem ím směrem. Turih se tak trošku pozapomněl, ale po chvíli se klasicky nenuceným krokem tím směrem vydal.

„Nestřílej, krucinál!“ zařval Pard na Morgaretha, když uviděl, co se za kamenem skrývá. „Je to ženská!“ podotkl nevěřícně. „A vostrou-ouško k tomu!“ „Dovol,“ urazila se Elledrith. „Docela vám trvalo, než jste si mně všimli.“ Pronesla, jakoby nic a prošla kolem trpaslíka, aby se ukázala i bělovlasé barbarce, která hned na to začala rušit fireball o velikosti melounu. „Ta je ale drzá!“ řekl Pard. „Proč jsi nic u Croma neřekla? Mohli jsme tě odprásknout, idiote.“ žasl Morgareth nad tou neopatrností. „Ale talent na zasebevraždění má úchvatnej, to se musí uznat.“ Pravila Ishireth a odezněla zbytky levitujícího ohně. „Kdo sakra jsi?“ osopil se na ni Pard výhružně. Elledrithina samolibost byla ta tam. „Jmenuji se Elledrith Edmirasel a utíkám z Lotheringu.“ „Žila jsem v Lotheringu hezkejch pár let a nikdy tě tam neviděla.“ Zapochybovala Ishireth. „Dostala jsem se tam teprve předevčírem, když jsem předtím utekla ze stejného důvodu z Breciliánského hvozdu. Zdá se, že tahle noční můra nemá konce.“ A povzdychla si. „A co chceš?“ Vyjel na ni znovu Pard. „Jen cestovat s vámi, dokud jsme v nebezpečí. Ovládám také pár kouzel a když nás bude víc, budem v téhle situaci mít větší šanci!“ „Proč bychom ti měli věřit?“ zavrtěl sebou Pard. „Nemusíte mi věřit. Jen mi dovolte s vámi na chvíli cestovat. Prosím.“ Zahleděla se na ně prosebně. Shlukli se do hloučku opodál, jako fotbalový tým a začali se radit. … „Je taky kouzelnice!“ sykla Ishireth. „To je sakra riskantní.“ „Ty taky kouzlíš.“ Poznamenal Morgareth. „To ano, ale o sobě vím, že si nehraju s krvavou magií.“ „A ona si s ní hraje?“ zeptal Pard. „To nemůžu jen tak určit. Démoni umějí svou přítomnost skvěle zastíra a ona by ji musela přímo použít, abych to poznala. Můžeme si dovolit to riskovat?“ Ishireth se zamračila. „Správná otázka je spíš, jestli si to můžem dovolit neriskovat. Jsme jen tři a celé Bannornské planiny, které jsou ještě před námi budou plné Darkspawn. Ty potvory cestujou stejnou cestou jako my.“ Namítl Pard. „A kromě toho,“ přidal se k němu Morgareth. „Ty bys ji tady nechala jen tak chcípnout?“ „Nevím,“ rozhodila Ishireth zoufale rukama. „Zatraceně, máš pravdu.“ Připustila. „Vezmem ji sebou, ale budem na ni dávat pozor.“ Rozhodl Morgareth. Všichni se otočili k Elledrith. „Můžeš jít s námi.“ Po její tváři se rozlil úlevný výraz.

Dennerik se držel křečovitě za bývalou ránu na břiše a svíjel se bolestí. Aveline klečela u něj a snažila se mu pomoct. „Podívejme se na něj!“ spráskl ruce Turih, „simulant, jeden! Dostal absťák a už by chtěl další lektvar.“ „Zlato, budeš v pořádku.“ Zašeptala zdrceně Aveline. Dennerik sebou pořád házel. V tu chvíli Daerona zakouzlila a z rukou jí vytrysklo modré světlo. Dotklo se Dennerika a celého ho prostoupilo. Ihned se zklidnil a usnul. Aveline na Daeronu nevěřícně zírala. „Ty jsi apostát!“ řekla nevěřícně. „No a co, jako? Navzdory tomu, co církev tvého manžela hlásá, všichni nekontrolovaní mágové nejsou jen krvežízniví psychopati, co rozsévají všude kudy jdou, teror.“ Ohradila se Daerona. „Tak jsem to nemyslela.“ Bránila se Aveline. „Chtěla jsem jen říct, že… že…“ „By jsis nemyslela, že může mít apostát i dobré srdce.“ Dokončila za ní Daerona. Než stihla Aveline něco namítnout, vmísil se do řeči Turih. „Jestli už jste skončily s těmi filozofickými žvásty, mohli bychom se teď soustředit na důležitější věci.“ Aveline na něj zlostně pohlédla. „Turiha si nevšímej.“ Zachraňovala to Daerona. „Je trochu nevychovaný.“ Turih si jí nevšímal. „Když už jsme u nevychovanosti,“ pronesl v reakci, „chtěl bych se vás zeptat jak si to představujete dál.“ Aveline na něj nechápavě podívala. „No, už jste prohledali tu jeskyni, jestli třeba nevede někam dál?“ Aveline pokračovala v nechápavo-užaslém civění. „Ano, mluvím na vás.“ Vyjel hobit. „Zatímco my jsme prozkoumávali terén, jestli jste se muchlovali, poflakovali, nebo taky dělali něco užitečného!“ otočil se k Daeroně. „Hej, člověku. Kolikrát jsem ti říkal, že myslet a dělat není to samé! Běž to prozkoumat šup, šup!“ zavelel. „No dobře, dobře. Ale komandovat se nechávám jenom proto, že je to dobrej nápad.“ Zabrblala a vytáhla si z brašny pochodeň, načež vyrazila dál do tmy. Mezitím se už Aveline stihla vzpamatovat a začala bouřit. „Prosím?!“ Vyšlehlo jí z úst nasoptěně. „Byli jste pryč sotva pár minut, než Dennerik dostal záchvat! Kde jsme ti měli stíhat postavit sochu?“ Turih jen mávl rukou. „Také drobnosti už mám pořešené…“

Držíc praskající, hořící pochodeň, nořila se Daerona hlouběji a hlouběji do útrob jeskyně. Chodba se mírně svažovala. Malé, ale četné pavučinky naznačovaly, že se jeskyně často stává útočištěm menšího hmyzu, který zde pravidelně prchal před spalujícím žárem poledního slunce. Šla dál neopracovaným tunelem, až došla na rozcestí. Doleva, kde byl tunel širší, ale nižší a doprava, kde byl zase naopak vyšší, za to však užší. Daerona se chvíli rozmýšlela a pak se dala doprava.

„Tak jak si představujete další průběh situace?“ Naléhal Turih – tentokrát ještě důrazněji. „Jak?“ zopakovala po něm Aveline. „Co přesně máš na mysli? Hádám, že prostě budeme muset hodně modlit a dělat co se dá, abychom odtud vyvázli živí. Co dalšího chceš slyšet? Armádu paladinů na naši ochranu v kapse nemám, jestli se ptáš na tohle.“ „Takže ochranu v kapse nemáš říkáš,“ poznamenal Turih jakoby nic. „Ne, já se ptám jak dlouho vás budu mít na krku, kam míříte – takovéhle věci.“ Zahleděl se na ni. „Nemáme žádné plány. Jsme uprchlíci. Prostě zakotvíme na prvním bezpečném místě a budeme se snažit přežít. A taky během toho zkusíme ovládnout dvě, tři království. A mít deset dětí – z toho šest synů a čtyři dcery. Dvě z nich budou vyšívat a jednu z nich si vezme potomek krále Alistaira. Stačí?“ „Hmm,“ zahučel znovu Turih. „A ty víš o takovém místě?“ „Nevím. Možná Kirkwall. Není už sice součástí Fereldenu, ale jestli je tam bezpečno od Darkspawn, klidně tam pocestuju.“ Aveline se začala hrabat ve svém batohu. „A co ty, jaké ty máš plány?“ Zeptala se. „Žádné moc nemám.“ Řekl Turih ‚přece ti nebudu říkat své plány‘ tónem. V tom se zvenčí ozvalo chrochtání.

Co jsi vlastně dělala v Lotheringu, Elledrith?“ Nadhodila Ishireth a letmo se během chůze po tmavovlasé elfce ohlédla. „Byla jsem na útěku z Breciliánského hvozdu. Jsem Dalishský elf. Nebo… byla jsem. Kdo ví, co z mého kmenu zbylo…“ posmutněla. „Jsem si jistá, že se odtamtud dostali včas.“ Řekla Ishireth. Soucitný výraz ji však rychle zmizel a vystřídal jej ten obvyklý soustředěno-sarkastický. Byli na cestě už několik hodin, slunce pražilo a kamenitá polopoušť plná skal a suchých roští z nich vysávalo většinu chuti mluvit. Bylo to před polednem – zrovna procházeli úzkou soutěskou, když před sebou zdálky uslyšeli vinkání zbroje a chrochtavé zvuky Gremlocků. Všichni se jako jeden člověk začali rozhlížet okolo. Morgareth zavrčel uspokojením, jakmile si všiml soustavy kaskád kamenných teras, která se rozkládala nad nimi. „Nahoru!“ Ukázal vzhůru. Všichni se začali škrábat po skále a rozložili své věci všude po plošinkách. Pak zalehli a čekali. Ishireth, která byla nejblíž výstupku, fungujícímu jako přírodní zábradlí, vyhlédla po očku a sledovala dění pod sebou. Elledrith, která taky měla jakýstakýs výhled poznamenala šeptem: „Neví o nás, jsou tu jen na prohlídce.“ Ishireth si upravila vlasy a odfrkla si. „A sovy serou zlato.“ Řekla. „Vážně?“ Podivil se Pard. „Asi je začnu chovat…“ „Držte hubu, idioti.“ Zaskřípal Morgareth. Gremlockové se přiblížili. „Co to je?“ zamumlala Ishireth. „Co je? Nic nevidím!“ stěžoval si Pard. „Role se obrátily.“ Řekla Ishireth jízlivě. „Děláš si legraci?“ zafuněl zoufale Pard. „Pavouci.“ Slitovala se nad ním. „Velcí jako kráva.“ Komentovala Gremločí mazlíčky, kteří jim pochodovali u nohou, jako cvičení psi. „Kolik?“ šeptl Morgareth. „Tři.“ Odpověděla jeho sestra. „A skřetů?“ přidal se Pard. „Jedenáct.“ Zavrčel tiše Morgareth. Ishireth se znovu podívala přes zábradlí a hrklo v ní. Pavouci se náhle rozlezli po stěnách, šmějděje po čemkoliv podezřelém. Jeden z nich mířil i k nim. „Zlý.“ Procedila Ishireth mezi zuby. „Hodně. Zlý.“

„Tak jo, slečinky, máme na výběr! Můžeme sbalit během třiceti vteřin naše sračky a jít za Daeronou – nebo-li risknout temně vyhlížející, děsivý jeskynní labyrint, anebo pozvat skřetoprasata na skleničku!“ řekl Turih, když se vyjukaně vrátil od vchodu do jeskyně, odkud uviděl skupinu Gremlocků, jak míří k nim. Šli prozatím bezstarostně, jakoby se jen chtěli ubytovat v přihodné jeskyni. „Nevím jak vy, ale…“ a už mizel se svým batohem v tunelu. Aveline si povzdychla a s kulhajícím Dennerikem v patách zamířila za ním.

Daeronina louč jakoby potemněla. Sluj do níž vstoupila, byl mnohem větší, než cokoliv, co doposud viděla. Nebo spíš neviděla. Pochodeň sotva stačila na osvětlení okruhu jednoho metru. Strop i stěna, podél níz opatrně hnědovláska šla, se ztráceli ve tmě. Po asi půlhodině prohledávání našla v rohu místnosti kostru nějakého ubožáka, který měl u sebe meč a pár zlaťáků. Jedenapůlručák úplně nezrezivěl jen díky tenké vrstvě mědi, která pokrývala čepel v kvalitní míře. Po asi pěti minutách našla pokračování jeskyně.

Ishireth zatla zuby a pomyslela si, jestli neomdlí napětím. Měla ve zvyku bojovat, rvát se, sežehnout všechno na prach, tohle schovávání jí drásalo nervy. Ostatní na tom nebyli o nic líp. Vrchol tenze byl, když se za přírodním zábradlím vynořila dlouhá, chlupatá noha. Pard v duchu nezveřejnitelně nadával, Morgarethovi div nepraskla čelist a Elledrith se třásla strachy. V tu ránu elfka zvedla ze země kámen a mrštila jím na plošinu pod nimi. Noha zase zmizela a ťapkání přísavek se rozběhlo tím směrem. Pavouk doběhl ke kusu žulového šutru a začal ho opatrně žvýkat. „Co to děláš, sakra?“ sykl na Elledrith Pard. „Snažím se nás z toho dostat.“ Odpověděla mu. „Abys nedosáhla opaku…“ zafuněl Morgareth pochybovačně. Pavouk vyplivl šutr a začal se pomalu rozhlížet. Otočil se o třista šedesát stupňů a směrem k terase, na níž byla naše družina, pomaličku vykročil. „Zatraceně…“ procedil Morgareth, který pro změnu viděl z tohodle úhlu jako jediný. „Nic nevidím!“ zpíval Pard furt stejnou písničku. „Co se děje?“ „Jde sem.“ Konstatoval Morgareth. „Kurva.“ Zaklel Pard. „Ví o nás?“ zeptal se. „Možná,“ uvažoval Morgareth. „Ticho.“ Řekl a znehybněl. Pavouk došel až k jejich vyvýšenině, jejíž strmá, ostrá stěna se teď nacházela přímo před ním. Zvedl dvě přední nohy a položil je na stěnu. Pak si ukousl kus pískovce a chvíli ho slintavě ožužlával. Pak se pomaličku otočil a slídil dál, zanechavše skálu s naší družinou daleko za sebou. Morgareth spokojeně zabručel. „Je pryč.“ Řekl. Všichni si úlevně oddechli. Ostatní pavouci se po chvíli vrátili ke svým pánům a celý oddíl se poté ubytoval dole v soutěsce. „Kruci.“ Uteklo Elledrith. „Co je?“ tázal se trpaslík. „Utábořili se dole v rokli, nemůžem odtud.“ Řekla elfka. Morgareth otráveně protáhl ksicht. „Takže tu zkejsneme na hezkejch pár hodin.“ Zamrčel. „Mám hlad.“ Posteskl si Pard…

Turih poznal, že vstoupil do obrovského prostoru, protože kroky byly náhle slyšet jaksi utlumeně a navíc se do něj opřel studený a mnohem méně čerstvější vzduch, než ta zatuchlina v tunelech. „Sakra…“ řekl si. „Měl jsem se dát vlevo. Kdo ví, co v takovýmhle sále može číhať?“ „Nechceš zapálit pochodeň?“ „Nechci, ženštino.“ Odvětil. „Ten skřet, co jde za náma by si moh všimnout světla.“ vysvětlil. „Takhle ale naděláme strašně moc hluku, když klopýtnem o každej podělanej šutr, co tu je, i není.“ „Tak k tomu rámusu nepřidávej ty kydy, nebo nám světelná diskrétnost stejně nebude k ničemu.“ Zafuněl a pak dál pomalu šátral ve tmě.

Daerona zůstala stát přimražená na místě, když za sebou uslyšela neidentifikovatelné zvuky přicháející z tunelu za ní. Že by v sále něco probudila a ono to teď jde za ní? Vytáhla poměděný meč a s loučí v druhé ruce se pomaličku začala vracet. Těsně před sálem ji ale nechala za rohem a vklouzla dovnitř.

„Někdo tu je.“ Zašeptal Turih Aveline. „Jak to víš?“ zeptala se. „Myslím si to. Vytáhni dýku a postupujem rychle dopředu.“ „Dobře…“ A vydali se podél zdi dál.

Když Daerona úspěšně lokalizovala směr, odkud vycházely zvuky, zastrčila meč a nabila si kuš. Pak se vrátila pro louč. V rchlosti vyrazila proti hlasům, mrštila tím směrem loučí a namířila tam kuší.

Černočerná tma. Tma všude kolem. Ale né! Špendlík světla. Ze špendlíka ohnivá koule. Z koule atomový výbuch – oslnivá záře. „ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“ zařval Turih, když se mu o hruď odrazila rukojeť pochodně, oslnila ho do slepoty a spadla na zem. „To seš ty!“ zalapala po dechu Daerona. „Kdo to je? Kdo to je?“ naléhala zděšeně Aveline. „Debil, to je!“ oznámila jí Daerona. „Jsou s ním samé problémy.“ „Na co si to tu jako hraješ?“ rozkřikl se Turih, když se vzpamatoval z infarktu. To tě rodiče neučili, že se pochodněma po lidech nehází?!“ Za nimi v tunelu se ozvalo opico-prasečí zachrochto—hýkání. „Co to má sakra být?“ řekla Daerona. „Asi nás slyšeli.“ Pokrčil rameny Turih, jakoby se bavil o počasí. Gremlockovi, který byl daleko za nimi začali zpoza něho odpovídat ještě vzdálenější skřeky mnoha jeho druhů, které zalarmoval. „A sakra…“ zaklela Aveline. „Hergot…“ Daerona. „Sakra?“ zeptal se nevěřícně Turih. „A hergot?! Tohle je zatraceně velký, pořádný kurva!“

Morgareth zavrčel, když uslyšel, že jeho směrem míří spěšné kroky. Jeho skrýš – velký balvan – nebyla zrovna perfektní a kdyby kdokoliv prošel kolem, uviděl by ho. Všichni čtyři se rozdělili, když se dostali do skal. Gremlockové je nemohli stopovat všechny najednou, když se rozptýlili do spletitého labyrintu uliček z kamene, připomínající Grand Canyon. Bylo víc, než jasné, že se odtamtud skřeti stěhovat něhodlali, když začali stavě dalších sedm stanů – pravděpodobně představěli pro další bojovníky, kteří se měli teeprve dostavit, proto se naše družina pokusila o útěk, dokud ještě měla šanci. Teď se obří barbar schovával za jetě obřejším balvanem. Vytáhl těžký, široký meč a užuž se chystal rozseknout Parda vejpůl, ale vzhledem k tomu, že to byl Pard se včas zastavil. Místo toho setrval ve zmražené poloze, jak kolem něj trpaslík proběhl. Pard si Morgaretha všiml, ale pořád běžel dál stejnou rychlostí. V tu chvíli si Morgreth uvědomil, že slyší další dupot – Pardovy pronásledovatele. Morgareth bezmyšlenkovitě napřáhl meč a širokým obloukem jím šlehl. Kombinace gremlockovy setrvačnosti a Morgarethovy síly skřeta rozsekla vedví. V tu samou chvíli zaryl Pard paty do hlínopísku a otočil se na podpatku, aby se vrhl na dalšího gremlocka. Mezitím Morgareth rozpáral další prase odshora dolů ozubenou částí čepele. Pard přiskočil a mohutnou ranou kladiva zarazil třetímu útočníkovi lebku do krku. Poslední čuně se s kvičivými pazvuky dalo na útěk. Morgareth jej dlouhatánskými kroky ihned dostihl, popadl ho levou rukou za zátylek, vyzvedl zaskrslíka do vzduchu a pak jím mrštil hlavou dolů kolmo o zem. Ozvalo se nepříjemné křupnutí. Při tom zvuku Morgareh spokojeně vycenil zuby a potom ještě narychlo zanořil svůj meč do skřetova hrdla, aby se ujistil, že mrtvola zůstane mrtvolou. Ze zkušenosti věděl, že když někdo spadne ze dvou metrů na krk, moc šancí na přežití nemá, ale už ho párkrát nahoda překvapila… „Dělej kámo, dělej! Padáme!“ Mával na něj Pard. Barbar strhl skřetovi z prstu nějaký prsten a vykročil ke svému příteli.

„Turih, máme ještě nějaký pochodně na potom?“ zeptala se Daerona. Při jejich spěšné cestě kamenitým tunelem. Chodba se začala stáčet mírně doprava a začala stoupat. „Uvážíme-li, jestli příště bude nějaké ne.“ Odvětil hobit zadýchaně. V tu chvíli se před nimi ozvalo hlasité zasyčení. Všichni jako mávnutím kouzelného proutku zůstali stát na místě. Pochodeň nepokryla ani 3 metry jejich postupu, všichni jen pozorně brejlili do ty. Ze stropu se začalo ozývat ťapkání jakoby nějaé obří krysy. Vzápětí bylo slyšet zapištění a potom jakýsi cvakavý zvuk. Daerona vytáhla poměděný jedenapůlručák a napřáhla jej před sebe. „Daerono, drahoušku,“ oslovil ji kysele Turih, který držel louč. „Schovej to párátko a vytáhni kuš. Tenhle nechodí po zemi.“ V tu ráu se ťapkání ozvalo hlasitěji. Tvor se k nim blížil. Další cvakavý zvuk. Daeroně začalo svítat. „Já si říkala, že těch pavučin bylo všude ňák moc…“ „Co jsi to přávě řekla? Řekni mi, že jsem ti špatně rozuměl, prosím. ÁÁÁÁÁÁÁÁ!“ zařval Turih a upustil louč. Ze tmy se vynořilo obrovské množství tlustých několikametrových nohou pokrytými hustými štětinami černých chlupů a s mnoha černočenýma očima.

„Myslím, že jsme je setřásli.“ Ishireth se rozhlédla po prostorné jeskyni, kde se ukryli. Všichni čtyři už zase společně čelili osudu. Gremlockové si keřím zarostlého otvoru do sluje nevšimli a proběhli kolem. „Štěstí, že neměli s sebou ty pavouky, mohli by nás vyslídit.“ Poznamenala Elledrith „Ale howno. Ti si nás nevšimli, ani když jsme po nich házeli kamenama.“ Oponoval jí Pard a ironicky se na ni podíval. „Byla by alespoň zábava.“ Poznamenala Ishireth. Morgareth si ironicky odkašlal. Pard se na ni pochybovačně podíval. Zatímco se zbytek osazenstva snažil popadnout dech, jal se Morgareth prohledat jeskyni. Neměl sice tak dobrý noční zrak, ale viděl lépe ve tmě, než obyčejný člověk. Nesporně genetické dědictví jeho barbarských předků. Když ašel dál do jeskyně, až k samotné stěně, objevil v ní místo, které bylo tmavší, než její zbytek. Podíval se na ni blíže, aby ji prozkoumal a uvědomil si že se dívá na díru. Nebyla širší, než metr – sotva tak pro člověka na protáhnutí. Díra vedla strmě dolů. Chvíli přemýšlel a pak zavolal ostatní.

Pavoukovo prvotní překvapení již opadlo a přestože jim zezačátku poskytlo hned několik přílžitostí na něj zaútočit, vůbec mu to nezabránilo jim pořádně zavařit. Podařilo se mu ze stropu kousnout Aveline do ramena a jebnout Daeronu tlustou nohou. Turih při prvním leknutí upustil louč a teď po ní skočil ke stěně tunelu. Aveline vyskočila do vzduchu a bodla mečem nad sebe. Pavouk však v tu chvíli po ní chňapl černými kusadly a trefil její meč. Uchopil ho do pevných želez a trhl hlavou. Aveline, která to nečekala, se držela meče pevně, takže to s ní pořádně seklo do strany. Zařvala bolestí, když jí trhnutí vykloubilo rameno. Daerona se ještě nestihla ani posbírat ze země a už na ní ležela odporná chlupatá stvůra. Všech osm očí se ve světle louče zalesklo. Zračila se v nich animální zuřivost, čistá nenávist. A když už mluvíme o louči, zničehonic – když už Daerona zavírala před smrtelným kousnutím oči – pavouk vzpll. Jeho hustá, dlouhá srst začala hořet zuřivým plamenem, který na mnoha různých místech podpaloval Turih. Nestvůra zapištěla a bolestí a okamžitě se dala na útěk vzhůru tunelem. Daerona se ochromeně podívala na Turiha. Uvědomila si, že jí pravě zachránil život. Chtěla něco říct, ale propásnutí schůzky se smrtí jí vyrazilo slova z úst, takže na něj jen vděčně zírala. „Nečum, chlupatá koule! Padáme!“ utrhl se na ni a vystřelil vzhůru za pavoučí pochodní. Za nimi už se lomoz, cinkání a chrochtání ozývalo ve značné míře.

„Hele!“ Ukázala do tunelu Ishireth. „vidíte to?“ všichni naklonili hlavy. Kromě Parda, ten jen zoufale zafuněl, neboť byla díra výš, než on. „Co to je?“ zeptal se Morgareth do prostoru. Hluboko dole se objevil špendlík světla, který rychle rostl. „Něco se v tom míhá – jakoby tmavý proužky, vidíte to?“ poukázala Ishireth. „Samozřejmě, že ano…“ protočil panenky Pard, zatímco se koule zvětšovala a Elledrith pomalu od díry odstupovala.

Aveline pronikavě vykřikla, když ji zezadu na rameni prorazil brnění šíp a zaryl se jí do masa. „Ale no tak, ženská, nevyšiluj – auvajs!“ zakvákal Turih, kterého vzápětí také jeden zasáhl. Přestože už byli v polovině výstupu strmým tunelem – pavouk už hořel kdesi vysoko nad nimi – a skřeti nebyli schopni tak rychlého lezení, jako oni, nijak je to nezastavilo ve střílení z jejich lehkých kuší. Lehké, nelehké, měly kuše mnohem větší průraznost, než luk, takže i Avelinino tvrdé, kožené brnění nemohlo opravdově vzdorovat, i když šipku značně zpomalilo. „Chcípnem tady a nikdo se vo tom ani nedozví!“ zařvala zoufale Daerona a skrčila se před další salvou šipek, které se naštěstí tentokrát neškodně odrazily o strop a stěnu tunelu. Dennerik už tou dobou téměř nevnímal. „Hej!“ zařval na něj Turih v náhlém poudu. „Plechovko! Postav se tu a kryj mě!“ Aveline sice nechápa, o co mu jde, ale postavila se s Dennerikem tak, aby malého hobita zastínila. Turih shodil bleskurychle ze zad svůj batoh a zaúpěl, když uslyšel zvuk tříštících se střepů. Teď ale neměl čas na opatrnost. Zahrabal se v hromadě všemožného alchymistického vercaiku a vylovil odtud hnědou kouli uplácané hlíny. „To se budou hošíci divit…“ zamumla si hobit pod vousy a zasadil kouli do praku. „To jako po nich budem házet keramikou?“ zeptala se nevěřícně Aveline. „Není to obyčejná keramika…“ odpověděl nepřítomně Turih a vší silou vypálil dolů do tunelu.

Přesně ve chvíli, kdy začalo být zřetelné příšerné kvičení, se světelná koule proměnila na rozžhavenou změť nohou a očí, která vystřelila z tunelu rychlostí světla. „Gráááá!“ zaječel Pard a padl naznak zděšením. Osminožec se rozběhl po stropě. V tu chvíli ho Ishireth zasáhla dalším ohněm, takže se pekl dvakrát tak rychle. Hned poté zanechala pyrokineze, vytasila meč a rozběhla se k místu, kde pavouk visel na stropě. V zoufalém bersekru se pavouk rozhodl před smrtí sebou aspoň ještě jednoho tvora vzít s sebou. Spustil se ze stropu a zřítil se přímo na Parda. Ohromnými kusadly mu namířil na krk, ale trpaslík sebou včas škubl, takže netvor minul a zaryl svoje svěráky do kamene. „U Croma, chcípni!“ zařval Morgareth a ponořil svůj meč hluboko do pavoukovoa těla a propíchnul ho, škrábnouce Parda na stehně. Poté mečem trhl ještě do strany a umrtvil tak pavouka navždy. Ve chvíli, kdy se však meč chystal vyprostit z mrtvého těla, strefila jej koule pulzujícího blesku přespříliš aktivní Elledrith. Proud se svezl po čepeli, přes záštitu až do nezaizolované rukojeti a odmrštil Morgaretha stranou. Stvůra ještě v posledních posmrtných záškubech stihla odkopnout přiběhnuvší Ishireth, která se chystala také přispět vlastní čepelí a poté konečně stuhl. Pard si začal urychleně hasit doutnající plnovous a pak jen tupě, nevěřícně zíral. Zatímco všichni ostatní třeštili oči, přešel duchapřítomný Morgareth zpátky k díře, aby zkontroloval, jestli se nebude dít další nečekaná událost. A ozval se výbuch.

Aveline hekala bolestí, když se sunula za Turihem. Šíp zarytý do poloviny jejího vykloubeného ramena jí rozpaloval celou ruku a záda ohnivou bolestí a navíc si při špatném úchytu narazila dva prsty, takže se jí šplhalo o to hůř. Turih, který lezl před ní na druhou stranu schytal několik ran kamenem kvůli řítícímu se tunelu. Daerona z celé záležitosti vyvázla vcelku v pořádku, přestože lezla poslední. Jak se všichni tři potmě blížili ke špendlíku světla, který odhadovali na konec tunelu a vstup do světa božího zalitého teplým světlem, dolehl k nim nějaký randál. Něco málo škrábání, pištění a kroky. Netrvalo to ani dvě minuty a už se jako dítě matky přírody škrábal Turih z jejího kamenného lůna úzkým otvorem připomínajícím vstup do pekla.

Grizzshmold Tirkuška se rozhlédl po svém oddílu. Jeho malý mozeček sice nikdy nějakého velkého inteligentního nápadu schopen nebyl, ale tentokrát ho trklo štěstí. Anebo v tomhle případě – alespoň co se délky jeho života týče – spíše neštěstí. Dunivá rána vyšla z nedalekého křoví. Okamžitě svým gremlockům ukázal tím směrem a po cestě vytáhl zpoza opasku dva ozubené nože.

Morgareth čekal s napřaženým širokánským mečem napravo od díry. Rychle se rozhlédl po svých takticky rozmístěných společnících. Ishireth s Elledrith každá kouzlo v ruce a Pard s kladivem na druhé straně vchodu. „Turihu, jak je možný, že jseš tak tlustej?!“ ozval se zevnitř přidušeně ženský hlas. Morgareth povytáhl obočí a pohlédl na Parda. Ten jen rozpačitě pokrčil rameny. „Jsi z nás nejmenší a vlezeš se sem ze všech nejmíň.“ Pokračovalo nadávání. „Drž hubu!“ ozval se mužský hlas. „Vím, že nechápeš, že někdo může mít větší prdel, než ty, ale teď prosímtě sklapni, lásko!“

„Mlčte už vy dva!“ Okřikla je Daerona. „Jak staří manželé!“ Aveline zlostně zafuněla a Turih si něco zabrblal pod vousy. Konečně se mu podařilo protáhnout vchodem. A když se rozhlédl, vyslovil jediné slovo.

„Kurva.“ Uslyšel Grizzshmold za keři podivné lidské slovo. Tohle se mu však zdálo podivně příjemné – připomínalo mu jeho vlastní jazyk. Pokynul svým skřetům a pomalu rozhrnul roští zakrývající vstup do jeskyně.

„Co jste zač?!“ vystřelil otázku Morgaretha a mířil přitom špičkou meče Turihovi na hrdlo. „Vy první!“ odpověděla místo Turiha Aveline. „Drahoušku, nech žvanění laskavě na mně.“ Otočil se k ní nepatrně Turih a znepokojeně si prohlížel hrot, hrozícímu rozříznout mu krk. „Převeliká ostrosti,“ oslovil přemaličký hobit převelikého barbara. „Zrovna jsme šli kolem, tak jsme si říkali, že bychom zašli na čaj.“ Morgareth povytáhl obočí ještě výš. „Ale vzhledem k tomu,“ pokračoval Turih. „že ten vám už, jak vidím, došel, mohli bychom se věnovat důležitějším věcem.“ „Jako třeba?“ zeptal se Morgareth a přitiskl špici meče Turihovi na hrdlo, takže kdyby se jen malinko pohl, ošklivě by se pořezal. Turih se odtiskl od špice a odkašlal si. „Jako třeba tomu, že na nás támhle z křoví čučí asi milión prasečích očí.“ Všichni se otočili apodívali tím směrem. A v tu chvíli dovnitř naskákalo devět gremlocků. Konec I. Epizody








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Veronika

Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 34

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Vendula

Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 36

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Věra

Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 77

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

JainaX


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2018 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Sex a PORNO VIDEA zdarma. ČESKÉ PORNO a amatéři na domácím videu. Erotika zdarma. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury