I muži mají své dny…

Cédéčko v autě vyhrává samé mé oblíbené: Habera, Olympik, Eláni… Jó, to bývaly časy, když tyhle fláky vládly parketu a my jsme se na něm svíjeli v rytmu a bylo nám slastně, protože jsme byli mladí a jedinou starost nám dělala matika a letopočty. Maturita byla daleko a přece na dosah ruky a ještě blíž byla krásná spolužačka. To už snad ani není pravda!. Nedávno byla na srazu (po kolika to vlastně bylo letech?) a málem jí neunesla židle. Ach jo! A jiná, taková puťka neslaná, nemastná, vplula do dveří s grácií královny a vládla večírku s nenuceností diplomatky ve vládních službách. Však jí taky je!
Musím se zastavit v servisu, nějak mi řve výfuk, asi tam bude díra. A nejen tam! Bude i v peněžence, jestli mi ho budou muset vyměnit. A na poště mám vyzvednout balík. Další zásah do rozpočtu. Ta moje drahá, je fakt pěkně drahá. Na co potřebujeme nové …Ale co, je to její přání, musím to respektovat. Ona mi taky nebrání, když si udělám sem, tam, radost a koupím si nějaký nový přírůstek do své sbírky. Pravda, moc často to nejde, ale nestěžuju si.
Víte, jak se to říká? Hlavně zdraví! To mi připomíná, že musím zaběhnout taky do lékárny vyzvednout léky. Kam jsem dal ty recepty, doufám, že je mám s sebou?! A nesmím zapomenout koupit něco na pálení žáhy a lubrikační gel. Ha, ha, ha! Kdyby mě žena slyšela, ta by mi zase dala. Vlastně nedala! No nic, je ještě brzo na takové „podvaadvacátní“ myšlenky.
Co to mám ještě zařídit? Jo, zaplatit dětem stravenky a v lidušce dceři výtvarku. Doufám, že si kluk nezapomněl říct mámě o ty prachy na anglinu. Šest set za učebnici, to za našich mladých let nebývalo! Bože, co to bylo? Ty bláho, vzpamatuj se, uvažuješ jako svoje bábinka! Slyším to jako dnes: „To tenkrát v dvaapadesátým, všechno bylo na lístky a my jezdili ke strýcovi na vesnici pro hrušky a pro jabka, aby děcka měla vitamíny….“ To znám zpaměti a pro jablíčka jezdím ke kámošovi na chatu taky. Jenže kupujem i hrozny a banány a pomeranče. Dnes je život dražší. Nebo není?
Tak ještě do papírnictví. Pak že vzdělání je zdarma, pcha! Tak se podívejte na tu cifru na účtence, a to je jen zlomek toho, co už ten začátek školního roku stál! Snad už mám všechno, doufám, že jsem na nic nezapomněl? To by zas bylo řečí! Ostatně, už mi nezbylo ani na noviny…
Proboha, co to je? To mi ještě scházelo k úplné spokojenosti. Botička!!! Tu složenku musím ztopit a zaplatit jí z přesčasů, to bych si za rámeček nedal. No jasně, za blbost se platí. Ale proč já, proč pořád jen já?
Tak co si dám na uklidnění? ABBA, to je ono! „Money, money, money…..“

vadlamadla