Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Opilec

Opilec.

„Děti! Ukliďte si hračky a běžte do pokojíčku! Táta se vrací domů!“

Vždy, když jsem pronesla tyto věty, viděla jsem strach v očích svých dětí.

Matěj s Adélkou poslechli na slovo a začali uklízet hračky z kuchyně. Vypadalo to, jako by hráli hru, kdo rychleji posbírá hračky.

Nebyla to hra, byl to strach. Byl to strach z otce, který přicházel z hospody domů opilý.

Matějovi byli čtyři a Adélce pět let. Za ten krátký život, nepoznali moc lásky od otce. Poslední dva roky znali spíše, jen jeho opilecký křik. Když jsem Pavla poznala, byl to milý a pozorný muž. Znali jsme se rok a pak jsme se vzali. Ze začátku bylo vše fajn. Pavel měl svůj byt a naše startovací dráha byla o něco lehčí. Narodila se Adélka a o rok později Matěj. Pavel pracoval u dráhy a já se po mateřské vrátila zpět do práce.

Jsem zdravotní sestra a měla jsem štěstí, když jsem se dostala k nám na středisko a nemusím v nemocnici dělat noční směny.

Vedlo se nám docela dobře. Až do doby, kdy se Pavlovi stal v práci úraz.

Na ten den nezapomenu. Od rána jsem byla nervozni a nevěděla jsem si s tím rady. Cítila jsem se, jako by se mi rozbila křisťálová koule.

Směna mi skončila, vyzvedla jsem děti ze školky a těsila jsem se domů.

Pavel přicházel z práce větsinou ve stéjném čase. Dnes jsem koukla na hodiny a ty ukazovaly, že už měl být deset minut doma.

Zrovna dnes, kdy jsme chtěli vzít děti do zábavného parku. Ráno jsme si slíbili, že budeme z práce spěchat domů.

Šla jsem k oknu, jestli se snad nezastavil s nějakým sousedem. Pavel tam nebyl.

Děti měli chuť na kokteil a já jim to po cestě ze školky slíbila.

Vytáhla jsem mixér a opět se šla podívat k oknu. Dodělala jsem kokteil a zavola děti. Měli radost a já se šla opět podívat k oknu.

„Proč nezavolá?“ Nestává se, aby se opozdil, stalo se to jen párkrát a vždy zavolal.

Uslyšela jsem zvonek u dveří a vesele jsem šla otevřít.

Za dveřmi stáli dva cizí muži.

„Dobrý den.“

„Dobrý den, odpověděla jsem.“

„Pani Svobodova?“

„Ano, to jsem já .“

„Pani Svobodová, prosím nelekejte se. Vašemu manželovi se stal v práci úraz a je v nemocnici.“

„Proboha, co je s mužem ?Je to vážné? Co se mu stalo?“ Chrlila jsem jednu větu za druhou.

„Srazil ho špatně přistavený vagón. My toho tolik nevíme, ale leží v nemocnici na Bulovce. Měla by jste tam zajít a lékař vám řekne více.“

Celá roztřepaná jsem odvedla děti k sousedce a běžela do nemocnice.

Jeho zdravotní stav byl kritický a doktoři dělali vše, aby ho zachránili. Dostal se z toho jen nohu, už mu nezachránili, museli ji amputovat. Vlastně to začalo, už v nemocnici. Z každé návstěvy jsem odcházela s pláčem. Ten člověk se moc změnil, už to nebyl ten usměvavý, milý muž, ale připadal mi jako nějaký cizí arogantní člověk. Nic mu nebylo dobré, vše jsem podle něj dělala špatně a každá další návstěva u něj v nemocnici mě doháněla k pláči. Věděla jsem, že je to čerstvé a chce to jen čas. Byla jsem trpělivá a těšila jsem se, až ho pustí domů a my budeme moci zase žít normální život.

Děti jsem do nemocnice nechtěla brát, vždy jsem se na něco vymluvila. Párkrát se stalo, že jsem je tam vzala, ale on se nedovedl ovládat ani před nima. Jeho křik se rozléhal po celém oddělení.

Když se vrátil z nemocnice domů, zažívala jsem peklo. Od rána do večera mě napadal a nenechal na mě jednu nitku suchou. Byla jsem jen obyčejná služka, nic víc. Mučilo jej, že už se nikdy nevrátí k dráze a všechnu tu zlost přenášel na mě a děti. První rok po úraze se zdržoval jestě doma, ale ten další, už chodil denně do hospody. Odpoledne odešel a vracel se kolem šesté, sedmé hodiny, někdy přicházel až v jedenáct v noci.To už vzbudil děti a ty pak plakali.

Už dva roky snášíme s dětmi jeho opilecké scény a časté bití.

Začala jsem uvažovat o rozvodu. Byt byl jeho a že by nás v něm nechal bydlet a on odešel, nic tomu nenasvědčovalo.

Nemám už rodiče, aby mi pomohli. Nemám vlastně nikoho, na koho bych se mohla obrátit.

Můj plat zdravotní sestry je směšný.

Došla jsem k závěru, že bez bytu a s takto nízkým platem, sebe a své děti neuživím.

Věděla jsem, že musím něco udělat, jinak mi ty moje dvě malé děti, úplně zničí.

„Kde je ten Bůh, aby mi pomohl? Spíše tady řádi ďábel a Bůh ho nechává vychutnat pocit vítězství, protože dobře ví, že on je ten, který ho může jednou ranou srazit , až na pekelné dno.“

Z myšlenek mě vytrhlo táhlé zvonění, doplňované peprnými nadávkami na mou adresu.

Měl klíče, ale nikdy si neodemkl.

Děti se zavřely do pokojíčku a já šla otevřít.

Chvíli jsem jestě stála u zavřených dveří ať a mě Bůh netrestá, byla bych raději , kdyby za těmi dveřmi , už nikdy nestál.“

Pomalu jsem otevřela dveře.

„No konečně ty mrcho, jak dlouho mě chceš nechat stát za dveřmi?“

„Promiň , chystala jsem večeři.“

„Tak dělej, ať už je na stole, mám hlad.“

Pavel seděl u stolu a nacpával se tím co jsem uvařila.

Já si sedla oproti němu a přemýšlela jsem, proč zrovna na nás se sneslo takové neštěstí“

Když dojedl v rohu kuchyně objevil zapomenutou hračku. Lekla jsem se a věděla jsem co se bude dít.

„Adélo, Matěji ! Okamzitě ke mě!“

Dveře od pokojíčku se pomalu otvíraly a moje děti ve strachu se plížili do kuchyně.

Postavila jsem se pred ně a byla jsem připravena je bránit.

Odstrčil mě takovou silou, že kdybych se nepřichytila o židli v kuchyni, upadla bych na zem.

Děti začali plakat. Znovu jsem se postavila, popadl mě za vlasy a smýkl se mnou o podlahu.

Než jsem se stačila zvednout, Matěj i Adélka dostali facku a jestě než usnuli, byla vidět jejich červená líčka.

Neměla jsem sílu, čelit tomuto člověku, kterého jsem kdysi milovala a vzala si jej z lásky.

Když se vzpamatoval z prvního hněvu, začal uz trošku mírněji.

„Několikrát jsem vás upozorňoval, že děti nesmí mít hračky v kuchyni. Jsem mrzák a čekáte, až na nějaké té hračce upadnu a bude po mě?“

„Víš, že to tak není, děti ji tam jen zapomněli.“

Trošku jej to uklidnilo.

Otevřel si pivo, které vždy doma muselo být a za chvíli, už bylo slyšet jeho chrapot z obyváku u zapnuté televize.

Uložila jsem děti ke spánku a zavřela jsem se do koupelny. Nejprve jsem se vyplaka a pak zvažovala, jestli je jestě nějaká neděje a něco se u nás doma změní.“

Zaslechla jsem jeho kroky, jak jde na záchod.

Potichu jsem odešla do ložnice.

Za chvíli přisel také a začal mě osahávat. A opět přisla na řadu otřepaná slova. Už nebude pít, bude se víc věnovat dětem a už nikdy na nás nevztáhne ruku. Nevěřila jsem mu. Dva roky slyším stále dokola, jak z něj bude lepší člověk a dva roky se nic neděje.

Začala ho bolet ta amputovaná noha a já byla ráda, že budu mít od něj klid.

Celou noc jsem se budila a k dětem jsem také musela chodit, plakali a měli ošklivé sny. Ráno jsem vstávala unavená a bylo to na mě znát. Vzbudila jsem děti a nachystala snídani.

„Maminko, prosím tě nezlob se, že jsem nechal tu hračku v kuchyni.“

„Já se Matěji nezlobím, já jí tam také neviděla.“

„Tatínek je zlý a nemá nás rád.“

Na toto jsem nedovedla odpovědět a lhát jsem jim nechtěla.

Odvedla jsem děti do skolky a šla do práce. V práci, jestě než jsem si stačila odložit kabát a tašku mě oslovila lékařka.

„Už zase?“

Jen jsem kývla hlavou.

„Marcelo , měla by jsi s tím něco udělat, ale to už jsem ti říkala vícekrát.“

„Já vím, zajít na policii. Vykážou ho na pár dní z domu a pak se vrátí. Nemá kam jít a nejednou mi vyhrožoval, že kdybych to udělala zabije sebe, mě i děti.“

„Vzdyť ten člověk ke všemu tě jestě i vydíra?“

„Rozvod také nic neřeší, nemám kam s dětmi jít. Vzit si nějaký podnájem na to mi nestačí můj plat. Jít pracovat za vetší plat do nemocnice, pak se mi nemá kdo postarat o děti.“

„Jak ráda bych ti pomohla, jen nevím jak.“

Byl čas otevřít ordinaci a já se na chvíli zbavila myšlenek na opilce, kterého mám doma.

Pracovní doba mi rychle utekla, vyzvedla jsem děti ze školky a vzala je do cukrárny na zákusek. Aspoň tak jsem jim chtěla nahradit co jejich otec pokazil.

Děti snedli zákusky a vypadali bezstarostně.

Přisli jsme domů a tam bylo pusto. Veděla jsem, že je opět v hospodě.

Děti si hráli a já přemýšlela co dál.

V kuchyni a chodbě jsme měli hladké kachličky a já si jednou koupila takový malý kobereček před linku, protože když jsem delší dobu stála na místě, zábly mě nohy. Jenže, ještě týž den jsem jej musela dát pryč, protože dvakrát jsem tak nestastně uklouzla, že pokud by tam nebyla linka o kterou jsem se chytila, spadla bych na zem a to jsem byla střízlivá.

Cítila jsem, jak od vstupních dveří táhne.

Bez nějakého přemyšlení či uvažování jsem monotónně zašla do skříně pro kobereček a dala jej ke vstupním dveřím.

Bylo šest hodin večer a já čekala se strachem, až se ožrala vrátí.

Viděla jsem jej přicházet.

„Děti! Ukliďte si hračky a běžte do pokojíčku! Táta se vrací domů!“

Zvonek u dveří vyzváněl a já jej nechala chvíli zvonit.

„Mrcho jedna, otvírej nebo tě zabiju.“

Prudkým pohybem jsem otevřela dveře. Toto zřejmě nečekal, rázně vešel do chodby a já jen zahlédla jeho napřaženou ruku připravenou k bití. Udělal tři kroky.

Kobereček mu ujel pod nohama a on zůstal nehybně ležet na zemi.

Když jsem se k němu sklonila, věděla jsem co to znamená. Na nic jsem nečekala, schovala kobereček zpět do skříně a zavolala záchranku s tím, že manžel doma uklouzl, leží na zemi a nehýbe se.

Lékař to uzavřel, jako nehodu.

Po dvou měsících jsem vybrala jeho životní pojistku a nakoupila pod stromeček dětem krásné dárky. Uděláli jsme si nádherné vánoce a ani mě moc nezaráží, že děti se na otce nikdy neptají. V jejich očích už vidím jen radost.

V těch mých je vidět jen smutek.








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Týna

Kalhotky jsou zbytečnost. Mám ráda chození naostro, sex kdekoliv a kdykoliv pro mě není problém. Rozdáme si to spolu, máš na to chuť a není nikdo s kým by sis to udělal?

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 80

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA TYNA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Blanka

Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 38

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Věra

Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…

Milenkou ti budu na

909 551 234

a po vyzvání zadej kód 77

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Dorssy1


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2018 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Sex a PORNO VIDEA zdarma. ČESKÉ PORNO a amatéři na domácím videu. Erotika zdarma. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury