Díky Marusjo za všechny ženy 1/2
Manžel je starší o šestnáct let. Tento věkový rozdíl v našem vztahu nikdy nezpůsobil žádný problém. Až teď, po čtrnácti letech našeho manželství, kdy Richard oslavil padesátku. Přestal se se mnou milovat. V záplavě různých starostí jsem si toho nejprve nevšimla. Pak jsem zjistila, že na mé náznaky, že to chci, nijak nereaguje. Dokonce s ním nehlo ani to, když jsem se k němu přitiskla nahá. Mé tělo jej nechalo chladným. Připadám si naprosto nemožná. A přitom jsme spolu mívali tak báječný sex. Tak vášnivý a něžný. Nějak se nám vytratil. Naposled jsme to spolu dělali před mnoha měsíci.
V našem doposud harmonickém vztahu to začalo trochu skřípat. Richard
dělá věci, které dřív nedělal. Například klidně hodí špinavou
košili na čistou. Nebo pastu na zuby položí pokaždé jinam a já ji musím
hledat. Rozčiluje mě to. Na první pohled to jsou prkotiny, ale každá
taková hloupost mě hned vytočí a pak na něj naštvaně křičím. Mám
hrozné výčitky, že se ze mě stává fúrie. Někdy v sobě cítím silný
přetlak. Takové chvění, brnění po těle a nepříjemná nervozita. Mám
pocit, že mě už nic nebaví a mám depku.
Asi by to bylo jiné, kdybychom měli děti. To je v našem manželství
jediný závažný problém. Po několika letech marného snažení o potomka
jsme si oba nechali udělat důkladné vyšetření. Zjistili jsme, že Ríša
je neplodný. Má nepohyblivé spermie. Po prozkoumání možností co se
s tím dá dělat, jsem Ríšovi navrhla, jestli by nebyl proti tomu, že bych
se nechala oplodnit spermiemi od neznámého dárce v nějakém reprodukčním
středisku. Zatvářil se odmítavě a navrhl, jestli by nebylo lepší si
dítě adoptovat. S tím jsem zas nesouhlasila já. Po té, co jsem si
přečetla knížku od Broučkové tom, co všechno si užila se svými
svěřenci, můj zájem o adopci značně ochladl. Pokoušela jsem se jej
přesvědčit, že má varianta bude lepší, ale tvářil tak odmítavě, že
jsem se na něj neodvažovala moc naléhat. Doufala jsem, že po nějakém
čase, až se mu to uleží, se mi jej přesvědčit podaří.
Po Ríšovo babičce jsme zdědili domek se zahradou. Je moc pěkný, ale než jsme se nastěhovali, museli jsme provést celkovou rekonstrukci. V rámci rekonstrukce jsme si nechali postavit i malý bazén. Je přímo před okny ložnice a z ložnice je k měnu přístup francouzským oknem. To jsem vymyslela já. Je to paráda, když si mohu přímo z postele jít zaplavat. Vzhledem k omezeným financím jsme stavbu zadali malé firmě. Jak jsme pak zjistili, najímala si na práci Ukrajince. To nám s Ríšou nijak nevadilo, hlavně když dělali co měli. Kvůli k vyčerpanému rozpočtu jsme si úpravu okolního terénu provedli svépomocí. Pomáhal nám s tím Voloďa, jeden z party dělníků, která u nás makala. Když firma odcházela, požádal nás, jestli by u nás nemohl chvíli bydlet. Ne v našem domě, ale v dřevěné boudě na okraji zahrady, kterou si firma před rekonstrukcí postavila, aby do ní mohla schovávat materiál a nářadí. Kteréhokoliv jiného dělníka bychom zřejmě odmítli, ale Voloďu jsme u sebe nechali rádi. Všímali jsme si jak kdo pracuje a Voloďa na rozdíl od ostatních vždy tvrdě makal. Byl to statný muž tak kolem třicítky s mohutnou šíjí a silnými rameny. Blonďaté vlasy měl střižené nakrátko. Nekouřil jako ostatní. Nehulákal jako ostatní, když se napili. Byl tichý a pracovitý. Nejvýraznější na něm byla velká jizva táhnoucí se mu od kořene nosu přes celou tvář až ke krku. Vypadala opravdu hrozivě. Několikrát jsme se z něho snažili dostat, jak k ní přišel, ale nechtěl o tom mluvit.
Zase jsme se s Ríšou pohádali. Na stole jsem našla zaschlé kolečko od
hrnku. Na stole s povrchem z dřevěné dýhy, tak náchylné na vlhkost.
Pořád mu říkám ať si vezme tácek. Ale on ne! Navíc jsem se cítila
obzvláště nepříjemně. Vnímala jsem takové neurčité pnutí v těle,
nutkavé chvění v oblasti pánve. Nedalo se to vydržet. Seřvala jsem jej
jako nikdy před tím. Samu mě překvapilo jak moc mě to rozčílilo. Odešel
a já očekávala, že zaleze někam trucovat. Po chvíli se ale vrátil a
nevypadal vůbec naštvaně.
„Deniso, musíme si promluvit,“ posadil se do křesla.
Posadila jsem se naproti němu. Chvíli na mě mlčky hleděl. Pak se
odhodlal.
„Potřebuješ chlapa!“
„Cože?“ nechápala jsem, „a ty jsi jako co?“
„Potřebuješ chlapa, aby tě uspokojil.“
„No dovol!“
„Počkej, nepřerušuj mě. Poslední dobou jsi pořád podrážděná.
Všimla sis toho?“
„Tak mě pořád tak nerozčiluj!“
„Jsi podrážděná, protože ti to chybí.“
„Co?“
„Sex!“
„Tak proč se se mnou nepomiluješ?“
„Nemůžu.“
„Cože? Proč ne?“
„Nechci o tom mluvit.“
Dost mě to vyděsilo. Co se proboha stalo? Věděla jsem, že teď to z něj
nedostanu. Když se v něčem zapřel, byl jak beran. Večer jsem se k němu
přitulila. Hladila jsem jej po ramenou a po hrudi. Něžně mě líbal. Hladila
jsem jej po hrudi dolů. Stále níž, až na podbřišek. A pak ještě níž.
Nástroj měl povadlý. Vlhkými rty jsem se mazlivě otírala o jeho. Cítila
jsem, že nejen ústa mám vlhká. Špičkou jazyka jsem něžně pronikla do
jeho úst. Vášnivě jsem mu jazykem rejdila ústech sem a tam. Zajížděla
dovnitř a zase ven. Naznačovala jsem mu tak, co chci, aby mi dělal. Toužila
jsem, aby do mě také pronikl. Nejen jazykem. Hlavně jinou částí svého
těla. Tu měl ale stále povadlou. Po chvíli marného snažení jsem se
zklamaně odtáhla. Pak mi to řekl. Že má problémy s erekcí, to už jsem
pochopila. Doktor mu vysvětlil, že to není žádná nemoc, ale stav
přiměřený jeho věku. Přítulila jsem se k němu a pohladila jej po
vlasech.
„Ale to přece vůbec nevadí, lásko. Můžeš se se mnou mazlit.“
„Ano, to můžu. Ale jednu věc už asi nezastanu.“
„Co tím myslíš?“
„Však ty víš. Potřebuješ to. Vím to. Vidím jak to s tebou mává.
Denisko, mám hrozný strach, že si najdeš milence.“
„Ale no tak Ríšánku. Co si to o mě myslíš?“
„Najdeš si milence, já to vím. Chápu to. Jsi žena v nejlepších letech.
Potřebuješ to. Potřebuješ to často.“
„No dovol! To není pravda. Vše co potřebuji jsi ty. Nemůžeš se víc
snažit?“
„Ano, budu, slibuji. Ale ty potřebuješ pořádný sex.“
„Ne, nic takového.“
„Vidím jak ti to chybí, jak jsi zoufalá a smutná. Už si ani nezpíváš
při vaření nebo ve sprše.“
To byla pravda. Poslední dobou jsem neměla na zpívání moc náladu.
„Chci, abys byla zas šťastná jako dříve. Je to jednoduché. Potřebuješ
jen pořádně ošukat. To je celé.“
Nevěřícně jsem na něj chvíli zírala s pusou dokořán.
„Takže si na to mám najít milence?“
„To právě ne.“
„Tak co tedy?“
„Přemýšlel jsem. Napadlo mě, co kdybych ti za sebe sehnal zástupce?“
„Takže ty mi najdeš milence?“
„Ne. Jako zástupce. On bude předstírat, že jsem to já. Ty budeš
předstírat, že jsem to já. On tě uspokojí jako že tě uspokojuji já.
A tak to budu mít pod kontrolou a budeme spokojeni oba.“
„Nechápu vůbec nic z toho, co mi tu vykládáš.“
„Je to jednoduché. Pomiluješ se s ním a to bude všechno.“
„S kým?“
„S tím, koho ti přivedu.“
„Proboha Ríšo! Víš vůbec co říkáš?“
„Co je na tom tak strašného?“
„Nic. Jen nevím jak se to liší od milence.“
„Tohle si pohlídám.“
„Jak pohlídám?“
„Budu to sledovat. Vše budu mít pod kontrolou.“
„Cože? To jako že budeš při tom?!“
„Ano.“
„Pane bože! Já to budu dělat s nějakým cizím chlapem a ty se na mě
při tom budeš ještě dívat?“
„Ano.“
„Ty ses úplně pomátl! To snad není ani možné! Miluješ mě ještě
vůbec? Ach bože, čeho jsem se to dočkala!“
Jeho návrh mě šokoval. Věděla jsem, že mi nikdy nezahnul. Poznala bych
to na něm. Tím jsem si byla naprosto jistá. Jednou mi volal, že se zdrží
v práci. Přišel a tvářil se jako že nic. Hned mi bylo jasné, že se
něco stalo. Z několika zdrojů jsem zjistila, že se jej snažila uhnat jedna
jeho kolegyně. On ale odolal.
Ani já mu nikdy nebyla nevěrná. Přestože jsem měla příležitostí
hodně. Chlapi mi dělají návrhy často. Obzvláště jeden kolega v práci
byl dost neodbytný. Docela se mi líbil. V jednu chvíli jsem uvažovala, že
bych mu mohla podlehnout. Vlastně jsem se rozhodla, že ho nechám mi to
udělat. Pak jsem ale dostala hrozné výčitky. Nechtěla jsem být taková
mrcha a zradit svého muže. A teď on přijde s tímhle!
S tou mou podrážděností mě pořádně naštval. Co si o sobě myslí?
Někdy prostě mám své dny. Ve dnech největší nervozity mám hodně
citlivá prsa. Stačí malý dotek, a už se mi bradavky svírají tak silně,
až je to bolestivé. Dole jsem z toho pak hodně vlhká. Snažím se si toho
nevšímat, ale pak jsem o to více nervóznější. Varovala jsem jej, ať se
neopovažuje mi někoho přivést.
Zas jsem měla to nepříjemné období. Prsa mě bolela a dole jsem měla
kluzko. Takové stavy mi nastávají pravidelně v období ovulace. Večer se
mě Richard zeptal, co bych řekla na to, bychom pozvali Voloďu zítra na
oběd. Chtěla jsem rozhodně odmítnout. Hlavou mi probleskla vzpomínka na
Voloďův nesmělý úsměv a na jeho široká ramena. V tu chvíli se mi
sevřelo pánevní dno. „Chmmmfff!“ vylétlo ze mě zafunění.
„Ale no tak Deniso. Co máš proti Voloďovi?“
„Nic,“ snažila jsem se uklidnit, „když chceš, tak jej pozvi.“
Voloďa se tvářil trochu nesměle a trochu podezřívavě. Richard mi
prozradil, že mu dalo docela dost práce, než jej ke společnému obědu
přemluvil. Souhlasil, až když mu Ríša ukázal novinový článek
o českých rodinách, které pořádají společný oběd s rodinou cizinců
žijících u nás a ti pak na oplátku zas pozvou je. Tak se navazují nová
přátelství mezi národy.
Uvařila jsem bramboračku s houbami a upekla kuře s nádivkou. Oběma
chlapům to náramně chutnalo. Snažili jsme se při jídle konverzovat. Ze
začátku nám to moc nešlo. Nevěděla jsem, co mám říct a tak jsem spíše
mlčela. Richard se snažil více. Vyzvídal, kde všude Voloďa byl a proč
přišel právě sem k nám do naší země. Voloďa lámanou češtinou
vyprávěl, že odešel s partou kamarádů za prací. Sem šli na jistotu,
protože jeden z nich tu již před tím byl a věděl jak to tu chodí.
Hovořil stručně a věcně, většinou se zrakem upřeným do talíře. Jen
občas po nás přelétl pohledem. Nejdřív jsem si ničeho nevšimla. Ale pak
jsem zjistila, že se mi dívá do výstřihu. Vždycky, když si myslel, že to
nevidím a Richard byl otočený jinam. Měla jsem na sobě své oblíbené
letní šaty na ramínkách. Nic jiného bych na sobě v tom letním parnu
nesnesla. Měly poměrně hluboký výstřih. Obávala jsem se, jestli nejsou
moc vyzývavé. Richard mi je ale schválil, že jsou perfektní. No jo, ale ty
si vzít nemůžu, namítala jsem, k nim se nenosí podprsenka. Zatvářil se
spokojeně a trval na tom, že si je vzít musím.
Po obědě jsme otevřeli lahev vína a posadili se do křesel. Konverzace
plynula již mnohem plynuleji. Richard vyprávěl svůj příběh jak jako
student cestoval po Evropě. Voloďa pozorně naslouchal a nenápadně mi
šmíroval nejen výstřih ale i stehna. Dělala jsem, že jsem si ničeho
nevšimla, ale dost mě to znervózňovalo. Celá ta situace mi přišla
směšná až trapná. Zatímco se manžel vykecává, host bloudí duchem
kdoví kde, podle kradmých pohledů nejspíše manželce po kozách nebo mezi
nohama. A to ještě neví, že bude mít za úkol se jí mezi ty nohy
dostat.
Richard dopil sklenku a navrhl, že bychom si všichni tři mohli skočit do
bazénu. Voloďa se omluvil, že bohužel nemá plavky. Richard jej odbyl, že
to nevadí a že nejlepší to je skočit tam nahý. Voloďa se na mě podíval,
aby zjistil, co si o tom myslím. Nasadila jsem pokerovou tvář. Bradavky jsem
měla tvrdé a dole v podbřišku mě šimrala motýlí křídla. Sledovala
jsem, jak oba vyšli ven k bazénu. Sama jsem zůstala vevnitř. Nedokázala
jsem se odhodlat jít tam za nimi. Strašně jsem se styděla. Richard ze sebe
shodil triko a kalhoty. Voloďa nerozhodně stál a rozhlížel se kolem. Vidět
mě nemohl. Schovala jsem se za záclonu. „Tak co je? Dělej!“ Rozčiloval
se na něj nahý Ríša. Voloďa se tedy svlékl. Ztuhla jsem za záclonou jako
socha. Tak velké přirození jsem ještě nikdy neviděla. Měl ho v klidové
poloze tak velkého jako Ríša při erekci. Jak bude asi velký, až se mu
postaví? Náhlá slabost v kolenou mě málem povalila na zem. Lechtání
motýlích křídel v podbřišku přešlo v palčivé svrbění. Tlak na
prsou zesílil. Cítila jsem jak rychle vlhnu. Hlavou mi bleskla představa, jak
se mi s tímhle nástrojem dobývá do klína. Pane bože! Stiskla jsem prudce
stehna k sobě a přitiskla dlaň na ústa, abych nevykřikla. Richard se na
chvíli zarazil, když si všiml, co se Voloďovi houpe mezi nohama. Pak ale
skočil do vody a Voloďa za ním. Šmírovala jsem je zpoza záclony jak ve
vodě dovádějí a cítila se trapně.
„Denisóóó! Kde jsííí? Pojď takýýý do vodýýý!“ volal na mě
Richard a já jej za to nenáviděla. On si snad myslí, že tam k nim jen tak
skočím mezi dva nahé chlapy? Měla jsem toho dost. Odešla jsem do kuchyně
umýt nádobí. Richard se objevil asi za půl hodiny. Tvářil se
otráveně.
„Proč jsi nepřišla?“
„Kde je?“
„Odešel.“
„Tak náhle?“
„Jo. Zvoral jsem to,“ řekl naštvaně. „Zeptal jsem se jej ‚Líbí se
ti moje žena? Chtěl bys ji?’“
„Ježiš, ty jsi kretén!“
„Myslím, že jej to vyděsilo.“
„A ty se divíš?“
„Vždyť ti říkám, že jsem to zvoral.“
Nalil si zbytek vína z láhve na stole a zadumaně hleděl do prázdna.
„Musím tam za ním zajít a vysvětlit mu to.“
„Prosím tě radši nikam nechoď.“
Náhle změnil téma: „Denis? Vidělas ten jeho vercajk?“ zašklebil se.
„Neříkej, že ne.“
„Ano viděla,“ přiznala jsem.
„Ten má nádobíčko, co?“ zasmál se. „Takové péro se jen tak nevidí.
Líbilo se ti?“
„Nemusím na to odpovídat, že ne?“
„No nemusíš, nemusíš,“ napil se. „Zajímalo by mě, jestli ty ses mu
líbila. Co myslíš?“
Pomyslela jsem si, že podle toho jak na mě hleděl o tom není nejmenších
pochyb.
„Myslím, že líbila,“ připustila jsem váhavě.
„Vážně?“ řekl s nadějí v hlase. „Chceš si s ním
zapíchat?“
Praštila jsem talířem o stůl. Jako zázrakem se nerozbil.
„No promiň, promiň. Já jen, že by se ti to s ním mohlo líbit.“
„A to by ti nevadila taková konkurence?“ dala jsem ruce v bok.
„Vadila, přiznávám.“
„Tak proč mě do toho nutíš?“
„Vždyť víš. A Voloďa by se na to hodil, když má takový pěkný
klacek.“
„Přestaň s tím!“
„Neříkej, že by se ti nelíbilo, kdyby tě s takovým pérem oprcal.“
„Proboha nech už toho!“
„Promiň. Omlouvám se.“
Mlčky jsem uklízela poslední kousky nádobí a vztekle jimi mlátila
o police. Co se týče toho, jestli by se mi to líbilo nebo ne, tak na to jsem
měla značně rozpolcený názor. Hlava nahoře mi tvrdila, že rozhodně ne,
zatímco dole malá Deniska pevně trvala na tom, že ano.
Moje přesvědčení, že o manželově úletu nikomu ani nemuknu, vzalo za
své při kávovém dýchánku, na který se s Monikou, mou nejlepší
kamarádkou, pravidelně slézáme. Nutně jsem potřebovala poradit, co mám
dělat. Vysvětlila jsem Monice, co si na mě můj manžílek vymyslel.
„No tedy,“ ohromeně koulela očima, „to bych do Richarda nikdy
neřekla.“
„Co mám dělat? Poraď!“
„Na co se ptáš? Jestli se s tím chlápkem máš vyspat?“
Přikývla jsem. „Mám z toho značně rozporuplné pocity.“
„To chápu. Ale já nevím. To záleží na tobě.“
„To já také nevím. Myslela jsem, že mi poradíš.“
„Tak počkej, počkej… Vezmeme to pěkně po pořádku. Hezky jedno po
druhém pro a proti. Uděláme si v tom jasno, ano?“ řekla a vytáhla papír
a tužku.
„Tak za prvé. Líbí se ti?“
„Myslela jsem, že mi poradíš a ne že budeš vyzvídat.“
„Nevyzvídám. Jen upřesňuji situaci.“
„Nic upřesňovat nechci.“
„Tak dobře. Nemusíš mi to říkat. Začneme jinak. Je hezký?“
Zaváhala jsem. Monika neutrálně hleděla do papíru a čekala.
„A-ano, je.“
„Dobře, píši si jedno pro. Je mladý?“
„Ano.“
„Další pro. Je vysoký?“
„Ano.“
„Hmmm. To máme další pro. Je pěkně rostlý, svalnatý?“
Sklopila jsem stydlivě oči. Monika se zasmála.
„Aha, takže si můžu napsat další pro. Není to nějaký hrubián nebo
hulvát?“
„Není. Je velmi milý.“
„Další pro. To jsou samá pro, děvenko. Hm, hm. Na co se ještě zeptat…
nevidím žádná proti. Nemá nějaký problém? Nic mu nechybí? Má všechno,
co má chlap mít?“
„To má,“ vyhrkla jsem, „je vybaven nad míru.“
„Cože?“
Skousla jsem si ret. Sakra!
„Ale nic.“
„Jak nic?! Tohle mi tedy vysvětli. Je vybaven… Tím myslíš, že má
velké… to?“
„Ano.“
„Jak to víš? Tys ho viděla?“
„Ano. Koupali se s Ríšou nazí u nás v bazénu.“
Vykulila oči a na tváři jí zacukal smích. Cítila jsem jak se mi krev hrne
do tváří.
„Takže si to shrneme: Je hezký, mladý, vysoký a svalnatý, žádný
kretén a má velké péro…“
Hleděla jsem k zemi, rudá až na prdeli.
„A manžel ti ho strká do postele…“
Hanbou bez sebe jsem bezhlasně přikývla.
„Chmmpt, chrocht!“ vyprskla Monika. Ona když se směje, tak při tom
chrochtá jako Sandra Bullock. „Takže… checht, chrocht,“ dusila v sobě
smích. „Takže manžel po tobě chce, abys souložila s nádherným mladým
svalovcem a ty chceš vědět jestli máš…, che, che, che, chrocht… jak že
zněla ta otázka? Ha, ha, ha! Jestli se máš nechat ošukat jeho velkým
pérem? Cha, cha, cha, cháááááááá! Pane bože, cha, cha,
cháááááááááá! Já to nevydržím, cha, cha, cha, cha,
cháááááááááá! Já se snad počůrám! Cha, cha, cha,
chááááááááá… chrochty, chrocht,“ smála se jako blázen. Trpělivě
jsem čekala, až skončí.
„Pane bože! Tys mě dostala,“ otírala si slzy z očí, „já se fakt
pochcala!“
Když jsem se vrátila domů, manžel se právě chystal k odchodu. V ruce
držel misku s broskvemi.
„Zajdu za Voloďou do boudy se mu omluvit,“ vysvětlil mi.
„Proboha ne! To bude tak trapné!“ rozčilovala jsem se. „Neměl bys to
radši nechal být?“
„Ne, to se musí urovnat.“
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“
„No dobře, tak tam nepůjdu. Nemohla bys tam zajít ty? Dát mu alespoň ty
broskve? Prý je má rád.“
„Tak dobře,“ souhlasila jsem. Nedůvěřovala jsem moc jeho diplomatickým
schopnostem. Sama to zvládnu určitě lépe.
Voloďa mi otevřel s překvapením ve tváři. Mile jsem se na něj usmála a
nabídla mu broskev. Řekl ‚ďakúju’ a vzal si ji. Přitom se na mě tak
zvláštně podíval. Najednou jsem se styděla jak malá holka. Nabídl mi na
oplátku banán. Banány mám velmi ráda. Vzala jsem si jej, abych neurazila.
Díval se na mě čím dál upřeněji. Ten jeho pohled mě znervózňoval.
Chtěla jsem odejít, ale bála jsem se, aby tak rychlý odchod nevypadal
nezdvořile. Oloupala jsem si tedy banán a začala jej jíst. On se zakousl do
broskve. Ale nejedl ji. Přitiskl rozevřené rty na nakousnutou část a pomalu
ji lízal. Při tom na mě chtivě hleděl. Rty se mu leskly šťávou. Ztuhla
jsem s banánem v puse. Stud a vzrušení se mi smísily v těle.
„Už musím!“ zahuhlala jsem s plnou pusou, otočila se a rychle vyběhla
ven. Díval se za mnou. Utíkala jsem přes zahradu a mezi nohama měla
kluzko.
Richard seděl v obýváku a lišácky se usmíval. To bylo podezřelé.
Dvakrát jsem dlouze vydechla, abych se uklidnila a šla k němu zjistit, co
tady nehraje.
„Tak co? Všechno v pořádku?“ měl na tváři stále ten potutelný
výraz. Přikývla jsem.
„Tak to jsem rád. Zašel jsem dnes za ním a vše mu důkladně vysvětlil.
Že opravdu chci, aby se s tebou pomiloval. Že to není žádná bouda nebo
tak něco.“
„Proboha! A co on na to?“
„Říkal, že pokud budeš chtít, tak že to rád udělá.“
„Pane bože!“
„Vysvětlil jsem mu, že to chceš, ale že jsi moc stydlivá, aby sis mu
o to přímo řekla. Že své přání vyjádříš symbolicky.“
Polil mě studený pot. Tušila jsem to nejhorší.
„Dáš mu svou broskvičku a on ti zas dá svůj banán. Oba si pak na tom
ovoci ukážete, co si navzájem budete dělat.“
„Ježíši Kriste!“ zhroutila jsem se do křesla.
Osprchovala jsem se a šla spát, aniž bych Richardovi dala dobrou noc. Ať
vidí, jak moc jsem na něj naštvaná. Už jsem skoro usínala, když v tom
jsem zaznamenala jeho přítomnost.
„Denisko, miláčku, spíš?“
„Ne-e,“ zamžourala jsem do potemnělé ložnice. Stál přede mnou
u postele a byl nahý. Pak jsem si všimla, že má ztopořené přirození.
Takhle ztopořeného jsem ho u něj naposled viděla před lety. Cítila jsem
jak mi stoupá tlak.
„Ríšulko,“ usmála jsem se, „ty jsi dnes pěkně vzrušený!“
„Ano Denisko, jsem moc. To kvůli němu.“
Chtěla jsem se zeptat kvůli komu, ale v tom ustoupil stranou. Za ním stál
úplně nahý Voloďa. Mezi nohama se mu tyčil ztopořený monumentální
genitál. Polilo mě horko. „Hááách!“ prudce jsem vydechla a nemohla se
znova nadechnout. Hanbou bych se na místě propadla!
„Denisko, miláčku, všechno je v nejlepším pořádku,“ drmolil Richard
rychle, když viděl mé zděšení. Vysvětlil jsem Voloďovi, že s tím
ovocem jsem to na tebe narafičil, a že jsi o ničem neměla ani nejmenší
tušení.
„Tak… tak proč sem přišel?“
„Poprosil jsem jej o to. Podívej se co se mnou dělá už jen to, že je
tady,“ ukazoval mi své ztopoření.
„Ale…, ale…“
„Neboj se. Nebude ti nic dělat. Jenom si vedle nás lehne. To by ti nemuselo
snad vadit, ne? Když tu zůstane, tak myslím budu schopen tě pomilovat.“
„Proboha, ty se chceš se mnou milovat v jeho přítomnosti?“
„Ano!“
„Tak to v žádném případě!“
„Jak chceš. Tak tě alespoň budu hladit.“
Lehl si vedle mě. Pokynul Voloďovi, aby si ke mě lehl z druhé strany.
Nevěřícně jsem sledovala, jak si ke mě lehá. Dotyk jeho těla na mém mě
elektrizoval. Cítila jsem jeho zvláštní vůni. Obléval mě střídavě
horký a studený pot. Bradavky se mi prudce stáhly. Deniska sebou silně
zacukala. Ríša se ke mě z boku přitiskl a položil mi své ztopořené
přirození na břicho. Voloďa se ke mě přitiskl z druhé strany. Mohla jsem
porovnat rozdíly v jejich velikostech. Ríšův klacík mi ležel na břichu
jako splasklý pouťový balónek, zatímco Voloďův erigovaný monument se nad
ním majestátně vznášel jako obrovská vzducholoď. Jeho rozměry
přesahovaly veškerou mou fantazii. Něco tak velkého jsem ještě nikdy
neviděla. Ležela jsem bez hnutí mezi nimi a chvěla se po celém těle. Jako
ve snách jsem vnímala, jak mi Ríša vyhrnuje noční košilku, obnažuje mě
a hladí po nahém těle. Voloďa na mě nesahal, jen se díval. Se zájmem
sledoval, jak mi Ríša laská ňadra, bříško a klín. A já se styděla a
styděla. Jeho zvídavý pohled ale přes veškerý můj stud Ríšovo
dráždění spíše umocňoval než srážel. Vzrušením jsem nemohla ani
dýchat. Tělo jsem měla v jednom plameni. Slastné vlny se mi prolévaly
tělem sem a tam. Pochva se mi svírala. Plála jsem jak vatra.
„Líbí se ti to?“ zašeptal mi Ríša do ucha.
Neříkala jsem nic, jen se třásla.
„Podívej na toho vorvaně,“ šeptal mi Ríša dál do ucha. „Sáhni si na
něj, ať víš, jak je tvrdý.“
„Ach ne, Ríšuklo, já nechci.“
„Tak dělej! Sáhni mu na něj! Hned!“
Váhavě jsem vztáhla ruku. Zlehounka jsem se jej dotkla. Byl teplý a hebký.
„Oóóóh,“ zasténal Voloďa tiše.
„Osahej mu jej pořádně!“
Udělala jsem, co po mě chtěl. Osahávala jsem jej po celé jeho délce.
„Oóóóóóóóh,“ sténal Voloďa mnohem hlasitěji.
„Tak co?“
„Má ho tvrdého jako skálu.“
„Oóóóóóóóh, óóóóóóh,“ sténal Voloďa.
„Bodejť by ne,“ zasmál se Ríša. „Prozradil mi, že neměl ženskou
věky. Je nadržený jako zvíře. Mohla bys pro něj něco v tomto smyslu
udělat?“
„Ríšo ne!“
„Nemyslel jsem šukání. Víš, přiznal se mi, že se mu strašně líbí
tvoje prsa a stehna. Mohl by ti je chvíli líbat?“
Díval se na mě s nadějí v očích. Já se zmítala nezvladatelnou
vášní. Deniska plná vlhkosti se mi svírala divokou touhou a pulsovala
v podbřišku jak druhé srdce. Prsa mě bolela žádostí o laskání.
Deniska na mě ze zdola hystericky vřískala ať už s tím sakra začne!
„No tak Denisóóó. Co ti to udělá? Nic ti to neudělá! A jeho to
potěší.“
Přikývla jsem, přemožená okolnostmi.
„Jsi skvělá!“ dal mi Ríša polibek.
Sledovala jsem, jak se Voloďa sklání k mé hrudi. Oči mu plály divokým
chtíčem. Rty se mi přisál na vrcholek ňadra. Cítila jsem, jak mi jazykem
přejíždí po bradavce.
„Aáááááách, ááááách, ááááááách!“ sténala jsem rozkoší.
Byl to neobyčejně vzrušující pocit. Jiný muž než můj manžel důkladně
ochutnává obě má prsa. Bradavky zduřelé jeho sáním se mi leskly slinami.
Ona muži funěli vzrušením. Začali mě hladit. Bylo to tak krásné! Čtyři
chvějící se dlaně na mém těle prsty jemně prozkoumávaly všechna
zákoutí mého těla. Voloďa mě z prsů pomalu líbal směrem na bříško.
Richard mě líbal na ústa, takže jsem na Voloďu neviděla. Cítila jsem po
těle jeho polibky jak pomalu směřují do mého klína. Čím více se
k němu blížily, tím více mě vzrušovaly. Tiše jsem sténala Richardovi
do úst, když polibky dorazily až mezi má stehna. Pocítila jsem horký dotek
přímo na Denisce. „Hááááááách!“ vykřikla jsem a roztřásla se
rozkoší. Další horký dotek ze mě vyrazil další slastný výkřik.
Cítila jsem Voloďovy dlaně na stehnech. Jemně mi je tlačil od sebe. Poddala
jsem se tomu něžnému tlaku. Ríša zvedl hlavu a spokojeně sledoval jak
roztahuji nohy. Mezi nimi se objevil Voloďův obličej. Upřeně mi hleděl
mezi stehna přímo na Denisku. Cítila jsem jeho prsty jak mě jí stiskly a
pak rozevřely. V pochvě mi divoce zacukalo. Richard se znova sklonil k mým
ústům. Při tom mi laskal ňadra. Cítila jsem jak mi Voloďa dole napíná
kůžičku a obnažuje můj výstupek slasti. Horký kluzký stisk jeho úst mi
jej jemně sevřel. Lízal mi jej pomalými táhlými pohyby.
„Aáááááááách! Aáááách! Aáááááách! Aáááááááách!“
křičela jsem nevýslovnou slastí. Nepopsatelná rozkoš mi vzplála
v podbřišku a pak explodovala napříč mým tělem.
„Aááááááááááááááááh!“ vyvrcholila jsem v závratné
erupci slasti. Křičela jsem jako šílená. Zmítala jsem se na posteli
naprosto smyslů zbavená. Voloďa zaujatě sledoval jak mohutně jsem se před
ním udělala. Tváře měl vzrušením zčervenalé. Najednou jsem jej
strašně moc chtěla mít v sobě. Roztáhla jsem nohy co nejvíce do stran a
nastavila se mu. Vykulil na mě překvapeně oči. Významně jsem na něj
pohlédla. Překvapení v jeho tváři vystřídal výraz nevěřícího
poznání. Váhavě přiložil svůj nástroj na rozevřený kalich mé brány
rozkoše. Pocítila jsem na Denisce jemný dotek měkkého vrcholu jeho kopí
přesně na tom správném místě, kterým muži vstupují do mého těla.
„Och!“ vydechla jsem potlačovaným vzrušením. Zarazil se zabořený mezi
okvětními plátky mé orchidey a pohlédl na mě s otázkou v očích.
V odpověď jsem zvedla nohy nahoru a pokrčila je podél těla, abych mu co
nejvíce uvolnila cestu. To definitivně ukončilo jeho nejistotu. Jemný dotek
mezi plátky se prudce proměnil v silný tlak. Cítila jsem jak se mi Deniska
rozevírá. Cosi velkého pevného se mi do ní tlačilo. Pak to najednou se
sklouznutím vniklo dovnitř.
„Aáááááááááách!“ vykřikla jsem v nebeské extázi. Tak
nádherně mě tam dole naplnil. S napětím na mě hleděl a tlačil bedry
proti mě. Jeho genitál mi v pochvě neodolatelně božsky klouzal. Je to tak
neskutečně vzrušující pocit, když do mě muž zasouvá svůj úd. Nelze
popsat tu rozkoš, když se mi pod jeho náporem hluboko uvnitř rozestupují
poševní stěny. „Aáááách! Oóóóóóóch! Achich, ááááách!“
sténala jsem dokonalým blahem. Čím hlouběji do mě zajížděl, tím více
blaho narůstalo. Tlak v pochvě stoupl do neuvěřitelné výše, jakou jsem
nikdy nepoznala. Zastavil se a já pochopila, že do mě ten svůj mimořádně
vyvynutý falus zasunul celý. Mám ho tam! Konečně!
„Jaké to je? Tak pověz. Jaké to je? Řekni mi to! Deniso! Proboha! Řekni
mi to! Musím to vědět,“ slyšela jsem Richardovo volání jakoby z veliké
dálky. Úplně jsem na něj zapomněla. Pohlédla jsem do jeho zoufalého
obličeje a slastně vydechla.
„Aááááách! Je to úúúúžasnééé! Božíííííí! Chmmmmmm… Je
tááák velkýýýý… emmmmmm… Tak moc jej tam cítííííím!
Hmmmmmmmm…“
„Pane bože, pane bože!“ opakoval pořád dokola. Všimla jsem si, že
ptáček mu pěkně stojí jako svíce. Přesto se zdálo, že z toho radost
nemá. Nakláněl se dolů a hleděl mezi má stehna. Nevím co tam hledal.
Měla jsem mezi nimi napresovaného Voloďu. Tiskl se ke mě a vzrušeně
funěl. Cítila jsem zřetelně jeho úd v břiše. Pak se s ním ve mě
začal hýbat. Ach bože! Byl to ten nejúžasnější pohyb, jaký jsem kdy
zažila. Hleděla jsem do jeho slastí rozrůzněné tváře a připadala si
neskutečně žensky. Jsem zase opravdová žena! Miluji se s mužem. Pronikl
do mě svým údem. Hýbe se ve mě. Dělá mi to. Mé tělo mu poskytuje
takovou rozkoš! Četla jsem mu to ze tváře. Pocítila jsem hluboké
štěstí. Takový nádherný muž se mocnil mého těla. Bere si je plnými
doušky. Ano, ano, vezmi si mě! Vezmi si mé tělo! Je tvoje! Dělej mi to.
Ukaž mi jaký jsi mocný chlap! Ano! Takhle mi to dělej! Aááááh!
Aáááách! Mrdej mé tělo! Oóóóóóch! Omrdej mě! Achich, ááááách!
Pořádně mě omrdej! Oóóóóóch! Achich, áááááááách!
Voloďa divoce přirážel. Najednou vykulil oči a začal mručet jako medvěd.
„Óóóóóómmmm! Óóóóóómm! Óóóóóóóóó!“ mručel hlubokým
hlasem. Nadoraz ve mě zapíchnutý se na mě houpal. Oči se mu slastí
protočily. S hrůzou jsem si uvědomila, že se do mě právě udělal. Neberu
žádnou antikoncepci, když s Richardem nemohu počít. Myslela jsem, že mu
to Ríša vysvětlil a že si dá pozor. Pohlédla jsem na manžela. Ten ležel
vedle nás a zuřivě masturboval. Právě mu z penisu vystříklo několik
bílých cákanců. Manžílek si jej klidně vyhoní, zatímco jiný chlápek
mu oplodňuje ženu, pomyslela jsem si. Cítila jsem, jak mi Voloďův pohlavní
orgán v pochvě mocně pulzuje. Představa, jak mi stříká spermie přímo
do nechráněné dělohy, mě udělala. Prohnula jsem se pod ním jako pružina
a vybouchla v neskutečně silném orgasmu.
„Aááááááááách! Aááááááááách! Achich, áááááááách!
Anóóóóóóó! Ještěééééé! Vííííííc!“ řvala jsem až mi
přeskakoval hlas. Zběsile mě mrdal a divokými přírazy mi vyšukával mozek
z hlavy.
Probudila jsem se do nádherného slunečného dne. Richard vedle mě tiše
pochrupoval. Vyskočila jsem z postele plná energie. Dnes je neděle a tak se
nemusí nic dělat. Vyběhla jsem ven jen tak nahá na trávník do zahrady.
Vzduch mě příjemně chladil na kůži. Za hodinu nastane letní parno.
Bláznivě jsem se rozběhla po trávníku a pak udělala tři hvězdy.
V hlavě mi zněla písnička. S rukama nad hlavou jsem začala vrtět boky a
divoce po trávníku trsat křičíce při tom „Bikóóóz áááájm
hepýýýý! Bikóóóz ááájm hepýýýý… klep elon if jú fíííl lajk
hepines is d trúúúff!“ Ještě, že mě nikdo neviděl. Kolem plotu rostou
vysoké túje. Pak jsem si zaplavala v bazénu. Chladná voda mi sevřela
tělo. Cítila jsem ji na prsou a na stehnech, stejně jako Voloďu včera
v noci. Zachvěla jsem se, jen jsem na to pomyslela. Pohlédla jsem směrem
k boudě na okraji zahrady. Napadlo mě co kdyby si po ránu také chtěl
zaplavat? Chvíli jsem plavala sem a tam a čekala. Pak jsem vylezla ven.
Postavila jsem se na nasluněné místo. Zdálo se mi, že tam svítí slunce
nejvíce. Shodou okolností to je místo, na které je z boudy dobře vidět.
Natáčela jsem se tím směrem střídavě zepředu a zezadu. Špulila jsem
zadeček a nastavovala paprskům svá prsa a klín a čekala. Neměla jsem
totiž sebou ručník. Když jsem zcela oschla, šla jsem do domu.
Vzala jsem si na sebe svou oblíbenou bílou košili. Nosím ji jen doma,
protože je z tak tenké látky, že je průsvitná. Ideální do velkého
horka. Nahoře se dá rozepnout až na břicho, takže si mohu v horku větrat
hruď. Tentokrát jsem si ji rozepnula celou. Když se nakloním, jsou mi vidět
celá prsa. Podprsenku pod ní nenosím. Nevzala jsem si ani kalhotky. Ty si
jinak beru vždy. Nevím proč jsem si je tentokrát nevzala. Asi pro ten pocit
svobody. Košile mi sahá pod zadek. Když se nebudu předklánět, nebude to
vidět.
Trochu jsem poklidila a pak začala vařit oběd. Richard pořád spal. Při
vaření jsem si zpívala. „Lajk e vééérdžin“, kroutila jsem boky a
podupávala si do rytmu, „tačed for d very fééést tááájm. Lajk e
vé-é-e-é-rdžin, ven for hééét bíííts next tu mááájn.“
„Tady má někdo dobrou náladu,“ objevil se Richard mezi dveřmi.
„Lajk e vé-é-e-é-rdžin!“ zpívala jsem na plné pecky a smála se.
Uvařil si kávu a sedl si k ní ke stolu. Podala jsem mu talíř s tousty,
které jsem mu mezitím připravila. Poděkoval a pobaveně mě pozoroval.
„Zdá se, že se to včera vydařilo.“
Přitančila jsem až k němu a zpívajíc „…tačed for d very fééést
tááájm…“ jsem jej políbila. Díval se mi pod rozevlátou košili na má
houpající se prsa.
„Zdá se, že ano,“ odtančila jsem zpět ke sporáku. „Tedy až na to
jeho vyvrcholení. To jsi tedy Ríšo nezvládl.“
„Cože? Co jsem nezvládl?“
„Ejakuloval do mě. Víš jak je to nebezpečné? Mám teď na početí
nejvhodnější období.“
Zíral na mě jako kdyby jej někdo udeřil palicí.
„A-a t-to mi teď říkáš jen tak?“ vykoktal ze sebe.
„Jak jinak bych to měla říkat? Byl jsi snad u toho nebo ne?“
„No byl…“ zdál se být duchem nepřítomen.
„Tak vidíš! Myslela jsem, že jsi jej poučil co má dělat.“
„Poučil…“ opakoval po mě jako v transu, „nestihl jsem to. Nečekal
jsem, že se to tak rychle zvrtne, když jsi byla tak moc proti.“
„Takové věci se mají říct včas,“ řekla jsem přísně.
„Kdy včas?!“ zařval. Už byl zase při sobě. „Nestačil jsem ani
mrknout a už jsi měla jeho ptáka v kundě! Pane bože! To byl fofr! Mrdala
jsi s ním tak náruživě, že jsi vůbec nic nevnímala! A teď mi tu
klidně řekneš, že ti ještě naštěkal do boudy!“
„Přestaň s těma prasárnama! Tohle nebudu poslouchat.“
„No a co teda? Jseš zbouchnutá?“
„Nevím. To se uvidí.“
„Jak uvidí? Na to jsou přece nějaké pilulky, ne?“
„To jsou. Ale žádné tu nemáme.“
„Tak v lékárně, sakra!“
„Je neděle. A zítra už bude pozdě. Musí se vzít do čtyřiadvaceti
hodin po tom.“
„Pane bože!“ vzlykl, až mi jej bylo líto.
„Ríšulko, miláčku. Neboj se. Je to jen malá pravděpodobnost. Příště
jej musíš pořádně poučit.“
„Příště?“ zatvářil se jako kdyby právě kousl do citrónu.
„Ano, příště. Chceš se přece se mnou milovat. Nebo ne?“
„No to chci!“
„Tak vidíš! On ti pomůže s erekcí. A ty ho pak za odměnu
necháš…“ zarazila jsem se.
„…tě přefiknout a naprskat ti do gramofónu,“ zašklebil se.
„…se se mnou pomilovat,“ opravila jsem jej klidně.
„Pane bože, pane bože,“ opakoval pořád dokola, „jak můžeš být tak
klidná?“
„No a co mám dělat? Mám tu vyšilovat jako ty? A i kdyby. Tak dítě jsme
přece oba chtěli. Nebo ne?“
„Chtěli jsme si je adoptovat.“
„No právě! Takové dítě by nikdy nebylo tak úplně naše.“
„Kdežto tohle by bylo naše z polovičky?“
„Přesně tak, Ríšo! Přesně tak!“
„Ach jo,“ vzdychl sklesle, „měl jsem ti povolit to umělé
oplodnění.“
Přišla jsem k němu a sedla si mu na klín. Pak jsem jej něžně políbila a
zašeptala mu do ucha: „Ríšulko, můj drahý. Miluji tě! Miluji! Jsi ten
nejúžasnější manžel na světě.“ Pohladila jsem jej po vlasech.
„Děkuji ti za to, co jsi pro mě udělal. Vím, že tě to moc trápí. Mě
taky. Ale je to naše nejspíše poslední šance jak mít vlastního potomka.
Nemyslíš?“
„A nechceš raději zkusit tu reprodukci?“
„Teď? Když mám Voloďu?“
Podíval se na mě zmučeným pohledem. Přiložila jsem si jeho ruce na prsa a
na stehna. Hladil mě a laskal, zatímco jsem jej jemně líbala na ústa.
„Privět, luďa,“ zaznělo z předsíně, „magú ja na návštěvu?“
„Pojď dál Voloďo!“ zavolal na něj Richard. Vstala jsem a šla
k plotně.
„Kak vy máte?“ usmíval se ve dveřích. Pak mě spatřil u sporáku.
Úsměv mu ztuhl na tváři. Nakláněla jsem se v tu chvíli nad hrncem.
Košili jsem měla nahoře odchlípnutou a dole vyhrnutou. Usmála jsem se na
něj a zamávala mu. Richard se postavil a potřásli si rukama. Tak se mi ti
mí muži moc líbili. Voloďa se zdál být v transu, podobně jako před
chvílí můj muž. Dmula jsem se pýchou, jak moc je oba dokáži ovládat.
Richard s nelibostí sledoval jak mě Voloďa hltá očima. Pohlédla jsem
prosebně na Richarda a sepnula na chvilku ruce.
„Voloďo, Denise se to včera s tebou moc líbilo,“ řekl Richard, aniž
skrýval své rozladění. „Takže, jestli budeš chtít, tak si to můžeme
někdy zase zopakovat.“
Voloďa chvíli váhal, neboť správně vnímal Richardovu nelibost. Pak ale
řekl: „Akščó ty chóčeš Richard…“
Richard se tvářil nasupeně, ale přesto kývl „Chačú.“
„Kakdá?“
„Kdy Deniso?“ zeptal se Richard.
„Já nevím,“ pokrčila jsem rameny. Ale věděla jsem. Nejlépe dnes
večer.
„Ona neví,“ řekl Richard Voloďovi, jako kdyby mu překládal.
„Jak bude Voloďa chtít,“ řekla jsem rychle v obavě, aby se to nějak
nezamluvilo.
Richard se zatvářil, jako kdyby jej právě něco kouslo do zadku.
„Slyšel jsi Voloďo. Jak budeš chtít. Můžeš si mou ženu šukat kdykoliv
jak budeš chtít!“
Naštvaně odešel.
Voloďa se pomalu přiblížil až ke mě. „Jemú éto něnrávitsa.“
„A ty se mu divíš? Je přece můj manžel!“
„Ja chačú těbjá sejčás!“ přitiskl se ke mě zezadu.
„Teď ne Voloďko,“ zasmála jsem se. Potěšilo mě, že s tím přišel
dříve než jsem plánovala. „Musím dovařit oběd.“
„Sejčáááás! Hmmmmmm…“ zamručel vzrušeně, když mi vyhrnul košili
nad boky.
Neprotestovala jsem. Byla jsem dole tak mokrá, že Deniska rosila. Ucítila
jsem jeho ztopořený úd na zadečku. Rozkročila jsem se. Uchopil mě za boky
a strčil mi jej mezi stehna. Pak se snížil svou pánví pod mojí a hrubě
mě donutil roztáhnout nohy mnohem víc. Dýchala jsem rychle jako kdybych
uběhla maratón. Pak jsem dech zastavila a tiše a dlouze vydechla
„Aáááááááááááááááááách!“ Napichoval mě největší
genitál všech dob. Pochva se mi pod jeho náporem zase tak božsky krásně
rozevírala. Nádherně do mě klouzal. Zas jsem byla v sedmém nebi. Pak se ve
mě začal hýbat. „Aááááách, áááách, ááááách,
áááááááách!“ sténala jsem při každém jeho pohybu. Chytil mě
zezadu za prsa a pořádně mi je stiskl. Otočila jsem hlavu dozadu, abych mu
viděla do tváře. Miluji výraz muže, který mě právě šuká. Richard
stál mezi dveřmi a s lehkým znechucením nás pozoroval. Hleděl na svou
ženu jak stojí v předklonu rozkročená u sporáku a opírá se o něj
zatímco ji zezadu mrdá jeho vlastní host. Zašklebil se, když uviděl, že
jsem jej zpozorovala a ukázal mi prostředníček. Dala jsem ruku v pěst a
zvedla na ní jen ukazováček a malíček. Namířila jsem ruku na něj a
začala strašně nahlas křičet. „Aááááách! Anóóóó, anoóóó!
Mrdej mě, mrdééééééj! Aááááách! Víííííc! Vraž mi ho tam
pořááááádňééééé! Aááááách! To je onóóóóóó!
Táááááák!“
Můj křik Voloďu udělal. „Oóóóóóh! Chrrrrmmmm…“ mručel zase tím
svým medvědím způsobem. „Anóóóóóó!“ ječela jsem rozkoší.
„Stříííííkej to do mňéééé! Aááááách!
Střííííkeéééééj! Naper mi to tam všeckóóóóóóó!“
„Oóóóóó, óóóóó! Oóóóóóóóóh!“ sténal Voloďa slastí a
pumpoval do mě své semeno. Stiskla jsem mu úd poševními svaly, abych
z něj vymáčkla všechno. Stiskla jsem jej jednou, dvakrát… při třetím
stisku pak už šla sevření sama od sebe jedno za druhým, protože jsem se
udělala. Pochva se mi samovolně prudce stahovala. Každý ten záškub
vyvolával v mém těle neuvěřitelnou bezbřehou rozkoš. Voloďa chroptěl a
já řvala blahem. Přestala jsem Richardovi ukazovat co si o něj myslím a
sténala jsem a sténala. Po té, co do mě nastříkal, přestal se ve mě
hýbat. Tlačila jsem se na něj hýžděmi a nechtěla se rozpojit. Nakonec jej
ze mě pomalu vytáhl.
Ríša si z kalhot vyndal ztopořený pohlavní orgán a masturboval. Stála
jsem opřená u sporáku a oddechovala. Čekala jsem, jestli si mě teď vezme.
Měla jsem Denisku plnou semene, tak by se mu mohlo podařit do mě vklouznout.
Místo aby mě ošukal, díval se mi mezi stehna, jak mi z pochvy začíná
vytékat Voloďovo sperma. Taková škoda! Pomalu jsem dala nohy k sobě.
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Simona
Chci to udělat tvrdě do zadečku! Vůbec se se mnou nemazli a začni mi to dělat do mé kakaové dírky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 455
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SIMONA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Věra
Vystříkej se mi na kozičky a já to pak všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha. Tak jak by se ti to líbilo? A to je jen začátek…
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 458
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Marta
Už jsi zažil sex s nadrženou profesionálkou, která má zrovna chuť na pořádný ohon, který bych si hned vzala do pusinky a pořádně ti ho do sucha vykouřila?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 453
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA MARTA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Monika Lada
