Madagaskar 1/2
Na dovolenou na ostrově jsem se moc těšila. Po dlouhém vybírání
z katalogu cestovní kanceláře jsme se s manželem konečně shodli na
stejné destinaci. Prohlédli jsme si fotografie z místa. Ubytování
v bungalovech přímo u pláže se nám oběma velmi líbilo. Zájezd cestovka
nabízela levně a na ostrov se dalo dojet autem, což byla Václavova
podmínka, který se přepravovat přes jakoukoliv větší vodu než rybník
zásadně odmítal. Naši dvouletou dcerku Dominiku jsme svěřili do péče
mých rodičů.
Nedočkavostí jsem nemohla ani dospat. V uších mi již znělo šumění
příboje o bílý písek a v nose lechtala slaná vůně moře. Žhavé
slunce nad azurovým obzorem božsky rozpalovalo té tělo, prostupujíce je
svými horkými paprsky. Netušila jsem, že mě čeká něco ještě mnohem
mnohem žhavějšího. Netušila jsem, že tam prožiji takový sex, jaký jsem
v životě ještě nikdy nepoznala. Bouřlivý, divoký, dech beroucí
nespoutaný sex. A manžel o tom nebude mít ani tušení!
Po jedenácti hodinách úmorné cesty autem jsme přejeli dlouhý most a
vjeli na ostrov. Jeli jsme ale ještě půl hodiny, než jsme konečně dorazili
do rezortu. V recepci nás česky uvítala delegátka cestovky. Byla to pěkná
štíhlá blondýnka s velkým poprsím.
„Vítejte na Pagu,“ mile se na nás usmála, „doufám, že se vám tady
bude líbit.“
Manžel jí úsměv oplatil. Všimla jsem si, že na ní může oči nechat. To
mě trochu rozladilo, ale zase ne tak moc, neboť jsem doufala, že jej to
přivede na správné myšlenky. Myšlenky na sex. Ten jsem se chystala
s Václavem hojně provozovat. Chtěla jsem, aby mi udělal dítě. Čas na
dalšího potomka byl příhodný. Dominice už byly dva roky pryč. Václav ale
další děcko rozhodně odmítal. Vůbec jsem nechápala proč. Dominiku
naprosto zbožňoval. Byla jeho největší miláček. Přesto další dítě
nechtěl. Ale já chtěla. Měla jsem k tomu své důvody. Doufala jsem, že
mě to zbaví mých výčitek. Že mě to pomůže vyřešit těžké deprese,
které jsem před všemi pečlivě skrývala. Deprese z tajemství tížící
mě jako olověný krunýř. Tajemství, se kterým jsem se doposud neodvážila
nikomu svěřit.
Blondýnka se jmenovala Vanda. Šla s námi ukázat nám náš bungalov.
Václav kráčel za ní s oběma našimi kufry v rukou, přestože jsem se
nabízela, že jeden vezmu. Nesl je oba vysoko nad zemí jako kdyby je vzpíral.
Celou cestu zíral Vandě na zadek. Musela jsem uznat, že jej má holčina
opravdu výstavní. Když Vanda odešla, pustil Václav kufry z rukou a
s rozpaženýma rukama sebou plácl na postel asi tak, jako když voják
v bitvě dostane zásah. Z okna jsem zahlédla moře. Bylo mnohem dál, než
jsem očekávala. Pomyslela jsem si, že si asi s Vandou budu muset promluvit
o tom, čemu v jejich cestovce říkají „ubytování přímo na pláži“.
Rychle jsem otevřela kufr a hledala plavky.
„Václave, vstávej!“ plácla jsem jej přes pozadí, „jdeme si
zaplavat!“
Ani se nehnul.
„Tak Vaškúú.“
„Je pozdě,“ zahuhlal do polštáře, „necháme to na zítra.“
„Ne, já chci teď.“
„Moniko neblázni. Slunce již zapadá. Za chvíli bude tma.“
Pohodila jsem vzdorovitě hlavou a vložila plavky a ručník do plážové
tašky.
„Tak jdeš?“ zastavila jsem se ve dveřích, přesto že jsem věděla jak
zareaguje. Nehýbal se, což bylo přesně to, co jsem očekávala.
„Tak pa zlato,“ zamávala jsem mu, aby věděl, že se na něj nezlobím.
„Přijdu asi za hodinu.“
„Užij si to,“ popřál mi s úsměvem. Kdyby věděl jak moc si to užiji,
tak by se neusmíval.
Procházela jsem rezortem směrem k moři a prohlížela si jednotlivé bungalovy. A tam u jednoho z nich jsem jej spatřila. Poznala jsem ho na první pohled. Nebylo pochyb, že je to on. Jeho vysoká postava s mohutnými rameny se nedala s nikým jiným zaměnit. Jiné bylo jen to, že byl pěkně opálený. Svět je malý. Že je ale tak moc malý, to jsem netušila. Zabodl do mě svůj pronikavý pohled. Ani v nejmenším nevypadal překvapeně. Usmál se na mě s výrazem lovce. Dech se mi zúžil a kolena podlomila. Všechno to, na co jsem se posledního půl roku snažila tak úporně zapomenout, se náhle vrátilo zpět.
Poprvé jsem si jej všimla na zastávce autobusu. Díval se na mě. Jeho
vysoká postava vyčnívala nad ostatní. Věk jsem odhadla tak kolem
třicítky. Krátké kaštanové vlasy rámovaly mužný hranatý obličej se
smyslnými rty, podobnými, jaké měl Elvis. Upřeně na mě hleděl. Neuhnul
pohledem, ani když jsem jeho pohled opětovala. Hleděli jsme si navzájem do
očí, až jsem znervózněla a sklopila zrak. Líbil se mi. Líbila se mi jeho
široká ramena a mohutné paže. V autobuse jsem se nenápadně rozhlédla,
abych zjistila, kde je. Stál vzadu, ale tak aby na mě viděl. Vystoupila jsem
na své zastávce. Sledoval z odjíždějícího autobusu jak odcházím.
Podruhé jsem jej zahlédla před školou, ve které učím. Stál vzadu za
rodiči čekajícími na své ratolesti, až jim skončí škola. Děti
vyběhly, ale žádné se k němu nepřidalo. Po chvíli odešel sám.
Přemýšlela jsem, jestli tam nečekal na mě.
Pak jsem jej zas potkala na zastávce. Díval se na mě, ale dál nic
nepodnikal. Očekávala jsem, že mě osloví. Žádný muž s tak
sebevědomým pohledem nikdy neváhal a vždy se hned pokoušel mě sbalit.
Vždycky to tak bylo. Všechny jsem je odpálkovala, vždyť jsem vdaná žena.
Václavovi jsem o tom ale raději nevyprávěla. Je dost žárlivý.
Pak se znova objevil na zastávce. Tentokrát se na mě nedíval. Aha, tak to
už asi ztratil zájem, pomyslela jsem si zklamaně. Stejně bych jej odmítla
jako ty ostatní. Jenže pak vystoupil se mnou na stejné zastávce. Šla jsem
domů svou obvyklou cestou. Šel za mnou. Před ulicí kde je náš dům je
malý parčík, kterým se musí projít. Kolem cesty tam rostou túje a
široké cypřišky. Došel mě právě tam. Nedívala jsem se na něj, dělala
jsem jako že nic a šla dál. Kráčel vedle mě, ale stále mě neoslovil.
Trochu jsem znervózněla, ale v tu chvíli ně ani nenapadlo se bát. Byly
čtyři hodiny odpoledne a slunce naplno svítilo. Parčík nebyl velký a
všude kolem se pohybovalo plno lidí. Čekala jsem s čím začne. Stále
neříkal nic, jen kráčel vedle mě. To už mě trochu dopálilo. Zastavila
jsem se a zamračila se na něj:
„Co chcete?“
„Vás,“ řekl prostě. Pak mě uchopil za loket a jemně mě tlačil mezi
keře cypřišků, vedle kterých jsme stáli. Byla jsem tak překvapená, že
než jsem se vzpamatovala, popošla jsem dva kroky směrem do keřů, do
kterých mě tlačil. Nechápala jsem, jak může být tak drzý a tak si na mě
dovolovat. On je snad cvok, napadlo mě, to už jsem dostala strach.
„NE!“ zakřičela jsem a škubla sebou abych se mu vytrhla. Prudce mě
přitiskl paže k tělu. Jednou rukou mě zezadu sevřel kolem hrudi a druhou
neurvale přitiskl na ústa. Pak mě odtáhl do houští. Zmítala jsem sebou a
snažila se z jeho sevření uvolnit. Měl ale ohromnou sílu. Jeho paže mě
svíraly jako svěrák. Pak mě povalil mezi keře. Zoufale jsem se rozhlížela
kolem jestli mi někdo neběží na pomoc. Nikde jsem nikoho neviděla. Kde jsou
proboha všichni ti lidi, co tu chodili kolem? Překulil se na mě a pevně mě
zalehl. Při tom spokojeně mručel. Břicho se mi sevřelo strachy. Leželi
jsme pod keři kousek od cesty, ale nebylo z ní na nás vidět. Cítila jsem,
že proti jeho síle nemám žádnou šanci. Hrůzou se mi udělalo úplně
špatně. Teď budu znásilněna. Stane se to za bílého dne a kousek od mého
vlastního domu. Z očí mi vytryskly slzy. Pomalu mi sundal ruku z pusy.
„Nebojte se, tohle není doopravdy,“ řekl klidně, „tohle je hra.“
„C-cože? Jaká hra?“
„Hra na znásilnění.“
Překvapením jsem otevřela pusu.
Doktorka psychologie seděla v křesle naproti mě a nespokojeně otáčela
propiskou v ruce. Nehodlala jsem se jí se svými problémy svěřovat.
Potřebovala jsem jen vyřešit své deprese. Doufala jsem, že jako odbornice
mi poradí co bych na ně měla brát.
„To je těžké, když nevíte,“ opakovala již po několikáté, „takhle
vám nemůžu pomoci.“ Na chvíli se odmlčela. Pak otevřela citlivé
téma.
„Jak jste spokojena se svým sexuálním životem?“
Dala jsem si na čas. Trpělivě čekala.
„No právě, že moc nejsem.“
„Ano? Prosím, pokračujte.“
Mlčela jsem.
„Manžel o vás již nejeví zájem?“
„Ale ano, jeví.“
„Tak nesplňuje při milování vaše očekávání?“
„Chmm, asi tak nějak,“ kývla jsem.
„Prosím, rozveďte to podrobněji.“
Přemýšlela jsem jak to říct.
„Je moc rychlý? Nemazlí se s vámi dostatečně?“
„Ne, právě že mazlí. Je něžný a jemný.“
„A to vám vadí?“
Zdálo se mi, že v tónu její otázky slyším nepatrnou stopu údivu.
„Ne, nevadí. Právě pro tu jeho jemnost jsem si jej vzala. Ale… někdy
bych chtěla… aby trochu přitvrdil.“
„Jak moc přitvrdil?“
Mlčela jsem.
„Trochu?“
Nic jsem neříkala.
„Víc, než trochu?“
Pokrčila jsem rameny.
„Hodně? Pořádně přitvrdil?“
Váhavě jsem přikývla.
„Zkuste mi to popsat.“
Odhodlala jsem se. „Aby se mě na nic neptal. Prostě mě popadl a
tak…“
„I proti vaší vůli? I když se vám nebude chtít?“
„Ano.“
„I když se vám nebude vůbec chtít?“
Mlčela jsem.
„I když se budete bránit a vzpouzet?“
Cítila jsem jak mi stoupá tlak.
„I když budete křičet?“
Krev mi bušila ve spáncích.
„I když budete brečet a prosit jej, ať vás nechá?“
Ztuhle jsem na ni hleděla a pak lehce přikývla. Rozhostilo se dlouhé ticho.
Zkoumavě si mě prohlížela.
„Hmm, to je zajímavé,“ řekla po chvíli, „vzala jste si muže proto,
že byl na vás něžný, ale teď si přejete, aby na vás byl naopak velmi
hrubý. Vypadá to, jako byste si přála, aby vás potrestal. Netrpíte
nějakým pocitem viny? Nemáte dojem, že jste spáchala něco, co by vám
váš manžel mohl vyčítat?“
Strnula jsem v naprostém šoku. Přesně pojmenovala to, co jsem se snažila
z mysli tak úporně vytěsnit. Pochopila jsem, co znamená být
profesionální psycholog. Ano, moc jsem svému manželovi ublížila. Podvedla
jsem jej! Ach bože! Podvedla jsem jej s dvěma muži naráz! S dvěma úplně
cizími chlapy! A nezůstalo to bez následku. Dominika je jednoho z nich. Ani
nevím kterého. Panebože! Může být něco strašnějšího? Václav Dominiku
naprosto zbožňuje. Úplně se v ní vidí. Jeho projevy otcovské lásky mě
příšerně ničí. Přála bych si, aby mě zbil, znásilnil a prodal do
otroctví. Tornádo myšlenek mi vířilo hlavou. Trpělivě mě pozorovala.
„Paní Moniko, to bude dobré,“ řekla konejšivě. „Uvidíte, že nakonec
se všechno urovná.“
Nic se neurovná! Nic!, ječelo mi v hlavě.
„Zkuste si s manželem o vašem přání promluvit.“ navrhovala
psycholožka.
Dominika nikdy nebude jeho biologická dcera. Nikdy!
„Jestli vás má rád, tak to pro vás udělá.“
Najednou mě to trklo. Ale vždyť mu mohu dát vlastního potomka!
„Ale pozor! Při takových hrátkách, jejichž součástí je i násilí, si
musíte stanovit určitá pravidla.“
Ano, to je ono! Porodím mu jeho vlastní dítě. Proč mě to nenapadlo už
dříve?
„Dělejte spolu cokoliv, co vám oběma vyhovuje. Domluvte si ale nějaký
signál, kterým dané počínání můžete kdykoliv zastavit.“
Miminko. Děťátko. Dám mu jeho vlastní bejbátko.
„Mělo by to být nějaké neobvyklé slovo, které se v běžném hovoru
nevyskytuje.“
Ale on další nechce! Musím jej přesvědčit.
„Pak můžete říkat cokoliv, třeba, ‚Ne, ne, já nechci!’ nebo
‚Nesahej na mě!’ a tak. Můžete se s ním třeba i prát. A on bude
přesto vědět, že může pokračovat.“
Zarazila jsem tok myšlenek. Tohle mě zaujalo.
„Dokud neřeknu to domluvené slovo?“
„Ano, přesně tak! Je to hodně založené na důvěře. Musíte mu věřit,
že toho okamžitě nechá. Pak to nebude opravdové. Pak to bude hra. Hra,
kterou lze kdykoliv ukončit.“
„A jaké slovo by to mělo být?“
„Jakékoliv, které vám bude vyhovovat. Jen by mělo být takové, aby se ve
větě neztratilo. Aby bylo zcela zřejmé, že je to signál.“
„Hmm. Žádné takové mě nenapadá.“
Rozhlédla jsem se po ordinaci. Na zdi u dveří visel plakát. Na něm se
uprostřed vinula prašná cesta lemovaná velmi vysokými stromy.
Nejzajímavější na nich bylo, že měly hladké tlusté kmeny bez větví.
Větve se rozrůstaly až na vrcholku kmene.
„Ty jsou krásné,“ zasnila jsem se.
Sledovala můj pohled. „To jsou baobaby. Tyhle rostou na jednom
ostrově.“
„Na jakém? Jak se jmenuje?“
„Madagaskar.“
Zasmála jsem se.
„Madagaskar!“
Vzrušeně funěl a dlaněmi mi přejížděl po těle. Vzpamatovala jsem se
z šoku.
„Nechte mě!“ zaječela jsem. „Tohle není žádná hra!“
Přejel dlaní přes mou hruď a osahával mi prsa.
„Nechte toho!“
Hrubě zatlačil koleny a násilím se vklínil mezi mé nohy.
„Ne!“ zařvala jsem a snažila se z pod něho vykroutit. Zabral mohutně
bedry proti mě a vmáčkl se mezi má stehna. Donutil mě tak dát je od sebe.
Vyhrnul mi sukni nahoru a přitiskl se pánví na mé pohlaví. Ucítila jsem,
jak je tam dole tvrdý.
„Ne!“ zasténala jsem zoufale.
Zajel mi pravačkou pod triko a sevřel mi ňadro. I přes podprsenku jsem
cítila jak je jeho dlaň horká.
„Ihned mě pusťte! Nevím co jste o mě kde slyšel, ale tohle nechci!“
Levou dlaní mi šmátral na vnitřní straně stehna. Lechtalo to. Zabrnělo
mě z toho v břiše. Pak prudce zatlačil a roztáhl mi stehna daleko od
sebe. Zdálo se mi, že se zvedl vítr. Zdálo se mi, že se prohnal mým
tělem. Jeho ruka se pomalu sunula po stehně nahoru. Už to nelechtalo.
Mravenčilo mě to v podbřišku. Horečnatě jsem vzpomínala, co jsem
v ordinaci viděla za obrázek. Věděla jsem, že tam byly nějaké stromy.
Nemohla jsem si vzpomenout. Dlaň na stehně dorazila až na jeho konec. Pevně
mi stiskla pohlaví. Mravenčení v podbřišku přešlo v divoký tanec. Bylo
to na nějakém ostrově. To si vzpomínám. Jak jen se proboha jmenoval? Dlaň
svírající mé pohlaví se pohnula vzhůru a pak mi zajela pod kalhotky.
Zajíkla jsem se. Teď jsem cítila jeho prsty přímo na pyscích. Dech se mi
zastavil. Divoký tanec v podbřišku se proměnil v horké svíravé
chvění. Prsty mi pomalu přejížděl přes pysky, zatímco druhou mi hnětl
ňadro. Už vím! Madagaskar! Ano, je to Madagaskar! Ucítila jsem jak se mi
prstem zabořil mezi závojíčky, projel jimi a kluzce přejel přes
poštěváček. Pochva se mi sevřela mohutnou kontrakcí. Oheň mi vzplál mezi
nohama.
„Oóóóóóóóóch!“ zasténala jsem.
Sevření na pohlaví zmizelo. Teď něco dělal s kalhoty. Rozepínal si je.
Něco si z nich vyndal. Vzrušeně při tom funěl. Znova jsem ucítila dotek
na pohlaví. Hebký dotek něčeho velkého tvrdého. Dotek přímo na vstupu do
mého těla. V uších mi hučelo. Řekni to! No tak to řekni! Proč jsi to
ještě neřekla? Vždyť už to víš. Co když to ale nezabere? Co když bude
pokračovat?
„Madagaskar!“ vyhrkla jsem.
Ztuhnul. Nespokojeně zafrkal. Pak se pomalu zvedl. Zahlédla jsem jeho pyj
vystrčený z kalhot ven. Trčel mu ztopořený kolmo od těla. Zdál se mi
strašně velký. Takový klacek jsem ještě neviděla. Pomalu si jej zasunul
zpět do kalhot. Oklepal se a natáhl ruku, aby mi pomohl vstát. Odmítla jsem
a také vstala. Sukni jsem měla ušpiněnou a halenku pomačkanou. To mě
dopálilo.
„Co si vy chlapi vůbec myslíte? Co?! Že po tom toužíme? Že se nám to
líbí nebo co?!“
Rozpačitě na mě hleděl.
„Víte jak je to hnusné? Jak ponižující? Vy šovinistická čuňata!“
„Promiňte, to jsem nechtěl. Byla to jen hra.“
„Hra, hra,“ opakovala jsem rozčileně. „Hra se má předem
domluvit.“
„Chtěl jsem, aby byla opravdová.“
„Tak to tedy byla. Podívejte jak se klepu!“
„Omlouvám se. Tušil jsem, že je to blbost.“
„Jak jste na to vůbec přišel?“
„Náhoda. Opravdu. Věřte mi. Pověřili mě změřením rozvodů v jedné
z kanceláří, kde se měla dělat nová elektroinstalace. Okno bylo
otevřené. Ze sousedního okna jsem zaslechl hlasy. Byl jsem zvědavý a tak
jsem poslouchal. Slyšel jsem všechno. Pak jsem vás viděl na chodbě jak
odcházíte. Hrozně jste se mi líbila. Zatoužil jsem po vás. Jste tak
krásná.“
Budu muset psycholožce zavolat, aby si zavírala okna, když má klienta.
„Pořád jsem kolem vás kroužil. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se
odhodlal. Věděl jsem po čem toužíte. Nejsem žádný násilník, ale to
vaše přání mě strašně vzrušovalo. Toužil jsem to udělat. Toužil jsem
se vás zmocnit. Tisknout se do vás. Cítit pod sebou vaše zmítající se
tělo.“
„Proboha, nechte toho!“
„Slyšet váš křik a pak sténání.“
„Okamžitě s tím přestaňte!“
„A já bych vám to pěkně tvrdě dělal.“
„Tak dost! Tohle nebudu poslouchat!“
Rázně jsem se vydala k domovu. Šla jsem a kolena se mi třásla. Nenápadně
jsem se ohlédla.
Stál tam nehybně mezi keři a dlouze za mnou hleděl.
Následující dny jsem se na zastávce a i cestou domů pořád
rozhlížela kolem sebe. Nikde jsem jej nezahlédla. Zalitovala jsem, že jsem
se ho nezeptala na jméno. Občas jsem na něj myslela. Vlastně jsem na něj
myslela často. Pomyslela jsem na něj i ve sprše ve chvíli, kdy jsem si
proudem vody směřovala na pohlaví. ‚Tak dost! Dost!’, kárala jsem se.
‚To nemůžeš! Soustřeď se radši na manžela.’ Pak se objevil
u autobusu. Usmál se na mě. Srdce mi poskočilo. Vystoupil se mnou na stejné
zastávce, ale z jiných dveří. Šel nějaký kus za mnou. Cítila jsem, jak
se chvěji. V krku jako bych měla knedlík. Vešla jsem do parku.
U cypřišků jsem nenápadně pohlédla za sebe. Kráčel kousek za mnou.
Zastavila jsem se. Chtěla jsem mu říct, aby mě přestal pronásledovat.
„Poslyšte, nepřeji si, abyste…“
Sklonil se a políbil mě. Ústa měl vláčná a mazlivá. Zahučelo mi
v uších.
„…za mnou chodil,“ vydechla jsem, když polibek dokončil. Chystal se
k dalšímu polibku. Prudce jsem otočila hlavou stranou. Líbal mě na
obnažený krk. Krev mi tepala ve spáncích. Stiskl mi ňadro a hnětl mi jej.
Druhou rukou mi stiskl zadek. Dech se mi zkrátil. Ne! To nemůžu Vaškovi
udělat! Nestačilo už, co jsem provedla doposud?
„Nech mě, prosím,“ odtlačila jsem jeho dlaň z prsu. „Nechci to.“
Líbal mě dál na krku. Krásně to lechtalo a mravenčilo. Sjel dlaní dolů
mezi mé nohy. Uchopil mě pevně za zadek a za pohlaví. Stiskl dlaně proti
sobě. Zacukalo mi v pánvi. Zakroužil dlaněmi. Prudká slast mi vystřelila
z podbřišku. Zastav ho! Zastav ho, než bude pozdě!
„Madagaskar!“
Zklamaně zabručel a pustil mě.
„Nejde to, nezlob se. Tohle nemůžu svému muži udělat.“
„Jo, já vím,“ pohladil mě po ruce. „Měj se,“ otočil se a
odcházel.
„Hééj, počkej!“ rozčílila jsem se. To jsou ti chlapi! Užijí si a pak
zmizí. „Jak se jmenuješ?“
Mé volání zaniklo v rachotu projíždějícího nákladního vozu. Otočil
se a zamával mi. Od té doby se již neukázal.
Došla jsem na pláž. Celou cestu jsem se ohlížela, jestli za mnou nejde.
Nikde jsem jej neviděla. Pláž zela prázdnotou. Slunce na obzoru kreslilo po
pláži dlouhé stíny. Svlékla jsem se do plavek. Složila jsem si věci
způsobně na jedno z lehátek a šla si zaplavat. Voda byla úžasná. Ze
začátku mě studila. Pak jsem se ponořila celá a už byla perfektní.
Plavala jsem a klouzala po vlnách. Moře! Konečně moře! Jak já je miluji.
Pak jsem jej zahlédla. Plaval ke mě. Chtěla jsem říct ‚ahoj’ nebo ‚co
tu děláš’, ale nestihla jsem to. Vrhl se na mě. Sevřel mě do náruče a
chtěl mě políbit. Ucukla jsem. Přitiskl se ke mě celým tělem. Byl nahý.
Na břiše mě tlačil nějakým tvrdým předmětem.
„Ne!“ vykřikla jsem, „nech mě!“
Vyškubla jsem se mu a rychle plavala ke břehu. Slyšela jsem jak plave za
mnou. Jakmile jsem chodidly nahmatala dno, naplno jsem zabrala proti odporu vody
a běžela ven. Už jsem myslela, že jsem mu unikla, když v tom mě dostihl.
Popadl mě za boky a snažil se mě zastavit. Prudce jsem se otočila a odkopla
jej. Zavrávoral a pak sebou plácl do vody. Při pádu se zachytil za lem
dolního dílu mých plavek a strhl mi kalhotky dolů až ke kotníkům. Nohy se
mi do nich zamotaly. Ztratila jsem rovnováhu a upadla do písku. Držel mě za
nohy a sápal se na mě.
„Ne! Nech mě!“ křičela jsem, „nesahej na mě!“
Nedbal mého odporu a nalehl na mě. Tiskl se ke mě celou svou vahou. Leželi
jsme na pláži na čáře příboje. Přicházející vlny oblévaly naše
těla a s praskotem mizely v písku. Znovu jsem ucítila jak mě něčím
tvrdým tlačí na břiše. Zdálo se mi, že je to hrozně velké a dlouhé.
Tlačilo mě to od podbřišku až na pupík. Ten dotek mě nějakým podivným
způsobem paralyzoval. Přestala jsem se zmítat a jen funěla vysílením.
Využil toho, odhrnul horní díl plavek stranou a přisál se ústy k mému
ňadru. Druhé pevně stiskl ve dlani. Tělem mi projela nádherná slast.
„Aááááách!“ zasténala jsem tiše. Připadala jsem si jako v transu.
Nemyslela jsem na nic. Nevnímala nic. Jen jeho nahé tělo na mém. Nic jiného
neexistovalo, než jen to jak mi tiskne prso a saje bradavku. Boky se vklínil
mezi má kolena a odtlačil mi nohy od sebe. Cítila jsem na břiše to tvrdé
jak se sune dolů mezi má roztažená stehna. Tiše jsem šeptala ‚ach, ne,
ne, já nechci. Prosím ne. Nechej toho.’ Pak jsem ucítila, že to tvrdé, co
mi před chvílí leželo na břiše, se mě dotýká přímo na pohlaví.
Vnímala jsem neurčitý dotek na pyscích. Rozevřelo je to a vklínilo se mi
to mezi ně. Zmocnila se mě zvláštní neurčitá dosud nepoznaná, nesmírně
silná touha. Nastalo u mě jakési podivné očekávání. Čekala jsem já,
bezbranná a bezmocná, celičká malá a slabá, naplněná mohutnou touhou po
čemsi. Pak najednou se ten neurčitý vjem na mém pohlaví prudce proměnil.
Cítila jsem jak mi něco velkého a pevného rozevírá pochvu. Vniklo to do
mě a bylo to úžasné, svírající a dech beroucí. Ten pocit, když to tam
dole do mě klouzavě proniká, se nedá popsat. Pocit, jak mě to rozevírá,
jak to mnou prostupuje, jak mě to plní, jak mi to klouže v pochvě. Nic tak
mohutného a naprosto naplňujícího jsem ještě nikdy nezažila.
V podbřišku mi explodovala erupce slasti.
„Aáááááááááách!“ vykřikla jsem nepopsatelnou rozkoší. Tlačil
pánev proti mě a pomalu do mě zajížděl. Když jej do mě zasunul celého,
zastavil se.
„Oóóóóóóóóóh!“ slastně jsem sténala. Chvěla jsem se vzrušením,
já, přepadená a přemožená, naplněná mohutným mužem až po okraj.
Přestal mi sát ňadro, zvedl se a pohlédl mi do očí. Jeho zrak plál touhou
a ústa měl zkřivená chtíčem. Dlaněmi mi stiskl ňadra a prsty
přejížděl přes bradavky. Pak se ve mě začal pohybovat. Při tom mi
hleděl do tváře. Sténala jsem božskou slastí. Jeho penis pohybující se
mi v pochvě, mi působil nevýslovné blaho. Byla to taková síla, že jsem
myslela, že se zblázním rozkoší. S potěšením do mě zasouval svůj úd
a sledoval co to se mou dělá. Leželi jsme na pláži v příboji a
souložili. Vlny mě oblévaly zevnitř i z venčí. Vždy, když se přihnala
vlna, natlačil jej do mě co nejhlouběji. Vnímala jsem silně tuhý mohutný
předmět zanožený uvnitř v mém pohlaví jak se mi celý až na doraz
zasouvá do pochvy. Ten klouzavý pohyb hluboko v břiše mě nádherně
rozpaloval. Šílela jsem neskutečným blahem. Hýbal se mi tam uvnitř.
Z toho pohybu se mi tělem propalovaly závratné vlny rozkoše. Přála jsem
si, ať to nikdy nepřestane. Šla vlna za vlnou, příraz za přírazem. Pak se
přihnala ta největší vlna ze všech a já explodovala v nevýslovné erupci
rozkoše. Nemohla jsem dýchat, topila jsem se a křičela bezbřehou slastí.
Když viděl, že jsem se pod ním udělala, začal do mě bušit jako smyslů
zbavený. Ryčel jako býk. Funěl jako buldok. Mohutně do mě přirazil a
ukájel se do mě, zatímco já se zmítala v kosmických výšinách
neskutečného orgasmu.
Zaklesnutí do sebe svými pohlavími, jsme tak dlouho spočinuli. Ležela jsem
pod ním, já, přemožená a zneuctěná, naplněná jeho semenem až po okraj.
Pomalu jsem vychládala a přicházela k sobě. Tak to jsem tomu tedy dala,
pomyslela jsem si. Mám vagínu plnou spermatu jiného muže. Ani nevím, jak se
jmenuje. Že mám plodné dny, to jsem měla změřeno. Ani druhé dítě
nejspíše Václava nebude. Necítila jsem žádnou lítost ani zlost. Jen
jakousi tupou bolest. Šla jsem za Vaškem. Pokud by mě ošukal hned teď, tak
by mohl mít šanci. Spal jako dřevo. Nepokoušela jsem se jej vzbudit.
Ráno mě vzbudilo zacloumání. „Vstávej!,“ třásl mnou Václav,
„nebo přijdeš o snídani.“ Nechtělo se mi vstávat ani trochu. „Tak
dělej,“ rozčiloval se, „nebo půjdu sám.“ Cítila jsem se unavená jako
kdybych uběhla maratón. Na stehnech mě lechtal písek. Také jsem trochu
smrděla.
„Tak jdi. Musím si dát sprchu.“
Pavilón sprch stál stranou na kraji resortu. Myslela jsem, že tam nikdo
nebude, když jsou všichni na snídani, ale zaslechla jsem uvnitř hlasy.
Vešla jsem. Prostředkem pavilónu se táhla chodba oddělujíce od sebe řadu
kójí se sprchami. Hned u té krajní mávala Vanda rukama a rozčilovala se.
Vedle ní stál on a mračil se.
„Říkala jsem ti to už v sobotu, že tahle nefunguje. A vykašlal ses na
to,“ sršela Vanda zlostí. „A tady ta neteče také!“ mávla rukou. Pak
si mě všimla.
„Promiňte,“ usmála se mdle, „hned to bude vyřízené.“
Obrátila se na něj. „Koukej to dát do pořádku!“ přikázala přísně,
„ať už je to spravené.“
Otočil se ke krajní kóji.
„Teď ne, ty pitomče!“ zasyčela a loupla po mě významně okem.
„Přece, až tu nikdo nebude.“ Pak oba vyšli ven. Osaměla jsem
v opuštěných sprchách. Začala jsem se svlékat. Slyšela jsem ji venku,
jak mu nadává.
„Kam zase jdeš?“ vztekala se.
„Zapomněl jsem si tam nářadí.“
Pustila jsem si sprchu s stoupla si pod ní. Venku bouchly dveře. Proud teplé
vody mi stékal po těle. To jsem potřebovala. Pak zavrzala dvířka mojí
kóje. Nemusela jsem otevírat oči a dívat se kdo to je. Jeho ruce mi jemně
klouzaly po zádech a pak po bocích. Vychutnávala jsem si ten rajský dotek.
Tak krásně mi mnul prsa, hladil po břiše a laskal na stehnech. Přitiskl se
zezadu ke mě. Na zadečku jsem ucítila tu jeho tvrdou věc. Vyšpulila jsem
prdelku a rozkročila se. Zespoda mě nabodl a pomalu se do mě zapichoval.
Nechala jsem jej, aby mi tu svou tvrdou věc celou zasunul do pochvy. Mrdal mě
zezadu a já mu držela. Bušil do mě až jsem nadskakovala. Pak zachrčel jako
zvíře a prudce si mě na sebe přirazil. Cítila jsem jak mu v penisu mocně
pulzuje a kňučela rozkoší. Nárazy čehosi teplého hluboko v pochvě mě
udělaly. Prohnula jsem se na něm jako pružina a prudce na něj dosedla.
Bláznivě jsem křičela a prskala při tom vodu, která mi ze sprchy tekla do
úst. Zmítali jsme se v proudu vody jako dva epileptici. Pak jej ze mě
vytáhl a mě to bylo líto. Odešel jak přišel. Zastavila jsem sprchu a
utřela se. Po stehnech mi stékalo jeho sperma. Jestli mě včera
neotěhotněl, tak dnes si to nejspíše pojistil.
V jídelně už skoro nikdo nebyl. Václav na mě čekal u stolu.
„Přišla si o párek a míchaná vejce,“ smál se mi. Neřekla jsem na to
nic. Vzhledem k tomu, jakou mimořádně macatou klobásu jsem v sobě ráno
měla a na to množství obsahu vajec v mém břiše, mi jeho párek s vejci
mohly být ukradené. Namazala jsem si housku máslem a džemem.
„Obávám se, že tu bude pěkná nuda,“ ušklíbl se.
„Hmmm,“ zabručela jsem, „myslíš?“ S přihlédnutím k tomu, jak
důkladně jsem byla vyšukaná, mi to tady jako nuda tak úplně
nepřipadalo.
„Večer tu ale má být seznamovací večírek,“ oznamoval mi. „Říkala
mi to ta holka z recepce.“
„Vážně?“ pozvedla jsem obočí, „a co ještě říkala?“
„No už nic, myslím,“ rozhlédl se kolem. Bezpečně poznám, když mi
lže.
„Co říkala?“ řekla jsem důrazně.
„Že tu bude hrát i jejich místní úžasně suprová kapela,“ snažil se
o únik.
„Tak to vyklop!“ reagovala jsem podrážděně.
„Ne, teď se jdeme koupat!“
Snažila jsem se tvářit naštvaně.
„Tak co je? Chtěla si přece k moři nebo ne? Chtěla!“
Tak jsme šli k moři.
Pláž byla plná lidí, ne jako včera večer. Pohlédla jsem na místo
našeho divokého sexu, jestli tam něco neuvidím, důlek nebo tak. Nebylo tam
nic, než písek a šumějící vlny. Pomalu mi docházelo, co jsem to vlastně
udělala a jaké následky to bude mít. Necítila jsem se moc dobře.
Zaplašila jsem nepříjemné myšlenky a šla do vody. Václav hodlal za mnou
přijít až se trochu prohřeje. Podle mě si ale hlavně chtěl nerušeně
prohlédnout holky kolem nás. Ty se vesměs všechny opalovaly nahoře bez.
Doplavala jsem až k malé bójce houpající se na hladině nedaleko od
pláže. Kolem plavalo několik dlouhých trsů mořských řas. Přede mnou se
objevil šnorchl. Potápěč obeplul bójku na stranu odvrácenou od břehu a
vynořil se. Byl to on. Usmál se na mě a pokynul mi. Chtěla jsem mu říct,
že už dost, že už končím a nic už s ním dělat nebudu, ale on se zas
ponořil. Plaval kolem mě těsně pod hladinou. Pak se otočil na záda.
Z vody mu nad hladinu koukal jen ten šnorchl a pak ještě něco. Dívala jsem
se na tu věc, co mu ztopořená trčela z vody ven. Ach bože! Prudce jsem po
tom zatoužila. Naklonila jsem se k tomu a vzala to do úst. Šnorchl vedle mě
zasténal. Tiskla jsem to rty a sála to, zatímco pod vodou mi potápěč sáhl
mezi nohy. Laskal mi poštěváček a hladil mezi pysky. Tiše jsem zasténala.
Ta věc, co jsem tak náruživě cucala, mi vyklouzla z pusy a ponořila se.
Viděla jsem, jak se pod vodou přesouvá mezi má stehna. Roztáhla jsem nohy
do stran. Ponorka ke mě zespoda přirazila. Pokusila se do mě zasunout
periskop, ale nešlo jí to. Obepnula jsem tělo ponorky nohama a pomalu si ji
přitahovala k sobě. Periskop jsem si při tom zasouvala do těla.
„Aáááááách!“ zasténala jsem rozkoší. Vaškův nástroj jsem
v sobě nikdy tak silně necítila. Voda kolem mě se začala vlnit, jak jí
rytmicky se pohybující tělo ponorky rozvlnilo. Byla jsem úplně mimo,
v totálním rauši. Cítila jsem jak mi to přichází. Rychle se to
blížilo. Přesně ve chvíli, kdy se mi orgasmus dostavil, se kousek ode mne
ozvalo: „Tady jseš! Všude jsem tě hledal. Už jsem myslel, že ses mi
utopila.“
Bylo to příšerně silné. Nedalo se to potlačit. „Aáááách!
Oóóóóóch, achich, ááááách!“ rozkřičela jsem se nezadržitelně
Václavovi přímo do obličeje. Nedokázala jsem se ovládnout. „Václave,
óóóóóh, dostala jsem křeč do ruky, ááách!“ snažila jsem zachránit
situaci. „Prosím natáhni mi ji, áááách, to bolíííí!
Prosíííím!“ podávala jsem mu dlaň.
Vašek mě vyděšeně uchopil za ruku.
„Plav ke břehu, honem, óóóóóóch!“ kvílela jsem slastí. Hluboko
v břiše mi pulsoval tuhý samčí pohlavní orgán a pumpoval do mě svou
živou vodu dávku za dávkou. Nechtěl se mě pustit a ani já jej pustit
nechtěla a tak, když Václav zabral, táhl nás oba za sebou. Najednou se mi
chtělo smát. Obvykle se mi chce smát, když mám mimořádně silný
orgasmus, což tento případ byl. Navíc mě můj manžel starostlivě táhl ke
břehu netušíce, co všechno za sebou vleče. Připadal mi jako sameček,
který si odvádí samičku do bezpečí, aby si ji před ostatními samci
ochránil a vůbec netuší, že mu ji již jeden z nich zrovna obdělává.
Rozřehtala jsem se na celé kolo, div, že jsem se neutopila. Nohy jsem
povolila a tak se mohl sameček vysílený kopulačními pohyby ztratit
v hlubině. Vašek mě vytáhl z vody. Soustrastně na mě hleděl, jestli
jsem se nepomátla. To ve mě vyvolalo další záchvat smíchu, tentokrát již
značně hysterického. Odnesl mě na lehátko a přinesl limonádu. Uklidnila
jsem se. Hrozně jsem se před ním styděla.
Po obědě jsme si s Václavem vyšli na procházku po okolí. Šli jsme mlčky vedle sebe, oba pohrouženi do svých myšlenek. Přemýšlela jsem o tom, co se stalo. Nemusela jsem se sama sebe ptát, jestli Vaška miluji. Věděla jsem to. Miluji jej z celého svého srdce. Miluji způsob, jakým mě obejme, když přijde z práce domů. Nebo jak legračně zamrká, když si není v něčem jistý. Mám ráda jeho jemný humor. Jsem potěšena, když se mi svěřuje se svými myšlenkami a nápady. Miluji, když se mě dotýká, když mě hladí a jak se na mě při tom dívá. Oceňuji jak moc se o nás stará, o mě a o Dominiku. Přemýšlela jsem, proč mu to dělám. Proč jsem taková mrcha. Ale já to nedělám jemu! Mě se to děje! Je to silnější, než já. Milování s Václavem je krásné. Je jako louka plná rozkvetlého kvítí. Je to vánek naplněný mnoha krásnými vůněmi. Sex s tím chlapem je jako orkán. Je to vichřice, která ze mě serve všechno. Všechen stud i strach, všechny zábrany. Uchopí mě, sevře a pohltí. Zmítá mnou ze strany na stranu. Zmáčkne mě nepoznanou rajskou rozkoší. Roztřese mě neuchopitelnou slastí. Nesmála jsem se svému muži. Smála jsem se v euforii. V naprosté šílené euforii. Prožila jsem něco doposud nepoznaného. Něco silného a rozpalujícího. Zářilo to ve mě jako pochodeň. Spalovalo mě to uvnitř nezvladatelnou vášní.
Od pobřeží jsme došli k místní vesnici nebo spíše malému městu.
Prošli jsme mezi bílými domy, tak typickými pro tuto oblast. Působily
malebně, obrostlé květinami, usazené v krásných upravených zahradách.
Došli jsme na prostorné náměstí, na kterém právě probíhaly trhy. Všude
stálo plno stánků s různými druhy ovoce, ryb a dalšího rozličného
zboží. Mezi stánky proudil dav lidí, dohadujíce se s prodejci a
nakupujíce. Hlahol mnoha hlasů se rozléhal všude kolem. Uprostřed
náměstí vyčnívala mezi stánky zdejší kašna. Za kašnou, na druhém
konci náměstí mezi stánky s ovocem a látkami, jsem jej uviděla. Stál
u malé dodávky s otevřenou korbou a nakládal na ni bedýnky s ovocem. Na
sobě měl bílé tričko s krátkými rukávy a volné kalhoty na kšandách.
Vypracované svaly na rukou se mu při zvedání bedýnek nádherně napínaly a
povolovaly. Pružné ztepilé tělo se mrštně shýbalo a narovnávalo. Nemohla
jsem od té nádhery odtrhnout zrak. Václav si toho naštěstí nevšiml,
protože si právě velmi zaujatě prohlížel nabídku místních vín ve
stánku, ke kterému jsme právě došli. Prodavač si jeho zájmu okamžitě
všiml a vehementně nám začal vychvalovávat jednotlivé druhy vín
vystavené na pultě a na policích. Hned na pult postavil malé skleničky na
stopce, nalil do nich víno a nabízel nám jej k ochutnání. Znala jsem
Václava natolik dobře, abych věděla, co bude následovat. Rozhodla jsem se
toho využít. Chtěla jsem jít za tím nádherným mužem, abych mu řekla,
že je konec. Že to bylo naposled. Že už to s ním nikdy dělat nebudu.
„Václave, mě to nebaví. Zajdu se podívat támhle na ty látky. Ochutnávej
jak je libo. Počkáš tu na mě, ano? Za chvíli se vrátím.“
S potěšením souhlasil, protože věděl, že jej tak nebudu moci
v degustaci nijak brzdit. Šla jsem a svůj cíl nespouštěla z očí. Jeho
mohutná šíje se impozantně klenula nad davem. Kalhoty, přestože je měl
volné, dávaly občasným vyboulením mezi nohama tušit, jak velký nástroj
tam má. Já věděla přesně, jak velký je a co mi s ním umí dělat.
Ucítila jsem mravenčení v podbřišku. Kéž bych jej mohla ještě jednou
zakusit. Než jsem k němu došla, měla jsem mezi nohama pěkně kluzko.
Zpozoroval, jak k němu kráčím a usmál se na mě.
„Ahoj,“ oplatila jsem mu úsměv, „musíme si spolu promluvit.“
„O čem?“
„Ty víš o čem.“
„Nevím,“ dělal nechápavého.
„Je to naléhavé,“ trvala jsem na svém.
Neodpověděl. Přerovnával bedýnky na korbě tak, že na jedné straně
vytvořil prázdné místo. Pak na to místo ukázal.
„Sedněte si sem!“
Povrch korby stál od země ve výšce tak akorát k mému zadku.
„Proč?“
„Je to naléhavé,“ suše mi oznámil. Pak mě uchopil za loket a přinutil
sednout si na korbu. Nechápala jsem, co to má znamenat.
„Sundejte si kalhotky,“ zašeptal mi tiše do ucha.
„Cože?!“
„Sundejte si kalhotky!,“ zašeptal důrazněji.
Proboha, co chce dělat? On chce sex? Tady? Uprostřed davu? Pane bože!
Zešílel?
„Tak dělejte,“ řekl netrpělivě.
Viděla jsem mu v očích, že to myslí naprosto vážně. Najednou mi
vichřice dočista sebrala dech. Kluzko v rozkroku mě zapálilo jako
rozžhavené uhlí. Podbřiškem se mi roztekla láva. Sáhla jsem si pod
sukni.
„Nenápadně!,“ varoval mě.
Kalhotky mi spadly ke kotníkům. Shýbl se k jedné z bedýnek a uchopil ji.
Zároveň s bedýnkou sebral i mé kalhotky a schoval si je do dlaně. Zvedl
se a položil bedýnku vedle mě na korbu.
„Lehněte si,“ přikázal mi tónem nepřipouštějícím žádný odpor.
Naprosto vykolejená, pomalu jsem ze sedu přešla v leh na korbu. Odněkud
vytáhl plachtu. Chvíli se nenápadně rozhlížel kolem a pak mě celou rychle
přikryl. Ven mi trčely jen nohy, které mi visely z korby dolů. Plachta
voněla po ovoci. Na několika místech byla děravá. Jednou z děr jsem přes
škvíru v postranici viděla i ven na tržiště.
„Přitáhněte si nohy k tělu,“ slyšela jsem jej zašeptat.
Zvedla jsem nohy nahoru k sobě a pokrčila je podél těla. Tak jsem pod
plachtou zmizela úplně celá.
„Pořádně!“ zaslechla jsem rozkaz.
Chytila jsem se za holeně a přitiskla je co nejblíže k tělu. Sukně se mi
při tom vykasala nahoru. Nepatrně nadzdvihl plachtu a hleděl na můj holý
zadek vyšpulený naproti němu.
„Nohy od sebe!“
Takovému povelu jsem nedokázala odolat. Nestačilo mu to.
„Víc!“
Roztáhla jsem nohy, jak nejvíc jsem uměla.
„To je ono!“ zaslechla jsem jeho spokojený hlas. Postavil kolem sebe dvě
bedýnky a stoupl si mezi ně tak, aby na něj nebylo z boků vidět.
Tohle byla tak neskutečně absurdní situace. Všechny situace s ním byly
absurdní, ale tahle byla nejabsurdnější. Ležela jsem pod plachtou
s rozevřeným klínem, rozcapená jako žába. Z pod plachty jsem skrze
roztažená stehna zahlédla, jak si nenápadně rozepíná poklopec. Vypadl mu
z něj pořádně tlustý macek. Jakmile se z kalhot osvobodil, narostl do
impozantní délky. Rozechvěla jsem se vzrušením. V krku mě tlačil
knedlík. Klepala jsem se touhou. Mohutný žalud se vtiskl do mého vlhka.
Oblila mě vlna slastného napětí. Držela jsem stehna co nejvíce od sebe.
Žalud se zahnízdil v poševním otvoru. Prohnula jsem pánev a nastavila se
mu. Ta jeho mohutná věc započala cestu do hlubin mé vagíny. Cítila jsem
intenzivně, jak si žaludem rozráží uvnitř cestu, jak se poševní svaly
pod jeho náporem rozestupují a pouštějí jej mezi sebe. Jak mi božsky
nádherně klouže po poševních stěnách.
„Aáááááááááách!“ vydechla jsem nadpozemskou rozkoší.
Pomalu se ve mě pohyboval, předstíraje, že na korbě urovnává jednotlivé
bedýnky. Kluzké klouzání údu v pochvě a její pravidelné rozevírání
jeho mohutným korpusem, ve mě vyvolávalo mučivě rajskou slast. Ta slast mi
rychle stoupala z rozkroku vzhůru, rostla ve mě a připravovala mě
k orgasmu. Ten se na mě řítil neočekávaně rychle. Jeho mohutný úd do
mě zajížděl s pravidelností pístu parní lokomotivy. Pořád znova a
znova mnou projížděl, rozevíral mě svou impozantní tloušťkou a dorážel
do mě až po samý kořen. Hluboko uvnitř mi narazil na děložní hrdlo a
rozhýbal mi dělohu. V tu chvíli se mi pochva samovolně sevřela
mimořádně silnou kontrakcí. A tak jsem tam na korbě, já, žena svého
manžela naprosto nehodná, s cizím chlapem uprostřed hlučícího davu
souložící, neskutečně silně vyvrcholila. Z úst se mi vydral kvílivý
sten. Zatnula jsem zuby, abych hlasitě nekřičela. Z očí mi vytryskly slzy
z úporného přemáhání slasti. Slyšela jsem jej z pod plachty, jak tam
venku vzrušeně funí. Úd měl do mě na doraz zaražený a nehýbal s ním.
Má pochva jej v pravidelném rychlém intervalu orgastických kontrakcí
pevně stiskla po celé jeho délce. Cítila jsem, jak z něj při každém
stisku něco prudce prýští. Silnými stahy jsem si to z něj vymačkávala
přímo do dělohy. Pochva se mi naplnila čímsi teplým.
„Moniko! Haló! Jsi tu někde?!“ zaslechla jsem volání kousek vedle sebe.
Právě jsem procházela tou nejsilnější fází vyvrcholení. Všechno
v mém těle se chvělo a vibrovalo. Nedokázala jsem se ani leknout. Skrz
díru v plachtě a spáry v postranici jsem uviděla svého manžela, jak
stojí vedle dodávky a rozhlíží se po stáncích s látkami a
s oblečením.
„Sakra, kde ta ženská je?“ rozčiloval se. „Já jí ukážu! Já jí
dám co proto! Rovnou na zadek! A pořádně! Ta uvidí!“
Co proto a pořádně mi právě v tu chvíli dával jiný chlap, ne ale na
zadek, nýbrž rovnou do kundy.
„Dobrý den. Vy jste z rezortu, že?“ obrátil se přímo na muže
s genitálem zasunutým hluboko v lůně jeho ztracené choti, „neviděl
jste tu mou ženu?“
Ten jen zakroutil hlavou, že ne, zatímco mu ji mohutně plnil svým
spermatem.
„Taková štíhlá bruneta, trochu do zrzava.“
Muž s penisem právě stříkajícím do jeho ženy znova zavrtěl hlavou, že
ne. Manžel se bezradně rozhlédl kolem. „Monikóóó!“ zavolal a pak se
vydal směrem ke stánkům s oblečením.
Když dostříkal, přestal se hýbat. Jen jej ve mě tak naplno držel. Asi si
užíval postkoitální stisk mé pochvy. Zavrtěla jsem pánví, abych věděl,
že jej má ze mě vytáhnout. Pomalu jej ze mě vysunul. Leskl se mu po celé
délce poševním sekretem. Ze špičky mu stékal šlemovitý hlen spermatu.
Chvíli s údem zápasil, než se mu jej podařilo schovat do kalhot. Odhrnula
jsem plachtu a posadila se. Prodavačka ve vedlejším stánku na mě
překvapeně vykulila oči. Seskočila jsem z korby a upravila si vlasy.
„Musíme si promluvit,“ řekla jsem rázně a rozhlížela se po
kalhotkách. Nikde jsem je ale neviděla.
„Bude mi potěšením,“ usmál se a lehce uklonil.
„Ale teď ne. Musím běžet.“
Šla jsem hledat svého manžela. Nevěrná žena plná spermatu jiného muže.
Při chůzi ze mě pomalu vytékalo. Teklo mi po stehnech. Nakonec jsem byla
ráda, že kalhotky nemám. Dostala jsem na sebe strašlivý vztek. Nenáviděla
jsem se za to, co jsem manželovi zas provedla. Soptila jsem zlostí. Zlostí
sama nad sebou. Po té, co jsem Václava našla, důkladně jsem jej seřvala,
kde se toulá, že jej všude už nejméně půl hodiny hledám. Kajícně se mi
omlouval, že si dá pozor a že se mu to již vícekrát nestane.
Vraceli jsme se s Václavem mlčky domů. Mrzelo mě, jak jsem mu tak
nespravedlivě vynadala. Šli jsme pomalu. Dost jsem to tam dole cítila.
Pohlaví mě bolelo. Takový náklad se mi v něm nikdy před tím
neprojížděl. Rozjitřená vagína propouštěla kluzko mezi stehna. Jsem tady
sotva den a souložila jsem už čtyřikrát. Tak často v tak krátkém čase
jsem nešukala ani ve svém nejdivočejším období. Takhle to již dál nejde.
Tohle musí přestat, slibovala jsem si. Vzala jsem manžela za ruku a při
chůzi se o něj opírala.
Došli jsme k resortu. Za branou u vchodu do hlavní budovy stála
zaparkovaná dodávka toho chlapa. Toho, co ho do mě pořád strká. Bedýnky
s ovocem na ní ale již nebyly. Tentokrát tam byly nějaké kufry, kabely a
repro bedny. On ty věci z korby sundával a spolu s dalšími třemi muži je
nosil do budovy. Řekla jsem Vaškovi, že jsem si v recepci všimla stojanu
s pohlednicemi, a že bych si chtěla nějakou vybrat. Jen ještě nevím
kterou. Zeptala jsem se jej, jestli půjde se mnou. Věděla jsem, že ne.
Nesnáší, když dlouho vybírám. Rozdělili jsme se. Manžel šel na pokoj a
já si to vyřídit s tím chlápkem. Došla jsem k dodávce právě, když
vyšel z budovy ven.
„Potřebuji s tebou nutně mluvit.“
„Jo, jen to tu dodělám.“
„Ne, teď hned!“ trvala jsem na svém.
V tom za ním vyšli ostatní muži. Všichni tři si mě s velkým zájmem
prohlíželi.
„Za chvíli,“ trval na svém.
„Jen běž,“ strčil do něj jeden z mužů, „my už to tu zmákneme.“
Při tom se na mě významně usmál.
Překvapilo mě, že je také Čech. Jeho úsměv se mi ale vůbec nelíbil.
Zamračila jsem se.
„No tak dobře,“ souhlasil.
„Tady ale ne,“ stočila jsem zrak směrem k chlapům, kteří kolem nás
odnášeli repro bedny. Pořád se na mě tak podezřele culili.
„Za recepcí je vhodné místo,“ ukázal mi do budovy, „pojď za
mnou.“
Vešli jsme do budovy na chodbu. Ti jeho kámoši šli před námi. Zamířil do
prvních dveří na kraji. Vedly do malé místnosti se stolem, židlí,
skříní a postelí. Ve chvíli, kdy jsem vstoupila za ním, jsem zaslechla na
chodbě jejich tlumené hlasy: „To je ona? Jo? Je to ona?“
Zavřel za mnou dveře a ihned se na mě vrhl.
„Ne!,“ odstrčila jsem jej. „Řekla jsem, že chci s tebou mluvit, ne
šukat.“
„Mluvit až potom,“ znova se na mě vrhl.
Vší silou jsem se mu vyškubla. Jeho sevření ale ve mě již zapálilo
další mocný oheň. Pochva mě už tak nebolela. Zaplála mocnou touhou.
Touhou po velkém předmětu, který ji umí tak úžasně povznést až do
oblak. Třásla jsem se po celém těle. Zmítala jsem se na hraně útesu, do
kterého jsem nechtěla spadnout. Přitahována mocnou silou svého libida,
toužila jsem se zřítit. Veškerou vůlí jsem se ovládla.
„Čemu z toho ‚ne’ nerozumíš?“
Zkoumavě na mě hleděl. Něco z mého zoufalství se mi muselo odrážet ve
tváři.
„Tak promiňte,“ řekl v rozpacích.
To mě dopálilo. „Promiňte, promiňte,“ soptila jsem zlostí, „vrhneš
se na mě kdykoliv se potkáme a pak řekneš ‚promiňte’.“
„Omlouvám se.“
Jeho omluva mě dopálila ještě víc. Vzdalovala mě od útesu. Vzdalovala mě
od toho klouzavého pohybu uvnitř mého těla, při kterém se ve mě hýbe
celý svět.
„Myslel jsem, že to tak chcete.“
Zlostí a zoufalstvím se mi zatmělo před očima. Vzteky nepříčetná jsem
to už nevydržela.
„A proč mi sakra vykáš?!“ zaječela jsem. Totálně bez sebe jsem na
něj vychrlila: „Klátíš mě na potkání jak se ti zachce. Jsem jak tvá
sexuální otrokyně. Mrdáš mě od rána do večera! A pak mi vykáš?! Tím
vyjadřuješ co? Odstup? Tuhle ženskou neznám, jenom ji ojíždím?! Pane
bože! Nechávám se od tebe brousit v jednom kuse kdykoliv tě to
napadne!“
Došel mi dech. Zajíkla jsem se.
„A ani nevím jak se jmenuješ!“
„A… ale… ale tak to není!“ zakoktal se v rozčilení. „Je to úplně
jinak! Já vám vykám právě proto, jak s vámi zacházím.“
„To nechápu.“
„Je to jak jste říkala. Jednám s vámi jako s otrokyní. Přepadl jsem
vás. Znásilnil. Chovám se jako zvíře. Chtěl jsem to nějak vyvážit.
Nějakým způsobem naznačit, že pro mě nejste jen sexuální objekt. Že si
vás vážím i přes to všechno, co s vámi provádím. Nejste pro mě
žádná laciná děvka. Jste úžasná! Krásná! Krásná, až oči
přecházejí. Jste má bohyně! Bohyně, které to hrozně rád dělám!“
Překvapená a zaskočená, myslím, že jsem se červenala. Zlost mě nadobro
opustila.
„No dobře,“ usmála jsem, „ale je to divné, když spolu souložíme.
Možná bychom si přece jenom mohli tykat, nemyslíš?“
„Jistě,“ oplatil mi úsměv, „když si to přeješ.“
„Přeji si to,“ řekla jsem něžně, aby pochopil, co všechno si přeji,
aby mi hned teď udělal.
Vtom se na chodbě ozval hluk. Dveře se rozlétly dokořán a dovnitř vpadli
ti jeho kamarádi.
„Tady jste vy dva!“ křičeli na celé kolo a hned se se mnou začali
seznamovat.
„Ahoj, já jsem Daniel,“ představil se mi urostlý štíhlý muž.
Pohlednou tvář měl zarostlou krátkým plnovousem. Dlouhé vlasy měl
stažené dozadu, svázané do culíku. Oči mu jiskřily a jeho stisk byl
pevný. Pak se mi představili Karel a Radek. Byli to podsadití týpci
s širokými rameny a mohutnými svaly na rukou. Krátké hnědé vlasy,
hnědé oči, lišácký úsměv. Byli si nápadně podobní. Později jsem
zjistila, že jsou bratři. Daniel je kuchař. Vaří v nedalekém luxusním
hotelu. Karel s Radkem provozují půjčovnu potápěčského vybavení a
pořádají potápěčské kurzy. Všichni tři na mě hleděli s neobvyklým
zájmem. Jako kdyby nikdy ženskou neviděli.
„No, nebudeme vás rušit,“ prohlásil Daniel a mrkl na mě a pak na něho.
„Jen jsme ti Tobiáši přišli říct, že je vše připraveno.“ Plácl
Karla s Radkem po ramenou. „Mizíme!“ Se smíchem vyběhli ven.
Když odešli, pustila jsem se do něj.
„Co jsi jim o mě navykládal?“
„Nic,“ odsekl přesně tím tónem, jakým Václav zapírá.
„Tak co jsi jim řekl?,“ nedala jsem se.
„Všechno!“
„Co všechno?“
„Úplně všechno.“
„Proboha proč?“
„To bys musela znát okolnosti,“ řekl mrzutě.
„Sem s nimi! Spusť!“
„Líbí se ti?“
„Proč se ptáš?“
„Tak líbí?“
„To sem teď netahej. Nemá to s tím co dělat.“
„Právě že má! Ženským se hrozně líbí.“
„No a?“
„Ženy po nich šílí. Běhají za nimi. Pronásledují je. Samy jim lezou do
postele. Můžou mít kteroukoliv z nich. Stačí jen pokynout. Myslím, že
už pokynuli na všechny, co tu kolem jsou.“
„Na a co s tím jako?“
„Mlsáš ráda? Co máš nejraději? Čokoládu? Představ si, že by sis jí
mohla jíst, kolik bys chtěla. Hory čokolády. Chápeš?“
„Ne.“
„Jsou vyhořelí. Už je to nebaví. Sex jim už nic neříká. No a tak,
když jim někdo vypráví, že potkal ženu, která nejen že mu do postele
neleze, ale zuřivě se brání, tak mají oči navrch hlavy. Chtějí všechno
vědět. Dychtivě naslouchají každičkému detailu. Chtějí dopodrobna
popsat, jak moc divoké to s ní je.“
„To je hrozné!“
„V očích jim hoří plameny…“
„Nech toho!“
„…a chtěli by to také zkusit…“
„Pane bože!“
Rozhostilo se dlouhé ticho. Mráz a horko mi běhaly po zádech. V krku jsem
měla sucho. Vypadlo ze mě:
„Ty bys je nechal?“
„Co?“
„Je to zkusit.“
Upřeně na mě hleděl.
„Nechal.“
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Marta
Už jsi zažil sex s nadrženou profesionálkou, která má zrovna chuť na pořádný ohon, který bych si hned vzala do pusinky a pořádně ti ho do sucha vykouřila?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 453
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA MARTA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Týna
Kalhotky jsou zbytečnost. Mám ráda chození naostro, sex kdekoliv a kdykoliv pro mě není problém. Rozdáme si to spolu, máš na to chuť a není nikdo s kým by sis to udělal?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 459
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA TYNA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Verča
Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 457
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Monika Lada
