Jak dvě baby přepadly millitar
Tak jsme se my, dvě baby, jednoho dne rozhodly, že cestu na koňský tábor, kam jsme jely „vedoucovat“, si zpestříme zastávkou na millitary táboře. Co víc, nejen že se v táboře jen tak trapně zastavíme, ale že tábor prostě přepadneme! Nic jsme nedaly na varování, že tábor je nonstop hlídán ozbrojenýma hlídkama postavenýma ve dvou řadách a že nikdo cizí, natož nějaká ženská, se do tábora živý nedostane. Nějaká parta 50ti maskovaných tupců mužského pohlaví samozřejmě nemůže mít na briskní inteligenci dvou ženských, z toho jedný nefalšovaný blondýny!
Povzbuzeny touto myšlenkou a skutečností, že s sebou máme obranáře – psa Cara, který si svými zuby v tlamě na 50tikilovém těle zajisté poradí z každým ohrozitelem, jsme se okolo půl 11 hodiny večerní přiblížily autem na dosah tábora. Poslední kilometr jsme se v naprosté tmě přibližovaly bez světel a to tak, že Irča (to byla moje spolubojovnice)šla před autem a já jela za její siluetou. Nebylo to až tak složité, jelikož její blond vlasy a bílé tričko vpodstatě nešlo přehlédnout. Když jsme se přiblížily do místa, o kterém jsme si myslely, že je tak 500m od ležení, tak jsme zaparkovaly auto a dál jsme se jaly přiblížit k táboru pěšky. Plížily jsme se rychlostí 10m za 1 minutu a velmi opatrně a nenápadně jsme zkoumali situaci a terén. Cara jsme samozřejmě měly s sebou. Po cca 100metrech, jsme zjistily, že Irčino bílé tričko není zrovna nejšťastnější volba, že září mezi stromy téměř stejně jako kdyby šla z rozsvícenou baterkou, takže jsme se zase odplížily zpět k autu se převléct. Když jsme byly téměř zpět u auta, tak Car najednou vycítil nebezpečí a začal jako o život štěkotem odhánět vetřelce. Utišit jsem ho mohla pouze tak, že jsem mu sundala košík a silou mu zavřela tlamu. Tím vetřelcem, který nás tak ohrožoval, nebylo nic jiného, než naše auto uprostřed pole. Nakonec jsme se ve zdraví dostaly zpět k autu, Irča se převlíkla a my jsme se vydaly znovu plížením vpřed na cestu…Po několika desítkách minut, několika pádech, úlecích, že už po nás někdo jde, a několika záchvatech smíchu jsme se nakonec dostaly na kraj tábořiště. Nezapomněly jsme se pochválit, jak jsme dokonale maskované, že nás nikdo neodhalil a posíleny vlastní pochvalou jsme se doplížily až do MASHe – táborové kuchyně. Stále bez povšimnutí!!! Teprve tady jsme zjistily, že je tábor zcela vylidněn! Dvě hodiny jsme se plížili po okolí, abychom nakonec přepadly prázný tábor!!
Touto zkutečností jsme byly velmi překvapeny, jelikož to znamenalo, že tu není nikdo, kdo by mohl obdivovat náš hrdinský a obdivuhodný počin! Jaly jsme se způsobit tedy nějaký chaos. Chopily jsme se poklic od polní kuchyně o začaly s nimi urputně bušit do várnic. Po několika minutách neskutečného lomozu jsme byly naprosto vyčerpané, nicméně efekt žádný – nikde nikdo. Vzchopily jsme poslední síly a v rámusení pokračovaly…V tu chviličku se rozepnul stan a v zápětí z něj vylezlo spousta láteření…a za ním kuchař. Následná konverzace byla: „Čau, co tady děláte?“ „Sme vás přepadly.“ „Aha, …“ a odešel zase spát. Nu což, pustily jsme se znovu do lomození. Za chvíli se v dálce vynořily 2 světýlka a za nimi pak dva vojíni:…„Dobrý den, pane, teda vlastě pani“ „Ahoj“ „…“ „Sme vás přepadly“ „…aha. Tak my dem zase hrát“ …a zmizeli v lese.
Nu což, tábor jsme dobyly tak jsme se šly ještě podívat, co že se děje v lese…Jako předvoj jsme vyslaly Cara, daly jsme mu na krk čelovku zapnutou do módu blikání a vydaly jsme se za ním – nevěřili byste, co může způsobit v lese, kde se všichni nějak maskují, způsobit to, že se tam najednou velkou rychlostí pohybuje blikací světlo (Car vzhledem ke své černé barvě vidět nebyl)..Od reakcí typu „ty debile, zhasni“(promluvil keř) přes „vole, viděls to?“(vyřknula kopka listí) po „ty krávo, co to je za světlušku?“(řekl kmen stromu)… Nakonec jsme ještě dokázaly jednomu z velitelů útvaru, jenž si velmi zakládal na neustálé přítomnosti nějaké vojenské čepice na své hlavě, právě tuto čepici ukrást, a to přímo z jeho hlavy, aniž by zpozoroval, kdo to byl…ale to už je jiná historka…
No a to bylo řečí, že prý je millitary tábor nedobytný, a kdesi cosi. A to si říkají vojáci… (Druhý den se nám snažili namluvit něco o tom , jako, že "se to prý může stát jednou za deset let ;-)). To jim samozřejmě nežereme a od té doby se s Irčou vychloubáme, jaké jsme dobré, že jsme dokázaly ve dvou přepadnout millitary tábor s 50ti klukama. (To, že byl prázdný, protože všichni hráli hru, většinou už zapomeneme dodat ;-))
Takže pozor, milí vojáci, třeste se! Letos se na vás zase chytáme!
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Blanka
Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 452
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Veronika
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Martina
