Kalifornský synek (1)
Bylo parné, Kalifornské odpoledne. Nejméně 35 stupňů v temném stínu a zrovna jsem měl na sobě džínové kalhoty, u kterých se mi o sebe třely stehna a vyvíjely větší a větší bolest. Byl jsem starý,otrávený a opilý. Slunce se přitom šťastně rochnilo úplně nahoře, přímo nademnou. Žluté a bolavé. Auta kolem mě projížděla a já hltal jejich zplodiny plnými doušky. Měl jsem na sobě ještě krátkou, světle modrou košili, na které byli vidět cákance potu, jenž jsem díky své krátké námaze dokázal vyprodukovat. Většina lidí byla v téhle době zavřená v kancelářích a ucucávaly svoje přeslazené kafe. K tomu všemu jsem ráno dostal nekončící sračku, jenž si na svůj účet vyžádala to, že mě momentálně svrběla moje rozedřená pr*el od toaletního papíru. Jednoduše, ráno jako malované…
Momentálně jsem měl namířeno na poštu, kde jsem byl také dříve zaměstnaný. Nyní jsem byl na podpoře a zaměstnával jsem se maximálně občasným napsáním básně o dalším egoistickém idiotovy, který dokázal promrhat celý život chlastáním. O sobě.
Stále bylo trpké vedro a tak jsem si alespoň rozepnul prochcanou košili a nechal nakouknout svůj pupek na dnešní svět. Jít se ožrat(ještě víc) ani zajít do bordelu, jsem v tuhle chvíli neměl vůbec chuť. Chodit do bordelu ve dvě hodiny odpoledne, jsem bral vždycky jako typ úchylky, která se mohla provádět až pozdě večer. Podobně jako psaní básní.
To, že se můj život neubírá stejným směrem, jakým jsem smýšlel, jsem zjistil už dávno. Možná už když jsem se narodil tak mě život začal přežvykovat jako předkrm pro něco většího. Teď jsem už jen čekal, až mě vyplivne jako odpornou mouchu s potrhanými křídly, která cyklistovi vlétla náhodou do úst.
Posledních pár týdnů jsem vykašlával tmavě černou krev. Neřešil jsem to. Přece jen, byl jsem zbytečný člověk. Moji rodiče už byli několik let po smrti a můj život nestál za nic. Nikam jsem nesměřoval. Byl jsem jen další figurkou na životní šachovnici a čekal jsem na smrt, která na mě dýchala na každém rohu. Jediné s čím jsem si byl jistý, bylo to, že ráno vyjde slunce. Alespoň tomu všechny okolnosti nasvědčovaly.
Každou chvíli jsem zašel do stínu, jenž vrhaly maličké stromky, Alespoň na okamžik ukryly můj obličej s její kyselou grimasou označenou alkoholem, pouličními bitkami a životem, před žhnoucím sluncem. Bylo to jako by jste jely tunelem. Tma, světlo, tma a zase světlo které mě oslepovalo a pálilo do mojí tváře porostlé tvrdými vousy.
Přešel jsem hlavní silnici a vešel jsem do malého obchůdku který byl značně zanedbaný. Nasvědčovalo tomu několik děr v mléčně bíle zdi, zprohýbané mříže, které byli přidělané k masivně vypadajícím dveřím obchodu. Tak i hluboká díra na chodníku ze které začínala růst tráva. Nejspíš tam dříve stál křiklavě červený hydrant. Nemohl jsem posoudit jestli to vydá lépe teď nebo před tím. Majitel obchodu by měl jaksi smůlu kdyby se jeho malou živnost rozhodly navštívit, do ruda šlehající plameny.
Za pultem stál jakýsi malý shrbený muž. Tak metr padesát. ,,Zdravím vás pane!“ pronesl už skoro rutinně. Měl maličké oči lehce podlité krví a na hlavě ani jeden jediný vlas. Oblečený byl do modré pracovní uniformy. Skoro stejná jakou jsme musely nosit do školy, kam jsem jako malé dítko neznajíc vnější svět ani jeho špínu která ho obývala, za nátlaku rodičů navštěvoval. Byl to nejspíš čínský přistěhovalec, jenž přicestoval do Kalifornie za vidinou rychlého zbohatnutí. Skoro jako zlatokopové na Aljašce.
,,Jedno pivo v plechovce bych poprosil,, Prořízl chraplavý hlas ticho které se linulo obchodem, (krom malého větráčku který vydával vrnivý zvuk) , jenž se s velkými potížemi vydral z vysušeného krku. ,,Tady máte paně.“ Řekl primitivní angličtinou a podal mi plechovku, ze které ztékaly kapičky vody. Ihned jsem jí s doprovodným orchestrem zasyčením otevřel, pár kapek vyprsklo ven a polovinu jsem vyprázdnil. Bylo osvěživě studené a hořké.,Darek zdarma!“ Uslyšel jsem Číňana, přičemž mi před obličejem zběsile mával nějakou věcičkou, kterou třímal v kostnatých prstech. Byl to miniaturní Ježíš, s kývající hlavičkou vysoký několik centimetrů. ,,Dnes ráno, nám jich así tucet přinesl farář zdejšího kostelá“ zasmál jsem se. Ovce… Pomyslel jsem si a Ježíš souhlasně přikyvoval, zatímco jsem mu okolo koulí ovinul ruku. „Díky“ Pronesl jsem ironicky a odebral jsem mu figurku z ruky. Otočil jsem se k odchodu a otevřel ocelové dveře, za doprovodu skřípání a hlasitého větráku, který byl pověšen na stropě. ,,Nashledanou a Bůh s vámi!“ Zakřičel za mnou, ještě podsaditý Číňan a nuceně se na mě přitom usmíval. ,,Hitler vole!“ pronesl jsem nahlas a zároveň opatrně, tak aby to jasně slyšel. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem chtěl mít vždy poslední slovo. Nebo jsem jen s jeho “názory“ nesouhlasil. Cítil jsem se jako revolucionář, bez možnosti revoluce…
Zabouchl jsem za sebou pevné ocelové dveře tak silně, až jedna plastová destička vypadla a s lehce tlumeným žuchnutím spadla na zem. Vešel jsem zase do toho světa, kde už nevládly věci jako ksicht, krásný ksicht přetékající botoxem, talent… ale peníze. “Bohužel“, já nikdy neměl ani jedno. Naneštěstí, i přes vedro, které mi začínalo zamotávat hlavu stejně jako nádherné ženy, jenž proplouvaly mým životem (podobným způsobem jako vor překonává rozbouřené peřeje) jsem si všiml okouzlující černošské dívky, jak se ladně pohybuje na vyšších podpatcích. Na sobě měla pouze šedé tričko a krátké džínové kraťásky, jenž zakrývaly maximálně půlku karamělově zbarveného zadku. Byla to šlapka, byl jsem si tím jistý. Zahnula do nového květinářství které jsem ještě neviděl, musely ho postavit během pár týdnů. Věděl jsem že dlouho nevydrží. Stálo na místě nedávné hospody, která se za rok, dokázala zadlužit do stovek tisíc. Rozhodl jsem se počkat, sedl jsem si na dřevěnou lavičku jenž byla dostatečně dlouhá na to abychom se na ní vešly oba. Já a starý bezdomovec. Nebyl mezi námi až takový rozdíl. Oba dva jsme bloudily životem bez cíle, byli jsme alkoholici, a oba jsme měly rádi ženy. Alespoň jsem si to myslel. Byli jsme oba schovaní pod růžovým stromem, jenž nás sám ochraňoval před slunečním žárem. Přehodil jsem si nohu přes nohu, zatímco se mé sýraté nohy ukázaly na svět v plné kráse. Při tom čekání jsem si zapálil cigaretu. Škrtl jsem zápalkou a přiložil k cigaretě. Opět se má ústa naplnila horkým vzduchem. Horkým ale ukájejícím mojí cigaretovou závislost. Opřel jsem se na lavičce a zaposlouchal jsem se do štěbetání lidí, mluvení ptáků a chrápání bezdomovce. Byl jsem Kalifornský synek. Co víc si přát…
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Týna
Kalhotky jsou zbytečnost. Mám ráda chození naostro, sex kdekoliv a kdykoliv pro mě není problém. Rozdáme si to spolu, máš na to chuť a není nikdo s kým by sis to udělal?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 459
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA TYNA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Blanka
Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 452
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Sofie
Jsem přitažlivá čertice se sametovou kůží a nejraději to mám zezadu. Nejlepší bude, když se mi vystříkáš na záda a já pak nebudu meškat a vykouřím tě do poslední kapičky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 451
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SOFIE text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Martin Gabriel
