"Škoda,že to byl jen sen..."
Bylo ráno,probudila jsem se a otevřela jsem oči.Každému normálnímu člověku by se to ráno zdálo zcela normální až obyčejné,ale mě ne,už z jednoho jediného důvodu.Já NEJSEM normální!Jsem totiž posedlá jedněmi bytostmi –bytostmi,které chodí po světě,aniž by o nich kdokoliv věděl,bytosti jenž sají krev z nevinných obětí,bytosti,kterým my lidé říkáme upíři.Když to teď víte,tak se vám,nebo alespoň většině z vás vybaví Upíří deníky,Twilight,Škola noci,Underworld nebo Van Helsing,prostě jakýkoliv film s upíry…Ale moje představa o nich se neshoduje z žádným z těchto filmů.
To ráno jsem vstala,jako každý jiný den,ale cítila jsem se…zvláštně,vyjímečně.Ignorovala jsem ten pocit –nemohla jsem se rozptylovat už jen proto,že dneska ve škole píšeme moc důležitých testů,ale i proto,že uvidím poprvé svého otčíma.Brr,už teď se třesu.Od té doby,co od nás táta odešel,byla máma na dně…Ale co potkala otčíma,je to pokud možno ještě horší –je neustále nervózní,chodí pozdě domů,vypadá pořád hůř a hůř…
Jinak mám ještě bratra.Jmenuje se Ray a je mu osm,je šíleně otravný,ostatně jako každý mladší sourozenec.Mimochodem,mě je sedmnáct a jmenuji se Emanuel,vím divné jméno,každý říká,že je klučičí,ale přátelé mi říkají Em,teda spíš říkali,protože co od nás táta odešel a já našla zalíbení ve vampyrismu,se se mnou už nikdo nebaví,ale alespoň mě nešikanují,jako pár lidí z naší školy,kteří se našly ehm nevhodné koníčky…
Od postele jsem rychle zamířila do koupelny.Oblékla jsem se,nasnídala a před odchodem ještě trochu upravila..nedělám si černé linky,výrazné líčení,nebarvím se ani nenosím všude řetězy –dokonce nemám ani tetování ani piercing,jako lidé,kteří také milují upíry.Nemám ani světlou pleť,právě naopak,mám jí po tátovi olivovou,také jsem po něm zdědila husté černé vlasy a velké hnědé oči.Nikdy jsem se nedozvěděla,odkud táta je…Mamka,ještě než nás s bráchou měla,hodně cestovala –nejen po Anglii,kde bydlíme (přesně v pobřežním městě Plymouth).A na svých cestách potkala tátu..nic víc o tom nevím,vlastně jsem se ani nikdy moc nevyptávala,stejně tak ani nic moc nevím o tátově náhlém odchodu.Prostě ze dne na den byl pryč i se svými věcmi,to nám řekla máma.Po mamce jsem také drobná a malá,jediné na co jsem pyšná je,že dokážu být absolutně nenápadná,když chci.
Ve škole se nic zajímavého nestalo,s testy,které jsme psali,jsem byla celkem spokojená.Po obědě jsem zamířila rovnou ke své skříňce.Naštěstí jsme neměli odpolední vyučování,už jsem se obávala,jen setkání s otčímem…Otevřela jsem si svou skříňku a chtěla jsem si vzít kabát,rukavice,čepici a šálu,jako obvykle,ale ve skříňce byl jen kabát.Možná jsem se nezmínila,že mě sice nešikanují,ale občas se mi něco ztratí…Občas si připadám jako Lenka Láskorádová z Harryho Pottera.Povzdychla jsem si a pak jsem se podívala okolo skříňky,do koše a všude kde by moje věci mohli být (samozřejmě jsem nevynechala místa,kde v HP Lenka svoje věci našla).Jak jsem předpokládala,tak se nic neobjevilo!Kdybych sem nechodila už tři roky,tak bych to nejspíš šla nahlásit,ale už vím,že by se tím stejně nic nevyřešilo a ještě bych na sebe upoutala pozornost.A to je to poslední,co bych zrovna teď chtěla…Nakonec jsem jen pokrčila rameny,oblékla si kabát a vyšla jsem ven ze školy.Už jsem se chtěla vydat na autobus,když jsem si všimla něčeho barevného na stromě vedle právě přestavované haly.Přesněji školní hala se přestavuje už asi tisíc let,protože nikdo ze školy v ní ještě nikdy nebyl (včetně mě).Hodiny tělocviku máme za školou na starém parkovišti –nic moc,ale podle ředitele a učitelů,je to dostačující.
Když jsem přišla k té barevné věci blíž,poznala jsem v ní svojí rukavici.Měla jsem štěstí.Když je tam jedna,tak může být poblíž i druhá a možná i šála a čepice!Rozhodla jsem se obejít plot okolo haly.Věděla jsem,že tam nikdo nechodí.Ti,kteří kouří nebo si píchají drogy nebo se prostě jen ulívají ze školy chodí až dál k lesu (který leží až daleko za parkovištěm). Na plotě před halou byla přidělaná cedule a ta byla nejspíš ten důvod,proč všichni chodili až k lesu…nejspíš to nebylo nápisem na ní „Vstup zakázán,nebezpečí poranění“ i když,možná z části.Celá hala,totiž působila celkem strašidelně… Obešla jsem skoro celý plot,ale nic dalšího ze svých věcí jsem nenašla,navíc se začalo zatahovat…A jelikož jsme pobřežní město,tak tu bývají často bouřky.Už už jsem se chytala odejít,když jsem si zpozorovala napravo nějaký pohyb.Otočila jsem se a uviděla jsem svojí čepici na keři za plotem u haly.Chtěla jsem tam vlézt,ale jak?Okolo byl jen uzávěr plynu,ze kterého by se možná dalo přeskočit..Vtom jsem zase uviděla pohyb,tentokrát za keři na druhé straně plotu.Už jsem byla docela vyděšená,ale stejně jsem chtěla svojí čepici (od Funstormu za 20 euro) zpátky,stůj co stůj!Sundala jsem si baťoh a potichu si řekla „o.k.,to zvládnu“ poté jsem vylezla na uzávěr plynu..odrazila jsem se a naštěstí jsem jen o vlásek minula dráty na plotě.Došla jsem si pro čepici a chtěla jsem najít cestu zpátky,když jsem ucítila jako kdyby mi někdo dýchl na krk,vyděšeně jsem se otočila a utíkala jsem směrem k plotu,s mojí šikovností se mi povedlo zakopnout a narazit si o betonový sloupek ruku.Při tom spěchu jsem si nevšimla,že jsem se i nějak řízla a začala mi ze zápěstí téct krev –nic velkého,jen malý škrábanec…Uslyšela jsem jakýsi svist,jako když po obloze prosviští stíhačka akorát trochu tišeji..Něco mě chytlo za ruce a já se marně snažila vykroutit.Znovu jsem upadla,tentokrát jsem se ale rychle zvedla a utíkala co nejdál,doběhla jsem do rohu plotu..byla jsem v pasti.Okolo mě se něco mihlo a otřelo se mi to o ruku,byla jsem strašně vyděšená.Utíkala jsem dál podél plotu,hledala jsem díru,cokoliv,čím bych se mohla protáhnout ven…Najednou jsem do něčeho narazila,už asi po desáté jsem se svalila na zem a to něco do čeho jsem narazila,mě zvedlo na nohy.Opatrně jsem zvedla hlavu,málem jsem se neudržela na nohách.To něco do čeho jsem narazila byla jakási postava,zahalená do černé kápi.Panebože,panebože,mumlala jsem si pro sebe,sice nejsem zbožná,ba právě naopak,ale byla jsem k smrti vyděšená.V posledním momentě,než jsem omdlela,jsem viděla červené oči,ostře řezanou tvář a pomyslela jsem si..našla jsem ho? Je to snad upír?Pak jsem ale ucítila řezavou bolest pulzující od krku do celého těla.. Byla tma. Probudila jsem se.Bylo ráno.Ležela jsem ve své posteli,otevřela jsem oči a viděla jsem před sebou další nudný den.Ale dřív než jsem vůbec otevřela oči,se mi pod víčky mihly obrazy.Červené oči.Krev.Bolest.Strach…Upír…Všechno se mi vyjasnilo..Potom jsem si ale jen povzdychla a zamumlala „Škoda,že to byl jen sen…“ a zase jsem vstala a šla do koupelny.Přitom jsem si ani nevšimla dvou malých dírek na mém krku…
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Simona
Chci to udělat tvrdě do zadečku! Vůbec se se mnou nemazli a začni mi to dělat do mé kakaové dírky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 455
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SIMONA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Veronika
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Danka
Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 454
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
AliFaith
