Stadium Arcadium
Stadium Arcadium – Lovec Cb (We Believe)
Bolek, lodní kuchař, vydával večeři. Velkou naběračkou lovil cosi ve velkém hrnci. Děti stály poslušně v řadě a v rukou se jim pod tíhou hrnčičího obsahu lámaly plastové misky. Bolek věděl, že děti a mládež musí pořádně jíst. „Další!“ zařval Bolek když dvě vteřiny neměl komu co nandat. Kája, brzda, se zase zakecal. „…můžu jen maso?“ zeptal se nevinně. Bolek mu už ale zatím stačil převrátit do misky obsah naběračky ve tvaru naběračky. „…a nechceš narvat drát do voka?“ zařval Bolek popuzeně. Kája tam stál jak tvrdé y a koukal do misky „Bolku, nepudeš s náma na dízu?“ pospíšil si Kája na udobřenou „..ti ho narvu i do druhýho….mazej“ Kája sklopil hlavu a odcházel „…V1NKU sis vzal?“ zařval už notně popuzený Bolek. Kája si málem vyvrátil kolena naruby jak rychle se otočil, aby si vzal zapomenutou V1NKU. Bohužel tak rychle jako Kája se neotočila plastová miska s večeří, ono totiž Kájovi dělalo maličko potíže zkoordinovat dva pohyby najednou. Takže když stál Kája znovu u Bolka a v ruce držel citrónovou V1NKU, docela dobře a logicky se divil, kde má asi tak misku. Miska si lehla na zem a Kája se díval střídavě na misku a na VlNKU a nemohl pochopit jak se tohle stalo. „…do chamradího hvozdu! není tvoje máma ovladač na video??“ Bolek práskl naběračkou a šel se uklidnit do lednice několika doušky výborného námořnického oleje.
Jemná vlákna hebkých cirrů téměř neznatelně postupovala ze severozápadu a nenápadně se rozlévala po celé obloze. Dosud to byla jen nevinná hra rozmanitých tvarů ve shlucích přemrzlých kapiček vody kdesi v horních vrstvách troposféry. Kluci si hráli na rappery a holky si malovaly nehty. Psi honili kočky a kočky se tvářily že jim to vadí. Lodní kuchař Bolek stál ve dveřích kuchyně, zakrýval si rukou oči proti slunci a pozoroval nebe „…do elektrický mašiny!!…něco se blíží…se na to vykakám…zase bude chcát…“. Bolkova tvář, to byla tvář dobrodruha ošlehaná ostrými mořskými pasáty. „Jak to můžeš vědět, Bolku?“ divily se děti. „…chceš zítra večeři?“ odvětil zostra Bolek “ „..tak neotravuj a di se schovat“.
Jaké bylo překvapení všech, když se za pár okamžiků na obzoru objevil obrovský mrak. Mocná virga pod jeho základnou dávala Bolkovi za pravdu. Byl to král mraků – obří Cumulonimbus z královského rodu capillatus incus. Jeho obrovský, mohutný a dechberoucí vrchol ve tvaru děsivé kovadliny právě prorazil spodní vrstvu tropopauzy. Bolkovi oči se zaleskly obavou. „…do elektrický mašiny!“. Být pilotem povětroně znamenalo okamžitý návrat na základnu. Cumulonimbus nedaroval život zadarmo, působil jako obrovský nebeský vysavač, který do sebe nasával vše živé a vynášel do horních vrstev troposféry, kde to vše živé hynulo a jako přemrzlý hranol dřív nebo později se bezděčně zřítilo na zem. Najednou bylo všude ticho. Ze stromů zmizel život, mravenci zalézali pod dlažební kostky a dotěrné mušky přestaly otravovat. Bylo takové ticho, že …… Najednou se ozval praskot větví, to jak rychle a náhle se přihnal větrný poryv o síle vichřice. Oblohu zahalilo černé temno. Blesk, druhý a za ním hned další prořízly oblohu a ohlušující hromová a navždy ostrá rána prořízla smírné ticho….
Pomalu přestávalo pršet, noční obloha se rychle vyjasňovala a zemská radiace napomáhala kouřovým dýchánkům ze zemských obláčků vodní páry vytratit se kamsi do ztracena. Ustalo dunění českých hitů na pomatené chorvatské diskotéce, zatímco vedoucí svolávali své oddíly. Všichni se pomalu stahovali k východu, kde z borovic vypadávaly kapky kondenzované vodní páry. A najednou „…co se to tam válí, není to Bolek?“ ukazoval Kája nevinně a vzrušeně rukou kamsi do promočeného borovicového lesa. A skutečně, tam kousek od cesty, cosi se tam válelo. Děti s otevřenou pusou nechápavě pozorovaly kružnice z fosforů (pozn. módní plastové boty), to jak Bolek tam cosik prováděl.. „Bolku, není ti nic??!!??“ volaly děti i vedoucí, jeden přes druhého. Odpovědí jim bylo jen ostrý hvizd fosforů v nových – dosud nevídaných tvarech. To jak Bolek kroužil nohama. Všichni se dívali tím směrem a zvědavě i s mírnou obavou sledovali co se bude dít. Rykot kružnic ustal a z lesa vyšel Bolek. Rozhodil rukama „…no co, sem se byl vysrat….“ Všichni pozorovali Bolka a lapali po dechu „…do elektrický mašiny!!!“ zahalekal Bolek „…sem do toho ŠÁH!!“ a jako důkaz zvedl ruku. Ale to už ostatní zavřeli ústa i přivřeli nosní dírky a rychle utíkali pryč, bo Bolek tam ve fosforech nebezpečně zvedal rukama a prosil o kapesník. Z diskotéky vyšel přiožratý hrvat a mával rukama stejně jako Bolek, s tím rozdílem že Bolek nehiphopoval. Bolek zbystřil a vyšel vstříc hrvatovi. Přiožratý hrvat samou radostí ze setkání s novým kámošem, čehůnem, vrazil do Bolka a políbil ho na tvář. Bolek si odfrkl a poplácal poznamenanýma rukama hrváta kamarádsky po zádech, a ještě jednou, pak dvakrát a ještě jednou, bo přátelé si maj pomáhat.
Celá partia se vracela z diskotéky na ubikaci a Kája, ten Kája, co pro Vlnky večeři zvrhnul, vylezl na plot jedné z mnoha rodinných vilek a utrhl granátové jablíčko. Krásné, nevinné, sladké. Uchopil granátové jablíčko do pravé ruky, mocně se napřáhl a s vervou vzpěrače praštil granátovým jablíčkem o zem. Rána to byla tak veliká, že Bolkovi kus toho granátového jablíčka přistálo na tváři. Zakoulel očima, vykročil ke Kájovi a zařval na něj „…kaká tě život???“ Vystrašený Kája utekl do lesa.
Partia dorazila k ubikaci a usadila se na přízemní zídce u vstupní branky, Bolek v bakelitových fosforech dovrávoral o něco později, bo fosfory to byly fešné, ale blbě se v nich chodilo. „…je to aspoň sladký?…“ zeptal se Bolek Dominiky, která kdesi utrhla svazek hroznového vína. „…je…“ odvětila „…chceš…?“ zeptala se vyzývavě. Bolek si s chutí „nasoukal“ do pusy hrst hroznů, kousnul a začal řvát „…do králičích hoven!!. Dyk je to kyselý jak citrónka….A kašlu na vás! Zejtra nedělám snídani! …v jedenáct si přiďte pro V1NKY…“ ustoupil o krok, roztrhl poklopec a začal močit na zídku na které seděli „všichni“. „Bože, Bolku, Bože“ křičeli děti a utíkali spát. Zůstal jen Kája dorazivší právě z lesa „…a Bolku? Můžu zítra dvě?“
Noc pokročila k vrcholu, obloha znovu podivně potemněla, zpoza davu střešních přístřešků zvedl se vítr, zatímco Bolek rovnal na stůl komínky z citronových V1NEK. Průvan ve viladomu strhl jedny z nedovřených dveří a drze je dovřel sám. Bolek si odfrkl, zavrávoral a podíval se na neutěšenou a nevybouřenou oblohu „…by mohlo smočit…“ řekl si spíš pro sebe, ale sotva to dořekl, krůpěj velkých mořských kapek smočila jeho tvář, tvář lodního kuchaře ošlehanou ostrými pasátovými větry, dosud nevybouřený vichr zlomil nohy komínkům V1nek a Bolek mohl jen litovat, že nemá k dispozici záběry z meteorologických radarů a geostacionárních družic……..
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Danka
Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 454
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Verča
Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 457
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Zdenda
