Z nebe mráčků pohádka
Uprostřed lesů z borovic, skalních jezírek, rybníčků menších, zelených i větších, vprostřed úrodných borůvkových plantáží stál jeden letní tábor s přísným‘ režimem.
Rodiče ho dovezli brzy zrána, neboť spěchali na nudnou dovolenou k moři a stal se tak prvním účastníkem tábora. Ale nebyl tu poprvé. Dychtivě a s napětím očekával příjezd ostatních a přál si, aby přijelo co nejvíc těch, které už znal z loňska. Srpnové slunce pokrylo oblohu hřejivou barvou modravého závoje a kapky ranní rosy, které se ještě nestačili rozplynout, odrážely paprsky do očí všech zvídavých lidiček.
Ona přijela skoro jako poslední, byť se znali z loňska, neviděli se celý rok a on, byť si to nepřipouštěl, se už skoro obával, že se letos nepotkají. Říkala mu Bou‘ a byl to první kluk, se kterým kdy tančila ploužák a tenkrát litovala, že je tak mladá. Slunce začínalo pálit a když se konečně zjevila, ulevil si a aniž by dal na sobě cokoliv znát, šel jí naproti. Byla přesně taková, jakou si ji pamatoval – krásná, mladá, bláznivá. Toužila poznat svět a zažít v něm ty nejbáječnější věci. Rok je dlouhá doba, ale ona zalovila v batůžku a darovala mu červenýho plyšáka, který měl na miniaturním tričku nápis Bou‘ a on ji donesl kupu bonbónů s příchutí lesních jahod a borůvek, které měla nejradši.
První dny poznávali okolí a lidi kolem sebe, spoustu nových a úžasných lidiček, ale k sobě jako by nemohli najít cestu. Ona byla smutná, z rukou nepustila mobil a každý jejich pokus o sblížení a hledání společných slov brzy skončil, buď měli pocit, že si nemají co říct a každé slovo bylo tím těžší, čím hezčí se pro sebe snažili najít, nebo je stále někdo vyrušoval. Co myšlenek je ve chvílích osamění napadalo, co myšlenek proletělo jejich mladým svědomím – každý střípek naděje je nutil jít dál, aby byl vzápětí vystřídán bohapustou beznadějí. To jen víra v to dobré v nás je nutila jít dál. Byly to dlouhé vteřiny, minuty a dny, které ubíhaly neskutečnou rychlostí. Bylo lepší o tom nepřemýšlet.
A tak dny plynuly a odpoledne dne sedmého se od západu vpodvečer přihnala silná bouřka, jak má být a průtrž mračen mu znemožnila vrátit se do jeho chaty. Zůstal stát na zápraží chatky, ve která bydlela i ona. A ten hromový podvečer, poprvé stáli u sebe pod stříškou opřeni o dřevěné zábradlí a nechali plynout „dobrá“ slova. Poryvy větru co chvíli zahnali oblaka velkých dešťových kapek do jejich tváří, ale oni tam stáli a nemohli odejít, byť ona se bála bouřky a při každém větším blesku s sebou mírně trhla. Bavili se spolu dlouho a déšť pomalu ustal, svěží vzduch nabitý ozónem vyhnal z chatek ostatní a prdlavky z vedlejší chatky se na ně zvídavě dívali a podávali jim ocásky z pendreků. Ještě než odkráčelo za obzor, objevilo se mezi stromy podvečerní slunce a nechalo vyniknout lesku trav, okenních tabulí, nejvoňavější páry, která stoupala z lesů a jejich mladých očí, které byly připraveny poznat i kouzlo největší, to když srdce životem zjizvené, vybledlé, ale stále připravené bojovat, opustilo bezpečný úkryt v nitru svých domovů z křehkých skořápek.
Ač vše nasvědčovalo jedinému, jejich zakázané lásce, on v sobě nosil dost čerstvých zkušeností s nepovedeným příběhem, který velel srdci opatrnost. Potřeboval někde v lesích mezi mechem a borůvkami najít to ujištění, že nestane se jejich vztah jen smutným debaklem mladického opojení, z jehož vystřízlivění vede dlouhá a trnitá cesta. Čekal až přijde ona. Ona byla smutná a někdy ještě smutnější a bála se, že ji odmítne a on se začal obávat, že nepřijde.
Říkali mu „…musíš ji chápat…ona se bojí…ale dnes za tebou určitě přijde…“ Ale chtěl to chápat? Chtěl bojovat! Tento den spolu nepromluvili ani slovo. Večer se konala táborová diskotéka, to znamenalo příležitost vytratit se. Tančili všichni a dělali přitom milion blbostí, a po očku po sobě pokoukávali, a když konečně začali hrát ploužáky, on nedal nikomu šanci a stanul u ní. Tančili spolu a intenzivně vnímali přítomnost toho druhého. Cítil vůni jejich načervenalých vlasů. Zpoza jemné skořápky počaly stoupat vůně jiné, kterým „prý“ tento „rozum“ nebyl problémem překonat. Byli si souzeni. Vzal jí za ruku a utíkali z hlučné jídelny kousek za tábor, kde se na malém plácku ve dne proháněli děti a usadili se na houpačkách. Bylo zakázané vzdálit se večer mimo tábor, ale nad nimi svítil jako moudrý ochránce velký žlutý měsíc a naslouchal. Bylo slyšet jen šumění lesa, vzdálenou hudbu a jemné předení zrezivělých pantů na houpačkách „…Mráčku?..“ začal „…ANo – Bou?!..“ řekla se znatelnou obavou v hlase. „…promiň, že se tak blbě budu ptát….ale nemůžu najít lepší slova..“ odmlčel se na chvíli „….ty bys se mnou chtěla….chodit?“ to slovo ho děsilo, ale neměl potřebu hledat lepší. Sklopila smutně oči a zavrtěla hlavou „.....co myslíš?…ty mně máš pořád za nějakou malou holku…“ „..nemám…“ „..to víš že chtěla…“ Z tábora se směrem k nim blížilo několiko postav, v nočním šeru bylo možné rozeznat pouze jejich obrysy, ale dalo se tušit, že to jsou vedoucí. Museli zmizet pryč. Ve tmě přerušované mírným měsíčním světlem prchali do lesa a velkým obloukem zpátky do tábora. Nebylo hodno riskovat. V mžiku se spolu rozloučili. „…jsi si jistá?…“ „naprosto“ volala za ním, protože se utíkal schovat do své chatky, ale hned si to rozmyslel, utíkal zpátky k ní a pošeptal jí, že se ještě dnes staví a pak se vzdálil v nočním šeru.
Byla pozdní noc, dávno po večerce. Jako noční zvíře, tiše a jistě, přiblížil se k chatce číslo osm, otevřel dveře a v nočním šeru zahlédl lesk jejích očí. Ještě nespala, čekala. Seskočila z horního lůžka, tak aby nikoho nevzbudila. Zavřel dveře a v neproniknutelné tmě pomalu kráčel tam, kde tušil že stojí; jemně dotkli se jejich ruce tiše, poprvé a konečně setkali se jejich rty plné touhy a sladkých políbení. A jako zralé ovoce, to zakázané chutnalo nejlépe. Jejich láska byla zakázaná.
A jako mávnutím kouzelného proutku, zmizela příštího dne z jejích očích obava a smutek a proměnila se v kouzelnou studánku čisté lásky, stejně náhle jako se proměnilo slunce a mraky a vůně dálek, všechno to velké, ale i malé, nejmenší, zrezivělý hřebík nad dveřmi chatky číslo osm, motory letadel i tiché melodie písní. V těch chvílích žili jen a jen pro sebe a každým okamžikem, ale museli si přitom dávat pozor, aby je nikdo neviděl, jejich láska byla přece jen zakázaná, ale byly to právě ony letmé dotyky, pohyby a hluboké pohledy, ve kterých pramenil a barvil se jejich svět, aby každý večer mohli být nepozorováni zase spolu…
Tak plynul čas byl to čas krásný, nezapomenutelný a největší, a oni v tom oblouznění neměli ponětí o jeho přísném rozměru a nestačili si uvědomit, že tábor se pomalu chýlí ke konci. A tak jako vše krásné je občas vystřídáno něčím méně veselejším, to snad aby Bůh měl radosti zadosti a vyrovnával dávky celosvětové spravedlnosti do stavu magické rovnováhy, tak se i jejich velký příběh chýlil ke konci… Ale nač zoufat, pro všechny ty okamžiky, které spolu Bou‘ a Mráček‘ mohli zažít, by znovu dokázali ujít světa kraj a protože nejsou, nebyli a ani nebudou prvními ani posledními, popřejí Vám dobrou noc, Děti…
Konec pohádky
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Blanka
Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 452
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Veronika
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Marta
Už jsi zažil sex s nadrženou profesionálkou, která má zrovna chuť na pořádný ohon, který bych si hned vzala do pusinky a pořádně ti ho do sucha vykouřila?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 453
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA MARTA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Zdenda
