Bezdomovec a panička 3
Ondřej se dlouhé hodiny plahočil poli a vesnicemi zpátky ku Praze. Prvních několik kilometrů, své zpátečnicí cesty se marně díval na cestu před sebou, zda náhodou nezahlídne vracející se limuzínu. Byl to vtip a oni se pro něho po několika minutách či snad desítkách minut vrátí? Čeká na něho snad zaparkovaná limuzína na náměstí některé z vesnic jimiž procházel? To mu snad ta děvka nemohla udělat! Zkurvená děvka, proč jí poslech? Ale co měl dělat? V cizím autě s řidičem (jistě ozbrojeným) a dvěma čubkama?
Měl říct: ,, Ne já odmítám vystoupit,“ a dál setrvávat v těch kožených sedačkách? Co by se dělo potom? Zkrátka, došel k názoru, že nemohl nic udělat jinak. Možná až na to udání adresy ,,trvalého bydliště“, to si hodně vyčítal. Ano, dostane sice další prachy, a ty člověk v jeho situaci opravdu potřeboval, ale jak se bude cítit trapně až tam, pod most, přijede limuzína či v čem tentokrát panička přijede a on k ní bude muset naklusat… Bylo mu jedno, že to uvidí ostatní obyvatelé Barrandovského mostu, ti ztroskotaní idioti, ale co si o tom pomyslí Alois? To před ním a jenom před ním se bude cítit trapně. Alois, sic stejný vágusák jako Ondřej, vlastně s ještě nižším příjmem, si přece jen uchoval něco ze své někdejší důstojnosti. On by té děvce plivl do ksichtu, při první příležitosti. Nehonil by si před ní poníženě na čas péro, ani by bezmocně a bez možnosti účasti nesledoval lezbení těch dvou čubiček. Jak se na to, bude dívat on, až jejich komunitní oázu klidu, navštíví cizinci z vyšších vrstev? A co tam ti cizinci budou vlastně dělat? Jen si pro něho přijedou autem, či si snad panička bude chtít udělat malý sociologický průzkum, přímo na místě? Kuráž by na to jistě měla. A přijede vůbec někdy?
,,Zkurvená děvka!“ zaklel Ondřej a pokračoval v cestě.
Uběhl pracovní týden a byl další víkend. Ondřej se během tohoto týdne, častěji než předtím, zaobíral otázkou, co bude dál s jeho životem. Má cenu, potom všem co jej potkalo ještě žít? Jak hluboko klesl. Během bezesných nocí, ozařován projíždějícími auty, přemítal o svém životě. Vzpomínal na minulost. Tu a tam přemýšlel i o paničce. Byla asi tak v jeho věku. Co dělá teď? Co dělá přes den? Jaká je její minulost? V jednom všedním dnu, když měl Ondřej po práci, neví co ho to popadlo, zašel zadní cestou k sídlu podnikatele Prokýška. Věděl kde to je, když ještě obchodoval s realitami, tak si o Prokýškovi coby svém klientovi, něco zjišťoval. A i když to měl kus cesty pražskými dopravními prostředky plus ještě kus pěšky, tak se tam vydal. Proč vlastně? Protože zbytek dne by stejně jen seděl pod mostem a četl nebo by bloumal po okolí. Kvůli tomu? Z nudy? Když se člověk jako Ondřej dostane na ulici, a ztratí všechno, je třeba si najít nějakou zábavu, klidně hloupou, třeba chodit do knihovny nebo na procházky. Hlavně se nesmí sedět o samotě někde v koutě. Ihned pak začnete rekapitulovat svůj život a můžete se z toho i zcvoknout a začít chlastat. Ondřej si sám pro sebe vymyslel, že tam jde proto, aby sídlo prozkoumal. Mohl by se pokusit Prokýška vykrást. On sám ale věděl, že tato představa je naivní a neproveditelná. Sídlo bylo skoro nedobytné, hlídané a chráněné. Ale představa, že se tam nepozorovaně vloupá a třeba i Prokýška zabije a pak mu ukradne všechny prachy a cennosti, které pobere, Ondřeje fascinovala. Před spaním si představoval, jak přelézá zeď, jak se dostává otevřenými, prosklenými dveřmi dovnitř a jak prolézá honosně zařízené sídlo. Domem se ozývá klasická hudba a on směřuje za jejím zdrojem. Ve velkém obývacím pokoji, u hořícího krbu a zády k nově příchozímu sedí ve velkém křesle ten zmrd Prokýšek. Možná spí a možná se dívá do plamenů. Ondřej k němu potichu přistupuje a napřahá připravenou sekeru. A vzápětí mu jí vší silou zaráží do hlavy.
Ondřej se k sídlu dostal, vzhledem ke své pracovní době a vzhledem k tomu, že sídlo se nenacházelo zrovna v centru Prahy, až pomalu k večeru. Plocha na níž se Prokýškovo panství rozkládalo byla impozantní. Objekt se nacházel poněkud netradičně v blízkosti železniční tratě, okolo niž vedla polní cesta. Ondřej šel právě po ní. Nestál o to, aby ho náhodou Prokýšek či jeho povedená panička spatřili. Celé sídlo bylo obehnáno třímetrovou tmavě šedou zdí a stálo v okolní skoro až by se dalo říct zemědělské či venkovní krajině osamoceně a přitom byl Ondřej stále ještě na území hlavního města. Ze samotného domu mohl Ondřej spatřit po cestě pouze jeho honosnou střechu, jež byla prodchaná střešními okny a honosila se i jistě velkým balkonem se stříbrně lesklým zábradlím.
,,Odsuď musí být úchvatný pohled na okolní krajinu, kopce a blízkou Prahu,“ pomyslel si Ondřej a právě jej se svistotem míjel rychlík. Přes tu vysokou zeď nemá šanci nahlédnout dovnitř. Jak tak šel po polní cestě, došel k opuštěnému traťovému domku. Nalézal se přímo u paty zdi. Nebyl nikterak zvlášť vysoký, prostě běžný domek, ze kterého se v minulosti ovládali nedaleké, dnes již automatické závory.
,,Pokud se mi podaří vyšplhat na jeho střechu,“ pomyslel si Ondřej, ,,uvidím krásně na dům.“ V těsné blízkosti domku rostla, vzhledem k roční době již opadaná, třešeň. Mohl by na ni vyšplhat a pak z ní přelézt na střechu železničního domku. Metr za metrem, větev za větví se dostával na úroveň seschlou travou porostlé střechy. Zbýval jeden nebezpečný krok a byl na ní.
Konečně mohl nahlédnout za zapovězenou zeď. A přestože již začínala vládnout tma, to co spatřil jej uchvátilo. Okolo zdí, v celé její délce, se vinul živý plot a trávník si i přes blížící se zimu zachovával zelenou barvu. Ondřejovi připadalo, že místo do zahrady, nahlédl do parku. A ne ledajakého. Vysoké udržované stromy, jednalo se především o duby, a několik podsvícených soch. Ač byl park opravdu rozlehlý, dům v se v něm nikterak neztrácel. Stál na jakémsi návrší a u jeho zadní části byl zapuštěný velký krytý bazén s vířivkou. Dům sám snad ani kvůli své velkoleposti, za níž by se nemusely stydět ani leckteří barokní šlechtici, snad ani popsat nelze. Ondřeje uchvátila jeho zadní prosklená část. Z ní musí být přenádherný výhled na zahradu.
Náhle se zadní prosklená část domu rozsvítila. Rozsvítily se i do země zapuštěná světla u bazénu a vířivky. Jakoby se před divákem, sedícím v potemnělém sále otevřela opona. Z domu vyběhl nahý muž, i přes vzdálenost, která Ondřeje od zadní části domu dělila, rozpoznal, že se jedná o Prokýška. Prokýšek přeběhl těch několik metrů co jej dělily od vířivky a rychle se ponořil do teplé a bublající vody.
,,On má bůhví kolik van a koupelen, on má bazén a vířivku a já se musím chodit umývat na hajzly supermarketu,“ pomýšlí si Ondřej nasraně.
Za pár okamžiků vyšla i nahá panička. Ondřej přes tu vzdálenost neslyšel, co jí Prokýšek řekl ale panička, které musela být i tak hrozná zima si náhle klekla a po čtyřech lezla k vířivce. Poté se nějakou dobu oba líbali, vše začalo být zase normální tedy až do chvíle, než dal Prokýšek paničce facku. To plesknutí dolehlo až k Ondřejovi.
,,Zdá se, že jejich vztah nebude ideální,“ pomyslel si.
O dalším vývoji mohl Ondřej pouze spekulovat ale vypadalo to, že je panička nucena pod vodou ke kouření. Po chvíli pak začala hystericky plácat rukama. Voda se rozstřikovala daleko od vířivky. Nebylo pochyb, že její podvodní kouření není zcela dobrovolné. Prokýšek, pevně ji držící za vlasy, ji na chvíli dovolil vynoření, jen aby ji pak zase nutil k podvodní felaci. Ondřej měl smíšené pocity. Prokýšek byl prase. To už věděl předtím. Na druhou stranu si i on užíval utrpení té jindy tak povýšené čubky. Ještě chvíli sledoval činnost bohatého páru, než oba aktéři zmizeli zase v domě, kde se zřejmě odbývalo druhé dějství. Mohl se jen domnívat, zda toto bylo jejich běžné milostné dovádění nebo zda se jednalo pouze o jakési zpestření.
Poté, co se pár opět odebral do domu, usoudil Ondřej, že toto byla ideální situace, kdy mohl proniknout do objektu a oba dva zabít. Jistě, otázka by byla, jak by se dostal zase odtud a co s ochrankou, tedy pokud v objektu nějaká byla. Ten plán možná nebyl až tak neproveditelný. Ondřej se podíval na hodinky, bylo něco po deváté. Poklidným krokem, bude okolo půlnoci v pelechu. Může si to dovolit, zítra je sobota. Bude spát dlouho.
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Blanka
Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 452
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Veronika
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Ronald Reagan
