Povídka.cz povídky psané životem...
BONZÁK
Stalo se v době třeskutého socializmu.Byl jsem v té době správcem
budovy,ve které byla i zasedací síň komunistů.A tam si mě jednou
pozvali,že prý jsem se neuctivě vyjádřil o jednom jejich členovi.Přišel
jsem tam v montérkách,s údržbářskou brašnou na rameni.Hájil jsem se
zuby nehty a tak jsem uhrál jakousi remízu. Tehdy takové udání byla velice
nebezpečná věc.
„Soudruhu,počkej chvíli!”,řekl jsem mu,když – jako poslední –
odcházel.Otočil se a čekal,co od něj budu chtít.Za posledními
odcházejícími se zavřely dveře a a jejich kroky doznívaly na
schodech.„Soudruhu,tohle se nedělá!Až se ti příště něco nebude
líbit, můžeme si přece o tom popovídat!Ale tohle bonzování od tebe není
hezké!”,začal jsem smířlivě.
Místo toho,aby se omluvil,či něco podobného,začal mi nadávat. Vzplál jsem
spravedlivým hněvem a chytil jsem ho pod krkem.„Ty zmrde,já tě naučím
civilizovanému chování!”,zmáčknul jsem mu ještě více krk a přirazil
na zeď.Vyvalil oči a začal trochu modrat.Povolil jsem stisk,aby se mohl
nadýchnout.„A teď nastane výuka!Čelem vzad!”,smýknul jsem s ním a
přirazil ho na zeď držkou.Se stranické nástěnky jsem strhnul stuhu,která
tam měla cosi okrášlovat,zkroutil mu ruce dozadu a tou stuhou mu je
svázal.„Počkej tady!”,šel jsem zamknout dveře budovy.
Když jsem se vracel,nemohl jsem otevřít dveře místnosti,kterou jsem právě
opustil.„Ty zmrde,tak ty si myslíš,že ti to pomůže?”, prudce jsem se
opřel do dveří a odhodil ho.Se svázanýma rukama neudržel balanc a padnul
na držku.Kopnul jsem ho do koulí a on se tam začal kroutit jako
žížala.Otočil jsem ho a šlápnul mu mezi nohy: „Poslední ze soudruhů
už odešel a já jsem zamknul barák! A než sem znovu přijdou,bude to trvat
nejméně týden!Tak se můžeme pobavit!”
Vytáhl jsem kapesní nůž a nasadil mu ho na krk.Zatajil dech a neodvažoval
se ani pohnout.„So…sooou…druhu,prosím,neubližujte mi!”,začal
blekotat.„Ty zmrde,kdo je u tebe soudruh?!”,dupnul jsem mu mezi
nohy.Vyrazil zoufalý výkřik a ztratil vědomí.Otočil jsem ho zpátky na
držku, přeříznul jsem stuhu,poutající mu ruce a svléknul ho do naha.Než
se probral,ležel pevně připoutaný na předsednickém stolu.„Soudruhu,
prosím nech mě!Já už to nikdy neudělám!”,začal vykřikovat, když se
probral.
„Prásk!”,dal jsem mu facku,až to zadunělo.„Já pro tebe nejsem žádný
soudruh!Budeš mě oslovovat Pane!S velkým P na začátku slova!Nebo ti ho
urvu!”,chytil jsem ho za čuráka a zmáčknul.„Au
uuuu,nééééé!”,začal řvát.„Jak jsem říkal,že mě máš
oslovovat?!”, chytil jsem ho druhou rukou za pytel a zmáčknul mu
koule.„Né éééé,prosím,pane,néééé!”,řval a chtěl se bolestí
kroutit,ale pouta mu to nedovolila.
„Chtěl bys nějakou medaili?”,zeptal jsem se,když jsem otevřel šuplík
stolu a tam se válely medaile,odznáčky a podobné píčoviny,na kterých si
ti debilové komunističtí tak zakládali. „Sou…!”, dostal znovu
facku.„Né,promiňte,Panééé!”,vykřikl,když se mu na tváři objevil
další otisk mé ruky. „Ptal jsem se tě,zda chceš nějakou
medaili!”,znovu jsem na něj
houknul.„Anóóó,Panéééé!”,vykřikl.„Dobře,tak když tak
krásně prosíš,tak ti udělím třeba tenhle řád!”,vzal jsem jakýsi
kousek plechu. Na jeho zadní straně byl zavírací špendlík.
„No jo,ale když ty nemáš šaty!Tak kam ti ho mám připnout?”, zdánlivě
bezradně jsem se ho ptal. „Jo,už vím!Řády se přece dávají na
prsa,viď?”,vzal jsem ten nesmysl a ukázal mu špendlík na zadní
straně.„Tak kam ti ho mám připíchnout?Sem,nebo sem?”, posunoval jsem
ten řád po jeho hrudi tak, aby ho špička špendlíku škrábala.„Ano,tady
se bude vyjímat!”,moje ruka se zastavila na bradavce jeho levého
prsu.„Uděluji ti řád velké píčoviny!”, začal jsem pomalu zabodávat
tupou špičku špendlíku.
„Nééééééé!”,řval,jakoby ho vraždili.„Tak ty si nevážíš tak
vzácného řádu?To tě ale budeme muset vyloučit ze strany a přísně
potrestat za pohrdání vyznamenáním!”,přestal jsem zabodávat
špendlík. „Soudruzi!Tento reakční živel si neváží toho,že dostal
vyznamenání!Co s ním uděláme?”,začal jsem deklamovat to,co ti idioti
tak rádi používali.„Máš poslední možnost odprosit a požádat
o vrácení řádu!”,řekl jsem mu slavnostním hlasem.
„S…Pane!Prosím vás o udělení řádu!”,znovu se zakoktal.„A jaký
řád to tedy chceš?”,zeptal jsem se ho.„T..t..en,co máte v ruce!”,
mektal.„A jaký to je?”,znovu jsem se ptal.„Pane,já nevím!”,koktal.
„No přece řád velké říjnové píčoviny!”,zařval jsem mu přímo do
ksichtu.„Tak znovu!Jak to má být?”,opět jsem na něj
houknul.„Pa..pa..ne,prosím udělte mi ten řád velké říjnové
píčoviny!”,začal prosit.„Dobře!Ale budeš při tom dodržovat důstojné
ticho!”,dělal jsem si srandu z té jeho blbosti. Znovu jsem vzal řád a
pomalu ho začal zabodávat.Snažil se být zticha.Zatnul zuby i pěsti,až se
mu napnuly všechny svaly a tímto úsilím se celý zpotil.
„No vidíš,jak ti to sluší!”,zaháknul jsem konec špendlíku do háčku
na medaili,aby mu řád nespadl.Strhnul jsem se zdi ten kus rudého hadru a
přehodil ho přes sebe tak,abych měl na prsou srp a kladivo.„Soudruhu,mám
ti za to dobré splnění rozkazu udělit ještě jeden řád?”,posměšně
jsem se ho zeptal.Ale on to bral opět velice vážně.„Ano sou…!”Víc už
nestačil říct.Dostal takovou facku,až mu hlava málem prorazila stůl.„Ty
zmrde!Budeš mi říkat pane s velkým písmenem na začátku!A nebudu ti to
už víckrát říkat!”,chytil jsem ho za ucho,sundal se stolu a za jeho
velkého kvílení jsem ho zvednul na kolena.
„Teď ti dávám stranický úkol pořádně mi ho vykouřit!”,vrazil jsem
mu ho pod nos.„Ale já…”, bránil se vzít mi ho do držky.„Tak ty
odmítáš splnit stranický úkol?!”,zařval jsem na něj.„Tak otevři tu
svojí zasranou držku”,znovu jsem na něj houknul.Byl tak zblblý,že jí
otevřel.Chytil jsem ho za obě uši a bez varování mu ho narval až do
krku.Dovolil si chytit mě rukama a odstrčit od sebe. Asi chtěl něco
říct,ale nestačil to.Nakopnul jsem ho kolenem tak,až se zastavil
o protější zeď, kde to jenom zadunělo.
„Máš všechny zuby?”,starostlivě jsem se k němu sklonil.„Huu,
uhu,hu!”,zřejmě si je počítal.„Ano,pane,mám!”,konečně
vyhrkl.„Tak pokud si to dovolíš ještě jednou udělat,tak už nebudeš mít
ani jeden!”,nasraně jsem na něj promluvil.„A teď okamžitě splň svůj
stranický úkol a nacpi si ho až do žaludku a nepouštěj ho,dokud
nevystříknu!I kdybys měl chcípnout!Uvědom si,že strana takovýto úkol
normálně nedává!Jenom tobě se dostalo takové pocty!”,sypal jsem ze sebe
ty stranické fráze, jako bych to měl nacvičené.
„Hergot,já jsem dobrý!Mohl bych okamžitě dělat předsedu
strany!”,pomyslel jsem si a znovu ho tomu zmrdovi narval do krku.Dávil
se,dusil,jeho žaludek mi skoro masíroval žaluda („che,che, to je krásné
přirovnání”,pomyslel jsem si),a už skoro začal modrat.I já jsem
cítil,že bych to už dlouho nevydržel a tak jsem mu to nehodlal
ulehčit.Prudce jsem ho vytrhnul a on lačně lapal po dechu.
„Soudruhu!Takhle laxně plníš stranický úkol? Když se k tomu
nepostavíš se vší zodpovědností, tak se s tebou asi budeme muset
rozloučit!Vždyť ty jsi pohana dělnické třídy!Představ si,že do tebe
právě vnikají všechny myšlenky Marxismu-Leninismu!Tak se
snaž!”,deklamoval jsem,jako bych byl za to placen a znovu mu ho vrazil do
krku.Znovu začínal nabírat barvu,jako by se mi před očima měnil
v méně přizpůsobivého občana a já se rozhodl,že ještě nebudeme
končit.
„Vztyk!”,znovu jsem mu ho vytrhnul z té zasrané držky.„Máš
mimořádnou příležitost ohnout se přes předsednický stůl!”,chytil jsem
ho za zbytek chlupů na hlavě a táhnul ho zmíněným směrem. Cestou jsem se
zbavil kalhot i slipů a praštil s ním na stůl.Ocas mi trčel jako žerď
komunistického praporu,až mě to skoro bolelo.Potřeboval jsem si nutně
ulevit a toto byla jediná příležitost.Skučel jako šakal,jak ho bolela
připnutá medaile a to mě skoro vzrušovalo.
„Čest práci,soudruhu!”,chtěl jsem mu ho vrazit do prdele.Čuráka jsem
měl ho od něj dobře ocumlaného a tak jsem si myslel,že tam zajede jak po
másle.„Néééé!”,začal křičet. „Takhle… se… sp-ráv-ný…
soudruh …nechová!”,začal jsem ho,zatím holou rukou,bít přes prdel,když
sebou cuknul tak,že jsem ho do něj nestačil vrazit.
„Pořádně si rukama roztáhni prdel,ať do tebe můžu implantovat všechno
komunistické učení!”,poručil jsem,když měl prdel rudou jak vlajka,do
které jsem byl zahalen.Byl už z toho celý zoufalý, nicméně dal ruce
dozadu a roztáhl si půlky tak,abych mu ho tam mohl brutálně zarazit až po
koule. Asi jsem ho tím připravil o panenskou blánu,protože zařval a já
jsem zároveň cítil,jak něco prasklo.Zajel mi tam až po koule a on málem
posunul ten předsednický stůl.„Važ si toho,že tě takhle stranicky
vychovávám a neřvi!To přece správný soudruh nedělá!Ten dá za stranu a
vládu i život!”,lil jsem mu do hlavy ty komunistické cancy a mrdal ho jak
o život.
Už jsem se potřeboval zbavit přetlaku,který se mi tam za těch několik dní
nastřádal.Ten zmrd zblbnutý se snažil potlačit i to skučení,které se mu
nekontrolovatelně dralo z krku.Snažil jsem se mrdat ho tak,aby ho to co
nejvíc bolelo a abych zároveň vydržel co nejdéle.Ale člověk
míní…Semeno ze mne vystřelilo jak komunisti z Aurory a naplnilo mu
střeva.„Néééé,ééé!”,začal skoro brečet tím ponížením.
„S..Pane!”,chtěl něco říct.„Ještě jednou na mne zasyčíš a
udělám ti z té prdele trhací kalendář!”, varoval jsem ho a vytáhnul ho
z něj.„Na kolena a polykej Leninův odkaz!”,zatnul jsem mu prsty do
prdele,strhnul ho se stolu a opět mu ho vrazil do držky, aby mi slízal
hovna,které mi na něm ulpěla. Zřejmě mu to nebylo po chuti,protože jsem si
už myslel,že mě poblije.„Okamžitě na to zapomeň!”, včas jsem ho
varoval,když jsem viděl,že se jeho žaludek chce podívat,co se to venku
děje.Z prdele mu zatím vyjelo moje semeno,kterého ve mně bylo za několik
dní dost nastřádaného. Samozřejmě mu naředilo sračky,které v sobě
měl a tak tam byla nechutná louže,do které odkapávala i krev z natržené
prdele.
„Prase odporné!Vylízat!A okamžitě!Koukal,jako by mu ulítly
včely.„Dělej!”,praštil jsem ho seshora pěstí do hlavy.Sesul se a tak
jsem mu tu pitomou lebku přišlápnul.„Jak to,že si dovoluješ posrat
stranickou místnost?!To je zneuctění strany a vlády!Za to tě budeme muset
zavřít!”,řval jsem na něj,jako bych byl placený za každé
slovo.„Né,prosím né,já už to lížu!”,opravdu začal jazykem
odstraňovat tu hnusnou směs.Několikrát se málem poblil,ale nakonec to
všechno vylízal.„Jdi si umýt a vypláchnout držku!Smrdí ti z ní jako
z hajzlu!”,kopnutím jsem ho nasměroval k umyvadlu.
„A teď mi ho pojď znovu vykouřit!”,zavolal jsem,když vypadalo,že už
má držku čistou.„Na kolena a popros o tu velikou poctu!”,znovu jsem ho
komandoval.„Pane,prosím,dovolte mi,abych vám ho vykouřil!”,sápal se
mi po něm nedočkavě.„Pořádně!”,narazil jsem si ho na čuráka,až
mi rypákem málem propíchnul břicho.
Zase začínal modrat,když jsem vystříknul.„A pořádně ho
vysaj!”,kousek jsem ho povytáhl,aby se mohl nadechnout.„Jsi dobrý,za to
zasloužíš další vyznamenání!”,pochválil jsem ho,když mi ho dočista
do čista olízal.„Které ti mám dát?”,přehraboval jsem to haraburdí
v šupleti.„Ano,tohle bude pro tebe to správné!”,vybral jsem jedno a
podával mu ho.„Uděluji ti mimořádnou poctu!”,po-dával jsem mu ten
šmuk.„Smíš si ho vlastnoručně připnout!Tato pocta ještě nebyla
udělena!Važ si toho,že jsi první!”, zase jsem mu plnil hlavu
komunistickými píčovinami.„A..a..kam si ho mám zavěsit?”,
koktal.„Na druhou kozu,do stejného místa,jako na té první!”,poradil jsem
mu.
„Ale pane,to moc bolí!To nedokážu!”,nešťastně držel tu kravinu
v ruce a nevěděl co dělat.„Tak ty pohrdáš stranickým vyznamenáním?To
budeme muset svolat plenárku a všem to říct,aby tě vyloučili ze svého
středu!Jsi rozvratný element!”,vrážel jsem mu klíny do hlavy. Odhodlaně
vzal metál a nasadil špičku špendlíku na
kozu.„Nééééé,aůůůůůůů,to nejdéééééé!”,řval,sotva mu
špička nepatrně vnikla do kůže.„Dobře,tak já zavolám předsedovi
strany!”,strašil jsem ho.
„Néééé,prosím nééé,já už si ho připínám!”,křičel a opravdu
znovu opřel špičku špendlíku o bradavku.Vyvalil oči a řval,ale
špendlík pomalu vnikal do masa.„Dělej!”,zařval jsem na něj,když jsem
viděl, jak se mu divně vlní nohy a snad by upadnul.„A ticho!Nepřítel
naslouchá!”,vzpomněl jsem si na další komunistický
výšplecht.Vzpamatovalo ho to a špendlík metálu vnikal dál. Konečně
jeho špička vykoukla:„A zavřít!”,přikázal jsem.Z posledních sil
uposlechl a potom se složil na zem.
„Vztyk a salutovat!Tohle je urážka strany!”,zařval jsem na něj a
nakopnul ho.Rychle se zvedl a s debilním úsměvem zvedl ruku. Přemýšlel
jsem,co s ním ještě udělat a zatím jsem se prohraboval šuplíkem.„To je
ono!”,pomyslel jsem si,když jsem tam vyhrabal visací zámek
s klíčem.„A aby tak obětavého člena strany nemohl nikdo
ukradnout,musím ti umožnit zabránění takového hnusného činu!Proto ti
propůjčuji zámkový řád,který ti umožní zabránit únosu!”,ukázal
jsem mu dlaň,na které jsem ho měl.Zašmátral jsem v montérské
brašně,která se dosud válela na zemi a našel v ní velký hřebík.
„Rozkročit a natáhni si pytel!Oběma rukama!”,poručil jsem mu.
Celý zpitomělý uposlechl mého rozkazu a roztáhl si pytel jako lodní
plachtu.„Stůj v pozoru!Bez pohnutí!”,další rozkaz přilétl.„Tady ti
to propíchnu,abych tam mohl zavěsit zámek!”,ukázal jsem přibližně
doprostřed pytle.„A budeš se pozorně dívat!”,houknul jsem mu přímo do
ucha,když odvrátil hlavu a zavřel oči.Trhnul sebou a otevřel oči.Jen jsem
nasadil špičku hřebíku na označe-né místo,dala se do něj taková
třesavka,až jsem měl co dělat,abych udržel hřebík tam,kde jsem ho chtěl
mít.
„Aůůůůůůů!”,zařval,když jsem prudce zatlačil na hřebík a jeho
špička projela kůží pytle a zanechala za sebou
díru.„Nééééé!”,začal zběsile poskakovat.Hřebík byl naštěstí
zabodnutý tak hluboko, že nemohl vypadnout.„Pozor!”,zavelel jsem a dal
mu takovou facku,že měl co dělat,aby udržel balanc.Trochu se vzpamatoval a
zastavil své křepčení.„To je porušení stranické kázně!”,zařval
jsem mu do ucha.„To budeme muset řešit!”,už jsem se trapně opakoval,
protože mě v tu chvíli nenapadlo nic jiného.
„Rozkroč se a napni si ten pytel!Víckrát už to nebudu
opakovat!”,zasyčel jsem mu přímo do ucha. Zachvěl se a rychle splnil můj
rozkaz.„Buď zticha,nepřítel naslouchá!”,zvýšeným hlasem jsem mu
plnil ucho.Po těle mu přeběhla vlna husí kůže,ale – sice s velkým
přemáháním – vydržel,když jsem mu vytahoval hřebík z pytle.Očko
zámku ale asi bylo o něco silnější,než hřebík.Nechtělo tam vlézt a
tak jsem musel použít hrubého násilí.
„Ať tě to ani nenapadne!”,zařval jsem na něj,když chtěl pustit
pytel.Cuknul sebou a znovu ho napnul.„Pořádně ho napni!”,znovu jsem na
něj zařval.Poslechl a napnul ho tak,že jsem ho za něj také mohl chytit a
brutálně mu tam narvat očko zámku.„Auuuuu, néééééé!”,začal řvát
a poskakovat.To mu ale způsobovalo další bolest,jak se mu zámek houpal na
pytli.„Prásk!”,na tváři se mu ocitnul další obtisk mé ruky.
„Budeš stát v pozoru a mlčet!”,znovu jsem na něj zařval.„Už mě
nebaví pořád tě okřikovat!Příště dostaneš takovou,že už tu držku
nebudeš nikdy moct otevřít!”,varoval jsem ho a zamknul mu zámek.Pěkně
se mu na tom pytli houpal a nevadilo ani,že mu z něj odkapávala krev.„Teď
půjdeš se mnou a zatelefonuješ manželce, aby sem přišla!”,nestačil jsem
doříct,protože začal řvát:„Nééééé, prosím néééé!Ta za nic
nemůže!”,zase řval.Dal jsem mu další facku,až málem
upadl.„Uděláš,co jsem ti poručil!”,zasyčel jsem mu do
ucha.„Ano,Pane!”,vyrazila mu po celém těle husí kůže.„Tak
jdeme!”,nasměroval jsem ho ke své kanceláři.Šlo se mu těžko,jak se mu
zámek na pytli pohupoval v rytmu kroků,ale už se neodvažoval nic
namítat.
„Martičko,prosím tě,přines nám sem večeři!”,přetlumočil jí
všechno,co jsem mu poručil.Pyšně se na mne podíval,že tak výborně
splnil zadaný úkol.Vzal jsem mu sluchátko z ruky:„Dobrý večer!Váš muž
má velký stranický průser a tak je třeba,abyste sem přišla!”,doplnil
jsem telefonát.„A raději vezměte i něco k snídani!”,ještě jsem
dodal.„Ty ses zbláznil!”,vykřikla Marta.„Ano,spě-chá to!”,řekl
jsem,aby ten blb nic nepochopil.Zatímco on býval na stranických
schůzích,já jsem si s Martičkou užíval různých sexuálních
radovánek,které by on stejně nedokázal ani pochopit,natož realizovat.
Netrvalo dlouho a Marta se objevila na konci ulice.„Počkej tady, já jdu
otevřít!A budeš stát v pozoru,dokud se nevrátíme!”,přikázal jsem
mu.Oblékl jsem si plášť,který jsem si předtím přinesl z kanceláře,
seběhl dolů a seznámil Martu s tím,co proběhlo a co mám ještě
v plánu.„Tak se nejdříve najíme a potom budeme řešit nastalé
problémy!”,dal jsem židle k předsednickému stolu,když jsme s Martou
vešli.Ta byla jak v Jiříkově vidění,když uviděla svého manžela nejen
nahého,ale s metály zabodnutými v bradavkách na prsou.
„Tak,milá paní,teď si i vy budete muset odložit,abychom se mohli v klidu
dobrat nějakého řešení!”,řekl jsem,když jsem
dojedl.„Néé,to…”,začal řvát.Dal jsem mu takovou facku,až
upadl:„Já jsem ti už řekl,že budeš držet hubu!”,poučil jsem ho.Marta
jenom stěží zadržovala smích,když viděla výsledek mé
výchovy.Spiklenecky jsem na ní mrknul:„Okamžitě svléknout a lehnout na
stůl!A ty jí podrž roztažené nohy!”,dělal jsem pana přísného.
Marta se málem zakuckávala smíchem a tak to maskovala bázlivým
pláčem,který krásně skryl její smích:„Pane,prosím,neubližujte
mi!”,blekotala,nedočkavě si lehla na stůl a doširoka roztáhla nohy.
„Tak drž jí ty nohy!”,znovu jsem na něj zařval,shodil se sebe plášť a
svého čuráka,který se už nemohl dočkat,vnořil do její kundy,co už
slintala nedočkavostí.Ten zmrd měl oči na pětku podprsenku,ale při pohledu
na mne se postavil k hlavě své manželky, chytil její nohy a neodvažoval se
nic říct.
„Pojď sem a nastav prdel!”,zařval jsem na něj,když jsem po chvíli
cítil,že se moje sperma chystá na výlet.„Dělej!”,chytil jsem ho za
boky a narval mu ho do prdele.„A lízej jí kundu!”poručil jsem mu
zároveň,když ho tam měl až po koule a plnil jsem mu útroby
mrdkou.„Aááááá!”,křičela Marta, která poprvé prožívala
kundylízunk od svého manžela.A jen já jsem věděl,jak to měla ráda.
„Pořádně!”,praštil jsem ho,když se snažil odtáhnout,jak Marta
vystříkla svou šťávičku a hned vzápětí jsem začal vyprazdňovat svůj
naplněný měchýř.„Nesmí ti uniknout ani kapička!”,chytil jsem ho za
uši a rval mu hlavu do Martinina rozkroku.Ale moje moč v jeho útrobách
začala účinkovat.Při lízání kundy se kroutil, ale já jsem to přičítal
tomu,že mu Marta zase něco vypustila do pusy.Byla vždy úplně bezedná,teklo
to z ní jak z vodopádu.
Ale bylo to tím,že tomu zmrdovi narůstal tlak ve střevech.Cítil jsem to
stále víc takříkajíc „na vlastního čuráka”Snažil jsem se držet
ho ucpaného,ale ten tlak byl už tak obrovský,že mi vyrazil čuráka a
potom to z něj stříkalo jak z hasičské proudnice.Odtrhnul jsem ho od
Martiny kundy a přirazil ho ke svému rozkroku:„Dobytku,okamžitě to
koukej slízat!To už je podruhé,co jsi znečistil stranickou zasedací
místnost!Tak to okamžitě všechno slízej tak, aby po tom nebyla ani
památka!Nebo ti tu prdel zašiju!”
Lízal jak o život a vmžiku byla podlaha naprosto čistá.„Umýt a
vypláchnout držku!”,hnal jsem ho k umyvadlu.Marta seděla na stole a
koukala s vyvalenýma očima,jak ten její blb dělá to,na co by sama
nepomyslela ani v těch nejdivočejších snech.Metály,které se mu houpaly na
prsou mu očividně nevadily,i když mu odtamtud stále odkapávala krev.Také
zámek na pytli mu roztahoval díru,ve které byl zavěšen a tím způsoboval
další kapání krve.
„Pojď sem!”,houknul jsem na něj,když se u toho umyvadla flákal nějak
dlouho.„Než se vrátím, perfektně jí oholíš kundu!A běda ti,jak tam
uvidím jedinou kapičku krve!”položil jsem Martu zpátky na
stůl.„A ne,abys jí lízal kundu!”, ještě jsem mu pohrozil a připravil
mu tam vše potřebné.„Hned jsem zpátky!”,spěchal jsem do své
kanceláře,kde jsem měl už dlouhou dobu přichystané dva piercingové
kroužky.Marta by je chtěla,ale bála se,co by tomu řekl její manžel.A teď
k tomu byla příležitost.
Vrátil jsem se a ten blb pořád stál u své manželky,poctivě jí držel
roztažené nohy a právě dolaďoval oholení.„A teď jí drž
pořádně,aby se ani nepohnula!”,řekl jsem mu.„Také jí dám něco na
kundu, abyste si neměli co vyčítat!”,připravoval jsem si vše
potřebné.Už se nadechoval,že bude protestovat,ale při pohledu na mne
raději své protesty spolknul.
Zadíval jsem se Martě do očí a ona pochopila.„Teď to píchne, tak ne abys
řvala a cukala sebou!”, mrknul jsem na ní.Samozřejmě,že pochopila a tak
sotva se jí jehla dotknula kundy,začala řvát,jako by jí
vraždili.„Pa..!”,dovolil si otevřít hubu.Pustil jsem jehlu,kterou jsem
ještě nestačil zapíchnout a dal jsem mu takovou facku,až málem
upadl.Ještě,že se držel nohou své manželky…
„Teď jí pořádně chytni nohy a ucpi jí pusu svým
čurákem!”,poručil jsem mu,když vstal.Rychle přiskočil,chytil jí za
nohy a snažil se jí ten kousek tkaničky vrazit do pusy.Nebýt Martiny snahy,
určitě by se mu to nepovedlo.Ale natočila hlavu tak,aby mu ho mohla chytit
pusou a potom už zbývalo jenom mu ho vsát.
Znovu jsem vzal Martinu za pysk a pomalu jí do něj vpichoval jehlu.Jak jí
znám,byla trochu masochistická a tak jí to vzrušovalo až
k nepříčetnosti.Proto se ani nemusela nutit k tomu,aby křičela. Nebylo
to bolestí,jak si myslel ten blb,ale rozkoší.Kunda jí slintala jak
bernardýn a tak jsem se neudržel a musel si líznout.„Aááááá!”,
Martina křičela tak,až se ten její blb odhodlal k dalšímu činu.
„Pane,prosím!”,se slzami v očích se odvážil protestovat.„Ještě
jednou a opravdu ti tu držku zašiju!”, varoval jsem ho.
Vytáhl jsem jehlu z propíchnutého otvoru a zavedl tam kroužek.Marta
řvala radostí nad tím,že se jí konečně splnilo přání,ale tomu blbovi
z očí tekly nefalšované slzy.„Zavinil jsi to ty!”,houknul jsem na něj
a propichoval Martě druhý pysk.„Aůůůů!”,zařval a začal se
kroutit,když se mu Marta do té tkaničky v záchvatu extáze zakousla.„Co
řveš,vždyť tobě se nic neděje!”,dělal jsem,že nic nevidím.Raději
spolknul to,co chtěl říct.Zavedl jsem Martě druhý kroužek a oba
uzavřel.Tekl z ní takový potok,že jsem opět neodolal a přisál se jí ke
kundě.Té její šťávičce jsem nikdy nemohl odolat.
Nevím,jak se to mohlo stát,ale čurák mi zase stál jak komunista u pomníku
padlých.Omočil jsem si ho v tom kundopádu a pomalu,pomaloučku ho zasouval
do tak krásně ozdobené kundičky.„Aaaa, aaa!”,řvala Marta a snažila se
co nejrychleji si ho tam narvat,aby ho měla až u dělohy.Záměrně jsem
prodlužoval okamžik, kdy v ní budu až po koule.Marta se zmítala a
řvala,jako by jí vraždili a tomu blbovi tekl z očí snad větší
potok,než Martě z kundy.
„Ty mě už neser!”,houknul jsem na něj,když jí pustil nohy a mě
vypadnul z toho krásného prostředí.Otočil jsem se a hrábnul do
montérbrašny.Vytáhl jsem kousek řetízku:„Pojď!”,lakonicky jsem
poručil.„Tady počkáš!”,přirazil jsem ho k radiátoru topení a
řetí-zek otočil kolem trubky. Odemknul jsem mu zámek a konce řetízku na
něj navléknul.A zbývalo jenom zacvaknout zámek…
„Dolů!”,poručil jsem Martě,aby slezla se stolu.Nechápavě na mne
koukala,ale nedal jsem jí šanci něco říct.„Teď si jí odvedu a ty tady
počkáš!A bude tu absolutní ticho!”,zařval jsem na něj.Zdánlivě
neurvale jsem jí chytil za ruku a táhnul jí ven
z místnosti.„Co…?”,chtěla se na něco zeptat.„To
uvidíš!”,zařval jsem,aby si ten blb myslel to nejhorší a táhnul jí
ven.„Pšt!Za chvilku ti to všechno vysvětlím!”,táhnul jsem jí za
sebou.Bosá chodidla pleskala po chodbě,až jsme byli v mé
kanceláři.Odstrčil jsem skříň,která byla na čepu a hned jsme byli v
„kutlochu”.
Nestačila se ani rozhlédnout a nasadil jsem jí pořádného
„francouzáka”.Hrábnul jsem jí mezi nohy a ruku jsem měl plnou jejích
sekretů.Položil jsem jí na – jak jsem říkal – pracovní stolek a
široce roztažené nohy jí upoutal do držáků.Upoutal jsem jí i další
zbytek těla a potom se na ní vrhnul…
Lízal jsem jí kundu,až uchcávala blahem a měl jsem co dělat, abych ten
proud stačil polykat.Ještě, že jsem jí tak pečlivě upoutal!Byla tak
rozrajcovaná,že ani nevěděla,co dělá.Nasadil jsem čuráka mezi laple a
prudce přirazil.„Anóóóó!Mrdej měééééé!”,řvala úplně
nepříčetně.Nemusela mi to říkat víckrát,protože jsem ho do ní vrážel
tak,až se jí málem dělaly bubliny u nosu.„Vraž mi ho do
prdeléééé!”,řvala,když byla už asi po páté hotová a já jsem
ještě nevystříknul.Nebylo se čemu divit!Vždyť jenom s tím blbem…
Vrazil jsem jí ho tam až po koule a ona jenom slastně
vykřikla:„Ještě,ještě!”,bylo jí to asi málo.Tak jsem přidal na
razanci,až se jí z kaďáku málem kouřilo.Konečně jsem byl schopen
vypustit svoje sperma.Vytáhnul jsem jí ho prudce z prdele a přiskočil
k její hlavě: „Polykéééj!”,natočil jsem jí hlavu a vrazil jí ho
do pusy.„Uhhu-uuh!”,žužlala mi ho,když jsem jí přesunul do pusy obsah
mých koulí a vůbec jí nevadilo,že je konec čuráka hnědý.Jako vždy si
na tom pochutnávala.Po chvilce jsem přidal i moč,kterou také
zbožňovala.Když všechno spolykala,vytáhnul jsem jí ho z pusy.
Padnul jsem vyčerpaně do křesla a nechal jsem jí v klidu,aby se také mohla
vzpamatovat.A potom ještě dlouho pokládala všetečné otázky,než jsem jí
všechno nejméně třikrát zopakoval.„Takže teď spolu můžeme kdykoliv
mrdat a bude to trest pro něj?!”,konečně pochopila.
„Breč!”,plácnul jsem jí přes prdel – kterou tak krásně
vystrkovala – než jsem otevřel dveře. Vstoupila a z očí jí tekly
úplné potoky slz.Ten blb na ní koukal a už-už chtěl něco říct,ale
v posledním okamžiku si to rozmyslel.„Vykuř mu ho!”,jakoby jsem jí
srazil do kleku před něj.Přisála se k němu, ale tu kaničku pořád
nemohla zvětšit.„Koukej si ho ztopořit!”,dal jsem mu
facku.„Aúúúú!”, zařval, jak mu řetízek zatáhnul za zámek
v pytli.„Drž hubu a vraž jí ho až do krku!”,přikazoval jsem,i když
jsem viděl,že Marta má co dělat,aby měla co vzít do pusy.
„Takhle!”,chytil jsem jí za vlasy,odtrhnul jí od něho a narazil jí na
svůj ocas,který už zase zvědavě koukal,co že se to děje.Byla z toho tak
překvapená,že se začala dávit.A při pohledu na mne to silně
přeháněla,aby toho blba ještě víc potrestala.Tomu zase tekly slzy
z očí,ale nevěděli jsme,zda je to tím,že lituje Martu,nebo tím, že
závidí.
„Tak ty si myslíš,že nebudeš plnit moje rozkazy?!”,znovu jsem na něj
zařval a dal mu další facku. „Budu,pane,budu!”,vykřikl. Odemlknul jsem
zámek,který ho poutal k trubce topení a on si už chtěl
oddechnout.„Vztyk!”,opět jsem chytil Martu za vlasy.Udiveně na mne
koukala,když jsem řetízek protáhl jejími kroužky, znovu ho navlékl na
zámek toho blba a zacvaknul.„Počkáte tady!A ne,abyste tu zatím
mrdali!”,odcházel jsem za udivených pohledů Marty.
Vzpomněl jsem si,že v kanceláři mám dva velké kruhy,sice jenom
stříbrné,ale určitě budou stačit. Kdysi jsem je vyndal z uší – jako
trest – jedné vzpurné couře.Dal jsem jí tam místo toho konce
řetízku,který měla na krku.Nejprve na mne svolávala hromy a blesky,ale
potom s tím sklízela takový úspěch,že mi za to přišla vlastní kundou
ještě několikrát poděkovat.Tak jsem je vzal a vracel se do
zasedačky.„Doufám,že jste si nedovolili mrdat!”,otevřel jsem
dveře.
„Pane,prosím,odemkněte nás!”,naoko plačtivě prosila Marta.Uznal
jsem,že čerstvě zavěšené kroužky nejsou zrovna to,co by hrozně rajcovalo
a na Martě bylo vidět,že by si chtěla vynahradit to, o co jí ten blb léta
připravoval.„Tak jo!”,souhlasil jsem a odemknul zámek.Vytáhl jsem konec
řetízku z Martininých kroužků.„Kleknout!”,poručil jsem tomu blbovi
a protáhl řetízek konstrukcí kovové židle,jedné z mnoha,kterými byla
zasedačka vybavena.Byla dost těžká a tak mu každý pohyb připomínal,že
má zůstat v klidu.
„Já mám hlad jako vlk!Ukaž,co jsi přinesla!”,řekl jsem jí,když už
jsem nebyl ničeho schopen a potřeboval si trochu odpočinout. Vstala a vzala
tašku,kterou nechala při vstupu hned u dveří.Začala vyndavat vše,co tam
měla a chystala to na stůl.„Dvě porce stačí!Ten zmrd se měl nažrat
toho,co ti v takovém množství teklo z kundy!”,zbrzdil jsem jí,když to
začala rozdělovat.Vykulila oči,ale neřekla ani slovo.Jenom ten idiot
čuměl,jak když nadloube volovi, ale neodvážil se říct ani slovo.Jenom
tiše slintal,když jsme se tam cpali.
Martička pořád koukala na ty kroužky,které jsem,jenom tak,pohodil na
stůl.Pořád se ale neodvažovala zeptat se,co s nimi budu dělat.„A tvojí
ženě musím také dát vyznamenání,že se chovala tak statečně!”,řekl
jsem,když jsme dojedli.„Posaď se tady!”,přistrčil jsem židli před toho
blba.„Sednout!”,trochu násilně jsem jí strhnul na židli.Měla kundu
kousek od jeho ksichtu:„Přisaj se jí k ní a nepřestávej,dokud ti
nedovolím!”,přistrčil jsem jí i se židlí blíž.
„Ruce dozadu!”,zvednul jsem stuhu,která se dosud válela na zemi a
připoutal jí ruce k židli.Vyvalila oči,ale nic neřekla.„Teď ti ty kruhy
zavěsím do bradavek!”,vzal jsem do ruky jehlu.„A nechci nic
slyšet!”,zařval jsem schválně,když chtěla něco říct a ten blb také
zvedl hlavu.On se rychle znovu přisál k její kundě a Martičce naskočila
husí kůže.Vzal jsem jí za bradavku a začal s ní lehce kroutit.Naběhla
jí přímo před očima.
„Teď to bude bolet!”,zašeptal jsem jí do ucha a políbil jí na
zátylek.To jí vždycky úplně odrovnalo a mohl jsem si s ní dělat
cokoliv.Vzal jsem jehlu a začal jí zabodávat do bradavky.„Ááááá,
nééé-éé!”,začala řvát a nemusela se ani moc přetvařovat.Jehla
konečně vykoukla na druhé straně a tak jsem rychle zavedl ten kruh. Vzal
jsem jí za druhou bradavku a začal jí také probodávat.Řvala při
tom,tentokrát to ale nebylo hrané.Ucítil jsem nějaký smrad,ale svou práci
jsem dokončil.
„Koukej se zvednout!”,odvázal jsem jí.Když se zvedala,z očí jí tekly
slzy.A na židli bylo rozpatlané hovno,které Marta neudržela.„Olízej jí
prdel!”,předklonil jsem Martu a nastrčil jí před jeho hubu.Moc se mu
nechtělo,ale při pohledu na mě poslechl.„A ještě tu židli!”,poručil
jsem.Stěží potlačoval blití,ale neskončil,dokud nebyla židle
čistá.„Pojď!”,vzal jsem Martičku za ramena a vedl jí ke
dveřím.Shrábnul jsem se stolu do tašky zbytky jídla a šli jsme do mojí
kanceláře.„Musíme se vyspat,už jsme dost unavení!”,připravil jsem
kanape a uložili jsme se tam.
„Kde to jsem?”,probudila mě ráno Marta,s ještě zavřenýma
očima.„Neboj,jsi u mne!”,utěšil jsem jí.Z jídla,které jsem večer
shrábnul do tašky,jsme připravili cosi k snídani.Naplnili jsme si žaludky
a hned jsme ten svět viděli v růžovějších barvách.„A co můj
starej?”,náhle si vzpomněla.„Nestarej se, ono mu to neublíží!Alespoň
se trochu poučí!”,uklidnil jsem jí.Odběhla na záchod,vykoupala se a
potom měla stále větší starosti o manžela.„Tak se tam jdeme
podívat!”,řekl jsem a vyrazili jsme,oba nazí.
„Breč!”,plácnul jsem jí přes prdel,když jsme se blížili ke
dveřím.Naladila a docela to zvládala. Vstoupili jsme a jí z očí kapaly
opravdové slzy.Do nosu nás udeřil hrozný smrad.Ten zmrd se
po-sral,poblil,pochcal a kdyby bylo možno,snad by tam pohodil i ostatní
tělesné tekutiny,kdyby mohl. Ležel tam na zemi a z pytle mu dosud
odkapávala krev,jak si ho natrhnul.
„Prase odporné!Jak se v tomhle můžeš válet?!”,zařval jsme na
něj.„Koukej to uklidit!”,s přemáháním jsem se k němu sklonil a
odpoutal ho od židle.„Máš na to pět minut!”,zamknul jsem zase dveře a
šli jsme s Martičkou do mé kanceláře.„Počkej tady!”,řekl jsem
Martičce a vrátil se zpátky.
Ten zmrd se,skoro neúspěšně,snažil udělat pořádek.Vzal jsem do ruky kus
hadice,která na mne koukala z montérbrašny a začal mu s ní masírovat
prdel.Se zalíbením jsem koukal,jak mu naskakují jelita.„Tam máš
úklidové prostředky!”,vzal jsem ho za vlasy a táhnul ho k úklidové
komoře.„A bude to tam lepší,než to bývalo, když to bylo
nové!”,kopnul jsem ho do koulí,až zajel držkou mezi hadry a
košťata.Dokopal jsem ho zpátky do zasedačky a zamknul ho tam.Vrátil jsem se
nahoru k Martě.
„Nastav mi tu krásnou kundu!”,poprosil jsem jí,jen jsem vešel.„To je
tak krásné!”,zvednul se mi čurák,když jsem viděl,jak si hraje
s kroužky v kundích pyskách.„Néé!”,stačila jenom vykřiknout,když
jsem jí zvrhnul na postel a vrazil jí ho do kundy,která už slintala jako
bernardýn.
„Jak to,že to ještě nemáš hotové?!”,zařval jsem na toho zmrda, když
jsem Martičku krásně omrdal.Jezdil tam po podlaze s kartáčem a hadrem,ale
vypadalo to,že špínu jenom rozmazává.„Vem si čistou vodu a jeď jak
motorová myš!”,nakopnul jsem ho do prdele,až popojel držkou skoro ke
druhé zdi.„Předklon!”,schválně jsem zařval na Martu a ohnul jí přes
předsednický stůl.Nestačilo to ani mlasknout a měla ho tam až po
koule.„Nečum a makej!”, houknul jsem na něj,když čuměl,jak čerstvě
vyoraná myš.Sklonil se k podlaze a pokračoval.
„Ááááá!”,křičela Martička,když po opravdu malinké chvíli
dosáhla orgasmu.„Ty už mě nebudeš srát!”,vytáhl jsem ho
z Martininy kundy a otočil se na něj.Čuměl,jako bych mu sežral svačinu
a to mě nasralo.K řetízku v jeho pytli jsem připojil – snad jedinou
v této místnosti – dřevěnou židli.„A jezdi!”,praštil jsem ho
přes prdel.Chtěl něco říct a tak jsem ho chytil za vlasy a narval
mu,dosud tvrdého,čuráka snad až do žaludku.„A jeď!”,vytrhnul jsem
mu ho z držky a dovolil,aby mohl plnit můj rozkaz.
Snad nevěděl,co po něm chci,ale kopanec do prdele ho nasměroval ke
správnému směru „jízdy“.S potlačovaným řevem se snažil
objíždět celou místnost kolem stěn.Židle ho účinně brzdila a tím mu
způsobovala úplně zoufalou bolest.„Pohyb!”,znovu jsem vzal do ruky
hadici a praštil ho přes prdel.Mlasklo to a on po té ráně poskočil
vpřed,ale hned zařval bolestí,jak se mu napnul řetízek a opět mu natrhnul
pytel.
„Zdá se ti ta židle moc lehká?Mohu ti připojit tu kovovou!Ta je
těžší!”,dráždil jsem ho.„Prosím,už mě
nemučte!”,zaskuhral.„Tak já tě mučím?!”,znovu jsem ho přetáhl
hadicí přes prdel.„Néé,pa-néé!”, řval,úplně ze všeho
zblbnutý.„Tak co dělám?!”,znovu jsem na něj zařval.„Já
nevím,pane!”,už nevěděl,jak má odpovědět.„Přece se snažím vychovat
z tebe poslušného člena strany!”,lil jsem mu do hlavy ty jejich
kecy.„A teď popros,abych ještě jednou omrdal tvojí starou!”,zlověstně
jsem mu zašeptal do ucha,když jsem zase měl ocas jako kopí.
Vytřeštil oči,ale okamžitě mě poprosil.„Tak dobře,když tak krásně
prosíš,tak jí ještě naposledy omrdám!”,posadil jsem Martičku na kraj
stolu a vrazil ho do její,tak krásně promazané,kundy.Ječela přitom,jako
bych jí bůhvíjak ubližoval a tomu zmrdovi tekly slzy,ale neodvažoval se nic
říct.„Pojď sem!”,chytil jsem ho za vlasy a narval mu ho do držky.Vylétl
mi z něj zbytek semena, ale už ho nebylo tolik.
Odpojil jsem mu řetízek od židle:„Koukejte se rychle obléknout a
vypadněte,dokud mám dobrou náladu!”,vyštěkl jsem na ně.Martička se
sice zatvářila zklamaně,že už nic nebude,ale poslušně se
oblékala.„Budeš jí každý den lízat kundu!A dlouho!”,přikázal jsem
mu,zatímco se oblékali.„A ty mu přitom strčíš do prdele držadlo
válečku na nudle!”,osvítil mě náhlý
nápad.„Ano,pane!”,poslušně odpověděla a v očích jí zahrály
ohýnky.„A za týden mě poprosíte o kontrolu toho,jak jste plnili moje
příkazy!”,ještě jsem jim přikázal,když jsem je pouštěl ven.Martička
málem poskočila radostí a na rozloučenou mi dala velkou pusu,když ten její
blb už byl venku.
Tak každý týden chodili,já jsem Martičku mrdal a toho blba vychovával
k ještě větší poslušnosti…
Bobr
©
2007
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Orál, anál i klasika. Jak si to budeš přát? Máš to rád zezadu? Já to miluji. Není nic lepšího, když si mě hezky zezadu přidržíš a budeš do mě přirážet ze všech sil. Vlna orgasmů nás nemine.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 452
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA BLANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Jsem přitažlivá čertice se sametovou kůží a nejraději to mám zezadu. Nejlepší bude, když se mi vystříkáš na záda a já pak nebudu meškat a vykouřím tě do poslední kapičky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 451
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SOFIE text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Bobr
Povidka.cz | Copyrights 2024 Ceník - Vaše reklama na Povidka.cz | info@povidka.cz
Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury