Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Čtyřicet hodin pohádky

Čtyřicet hodin pohádky

Věnováno úplně všem, kteří si chtějí odskočit z kruté reality a přemístit se aspoň na chvíli do pohádky. Následující řádky jsou ale primárně věnovány dívkám, kterým něco schází. Přestože každá, skutečně každá slečna si zaslouží žít jako princezna, zdaleka ne všechny to tak mají. A obzvlášť si to zaslouží hlavní hrdinka naší povídky.

Právě vám vyprávím příběh, který se odehrává na novější dřevěné chatě na kopci, která leží až na samotném konci štěrkové cesty, u lesa. Byl podzim, rána už byla dost chladná a po východu slunce bylo pravidelně k vidění, jak je údolí zalité kouzelným mlíkem. Večery přicházely brzy a po setmění rtuť teploměru klesala strmě ke dnu. Severní vítr se pravidelně zvedal a ve vzduchu byla cítit ostrá vůně zimy.

Byl druhý pátek v měsíci a kolem půl třetí odpoledne k chatě přijelo novější, bílé BMW, vystoupila z něj osoba v černém kabátu s vysokým límcem a tmavou čapkou, zašla dozadu za chatu a pod dřevěnou lavičkou něco hledala, po krátké chvíli vytáhla rezervní klíče od vstupních dveří. Bylo jasné, že se něco takového neděje poprvé. Z kufru auta vytáhla postava dvě tašky. Jeden malý, moderní, šedivý kufr na kolečkách a jednu starou, sportovní, podlouhlou tašku, vypadá, jako by v ní byly uložené hokejky. Tašky nese do vnitřních prostor chaty. Po dvou minutách se vrátí k autu, už bez kabátu, jen v modré, slim fit košili, elegantních kalhotách a hnědých kožených botách. Zavře kufr auta, otevře dveře spolujezdce, skloní se na sedadlo pro tři flašky kvalitního vína a igelitovou tašku z Billy s nákupem. Zabouchne dveře a auto se samo zamkne.

Vstupuje do chaty, nastavuje na termostatu elektrické vytápění na 22°C a hned na to vybaluje igelitovou tašku. Nákup vyloží na skromnou linku, uklízí jej do ledničky i s jednou lahví Rulandského bílého, do skříňky následně schová různé pochutiny a pečivo nechává volně pohozené v sáčku na desce. Dvě zbylé láhve vína a Jägermaistera uloží pod dřez jako poděkování majiteli za výpůjčku chaty. Narovná se a porozhlédne se po prostoru.

Nalevo od vstupních dveří je větší šatní skříň, poté okno, trám, malá knihovnička, volný prostor se zásuvkou a nadále místnost plynule přechází v malou kuchyň. Na opačné straně místnosti byly kromě dalších oken schody do parta, staré kukačky, televize s rádiem, pohodlná pohovka a uprostřed byla dominanta celé chaty – nádherná, prosklená, krbová kamna. Před kamny byl huňatý, teplý koberec, opodál dvě květiny a pod schodištěm byly uloženy dřevěné špalky na otop. Naproti vstupních dveří jsou dvoje dveře, na záchod a do větší koupelny s jedním umyvadlem a vanou na nožičkách ve francouzském stylu.

Vysvleče se jen do spodního prádla, věci, ve kterých přijel z práce si pověsí na věšák a schová do skříně. Popadne kufr, hodí jej na gauč, vytáhne z něj starší oblečení a roztrhnuté boty schované v sáčku. Převlékne se, u východu z chaty popadne ze země sekeru a jde ven. Je chladno, ale při štípání dříví se zahřeje a začíná se usmívat. Těší se totiž na čtvrtou hodinu, nebude tady sám. Mrkne na hodinky a zjišťuje, že je třičtvrtě na čtyři. V rychlejším tempu odnese nadvakrát naštípané dříví do chaty pod schody a připraví v krbu na oheň. Opět se usměje, stačí totiž škrtnout sirkou a teplo se rozleje všude kolem. Vše je připraveno. Zašmátrá v kufru a vytáhne si čistý ručník, volné tepláky, ponožky a černé triko. Přibere si kartáček na zuby a sprchový gel. Povolí si řemínek voděodolných, sportovních hodinek. Umyje se ve vaně a jen s ručníkem kolem pasu chodí po chatě, odnese si kufr i sportovní tašku do patra, kde se nachází jen jeden větší podkrovní pokoj s velkou manželskou postelí, nad kterou je střešní okno. Rozkládací válenda a několik menších skříní. Ručník kolem pasu se mu odmotal a spad. Povlékne letiště, jeden polštář a obě peřiny. Vytáhne z kufru nějaké oblečení a složí jej doprostřed postele, zasune kufr ke zdi a druhou tašku přikopne k posteli. Koutkem oka si všiml, že je už 16:13. Ušklíbne se. Jeho návštěva tady měla už 13 minut být, ale zná ji už hodně dlouho na to, aby prostě počítal se zpožděním. Aspoň se stihne obléct do připraveného oblečení. Nadšeně vyhlíží z okna.

Přemýšlí, jaké to dnes bude. A také si v hlavě rovná myšlenky, je toho tolik co jí chce říct, tolik co s ní chce dělat, jakou radost jí chce dát. A ona pořád nikde. Dělá mu to snad naschvál?

„Hej, Luiso, kde sakra jsi, už je skoro půl pryč!” rozezní se po přízemí. Minuty se mu teď vlečou jako hodiny. Postaví tedy aspoň vodu v rychlovarné konvici, do dvou hrníčků hodí po pytlíku černého a ovocného čaje. Nedočkavě chodí po místnosti a vyhlíží z okna, kouká na příjezdovou cestu a zasněně čeká na Luisu.

On a Luisa byli dva kamarádi z dětství, scházeli se na chatě pravidelně už skoro rok, každý druhý pátek v měsíci. Vždy po práci. On pracoval celou dobu od ukončení studií v jedné mezinárodní firmě. Za pár let se dokázal vypracovat na zástupce vedoucího úseku vývoje, byl mladý a v plné síle. Neměl moc volného času, byl bezdětný a bydlel sám. I když to na něm nešlo vůbec poznat, byl to rodinný typ. Přesto vypadal jako typický kariérista. Důvod byl jednoduchý, byl by na založení rodiny prostě sám. Žádná dívka s ním nevydržela dlouho, byla to ale převážně jeho vina, nedokázal jím naplno věřit, neviděl s nimi budoucnost a vlastně mu pak i bylo jedno, že odešly, byl sám se sebou spokojený, co v životě měl, mu doposud stačilo a hlavně – byl prostě náročný, jak na sebe, tak na lidi v jeho blízkém okolí. Málokoho si k sobě uměl pustit blíže a k naprosté většině dívek se choval chladně a nedokázal vysvětlit, proč každý druhý víkend v měsíci prostě zmizí pryč a má vypnutý telefon. Touží si najít slečnu, která jej nikdy nenechá usínat se strachem, zda je pro ni ještě důležitý. A totéž jí chce i vrátit – nikdy nekončící lásku, pocit důležitosti a toho, že se nikdy pro něj nestane pouhou samozřejmostí. A nejen to, chtěl jí dát spoustu dalšího, co ke spokojenému vztahu prostě patří.

A ona, Aloise, byla jednoduše fantastická, každou chvíli sice střídala nějakou práci, od prodavačky, přes masérku, trenérku jógy, pokojskou, až po práci v domově dětí. Jinak si ale byli neuvěřitelně podobní. Ne jeden by řekl, že byli stvoření pro sebe navzájem. Milovali stejné záliby, smáli se stejným věcem, uměli si ze sebe dělat srandu, měli stejné sny do budoucna a oba si přáli tři děti. Stačilo, když se podívali navzájem do očí a naprosto přesně věděli co ten druhý potřebuje slyšet. Svým způsobem mezi nimi existovala jakási forma telepatie, inherentně byli jednoznačně propojení. V mnoha věcech byli jak dvojčata. Mezi nimi existovalo jednoduše všechno, od důvěry, přes porozumění, upřímnost, respekt až po plaménky lásky. Vzájemně si dokázali říct narovinu úplně každou věc a toho si hrozně cenili. Spolu byli nezlomní, nic je nezastavilo. A moc dobře to věděli oba.

„Je tady, potvora malá, okradla mě o 36minut,” zabručel a zároveň se usmíval od ucha k uchu, když viděl, jak Luisa cupitá v modrozelené bundě s kapucí na hlavě s copánky vyhozenými ven, jeho oči zářily jak už celý dlouhý měsíc ne. A šel rychle otevřít vstupní dveře.

„Luiso! Hurá, tys došla! Konečně, nemohl jsem se tě dočkat, už jsem skoro chtěl jet domů, pojď sem.” A láskyplně ji ještě před chatou objal.

„Nooo, znáš mě, jsem nemohla najít hřeben a pak když jsem už nestíhala na autobus, tak jsem si ještě na pár minut sedla, no a prostě mi ujel… a jo, ahoj!” Zadýchaně k tomu dodává, samozřejmě, vysmátá a s vyculenými, červenými tvářemi. „Pojď, prosím dál, dáš si čaj? Ale je už asi studený.” Její dlaně a líčka byla zmrzlá. „Běž se sprchnout a zahřát. Já ti ten čaj rád přihřeju. Potom si už konečně pokecáme.” Mrknul na ní a Luisa cupitala přes místnost rovnou do vany dát si sprchu. Když vylezla z koupelny, nehorázně voněla. Měla na sobě šedofialové legíny, bílé triko s nápisem WILD AND FREE a pod ním zcela jistě neměla podprsenku. „Tu vůni jsem už někde cítil,“ zašeptá. Celou by ji snědl. Ta fantastická vůně je tady znovu. Je neodolatelná a dnes bude jen moje přehraje si v hlavě.

Měli jednu krásnou dohodu. Když jsou spolu na chatě, musely být jejich telefony položené dole na knihovně a vypnuté. Odnesla tam svůj i ten jeho. Vypla oba, už to zná, umí to. A hned se řítila zpět na sedačku.

„Tak povídej, přeháněj, jak žiješ, co?! Koukám že asi dost dobře, kyneš moc hezky!” svižně přisedla k němu. Je to přesně ta holka, která mu jako jediná může brnkat na citlivé místa a on se tomu usmívá. Tohle nepovolil nikdy žádné jiné, natož nějakému jinému. Odpustil by jí snad úplně všechno, Luisa pro něj byla výjimečná. Měli mezi sebou skutečně krásný vztah. Nadšeně si povídali několik desítek minut. Jinak to ani neuměli. Ale Luisa začala být lehce nervózní a pokukovala po starých, nástěnných hodinách. Bylo už půl osmé. Čaj dávno vypili a povečeřeli nějaké pečivo se šunkou. Čím více hodin bylo, tím více se jí chvěl hlas a ve vzduchu šlo cítit zvyšující se napětí. Uteklo třičtvrtě, padesát, padesát pět, padesát osm, padesát devět, přestala mluvit. On se už jen usmíval.

Kukačky na dřevěných hodinách v místnosti vyletěly ven a ohlásily osm hodin večer. Luisa pohlédla k zemi a sklopila zrak. Odbytím dvacáté hodiny se vše změnilo. Právě nastalo čtyřicet hodin, kdy se v chatě nenachází on s jeho skvělou kamarádkou, ale s jeho submisivní Little girl. Nastalo teď pár hodin, kdy se Země netočila kolem Slunce, ale celý vesmír se točil jen a pouze kolem dvou lidí, kteří spolu sedí na sedačce v přízemí chaty.

„Běž se převléknout, nahoře v pokoji máš jako vždy na posteli složené oblečení. Nic jiného na sobě mít nebudeš. Jo a ať tě ani nenapadne podívat se do té sportovní tašky která tam leží u postele na zemi. Šmaruj, princezno moje.” Řekl s jasným důrazem na poslední slovo.

Během mžiku byla nahoře. Věděla, že už tím, že přišla o tolik minut později, má zaděláno na dost velký problém. On totiž vyloženě nesnáší, když lidé nechodí na čas. Ale pro Luisu má hold slabost. Nechtěla každopádně nic riskovat. Převlékla se do připraveného oblečení, ale stejně ji nakonec zaujala právě ta pohozená taška, rozhlédla se po podkroví a ujistila se, zda tam někdo není. A on tam skutečně nebyl. Rozepla potichu zip tašky, nakoukla dovnitř a vykulila oči.

V tašce se nacházela změť nějakých kožených pásků, lan, ocelových skob, dvou dřevěných tyčí, zahlédla taky jeden rudý a jeden černý bičík, krabičku se svíčkami, nějakou látku, igelitový pytlík a něco, co nepoznala. Chce to vytáhnout ven. „Do prdele,” sykne vážně potichu. Uslyšela totiž takové to jeho umělé zakašlání, aby Little girl upozornil na svou přítomnost. On tam je! On to vidí! Do pytle, sakra, do prčic, to ne. To neee! Honí se jí hlavou. Projede jí po zádech vlna strachu, že provedla zase něco, co neměla. A se sklopenýma očima, špitla: „Omlouvám se, vím, že jsem si tohle nesměla dovolit.” „Přehni se přes postel.“ Rozeznělo se síní. Pohlédla na něj, klekla si před postel, ohla se a hrudník pomalu položila do měkkých peřin. Ruce měla natažené dopředu nad hlavu. Věděla, jak to má udělat. Přesně věděla, co jí teď čeká. Nesměla je dát podél těla a věděla to až moc dobře, začala by totiž počítat od nuly. Čekala ránu, výprask a už byla připravena říct: „Jedna, děkuji můj pane.“ Ale stalo se něco jiného, „sundej si kalhotky,“ zaznělo. Rozevřela oči, udivila se, zhluboka si oddechla a udělala to, cítila úlevu, když ji něžně pohladil po dokonale kulatém, odhaleném zadečku, klekl si za ni, a zatímco ji neustále hladil a dotýkal se, přisál své rty k její levé půlce, zuby ji lehce zkousnul, Luisa cukla. Z toho důvodu ji musel pevně chytit za boky a celý proces se ještě třikrát opakoval. Opatrně ji hladil, přes stehna, zadeček, přejížděl i na záda. Začal jí pozvolna líbat na pravé půlce a jejím drobném, pravém stehnu. Jeho ruce začaly bloudit i mezi stehna, polechtaly ji na intimních místech a opět se přesunuly na záda, vyhrnul její triko až nad hlavu. Byla teď vlastně nahá, s výjimkou podprsenky. I tu nakonec rozepl a oba řemínky černé, krajkové podprsenky se sesuly na postel. Otočil si jí na záda, držel její ruce vysoko nad hlavou a věnoval se jejímu božskému poprsí. Po chvíli ji vrátil do původní polohy, zase ležela na břiše k němu zády. Sám si svlékl triko, přitiskl se k ní, a položil svou teplou hruď na její líbezná, jemná záda. Zhluboka dýchal a jemně Luisu líbal rty na zádech, schválně velice pomalu, pozvolna, tohle ji doopravdy rajcovalo. Začal na krční páteři a postupně se dostal až na kříže, poté se pravou stranou vracel nahoru. Líbal její žebra a přes pravé rameno se dostal k cíli – ke krku. Levou rukou popadl Luisu za vlasy a celou hlavu nahnul lehce doleva. Tím se mu dokonale odhalila pravá strana krku. Oddychoval zhluboka a horký dech dopadal na jemnou kůži Luisina krku.

Pustil hlavu a oběma rukama nyní sklouznul na žebra, tak něžně jí hladil, až se to nedalo vydržet. Luisa byla lechtivá, už jen čekal, kdy to nevydrží a stáhne ruce podél těla. Ve tváři se začala zjevně červenat. Lechtalo to, ale nechtěla to na sobě nechat znát. Nevydržela. Dala ruce k tělu a chtěla se se smíchem vykroutit. Přesně na tento okamžik čekal, ruce jí silně přitáhl za zády k sobě, jednou rukou držel její drobné dlaně, postavil se, Luisu násilím zvedl také, levou rukou stiskl její krk a hrubě se zakousl do její voňavé šíje. Luisin dech musel jít slyšet až dolů do místnosti. Oddechovala nejen hlasitě, ale hlavně vzrušeně. Byla nažhavená. Přesně tohle chtěla, přesně takhle to chtěla, přesně po tomhle prahla celý sakra dlouhý měsíc. Dočkala se. Byla teď jen jeho, oddaná do pevného stisku jeho rukou a úst, nepřestával líbat její krk, šíji a uši. Z čela mu začaly téct kapky potu, byl v tu chvíli dost možná nadrženější než ona. „Děláš mi neskutečnou radost, prosím, nepřestávej! Pokračuj!“ stihla říct, než jí zacpal rukou ústa. Ona se mu ovšem vysmekla ze sevření jedné dlaně. Přehodil její vlasy přes rameno dopředu, povolil jí ústa a oběma rukama silně stiskl její drobná ňadýrka.

„Chci, aby se naše těla dotýkala. Teď jsi jen má.“ A v ten moment se k ní zezadu přitiskl ještě intenzivněji a svalili se spolu zpět na postel. Byl nad ní, Little girl nehybně ležela pod ním, cítila jeho rty na krku, zádech a vlasech. Vnímala ovšem také jeho bouli v teplácích, vzrušovala je tato chvíle věru oba. On byl zjevně v ráji, šlo to na něm hodně vidět, ona snad také. Posunul si jí výše do postele, roztáhl její nohy a rty si začal hrát s jejími třísly, zvolna kousal, chtěl se zítra kochat mladými modřinkami, toužil po tom, způsobit jí bolest, ale jen takovou, kterou sama chce. Nikdy ne větší, jež by přesáhla únosnou mez. Při třetím kousnutí sebou začala opět cukat a trhat se sebou do stran. Konečně začala prosit.

„Že ti to ale trvalo.“ Pošeptal jí do pravého ucha. Rukou si začal hrát s její nadrženou, vlhkou, kundičkou. Teď už byla Luisa jednoznačně v sedmém nebi. Chyběl jí poslední, letmý dotek, aby tento víkend viděla své první mžitky před očima. Ale, on se od ní nečekaně vzdálil. Poodstoupil od postele a tiše, klidným a vyrovnaným hlasem prohlásil: „teď si vlezeš na mě a budeš se snažit, však víš, co a jak mám rád.“ Lehl si na břicho a Luisa se okamžitě vyšvihla na jeho zadek, seděla na něm a její drobné ruce začaly masírovat a škrábat jeho záda. Zároveň se na něm začala různě kroutit a tím i vzrušovat sama sebe. Otírala se fantasticky, šlo cítit, jak krásně je nadržená. Po chvíli masáže se pod ní překroutil na záda, mohl teď pozorovat a obdivovat jeho masérku v celé její kráse.

Koukal se na ní upřeně, se zářícíma očima, jak na svatý obrázek. Ten pohled si chtěl zapamatovat. Není krásnější pohled na dívku, než když se nadrženě kroutí na vaší pánvi. Natáhne se rukou k jejím vlasům, pohladí je a surově tu mršku ze sebe odhodí, stáhne jí z postele až na zem, hlavu přidrží u podlahy, rozmáchne se druhou rukou a ta vzápětí s radostí dopluje až na její zadeček. Toto jeho Little girl vůbec nečekala, stalo se to tak rychle a z ničeho nic, bolesti vykřikla a v očích se jí draly první slzy. Pod ránou se svalila celá na zem jak kus hadru. Nehybně ležela dál, on si mezitím sundal tepláky a posadil se ke kraji postele. „Pojď sem Luisinko…“ s uplakanou tváři se doplazila k němu. Pohlédla mu do očí. „Tak ty se mi budeš hrabat ve věcech a nebudeš mě poslouchat?“ sklopila zrak a dlouze se zadívala do podlahy. Čekala další ránu, kousnutí, nebo rozkaz, povel ať jej začne dravě kouřit, cokoliv. Ale za úkol dostala přinést z tašky bílou igelitku, se strachem a se sáčkem v ruce se vrátila zpět, musela si kleknout, otočit se k němu zády a dát si vlasy na pravou stranu. Srdce jí bušilo jak o závod, vůbec nevěděla, co teď nastane, byla bezmocná a oddaná na milost a nemilost právě jemu. Nemohla vůbec nic. Měla si k tomu všemu ještě zavřít oči. Slyšela šustit sáček a najednou cítila, že se k ní blíží. Přiklekl si blízko za ní, jeho ruka se sklouzla od jejího levého ucha, přes krk a šíji, až na ňadro. Pohrál si s ním a štípl jí do krásně tvrdé bradavky. Luisa opět hlasitě sténala. Byla plná očekáváni, co přijde dál.

Nasadil jí kolem krku obojek. Její první obojek v životě! A utáhl jej tak akorát, aby mohla dýchat, ale zároveň aby vnímala svou podřízenou roli. Poté jeho ruce zabloudily k jejím nohám, musela je doširoka roztáhnout, stále klečela na kolenou a jemu se naskytl perfektní prostor, aby mohl princeznu dráždit. Pevně stiskl její drobný hrudník a druhá ruka kmitala na místech, kde to Luisa milovala. Ona sama se jej rukama chytla za hlavou a lísala se k němu, jak jen to šlo. Netrvalo to vůbec dlouho a malý andílek s obojkem se propínal jako luk, potom se jen vyšťaveně svalila na zem, lapala po dechu a vrněla slastí. Musel jí pomoct vstát, sama by to teď těžko zvládla – typicky jeho stylem – to znamená, že ji popadl za vlasy a hodil s ní na postel.

Její chtivá kundička musela nyní pojmout jeho chloubu. Přisál se k ní zezadu ústy, ochutnal sladký med, jejím tělem teď projíždí nové vlny vzrušení a ona stále toužebně čeká, co bude dál. Pochválil její zadeček a připravil si jej přesně tak, jak to měl rád. Jednou rukou se k Luise přitahoval za vlasy, tou druhou se držel temně modrého, koženého obojku. Přitom se, pozvolna a s lehkostí začal drát hluboko do jejího nitra, pomalu klouzal dovnitř a ven, slečna mu vycházela vstříc a po chvíli byli perfektně sjednocení. Netrvalo to bohužel dlouho a Luisa měla záda celá zkropená. Dlouze ji políbil ve vláscích a poděkoval.

Vzal ji do náruče a po schodech snesl do koupelny, začali napouštět vanu, donesl víno, zapálil pár svíček a společně si lehli do horké vody s bublinkovou pěnou. Luisa si poprvé ohmatávala obojek. Líbil se jí, byla naprosto nadšená. Povídali si v objetí a užívali si pokojnou atmosféru. Bylo to skutečně jako v pohádce. Neexistovalo nic jiného než jen oni dva. Relaxovali a popíjeli víno z Rakvic, stáhli celou flašku. Až voda ochladla, navzájem se umyli, osušili a odprovodili se do peřin v patře. Lehli si k sobě tak blízko, jak jen to šlo. Proto jim stačil jen jeden povlečený polštář. S propletenýma nohama a rukama kolem sebe, během chvíle padli do hlubokých snů.

Ráno se probudil první, nemohl se nabažit pohledu na poodkryté nahé tělo dívky, která pro něj tolik znamenala. Sledoval jí několik minut a poté se tiše vykradl z postele, natáhl si tepláky a odešel dolů ke kuchyňské lince. Pohlédl na čas a bylo skoro půl jedenácté, ideální čas na to přichystat snídani. Vymíchal v talíři šest vajíček, pokrájel i zbylou šunku, přidal sůl a pažitku. Na pánev hodil kousek másla, na talíř nachystal tři bagetky a postavil vodu na čaj. Nechal vyvětrat spodní patro, zalil čaje a připravil vaječinu. Tu naložil na talíř, přidal k němu jednu vidličku a vše vzal na tácek. S podnosem šel opatrně do patra, nechal jej ležet na kraji válendy a přesunul se k posteli. Začal Luisu líbat na odkryté nožce u kotníků, přes lýtko se dral na koleno, stehno, pánev, bříško až po roztomilá líčka. To už se princeznička začala protahovat, usmívat a zívat. Byla vzhůru, přikryla se po prsa peřinou, vyšoupla se k čelu postele a čekala na snídani. Seděli teď už vedle sebe, na peřinu dal tác se snídaní a navzájem se krmili jednou vidličkou. Popíjeli čaj a povídali si. Jak dokonalé ráno v jedenáct hodin.

Kukačky znovu vyletěly do světa, bylo dvanáct hodin. Vyhrabali se z postele ven a oblékli se. Museli zajít dolů do vesnice, asi dva kilometry do obchodu pro něco k jídlu. Do hodinky byli zpět, nechtěli jet autem, chtěli se projít. Zbožňovali procházky, potkali i slečnu s malým huskym, pohlédli na sebe navzájem a usmáli se, věděli proč. Donesli si mléko, čokoládu, pečivo a nějaké jídlo v krabičce, které jen stačilo dát před konzumací na pár minut do mikrovlnky. Když přišli, převlékli se do pohodlnějších věcí. Ona měla na sobě nyní přiléhavé černé triko, které končilo přesně pod jejím zadečkem, oděném do úsporných krajkových kalhotek. A teplé, zelené ponožky. On měl na sobě jen tepláky. Takhle mu to vyhovovalo, nebylo mu moc teplo a zároveň se kochal pohledem na jeho princeznu.

Byli teď spolu nějakou dobu v obyváku, pojedli si ohřáté jídlo z krabičky a po celou tu dobu si ze sebe dělali navzájem srandu, jako vždycky, nepřestávali se smát. Každá minuta, kterou strávili spolu oběma utekla jako sekunda. Trávili jídlo vedle sebe, a přitom se Luisa dozvěděla, že obojek nebyla jediná věc, která pro ni byla připravena. Miloval, když mohl Luisu něčím překvapit, nadchnout, rozveselit. Nic na světě mu nedělalo větší radost než její velké, vysmáté oči. Poprosil jí, aby sama umyla nádobí a omluvil se, že výjimečně nepomůže. Hlavně se ale dozvěděla, že si musí v podkroví nejprve něco připravit, než tam spolu zapadnou na dlouhé hodiny. Těšila se, on ale víc.

Vyšel do patra, vytáhl z tašky dvě asi metr a půl dlouhé, hrubé dřevěné desky. Uprostřed každé z nich byly vyvrtány tři díry a na každé straně byla přidělaná kovová skoba na karabinu. Dále si vzal šroubovák a šest šroubů do dřeva, přiklekl si k centrálnímu dřevěnému trámu a prkna přidělal k němu. Díry tam byly předvrtané už z minulého měsíce, tehdy, když Luisa odešla, vše sestavil, namontoval a poté odvezl s sebou. Věděl tedy, že to bude fungovat. Zapálil po pokoji několik svíček a jednu aroma lampičku, na zem za trám si připravil černý bičík, řemen a starý opasek, hrst kolíčků na prádlo a čtyři kožená pouta. Několik různě dlouhých kovových řetězů, deset karabinek a nůž. Na tuto strach nahánějící kupku hodil osušku, aby bylo skryto, co se tam nachází. Na ručník položil ještě temný šátek s jeho sportovními hodinkami. Z tašky vytáhl poslední věc – staré, zrezivělé vodítko jak pro psa.

Zatáhl a zavřel všechna okna, porozhlédl se po dokonale připraveném podkroví, na chvíli se zastavil a kochal se pohledem. Rozešel se směrem ke schodům, sešel dolů, třímajíce vodítko. To si odložil na předposlední schod tak, aby to Luisa neviděla, přišel k ní do kuchyně, zezadu ji objal za pás, přitulil se, políbil její hřívu a pochválil, jak krásně uklidila kuchyň i sedačku. Prohodili několik slov a pochlubil se Luise, že je nahoře všechno připravené. Když byli v kuchyni, neodpustili si jejich další oblíbenou věc. Tím bylo jezení čokolády, jednu otevřeli a vzájemně se krmili. Odskočil si na záchod, společně si potom v koupelně umyli zuby a když už tam byli, vzal do ruky obojek, zůstal tam po včerejší koupeli. Klekl si před ní, políbil její stehno a chytl se za pevný zadeček. Mile se hlavou přitulil k jejímu bříšku a chvíli jen klečel. Luisa jej hladila ve vlasech a celá ta chvíle byla jedinečná. Ale po chvíli už byla slečna zase zvědavá, co je pro ni v patře připraveno.

Přesunuli se do obýváku a na jeho dotaz, zda si pamatuje záchranné slovíčko pokývla hlavou a pošeptala mu jej. Teď už věděla, že je nahoře připraveno něco, co se bude naprosto vymykat tradičnímu sexu. Měla si zase kleknout, tentokrát na sedačku. Vysvlékl její triko, zůstala před ním jen v kalhotkách a ponožkách. Její tělo vypadalo, jak by jej vytesali samotní andělé. Dostala obojek a na čelo pusu. Pohladil jí na tváři a pravým ukazováčkem smyslně přejížděl přes její drobné červené rty, pozvolna pootevřela ústa a jemně mu jej začala sát. Navzájem si hleděli do rozzářených očí. Tlak i tep v těle začal oběma stoupat.

„Luisi, prosím, slez dolů a klekni si na čtyři.“ Pošeptal jí do ucha a natáhl se na schod pro vodítko. Připnul si ji jak psa, hrubě s ní škubnul směrem ke schodišti a malé, bezmocné slečně nezbývalo nic jiného než za pánem vyjít schodiště po čtyřech. Když dorazila do patra, vyrazilo ji to dech. Z pohledu psa byla připravená dřevěná konstrukce mnohem větší, zároveň byla atmosféra z velké části ovlivněna všude plápolajícími svíčkami. Jednoduše fantazie. Luise zářily oči jak už dlouho ne. A on se při pohledu na klečící, polonahou a nadšenou Luisu mohl zbláznit. Tak silný okamžik to pro oba byl.

Přivedl si jí až pod trám, měla se napřímit na nohy. Jak tak učinila, přisunul jí ke konstrukci a něžně políbil nad obojkem. A ono to malé, dívčí tělíčko začalo ihned spolupracovat. Linula se z ní touha, šlo poznat, že je nadržená a chtivá. Dlouze se věnoval jejímu jemnému krčku a pevnému poprsí, záměrně tlačil studený řetěz z vodítka na její rozpálené tělo. Natáhl se k zemi pro šátek a přehodil si jej přes rameno. Zároveň nahmatal kožená pouta a s lehkostí je Luise nasadil na zápěstí a kotníky. V mžiku byla nehybně připevněná. Její postava se nyní nacházela v poloze ve tvaru velkého písmene X. Chtěl si jí pevně podmanit, aby šeptala, že patří jen jemu. Chce, aby prosila, sténala a hlavně – aby si všechno dosyta užila. Chce jí dát všechno, ale zároveň si přeje, aby se jeho hračka cítila zneužitá. No a nakonec, aby se spolu zhroutili v objetí.

Voňavý andílek je teď ale pevně připevněný na kříži, přivírá oči a slastně oddechuje. Je to tady zpátky, ten úžasný pocit bezmoci. Jde to na ní vidět, jak moc si to dokáže užít. Vnímá teď každý jeho dotyk rtů i jemných dlaní na kůži. On sundává její obojek i s vodítkem dolů. Chce se věnovat celému jejímu svůdnému tělíčku, nechce nikde žádnou zábranu. Stojí před ním bezmocná, nehybná a vzrušená kráska. Pouta na rukou má přidělané tak krásně, že když se chce vyvléct, sama si způsobí malou bolest na zápěstí.

On si to nesmírně užívá, polštářky jeho prstů se laskavě dotýkají její pokožky na celém těle, rty se přisaje k její vztyčené bradavce a mírně zkousne. Luisa zakňučí touhou, ať pokračuje. Pro něj to byl ale jasný signál, aby se odtrhnul a nedělal s ní nic. Zakňučí ještě víc, zhluboka vydechne a chtivě se na něj koukne, chce, aby pokračoval. Hned teď.

Když vidí její krásné, mrduchtivé oči, dá jí na ně šátek a tím pádem je náhle zbavena toho nejdůležitějšího smyslu. Najednou vnímala veškeré vjemy, doteky, slova a vůně, daleko, daleko intenzivněji než kdy předtím. Už nemůže sledovat, co bude dál, nemůže se připravit na nic. Byla mu totálně odevzdaná. Ihned ale nastavuje na obdiv krček, nemůže odolat, chce jej cítit, chce, aby jí líbal, chce, aby jí kousal, touží po každém jeho doteku. Prahne po tom pocitu, který jí dokáže dát jen on – po naprosté bezmoci bez možnosti, jakkoliv ovlivnit co se s ní bude následující dobu dít.

Po jistém čase, kdy byl její krk doslova znásilňován jeho ústy, se od ní nečekaně vzdálil. Spoutaná opět zakňučí a její dech jde znovu slyšet. Prosí jej, aby se vrátil. Když se vrátí zpět, na Luisina ňadra rázně dopadne bič. Podlomila se jí kolena, a to způsobilo jen další ostrou bolest na zápěstí. Bolest smíchaná se slastí, kterou teď prožívá se spojily a v jejím těle se schyluje k bouři všehochuti. Přišla druhá rána, kvikne bolestí. Zhluboka oddechuje. Touží po něm, chce víc. A přiletí další.

Je pryč, odešel na druhou stranu místnosti a vysvlékl se do naha. Nechal Luisu na moment vydechnout. Ona však toužebně prahne po jeho přítomnosti, chce, aby byl u ní, chce jej cítit, chce vědět, že je tady s ní. Chce, aby se jí dotýkal. Chce, aby se jí opět naplno věnoval, aby jí ztrestal, zneužil. Přisune se k ní zezadu zpoza trámu a pohladí jí oběma rukama, od pánve, přes žebra až po ramena. Jeho pohyby jsou najednou tak ladné, jemné a opatrné. Je jako vyměněný. Obejde trám a stojí přímo před ní.

„Princezno, připrav se, prosím. Zhluboka se nadechni a věř mi, bude to ale bolet.“ Luisin dech je zase jako splašený, vůbec netuší, co teď bude. Relativně dlouhou dobu ji nechá jen tak čekat. Ona neví, zda přijde další rána, nebo ne. Prostě neví. Nemá ani tušení. On ale dlouze pohladí její levé ňadro, zatímco to druhé laská v ústech, poté se jeho rty přemístí na opačnou stranu hrudníčku a v tu ránu náhle dopadnou na osamělé ňaďýrko tři kapky vosku.

V Luise vybouchla sopka, něco takového nečekala, byla to směsice pekla a ráje na zemi. Její jizvy od biče se červenaly, na krku vyskakovaly první modřinky, tuhnoucí vosk jí stále rozpaloval a její nohy jí už nenesly. Visela na zápěstích, ale bolest z nich již nevnímala, byla naprosto zastíněna něčím intenzivnějším. Vzdychala a oddechovala teď ještě rychleji. Začal líbat její bříško a mezitím na její stehno dopadá další proud žhavého vosku. Andílek ucítí kousnutí na třísle, další vosk na hrudníčku a po chvíli se naprosto ztratí v tom, co se s jejím tělem děje. Byla v ráji. Byla v pohádce. Doslova jí stáhnul do pekla, kde jí čekal ráj.

Natáhl se pro nůž, tupou stranou přejel Luisince od krku po hrudník, poté celou ledovou čepel přitiskl k jejímu horkému ňadru. A přestože sebou škubala, neuhnul. Držel čepel přesně na místě, kde chtěl. Pokračoval dál, projel přes bříško a dostal se k titěrným krajkovým kalhotkám. Nožem sjel až po koleno a potom ostrou hranou rozřízl poslední kus oblečení, které na sobě ještě měla. Kalhotky tiše spadly na zem. Pravou rukou, a za pomocí rtů, se začal s obrovským zájmem věnovat její sladké, tekoucí kundičce, měla už natolik rudou hruď, tváře a čelo, až vypadala, že během chvíle uhoří. A nebyl daleko od pravdy, netrvalo to dlouho a její tělo se roztříštilo na milion kousíčků.

Dostala nějaký čas na vzpamatování a on se na ní jen tiše díval. Hlavu měla svěšenou dolů, svou váhu nesla z malé části na nohách, zbylá váha visela na rukou. Podvědomě musela tušit, že je pod dohledem, ale zjistit to nemohla. Při pohledu na ní se začal věnovat sám sobě. Musel ovšem brzy přestat, chtěl si ještě pohrát s bezmocným tělem křehké víly. Jeho dech se opět dostal k jejímu krku, Luisa začala zvedat hlavu a stavět se pevně na nohy, shrnul její vlásky na stranu a nějakou dobu jí v nich vískal. Až uznal, že je plně při smyslech a bude vnímat co jí poví, zašeptal jí, jak moc je pro něj důležitá a jak je úžasná. A také jí sdělil, že má pro ni další úkol, který musí zvládnout.

Prvně rozvázal šátek, který stále měla přes oči, pomalu se rozkoukávala po místnosti a také odepl její nohy i ruce z pout. Luisa mu vyčerpáním padla kolem ramen. Položili se spolu na postel, jeho penis se dotýkal jejího drobného stehýnka, Luisa jej instinktivně chňpla a začala zpracovávat. Nechal se. Byl se slečnou hrozně spokojený, byla tak šikovná. „Dávám ti 15 minut, od chvíle, kdy vezmu do ruky své hodinky, se minimálně ještě jednou uděláš. Já se ti budu snažit pomáhat, neboj. Ale po celou tu dobu, čtvrt hodiny, budeš mít jediný cíl – uspokojovat sama sebe. Pokud to vzdáš, nebo nedotáhneš zdárně do cíle, uvědom si, že do rána visíš. To znamená, že dostaneš do úst roubík, na ruce pouta a půjdeš zpět k trámu. A já si ustelu dole, abys mě nerušila tvým ufňukaným skučením.“

Chtěla jej zastavit, že je vyčerpaná, ale nešlo to, nestihla to. Už měl hodinky v jedné ruce a v té druhé měl opasek. Silně švihnul její stehno a se slovy: „Makej Puso, běží ti čas.“ Se Luisa vmžiku začala věnovat sama sobě, převalila se na záda, doširoka roztáhla nohy a začala se uspokojovat. On se nemohl nabažit tak vzrušené dívky. Líbal její bříško, žebra a krk, jeho ruce nakonec zabloudily na vlasy, tahal za ně, hnětl je a vdechoval jejich kouzelnou vůni. Luisa nezklamala. S divokým skučením se převalila na bok tváří k němu a v několika zvířecích křečích se doslova vystříkala do své vlastní ruky. Přestal se o ní starat. On sám byl vzrušen na nejvyšší míru. Jen sledoval její doznívající orgasmus. Spokojeně oddychovala a pomalu se hladila po celém těle, vychutnávajíc své vyvrcholení. Úkol splnila na výbornou, objal její ramena, nalehl na ní a ona sama si jej navedla do sebe, konečně byla vyplněná, do této doby se cítila hrozně prázdná. Bral si jí neskutečně něžně, s láskou a opatrně. Už si nepřál, aby jí cokoliv bolelo. Objímali se, tiše přiráželi a líbali se. Luisa milovala ten pocit, jakým způsobem se o ní dokázal starat. Její vlhká, úzká a vyčerpaná kundička byla pro něj nesmírně boží. Byl v ráji, doslova. Udýchaně se svalili vedle sebe a mlčky leželi ještě dlouhou chvíli dál.

Celých těchto pár hodin by šlo shrnout následujícími slovy – all good boys go to heaven but bad boys bring heaven to you. A ona s ním tuhle noc v nebi skutečně byla.

Luisinka dostala láskyplný polibek na čelo a huňatý svetr, který končil pod jejím zadečkem, počkal až se do něj ležérně nasouká. Sám sebe oblékl do trenek a tenkého trika, vzal jí do náruče, položila si hlavu na jeho rameno a snesl jí dolů, do přízemí.

Položil vílu před krb na huňatý koberec, o zeď spolu opřeli nějaké polštáře a předtím, než si lehli, ještě škrtl sirkou a oheň se rozhořel. Luisa si mu lehla mezi nohy a opřela se o něj, on jí zezadu objímal, něžně ji hladil po rukou a sem tam láskyplně políbil ve vláscích. Jeho ochranářský instinkt se nyní rozjel naplno. Byli přitisklí k sobě, nohama směrem k ohni a užívali si chvíli naprostého klidu, uvolnění a neuvěřitelné spokojenosti. V krbu křupalo dříví a teplo se začalo pomalu rozlévat po místnosti. Tulili se k sobě, objímali se, mlčeli a koukali na oheň. Na nic nemysleli, v hlavách měli prázdno, nebeské ticho a klid. Cítili se jedinečně a nekonečně. Teplota stále stoupala. Zatímco se Luisa protahovala, vysvlékla se ze svetru a vyčesala si vlásky v drdol, on využil situace, vylezl z pod ní a odplížil se do kuchyně. Připravil skvostné kakao a vrátil se i s tyčinkou Toblerone zpět před krb. Zažívali právě další, kouzelnou, nezapomenutelnou chvíli. Přitiskli se vedle sebe, ťukli si hrníčkama, usmáli se a začali se krmit čokoládou. Odpočívali vedle sebe, vnímali svou vzájemnou přítomnost a opírali se o sebe. Čas se zastavil, nevnímali jej. Opět byli středobodem vesmíru.

Jejich společný sex ho obrovsky naplňoval. Luisa byla jediná se kterou si dokázal takhle užít, je jediná, která mu kdy natolik důvěřovala, že si nechala zavázat oči, svázat ruce i nohy, do úst si dobrovolně nechala dát roubík a věděla, že i když to bude bolet, bude to fantastické a nikdy se nedostane za únosnou mez. Ale daleko více ho naplňovala ta možnost mít aspoň na čtyřicet hodin slečnu, pro kterou by mohl dělat první poslední, dávat ji pocit bezpečí, pocit že je pro někoho nesmírně důležitá, miloval její děkovný úsměv když třeba večer zavřel okno, aby neztrácela teplo pod peřinou. Byl tak vděčný, že je Luisa nedílnou součástí jeho. Dávala mu smysl života, přesně po takovéto životní partnerce denně toužil. Sní často o tom, že bok po boku s Luisou proběhnou životem a nikdo a nic je nikdy nezlomí. Ale ví, že v neděli zase odejde, sama, k sobě domů. Proto pevně držel své emoce pod pokličkou. Bál se, že když je pustí ven a nebudou nijak opětované, tak ho zničí. A co hůř, přijde o božský kontakt s jeho malým miláčkem. Přišel by o ni a to nehodlal riskovat.

V krbu pomalu vyhasínalo a jeho víla již delší dobu spala. Už bylo skutečně hodně hodin, za pomocí několika krásných slov pošeptaných do ucha ji probral a Luisinka se opět ocitla v jeho náručí a mířili po schodech nahorů.

Dalo mu to zabrat, vynést jí do patra, její váha sice atakovala jen spodní hranici padesáti kil, ale oba byli už unavení a ospalí. Položil jí na kraj postele, opatrně se k ní přisunul zezadu, něžně se přitulil, přetáhl přes ně jednu velkou teplou peřinu a jejich polonahá těla se pevně přitiskla k sobě. Luisa si v tu chvíli zhluboka a spokojeně oddechla. Bylo až neuvěřitelné sledovat, k jaké velké změně během chvíle dokáže dojít. Jeden moment se k ní choval jako ke kusu špinavého hadru a teď se o ní stará s takovou lehkostí a něhou, jako kdyby v ní kolovala královská krev a byla by snad to nejzranitelnější stvoření na světě. Během okamžiku usli.

Je neděle dopoledne, venku prší a kapky bijí do střešního okna nad postelí, je chladno. Jsou až po krk přikrytí a stále jsou přisunutí k sobě. Byla tak neuvěřitelně krásná, nevinná a jen jeho, zase se probudil dříve a kochal se pohledem. Celý zalezl pod peřinu, přitiskl svá ústa k jejímu zadečku, na kterém byly dobře vidět včera utržené stopy po výprasku. Probudil jí s lehkou, lechtavou bolestí na drobných ranách a modřinkách. Když se rozlepily její velká očička, povídali si.

Čas neúprosně utíkal a pocítili hlad. Vzhledem k tomu, že nenajezená holka je horší než žihadlo od včely, urychleně se oblékli a sešli do přízemí. Nejprve do obyváku, tam pustili rádio s nějakou hudbou Tima McMorisse a dohodli se co uvaří. Volba byla jasná, oškrábou brambory, natřou je na kaši a udělají si placky. Jejich společná příprava jídla připomínala spíše synchronizovaný tanec než vaření. S chutí snědli, co si navařili, nic nezbylo.

Bohužel pro oba, poledne bylo nenávratně pryč. To znamenalo jediné – jejich čtyřicet hodin pohádky uplynulo a v chatě už jsou opět jen nejlepší kamarádi. I tak zažívali skvělé chvíle. Pomohl jí pobalit si věci, poprosil ji, ať na něj nezapomene a aby se mu ozývala víc. Museli spěchat, nestihli ani uklidit spodní patro, natož podkroví.

Nasedli do auta, řídila Luisa, měli před sebou pár kilometrů cesty na větší nádraží, odkud jí jel dobrý spoj přímo domů. V autě tiše hrálo rádio, ovšem když se rozezněl David Bowie, konkrétně jeho skladba Heroes, pustili to hodně nahlas. Byla jejich oblíbená. Jak zaparkovali před nádražím a vystoupili, on nesl v jedné ruce těžký Luisinin batoh a v pravé ruce nad ní dřímal deštník. Ona jen zamkla auto, dala mu klíče do kapsy kabátu a dál se cítila jako princezna. Za pár minut přijel vlak, objali se, Luisa si vzala batoh, popřáli si šťastnou cestu domů a nastoupila. Zamávali si přes okno a vlak už byl pryč. Ve zmoklém kabátu se svižně vrátil k autu, bohužel úplně sám.

Když přijel zpátky a vstoupil do chatky, zapnul si telefon. Zobrazily se mu čtyři zmeškané hovory z práce, dvě smsky a jedno oznámení z kalendáře, že na zítra má mít připravenou prezentaci k poradě. Zhluboka si povzdechl, je zpátky v realitě. Uklízí kuchyň, sedačku a když míří do poschodí, telefon ohlásí další zprávu. Od Luisy.

„Dekuji ti hrozne za vsechno co se mnou delas, za jidlo a odvoz. Ale specialne za obojek. Je mi s tebou vzdycky tak hrozne dobre” usmál se na telefon a vzápětí jí odepsal: “Nemáš zač princezno, taky Ti děkuji hrozně moc! Těším se na ty hory s Tebou, nezapomeň na ně, prosím. A ozvi se mi, když dorazíš domů.”

A odchází uklidit do podkroví, sundat špinavé povlečení, vyvětrat a pouklízet použité věci do tašky. Když odnáší ven tašku s hračkami a věšák s pověšenou košilí, mrkne na čas na telefonu. Byla tam další zpráva:

“Mam, vzdycky mam. Nezapomenu, taky se te nemuzu uz dockat. Jasan, napisu” Byl teď smutný, věděl, že jej čeká náročný týden v práci, víkend s rodiči, týden další práce, víkend s kamarády, a snad i Luisou na horách, ale hlavně, věděl, že za měsíc bude zase v pohádce, jenže to je pro něj hrozně dlouhá doba čekání.

Snil o tom, že na Luisu nebude muset čekat vždycky tak dlouho. Že se bude jednou s nadšením vracet do jejich společné domácnosti. Nepotřeboval palác, ani velké sídlo, stačil by mu klidně malý pokoj, kde by si spolu budovali vlastní zázemí. Takové jejich teplo rodinného krbu, do kterého by jim nikdo nemluvil. Přál si, aby jednou spolu spokojeně žili na místě, kde bude jeho Little girl mít oči jen a jen pro něj a on samozřejmě jen a jen, pro ni. Toužil s ní mít vážný vztah, který je založený na lásce, vzájemné úctě, respektu, věrnosti a naprosté důvěře. Na vstřícnosti a na uvědomění si, jak moc důležití pro sebe navzájem jsou. Chtěl jí pravidelně dokazovat, jak je za ní vděčný a za každý den s ní, poděkovat. Toužil po tom, se o jeho malou, zlobivou holčičku starat jako o princeznu a zároveň nad ní mít jistou kontrolu. Doslova prahnul po naději, že se Luisa stane postupně jeho přítelkyní, manželkou a matkou všech jeho dětí. Je totiž toho názoru, že pravá láska se nehledá, ale buduje. A přesně to chtěl dělat s jeho vílou, už se netrápit minulostí, jen budovat šťastnou budoucnost.

Ale to je tak jediné, co s tím teď mohl udělat. Mohl jen snít o životě v pohádce s jeho Malou Lů. _____________­________________________­_________ Děkuji Vám za přečtení mé povídky, je to můj první zveřejněný příběh. Doufám, že Vám udělal radost, vykouzlil na tváři úsměv, rozproudil ve Vás krev. Snad jste se skutečně ocitli na chvíli v mé pohádce. Líbila-li se Vám, napište mi, prosím, na email: lothbrok98 (zavináč) email.cz. Budu skutečně moc rád za jakoukoliv zpětnou vazbu, ať už pozitivní, či negativní. Nebo třeba za tip na další příběh, námět, radu… Děkuji.








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Sofie

Jsem přitažlivá čertice se sametovou kůží a nejraději to mám zezadu. Nejlepší bude, když se mi vystříkáš na záda a já pak nebudu meškat a vykouřím tě do poslední kapičky.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 451

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA SOFIE text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Týna

Kalhotky jsou zbytečnost. Mám ráda chození naostro, sex kdekoliv a kdykoliv pro mě není problém. Rozdáme si to spolu, máš na to chuť a není nikdo s kým by sis to udělal?

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 459

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA TYNA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Danka

Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 454

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Lothbrok


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2020 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury