Divoké prázdniny 3
Výpraskem ale ještě Irčin trest neskončil. Teta ji udělila exemplární trest: dva týdny domácí vězení, nesměla opustit dům, mohla jen na zahradu a my kluci jsme ji museli hlídat. Hlavně Vildovi se velice zamlouvalo, že jeho sestra je mu nyní odkázána na milost a nemilost. Irena dobře věděla, že bratr nemá jejího amanta rád, takže ji ven určitě nepustí a rovněž žádné návštěvy doma nepovolí, musí dělat to, co bude bratr chtít. Na sex s Martinem mohla zapomenout, zbývali jsme jen my dva. Naše cesty za místní omladinou jsme v příštích dvou týdnech poněkud omezili a užívali jsme si plně toho, co dům dal. Incest je samozřejmě trestný, ale jsou i další možnosti, jak si s mladou dívčinou pohrát. Pár dní po výprasku jsem se tety odvážil zeptat, jestli byla jako malá taky bita, řekla mi, že mnohokrát a že je to prostě taková tradice a Irča bude svoje děti taky určitě bít. Vilém se toho taky držel už teď a v době nepřítomnosti rodičů nařídil sestře, aby dopoledne chodila pořád jen v kalhotkách, které ji sám vybral a obsluhovala nás při obědě, který musela připravit, odpoledne ji pak s chutí obnažil úplně, přivázal nahou k posteli a hodně dlouho všemožně trápil. Já jsem nebyl z Prahy zvyklý holky bít, tak jsem se víc vyžíval při dlouhých výsleších spoutané čtrnáctky, které následovaly okamžitě poté, co znavený Vilém uklidil do kuchyně používané nástroje… Její poslušnost a téměř žádný odpor k sadistickým choutkám bratra mne přiměly k důkladnému vyptávání se na její zájmy, i sexuální. Ač nahá a spoutaná, dlouho statečně odolávala, ale když jsem si pohrál trochu nešetrněji s jejími bradavkami a připomněl knihy, které četla loňské léto, trochu zahanbeně se přiznala, že literatura o mučení a vlastní prožitky ji hodně vzrušují. Bylo mi to jasné, už jsem se v tom docela teoreticky vyznal, vysvětlil jsem Vildovi, co to jsou submisivní sklony a on z toho měl obrovskou radost… Byla to doba neskutečného sexuálního dovádění, kdy jsem maximálně doháněl to, co jsem v Praze během roku zameškal. Každé dopoledne jsem teď opouštěl své příbuzenstvo, abych navštívil Andreu. Bydlela v domku jen s matkou, ta byla v práci a tak měla krásná učnice velice vhodné podmínky pro sex. Když jsem poprvé vstoupil dovnitř, zdálo se mi, že tu nikdo není. Prošel jsem obývák, ložnici, kuchyň i koupelnu, už jsem chtěl odejít, když jsem objevil ještě jedny dveře a za nimi v maličkém pokojíčku ležela na válendě Andrea. Byla už připravena, měla na sobě jen miniaturní černá tanga a smyslně se usmívala. Rychle jsem shodil kraťasy i triko, víc jsem toho na sobě neměl, její dráždivou polonahotu jsem ještě nechal a poklekl nad vztyčené bradavky. Mého rychle rostoucího ptáka jsem umístil mezi strmé kopečky a vše přitiskl k sobě. Dotyk jejího horkého těla měl na můj orgán velice příznivý vliv, takže už velmi brzy jsem ho mohl posunout k dívčiným ústům. Když mne v rekordně krátké době zbavila první várky semene, položil jsem se vedle ní, líbal ji, laskal bradavky a mírně je kousal, na což reagovala vzrušenými výkřiky. V hlazení a líbání jsem se posunoval stále níž, nakonec jsem se nad roztouženou dívkou slitoval, zbavil ji černého hadříku a vstoupil do její vyholené jeskyňky nejdřív jazykem a když se nasytil její šťávičky a pohrál si se zvětšeným hráškem, pokračoval už tvrdým klackem. Tak a podobně jsme si hráli každé dopoledne, ale nic netrvá věčně, při pohledu na hodinky jsem vyskočil, rychle se oblékl, do kapsy strčil její kalhotky a rozloučil se s uspokojenou kočičkou, líně se povalující na postýlce. Spěchal jsem, abych vystřídal Vildu v hlídání a i on mohl zaběhnout na chvíli opravdového sexu k Báře. Vracel se, rovněž se získanou trofejí, obvykle ve chvíli, kdy jeho trestaná sestra dokončovala oběd pro své pány. Irča musela strpět ponižující proceduru, kdy při pohledu na dospělácká tanga ji brácha stáhl její dětské kalhotky a bodře plácal po oteklých půlkách… V pátek jsme obě naše sexuální kamarádky, škemrající o vrácení svého intimního prádélka, pozvali k nám. Naši popelku jsme zamkli v kuchyni, aby nás nerušila a rychle se vrhli do sexuálních radovánek v našem pokoji. Střídali jsme se v polohách i společnicích, holky se musely snažit, když jsme byli spokojeni s jejich aktivitou, postupně jsme jim vraceli zabavené kalhotky. Pro obohacení našeho sexu využily i zkušeností, získaných během školního roku, a samy navrhly sendvič. Nejdřív jsem já mrdal Báru zepředu a Vilém zezadu a navíc ještě musela lízat Andrejce kundu. Poté se úlohy vyměnily, Andra byla nabodnuta na Vildův kůl a já mohutně projížděl její análek a tahal ji navíc za vlasy, což se ale nelíbilo Báře, svírající hlavu kámošky mezi svými mokrými stehny. Rozjařené děvy ještě neopomněly navštívit v kuchyni Irenu, kterou zrovna nemusely. Nejdřív posměšně okomentovaly její dětské oblečení a pak ji přikázaly, aby jim ukázala svou prdel. Bára pohrdlivě prohodila, že Martin už zatím šuká jiné holky a chtěla, aby řekla, že je děvkař. Irča zatvrzele mlčela, vstoupily ji slzičky do očí, ale to učnicím nestačilo. Andrea ji přidržela a Bára ji strčila ruku do hrnce s horkou vodou, kde se vařily knedlíky… Vilém sledoval trápení své sestry, ale nic proti tomu nepodnikl, ani já ne. Teprve když popálenou Irču přinutily k výkřiku „Martin je děvkař!“, ji pustily a se smíchem opustily náš sexuální kabinet… Druhý týden domácího vězení byl pro Irenu hodně krutý. O víkendu Vilém vše promyslel a v pondělí ráno hned zabavil sestře všechno spodní prádlo, dal ji jen titěrná průsvitná tanga od Martina, která minimálně zakrývala její zadnici, po týdnu stále ještě hrající všemi barvami. Nebyla žádná část jejího mladého tělíčka, kterou bychom neměli pod kontrolou. Ale to ještě Vilémovi nestačilo. Po padesáti dřepech ji nařídil přinést z koupelny prádelní šňůru a kolíčky na prádlo. „Dneska to máš jako trénink, dám ti je jenom na kozy“, pravil bratr, provazem vedeným za krkem ji podvázal ňadra a na bradavky přicvakl barevné pindíky. Viděl jsem strach a bolest v jejích pomněnkových očích, ale byla statečná, stála skoro v pozoru a vůbec se nebránila… Muselo jí to hodně bolet, ale přemáhala se, aby nebrečela, šla do kuchyně dělat oběd… Za chvíli jsem se tam šel podívat, nejdřív jsem viděl modrožlutou zadnici a když se ke mně otočila, byly v jejích očích slzičky, které pomalu odkapávaly na brambory…Bylo mi jí líto, blesklo mi srovnání s pražskými fiflenami, tak jsem ji pohladil po vlasech a snažil se uklidnit: „Jsi odvážná holka, to vydržíš!“ Trochu se usmála, osušila si oči a tiše hlesla: „Bolí to, ale já to vydržím, musím!“ Pak začala krájet maso a já se usmál taky, protože má diagnóza byla správná a dovolovala nám netušené možnosti. Hned poté, když Irena umyla nádobí po obědě, jsme ji odvedli k její postýlce, já ji pomalu stáhl kalhotky, ale ostatní ozdoby ji zůstaly, podvázané kozy už byly pořádně nateklé. Pak si musela lehnout na záda a Vilda ji přivázal ruce i nohy k posteli. Vzdychala, vždyť celý týden spala na břiše, zadnička nebyla zhojená, ale teď ji sadistický bratr ještě utáhl další provaz přes břicho, aby dotyk oteklé prcíny s postelí byl ještě bolestivější… Po výchovném výprasku vařečkou na bříško nad pupíkem jsem si sedl k její hlavě tak, abych ji viděl do očí… Bylo mi báječně, šestnáctiletý pán bude vyslýchat bezmocnou čtrnáctiletou zajatkyni… Tentokrát jsem chtěl vědět všechno o její lásce s Martinem, jak se do něj zamilovala, jak přišla o panenství… Něco už jsme věděli od výslechu před rodiči, ale já chtěl znát všechny intimní detaily… Viděl jsem, jak se stydí, zrudla jako pivoňka a mlčela, nedalo se nic dělat, oběma rukama jsem sevřel její zaškrcenou a určitě hodně rozbolavělou levou kozičku, to už nevydržela a začala křičet…Za minutu, která pro ni byla asi věčností, jsem uvolnil stisk a tázavě se na ni podíval… Bolelo ji celé tělo, takže realisticky zhodnotila své možnosti, už nechtěla trpět víc a začala mluvit… Vyprávěla, jak během školního roku nenáviděla tři holky z devítky, o rok starší než ona, posmívaly se jí, že má malá prsa, hádaly se a ona jedné z nich ubalila pěknou facku před ostatními, ta ponížená holka brečela a slíbila jí pomstu. Tak si na ni ty tři jednou po škole počkaly a odvlekly ji do parku. Tam ji dvě pevně držely a ta zfackovaná ji rozepla svetr i blůzku, že ji ty dětské kozy zmučí. Už skoro dosáhla cíle, chtěla ji strhnout podprdu, když slyšely křičet Martina z devítky, aby ji okamžitě pustily. On si u školy všiml, jak ji zajaly a sledoval je, Irena se mu líbila už dřív a tak ji rád pomohl. Útočnice se rozprchly, Irča se rozplakala, Martin ji pomohl osušil slzy a upravit oblečení, styděla se před ním, že viděl její bílou podprsenku, ale on byl slušný, utěšoval ji, nic si nedovolil, jen hladil po vlasech, taky vepředu, ale jen přes svetřík…No a pak spolu začali chodit, strašně se zamilovala, nevadilo ji vůbec, že se o něm říkalo, že je sukničkář a dostal se pod kalhotky všem holkám z devítky, brzy mu to dovolila taky a nakonec souhlasila i s odpaněním, i když ji do plnoletosti zbývalo ještě pět měsíců… Byl krásný májový den, když si vzali deku a šli na rozkvetlou louku, kde si sama svlékla sukni i kalhotky, pak si v tričku lehla na záda, trochu roztáhla nohy a jen zírala na fialovou kládu, která se blížila do její lasturky… Martin byl opravdu zkušený, tričko ji nechal, aby se nestyděla, bolelo to jen trochu, vystříkal se do trávy, pak ji objal, líbal po celém těle, leželi tam, byla šťastná a vůbec se nebránila, když ji Martin vysvlékl přes hlavu tričko a sama mu pomohla odstranit podprdu, pak si dlouho hrál něžně s kozami a nakonec ji znova roztáhl nohy a vnikl do jeskyńky…A pak to dělali několikrát za týden, venku nebo doma, když tam nikdo nebyl… byla pevně přesvědčená, že v té době, co se milovali, žádnou jinou holku nešukal, ale Vilém se ji vysmál a ona se rozbrečela… V úterý jsme trápili trestankyni podobným způsobem, avšak odpoledne se stalo něco, co jsme nečekali. Právě, když jsme Ireně oznámili zpřísnění trestu, spočívající v tom, že kolíčky dostane i na pysky a pošťáka, se otevřely dveře a do místnosti vešla dívka Maruška ze Lhoty, Irenina nejlepší kamarádka. Ona nevěděla o jejím trestu a protože za ní ve smluvený den nepřišla, rozhodla se, že se zajde za Irčou sama podívat. A my jistí, že z vesnice nikdo nepřijde, jsme ani nezamykali vrátka… Irča tiše plakala, protože kolíčky na pyscích i poštěváčku ji působily ukrutnou bolest. Když Marie viděla svou věrnou kámošku nahou a mučenou, začala na nás křičet a snažila se ji osvobodit. To jsme nemohli dopustit a tak bylo nutno vetřelkyni umravnit. Po dobrém to nešlo, chtěla se s námi prát, takže jsme ji museli chytit, posadit na židli a přes její velký odpor pevně přivázat. Mrskala sebou, ale marně, Vilém ji dal pár facek a vysvětlil, že porušila zákaz vstupu a musí za to být potrestána. Marie se nedala, sprostě nám nadávala a vyžadovala okamžité propuštění obou zajatkyň a naší omluvu. Nedalo se nic dělat, musel nastoupit trest. Odhalili jsme jí bříško, já přinesl z kuchyně velkou vařečku a začali jsme ji bít. Rozhodně neměla submisivní povahu jako Irča, která trpělivě snášela bolest a vyděšeně sledovala trápení kámošky. Maruška se pokoušela uhýbat tělem, ale marně, byla dobře přivázaná, tak brečela a řvala hodně nahlas. Zcela zbytečné Ireniny kalhotky jsme použili na užitečnou věc, vecpali je křičící zaajtkyni do úst a přelepili náplastí. Řev ustal, slyšeli jsme jen nesrozumitelné huhlání. Pohled na spoutané plačící čtrnáctky mne vzrušil natolik, že jsem přistoupil k Ireně a svůj nabitý čurák ji vrazil do úst. Vůbec se nebránila, poslušně otevřela hubu dokořán a po chvíli už polykala mé bílé sperma. Vilém zatím důsledně zpracovával nevelké bříško zajaté přespolní školačky a protože už bylo souvisle červené, přetáhl ji tričko přes hlavu a nebezpečně se přiblížil k nechráněným kozičkám… Už se mi to zdálo hodně drsné, tak jsem Vildu přesvědčil, aby její bití ukončil. Pustili jsme ji, měla opravdu dost, okamžitě si upravila tričko, aby zakryla své rudé bříško a mezi záchvaty pláče nám vyhrožovala, že si to šeredně odskáčeme a kluci ze Lhoty nás ukrutně zmučí! Vykopli jsme ji ven a byl konečně klid… Ve čtvrtek odpoledne jsme dostali od strýce úkol zajít k jeho známým do Lhoty pro tašku vajec. Obvykle tyto cesty obstarávala Irča, ale ta byla v trestu, tak jsme museli jít my. Vzpomněl jsem si na výhrůžky Marie i vyprávění učnic, jak je kluci ze Lhoty surově mučili, a nebylo mi moc dobře. Ale nedalo se nic dělat, teta nám nařídila slušně se obléci, žádné džíny nebo tepláky, vzal jsem si světlemodrou polokošili a černé kalhoty, Vilda pruhovanou košili a školní kalhoty a vyrazili jsme. Už to vypadalo dobře, nikoho z místní nepřátelské omladiny jsme zatím nepotkali, zbývalo sto metrů k domku známého, když z boční uličky vyběhla Marie… Ačkoli slunce docela hřálo, byla navlečená do dlouhého teplého svetru i kalhot, které dovedně zakrývaly stopy po výprasku i poutech. Jen co nás spatřila, spustila vítězný pokřik na svolání všech místních bojovníků. Snažili jsme se vyřídit náš úkol co nejrychleji, abychom unikli pomstě, ale nepodařilo se nám to. Jen co jsme vyšli z domku s taškou plnou vajec, čekala za rohem banda asi deseti bojovně naladěných kluků i holek. Ačkoli byla Marie skoro nejmladší, měla hlavní slovo a její vyhrnutý svetr odhaloval u nás vytrpěná muka a přiváděl její kamarády k zuřivosti. I já spatřil její modrožluté oteklé bříško, pěkně jsme ji zřídili, pomyslel jsem si v poslední chvíli své svobody. Obklopili nás, dostávali jsme první facky i rány pěstí, bojovat s nimi nemělo smysl, srazili nás k zemi a kopali. Tašku s vejci jsem musel pustit, hodili ji na zem, pěkně to křuplo. Snažil jsem se chránit si rukama hlavu, ale mezitím mne ochromila bolest v rozkroku, kam mne kopla jedna divoká bloncka. Rozkázali nám, abychom vstali a hned nám svázali ruce dozadu, dlouhý provaz obtočili kolem pasu a vlekli nás ven z vesnice. Se smíchem mi zavěsili na pouta tašku, z níž spodem vytékaly žloutky… Kromě nenávistných poznámek o krutém mučení, které nás čeká, se nám taky smáli kvůli špinavému a pomačkanému svátečnímu oblečení a navíc mi pořád opakovali, že „pražskej študák konečně pozná pěsti venkovských frajerů“. Strkali mne, řvali, jestli se bojím, ale já mlčel, pořád mlčel, i když mne zase bili. Ale jak dlouho vydržím nemlčet, ptal jsem se v duchu sám sebe. Dovlekli nás na malý palouček uprostřed lesa. Pamatoval jsem si to místo z loňska, kdy mne tady mučili s Andreou. Byly tady dřevěné sedačky, ohniště a jako novinka na dvou starých smrcích přibitá příčná břevna asi ve dvou metrech od země. Nejstarší kluk, asi ten, co na intru šukal naše holky, se zeptal davu, jak si přejí mučit zajatce. „Ukřižovat, ukřižovat!“, znělo skoro jednohlasně lesem. Naskočila mi husí kůže a jen jsem doufal, že nás nebudou přibíjet hřeby, jako ti šílenci na Filipínách. „Ale nejdřív je musíme svlíct, i Ježíše pověsili nahatýho!“, pištěla ta útočná blondýna. „Uřežeme jim všechny knoflíky, pak už z nich hadry spadnou samy!“, rozhodl šéf. „Nééé, proboha né!“, vyrazil jsem ze sebe zoufalý výkřik, měl jsem na sobě slušné oblečení na cestu domů i do školy. „Něco se ti snad nelíbí? Chceš uříznout radši koule?“, řekl výhružně starší kluk a zamával mi nožem před obličejem. Modrá polokošile, kterou jsem dostal nedávno k narozeninám, měla naštěstí jen dva knoflíky u krku, takže jejich ztráta k mému striptýzu nepřispěla, navíc se svlékala přes hlavu. Ale kalhoty jich měly dost i na poklopci, tady se naši únosci vyřádili a uvolněná látka dopadla volným pádem ke kotníkům. Trenýrky nebyly na zapínání, ale jeden pohyb nože přeťal snadno gumu a poslal je rovněž k zemi. Košili bez knoflíků mi sami vyhrnuli ke krku, ale úplný pohled na mé genitálie se Lhoťákům pořád nenaskytl, pod košilí jsem ještě měl delší nátělník. Po očku jsem sledoval Viléma, s ním měli řezači víc práce, knoflíků na košili bylo hodně a školní kalhoty měly navíc i látkový pásek, který byl rovněž nemilosrdně rozříznut. Můj mladší bratránek se snažil bránit, jistě pod vidinou domácího výprasku kvůli zničeným kalhotám, ale v poutech a proti přesile neměl šanci. Ještě než byl úplně nahý, zaleskly se mu v očích slzy… Já nebrečel, ale ani se nebránil, když mi rozvázali ruce, přetáhl jsem beze slova polokošili přes hlavu, zul boty (hned mi přeřezali tkaničky) a vystoupil z balíku u nohou. Vychutnali si mou nahotu, když odřízli ramínka u nátělníku, bílý hadr odhodili na hromadu mých poničených svršků a přistrčili mne zády ke smrkovému kříži. Ještě jsem stihl vrhnout povzbudivý pohled na plačícího Viléma, kterého už zvedli ze země a silným drátem přivazovali ke druhému mučidlu… Za pár chvil jsem i já zažil dosud nepoznanou bolest, když je nahé tělo s maximálně roztaženýma rukama zavěšeno nad zemí. Zatínal jsem zuby, abych svým mučitelům neposkytl radost z ponížení nenáviděného Pražáka. Dráty na rukou byly utaženy velice pevně a zařezávaly se do masa, nohy mi zase silou přitiskli k sobě, nejdřív spoutali těsně kotníky a pak ještě navíc přitáhli ke kmeni smrku. „Nejdřív jim pořádně nabančíme, aby pěkně zpívali!“, dozvěděli jsme se to, co jsme stejně očekávali. Mohli jsme sledovat, jak si naši mučitelé rozdělili vrbové pruty a bičíky, ale ještě před výpraskem zlikvidovali dosud nerozbitý obsah naší tašky. Dalším drátem nám podvázali koule i ptáka a do takto vytvořeného balíku se strefovali vejci i kamínky, vystřelovanými velkým prakem, holky nás na střídačku šlehaly kopřivami. Zatímco Vilém už plakal, já jenom kňučel, protože dopady předmětů na uvězněné fialové genitálie byly docela bolestivé. Bičování, které mi připadalo nekonečné, ale dohnalo k pláči i mne. Opravdu nás donutili, abychom „zpívali“. Po pravdě jsem vylíčil nejen průběh školního roku na gymplu, ale i dosavadní divoké prázdniny, ano, nakonec i sex s jejich otrokyněmi z intru… Jejich násilí nás úplně zlomilo a tak jsme ve snaze ukončit bičování své sexuální přítelkyně nakonec zradili… V tomto případě ale přiznání nebylo polehčující okolností, sice nás už nebili, ale zapáleným klacíkem pálili v podpaží a na chodidlech, to už jsem řval taky. Ještě nás jejich holky s Maruškou v čele velmi drsně vystříkaly, konečně uvolnili všechny dráty a než nás ubrečené s posměchem propustili, nařídili nám oznámit Báře i Andree termín jejich výslechu a trestu na kříži… Naprosto zničeni jsme na sebe obtížně navlékli zbytky svého oblečení, vzali prázdnou tašku a doslova se doplazili domů. Bylo nám zcela jasné, že trest tentokrát potká nás. Byla už skoro tma, kdy nás na zápraží vítala rozzuřená teta. Nahnala nás okamžitě do koupelny a pak jsme museli úplně nazí k večeři. Výslech i soud byl krátký, každý padesát ran řemenem. Vilda už takový domácí výprask zažil, já ne, ale neodvážil jsem se protestovat. Stáli jsme vedle sebe u zdi a neskutečně trpěli, strýc a teta se střídali a rozhodně nás nešetřili. Irena počítala rány a jistě prožívala velké zadostiučinění, když oba její trapiči byli potupeni a brečeli. Ale zachovala se k nám slušně, nežalovala na nás a po výprasku, kdy jsme nazí s fialovými prdelemi leželi zcela zničení na břiše na posteli, nás pečlivě ošetřovala hojivou mastí. Situace se obrátila, teď jsme zase měli domácí vězení my, jen přes plot jsme museli sdělit Báře a Andrejce jejich „pozvání“ do sousední vesnice. A tím taky skončilo naše sexuální přátelství, když se vrátily ztrápené z výslechu a trestu na kříži, vyčetly nám zradu a už s námi nechtěly ani mluvit, natož šukat. To jsme dopadli, říkali jsme si hořce s Vilémem a onanovali vzájemně. Ještě že jsme měli naši submisivní Irenku, ta se nad námi slitovala a protože na ni Martin opravdu nevydržel čekat a pilně mrdal jinou dívčinu, nabídla nám své služby. Já, vzorný student výběrové školy, jsem se styděl jenom chvíli. Sexuální touhy byly silnější a incest nás v tu chvíli rozhodně nezajímal. Zatímco naše prdele stále nesly stopy tvrdého trestu, my už vesele šoustali v pozměněné sestavě a došlo i na sendvič…
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Sofie
Jsem přitažlivá čertice se sametovou kůží a nejraději to mám zezadu. Nejlepší bude, když se mi vystříkáš na záda a já pak nebudu meškat a vykouřím tě do poslední kapičky.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 451
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA SOFIE text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Veronika
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Týna
Kalhotky jsou zbytečnost. Mám ráda chození naostro, sex kdekoliv a kdykoliv pro mě není problém. Rozdáme si to spolu, máš na to chuť a není nikdo s kým by sis to udělal?
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 459
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA TYNA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
+++
