Povídka.cz povídky psané životem...
Dobrodružství entomologa na domácí hroudě.
Po návratu ze zahraničí se Luboš zabral do práce s tříděním a zpracováním úlovků a trávil většinu času v ústavu. Až na pár věcí, kterým se nemohl vyhnout. Záchod a jídlo. Večer ho vyhnaly domů uklízečky a zrána byl opět nastěhovaný u své sbírky. Když jednoho dne pojídal v jídelně pozdní oběd, překvapil ho ženský hlas za zády: „Dobrý den, pane doktore, smím si na chvíli přisednout?“ Přikývl, honem polknul a obrátil se k pohledné, štíhlé hnědovlásce, která si přisedla k jeho stolu. Když viděla jeho tázavý pohled pokračovala: „Jsem doktorka Dvořáková, botanička. Nastoupila jsem v době kdy jste byl na zahraniční cestě. Víte,“ zadrhla se a pak pokračovala „já bych se potřebovala více o té vaší výpravě dozvědět. Nenašel byste si se svou paní čas, sešli bychom se a vy byste mi o tom všem povykládal.“ Usmál se a namítl: „Problém bude v tom, že žádnou paní nemám vážená kolegyně.“ Zčervenala a bezradně spustila, „já teda nevím, kde bychom se mohli sejít.“ Zamyslel se a navrhl: „Uděláme to tak, sejdeme se v neděli, pokud bude slušné počasí u místního parku, tam si někde sedneme a já vám povykládám o výpravě. Ale upozorňuji, že nejsem biolog. A kdybych se náhodou vrhnul na zem, tak mě není špatně, ale uviděl jsem zajímavého broučka. Tak souhlasíte?“ Usmála se: „Souhlasím, v kolik hodin se sejdeme?“ Zamyslel se: „Třeba v deset, vyhovuje?“ „Tak fajn,“ odvětila „a jezte, budete to mít studené.“ Nebýt dobrodružství v amazonském pralese, určitě by ji odpálkoval, že nemá čas. Ale nějak se mu po ženské stýskalo a navíc, ta doktorka mu připadala docela sympatická.
V neděli po deváté hodině sbalil aktovku s materiály které měl
o výpravě a přesunul se ke vchodu do parku. Kupodivu, ta doktorka přišla
včas, což u ženské kvitoval s povděkem. Podali si ruce, pochválili
počasí a potom ji vedl parkem mezi lavečkami plně obsazenými důchodci,
nebo maminkami s ratolestmi. Doktorka se bezradně dívala na plné lavičky:
„Tak nevím, ale asi si tady těžko sedneme. To je tady vždycky tak
plné?“ „Skoro vždycky,“ odvětil a zahnul na boční cestičku. „Ono
se to usadí vždycky jenom na hlavní cestě, tady dál je už volněji.“
Opravdu tady už byly prázdné lavičky a tak se usadili ve stínu mohutné
borovice, otevřel aktovku a zeptal se: „Tak co by vás zajímalo?“ Usmála
se: „Všechno, vždycky jsem si přála zúčastnit se podobné výpravy.“
Tak začal vykládat o průběhu výpravy, o tom co všechno tam naši, co
vezli jako sbírkové materiály a v zápalu vyprávění občas sklouzl do
tykání a pak se zčervenalý omlouval. Zasmála se: „Nemusíte se omlouvat,
jestli by vám to nevalilo, tak si můžeme tykat. Já jsem Zuzana, Zuzka.“
„Výborně,“ přivítal to, „a já jsem Luboš.“ Poslouchej Luboši, ty
jsi něco o té výpravě vynechal, po ústavu se vykládá, že tě málem
sežral krokodýl? Co je na tom pravdy?“ Trochu se ošil a neochotně přiznal
své dobrodružství mezi domorodci. Samozřejmě upravené pro uši dámy.
Blížilo se poledne, tak se odebrali do zahradní restaurace. Byla plná
k prasknutí.
„Tak tady se nenajíme,“ povzdechla si Zuzana.
„Neboj se a pojď,“ usmál se, „chodím sem často na jídlo a potom,
vedoucí je můj spolužák, kamarád.“ Jak je číšník uviděl, zavedl je
do malého, prázdného salonku a v mžiku se objevil s jídelním lístkem a
pitím. Po jídle zaplatili a pomalu se loudali k východu z parku.
„Poslechni Luboši, vadilo by ti, kdybychom si udělali občas takovou
nějakou vycházku? Víš, já jsem z Pardubic a nikoho tady moc neznám. A ty
umíš tak krásně vyprávět,“ zeptala se, mírně zardělá. „Proč ne,
„odvětil „alespoň si nebudu vykládat sám ze sebou.“ A tak se potom
scházeli jak se naskytla chvíle volna a Luboš pocítil, že už to není
pouze kamarádské chození, že ji má jaksi opravdu rád. A tak jednou když
se loudali na vycházce se zeptal: „Poslyš Zuzko, když tak spolu chodíme,
nechceš to změnit jako že spolu chodíme doopravdy?“
Usmála se, „má to znamenat, že mě máš rád?“ Když přikývl
pokračovala: „Tobě to opravdu dlouho trvalo, už jsem skoro nedoufala, že
se k tomuto odhodláš. Ale něco tomu chybí, nezdá se ti? Na něco jsi
zapomněl co má mužský ženě dát.“ „Kytku?“ zeptal se rozpačitě.
„Ale ne, přece pusu trumbelo broučkovatá,“ nasměrovala ho. A tak se
spolu líbali, dlouho, aby dohnali co zameškali. Scházeli se potom
pravidelně, kdy urvali kousek volna, sedávali na lavičce bokem hlavní cesty
ale o tom, že by Zuzka zašla k němu domů nechtěla slyšet. Prý si umí
představit jak by to dopadlo a že na to mají dost času.
„Dost času, tobě se to řekne,“ pomyslel si „ale mě se po tom
stýská.“ Bylo to někdy na podzim, sluníčko už nemělo sílu a když
vyšli po obědě ze zahradní restaurace objevila Zuzka stánek
s burčákem.
„Sláva, mají tady burčák, pojď Lubošku, dáme si skleničku,“ lákala
ho. „Burčák, tady, to musí být patok, nepij to bude ti z toho
špatně,“ nabádal ji, dobře si vědom možných následků z takového
pití.
Nedala si říct a s chutí vypila ten zakalený nápoj nevábné barvy.
„Docela dobrý,“ poznamenala „ty toho naděláš, tak dobrý jsi ještě
nepil.“ „Ale pil,“ namítl „jenže ve sklípku, ještě teplý přímo
ze sudu. Strýc má malý vinohrad, tak tam jezdím koštovat.“ Pokračovali
pomalu zpět z parku a přicházeli už k bráně když Zuzka pobledla a
zoufale zaprosila: „Lubošku, měl jsi asi pravdu, ale prosím tě kde je tady
nejbližší záchod, nebo budu muset vlítnout do křoví.“ Zamyslel se
krátce: „Nejblíže je v restauraci, ale to je teď daleko, jedině blízko
je…..“ Chytil ji za ruku a rychle vlekl na druhou stranu silnice. „Kam mě
vlečeš, musím na záchod?“ zaprotestovala. V rychlosti otevřel dveře
jednoho činžáku naproti parku a zavelel: „Poklusem do prvního patra.“
Vyrazil jako první, odemkl dveře naproti schodům a pobídl Zuzku: „Dělej,
jsou to ty dveře naproti, vypínač vpravo za dveřmi.“ Potom si v klidu
svlékl a pověsil kabát, z ledničky vytáhl láhev s domácí slivovicí od
rodičů a nachystal dvě skleničky. Odnesl to na stůl v obýváku, usadil se
v křesle a čekal jak to dopadne. Připadalo mu to dlouhé, už si myslel,
jestli se jí něco nestalo, ale zvuk tekoucí vody signalizoval, že je Zuzka
v pořádku.
Objevila se po chvíli, zrůžovělá rozpaky: „To jsem to zase něco vyvedla,
že?“
„Stane se, z toho si nic nedělej,“ odvětil a nalil do sklínek domácí
voňavý mok. „To já nebudu, jsem pro dnešek už
poučená,“zaprotestovala, ale dostala kázání, že to není žádný
pochybný burčák, nýbrž vyzkoušený lék. „Sedni si, a hoď to do sebe na
ex, musí to zničit všechen ten jed co jsi vypila,“poručil a přistrčil
k ní skleničku.
Sedla si, vzala skleničku a přičichla: „Teda ta voní, to je domácí?“
„Od našich, táta pobere švestky kde je najde a výroba slivovice je pro
něj obřad,“ poučil ji, „tak, šup dovnitř,“ zavelel. Zavřela oči a
hodila do sebe obsah skleničky. Tělem se prohnal ohnivý uragán, zkroutila se
bolestí, všechno ji uvnitř pálilo a jen pomaloučku povolovalo. „Jsi
potvora,“ zaprotestovala „já to do sebe hrkla najednou a ty si usrkáváš,
prosím tě jak je to silný, vždyť mě to spálilo?“ „Myslím, že
k šedesátce, nevím přesně, já se dívám na chuť a ne na procenta
alkoholu. A usrkávám proto, že jsem nepil ten utrejch co ty.“ Seděla
uvolněná a okouzleně na něj koukala: „Teda tak dlouho jsem odolávala
tvému lákání a najednou tady sedím a ještě se z toho nemůžu
vzpamatovat. Jo a v koupelně se nelekni, visí tam moje kalhotky, opozdily se
snad o vteřinu. Takže se mě hned nezbavíš.“ „Nemáš hlad? Myslím,
že po tom vyčištění žaludku ti tam moc z oběda nezůstalo?“ zeptal se
a zvedl se že půjde do kuchyně. „Myslíš že to nepůjde hned ven?“
zeptala se pochybovačně. „Určitě ne,“ zasmál se „dostala jsi
protijed.“ Zatímco Luboš šramotil v kuchyni, rozhlížela se po pokoji.
Velká televize, domácí kino, nábytek sice starší, ale vyleštěný jako na
výstavu. Teda takhle si mládenecký byt nepředstavovala. Když se vrátil,
nesl velký talíř s nakrájeným voňavým uzeným, ozdobeným okurečkama a
ošatku s nakrájeným chlebem.
„Omlouvám se, ale nečekal jsem tak milou návštěvu, tak mám jenom
chleba.“ „Ty Lubošku, to máš stále tak naklizeno. Tak jsem si
mládenecký byt nepředstavovala?“ „Dvakrát do týdne mě to chodí
uklidit sousedka, tak se nediv, je to starší paní a dělá ji to dobře.“
Pak se zasmál: „Ale do pracovny mě nesmí, tak až tam vlezeš, tak se
nelekni.“ „Umím si to představit,“ ušklíbla se a pilně zdolávala
nakrájené uzené. „Kdes ho koupil, to je jako z udírny?“ zeptala se
plnou pusou, „to prodávají někde opodál?“ „Zuzanko, do řeznictví
opodál nechodím, prodává tam moje bývalá první láska a tak mám strach
o svůj život,“ prohlásil rezolutně. „Jo, tak tys měl už předtím
nějakou holku? A rozešel jsi se s ní?“ zvídala a zakusovala se do
okurky. „No měl,“ spustil neochotně, „jenže ona byla na maso a ne na
brouky a já v záchvatu něžnosti jsem ji řekl že je moje milovaná
larvička bource morušového, no byla to blbost, já vím. Ale ona prohlásila
že jak mě vidí tak by zvracela a že mě už nechce vidět. No a tak to
skončilo.“ Zuzka s plnou pusou málem vyprskla, honem polkla a pokračovala:
„Už chápu, tys jí měl říct něžně že je tvoje krkovička dobře
vyuzená, ne na ni jít s brouky. Věděla vůbec co je to bourec
morušový?
Pokrčil rameny: „Tak daleko jsme se nedostali, třeba zrovna ve škole
chyběla když to probírali, nevím.“ Odstrčila prázdný talíř, otřela
si ruce do ubrousku a spokojeně se zavrtěla do křesla. Pak se podívala na
hodinky a zhrozila se: „Jejda to je hodin, budu se muset pakovat, mám
zvědavou bytnou a jak nebudu doma, tak zburcuje policajty.“ „Má doma
telefon?“ zeptal se. Přikývla a tak pokračoval: „Tak ji zavolej, že jsi
v pořádku a že se zdržíš, ať o tebe nemá strach, telefon mám
v pracovně, tak se nepřizabij o ten můj binec.“ Zvedla se, že se
nejdřív podívá, jestli ji to spodní prádlo už neuschlo. Vrátila se,
provinile se podívala na Luboše: „Neuschly potvory, ještě jsou
vlhké.“
„No tak jdi zatelefonovat a máš to,“ radil ji. „A co ji mám řict, jak
dlouho?“ zeptala se s prosbou v hlase. Zasmál se, „na jak dlouho si
troufneš?“ Vyplázla na něho jazyk a prohlásila že je brouk bource
morušového. Pak se sebrala a šla do pracovny telefonovat. Posklízel ze
stolu, z baru nachystal sklenice na víno a z lednice víno od strýce. Potom
se uvelebil na pohovce zapnul přehrávač se svou oblíbenou Mozartovou hudbou.
Vrátila se po chvíli, spokojená s tím jak se domluvila a prohlásila:
„Tak tomu vede ty říkáš binec? To je moc slušný slovo na to co jsem
viděla. Já to překlasifikuji na bordel. No mužskej. K telefonu jsem se
musela prohrabat. Jestli jsem ti nějakýho broučka zašlápla, tak promiň.
A chci za to pusu. A hned.“ Přisedla si k němu na pohovku, přitulila se
a nastavila ústa. Po chvilce co byli k sobě přisátí ji došlo že slyší
hudbu a uviděla na stole víno. „Ale, ale broučku, tady mě chce někdo
opít, nezdá se ti?“
„No dovol,“ ohradil se, „toto je víno od mého strýce, žádný patok
z obchodu.“
„No jestli bude silné jak slivovice, tak to se mnou praští,“ namítla.
Rozlil víno do sklenic, přiťukli si a když Zuzka ochutnala, poznala, že
takové víno ještě v životě nepila. Víno dělá své a když po druhé
skleničce se maně koukla na Lubošovy kalhoty, které se v rozkroku vzdouvaly
k prasknutí vydechla: „No teda Luboši, to jsem od tebe nečekala.“
„Cos nečekala?“ zeptal se nechápavě. Ukázala mu do rozkroku, zčervenal
a namítl: „Já za to nemůžu, to samo.“ Opatrně přejela rukou přes
vypouklinu: „To ho tam musíš nechat trápit? Vždyť ti vytlačí celý
kalhoty.“
„A co s ním mám dělat, to ho mám vytáhnout ven?“ zeptal se
rozpačitě. Přitiskla se k němu a zašeptala: „Teď vážně Lubošku,
máš mě doopravdy rád?“
„A jak,“ vzdychl, „víc než larvičku bource morušového.“ „Tak ho
pusť na svobodu, ale budeš opatrný, nic nesmí dovnitř, rozumíš?“
Jakmile pustil svého vězně na svobodu, Zuzka se nazvedla rozkročmo nad jeho
klín, upravila si sukni a potom s přivřenýma očima se natlačila dírkou
na ztvrdlého vězně. Rozkoší vydechla, když ucítila jak vklouzl až na
doraz. Ucítila prsty svého milého, jak nedočkavě rozepínají halenku a pak
už dlaně jeho ruky přejížděly po oblinách vzrušených ňader. Začala
pomalu klouzat nahoru a dolů, cítila jak se jí zmocňuje stále větší
vzrušení, tak zrychlila a zčervenalá zaklonila hlavu a stiskla dírku.
Vzrušeně vydechovala, tiše sténala rozkoší a Luboš poněkud sklouzl na
pohovce dolů, aby umožnil svému vězni pronikat co nejhlouběji.Tiskl, hnětl
poskakující ňadra, palci dráždil jejich naběhlé hroty a Zuzka vyvrcholila
ještě jednou. Ale to už bylo moc i pro něho. Podebral ji pod zadečkem,
prudce nazdvihl a pokropil ústí rozvášněné dírky. Přitisknutá k němu,
hlavu položenou na rameni ještě vydechovala dozvuky vzrušení, zatímco
hladil její hebký zadeček. „Teda jsme to ale dva blázni,“ vydechla
„ale za to můžeš ty, neměl jsi do mne cpát slivovici a to dobré
víno.“
„Nebylo by dobré, kdybys se šla osprchovat? Trochu jsem ti to tam dole
zaneřádil,“ zeptal se omluvně.
„Asi jo,“ řekla zamyšleně „a ty se taky převleč, máš určitě
kalhoty zacákané.“ Zmizela do koupelny, tak si převlékl kalhoty za
domácí a nalil víno do sklenic. Vrátila se za hodnou chvíli s tím, že
má fajn sprchu a kalhotky že už jsou taky suché. Tak že si dá ještě
skleničku a půjde domů, nic se nemá přehánět. Dopili, doprovodil ji
domů, dali si polibek na rozloučenou a Zuzka zmizela ve dveřích. Loudal se
pomalu domů a přemýšlel, jak to s nimi bude dál. Zuzka se mu líbila, měl
ji moc rád, ale byla by ochotná žít s takovým trotlem v manželství.
Bude se ji muset při nejbližší příležitost zeptat.
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
J. Robbertos
Povidka.cz | Copyrights 2024 Ceník - Vaše reklama na Povidka.cz | info@povidka.cz
Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury