Návrat na hlavní stránku

Povídka.cz povídky psané životem...

Filosofie slasti - nevěra

V hospodě kam chodím, je stálým hostem jeden (gymnaziální) profesor. Má ohledně nevěry poměrně propracovanou teorii. Ta zní, že nevěra je amorální ze dvou důvodů. Jednak je to ochrana zdraví partnera (aby stálý partner nemohl chytit nějakou pohlavně přenosnou chorobu, kterou jeho nevěrník chytí bůhví kde) a jednak je to zajištění jistoty rodičovství v partnerském svazku (aby všechny děti, co se narodí partnerce byly jejího partnera a aby partner naopak neměl děti i mimo svazek). Z toho dovozuje, že pokud je při „nevěře“ důsledně používán kondom (který dle něj s rozumnou mírou jistoty zabraňuje obému) není to vlastně nevěra. Netuším, co na to říká jeho manželka.

Jeden z mých klientů ex-offo, Ukrajinec obviněný z šíření nakažlivé nemoci, mi zase tvrdil, že pokud za sex platíte, není to nevěra. A ukázalo se, že při svém pobytu v ČR ten pán opravdu hojně využíval služeb těch, co své tělo nabízejí za mrzký peníz. Bohužel nedbal rady výše zmíněného gymnaziálního profesora a oněch služeb využíval nechráněn, a tak hojně, až mu byla časem diagnostikována syfilida. Nicméně ani tato diagnóza mu nebránila v tom, aby ve své slabosti pro placený sex jaksi pokračoval, což byl důvod, proč se dostal před soud. Policie zdokumentovala deset žen, s nimiž měl sex za úplatu poté, co se dozvěděl, že je nemocen. Na celém případu byly šokující dvě věci. Jednak mě šokoval počet žen na našem odlehlém, ale hranicím vzdáleném, okrese, které jsou ochotny (ne všechny tedy takříkajíc na plný úvazek) provozovat nejstarší řemeslo. No a za druhé mě šokoval přístup jeho ženy, která poté, co vše vyšlo najevo, se s ním opravdu odmítala rozvést a uvedla, že jeho chování za podvádění nepovažuje. Naštěstí se mi v tom sporu celkem dařilo. Ukázalo se, že revers s diagnózou, který mu dali v nemocnici podepsat, byl psán v češtině a žalobě se nepodařilo prokázat, že dotyčný vládne česky nejen slovem, ale i písmem. Byla z toho jen podmínka, soudně nařízená léčba a podařilo se to uhrát tak, že ani nebyl vyhoštěn. Od té doby si u našeho soudu držím vážnost i jako trestněprávní advokát, i když to zdaleka není můj obor.

Zcela jiné názory, než dva shora zmíněné pohledy, měla naopak dáma, kterou jsem zastupoval v jednom rozvodovém řízení. Náhodou se dověděla, že přes různé seznamovací aplikace, udržuje její manžel písemné styky s několika ženami. A trvala na rozvodu. V rámci přípravy procesu pověřila mojí kancelář nebývalým vyšetřováním. Zapojili jsme soukromého detektiva i experta na kybernetiku (tak říkáme hackerům), nicméně nikdy se nám nepodařilo prokázat, že by manžel té dotyčné někdy takříkajíc přešel od slov k činům. Dokonce vyšlo najevo, že v daných online rozhovorech nabírá jistou inspiraci, kterou pak ozvláštňuje jejich manželský život, abych tak řekl. Dotyčná vdaná žena však i toto považovala za nevěru a pověřila mě vedením jejího sporného rozvodu. Nebylo to nic jednoduchého, manželství však bylo (pro klientku) šťastně rozvedeno.

Co se týká mé osoby. Třicet let jsem byl manželce věrný podle všech výše zmíněných standardů, včetně toho zcela nejpřísnějšího. Své v tom hraje i to, že oba pocházíme z hluboce věřících rodin. Takových těch rodin, co za komunismu adoptovaly křesťanství jako svoji formu vzdoru proti nepřátelskému režimu a jakýsi „protirežimní“ morální kompas. Brali jsme krátce poté, co Nela, má žena, v osmnácti odmaturovala. Musím říci, že přesto, že jsme byli bláznivě zamilovaní, hlavním důvodem naší svatby bylo to, že jsme už chtěli mít spolu sex. Opravdu jsme pošetile dodržovali pravidlo „před svatbou ne“, až na pár ručních či orálních hrátek ve vzácných chvilkách bez dohledu jedné z rodin, které jsme pro sebe ukradli. Naše touha jednoho po druhém nás pak vedla k tomu, že se vzala čerstvá maturantka přijatá na pedagogickou fakultu a chlapec v prvním ročníku práv. Náš nejstarší syn se narodil, když jsem byl v třeťáku, a než jsme oba promovali, měli jsme už dvě děti. Štěstím křesťanských rodin je, že nikdy není nouze ani o podporujícího člena rodiny, co vás vydržuje na studiích i když máte rodinu, ani o babičky, dědečky, tetičky a strýčky, co jsou vždy ochotní děti pohlídat, např. když jedete na zkoušku, či potřebujete trošku času pro sebe při psaní diplomové práce.

Teď po třiceti letech máme s Nelou pět dětí (28 syn, 25 dcera, 19 syn, 17 syn a 11 dcera). Já jsem advokátem, jedním z nejváženějších na okrese, Nela je ředitelkou místní základní školy. Děti vychováváme tak jsme byli zvyklí z domu. Každou neděli do kostela, jednou za měsíc ke zpovědi, svátky v kruhu rodinném. Těm starším už takový život nevoní, radši tráví čas na studiích ve větších městech, věřím tomu, že sexuální partnery již mají, až se jeden z nich oženil či vdala. Ale domů jezdí a trochu toho křesťanství jistě v sobě mají.

Možná proto, že jsme takto vzorná rodina, a nejspíš také proto, že z naší křesťanské obce jsem jaksi v právu nejvzdělanější, už si mohu případy vybírat a vyděláno mám tolik, že svoji práci můžu i omezovat, pověřil mě před časem náš farář, který vede mše, na které jsme snad už na našem městě jedinými zcela pravidelnými hosty (kromě několika velmi starých babiček), abych se ujal i správy místní okresní organizace Katolické charity. Dostal jsem kancelář na faře a dostal z úkol dát do pořádku písemnosti charity, ve kterých byl neuvěřitelný nepořádek, neboť náš farář je sice nadán spoustou dobrých vlastností, ale pořádkumilovnost a smysl pro úřad mezi ně nepatří. Tři z našich pěti dětí, stále ještě bydlely doma, a tak jsem ze všeho toho ryku a shonu, co v naší početné domácnosti věčně panoval (kancelář mám v našem domě, a tak se mi v běžné práci příliš nevyhýbal), velmi rád utíkal do útulné, teplé podkrovní, ale hlavně tiché kanceláře na faru. Nemusím snad dodávat, že faře jsem žádné peníze neúčtoval, a svoji expertízu i svůj čas jsem charitě daroval (sám jsem pro to sestavil darovací mandátní smlouvu).

Na druhou stranu, náš pan farář je člověk činorodý a pilný, a tak, nemaje starosti o úřední chod charity, brzy se začal pouštět do dalších a dalších aktivit. A tak se z potrhlého koníčku, ke kterému jsem utíkal od shonu rodinného, stala záležitost takřka třetinového pracovního úvazku a práce pro faru mi začala zasahovat i do stále se zmenšujících povinností advokátských. Žádal jsem proto pana faráře, aby mi sjednal v této práci i nějakou pomoc, nějakého stálého zaměstnance naší charity, nejlépe se znalostí účetnictví, který by část práce, náležející dosud mě, jaksi převzal. Ostatně dařilo se nám vybírat zajímavé sumy, dotace a granty z různých zdrojů jsme též získávali pravidelně, nebylo důvodů, aby celou buňku charity vedl on a já, oba zadarmo a ještě jsme měli hrstku dobrovolníků v terénu.

Pan farář mé žádosti vždy tak nějak odbýval. Vždy začal diskutovat o tom, že pro něj je charitativní činnost především činností dobrovolnou, činěnou z lásky k bližnímu a z křesťanského přesvědčení, nechtěl plýtvat penězi dárců na nějakého zaměstnance. Jednou však, když jsem se po soudním jednání v okresním městě vracel zpět do našeho městečka, plánuje se ještě zastavit na faře, zaskočilo mě okno „mé“ farní kanceláře, co do dálky viditelné ze silnice svítilo. Ve „své“ farní kanceláři jsem pak našel prapodivnou bytost. Vlasy měla na půl vyholené, na půl dlouhé po zadek, obarvené na fialovo. Měla cosi, co připomínalo kancelářskou sponku, v nose, v obočí měla jakousi podivnou hvězdičku. Její výrazné líčení v obličeji se točilo kolem malého srdíčka, co měla vytetované na tváři pod okem. Potetované měla i ruce, kam až to v jejím tričku s krátkými rukávy bylo vidět, i noty, kam až to bylo vidět v její minisukni. V odhaleném pupíku měla zapíchnutou nějakou brož. Nebýt toho, bylo by to zřejmě docela hezké děvče, pomyslel jsem si. Zatím, co jsem zaskočeně koktal otázky, kdo je a co tu chce.

„A tak už jste se potkali,“ zaskočil mě pro změnu pan farář, co se náhle zjevil za mnou. „Toto je Margareta má nejlepší, a troufám si říct jediná, polepšená ovečka…“ i přes její významné líčení bylo vidět, že se červená. Vyšlo najevo, že Margareta je „holka z ulice“, chovanka několika dětských domovů a diagnostických ústavů, mimo jiné toho, co se nachází nedaleko našeho městečka, notorická útěkářka, co se na svých četných útěcích za svobodou, živila prostitucí, brala drogy, které také distribuovala, a žila povšechně život „na ulici“. Ještě před jejími osmnáctými narozeninami měl její tr. rejstřík tolik zápisů, že by se za ně nemusel stydět ani zkušený třicetiletý recidivista. Nicméně v osmnáctém roce svého života, v době, kdy jí poprvé hrozilo „dospělácké“ vězení, potkala našeho faráře. Nedá se říci, že ji obrátil na víru. Jako křesťanka za moc nestála, ani tehdy, když jsem se s ní seznámil. Ale život si pod jeho vlivem uspořádala. Bleskově si dodělala maturitu a poté, co jí zahladily všechny její hříchy mládí, nastoupila dokonce i na vysokou školu. Já ji poznal jako sedmadvacetiletou postgraduální studentku oboru adragogika a sociální práce. Pan farář mi později vylíčil, jak se jí při jedné z jejich četných schůzek (rád „kontroloval“ své ovečky i po „napravení“), zmínil, o personálních problémech naší buňky charity a o tom, jak si pořád stěžuji, že na tu práci nestačím a prý se mu hned nabídla, že půjde pro charitu pracovat. Peníze prý žádné nechce, sežene si je z různých grantů, které pod hlavičkou charity plánuje podat.

Přes zjevně šokující vzhled, který, jak věřím, byl pozůstatkem všech jejích dřívějších úletů, mě opravdu přesvědčila, že je to již „spořádanější“ mladá žena. Organizovala sbírky, vedla účetnictví, získávala další a další dárce, klidně i z větších a bohatších firem v našem okrese. Přitom sama si našla čas na to, aby chodila do škol a pod hlavičkou naší charity vyprávěla dětem o strastech života na ulici, nebezpečí drog, hnusu prostituce a všem tom, s čím měla zkušenosti takříkajíc z první ruky. Moje žena jí často zvala na přednášky na ZŠ v našem městě a zorganizovaly spolu i přednáškové turné po ZŠ v celé republice. Časem jsem si na její vzezření zvykl, přestože jsem si doma často stěžoval, jak se taková krásná holka mohla „takhle zničit“, manželka mě vždy uklidňovala slovy „Kdo jsme my, abychom soudili.“ Musím přiznat, že časem jsem si jí dokonce docela oblíbil. Byla v našem domě pečená vařená (i žena si jí oblíbila) a s potěšením jsem sledoval, že i nejstarší syn, od té doby, co se Margareta v našem životě začala vyskytovat jezdí domů poněkud častěji, než předtím. Skoro jsem už začal uvažovat o tom, že z té ošklivky bude jednou moje snacha. Margaretu ovšem podle všeho můj syn tolik nezajímal. Začal jsem pozorovat, že se začala mírnit ve svém oblékání. Některé piercingy z ní časem začly mizet, fialové vlasy nahradila „přijatelnější“ platinová blond. A já s ní trávil stále více času.

Nutno dodat, že Margareta přes to, že jistě zažila těžký život a měla všechny důvody lidem nedůvěřovat, byla vyloženě kontaktní člověk. Každého objímala, s každým se hladila, dokonce i s farářem, což mi přišlo poněkud nepatřičné. A se mnou samozřejmě také. Vždy, když na mě natiskla své extrémně hubené tělo, své zvenčí sotva znatelné, ale při obětí patrné, prsy (podprsenky jaksi nenosila), cítil jsem se nesvůj. Jednou, byla zrovna u nás na večeři, se se mnou loučila tak vehementně, až jsem z toho dostal erekci, kterou jsem pak stydlivě skrýval před svojí ženou. Už to jsem tak nějak pociťoval, jako jistý druh nevěry. Vím, že nikdo nemá právo, vyčítat muži, že se mu postaví z někoho jiného, než je jeho stálý partner. Ale přeci jen, fakt, že se tomu stalo pod střechou našeho domu, do všeho jistou míru nevěry zanesl. Z jejího pohledu, když mě konečně pustila, jsem uhodl, že toho, co se se mnou dělo tam dole, si zajisté všimla, možná se tím i pobavila. Má žena, na druhou stranu, si buď ničeho nevšimla, nebo to velmi přesvědčivě předstírala. Nela je vzácná bytost.

Charitě se dařilo, já svou řádnou praxi dále omezoval, navíc jsem si pořídil více koncipientů, a tak jsem měl práce pořád méně, i když měla naše kancelář pořád obstojné zisky. A tak jsem trávil stále více času s Margaretou. A stále častěji jsme se objímali. A stále intenzivněji. Už to byla nevěra? Pravdou je to, že jsme po čase nevynechali jedinou příležitost se pořádně obejmout. Moje erekce při těchto příležitostech už nebyla věcí vzácnou, zaznamenal jsem, že se občas Margareta začala o můj ztopořený penis schválně stehnem či bříškem třít. Ze začátku jsem uhýbal, ale pak už ne. Několikrát jsme obětí, zvláště, když jsem se pozdě večer vracel z fary domů, zakončili několika dlouhými sekundami pohledu do očí. Řekl bych, že polibek přímo visel ve vzduchu, ale vždy jsem odolal pokušení a vrátil jsem se za svou ženou. Mimochodem, se svojí ženou, jsem od začátku, kdy se vztah s Margaretou začal zvrhávat směrem, který jsem nechtěl, perfektní sex. Znovu jsem našel způsob, jak svojí ženu plně uspokojit, i několikrát za noc. Po deseti letech, kdy náš vztah sexuálně strádal, a po pěti dětech, jsme zase našli způsob, jak si udělat dobře, jako tehdy, když jsme byli mladí. Říkali jsme si, že jsme chytili druhou mízu. Párkrát se stalo, že jsem svoji ženu, vraceje se domů, našel na naší zahradě, zatáhl jsem jí do kůlny a ošukal tak, jak jsme řádili o líbánkách.

Jenže tou sexuální energií, mě bezpochyby nabíjela Margarita. Snažil jsem se odolávat, jak jsem jen mohl, ale zpětně si uvědomuju, že tohle zdravý chlap prostě vydržet nakonec nemohl. Po jednom večírku na faře, uspořádaném k úspěšnému zakončení dalšího projektu naším farářem, jsme s Margaretou ještě zašli do kanceláře. Moje žena večírek opustila dříve, nebylo jí dobře a druhý den měla nějaké ředitelské povinnosti od brzkého rána. Pan faráž, jako vždy, když se napil většího množství vína, usnul, a předali jsme ho do péče jeho posluhovačky, která už věděla, co a jak. Už netuším, jaká záminka nás s Margaretou vedla zpět do farní kanceláře, ale rozhodně jsme tam nepracovali. Oba jsme měli trošku vína v sobě, povídali jsme si, a, jako vždy, jsme se po chvilce začali objímat. Byli jsme v pevném obětí snad deset minut, všiml jsem si, že si Margareta sedla na můj stůl a já stál před svou kancelářskou židlí. Pokusila se políbit, uhnul jsem a zaprotestoval jsem. Vrhla na mě spíše roztomile pobavený, než vyčítavý pohledu. Kousla se do rtu. Působila neskutečně sexy. Svezla mi ruce po zádech na boky, a pak mi jimi plynule sjela na poklopec. Hladila moji toho času už bolestivou erekci přes poklopec plátěných kalhot oběma rukama. Chtěl jsem něco říci, ale na ústech mi přistál ukazovák jedné ruky v univerzálním znamení pšššt. Ta druhá ruka začínala pomalu rozepínat poklopec. Nejdřív zip, pak knoflík nahoře. Celou dobu mi upřeně koukala do očí. V momentě kdy moje kalhoty spadly na zem, všiml jsem si, že už nějakou dobu, možná od začátku objímání stojí na stole široce rozkročená. Její titěrné kalhotky ani příliš nezakrývaly stydké pysky, šíleně naběhlé a zarudlé, které mi teď vyloženě nabízela k pohledu. Přitiskla si mě k sobě. Cítil jsem, jak se můj penis přes látku slipů tře více o její holou kůži, než o její titěrné kalhotky. Takto „nasucho“ jsme se třeli, ani popravdě nevím, jak dlouho, úplně jsem ztratil pojem o čase.

Snažila se mě líbat, ale já uhýbal, v hlavě mi dunělo, že svoji ženu podvést nesmím, což bylo obzvlášť roztomilé v situaci, ve které jsem byl. Už jsem se nadechoval k tomu, abych artikuloval, že jsme zašli příliš daleko, že to takto být nesmí. A v tom jsem se udělal. Odskočil jsem od ní a upřel pohled na mé slipy, na kterých se stále rozšiřovala „mastná“ skvrna. Má první myšlenka byla, jak tohle vysvětlím své ženě. „Pět dětí, padesátka na krku a ty jsi jako nepolíbenej panic…“ vyrušila mě Margareta vysmívání. „No, nejspíš nemám zkušeností, jako ty…“ odvětil jsem nabručeně a okamžitě jsem zalitoval své narážky. Chtěl jsem se jí omluvit, ale její oči už zalily slzy: „Tak proto mě nechceš?“ popotahovala. Hodinu jsme si povídali, já se omlouval jí, ona zase mě. Ujistili jsme se, že vzájemně přitahujeme (z toho všeho jsem tu větu bral jako největší nevěru Nele), ale že svojí ženu neumím zradit, všechno se ve mě proti tomu příčí. Sdělila mi, že jsem první chlap, co jí v této situaci vlastně odolal, tak trochu, že si mě možná váží o to víc. Domluvili jsme se, že moje žena se o tom nikdy nedozví. A také, již méně jistě, že to bylo naposled.

Z tohohle hříchu jsem se byl vyzpovídat daleko, až na biskupství, mám tam pár známých. Nechtěl jsem, aby farář cítil potřebu Margaretu z charity vyhazovat. A navíc, na malém městě nikdo nikdy neví, kde jsou čí uši, i kdyby můj zpovědník zachoval tajemství, mohl něco někdo náhodou zaslechnout. Margareta u nás zůstala, charitě se daří čím dál lépe, jsme nejlepší okresní organizací v našem biskupství. A má žena se nic nedověděla. Možná chová nějaké podezření, ale nedává to najevo. Navíc naše druhá míza pokračuje, dá se říci graduje. A s Margaretou. Nebudu zapírat, nějakou dobu jsem se jí vyhýbal. Možná i ona mě. Ale dost dobře to nešlo do nekonečna, mohlo to začít vypadat divně a lidé mohli začít mít složité otázky. Nakonec to byla Nela, kdo přišel s tím, že u nás Megs (tak jí Nela říká), dlouho nebyla na večeři. Pozvali jsme ji a přišla. Sama Nela mě hnala, abych jí na faru, kde měla Margareta stále byt, doprovodil, byl prosinec a už byla brzo tma. Jakmile jsem ucítil její malikné ale citelné prsy, jak se na mě přes oblečení zase tisknou v obětí, věděl jsem, že mám zase o pokušení postaráno.

Cítím, že jsem byl nevěrný své Nele, minimálně tu zatracenou noc. A sžírá mě to, sžírá mě i to, že toho vlastně ani nelituju, chtěl jsem zažít, co jsem zažil a stále na to vzpomínám. Navíc mě těší, že i díky tomu mám se svou právoplatnou ženou skvělý sex ve fázi, kdy už páry většinou skomírají. A jsem svým způsobem hrdý, že jsem prozatím „tomu nejhoršímu“ odolal. A také se uklidňuji tím, že dle teorie našeho gymnaziálního profesora – alkoholika, jsem vlastně nevěrný nikdy nebyl. Abych jim dostál i nadále, pro jistotu jsem si v lékárně v okresním městě koupil kondomy. Jen pro jistotu.








Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám? Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.

je online

Danka

Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 454

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Verča

Jedno číslo mi nestačí, chci to pořád a neustále mám chuť na pořádný ocas v moji šťavnaté kundičce. Zajíčci jsou vítáni, ráda zaučím i ty nezkušené.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 457

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA VERCA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

je online

Simona

Chci to udělat tvrdě do zadečku! Vůbec se se mnou nemazli a začni mi to dělat do mé kakaové dírky.

Milenkou ti budu na

909 555 555

a po vyzvání zadej kód 455

(Cena 55 Kč/min.)

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:

DIVKA SIMONA text zprávy... na číslo 909 55 35

(Cena 35 Kč/SMS)

Zobrazit další dívky

Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Dante


Sex po telefonu
TOPlist

Povidka.cz | Copyrights 2019 Reklama zde | info@povidka.cz

Povídka.cz - hostováno u Mujhost.net. Sex a PORNO VIDEA zdarma. ČESKÉ PORNO a amatéři na domácím videu. Porno. Máte miminko a nevíte co s ním? Zkuste JakNaMiminka.cz. Profesionální vystavování faktur: Faktura online faktury