GÁBINA 18 - SEX VE ŠKOLE
Byl čtvrtek, předposlední den mého působení v gymnáziu, kde mne spolužáci tak ponížili… Než jsem vstoupila minutu před osmou do třídy, minula jsem na chodbě Radku s Tomášem, tulili se k sobě a má bývalá kámoška svému chlapci něco vzrušeně vykládala. Věděla jsem, o co jde, Ráďa mi to přeci již cestou z výprasku naznačila a já neměla pochyby, že na mne bude žalovat. Vzdychla jsem si, Žaneta sice klukům nařídila, že mne dnes nesmí bít, bude jen sex… ale zamilovaný Tomáš se mi jistě pomstí… Už ve dveřích se na mne obrátily zraky všech kluků, viděla jsem na nich ulehčení, možná se báli, že dnes do školy vůbec nepřijdu… Slabě jsem se na ně usmála a viděla, jak si nechápavě prohlížejí mé ošuntělé oblečení. Haha, snad si hošánkové nemysleli, že se na ten maxišuk obléknu slavnostně, aby mi na šatech zůstaly zbytky jejich spermatu! Snad jim jde o vnitřek mého těla, ne o jeho obal! Už mi ale nestačili nic říci, protože profesorka zeměpisu právě důstojně veplula do třídy… Radka s Tomášem, a za nimi ještě Simona, tak spěšně usedli na svá místa, moje sousedka se na mne ani nepodívala, ani nepozdravila, jako bych byla vzduch. Já to nevydržela, naklonila se k ní a šeptem se zeptala: „Stěžovala sis na mne?“ „Samozřejmě, budeš litovat, žes mě včera zbila!“, odsekla má dříve nejlepší kamarádka. Příčina její špatné nálady spočívala také v tom, že její sedínka nebyla ještě zvyklá na častější výprasky, dobře jsem viděla, jak se jí zkřivil obličej bolestí, když si musela sednout na židli. To já už byla zkušená mučednice, dostala jsem včera víc než trojnásobek jejího trestu a bolest jsem už nevnímala. Horší to bude, až mne kluci budou šukat v normální poloze, to si docela užiju, smutnila jsem a pochopila, jak sadistka Žaneta rafinovaně určila pořadí mých trestů tak, abych si i při sexu užila bolesti… Raději jsem přestala myslet na to, co bude a v duchu se vrátila k tomu, co mi ráno vyprávěla Vendula. Bylo mi ji hrozně líto, pro takovou slušnou a nezkaženou dívku muselo být násilí na záchodě strašně šokující. Pro mne, nyní již skutečnou děvku, by to tak děsivé nebylo a rozhodně by za to nemohlo bílé spodní prádlo, o tom s ní budu muset ještě zítra promluvit, probudila se ve mně zase expředsedkyně třídy, pomáhající všem spolužákům řešit problémy… tenhle bude nejspíš poslední… S hrůzou jsem si ale uvědomila, že nás ráno při družném rozhovoru pozorovala Simona a bála se, že to vyklopí Žanetě, jak Venda porušila zákaz mluvit se mnou… Snad ji nebude chtít taky potrestat, to bych si nikdy neodpustila, že jsem ji vlastně dvakrát přivedla do maléru… Vždyť já to byla, kdo ji v prváku pořád hecoval, aby nosila jenom bílé kalhotky, že jsou nejlepší … měla jsem na ní jako předsedkyně třídy asi velký vliv… vzpomněla jsem si, jak jsme spolu každý měsíc začaly dělat revizi prádelníků, já vždycky vyhrála, měla jsem jich kolem třiceti, u ní jsme spolu vyhodily modré i černé spoďáry, které taky měla, pak jsme odešly do butiku a já ji vybrala několik pěkně rajcovních… proboha, ty na diskotéce byly určitě jedny z nich… já jsem husa… zděsila jsem se… Zazvonilo a kalhotkový problém zmizel v nedohlednu, neboť jsem musela začít plnit svůj dnešní úkol, zadaný novou předsedkyní třídy Žanetou v rámci mého „spravedlivého“ trestání, sexuálně uspokojit všechny spolužáky. Kluci se zvedli jako jeden muž, Karel se na mne otočil a řekl: „Tak pojď, Gábino, musíme si promluvit!“ Vyšli jsme na chodbu, já a sedm kluků, ještě jsem zahlédla, jak Simona běží za Žanetou, to je špatné znamení pro Vendulu, říkala jsem si, ale víc neviděla, vedli mne po schodech do třetího patra, bála jsem se, aby mne nevzali na záchod, ale pochopila jsem, že zde jsou tento týden prázdné třídy, třeťáci byli právě na lyžařském kurzu a jejich třídy kupodivu otevřené. Do jedné mne dovedli, postavili ke stupínku a udělali kolem mne těsný kroužek. Snad mne nechtějí hromadně znásilnit, lekla jsem se, ale Karel začal mluvit a mně se ulevilo. „Nebudeme si dlouho povídat, Gabčo, dobře víš, co máš dneska dělat. Protože je nás celkem třináct, všichni pánové mají zájem tě osouložit, toho by sis měla přece vážit, je to pro tebe čest. Odpoledne na šukačce by se to nedalo stihnout, takže budeš šukaná už o přestávkách, tady v této prázdné třídě. Teď probereme organizaci a o velké přestávce začneme, tam musíš udělat dva pány, o třetí přestávce si tě vezmeme s Tomášem do šatny, o dalších dvou přestávkách budeš mít vždy jeden kousek, taky ještě po poslední hodině budeš jednou souložena. Takže před obědem obsloužíš sedm ptáků, pak ještě jednoho v šatně. Po dobu našeho tělocviku budeš mít od našich macků pokoj, ale možná, že tě nějak zaměstná Žaneta, to se dozvíš během dopoledne. Budeš na nás čekat ve čtyři na konci těláku v šatně a pro zbývající kousky půjdeme na známou lavičku šukačku. Je ti to jasný?“ Přikývla jsem, něco takového se dalo očekávat, i když prostředí tvrdých stolků ve třídě nebo lavičky v chladném podvečeru nebylo nijak lákavé. Ale aspoň to půjde rychle a nikdo nebude snad mít snahu hrát si s mými závojíčky a poštěváčkem, které byly stále po úterním brutálním výprasku v garáži oteklé a zvětšené. „Protože jsi třídní otrokyně, splníš bez odmlouvání každý požadavek souložníka, jakoukoli polohu, zepředu, zezadu, anál, orál… Pro tebe je to práce, žádná zábava, takže orgasmus ti nepovolujeme, možná až po posledním kousku, když splníš všechny naše požadavky!“, zasmál se Karel. Tušila jsem, že to bude Ivan, kvůli němuž prožívám tato muka, radost jsem však neměla. „Kdo půjde první?“, zeptala jsem se. „Dobrá otázka. Na čestná místa v začátku jsme včera vypsali soutěž v šipkách, kterou jsi trestuhodným způsobem ukončila. Naštěstí jsme tabulku z koše zachránili a můžeš se přesvědčit o medailistech“, vytáhl pomačkaný papír, mé počmárané a prostřílené kalhotky se neobjevily, ty asi nechali v koši… „Po včerejšku, kdy se s tebou holky loučily velkým nářezem, už dneska nemáš být bita. Ale shodli jsme se i s Žanetou, že za zničení tabulek musíš být potrestána, takže za svůj zločin hned teď dostaneš pět ran ukazovátkem přes každou dlaň. Nastav ruce!“ Chtělo se mi křičet, jaká je to nespravedlnost, vždyť ne já, ale oni mi zničili kalhotky a strašně ponížili, ale věděla, že by to bylo stejně zbytečné, tak jsem beze slova předpažila dlaněmi vzhůru… Ozval se svištivý zvuk a já hned po ránu ucítila ostrou, bodavou bolest v obou rukách. Trhla jsem sebou, ale hned se narovnala, deset ran jsem přežila se slabými vzdechy… „Tak vyřízeno, dobře, že zase neřveš, dneska to bylo tvé poslední bití!“, spokojeně pravil Karel. „Opravdu?“, špitla jsem a ostře se podívala Tomášovi do obličeje, jen se zasmál a nic neřekl, takže jsem získala jistotu druhého bití v šatně o třetí přestávce… Karel se rychle ujal slova, aby mi zabránil něco říci. „Tak pokračujeme, ať to všechno stihneme, než zazvoní. Gabčo, ty jsi nás velmi zklamala svým oblečením, na šukání je přece lepší sukně, takhle budeš muset každou přestávku sundávat džínsy a zase se oblíkat. Co se týče spodního prádla, dohodli jsme se, že je pro tebe zcela zbytečné a rovněž by tě zdržovalo při výkonu práce. Takže si ho ještě teď hned tady svlíkneš a budeš celý den naostro, odpoledne ti ho vrátíme!“ Musela jsem se aspoň hájit: „Kluci, vždyť vy víte, že nerada nosím sukně, sportovci mají raději kalhoty, džíny. A upřímně: pokud ráno vím, že mne zase budete mučit, bít nebo šukat, což je skoro denně, beru si obnošené věci, které dnes večer hodím do popelnice. Stejné včera i dnes, jestli vám zítra na rozlučku udělám striptýz, bude i sukně. Jako otrokyně budu poslouchat vaše rozkazy, takže pokud rozkazujete odložit spodní prádlo, nebudu klást odpor. Ale prosím, udělejte mi tady uličku ke katedře, dopřejte mi ještě trochu soukromí, při šukání pak uvidíte všechno!“, prosila jsem, neboť svlékat se v těsném kruhu mezi lavicemi se mi zdálo hrozné. Byli slušní a pochopili to, dovolili mi projít jejich uličkou až k tabuli, otočila jsem se k nim zády, přes hlavu rychle přetáhla svetr a vzadu rozepla podprsenku… Nechtěla jsem být před nimi ani na okamžik úplně nahá, což bylo z hlediska příštích věcí docela směšné, ale zvládla jsem to. Na nahá prsa jsem znovu navlékla svetr, dolů šly podobným způsobem džíny i kalhotky, ty první se za pár okamžiků vrátily, ale přesto jsem zaslechla od chlapců vzrušené šumění, spatřili totiž v plné kráse poprvé mou prdel, na níž se střídaly všechny barvy od fialové přes modrou až do žluté… Nevšímala jsem si jich, rozložila svlečené spodní prádlo na katedru, hned vedle ukazovátka, kterým mne trestali, smutně pohladila kraječky, které uvidím snad až v podvečer…. Otočila jsem se čelem ke klukům a slabě se usmála, měla jsem zase svetr i džíny, mohla jít do třídy na vyučování… ale ještě jsem chtěla svým spolužákům něco říci… ne jako prosbu, pouhé konstatování… „Kluci, teď jste viděli, jak vypadá moje prdelka po 75 rozlučkových ranách vašich kolegyň, bolí při sezení i ležení, tak jsem jenom chtěla sdělit vám, kteří si na rozdíl od Žanety a jejích družek myslí, že jsem pro třídu taky něco užitečného udělala, že byste mi pomohli, kdybyste mne šukali vestoje zezadu, říká se tomu na zbabělce, ale já si to o vás myslet nebudu, když mi od bolesti trochu ulevíte!“ Podle jejich nespokojených reakcí jsem poznala, že příliš milosrdné zacházení se zřejmě konat nebude, ale co jsem přece mohla čekat od pánů tvorstva… „Dej sem spoďáry a ukazovátko!“, poručil mi Tomáš a postavil se na krok ode mne. Nechtěla jsem, tak jsem si dovolila slušně se zeptat: „Co s nimi chceš dělat?“ Neodpověděl, odstrčil mne od stolu, až jsme zavrávorala, uchopil prádélko, nejdřív na tyčku provlékl ramínka podprdy a za pomoci izolepy, ležící na stole, rychle vytvořil jakousi bílou vlaječku. Vítězně ji zvedl nad hlavu, košíčky radostně vlály a kalhotky, rozepjaté na ukazovátku, dráždivě předváděly krajkovou výzdobičku… Za volání AŤ ŽIJE MAXIŠUK, doprovázeného zvoněním, se skupina vzorných studentů druhého ročníku vydala po schodech dolů… Šla jsem pomalu za nimi a ke své hrůze poznávala, že bolest a ponížení se pomalu mění na vzrušení… naštěstí jsou džíny nepromokavé… Už jsem byla smířena se vším, co mne dnes čeká a nový přírůstek na nástěnce mne vůbec nezajímal… zato Radka si mne bedlivě prohlédla a když odhalila fialové pruhy na mých dlaních, spokojeně pravila: „Tak tě přece jenom bili… a svlíkli“, když úkosem pohlédla nejdřív k nástěnce a pak na má prsa, fialové kopečky byly vidět mezi oky dříve žlutého svetru. Rozhodně jsem se s ní nechtěla bavit a tak jen odsekla: „Co já dělám, do toho ti nic není, jsi jen hloupá a zbabělá žalobnice!“ Příchod profesora rázně ukončil naši neplodnou diskusi… Během hodiny už jsem jenom přemýšlela, jak moje milovaná lasturka zvládne těch třináct čuráků… Trochu mne mrzelo, že třídu právě opouštím, byla by to jinak zajímavá exkurze do sexuálního chování studentů, chtějí mne šukat všichni, ale byla jsem přesvědčena, že je mezi nimi ještě několik paniců… Konečně začala velké přestávka a já pomalu a důstojně stoupala po schodech do šukacího patra. Cestou mne dohonil Leoš, vítěz šipkové soutěže a tedy můj první souložník. To nebude dobrý začátek, myslela jsem si, byl to dost sebevědomý a arogantní kluk, ten mne určitě bude pořádně válcovat! Taky mne hned pravačkou objal po ramenou a halasil: „Tak jdeme na to, kočko! Doufám, že se těšíš!“ a rozchechtal se, bylo to hrozné. Jako odsouzená třídní otrokyně jsem mu nemohla odporovat, jen jsem tiše přisvědčila a nechala se dovést do třídy, kde už ostatní kluci připravovali šukací prostor – srazili čtyři stoly dohromady a vytvořili poměrně velké, ale dost nepohodlné a tvrdé hnízdečko lásky, jak mi řekli. Opravila jsem je: „Nikoliv lásky, jen a jen sexu!“ a tázavě se podívala na svého prvního amanta. „Hadry sundej a polož se na záda!“, nařídil mi Leoš. Šlo to rychle, svetr přes hlavu, knoflík a zip dolů a už jsem spouštěla modré kalhoty, kolikrát to budu dnes opakovat?, blesklo mi hlavou. Ještě jsem z nich ani nestihla vystoupit, když se můj první milenec ke mně vrhl a vrazil mi ruku mezi nohy… „Ale, ale, Gábinko, sucho, sucho… honem s tím něco udělej! Ve vlastním zájmu, holky říkají, že jsem pěkně divokej!“, nahlas informoval spolužáky. Chování drzého spratka mne úplně šokovalo, on mne rozhodně sexuálně nepřitahoval a moje pipinka to dobře věděla… Představa hrozné bolesti, kterou mi způsobí jeho péro, mne přiměla k šílené akci na sebezáchovu. Musela jsem být hanbou a ponížením rudá až po kořínky vlasů, když jsem si před bandou puberťáků strčila dva prstíčky do odhalené jeskyňky a začala masturbovat… Naštěstí se projevily mé zkušenosti z večerních hrátek v postýlce – když jsem ten den neměla v kundičce žádného ptáka, musela jsem si pomoci sama… Už mi bylo úplně jedno, že mne všichni kluci netrpělivě sledují, brzy jsem zvedla pravačku, jejíž prsty byly krásně vlhké od mé šťávičky a jako správná otrokyně oznámila: „Jsem připravena, pane Leoši!“ Něco z pořádné studentky ale ve mně zůstalo, takže jsem ještě oba „hadry“ složila a přehodila přes židli, vyzula se z tenisek a podívala se na ponožky. „Ty mi nevadí, nech si je, ale hlavně už vlez na stůl!“, blahosklonně mínil kluk, rozepínající si pouze poklopec… Sláva, přece jen nebudu úplně nahá, nechali mi ponožky, hodinky, prstýnek i maličké náušnice… I malá radost člověka potěší… Leoš na nic nečekal a vrhl se na mé ležící tělo a začal na něm tvrdě pracovat… Silou mi roztáhl nohy a vnikl brutálně mezi ně, ruce mi vzpažil za hlavu, aby mu nepřekážely při útoku na můj obličej… Vůbec jsem se nebránila, jen jsem sténala, protože jeho statné tělo nalehlo na mé a bezohledně ho přišpendlilo na tvrdý stůl… Cítila jsem nejen jeho tvrdý klacek, probíjející se až na úplný konec pochvy, ale i jeho kožený opasek s kovovou přezkou, tlačící mne drsně do bříška… Jeho jazyk okamžitě vnikl do mé pusinky a majetnicky ji projížděl až k mandlím… sice jsem ho mohla kousnout, ale bála se následků, které by mi tahle neposlušnost přinesla… na kozy mi moc nemakal, ale už tlak jeho prsou mi působil velkou bolest… Nepomáhala jsem mu, ležela jako prkno, což ho přimělo ještě k divočejšímu mrdání… Byl to špatný začátek, nahlas jsem jen vzdychala a modlila se, aby už byl konečně hotov… a utěšovala se, že ostatní kluci budou snad ohleduplnější… měla jsem naději, že takový snad bude Mirek, druhý v pořadí šipkové hry, který se do mne musí stihnout vysemenit ještě o velké přestávce… Konečně jsem pocítila velkou úlevu, když mou lasturku zaplavila horká slizká tekutina a Leoš, vědom si nabitého časového plánu opustil mé tělo, aby ho předal Mirkovi. „Žádná sláva to teda nebyla, v sexu bys sotva prolezla, je to trojka minus!“, nelichotivě zhodnotil Leoš mou pasivitu. Ale to mi vůbec nevadilo, protože už ke mně přistoupil Mirek, uvítala jsem, že si kalhoty svlékl, měl jen trenýrky, stažené u kolen, aspoň nebude tolik tlačit, říkala jsem si. Byl to veselý kluk, docela se mi líbil, dost času jsem mu věnovala při doučování angličtiny, ale přísně kamarádsky. To by mne tehdy nenapadlo, že se s ním jednou vyspím! Dobře viděl, jak mne Leoš válcoval, tak jsem byla potěšená, když mne pohladil po tváři a tiše řekl: „Gábinko, neboj se, nebudu tě trápit, já dovedu být vděčný, dobře vím, jak jsi mi pomáhala!“ Na změnu polohy, jak jsem si přála, už nebyl čas, navíc já taky ležela bez pohybu s roztaženýma nohama a trpně čekala na další příděl… Ale udělal přece jen něco, aby mi pomohl, sundal si huňatý svetr a spolu se svými kalhotami podložil mé tělo tak, abych neležela na tvrdém stole… Jeho penis vnikl bezbolestně do mé jeskyňky jako po másle a jeho tělo spočívalo na zdvižených loktech natolik ohleduplně, že jsem necítila žádnou bolest a konečně se začala vzrušovat… Šeptal mi, že jsem moc statečná, když vydržím třináct ptáků, hladil mě po vlasech a jemně je čechral, občas políbil, ale jen na tvář… Konečně krásná soulož, vzdychala jsem vzrušením, zvedla pánev a začala přirážet, protože tušila, že už bude brzy zvonit… Vyšlo nám to úplně přesně, v tu chvíli jsem ucítila další mohutný příliv do mé jeskyňky… Jak ráda bych si užila orgasmus, ale nebylo to možné… Kluci přinesli ze záchodu kotouč toaletního papíru a Mirek mi hned poté, co vystoupil z mého těla, důkladně očistil stehna od přebytečného pánského produktu… Rychle mi pomohl s oblékáním, byla jsem trochu pomalá a šla jako kachna po schodech, vedl mne za ruku a já dojatě vzpomínala, proč jsem loni v červnu byla tak vzorná (a nezkušená)studentka, když jsme v jeho pokoji za hrozného vedra probírali anglická nepravidelná slovesa, já se sklonila nad učebnicí, a on musel vidět ve výstřihu trička mé ničím nechráněné kozičky a pod minisukní bílá tanga kalhotky… Bylo nám šestnáct a byli jsme oba moc hloupí… na rozdíl od Karla, který se mi za své odmítnutí stále mstí a příští přestávku mne bude mít… Před otevřenou třídou mne ještě Míra políbil dokonce na ústa a já hrdě vešla do třídy… Hodina fyziky mi posloužila k odpočinku, potřebovala jsem nabrat síly na další přestávku, kdy si mne Karel s Tomášem odvedou do šatny… Na jejich hrubost jsem se rozhodně netěšila, ale brala jsem to jako nutné zlo… Navíc mne znepokojilo, že Vendula, sedící blíže k tabuli, má své ráno krásně učesané vlasy docela rozcuchané, to u ní nikdy nebylo zvykem, bože, snad to není následek nedovoleného rozhovoru se mnou? Jako majetek pánů kluků už s ní asi dnes nepromluvím, zítra ráno ji potěším… Vrátila jsem se do dnešní reality a před koncem hodiny si sundala hodinky a položila na stůl… Já o ně přece nechci přijít, vždyť poutací dráty povedou právě přes zápěstí! Když to viděla Radka, otočila se ke mně a se zlomyslným úsměvem se otázala: „Tak jakpak se těšíš na ukřižování?“ Nebylo mi vůbec lehko, ale musela jsem té potvoře ukázat, že jsem nad věcí a tak jsem skoro lhostejně prohodila: „Už jsem, milá Radunko, zažila horší věci, třeba když mě jedna zrádná zmije zbičovala až do bezvědomí…“ To už má sousedka nevydržela a vztekle vykřikla: „Ty jedna blbá náno, včera ti to nestačilo?“ a k Tomášovi, který se k nám otočil, dodala: „Pořádně ji nařežte, ta opice je stále tak drzá!“ Rozhodla jsem se ji ignorovat, to udělali i oba kluci, kteří mne okamžitě obklopili a odváděli ze třídy. Všichni nás sledovali, dobře věděli, co mne čeká a určitě se již těšili na snímky, jak jimi sesazená předsedkyně třídy visí úplně obnažená na šatnové kleci a je tvrdě šukaná… Ještě jsem se stihla ve dveřích otočit zpět a vyhledat Radku… Naše oči se střetly a já viděla v těch jejích vítězný škleb a posměch, ještě mi ta husa zamávala… Však na tebe taky brzo dojde, pomyslela jsem si a důstojně vyšla na chodbu… Karel s Tomášem mne uchopili za ruce a s úsměvem odváděli jako nejlepší kamarádku… Když jsme došli do prázdné a dlouhé chodby k šatnám, jako na povel mi oba zkroutili ruce na záda. Ač mne to dost bolelo, musela jsem se v duchu smát, snad se ti stateční dominanti nebojí, že jim jejich zajatkyně uteče? Otočila jsem se k Tomášovi a nastavila mu svou tvář: „Tak můžeš začít, ne? Tvoje milenka si to přeje…“ Ale neudeřil mne, aspoň zatím, jen výhrůžně prohodil: „Neboj, taky se dočkáš, ale až splníš svou povinnost!“ To už mne vhodili do poslední prázdné klece, kde po včerejším tréninku s Radkou zůstaly na boční stěně čtyři drátěné úvazy… Spěchali, věděla jsem, že jejich plán na čtvrt hodiny přestávky je nabitý, proto nelenili a sami mne rychle svlékli z obou zbytků oblečení, i ponožky mi stáhli… A tak jsem se poslušně postavila k drátěné stěně, abych už potřetí v krátké době trpěla jako Kristus na kříži… Jen jsem slabě vzdychla, když se čtyři dráty zařízly do mých nezhojených ran z předešlých dní… „Ber to jako malou změnu jednotvárnýho šukání, děvko. Mýho ptáka dostaneš tam, kam patří a Toma teď jen vykouříš a potom ti budu povídat něco strašně důležitýho. Pořádně si zařádíme až před tělákem, aby ti naši nezkušení panici viděli, co to je sendvič! Rozumíš, kurvo?“, Karel už si užíval roli sadisty jako před dvěma dny. Kývla jsem na souhlas, co mi taky zbývalo, sendvič s nimi jsem už zažila před týdnem v Tomášově vile, ale tady na nás budou všichni kluci čumět, větší ponížení pro jejich bývalou vládkyni třídy si opravdu dokázal vymyslet jen on… Zatímco si Karel rozepínal džíny, Tom vyndal mobil a fotil mne, úplně nahou a rozepjatou do písmene X, celek, detail, pro mne nic nového. Spokojeně se zašklebil a podíval se na mne: „Radka bude jistě spokojená“ a odeslal jí mé ponižující obrázky. Nereagovala jsem, taky proto, že Karel do mé otevřené kundičky velkou silou vrazil svůj klacek a okamžitě začal mocně přirážet, takže má prdelka, včera poznamenaná 75 ranami, se v pravidelném rytmu bolestně dotýkala drátěné stěny. To už jsem tady taky zažila i dvakrát, více mi vadilo, že mé pružné tělo, sportem vycvičené v neustálém pohybu, bylo nyní bezohledně znehybněno. Nechtěla jsem při souloži hrát zcela pasivní úlohu a tak jsem alespoň trochu kopírovala kopulační pohyby mého partnera. Byla jsem docela ráda, když mne naplnil, jen jsem netušila, jak mám kouřit Toma, když jsem tak vyvýšená, že by mne hned odvázali, jsem nevěřila. Ale šikovní kluci si poradili. Přistavili přede mne lavičku a na ní si Tomáš vlezl, ale pořád mu ještě kousek chyběl, jsem na holku dost vysoká. Karel to vymyslel způsobem pro mne hodně nepříjemným. Chytil mne za krk a ohnul hlavu tak prudce, že jsem se obávala, že mi zlomí vaz. To se naštěstí nestalo a k dotyku mých úst a Tomášova pyje nakonec došlo. Byla jsem vlastně napíchnutá na jeho tvrdý klacek a Karel mi silou tlačil hlavu dolů. Měla jsem hodně zkušeností z této činnosti, ale nikdy v takové poloze, ale nakonec jsem to zvládla a dovedla spolužáka k ejakulaci. Vždy jsem dokázala ocas vykouřit do čista, ale v této obrácené poloze se mi to nemohlo podařit a tak několik bílých kapek skončilo na Tomášových světlých kalhotách. Když ty skvrny viděl, strašlivě se rozčílil, nejdřív na mne řval: „Cos mi to provedla, ty blbá kurvo! To si vypiješ!“ a pak mne začal přes obličej fackovat… Moje hlava létala zleva doprava, už jsem skoro omdlévala, když ho Karel zastavil: „Přestaň, vole, chceš snad do pasťáku? Vždyť už má dost a to ji čeká ještě půlka kluků! Nech ji, teď s ní musím promluvit a potřebuju, aby byla živá, vole!“ Vděčně jsem se na něj podívala a očekávala pozvánku na další mučení, kterou jsem chtěla hned odmítnout. Tomáš mne skutečně přestal bít, popadl mou ponožku a začal si do ní stírat vlastní sperma z kalhot. Kdybych nebyla připoutaná ke kleci, asi bych ho lízala sama, ale takhle si musel ostrý hoch pomoci sám. Již zcela oblečený Karel začal promlouvat ke zcela vysvlečené spolužačce: „Tak poslouchej, couro, chtěla jsi ovládnout naší třidu a poroučet nám, ale prohlédli jsme tě a spravedlivě potrestali, podle mne dost málo, a ty teď zbaběle prcháš na jinou školu a dovoluješ si drze tvrdit, že jsi statečná. To je úplný nesmysl, sice toho vydržíš dost, ale to, co jsme ti dělali, je jen takový malý předkrm skutečného mučení, které tě čeká. Jezdím na prázdniny k prarodičům do jedné vesnice a mám tam velmi dobrého kamaráda, který má nevlastní sestru, je to učnice, stejně stará jako ty. Tahle venkovská holka je opravdu statečná, vezmeme ji v noci do sklepení zpustlého zámku a za svitu svíček ji tam mučíme až do rána. Používáme na ni takové metody, které jsi nikdy nezažila, zdraví neškodí, ale hodně bolí. Budeme vás mučit obě současně a naprosto stejně, pokud bys vše vydržela, čemuž nevěřím, omluvím se ti a budeš druhou statečnou, kterou znám…“ Už jsem vybouchla a přerušila jeho žvanění: „Nenamáhej se, nikam s tebou nepojedu, už nemáme nic společného, budu zase dělat gymnastiku, pojedu na závody a nemůžu si dovolit žádné stopy na těle, jako mám od tebe teď! Už bude zvonit, tak mne odvažte a nic na mne nezkoušej!“ Asi mou reakci očekával, na jeho tváři se objevil zlý úsměv, přistoupil těsně ke mně a pronesl: „Takže tvoje zbabělost se zase projevila. Naše expředsedkyně se prostě bojí, strašně bojí! Naposled se tě ptám, Gabrielo, pojedeš?“ „Nikdy“, odpověděla jsem okamžitě. „No jak myslíš, ale řekneš nám to na záznam. Budeš po mě opakovat: Já zbabělá děvka Gabriela odmítám účast na testu statečnosti. Já, studentka výběrového gymnázia, doznávám, že mám veliký strach utkat se s mladičkou venkovskou učenkou, vím, že bych prohrála a tak prchám do jiné školy!“ Tomáš vyndal z kapsy diktafon a já zase vykřikla: „Tohle nikdy neřeknu! Vůbec není pravda, že se bojím!“ Ozval se zvonek a já doufala, že je té směšné komedie konec. Ale to jsem se mýlila, nevadilo jim to, Karel vyndal nůž a přitiskl mi ho ke krku. Pak se otočil ke kamarádovi a s klidem povídal: „Tak si myslím, Tome, že tady tu posranou kurvu necháme hodinu viset, ve třídě ji už nikdo postrádat nebude, ona zatím změkne a pak nám to pěkně řekne, aby se všichni dozvěděli, jaká je poseroutka!“ Tomáš souhlasně pokýval hlavou a dodal: „Ale musíme ji zacpat hubu, zbabělci někdy volají o pomoc!“ Zvedl ze země mé ponožky se zbytky jeho sekretu a vrazil mi je hrubě do úst: „Místo svačiny koukej zatím slízat a spolykat mé vzácné semeno!“. Pak se otočili a chystali k odchodu… Příšerná chuť roubíku a děsivá představa, že budu nahá viset ještě hodinu v šatně, mne vybičovala k záchranné akci bez ohledu na budoucí následky. Začala jsem zuřivě kroutit hlavou a podařilo se mi rozkousnout a jazykem vytlačit ponožky natolik, že jsem dokázala vykřiknout: „Néé, počkejte, nenechávejte mě tady! Budu mluvit…“ Beze slova se otočili, zbavili mně nechutné ucpávky a přiložili diktafon ke rtům. Olízla jsem si patro i zuby, hluboce se nadechla a spustila trochu jiný text, než čekali: „Já ztrápená děvka Gabriela přijímám účast na testu statečnosti. Já, studentka sportovního gymnázia se utkám s mladičkou venkovskou učenkou a věřím, že vydržím všechno jako ona. Nebránila jsem se nikdy vašemu mučení a tak nemám strach ani z tohoto testu, takže kvůli tomu neprchám, jenom se chci věnovat sportu!“ Z výšky jsem hleděla na oba kluky a těšilo mne, jak jsem je dokonale překvapila, zaraženě mlčeli, jen vyjeveně zírali na odvážnou nahotinku, která se nebojí… Nebylo to však vítězství, ale porážka. V tuto chvíli jsem si však z toho nic nedělala, za čtyři měsíce se toho ještě může hodně stát… Kluci se konečně vzpamatovali, rychle mi uvolnili pouta, hodili na lavici a nacpali do svetru a riflí, které však zapnuli jen na knoflík… Poničené ponožky zůstaly někde pod lavicí, ani bych je nechtěla, raději budu celý den bosa. Nazula jsem tenisky, kluci mne uchopili mezi sebe a vlekli po schodech do třídy… Drželi mne přitom schválně za zápěstí, bolelo ještě víc než hlava… Už bylo pár minut po zvonění, profesor se po nás udiveně podíval, ale když viděl, že přichází i premiantka třídy, nic nám neřekl. Většina třídy dobře věděla, co se mnou oba sadisté plánovali a tak se jejich zraky pásly na mých zpolíčkovaných tvářích… Zvysoka jsem na ně kašlala a vyčerpaně klesla na židli s mírně roztaženýma nohama. Radka na mne také hleděla a dřív než já si všimla rozepnutých kalhot, které výborně odhalovaly mé intimní partie… Nezaváhala ani vteřinu a bleskově vstrčila svou levačku do těch míst… Měla jsem po ukřižování ještě zpomalené reakce, než jsem se vzpamatovala, bylo už pozdě, mezi prsty pevně svírala můj poštěváček… Naklonila se ke mně a pošeptala do ouška: „Bili tě hodně?“ Trhla jsem sebou, nová bolest vyrostla mezi nohama a já se zmohla jen na chabý protest: „Pusť mě!“ „ Až odpovíš a položíš obě ruce na stůl dlaněmi nahoru!“, poručila mi a ještě víc stiskla můj nebohý hrášek… Skoro jsem vykřikla, ale nechtěla zažít další ostudu ve třídě a tak jsem musela poslechnout. Dlouho si prohlížela mé ruce, na nichž bylo stále vidět pět pruhů po úderech ukazovátkem, pak se nešetrně dotkla fialových rýh po drátu na zápěstí, zatímco já vcelku zbytečně špitla: „Ano, bili přes hlavu…“ Pokývala spokojeně hlavou a vystřelila další otázku: „Pojedeš s Karlem na mučení?“ Mluvit jsem nechtěla, jen jsem kývla na souhlas, stejně by se to dozvěděla od svého miláčka…. „Vidíš, ty blbá náno, já ti to včera říkala a tys mi nevěřila. Ale zasloužíš si to, chtěla bych tě vidět, jak se plazíš po zemi u jeho nohou, brečíš a prosíš o slitování, stejně jako teď poprosíš mě! Čekám!“ Žvanila, přitom stupňovala mou bolest a já musela vypít kalich hořkosti od bývalé kámošky až do dna. „Radko, pusť mě, bolí to, prosím, prosím…“ Zasmála se a uvolnila ruku z mých útrob… Okamžitě jsem vytáhla zip až ke knoflíku… na pouhých dvacet minut, pak půjde zase dolů… Bolela mne hlava a slzičky se mi tlačily do očí. Měla jsem šílenou touhu oplatit spolužačce své ponížení, ale její kunda byla dobře chráněná, seděla napravo ode mne a zip od kalhot měla na pravém boku, na rozdíl ode mne určitě měla ještě navíc kalhotky… Jak jsem ji v tu chvíli strašně nenáviděla, aspoň ty spoďáry bych ji s chutí strhla a roztrhala, ale dnes, v zajetí kluků, určitě nebudu mít šanci… O další přestávce mne čekalo šukání s Bořkem. Toho kluka jsem moc neznala a tak nevěděla, co od něj mohu čekat. Naštěstí se projevil jako gentleman. Už po schodech, když jsme stoupali znovu do prázdné třídy, zkoumavě hleděl na mé rudobílé tváře a pak se zeptal: „Karel se na tobě dost vyřádil, viď?“ Nechtěla jsem o tom mluvit, jen jsem trochu kývla hlavou, on ale pokračoval: „Gábino, já to dobře vím, jaký je Karel sadista. Jednou nám v šatně po těláku pyšně vykládal, jak o prázdninách ještě s kamarádem mučili někde ve sklepě jednu holku, svlíkli ji do naha, položili na stůl a kapali vosk na prsa i genitálie, ještě další hodně ošklivý věci dělali, prý křičela, ale všechno vydržela, tý holky mi bylo docela líto…“ O tom, že by brzo mohl litovat i mne, jsem mu raději neřekla. Horký vosk… to jsem opravdu nezažila… otřásla jsem se hrůzou. Pochopil, že mi není moc dobře, lehce mne pohladil po zbité tváři a v prázdné třídě vedl rovnou ke katedře. „Gabko, vím, že ses provinila proti třídě, poroučela jsi nám, ale taky jsi dělala dobrý věci, třeba doučování, já ti vděčím za trojku z angliny. Nejsem sám z kluků, kdo považuje tvý tresty za zbytečně krutý, Žaneta tě nenávidí, ale oni jí to neřeknou, chtějí si s tebou pohrát. Ale já nemyslím, že by naše soulož měla být pro tebe trestem a tak splním tvé přání a udělám ti to zezadu, na zbabělce, jak jsi řekla. Spusť si kalhoty ke kotníkům, trochu se rozkroč, mírně se předkloň a chyť se stolu. Svetr si nech, je dost volný, na prsa pod ním dobře dosáhnu!“ „Děkuju“, pípla jsem vděčně a svetr si nechala. Bořek si také spustil kalhoty i trenky, byli jsme na tom oba stejně, vzpomněla jsem si na Martina a jeho oděvní spravedlnost při šukání, jak jsme to spolu dělali po tréninku… Musím mu hned o víkendu zavolat, když teď nebudu mít s kým mrdat… Přemítala jsem i ve chvíli, kdy Bořkův úd vnikl ohleduplně do mé důkladně promazané jeskyňky… Jistě by mne dokázal šoustat rychleji, ale určitě chtěl, abychom si to užili oba… Jeho ruce vnikly pod můj svetr a stoupaly pořád výš, ale jeho pohyby byly jemné, spíše mne hladil po zádech, kozičkách i bradavkách, které v takovém pozoru dnes ještě nebyly… Vzdychala jsem nahlas ne bolestí, ale opravdovým vzrušením, rozhodně bych se parádně udělala, ale to nebylo možné… Bořek byl báječný, jednu chvíli vysunul levou ruku zpod mého svetru a strčil mi před oči hodinky, aby se zeptal: „Miláčku, kolik zbývá do zvonění? Aby nám to přesně vyšlo!“ „Tři minuty“, vydechla jsem vzrušeně. Spolužák byl nesporně zkušený milovník mladých kočiček a tak skutečně ve chvíli, kdy zazněl školní zvonek, jsem cítila, jak je opět plněna moje lasturka horkým nápojem… Má špatná nálada byla pryč, zatímco mi Bořek stíral neposlušné potůčky na stehnech, objala jsem ho kolem krku a vášnivě políbila… Rifle mi natáhl taky on a já jen ostražitě sledovala jeho ruce, byl pečlivý a zip vytáhl až nahoru ke knoflíku… Seběhli jsme ruku v ruce dolů do třídy a já se dokonce zasmála na zvědavé spolužáky, kteří mne každou přestávku sledovali, jak prožívám další a další šukání… Zrádnou Radku jsem okázale ignorovala a raději přemýšlela o Emilovi, jehož čurák na mne čekal příští přestávku. Jakoby do naší třídy ani nepatřil, zajímal se o vědu a techniku, nikdy jsme ho neviděli s žádnou holkou… Spolužačky si dokonce šeptaly, jestli není gay, ale to jsem rázně odmítla, přece by se nepřihlásil na mé šukání… Když jsme stoupali po schodech, viděla jsem na něm, jak je nervózní a tak jsem mu navrhla, že půjdeme ve třídě až dozadu, kam není moc vidět, neboť má šukací aktivita byla kluky průběžně sledována… nic neříkal a tak jsem ho dovedla až za poslední stůl. Dnes poprvé jsem projevila své dávné vůdcovské schopnosti v netradiční oblasti. Tvrdý stůl mi nevyhovoval a tak jsem navrhla: „Emile, uděláme to na zemi, nevadí ti to?“ Jen zavrtěl hlavou, tak jsme se položili na parkety, bylo to přece jen příjemnější než na stolní desce. Začal si hned rozepínat košili a konečně promluvil: „Gábino, prosím tě, já to ještě nikdy…“ „nedělal“, doplnila jsem to, co již tušila. „Nebude ti vadit, že si to s tebou vyzkouším?“, zeptal se zaraženě. Ještě nikdy jsem nezbavila kluka panictví, ale život je změna a já ráda přijala pro tuhle chvíli dominantní roli, když jsem o ní ve třídě drsně přišla. „Ale vůbec ne, aspoň tě naučím něco jiného než angličtinu!“, uklidnila ho a s povzbudivým úsměvem mu uvolnila pásek od kalhot a pomalu je stahovala. Vůbec jsem si nedokázala vzpomenout, kdy anebo jestli vůbec jsem svlékala kluka… Mí milenci byli vždy zkušení a dominantní… Pod trenýrkami se žádný klacek nerýsoval, musela jsem ho trochu vzrušit pohledem na mé vnady! Přisunula jsem se těsně k němu a pobídla ho: „ Sundej mi svetr!“ Trochu váhal, ale nakonec to udělal a zděšeně zíral na mé kozičky, po úterním bičování v garáži stále zarudlé a poněkud zvětšené. Neměli jsme tolik času na panicovu prohlídku dívčích ňader, rychle jsem rozepla knoflík u džín, trochu se zvedla na bocích a vyzvala ho k dalšímu svlékání. Když mne obnažil, s potěšením jsem spatřila, že se pod barevnými trenkami cosi objevilo. Rychle jsem je stáhla a uchopila jeho úd. Byl už větší, ale pořád měkký a nepoužitelný pro naši akci. Stáhla jsem předkožku a odhalila žalud, lehce jsem po něm dvěma prstíky přejížděla a viděla, že začal fialovět. Levačku jsem mu vstrčila pod koule a začala je promačkávat, ale nakonec jsem se k němu shýbla a vzala nadějně se zvětšující nástroj do úst. Já byla nahá, on měl ještě bílý nátělník, chtěl si ho sundat, ale já to nedovolila, polonahota u kluka mne víc dráždila než úplná nahota, zvlášť když to byla má oblíbená barva, zase jsem vzpomněla na Martina… V mých ústech už byl skutečný klacek, asi by brzy explodoval, ale to já nechtěla. Vytáhla jsem ho a Emilovi nařídila, aby si lehl na záda… Fialový tvrdý pták čněl kolmo ke stropu a já konečně mohla zaujmout polohu, kterou jsem milovala, ale málokterý kluk mi ji dovoloval… Sedla jsem si na něj jako na koníčka a zkušeně zasunula jeho kůl do mé zcela mokré kundičky. Rajtovala jsem na něm jenom chvíli, než jeho první nepanické sperma doplnilo předchozí zásobu od zkušenějších kluků… Když jsme se oblékali, byl úplně jiný, smál se a děkoval mi… To byl určitě poslední dobrý skutek, který jsem udělala ve staré škole… Začala poslední hodina a já kromě stálého tlaku mezi nohami cítila velký hlad, vždyť mi nedovolili sníst ani svačinu, když nepočítám Tomášovo sperma… Ale ještě jsem musela vydržet jedno šukání… Na oběd jsem se hrozně těšila, ale na mého souložníka ne… Miloš byl nehezký, uhrovitý kluk, známý svými oplzlými vtipy a dvojsmyslnými narážkami. Holkám nedal pokoj, netušila jsem, s kolika se vyspal, ale myslím, že jich moc nebylo… Teď tedy dostane jako předkrm mne, nesnášel sport, rádi jsme se tedy rozhodně neměli, vymyslel mi posměšnou přezdívku „gymnuška“, mé skutečné jméno snad nikdy nepoužil… Jen jsem doufala, že už má taky hlad a naše soulož proběhne rychle. Chtěla jsem přijít na jiné myšlenky a sledovala Vendulu, sedící pár řad přede mnou. Sice už byla učesaná, ne tak dokonale jako ráno, ale v jejím obličeji bylo něco podivného, nějaké napětí, snad strach… Ráda bych s ní po škole promluvila, ale na to nebude čas… Hned po zvonění jsem chtěla jít za Milošem, abychom to urychlili, ale to už stála u nás Žaneta, kterou jsem během dopoledne ani neviděla, vůbec mi to však nevadilo. Radka chtěla rychle odejít, ale šéfová ji zadržela a přinutila znovu usednout vedle mne. „Tak Gábinko, vidím, jak si to pěkně rozdáváš s našimi hochy, ale odpoledne máš přestávku hodinu a půl, až budou mít tělocvik. Tak jsem se rozhodla tě ještě využít, než nám utečeš, požádaly mne Jolana a Denisa, abys je v tu volnou chvíli bezvadně vylízala, ony budou mít teď rychlovku s kluky ze čtvrťáku, tak chtějí, abys jim udělala hygienu. V půl třetí odejdeš ze šatny kluků, zajdeš k Jolaně, splníš úkol a vrátíš se tam ve čtyři. Radko, ty k nim přijdeš taky, ať se to pořádně naučíš, když teď po Gábě nás budeš jako otrokyně lízat každou středu v šatně po tělocviku. Rozumíte, milé kurvičky?“ Rozhodně jsem z toho radost neměla, ale přijala jsem rozkaz se stoickým klidem. Daleko víc mne těšil pohled na svou spolužačku po pravici. Radka nejdřív zrudla, pak zbledla, v její tváři se objevilo zděšení i strach, ale Žanetě se neodvážila odporovat a tak bázlivě vykoktala: „Aano, paní, přijdu tam…“ Tato situace mne dokázala před neradostnou souloží docela povzbudit, s Radkou se tedy ještě dnes setkám v neutrálním bytě a určitě se mi podaří oplatit jí dnešní žalování i ponížení! Bojovně naladěna jsem vstala a šla k Milošovi, který stál se založenýma rukama u tabule. „Nechalas mne čekat, gymnuško, a já už mám takový hlad, tak si pohrajeme v naší třídě. Kdyby se mi to nelíbilo, tak tě opíchám ještě odpoledne na šukačce!“, povídal mi a já jen doufala, že se mu to bude líbit. Třída se už zatím úplně vyprázdnila kromě několika pozorovatelů, pečlivě sledujících mé otrocké chování. Velkou silou mne mladík přitlačil k špatně smazané tabuli s jasným záměrem způsobit mi bolest zbité sedínky. „Aaáúú, to bolí“, zmohla jsem se na reakci, ale Miloše to rozlítilo. „Rifle hezky pod kolínka, nožičky od sebe a píču pěkně otevři. Pracky připaž a já si tě upravím, jak se mi zlíbí. A žádný řeči, nebo ti trochu zmaluju ciferník!“, hrozil mi a já to brala vážně. Byla jsem zticha, ráda, že nemusím vystoupit z kalhot, ale zmatená, že nechce odhalit má prsa? Ale chtěl, jen se nechtěl zdržovat, takže mi svetr vyhrnul nahoru a smotal kolem hlavy tak, že mi odkrytá zůstala jen ústa… tušila jsem, na co je bude potřebovat… Poslední, co jsem spatřila, bylo mé spodní prádlo, visící celou dobu na zadní nástěnce, sundal ho Ivan, který se zatím nijak neprojevoval, a vstrčil do svého batohu. Tak on bude zřejmě poslední návštěva v mé kundě, uvažovala jsem, je to fakt stylové, škoda, já v tu dobu už budu tak rozmrdaná, že nebudu schopná s ním vést rozumný rozlučkový rozhovor… Brzy jsem ale pochopila, že Milošova velkomyslnost nechat si kalhoty jen spuštěné, byl rafinovaný způsob, jak zvýšit mou bolest. Nemohla jsem roznožit nohy tolik od sebe, abych otevřela pipinku dokořán pro snadný vstup jeho tlustého čuráku. Určitě se mu líbilo, když plnou silou zaútočil na mou tak těžce zkoušenou lasturku, vyjekla jsem, ale okamžitě ztichla, pamětliva jeho výhrůžky. Jen jsem tiše vzdychala, než mi jeho jazyk vnikl do úst a začal tam řádit… Neodvažovala jsem pohnout připaženýma rukama, i když mi jeho ruce drsně projížděly kozy… Mrdal mne divoce a bolestivě, bylo to ještě horší než ráno Leoš… „Přirážej, dělej!“, křičel na mne, já se opravdu snažila, ale jeho tlak na mé tělo a rychlost jeho ptáka byla stále větší a bezohlednější, už jsem se nehýbala, přibitá k tabuli jsem se po dvou dobrých souložích znovu ocitla ve vzorci Pán – otrokyně. Můj pletený svetr mi bránil v dýchání, už jsem se skoro těšila, že omdlím, když Miloš vítězně zařval a já s obrovským ulehčením cítila, jak jeho produkt opět naplňuje mou kundičku… Ještě něco křičel o pasivní gymnušce a zaslouženém obědě po té námaze, ale já ho vůbec neposlouchala. Spěchal, vyhodil ptáka z mých útrob, ještě dřív než ho úplně vyprázdnil, otřel o rukáv mého zašedlého svetru a konečně mě pustil. Upravil si kalhoty a rychle běžel na oběd, aniž by se podíval, jak jsem na tom já. Jeho útočný sex mne hodně vyčerpal, mé tělo pomalu sklouzlo dolů a zůstalo sedět, opřené o špinavou tabuli. Chvíli mi trvalo, než jsem se vymotala ze svých dvou šíleně pomačkaných hadříků, oprášila zbytky křídy a upravila je tak, abych mohla jít mezi lidi do jídelny. Těžce jsem vstala, bolest jsem cítila nejen v podbřišku, ale po celém těle. Přidržovala jsem se zábradlí a opatrně scházela po schodech, strašně mi kručelo v břiše a já se tak těšila na oběd, jako nikdy předtím… Půlden mého sexuálního otroctví jsem přežila, ale co bude dál?, bála jsem se…
Sponzorovaná sekce:
Máš nejraději, když si tě slečna vezme pěkně do pusinky a krásně tě vykouří nebo dáváš přednost klasice či perverzním hrátkám?
Zavolej nebo pošli sms některé z nás, svěř nám své tajné představy a užij si s námi parádní sex po telefonu teď hned.
Danka
Mám ráda orální sex, dokážu si ho užívat maximálně a na 100%. Zavolej.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 454
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA DANKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Vendula
Do zadečku, do kundičky, na prsíčka nebo do pusinky? Jak by jsi mi to chtěl udělat? Nebráním se žádné pozici a je jen na tobě na co zrovna budeš mít chuť.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 450
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VENDULA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Veronika
Máš to rád do obou dírek? Já ano a pokud máš kamaráda, nebudu proti když se přidá. Ráda si to rozdám s oběma.
Milenkou ti budu na
909 555 555
a po vyzvání zadej kód 456
(Cena 55 Kč/min.)
...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
DIVKA VERONIKA text zprávy... na číslo 909 55 35
(Cena 35 Kč/SMS)
Cena hovoru je 55 Kč/min, cena 1 sms v sms chatu je 35 Kč. Sex po telefonu a chat je určen pouze pro starší 18 let. Technicky zajišťuje TOPIC PRESS s.r.o., info@topicpress.cz, www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
+++
